Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Distributoři mají nově povinnost jednak držet měsíční zásobu vybraných léčiv, to je velmi důležité, ale také informovat SÚKL, kolik balení přípravku s omezenou dostupností mají aktuálně na skladě. Tím ministerstva a SÚKL získají údaj o tom, kolik daného přípravku je v distribuci a také k dispozici pro dodávání do lékáren. Současně nebudou přímo ze zákona smět distribuovat ohrožené přípravky do zahraničí. Tedy máme screening, máme prevenci, máme zásoby 2+1 měsíc, víme, kde ty léky jsou, a můžeme včas zavést opatření, kdyby k nějakému skutečnému výpadku došlo, k velkému výpadku.

Další nástroje, které jsou dnes standardně využívány, jako například dovoz cizojazyčné šarže, mimořádný dovoz léčiva ze zahraničí a stanovení jeho úhrady ze zdravotního pojištění či omezení distribuce do zahraničí, to jsou věci, které nám také ta legislativa umožnila. Tyto kroky ve většině případů vyřeší situaci, aniž by ji veřejnost zaregistrovala.

Skončilo rovněž beztrestné protěžování vybraných lékáren distributory. To pomáhá předcházet vzniku lokálních nedostupností. Lékárny mají povinnost nahlásit aktuální stav zásob léčivého přípravku s omezenou dostupností a současně ho můžou objednávat v množství obvyklém pro danou lékárnu.

Abych to shrnul, tak výpadky dodávek léků jsou něčím, co se čas od času děje a dělo. Děje se to u nás, děje se to v zahraničí, děje se to po celém světě. Dít se to bude. A je potřeba mít k dispozici dostatečné legislativní nástroje, abychom tomu mohli bránit. Tyto legislativní nástroje v současné době už Česká republika má a jsou to dva zákony, které jsme přijali v prosinci v roce 2022, respektive v roce 2023.

Typickým příkladem je to, že je chyba na straně držitele rozhodnutí o registraci, problém ve výrobě, závada v jakosti, porucha výrobní linky, nedostatek obalového materiálu či především účinné látky, jejíž výroba se posunula z Evropy jinam. To jsou věci, s kterými nemůže jednotlivý státník nic dělat, ale musí mít nástroje, aby uměl situaci řešit. A my je máme zásluhou legislativy, kterou jsme přijali.

Bylo by také dobré, aby si kritici uvědomili, že v České republice je obchodováno přes 9 000 léčiv - 9 000 léčiv - z nichž mají výpadky jednotky procent. A drtivá většina výpadků se pacientů vůbec nedotkne, protože buď jsou dostatečné zásoby na překlenutí výpadku 2+1 měsíc, plus nově je ještě možnost mít je v hmotných rezervách, anebo existuje alternativa či jiná síla léku.

Ministerstvo zdravotnictví dnes ve spolupráci s odborníky při identifikaci významnějších výpadků efektivně řeší, a to v drtivé většině případů tak, že ji pacient vůbec nepocítí. Česká republika má dnes navíc díky našim krokům ve srovnání s většinou států Evropské unie nadstandardní možnost monitoringu a řešení výpadků a sdílení dat s pacienty, lékaři i lékárníky, a to je unikátní napříč Evropskou unií. Tedy my přesně víme, kde ty léky jsou, kolik jich kde je, a můžeme na situaci velmi dynamicky reagovat na základě dvou zákonů.

Vzdělávání a počty zdravotníků jsou velkým tématem. V první řadě bych chtěl vyvrátit často opakovanou lež - je to lež - že nám absolventi medicíny nějak hojně odcházejí do zahraničí. Není to pravda. Je to čistá lež. A ten, kdo to říká, lže. A uvědomme si, kdo lže, ten i krade, do pekla se hrabe. Podle dat, která máme z lékařských fakult, podle dat, která máme z ÚZISu, která máme z Institutu pro další vzdělávání lékařů, z IPVZ víme, že nám zůstává něco mezi 93 až 94 procenty absolventů, ty roky se různě mění, v České republice. Jsou to ale absolventi, kteří studují v českém jazyce a mají českou státní příslušnost. Pak máme studenty, kteří studují ve slovenštině, studují slovensky, mají slovenskou státní příslušnost. A i z těchto absolventů nám víc než 50 procent zůstává v České republice. A to procento se v posledních letech z objektivních důvodů zvyšuje.

Co je velmi zajímavé, máme skupinu studentů, kteří studují v anglickém jazyce. Jsou to studenti, kteří si za studium platí. A tito studenti v České republice také zůstávají. A to procento je dneska téměř 20 procent. Zůstávají pracovat v České republice. Na svém bývalém pracovišti mám například takto lékařku, která u nás studovala, anglicky mluvící a je to občanka Spojených států amerických. Pracuje na radiologické klinice Fakultní nemocnice Brno. Snadno si to ověříte. Tak bych mohl pokračovat s těmito příklady anglicky mluvících, anglicky studujících, kteří ovšem musí udělat zkoušku jazykovou a tak dále, ale zůstávají v České republice. Je to ukázka kvalitního českého zdravotnictví, ale také kvalitního českého vysokého školství a kvality českých lékařských fakult.

Navíc Česká republika má v rámci mezinárodního srovnávání nadprůměrný počet zdravotníků na počet obyvatel. To samozřejmě neznamená, že máme sedět se založenýma rukama, protože problém je věkový průměr těch zdravotníků. A jsem proto rád, že už předchozí vláda, a tady musím předchozí vládu pochválit, reagovala na návrh, který dostala ještě předchozí vláda od Asociace akademických senátů, které jsem tehdy měl tu čest předsedat, a děkanů lékařských fakult, že je potřeba zvýšit počet studentů lékařských fakult. Ty vlády to postupně schválily, finálně pan ministr Vojtěch a pan ministr Plaga tuto legislativu donesli na vládu, která to schválila a nastavila program, kdy můžeme přijímat víc absolventů, víc studentů na lékařské fakulty, zhruba o 350, a tím pádem mít víc absolventů. V letošním roce poprvé bude mít víc absolventů.

Když jsem se stal ministrem zdravotnictví, tak jsem po dohodě s Ministerstvem financí z tohoto časově omezeného programu udělal mandatorní výdaj, tedy trvalý program, to znamená, trvale budeme přijímat na lékařské fakulty o 350 studentů více, trvale ty peníze půjdou cíleně na lékařské fakulty a budeme mít tím pádem 350 absolventů navíc, protože v podmínce toho programu bylo, nejenom že budou přijati, ale že také dokončí víc studentů lékařskou fakultu. A letos se ukázalo, že ten program po těch šesti letech, protože letos uplynulo těch šest let, ta první perioda, dobře funguje.

Proto jsme po dohodě s ministrem financí a ministrem školství a s vládou spustili tento program i pro nelékaře, především všeobecné sestry. V letošním roce jsme uvolnili na tento program 300 milionů, další prostředky pak budou muset být uvolněny v následujících letech. A i z tohoto programu by bylo dobré, aby se stal mandatorní výdaj na dlouhou dobu. Proč je to důležité? Díky tomuto navýšení a díky tomu, že se z toho stal mandatorní výdaj, tak lékařské fakulty vyprodukují v následujících deseti letech zhruba 19 500 nových lékařů. A pokud stále udržíme to procento, že 93, 94 procent těch absolventů zůstává v České republice, tak za těch deset let to bude zhruba 40 procent současných lékařů, kteří v České republice pracují. Tím pádem výrazně omladíme počet lékařů, snížíme jejich průměrný věk a vybereme tu zatáčku a ten problém, který hrozil. A stejně tak bychom měli postupovat v případě nelékařů.

Jedna věc je ale mít zde absolventy a druhá dostat je do oborů, kde chybějí. Proto jsem hned po svém nástupu navýšil dotace na rezidenční místa, to jde snadno ověřit, která jednak dají lékařům v předatestační přípravě důstojnější podmínky, ale také posílí stavy lékařů v oborech, které nejvíc chybí. Zároveň ministerstvo zvýšilo částku dotace na rezidenční místo v základním kmeni, v základním kmeni bez omezení, a i celém specializačním vzdělávání, a to až o stovky procent. Rezidenční místa vypisujeme prakticky jen pro čtyři obory - praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost, psychiatr, dětský psychiatr a dětský neurolog - které to pochopitelně nejvíc potřebují. A děláme to tak systematicky vlastně už čtvrtým rokem. V tomto budeme pokračovat. A je potřeba, aby ten systém byl dlouhodobý tak, abychom navýšili počet mladých lékařů, kteří si ty obory vyberou.

Berme, prosím, v potaz délku studia, to je šest let. Když ministři Plaga a Vojtěch schvalovali ten program, když my jsme přišli tehdy za tehdejší vládou, za ministrem Hegerem, tak všichni ti politici, kteří ho posunovali dopředu, věděli, že jejich funkční období nemůže v žádném případě být šest let, a tím pádem se nedočkají sklízení plodů. Těch se dočkám já. A já zase vím, že těch deset let je příliš dlouhá doba, než abych byl deset let ministrem zdravotnictví. Stejně tak vím, když navýšíme počty nelékařů, tak ti první nelékaři budou zdravotníci, všeobecné sestry, končit někdy za pět let, a to zase samozřejmě je podstatně delší doba než jedno volební období.

Ale ty kroky pomohou v dlouhodobém horizontu a stabilizují tyto obory i péčí o pacienty. I to je důvod, proč zdravotnictví nemá být a nemělo by být politizováno. I to je důvod, když kdokoliv tady hloupě kritizuje ministry zdravotnictví, tak je to jenom to, že ukazuje, jaký sám je, co si myslí, že mu nejde o pacienty, že mu nejde o kvalitu zdravotní péče, že mu nejde o české občany, ale že mu jde o jeho zakrnělé hloupé ego. ***