Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
To bohužel tam není řešeno a zase to tedy zůstává na managementu univerzit. Tam musíme brát do úvahy taky, jak vlastně vypadá systém zákon o vysokých školách, kdy systém řízení mnohdy záleží na názoru jednoho, dvou studentů z akademického senátu. A to odbíhám někam jinam do minulého roku.
Domnívám se, že mohl být víc akceptován tradiční tlak výzkumných organizací, třeba Akademie věd, ke zvýšení institucionální podpory, protože si myslím, že navýšení prostředků přispěje ke klidu na vědeckou práci. Teď jsme zrovna kdesi četli, že - myslím, že to bylo z ČVUT - odchází renomovaný profesor, protože holt pro něho nemají finanční prostředky. Dneska musí vedení instituce zajišťovat finance, které jsou nutné pro běžný provoz instituce, a myslím si, že s tím mají prostě hodně, hodně práce. Na to taky reagovala Rada vysokých škol, která upozornila, aby požadavek institucionální podpory byl poskytován formou příspěvků, nikoli formou dotace. A jedná se o finance, které jsou určeny na dlouhodobý koncepční rozvoj - to je samozřejmé - který přesahuje jedno rozpočtové období, a změna dotace na příspěvek umožní výzkumné organizaci efektivně plánovat a vynakládat finanční prostředky na její rozvoj. Ten základní návrh zákona toto bohužel neobsahoval.
Potom věc, na kterou jsme reagovali formou pozměňovacích návrhů, byla úprava § 6, dívat se na projekty výzkumu umělé inteligence a sledovat je, protože si myslím, že to by se spíš mělo týkat projektů, které se týkají integrity člověka a zvířat - nebo zvířata ne, tady prostě projektů umělé inteligence.
V pozměňovacích návrzích také jsme reagovali na délku lhůty pro podávání návrhů projektů. Je tam požadavek, aby v podstatě byla prodloužena lhůta na podávání návrhů projektu na 60 dnů, 30 dní považuji za krátkou dobu.
Včera byla diskuse, obrovská diskuse kolem spin-off firem a myslím si, že to je taky reakce tady na ten návrh, kdy v podstatě nedostatečně podporujeme zakládání spin-off firem, zejména z hlediska využití daňových úlev v prvních x letech jejich existence.
Dále si myslím, že jedna taková dost hrubá chyba je v tom, že návrh opomíjí možnost daňové úlevy firmy, která se zabývá výzkumem. To si myslím, že to je chyba. Dneska je ta situace taková, že než by se dohadoval management velkých firem s pracovníky finančních úřadů, tak radši tyto daně, tady tyto úlevy, neuplatňují, protože je to nejistý výsledek.
Zaměstnanecké akcie, to jsem včera v podstatě slyšel, že se to odrazí v jiných zákonech. Myslím si, že je škoda, že to nebylo tady.
Co se týká tradičního problému jištění duševního vlastnictví mateřskou firmou, ponechávají to navrhovatele opět, a to považuji za chybu, na vnitřních směrnicích a předpisech konkrétní mateřské firmy, což samozřejmě možné je, ale vede to k nejednotnosti konkrétních dohod. Když přijímáme techniky, třeba z Technické univerzity ve Vídni, tak pro ně jsou tady tahle - ani ne omezení, ale tady to zajištění duševního vlastnictví ve smlouvě, to považuji za naprosto samozřejmé a diví se, že to u nás není.
Co se týká dalšího tisku, 886, protože je to v podstatě spolu spjato, tak k tomu se vyjadřovat potom už nebudu. Myslím si, že je chyba - že by měla být daleko větší spolupráce s Ministerstvem financí v oblasti stanovení daňových úlev. Když se podívám zpětně na - já nevím - (?) před 20 lety, tak jsme se snažili tyto daňové úlevy v podstatě, tehdy ještě jako apolitičtí lidé z akademického managementu, tak jsme se s politiky snažili dělat a dneska je to mimo. Čili já beru tisky 885 a 886 jako jistá siamská dvojčata, kdy jeden tisk řeší obsah změn, druhý se zaměřuje na institucionální zajištění změn, a proto vlastně jsem měl k oběma dvěma stejný názor, a to, že tehdy jsem doporučil klubu ANO v podstatě nepřijímat pozitivní stanovisko tady k tomuto návrhu, čili přijmout negativní názor k předloženému návrhu zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, podle mě je to nevyužitá příležitost. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Špičák a následuje pan poslanec Kuchař.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Julius Špičák: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já navážu na představení toho zákona a navážu na příspěvek kolegy Raise. Věda a výzkum fungují tak, že jsou naprosto neoddiskutovatelně zásadní podmínkou rozvoje moderní společnosti. Co je tedy paradoxem, řekl bych, je naprosto neadekvátní jejich prezentace v mediálním a politickém prostoru a neadekvátní financování. A to se odráží i v přítomnosti tady v sále. Takže ta podmínka pro rozvoj společnosti je prostě neoddiskutovatelná, ale v zásadě ta problematika je pro běžného člověka - to chápu - obtížně tedy srozumitelná, a v podstatě tak to zkrátka je.
Jinak zákon jsem si podrobně přečetl, podrobně jsem si také přečetl podrobný komentář kolegy Raise. Já spíš se soustředím na určité problémy, které považuji za základní. Za prvé ten zákon, ten návrh vůbec nevychází z žádné objektivní analýzy institucí, které výzkum provádí. A my jen tušíme, že jsou instituce, které ho provádí velice kvalitně, a to je například Akademie věd. A řeknu jedno ilustrativní číslo. Akademie věd má na trhu 12 procent všech výzkumníků, ale má 36 procent výsledků. Takže to je jasná vizitka toho, že Akademie věd je velmi efektivní. Takže podle mého názoru je velmi efektivní i v podstatě organizace, která výzkum neprovádí, ale která distribuuje formou grantů peníze, a to je tedy GA ČR, a myslím si, že na dobré cestě je i TA ČR. Já nemám v podstatě dostatečnou informatiku, ale soudím, že výzkum v rezortních organizacích na ministerstvech není dostatečně efektivní. A stačí jenom si rozkliknout příslušná ministerstva a jakákoliv informatika o výzkumu tam je buď mlhavá, nebo zastaralá, anebo chybí vůbec. To znamená, jedním z problémů, tedy zásadních problémů našeho výzkumu, je příliš velké roztříštění výzkumu a v podstatě, aby jakýkoliv zákon do budoucna měl tedy smysl, tak musí v podstatě poskytovatele výzkumu nějakým způsobem tedy sjednotit, protože diverzita prostě skutečně vede k mrhání zdrojů.
Takže aby toho bylo možné tedy ale dosáhnout, tak za prvé tady musí být jasná koncepce, a pak tedy to vyžaduje velkou politickou odvahu, protože to bude potřeba zkrátka nějak (nesrozumitelné) instituci zrušit nebo finančně omezit, aby se tomu, kdo to provádí efektivně, mohlo přidat, musí se tedy někomu ubrat. A ze zákonů, tedy politiky, to je velmi problematické, vyžaduje to velkou politickou odvahu, musí to být dobře připraveno a musí to být dobře odargumentováno, což tedy tento zákon zásadně zásadně nezajišťuje.
Byla tady zmínka o tom, že je třeba, aby tedy ty projekty byly nějakým způsobem dlouhodobé, to je ta institucionální podpora, to umožňuje institucionální podpora, ale je třeba si být vědom, že jestliže posílíme jednu složku finančně, to znamená, institucionální podporu, tak oslabíme tedy tu formu garantovou a už teď tam ta situace je velmi napjatá, protože v zásadě je v podstatě akceptováno pouze přibližně 20 procent projektů, tedy v GAČRu. ***
