Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Jiří Havránek)
Z tohoto důvodu se navrhuje zařazení tohoto přestupku uvedeného v § 37a odst. 1 nově pod písmenem y, původně pod písmenem v, do kategorie přestupku s nižší sankcí.
Myslím, že oba dva ty pozměňovací návrhy, O kterých jsem zde v tuto chvíli mluvil, jsou pozitivní zprávou, reakcí na vše, co se děje v Evropě, k jakým změnám dochází. A budu moc rád, protože vznikaly za koordinace s Ministerstvem financí, když je všichni následně podpoříte ve třetím čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Hlásil se pan předseda Michálek s přednostním právem. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já musím říct, že toto téma považuju za velmi důležité a že mě mrzí, že občas to vypadá, že je takovou popelkou zákon o účetnictví, respektive jeho environmentální aspekt, a přál bych si, abychom tomu věnovali větší pozornost a vedli o tom hlubší diskusi, protože některé ty popisy, které tady zazněly, jsou hodně zjednodušující a řekl bych i zavádějící.
Předně, označovat to za zelené šílenství, je podle mě až trošku extrémní přístup, protože si asi všichni uvědomujeme, že dopady globálního oteplování i na Českou republiku budou významné a že něco dělat musíme. Spíš bychom se měli bavit o tom, jaké provedení má Green Deal, který byl historicky vládami odsouhlasen. A když se podíváme do těch detailů, tak uvidíme, že to šílenství není úplně tak zelené, ale že je možná i trochu žluté, občas je i trochu modré a že se na tom podílelo spousta politických stran a bylo to vytvořeno na evropské úrovni jako výsledek v podstatě dohody mainstreamu.
A já jsem o tom chtěl tudíž říct pár slov, abychom neopakovali taková ta klasická zajetá klišé, že nějací zelení fanatici v Evropském parlamentu vyprodukovali takovéhle standardy, které mají 1 200 datových bodů. Ono je pravda, že ty standardy jsou obrovsky přefouknuté, a to já bych tedy tisíckrát podepsal, že je potřeba výrazně zredukovat rozsah, ve kterém současné standardy zpráv o udržitelnosti, které dostaly po tom, co schválila Evropská komise, a je dobře, že je úsilí to teď dostat do nějakého rozumného rozsahu. Ale v podstatě nikdo z nás, kdo tady jsme, tak minimálně v exekutivě neměl možnost mluvit do té implementace CSRD, protože si CSRD schválil Evropský parlament a v tom ten hlavní problém není.
Hlavní problém je hlavně v tom delegovaném aktu, který vydala Evropská komise. Tam byla za Českou republiku jenom paní kolegyně Věra Jourová, které si vážím, ale tohle se jí asi nepodařilo úplně ohlídat, protože to skončilo zkrátka byrokratickou katastrofou, shodou okolností jako všichni víme, jak skončilo GDPR, kde hlavním hmatatelným výsledkem GDPR je, že pokaždé, když si otevřeme nějakou webovou stránku, tak musíme odklikávat formulář navíc, který 95 procent lidí nečte.
Takže v tom je ten základní problém, že v rámci Evropské komise byly odsouhlaseny standardy ESRS, které vydala organizace EFRAG, což jsou evropští účetní, kde Česká republika není dostatečně zastoupená, takže v podstatě to bylo zdelegováno na organizaci mimo vliv České republiky, a pak Evropská komise na návrh paní komisařky McGuinness za Evropskou lidovou stranu tyto standardy odsouhlasila.
Čili říkám, že když se bavíme o zeleném šílenství, vždycky musíme dodat, že to je produkt evropského mainstreamu. Tehdejší komise ani nebyla s podporou zelených. To je taky potřeba připomenout, že zatímco některé frakce, třeba Renew, podporovaly Evropskou komisi, zelení tehdy tu komisi nepodporovali. A já teď nechci hodnotit jejich názory. Já tedy musím říct, že s řadou věcí, které zelená frakce prosazuje v Evropském parlamentu, nesouhlasím, protože oni jdou výrazně dál, než by bylo potřeba, a je to takové to z extrému do extrému. V jednom extrému jsme zavedli úplně nepoužitelné zprávy o udržitelnosti, kde si firmy musí platit milionové konzultanty, byť to je možná adekvátní pro ty úplně největší firmy, které mají obrovitánský kapitál v řádu desítek miliard korun a mají obrovský dopad na životní prostředí, ale pro 99 procent firem je to samozřejmě zcela nepřípadné. No, takže to je výsledek. V podstatě se to stalo na úrovni těchto účetních a pak to odsouhlasila Evropská komise s paní komisařkou Jourovou.
Samozřejmě směřování k nějakému řešení globálního oteplování a to, aby průmysl tolik neoteploval krajinu ve snaze navýšit si svoje zisky, to je celkem rozumný směr, ale současně to musí opravdu hmatatelně přispívat a současně to nesmí ekonomiku poškozovat. A toto byla z nějaké minimálně čtvrtiny, poloviny zcela přebytečná byrokracie a je potřeba si to přiznat, že to byl úkrok špatným směrem.
A samozřejmě na to měly vliv i ty velké firmy, které si to prolobbovaly, protože jak se stane, že je něco schváleno v Bruselu na evropské úrovni? No, samozřejmě tam mají svoje lobbisty ty největší konglomeráty a zájmem těhletěch konglomerátů je využít každou příležitost k tomu, aby si posílily svoje postavení i vůči třeba těm středním a malým firmám. Takže když se spojila bruselská byrokracie s tímto lobbingem, tak vzaly zelenou politiku jako příležitost k tomu, aby se zvýhodnili na úkor svojí menší a střední konkurence, což rozhodně správně není a je dobře, že teď dochází k nějaké racionalizaci.
Ale já zase nechci, abychom překmitli do úplně toho opačného extrému, to by taky nebyla správná cesta, kdybychom říkali, že CO2 nebudeme řešit nebo že nebudeme nikdy v budoucnu reporting rozšiřovat. Nějaká podoba reportingu, ať už v účetní oblasti, nebo máme třeba zavedené povinné označování výrobků, máme zavedené povinné označování potravin, kde jsou nutriční hodnoty, tak je nepochybně pro společnost a pro ekonomiku dobrá a přínosná.
Stejně tak si myslím, že velké zvážení si zaslouží myšlenka uhlíkového cla tak, abychom přestali diskriminovat české producenty, kteří se snaží produkovat ekologické výrobky vůči třeba čínskému dovozu, a je to věc, která i v Evropě už začíná být běžnější a běžnější, dokonce i to kritizované Maďarsko dělá kroky k tomu, aby se přesouvala výroba do Maďarska z hlediska automobilek.
A když se podíváme na to, jak se daří České republice, nedávno byla konference Druhé ekonomické transformace, kde Česká republika byla prezentovaná v podstatě jako zelený tygr. A musím vám říct, že za poslední rok jsme měli dvě cesty ústavně-právního výboru do severských států, a to do Finska a do Dánska. A v obou dvou případech jsme navštívili tamější ambasádu a vyslechli jsme si velmi pozitivní zprávy o tom, jak se daří naší největší automobilce, která tedy má německého vlastníka, ale vyrábí v České republice. A pokud jde o prodej elektrických škodovek, třeba na tom finském nebo dánském trhu, tak Škoda elektrická auta, jsou číslo jedna nebo dva na tom trhu. Takže nepropadejme zase úplně skepsi, že ozelenění a ekologičtější čistý průmysl je slepá cesta, protože našim firmám v zahraničí se prokazatelně daří, mají tam úžasné prodeje a je to pro ně obrovská ekonomická příležitost. Takže to jsem k tomu chtěl jenom doplnit.
Tou cestou, jak podle mě jít a kde by bylo potřeba v rámci Green Dealu zatlačit a provést změny, je určitě v naší národní implementaci zastropovat dotace pro ty největší holdingy, protože dneska některé ty obrovské projekty, jejichž ekologická užitečnost je velmi sporná, získávají dotace i 50 nebo 60 procent a tyto peníze by místo toho měly být nějakým způsobem vráceny vždycky tam, kde pomůžou celé ekonomice, kde pomůžou třeba přenosové soustavě v energetice, anebo kde potom pomůžou firmám a rodinám, zejména v případech, kdy ty peníze jsou přímo od rodin vybírány, jako je třeba v připravovaném systému ETS 2. ***
