Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.10 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, nepokřikujte po sobě a pořádek v sále se zjednám sám. Pokračujte.
Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za upozornění. A co mě hodně překvapilo, já jsem sledoval starty jednotlivých stran a jejich programy do voleb a do volebních kampaní, a dokonce zaznívá někde od hnutí STAN, nevím, jestli konkrétně od pana ministra Kulhánka, že tento návrh je prioritou, by byl prioritou pro další volební období. Tak v momentě, kdy téměř před rokem tento zákon mohl být schválen vládou, tím pádem by byl poslán do Sněmovny, tím pádem bychom ho tady mohli rok projednávat a já věřím, že za ten rok bychom se jím prokousali do třetího čtení, tak tady mohl být. Tak já bych chtěl vyzvat zvláště kolegy z hnutí STAN, protože my jsme se rozhodli jako Piráti předložit tento návrh jako poslanecký a obsahově právě vychází z návrhu ministra Kulhánka, tedy neobcházíme systém, jen se snažíme zabránit tomu, aby tahle ta důležitá změna zapadla a zase se odsunula na neurčito, protože jsou zde lidé, firmy, kruhy, síly, kterým prostě tato nefunkčnost Antimonopolního úřadu nebo dysfunkčnost dlouhodobě vyhovuje, aby se to neodsunulo na neurčito. Aby ta změna, po které se volalo už v minulém volebním období a která je ve prospěch České republiky, proběhla. A já bych proto chtěl vyzvat kolegy ze STANu, aby ten můj návrh podpořili. Pokud věříte v práci vlastního ministra, tak dnes máme možnost, respektive zítra, to dotáhnout. Protože pokud neprojde tato novela, reforma Antimonopolního úřadu v tomto volebním období, tedy padá pod stůl.
Já jenom v krátkosti představím ty hlavní principy, které ta novela přináší. Takže ty jednotlivé změny, na kterých byla shoda. Za prvé, jednoinstanční řízení. Jistě víte, že různá řízení ve státě mají více instancí. My jsme v novele stavebního zákona řešili takzvaný ping pong mezi stavebními úřady nižší a vyšší úrovně, které si neustále posílaly nějakou žádost o povolení, tak aby ta vyšší instituce okamžitě rozhodla. Antimonopolní úřad je velmi specifický, dokonce je raritní mezi evropskými zeměmi; tady myslím, že ať už se koukneme na západ, nebo na východ, tak je to skutečně rarita. Ono má těch instancí hned několik, takže jedno instanční řízení. Rušíme to dvoustupňové řízení a v případě, že se nerozhodne na Antimonopolním úřadu, takovéto spory by řešil soud. Tedy žádný ping pong v rozkladech. Úřad nějakým způsobem rozhodne, on samozřejmě komunikuje v průběhu, ať už s tím, kdo si stěžuje k Antimonopolnímu úřadu, nebo k tomu, kdo třeba nějakou zakázku vypisuje, takže fakticky k tomu sporu vůbec nemusí dojít, ale jakmile jednou rozhodne a někdo s tímto rozhodnutím nesouhlasí, šlo by se rovnou k soudu.
Druhým principem kolektivní rozhodování. Jak už jsem řekl, Antimonopolní úřad má ty své jednotlivé komise nebo senáty, které rozhodují, ale ve finále toto končí právě u jednoho člověka, u šéfa Antimonopolního úřadu, v tomto případě pana Mlsny, který ultimátně rozhoduje. Místo rozhodování jedním člověkem by tedy rozhodovaly komise. Zamezila by se koncentrace moci, snížilo by se korupční riziko a zvýší se odborná úroveň rozhodnutí.
Další věcí, která je velmi nepříjemná a kterou je potřeba změnit, a shodla se na tom i tenkrát velká pracovní skupina, která byla na Ministerstvu místního rozvoje, kde byli zástupci různých institucí státních, veřejných, ale i podnikatelského segmentu, a dokonce velkých dodavatelů, změny v dokazování. Účastníci řízení budou muset důkazy doložit zejména sami. Úřad se nebude muset vše snažit dohledávat sám, což celkově zrychlí proces. V tuto chvíli dokonce ta jednotlivá podání k Antimonopolnímu úřadu nebo ty výhrady klidně přijdou na emailovou stránku ve 23.30 v nějaký den, což podle mého je tak na úrovni někam zavolám, něco řešte, a potom je na Antimonopolním úřadu, zda se rozhodne toto řešit, často si toto vezme. Nevím, jak to, jakým způsobem vlastně vyhodnocuje, co je nějaké jedna paní povídala, co je závažné, a pak dělá jakési vlastní šetření. Často to je velmi paradoxní, protože se jde zeptat trhu v danou chvíli, což jsou třeba ti, kteří si stěžují, že tedy nevyhráli, a samozřejmě jakou odpověď od nich dostanou? Samozřejmě negativní ve smyslu tohoto přezkoumávaného.
My jsme odhadovali zrychlení toho procesu. A to je další věc. Antimonopolní úřad často uvádí, jakou rychlostí rozhoduje, akorát si vybírá do svých statistik trošku jiné statistiky, než které jsou reálné. Míchá tam velmi bagatelní případy, kdy ta rozhodnutí jsou pouze dotazy, nebo respektive nejsou to příliš složité věci, mezi rozhodnutími, které se někdy právě díky tomu ping pongu táhnou klidně rok. Takže předvídatelnost a zrychlení toho procesu je jedním z cílů právě toho opatření změny dotazování.
Další hlavní princip je rychlejší soudní přezkum. Ten náš návrh stanovuje pořádkovou lhůtu 60 dní a pokud soud vydá předběžné opatření. Zavádíme taky vyšší poplatky a kauce proti zneužívání toho systému. A pak samozřejmě lepší pravidla řízení z moci úřední. Antimonopolní úřad smí zakázku zastavit jen tehdy, pokud převáží veřejný zájem.
My se tak bráníme tomu zneužívání řízení ke zdržování. Tahle vláda posouvala poměrně velké projekty včetně dostavby nových jaderných bloků a mohli jste sledovat v médiích, jakým způsobem s nimi vlastně toto zacvičilo ve věci plnění či neplnění zakázky.
Často zde zaznívají od vlády i různé výhrady. No, tak první z nich, já jsem to už zmínil, podáváme to poslaneckým návrhem, nicméně ten zákon je totožný s tím, který vláda zazdila. A i přes snahu pana ministra Kulhánka a sílu STAN ve vládní koalici nakonec ten návrh v loňském roce neschválila. Ano, není to vládní návrh, ale poslaneckým návrhem ho předkládám právě proto, že jsme se rozhodli konat. Využíváme tedy legitimní možnost poslanecké iniciativy s tím, že všechny důležité věci typu RIA, typu názor LRV, jsou již ve věci tohoto návrhu zákona vypořádány.
Další výhradou bývá, že ty komise ohrozí právní strukturu úřadu. To je podle mě naprostá lež. Neohrozí. Ten model je inspirován evropskou praxí a byl připraven právně zcela čistě. Ano, v mnoha státech se rozhoduje právě kolektivně. Zvýší se počet žalob. Já už jsem to naznačil v tom předchozím komentáři. Naopak díky předsoudnímu projednání s předběžným právním názorem dojde ke snížení počtu žalob. Vyšší poplatky navíc omezí účelové podání.
Pak ta výhrada je taková docela zábavná, protože často, ať už jsou to protikorupční organizace, ale i politici, i koaliční, dokonce v minulém volebním období, protože tento návrh byl z řad opozice, vyjma ODS, hovoří o tom, že návrh oslabí roli předsedy Antimonopolního úřadu. Tak rozhodování v komisích bude předvídatelnější a stabilnější a dosavadní praxe naopak ukázala, že problémy jsou s kontinuitou, se střety zájmů v případě třeba změny ve vedení toho úřadu a nechceme, aby o balíku veřejných zakázek za 900 miliard korun ročně rozhodoval pouze jediný člověk.
Já jenom jsem to už také zmínil, já si vzpomínám, když došlo ke jmenování pana ředitele Mlsny na návrh pana prezidenta Zemana, on si ho tam přál, nejsem si jist, jestli proběhlo výběrové řízení, nakonec si myslím, že pan Mlsna dokonce dodal nějakou strategii. Můžeme se bavit, kdo ji psal. Ve veřejné nebo v odborné veřejnosti se poměrně ví, jak toto probíhalo, ale rozhodně si nemyslím, že bychom měli mít úřady, kde rozhoduje zcela monokraticky, absolutním názorem v závěru procesu pouze jediný člověk. Nehledě na to, kdo tuto roli zastává.
A pak zde byla ještě výhrada k té 60denní lhůtě na rychlejší soudní přezkum. Není povinnost a je to motivace. Pokud sám soud sám rozhodl o předběžném opatření, tak by to neměl nechat ležet, ale měl by také ve věci rozhodnout rychle. Ty veřejné zakázky se často týkají škol, nemocnic, dopravní infrastruktury a pokud dochází v tomto procesu, v momentě, kdy už je vysoutěženo, k nějakému účelovému zdržení, tak samozřejmě ty měsíce zpoždění můžou znamenat škody.
Já se jenom ještě vrátím k tomu, co jsem zmiňoval ohledně firem, jak nemají jistotu, nemohou plánovat. Uvědomme si, že zejména třeba v oblasti IT zakázek ty firmy mají zaměstnance, kteří potřebují každý měsíc donést výplatu. A když ty firmy soutěží nějaký projekt, který je naplánovaný na realizaci řekněme v roce 2026, mají legitimní očekávání, pokud uspějí ve výběrovém řízení, že toto budou realizovat, tak logicky blokují ty své kapacity, počítají s tím, že ti jejich programátoři, projektoví manažeři budou dělat na tomto projektu. ***