Ve čtvrtek po letnicích jsou se stavové zase sešli v soudné světnici a tu počali rozmlouvati o některých obecních potřebách, a zvláště pak o tom, že se pořádným soudům již časté překážky dějí, neb že věci, které k pořádným soudům náležejí, některé v kanceláři, některé v zelené světnici, některé při apelacích slyšány bývají, což že býti nemá, nýbrž tím způsobem a v těch místech kdež náleží; též také, když J. M. C. v Čechách nebývá, tehdy věci a rozepře některé české ven z země ke dvoru a radám dvorským podávány bývají k uvažování, což již jednou radami českými v radě se uváží a na místo postaví, což býti že nemá; neb zřízení zemské že ukazuje, když by i J. M. Kr. na soudu zemském sedíc s radami českými a se s přímluvami neb dobrým zdáním snášeti nemohl, však kdež více hlasů a přímluv jest, na to výpověď aneb nález se státi má, tu se ani král nevyhražuje; a protož v jiných věcech se také tak díti má; kdyby se i uvážená věc v české radě J. M. Kr. jináče býti zdála a osobou svou se snášeti nemohla, tehdy při větším počtu hlasu rad českých zůstaveno býti má a ne jiným radám krom českým k uvažování podáváno býti má.

Bylo také mezi stavy rozmlouváno o té rozepři, kterou sobě Chebští, Loketští a Kladští dělají, že by nebyli povinni s stavy království Českého v berních svolených se snášeti: to se nachází podle zřízení zemského, nechtějí-li království Českému v některém obecním snešení státi, tehdy mají privilegia svá ukázati, poněvadž i všickni stavové na berně privilegia mají a o to nikdež jindy souzeni býti nemají, nežli na soudu zemském v království Českém.

V pátek po letnicích jsou se stavové sešli v soudné světnici a ještě strany obecních artikulův rozmlouvání měli a zvláště o tom, poněvadž při všech úřadech jsou jisté platy a důchody vyměřeny, tehdy aby při kanceláři české panu kancléři nejvyššímu též i panu sudímu dvorskému strany jisté taxy neb platu též mohlo rozmlouváno a srovnáno býti, nicméně nejvyššímu panu písaři, když se kdo přijetím do země nebo do stavů ve dsky vpisuje.

Mezi tím jsou úředníci menší sešli z katedry a Jich M. stavům dekret J. M. C. ukázali, kterýmž ráčí poroučeti z dostatečného uvážení, aby jedné paní stavu rytířského právo při dskách zastaveno bylo, doptávajíce se páni úředníci menší, jak se v tom zachovati mají. I vyslali jsou stavové dvě osoby stavu panského a dvě z rytířstva k J. M. C., za to J. M. prosíc, poněvadž mezi jinými obecními ztížnostmi to jest jeden artikul, že se lidem pořad práva zastavuje, aby J. M. milostivě ráčil právo propustiti a žádnému nezastavovati. I ráčil J. M. C. odpověď tu dáti, že neráčí té vůle býti, komu právo zastavovati, než děje-li se co, že na správu lidskou se děje; a protož že J. M. tím vinen býti neráčí s další milostivou omluvou svou.

Potom jest nejvyšší pan kanclíř království Českého, pan Vratislav z Pernštejna, mezi stavy přišel a nemalou ztížnost svou pán jest položil, že jsou stavové s tím dekretem k J. M. C. poslali, neb že jest pán té naděje byl, poněvadž o pánu věděli tak blízko tu v kanceláři, že jest se nadál, že by byli ku pánu měli posláni býti a nedostatek v tom dekretu pánu oznámiti, poněvadž jest vždycky té vůle byl jednomu každému z stavův všeliké dobré přátelství činiti a všelijakou vděčnost raději nežli co protivného, že by na zlehčení osoby páně aneb pod nějakými kličkami nemělo tak hned s tím dekretem k J. M. C. posláno býti; a poněvadž v jedné vlasti jsme, tehdy že bychom se raději měli šetřiti, nežli tak nějaké těžkosti neb posměšky jedni na druhé chtíti uvozovati. Na to promluvení, měvše stavové rozmluvení mezi sebou, skrze pána z Rožmberka zase odpověď dána jest, že jsou stavové ztížnosti páně porozuměli a takové ztížné domluvy k sobě v plném sněmě že jsou se nenadáli, neb kdyby ten dekret byl vyšel jménem páně, že by byli věděli dobře, co proti tomu mluviti; než když vyšel a napsaný byl jménem J. M. C., tehdy že nevěděli, kterak jsou mohli jináč učiniti nežli k císaři J. M. o to se poníženě domluviti, nepochybujíc o tom, kdyby byli i ku pánu do kanceláře poslali, že by jim pán byl na J. M. C. ukázal, jehož jménem jest byl vyšel. Tomu pak páně zakázání že věříme, avšak že bychom rádi, aby o nás to také smýšleno bylo, neb že ne proto tu sedíme, aby za naše práce taková důmnění a domluvy býti měly, jakož bychom na něčí kličky aneb posměchu uvozování měli mysliti; než to, co jest obecního dobrého, že jednáme, a aby se kdy k té podobná domluva v těch místech od koho trefiti měla, o tom že se ztěžka paměti nacházejí. A kdybychom sobě pána, jako našeho milého pána a přítele, nevážili, že bychom pánu museli jinou odpověď dáti, neb že takové domluvy od J. M. C. nečekáme, jaká jest se od pana spoluobyvatele našeho k nám stala; a protož že jiného šetření v tom žádáme, abychom nebyli tak vykládáni. Na to jest pan kancléř odpověď dal, že domluva ne tak zlou měrou se jest stala, než z lítosti, poněvadž vždycky na tom jest každému z stavův dobrým přátelstvím se propůjčovati, tehdy že se mu ještě vidí, že jsouc pán tak blízko v kanceláři, že mohlo pánu něco toho oznámeno býti, a jestliže by se co z nedorozumění neb přehlídnutí stalo, že by mohlo bylo napraveno býti.

V sobotu před sv. Trojicí jsou se stavové sešli a o obecné artikule jednali a zvláště o těch neobyčejných půjčkách a partitách, též o židech rozmlouvali.

V neděli den sv. Trojice J. M. C. osobám některým pod jednou přijímajícím spisu strany pod obojí podati ráčil.

V pondělí po sv. Trojici jsou se stavové zase sešli a o obecních artikulech rozmlouvali a zvláště strany statkův královských, kterak by k království připojeni i také někteří vyplacováni býti mohli, tak aby král mohl vychování své míti a aby tak pro vždycky daně z posudního i jinak každého roku ustavičně na vychování J. M. Kr. se nedávaly.

V outerý po sv. Trojici též strany obecních artikulův jednali a mezi tím jest hlas procházel, že jest pan arcibiskup Pražský některé osoby římské strany z Kadaně psaním do Prahy obeslal, oznamujíc jim, že jsou konfesionisté již J. M. C. strany náboženství spisu podali, a protož že čas jest, aby přijely. Též také bylo slyšeti, že někteří podtají to jednali a poručili panu Janovi z Huteru, primatorovi Nového města Pražského, aby obec svolána byla, chtíce obecnímu snešení strany náboženství nějakou překážku učiniti a to snešení obci Pražské také aby čteno bylo, zdali by tudy skrze někoho nepokojného mohla překážka učiněna býti; však zvěděvše o tom některé osoby přední, jako nejvyšší pan sudí napsal J. M. C. cedulku oznamujíc J. M. a žádajíc, aby k tomu nedal přijíti, neb že takové obce svolávání nebezpečné bývá, aby tudy snad něco škodlivějšího se nestalo a tak to předsevzetí na ten čas utichlo.

V středu po sv. Trojici, když jsou stavové v jednáních obecních byli, ráčil jest J. M. C. je sobě obeslati a tu jim oznámiti, že pochybovati neráčí, že stavům vědomé jest, kterak kurfiršt saský, jsouc od knížete z Plavna Vojtlandu zástavou v držení, skrze posly své při J. M. C. toho hledá, aby mu pod léno podáno a puštěno bylo na osobu jeho a dědice mužského pohlaví, podávajíc se v tu, že i povinnosti lenní i též jako pán z Plavna koruně České činiti a vykonávati chce; na to že J. M. C. poslům neráčil chtíti bez vědomí stavův odpověď dáti, nýbrž i také rady stavův v tom slyšeti. Podle toho J. M. obšírně o způsobu možnosti, podstatě i dobrém sousedství kurfiršta saského jest ráčil vypravovati a jak každého času skutečně v tom jest shledán, i té koruně České takový soused jak platen jest, a protož že J. M. stavy napomínati milostivě ráčí, aby také o tom mezi sebou promluvili, neb že se J. M. vidí, že by v té věci kurfirštu cesty příjemné a koruně České bez ujmy se vyhledati mohly.

Druhé, že kurfiršt brandenburský též také skrz posly své toho hledá, žádajíc, aby ta dvoje panství v Lužicích, kteráž v zástavě drží, jménem Štork a Pejčkov, jemu v dědictví puštěny a uvedeny byly, dokládajíc J. M. C. také podstatu koruně České v sousedství dobrém kurfiršta brandenburského jako i saského, nicméně jak starý kurfiršt otec jeho upřímným a důvěrným knížetem a přítelem domu Rakouského vždycky byl a Jich M. dobře mínil. Podle toho jak v prvním tak druhém promluvení na větším díle v podobných slovích napomenutí milostivě jest učiniti ráčil.

Třetí, i to jest oznámiti ráčil, poněvadž stavům cizí věci přednášeti ráčí, že na vlastní také zapomenouti nenáleží a to v tom, poněvadž již v těchto sněmovních jednáních blízko ke třem měsícům se pracuje a ještě málo se jest způsobilo a na místě postavilo, ačkoli J. M. věděti ráčí, že předešlá snešení s stavy jsou, aby nejprvé jejich obecné věci a potřeby na místě se stavěly, jakož ještě jiného oumyslu J. M. býti neráčí, nýbrž toho tak při tom zůstaviti, a pokudž nejvýš možné, věci jejich tak fedrovati, aby dobře spokojeni býti mohli: všakž podle toho že stavy milostivě napomínati ráčí, aby na artikule od J. M. předložené také nezapomínali a ta jednání svá i J. M. fedrovali, tak poněvadž již pomalu díla při hospodářství nastávati budou, aby potomně tím příhodněji každý k věcem svým volně dohlídnouti mohl.

Na to J. M. jest odpověď dána, že ty přímluvy i také napomenutí (poněvadž sněm do pátku odložen jest) většímu počtu oznámiti a o to rozmluviti, i také J. M. odpověď svou dáti nepominou. Všakž poněvadž z poručení J. M. mnozí z předních osob k postranným rozepřena a jednáním povoláváni jsou a tudy sněmovním jednáním průtahové nečasným scházením se dějí, že J. M. stavové poníženě žádají, aby pro fedruňk sněmovní J. M. takových jednání ráčil k jinému prostrannějšímu času odložiti. Na to od J. M. oznámeno, že tomu sám rozuměti ráčí, však poněvadž některé strany, jsouce z daleka, s nemalými outratami již dlouho tu v Praze se meškají, že s nejvyššími úředníky a radami svými o to rozmluviti a to povážiti ráčí, jak by těm stranám v ztížnostech jich spomoženo i také sněmovní jednání fedrováno býti mohlo.

Ve čtvrtek den božího Těla se nic nejednalo, kromě tu paměť se poznamenává, kterak primas Jan Krejčí cechy obsýlal a napomínal, aby v oděvu obyčejném k procesí se strojili, též i některé lidi vesnické, administrátor také osoby přední z pánů Pražan na procesí pozval; než prškou deštivou jest z toho všeho sešlo.

V pátek po božím Těle jest hrabě Kašpar z Ladronů za obyvatele království Českého přijat a potomně jest od nejvyšších pánův úředníkův zemských stavu panského oznámení J. M. C. stavům učiněné strany žádosti kurfiršta saského a brandenburského ku paměti přivedeno a opakováno s tím doložením, poněvadž J. M. C. v té věci rady žádati ráčí a poslové Jich M. již dosti dlouhý čas tu v Praze očekávají, vidělo-li by se stavům o tom, jak by se ty věci před se vzíti měly, rozmluviti, tak aby týchž kurfirštův osoby i také poslové Jich M. ušetřeni byli a dlouho zdržováni nebyli.

Na to promluvení jsou se stav panský z obce sestoupivše rozvažování měli mezi sebou a odpověď tuto dali: Poněvadž to Jich M. v paměti zůstává, že na jednom i druhém sněmě jistá snešení se stala, že předně a nejprvé artikulové obecní naši mají uváženi a na místě postaveni býti, tehdy při tom že ještě zůstaveni býti žádají, tak aby mimo naše artikule zemské nic jiného, dokavadž by na místě postaveni nebyli, jednáno nebylo. Stav pánův z rytířstva jsou, sestoupivše se, také rozmlouvali a s stavem panským z obce se snášeti chtějíce, prvé nežli jsou odpověď svou dali, oznámili, že ještě tomu srozuměti nemohli, jsou-li páni úředníci zemští také již tak s pány z obce snešeni, jakž oznámeno. I na to jest se mezi pány podruhé společné sstoupení k pánům ouředníkům zemským stalo a měvše rozmluvení taková odpověď ze spolka dána pánům z rytířstva jest: že tento artikul také obecní a jich všech se dotýkající jest, a protož že se pánům vidí, že tu proti sněmovnímu snešení nic nebude, neb aby mělo J. M. C. i také pánům poslům nadepsaných kurfirštův tak dlouho odkládáno býti, až by všickni artikulové naši snešeni byli, že by se snad dobře trefiti nemohlo, však na to že se nemluví, aby tu hned ty žádosti měly vykonány býti, nežli toto že by se pánům zdálo, aby se nejprvé příští den outerní k tomu vybral a k témuž dni abysme J. M. C. se dožádali, aby ráčil z kanceláře z registratury nám výpisy poručiti dáti i jinde aby vyhledáno bylo, kterak jest Vojtland k zemi České připojen a na jaký způsob, i vyrozumějíc tomu, že rada a dobré zdání J. M. C. (co by těm pánům poslům se oznámiti mělo) dáti by se mohlo. Tu jsou se páni z rytířstva zase sestoupili a mezi sebou rozmluvivše, toho považovali, že ten artikul ačkoli jest obecní a všech se jich dotýče, však ne tak k obecnému dobrému sepsati sobě a poznamenati dali a zvláště pak poněvadž mezi týmiž jich artikuli ten již snešen a sepsán jest, aby Vojtland a jiné zámky a statky k koruně příslušející vyplaceny býti mohly a nic od koruny aby odcizováno nebylo: a protož dokavadž by těch artikulův, kteříž vlasti naší k dobrému jsou, na místě nepostavili, aby co toho, jenž by tomu na odpor bylo, měli uvažovati, že se při stavu rytířském nesnáší; naposledy pak, poněvadž i to jisté jedno i druhé snešení jest, kdyby pak i artikulové obecní mezi stavy snešeni a na místě postaveni byli, tehdy že J. M. C. nic toho přednášeno býti nemá, dokavad artikul strany náboženství na místě postaven nebude. A tak se na tom snésti nemohli, aby se co jiného a cizého mělo před se bráti.

To když jest se také stavu panskému oznámilo, ráčili jsou páni mezi sebou rozmluvení míti a pánům z rytířstva oznámili, poněvadž již pozdní čas jest, že k dalšímu o to rozmluvení té věci do pondělího se odkládá a podle toho, majíce sobě páni pod jednou od J. M. C. podaný artikul a sepsání strany náboženství, tehdy že žádají, aby páni pod obojí na zejtří to jest v sobotu do sněmu nechodili, neb že by se chtěli také rádi sjíti a v ty artikule nahlídnouti a mezi sebou je tolikéž považovati.

V sobotu po božím Těle jsou se páni pod jednou sešli v soudné světnici s některými duchovními a rozmlouvali o náboženství druhé strany pod obojí, a potomně od nejvyššího pana komorníka s jinými pány přítomnými, též i od administrátora se společníky jeho dva spisové teď pořád napsaní J. M. C. podáni byli.

Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři, uherský a český králi, pane, pane náš nejmilostivější!

Jakož jsou V. C. M. podali některých artikulův v spisech strany religii a náboženství páni a přátelé naši, kteříž jsou předešlých časův se ohlašovali k konfesí augšpurské a toho náboženství aby užívati mohli žádali a při tom také víc než jedněch rozdílných náboženství lidí okolo sebe přístojících jsou měli, a V. C. M. také nám pod obojí způsobou, kteříž svaté křesťanské víry starobylých Čechův následujeme a jsme a kněžími řádnými od biskupův pořádně svěcenými se spravujeme, zákon boží i ustanovení svaté církve držíme, též v smlouvách s nimi zřízením zemským stvrzených a v jistém přátelském snešení s pány a přátely našimi pod jednou způsobou přijímajícími stojíme, ráčili jste těch artikulův tak vnově sepsaných, aby v ně nahlídnouti se mohlo a tomu, nač by se ty všeckny věci vztahovati chtěly, porozuměti, milostivě podati: i ač předkem od V. C. M. ti páni a přátelé na žádost předešlou strany religii a přespolních náboženství odpověď jednu i druhou mají, čímž jsou se mohli spraviti, však což jest tak opět nyní v ten spis uvedeno od nich, to jest v uvážení vzato a v to se nahlídlo a nachází se, že jsou to některé naše vlastní staré artikule tu vepsané, což jest strana pod obojí způsobou, v křesťanském a dobrém řádu stojíc, zachovávala a držela a drží a načež se mnozí sněmové a křesťanská konečná naše přátelská srovnání od starodávna vykonána vztahují. A protož což tak v některých artikulech prvé jest podle všeho křesťanského pobožného řádu v straně naší pod obojí způsobou bylo se drželo a drží, prvé nežli kdy na tu augšpurskou konfesí pomyšleno, aniž o ní co vědíno a slýcháno bylo, tím není potřebí V. C. M. zaneprázdňovati; nebo my v náboženství starém křesťanském pod obojí způsobou jsouce utvrzeni, nedáme sobě v tom nic spravovati, jinačiti, nýbrž při tom stále zůstáváme a setrváme až do našich smrtí s tou poníženou prosbou a žádostí, že V. C. M. nad tou starou a svatou křesťanskou vírou pod obojí způsobou a nad námi, svými věrnými poddanými, podle dlužnosti a povinnosti, jako král český a pán náš milostivý, ráčíte bez přerušení ruku držeti. Však při tom také v tom spisu některé artikule přespolní a nové se nacházejí s vypuštěním řádů a ceremonií kostelních, kteréž jsou se v církvi a našich kostelích se vší pobožností a chvalitebností zachovávaly a držely, čemuž my a k žádné novotě povoliti nemůžeme; ale poněvadž pak ti páni již také zase k konsistoři Pražské se ohlašují a toho, aby obnovena byla, žádají, ta žádost jejich je dobrá a potřebná, neb jsme my předešlého času V. C. M. za to též mnohokrát žádali a prosili a ještě poníženě prosíme a žádáme, že toho milostivě dopustiti ráčíte, aby tím starým a dobrým pobožným řádem, jakž od starodávna jest se činívalo, konsistoř Pražská k obnovení svému přijíti mohla, a když tak podle starobylého dobrého a pobožného řádu bude obnovena, nařízena a jí se, jak od starodávna bylo, spravovati budou, všecko nové to přespolní náboženství v napravení a v řád dobrý bude moci přivedeno býti. A jaký řád od starodávna při obnovení konsistoře a za předešlých, slavné paměti, J. M. císařův a králův českých býval, toho se V. C. M. teď jisté připomenutí a poznamenání v spisu podává, též také, zač jsme předešle V. C. M. poníženě a poddaně prosili a kteříž artikulové také v tomto spisu a poznamenaní V. C. M. se podávají a poníženě se připomínají, za to též poddaně V: C. M. prosíme a žádáme, že při takových slušných prosbách a žádostech našich i také dobrém a starobylém řádu nás ráčíte nechati a zůstaviti; tolikéž, aby kněží pořádných a správců hodných dostatek býti mohl pro čest a chválu pána Boha věčného, že V. C. M. toho nápomocni býti ráčíte, neb za to pán Bůh všemohoucí ráčí V C. M. hojná odplata býti. A na tuto i předešlou naši prosbu a poníženou žádost V. C. M. milostivou odpověď očekávati budeme.

A poněvadž pak teď již nyní naši páni a přátelé, kteříž těchto artikulův V. C. M. podali, jsou se v tom zjevně ohlašovali, že nic nového a prvé nebývalého nežádají, než což od starodávna bývalo, v takovém náboženství že žádají a chtějí zůstati a tak k předešlé pobožnosti a křesťanskému českému náboženství pod obojí způsobou se navracují, což my s velikým potěšením rádi slyšíme.

A protož pro pravé potvrzení toho; poněvadž nemalí rozdílové v těch náboženstvích tato všecka léta byli a v skutku u velikém nesrovnání nalezena jsou, aby to mohlo zjištěno a tak poznáno býti, že jest se jednomyslné snešení a srovnání o, náboženství mezi všemi rozdíly a stranami učinilo a se stalo, za to žádáme, aby s námi s některými osobami se o tuto pobožnou věc snesli, i také kněží a správcové jejich před pánem Bohem v chrámě božím, v kostele našem hlavním, abychom se spolu k víře svaté křesťanské přiznali, připravíce se k tomu pobožně a svatou zpovědí a vyznáním hříchův to prvé předejdouc k svátostem velebným těla a krve pána našeho Ježíše Krista přijímání abychom spolu přistoupili a takovou pobožnost od pořádných kněží pobožně vykonali. Čehož my proto žádáme, aby od nich ode všech to bylo poznáno, že jim tak mnoho dobrého přejeme a žádáme jako sami sobě, a všecko jejich dobré podle duše i těla obmýšlíme. A s tím se V. C. M., jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu se vší poddanou ponížeností poručena činíme

Jakož jest za Jich M., slavné a svaté paměti, císařův a králův českých konsistoř Pražská pod obojí způsobou z víry přijímajících jistým a pobožným řádem a s velikým uvážením mužův hodných k tomu obrána i osazována bývala, a protož J. M. C., jakožto krále a pána našeho nejmilostivějšího, za to prosíme, aby ráčil nám, kteříž pod obojí způsobou v řádu křesťanském a pobožném stojíme, toho milostivě dopustiti, aby nyní konsistoř tím starým a dobrým řádem, jakož od starodávna se činívalo, obnovena a zase v řád dobrý uvedena byla. Neb jest toho veliká a znamenitá ze mnohých příčin potřeba, a tímto řádem od starodávna a za předešlých J. M. císařův a králův českých konsistoř Pražská jest bývala obnovena:

Předkem, při přítomnosti stavův pod obojí způsobou přijímajících aneb zvláštně k tomu osob ode všech tří stavův nařízených, též také při přítomnosti Mistrův učení Pražského a farářův Pražských, a, k tomu také jsou děkanové krajští obsýláváni bývali, též také rozumní, pobožní a pořádní kněží, kdež jsou v krajích na farách vyhledáni mohli býti, tak ti všickni spolu s velikým uvážením a bedlivým vyhledáním, kdo by se za administrátora neb administrátory, muži hodní a pobožní, k tomu úřadu hoditi a trefiti mohli, to jest z takového velikého uvážení bylo a kdo k tomu tak obrán byl z kněží, také z Mistrův učených a pobožných, ten jest byl poznamenán. A potom jest také do jedenácti osob vybíráno bylo, rozumných a pobožných mužův, kteří také do konsistoře vsazeni bývali, a když se tak jednomyslně a svorně o administrátory a konsistoriány snesli, to Jich M. králům českým přednášeno bylo a při tom hned žádáno, aby J. M. C. a Kr. toho ráčil potvrditi, a ti takto zvolení za administrátory a konsistoř vsazeni bývali a tak svůj průchod mívali.

Protož J. M. C., jakožto krále českého a pána našeho milostivého, my pod obojí způsobou víry staré křesťanské poníženě prosíme a žádáme, že J. M. ráčí nás při tom starobylém křesťanském řádu milostivě zůstaviti a toho povoliti, abychom společné schůze na jistý čas k tomu obrané, jakož předešle bývalo, v kolleji Veliké císaře Karla míti mohli, a obešlíc děkany krajské, rozumné a pořádné kněží, konsistoř obnoviti a dobrý starodávný řád, a aby všecka pobožnost řádná pánu Bohu ke cti a chvále vykonána byla, naříditi a zase uvésti mohli.

Též také jest od starodávna tento řád křesťanský a chvalitebný býval, že strana pod obojí způsobou zvláštní své defensory jsou mívali, kteříž, když co potřebného nastalo v straně pod obojí způsobou, jsou ku pomoci administrátorům a konsistoři v jich potřebách nápomocni byli, aby pokojně a laskavě bez zaměstknání Jejich M. králův a pánův svých i jiných lidí všeliké věci takové mezi sebou k spokojení přivozovali a tak všecky věci v dobrém řádu a pokoji aby stály. Tolikéž na druhou stranu naši milí páni a přátelé pod jednou bez strany druhé, což kdy potřebného bylo, sami mezi sebou pokojili, nedopouštějíce, aby strana pod obojí způsobou v jejich věci se vkládati a dotýkati měli.

A protož J. M. C. za to poníženě prosíme, že nás milostivě při starobylém způsobu a dobrém řádu ráčí zůstaviti, tak aby strana pod obojí způsobou, v čemž by se koliv jejich kněží aneb náboženství dotýkalo, to sami mezi sebou pěkně laskavě pokojiti a rozeznati mohli, a své defensory, kteříž by k administrátorům a konsistoři ku pomoci a k radě přidáni byli, aby sobě nařídili. Než kdež by pak obojí strany v čem se dotýkati chtělo, tu také, jakž zřízení zemská a smlouvy staré mezi stavy učiněné ukazují a jakž od starodávna bývalo, aby společně, vyberouce osoby z každé strany, jestliže by kdy čeho potřeba byla, pěkně a laskavě, jednosvorně se to pokojiti mohlo, tak jakž jsme vždycky oboje strany v dobré lásce a svornosti přebývaly, aby bez umenšení s pomocí pána Boha to trvati a ještě zůstati mohlo.

Též také J. M. C. my, kteříž víry staré svaté obecné a křesťanské pod obojí způsobou se přidržíme, aby J. M. C. to ráčil, poněvadž jest věc veliká a pobožná, opatřiti, za to poníženě prosíme, aby kněží a služebníci církevní náboženství našeho křesťanského pod obojí způsobou mohli svěcení pořádného docházeti; neb tou příčinou pro nedostatek kněžstva mnoho lidí ze všech stavů, odtrhše se od starobylého náboženství, vydali jsou se v rozličné sekty, ježto jináč byli by zdržáni při církvi obecné a starobylém našem náboženství. Nad tím pak J. M. C., tak jak za všech časův, slavné a svaté paměti, J. M. císař Ferdinand i jiní Jich M. císařové a králové čeští ráčili jsou zvláštní bedlivost míti, ruku svou milostivou, že jest v kněžstvu pod obojí řád zachován byl, držeti.