Stavovští berníci měli v té době již stálou, organisovanou kancelář s trvalým úřednictvem. Úředníci v ní pracující zvali se prostě berními písaři. Již ku konci odhadové berně podařilo se stabilisovati tento úřad a jeho přednosta, "přední písař od berně", Izajáš Velík ze Šonova, se v něm udržel i za nové berně domovní. Nebyl v úřadě sám, o čemž svědčí nejen jeho titul, ale také znění sněmovních článků z r. 1567, v nichž se ukládalo nejv. berníkům, aby sami sjednali plat s berničnými písaři.

Již následujícího roku objevil se vedle Veliká písař od berně Jan Sladký, jenž asi také netvořil sám personál Velíkův, neboť již r. 1571 podepisoval se na aktech nový berní písař Matouš Čížek. Kromě něho však současně podpisují noty rozesílané jednotlivým královským městům a panstvím také Adam Wolf, J. Albín a Prokop Pikhart, nepřidávajíce ke svým jménům žádných titulů. Kdož ví, byli-li plnoprávnými - jak bychom dnes řekli pragmatikálními - úředníky. Toho roku asi již nebyl Izajáš Velík přednostou berní kanceláře.

Jako nový přednosta objevuje se následujícího roku Jan Sladký z Peclinovce, vedle něhož v březnu 1572 uvádí se jméno Jiřího Hrádka z Kosmačova, písaře při berni [AMV. St. manip. S. 15/10-III.], a v nové instrukci, dané nejvyššímu berničnému úřadu nejvyššími úředníky zemskými dne 27. srpna 1572 [AMV. St. manip. 8. 15/2 fol. 236 n.], objevuje se Jan Sladký s tímto personálem: Jan Jindra z Firštnfeldu s platem 2 kopy týdně (stejně jako jeho přednosta), Prokop Pikhart a Adam Wolf (po 1¹/₂ kopě č. týdně), Jan Petrák a Jan Albín (po 1¹/₄ kopě č. týdně). Nad to mají nejv. berníci právo chovati jednoho původa od berně, jenž má bráti 35 gr. č., a dvě pacholata, která by psáti pomáhala, po čtvrt kopě čes. týdně. Podle této instrukce bylo tedy v berničném úřadě již devět úředníků, nečítajíc ještě nutného topiče a sluhu, kteří jistě musili být rovněž přidáni, třeba na jiný způsob úhrady. Mezi jmenovanými není již Izajáše Veliká z Šonova, jenž záhy potom obviněn byl z věcí velmi nepěkných.

Jana Sladkého z Peclinovce našel jsem ve funkci přednosty kanceláře nejv. úřadu berničného ještě v letech 1588 a 1590, tedy plných dvacet roků. To samo svědčí zajisté o pevné organisaci celého úřadu, ač zpráv o jeho činnosti jest nedostatek, neboť registratura jeho se nezachovala. R. 1587 prvně se objevilo v aktech České komory jméno berního písaře Václava Harrera z Lovčic, jenž někdy vystupoval také jako stavovský colmistr v uherských posádkách [Srv. též "Regeste Militare" I. s. 339], v roce 1591 nebo 1592 se stal nástupcem Jana Sladkého.

Zachovalo se také jméno jednoho "berního původa". Desátého dubna 1567, tedy hned v úsvitu nové berně, podal si žádost k nejvyšším úředníkům [AMV. St. manip. S 15/2 fol. 245] Václav Červený "původ berní", který sloužil již za krále Ferdinanda a královny Anny, o zvýšení svého týdenního platu 36 gr., při němž musí prý ještě pro potřeby své služby chovati koně. Má ženu a osm dítek. Prosil buď o dar z berních restů, nebo o zvýšení provise. U královny Anny prý býval komorníkem.

Obrátíce nyní pozornost od personálu berničného úřadu k jeho úkolům, musíme konstatovati, že pracoval hlavně podle pokynů sněmovních artykulů a na podkladě empirie. Pokud byly mu udíleny Českou kanceláří instrukce, týkaly se jen jednotlivostí, v nichž došlo k nedorozumění, nebo vyskytla-li se stížnost. Pak v souvislosti s jmenováním provedeným 27. srpna 1572 došlo k ustanovení úředních hodin. Výše již citovaný jmenovací dekret ustanovoval takto povinnosti úředníků: "každého dne ráno v 6 hodin v létě a v zimě v 7 hodin k berni se scházeti a až do čtyř s poledne služebně trvati a vysedávati a bez odpuštění Vašeho (nejvyšších berníků p. p.) a vědomí našeho přes pole neodjížděti a ve všem na Vás i na nás zření své míti a k kteréžkoliv práci, buď k vyupomínání a vyhledávání starých reštantův, buď k berni domovní neb k 30. penízi, aneb do krajův vysílání pro upomínání berní obrácený budou, tu se vší bedlivostí vyplniti."

Z výše uvedených deseti nebo devíti úředních hodin však byla reservována jedna a půl hodina na oběd, ale tak, že vždy aspoň dva musili zůstati v úřadě "aby sobě lidé pro jich nebytí neměli slušně co stěžovati." Další podrobnosti, týkající se pilnosti, chování a práce kancelářského úřednictva, měli právo stanoviti již sami nejvyšší berníci, kteří v organisaci nejv. úřadu berničného zaujímali patrně analogické místo jako komorní radové v České král. komoře.

K zmíněnému jmenovacímu dekretu byl připojen také návrh služební přísahy kancelářského personálu; zněl takto: "Já N. N. přísahám Bohu, králi J. Mti, nejvyšším berníkům v království Českém a všem království toho obyvatelům, že v berní službě této země věrně, řádně a poctivě budu si vésti, tajnost a poslušnost držeti, dle nejvyšších berníků se říditi a bohatým ani chudým bezpráví nečiniti. K tomu mně dopomáhej Bůh a všichni svatí." - Přísahal podle něho, dle připojené poznámky berní písař Jan Jindra a ostatní hned příštího dne po ustanovení. Jan Sladký, jenž byl úředníkem již dříve, patrně přísahu neobnovoval.

Daleko více podrobností o činnosti nejvyššího berničného úřadu v době berně domovní než z této instrukce, můžeme zjistiti z memoranda, které podala císaři a českému králi někdy po skončení českého generálního sněmu v r. 1570 Dvorská komora [SČ. III.]. Nejvyšší berničný úřad měl prý příliš mnoho všeobecných vydání, z nichž ani třetina nebyla nutná, jako za plátno na sáčky na peníze, za papír, palivové dříví, světlo, tištěné kvitance, z nichž neužije se prý ani čtvrtina. Zaměstnával cizí písaře jako pomocníky mimo počet řádně ustanovených, nespecifikoval řádně účty, za pouhé šití peněžních sáčků vyplatil za rok 23 tolary 3 gr. "což zřejmě ani není možné" a osoby za taková nepřiměřená vydání odpovědné budou musit je ospravedlniti.

Dvorská komora pokoušela se podle starých vzorů vymoci u české vlády své české družce jistou ingerenci v berničném úřadě. Česká král. komora prý má míti vědomost o tom, jaký jest stav berní pokladny, kolik berních peněz je v hotovosti, kde a jak jsou uloženy, kdo má k nim přístup a má jí být předložen výpis příjmů a vydání. České komoře mělo by prý býti rovněž sděleno, v kterých hodinách před obědem a v kterých po obědě se úřaduje a jaký pořádek při tom platí.

Povinností berničného úřadu bylo také měniti sebrané berní peníze ve velkou minci a každého týdne v sobotu vykázati uzávěrku a to s vyznačením druhů mince, v nichž se hotovost nachází. Dále zjistila Dv. komora, že prý nejvyšší berníci i osoby jim přidělené vyplácejí si platy dvakrát i třikrát vyšší než jim povolil sněm a k tomu ještě zadržují část sebraných peněz, aby mohli s nimi hospodařiti na úvěr, jejž vedou v dílčích registrech. Podle propočtu Dv. komory byli současně k berni povinni 8906 kopami 7 gr. a 2 d. českými.