Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.30 hodin)
(pokračuje Martin Dvořák)
Češi se díky tomu stali respektovaným partnerem, nikoliv jakýmsi potížistou, který na všechno říká jenom ne, ne, nedáme, nechceme. Brusel už není o nás bez nás. Stali jsme se spolutvůrci, kteří se nebojí převzít odpovědnost. Jako aktuální případ si dovolím uvést například prosazení změny výpočtu pro tříletý odklad pro automobilky, které tím pádem mají delší čas na to, aby mohly splnit úkoly, které vyplývají ze zelené politiky.
Když jsme u toho, dostávám se k dalšímu tématu, a to je napadení Ukrajiny Ruskem v únoru 2022, tedy právě v průběhu našeho předsednictví. Česko opět předvedlo svoji velice jednoznačnou schopnost reagovat rychle, adekvátně, promptně a přesvědčilo většinu ostatních členů Evropské unie, že v tuto chvíli nemá Evropa jinou šanci nežli bojovat nebo podporovat Ukrajinu v boji proti agresorovi, proti Rusku. Nebylo to jednoduché, spousta věcí šla pomalu a pozdě a nebyla dostatečně silná, ale je nepochybné, že byla to právě česká aktivita společně s našimi přáteli z dalších zemí, která nasadila laťku, nasadila směr toho, jak reagovat na ruskou invazi do nezávislého suverénního státu.
V tuto chvíli se připravuje osmnáctý balíček sankcí. Mohu jako člověk, který se toho osobně účastní, vyslovit lítost nad tím, že až teď v osmnáctém balíčku se objevují věci, které možná mohly být přijaty hned, nebo v balíčku druhém nebo třetím, ale nejsme tady dneska asi kvůli tomu, abychom hodnotili práci Evropské unie a důvody, proč některé věci nejdou tak rychle.
Z věcí, u kterých jsem byl osobně nějakým způsobem angažován, chci ještě uvést případ Rádia Svobodná Evropa, které, jak asi víte, v důsledku docela zásadních politických změn ve Spojených státech se ocitlo ve velmi nevýhodné situaci, bylo ohroženo a stále ještě je ohroženo jeho vysílání. Společně s dalšími zeměmi jsme se chopili iniciativy, předložili jsme Radě Evropské unie návrh, aby se touto věcí zabývala. Toto se v tuhle chvíli děje, případ není vyřešen, ale zdá se, že Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda nemusí zahynout, nemusí padnout. Mělo by získat dostatečnou podporu a v nějaké nové struktuře fungovat dál pro země, které v tuhle chvíli přístup k nezávislým a svobodným informacím nemají.
Měl bych možná ještě chuť zmínit se trošku o své oblíbené měně euro, která podle mého názoru je naším spojovacím článkem k Evropské unii, k tomu tvrdému jádru Evropské unie, které dnes má větší význam než kdykoliv jindy v souvislosti s vývojem transatlantických vztahů a s postojem Spojených států k Evropě. Myslím si, že to je věc, kterou naše vláda nechtěla řešit, nicméně budiž nám ke cti řečeno, že jsme alespoň naplnili maastrichtská kritéria, jak už tady říkal pan ministr Stanjura, s tou jednou výjimkou, tedy nepodařilo se mi prosadit, abychom přistoupili k systému ERM II. Ale předpokládám, že všechno je připraveno tak, aby nová vláda, která vzejde z příštích voleb, mohla hned po svém zvolení rozhodnout o dalších krocích, má-li stihnout tento proces během svého funkčního období, což bych považoval za velmi potřebné. Za nás za Starosty můžu slíbit, že my se tomu budeme věnovat nejenom v kampani, ale i po volbách, ať už budeme ve vládě, nebo v opozici.
Dalším tématem by mohlo být rozšíření Evropské unie, kde rovněž Česko hraje významnou roli. Byli jsme předkladateli návrhu, aby byly přijaty vyjednávací rámce pro Ukrajinu a Moldavsko. Podpořilo nás v tom 14 členských států. Co se týče podpory Rádia Svobodná Evropa, měli jsme podporu 12 států.
Poslední věc, kterou vás ještě zdržím, ačkoliv toho tady mám ještě hodně, je připomenutí toho, že v roce 2024 jsme slavili 20 let od vstupu Česka do Evropské unie a 25 let od vstupu do NATO. Byly to podle našeho názoru historické momenty, které usadily Česko jako nedílnou součást euroatlantického západu. Během těch 20 let jsme se stali plnohodnotnými členy, a abychom si toto významné výročí připomenuli, uspořádali jsme celkem více než 200 akcí, které měly tuto věc připomínat. Bylo jich celkem 209, nad asi 70 z nich jsem převzal osobní záštitu já nebo Úřad Evropy (vlády?). Důležité je tady zmínit, že to všechno probíhalo s nulovým rozpočtem, že jsme na to nedostali a nevyčerpali ani jednu jedinou korunu. Podařilo se to díky tomu, že jsme spolupracovali s regiony, s obcemi, s institucemi, se školami a že se podařilo je zaangažovat do té míry, že se samy ujaly organizace některých věcí.
Můj úřad organizoval tři velké akce k této příležitosti, a to byla zahajovací konference Tvoříme Evropu, dopady členství v Evropské unii na českou ekonomiku a společnost, potom slavnostní koncert České filharmonie v historickém sále Rudolfina, kde politické osobnosti Česka a Evropy v čele s předsedkyní Evropské komise Ursulou von Der Leyen měly možnost poslechnout si devátou symfonii Ludwiga van Beethovena. A byla to konečně i závěrečná konference 20 let tvoříme Evropu - nové výzvy a příležitosti. Tato akce se s ohledem na nedávné volby do Evropského parlamentu a ustavení nové komise zaměřila především na budoucnost a priority Česka v evropské agendě pro nadcházející institucionální cyklus Evropské unie.
Mohl bych pokračovat oblastí víceletého finančního rámce, ale to už je v podstatě úkol, který my jenom začneme, a bude to zejména velká výzva pro další budoucí vládu a já budu samozřejmě velice rád, pokud se na ní budeme moct dále podílet. Mohl bych mluvit o ochraně lidských práv, která spadá částečně pode mě a částečně pod pana premiéra, ale myslím si, že vzhledem k pokročilé hodině už jsem toho řekl na popsání toho, co tato vláda dělá dost a dost. Děkuju vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy je přihlášen pan ministr Bek a následuje pan předseda Radim Fiala, který nebyl přítomen v sále, když byl přihlášen původně, což by měli být všichni s přednostním právem před otevřením rozpravy. Pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, hlasování o důvěře vládě vnímám samozřejmě jako legitimní prostředek politického boje v parlamentní demokracii a zároveň samozřejmě je to z mého pohledu vítaná příležitost podat zprávu o tom, co se během tohoto funkčního období vlády v oblasti školství podařilo.
Nebudu opakovat nějak dlouze, že jsme jako vláda během uplynulých let čelili výjimečně náročnému období, jednak v doznívání covidové pandemie, ale pak především důsledkům válečného konfliktu na Ukrajině, cenám energií, inflaci a podobně.
Důležité je to, že v oblasti školství, tak jako v řadě jiných oblastí, se navzdory té obtížné vnější situaci podařilo prosadit poměrně významné změny a v oblasti školství si troufám říci, že jsou to nejvýznamnější změny za poslední dekádu.
Zároveň tato vláda souhlasí s tím, že ve vzdělávací politice je třeba dlouhodobější kontinuita, a proto se vláda ve svém programovém prohlášení přihlásila ke Strategii 2030+ přijaté minulou vládou. A přestože tento dokument byl schválen již v roce 2019, teprve vlastně během působení této vlády se začala naplňovat v těch podstatných legislativních krocích.
Ovšem vlastně nejdůležitější úkol, který byl před touto vládou, byla náprava zásadních nedostatků v systému financování školství, zejména šlo o zmírnění dopadu některých nastavení, která byla přijata za předchozích tří vlád. Právě chybné nastavení financování školství totiž svými nezamýšlenými vedlejšími efekty vlastně podkopávalo naplňování dlouhodobých strategických priorit, o nichž panuje poměrně široká shoda.
Dovolte mi, abych tedy nejprve osvětlil charakter těchto nezbytných intervencí. Tedy pokud jde o objem finančních prostředků, tak mezi roky 2021 a rokem 2025 došlo k navýšení rozpočtu kapitoly školství z 226 na 275 miliard korun bez evropských fondů, a školství tak bylo jednou z nejvíce rostoucích kapitol státního rozpočtu. V roce 2023 byla vytvořena zákonná garance objemu prostředků na platy učitelů ve výši 130 % průměrné mzdy, což například v letošním roce umožnilo sedmiprocentní zvýšení tarifů učitelů a ostatních pedagogických pracovníků, a podle aktuálních prognóz také v příštím roce porostou platy učitelů přibližně o 7 procent. ***
