Kterak byla správa třicátku organisována? První instancí byly městské rady královských měst a patrimonijní úřady. Na patrimoniích byli výběr Čími rychtáři s dvěma konšely; měli vésti registra příjmů a týdně je vyúčtovávati s panskou kanceláři. Měli být voláni ke všem trhům, zejména k trhům dobytka, peří, omastků a ryb. Také městské rady pověřily správou dva konšely, kteří přijímali registra od cechmistrů jednotlivých řemesel i s příslušnými penězi, řádně je kvitujíce každého pondělí. Pokud šlo o týdenní trhy nebo trhy výroční, vybírali dávky hned na místě zvláštní najatí výběrčí, kteří vybrané peníze odváděli po trhu konšelům. Sbírkou byli stiženi i cizozemští kupci bez ohledu na to, zda jejich město mělo starodávné privilegium bezcelnosti.

Tresty za přestoupení zákona byly tentokráte velmi přísné: každý, kdo by některý prodej zatajil, propadal celou zatajenou částkou, třicátý peníz musil nad to odvésti (připadl udavači) a stižen byl ještě měsíčním vězením. Řemeslníci propadali vším statkem svého řemesla, měsíc byli uvězněni a na rok ztráceli oprávnění k živnosti [SČ. III.]. Drakonická tato opatření svědčila o neoblíbenosti berně, nicméně nezabránila podvádění všeho druhu; spíše měla za následek, že městské trhy byly špatně obesílány a tak stoupla drahota a peněžní obchod se měnil v směnný. Výnos berně se ztrácel a zůstávalo posléze jen mnoho škod na duších lidí, jak stěžovali si městští zástupci r. 1572 [SČ. III.8].

Berní vrchnosti, tedy patrimonijní kanceláře a města, byly povinny dvakráte do roka provést se svými zmocněnci vyúčtování, kvitovati je a berni odeslati nejvyšším berníkům na Pražský hrad spolu s přiznávacím listem, jehož znění bylo vloženo do sněmovních artykulů. Vrchnostem, které by sebraných peněz neodvedly, hrozilo se rovněž přísnými tresty. Nejvyšší berníci měli právo uvázati se v celý statek dluhující vrchnosti a držeti jej až do zaplacení té sbírky. Kdyby se však vidělo berníkům spíše příležité rozprodati dlužníku jeho svršky, mohli tak rovněž učiniti. - Židé měli míti vlastní správu třicátku, ale pod dohledem Staroměstské radnice [SČ. III.]. Když bylo patrno, že přes všechna tato zákonná opatření výnos třicátku silně poklesl, uložil král 25. ledna 1572 podkomořímu měst královských, podkomořímu králové české, královským rychtářům v Praze i v jiných městech, aby bděli nad řádným placením třicátého peníze z prodejů, obzvláště z vín, jenž za minulý rok od žádného města odveden nebyl [AMV. St. manip. S 15/13-II.].

Při svolení nových prodejních dávek r. 1575, jež postihly však jen nápoje, ryby a vlnu, došlo k částečné reformě správy. Výběrčí byli povinni vyúčtovávat s konšely jen jednou za čtyři neděle. Sbírka z vín byla vybírána již při narážení sudu a sice výběrčím posudného, ale vyúčtovávána nikoliv krajskému výběrčímu posudného, nýbrž konšelům, resp. v patrimonijní kanceláři. Pouze pro sbírky z vlny a ryb ustanovovali konšelé zvláštní výběrčí, jimž musili se hlásiti ti, kdo ryby nebo vlnu přivezli. O užití sbírek bylo ustanoveno, že bude uvedena v moc nejvyšších berníků a to nejprve na placení najatého pluku české jízdy (1000 koní), dále pro plat čtyřem osobám stavu panského a rytířského, které měly sídliti při dvoře J. Mti král. ve Vídni pro vyřizování a vypravování věcí českých (Česká kancelář), dále na ingrosování Desk zemských a co zbude, na dar císařovně.

Organisaci vývozních cel tehdy svolených přikázal sněm krajským hejtmanům pohraničních krajů.

Když r. 1586 český sněm převzal povinnost umořovati domácí dluh zeměpánův a povolil za tím účelem neobyčejnou serii nepřímých daní na dobu celých pěti let, přijaty byly pro správu prodejních daní zase zásady třicátku z r. 1570. Také tehdy šlo především o různě odstupňovanou sbírku z vína při prodeji i při vývozu přes hranice, dávku z výčepu "sladkých pití" italských, z cizího do Prahy dováženého piva (Freiberg, Rakovník, Slaný), z obilí mimo slad (jiné dávky pro stavy, jiné pro poddané), z vývozu sladů za hranice, z prodeje "vlny, ryb a mléčných výrobků (po 5% ceny) a skvostů a hedvábí (po 10%). Ve všech případech prodeje vrchnosti ustanovily správu (rychtář a konšelé) a ta zase výběrčí. Podrobné předpisy byly analogické ustanovením z r. 1570. Sbírka z prodejů drahokamů, zlatých a stříbrných věcí, zlatohlavů, kmentů a hedvábí byla vybírána městským úředníkem hned při dovozu zboží do Ungeltu.

Plně dolehly tyto sbírky jen na poddanský lid a měšťany. Šlechta byla povinna platiti sbírky jen při prodeji obilí, ryb, vlny a mléčných výrobků. Podle usnesení sněmu byly povinny jimi také tak zv. tři vnější kraje českého království.

Každá vrchnost měla založiti pro příjem ze sbírek zvláštní registra. Registra neb vrubovní hole měli míti také výběrčí ustanovení pro obchody poddaných. Města královská měla míti jiné výběrčí pro vína a jiné pro ostatní zboží. Výběrčí vyúčtovávali s konšely čtrnáctidenně a ti s nejvyššími berníky dvakrát ročně. Přiznávací listy na sbírky musela král. města a vrchnosti odvésti nejvyšším berníkům i tenkráte, když pouze prohlašovala, že to či ono zboží prodáváno nebylo. Sbírky spravoval nejvyšší berničný úřad, ale nic z nich nesměl nikomu dávati bez povolení zemského soudu. Trestní sankce převzaty byly z usnesení sněmů z r. 1575/76 [SČ. IV.]. Nezabránily však zase, aby nebyly do král. měst bez zaplacení sbírky voženy celé vozy obilí [A M V. St. manip. S 15/1, fol. 207].




Přihlásit/registrovat se do ISP