Národní shromáždění československé 1918 – 1920

To je většina. Položky tyto se schvalují.

Tím jsme ukončili rozpočtovou debatu, jak jsme ji roztřídili do 9 kapitol. Zbývá nám ještě vyříditi hlasování o finančním zákoně příslušném k státnímu rozpočtu na r. 1920. K tomu vyžádal si slovo pan zpravodaj dr. Srdínko. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Vážené Národní shromáždění!

Úmyslně nepřihlásil jsem se ke slovu k jednotlivým skupinám kapitol rozpočtových, ani k úvodnímu slovu ani k závěrečnému. Teprve nyní, na konci provedené debaty, dovolím si reagovati několika slovy na některé řeči, které byly v rozpočtové debatě proneseny.

Hlavní zpravodaj má do jisté míry omezenou volnost slova, a sice v prvé řadě je jeho povinností, aby se držel látky. To jsem také učinil ve své úvodní zprávě a s povděkem jsem četl v listech kvitování toho. Zprávu svoji zakončil jsem apelem, aby nebylo mluveno s tohoto místa příliš z okna před volbami, a aby všichni řečníci měli na paměti, že prospěch republiky vyžaduje, aby mu byla dána přednost před chvilkovým prospěchem jednotlivých politických stran. Konstatuji s povděkem, že také tomu celkem bylo vyhověno. Nic se během debaty nestalo, žádné velké neštěstí, pouze jediný řečník vyjel poněkud z kolejí a byl za to naším spravedlivým a nestranným panem presidentem volán k pořádku. (Veselost.)

To však dlužno podotknouti, že vlastním rozpočtem z celé řady řečníků zabývala se jen menšina, menší část, a většina mluvila politicky. V tom směru tedy by mně nezbývalo, než abych také politicky odpověděl, ale chci se zříci toho práva, které by mně nyní příslušelo, a nebudu se po většině dotýkati příslušných míst těch řečí, jen na některé, které nejsou tak nebezpečné, že by mohly vzbudit nový odpor, dovolím si upozornit.

Pan dr. Kramář ve své řeči, která byla první, jež zavdala popud k jakési větší čilosti v této sněmovně, mluvil o poměru našem k Němcům a hlavně o tom, máme-li či nemáme-li stanoviti státní jazyk. Vylíčil řadu důvodů, že je zde nebezpečí, ustanovíme-li rámcovým zákonem pouze předpisy o jazyku našeho státu, že je zde nebezpečí podobné, jako bylo ve Vídni, že nastanou potom tahanice a spory s Němci, až sem přijdou, o různá prováděcí jazyková nařízení.

Já konstatuji, že během debaty vyšlo najevo toto: Strana československých socialistů veřejně vyslovila se pro prohlášení češtiny a slovenčiny za státní jazyk. Pan posl. Němec zde s tohoto místa řekl, že považuje za přirozeno, že čeština a slovenčina budou státním jazykem našim. Pan dr. Kramář prohlásil se přirozeně pro státní jazyk český a slovenský, a tu, vážené Národní shromáždění, já nevidím zde ve sněmovně žádné strany, která by se proti tomu mohla, nebo chtěla stavěti. Tedy přirozeně s tohoto stanoviska v debatě vyšlo jasně najevo, že očekáváme i celá česká veřejnost, že čeština se slovenčinou bude prohlášena za státní jazyk republiky. (Výborně!)

Druhá záležitost, o které pan dr. Kramář mluvil, týkala se českých menšin, totiž menšin našich občanů jazyka českého v zněmčeném území. Zajisté, vážené shromáždění, přemnozí z nás a já také měl jsem příležitost poznati utrpení tak zvaných českých menšin v zněmčeném území. Já jsem to poznal jako člen výboru Národní Jednoty Severočeské a Ustřední Matice Sokolské, ale to by nestačilo. Já jsem to poznal na místě samém, když jako člen výboru Severočeské Jednoty procestoval jsem celý obvod působení této jednoty, všechny kraje, všechna města a vešel jsem ve styk s representanty těchto t. zv. našich menšin.

To musím říci: Jest vám známo, kdo representuje ty české menšiny: to jsou drobní čeští lidé, živnostníci a dělníci (Souhlas.) a tu zajisté dojdu souhlasu, řeknu-li, že lepších vlastenců nemáme, nežli jsou tito členové t. zv. našich českých menšin. (Výborně!)

Útisk národnostní zocelil jejich češství. Po převratu, provedeném v říjnu 1918 již v prosinci chodily sem deputace těchto menšin, a po většině to byli sociální demokraté, kteří žádali, kdy již ucítí to, že mají republiku po té stránce češství. Nedočkavě čekali, kdy se stane nějaká změna, a my nemohli jsme jim rychle nic podati, teprve bylo možno v dubnu 1919, že jsme odhlasovali zákon o státních školách českých v tomto zněmčeném území, a zákon byl s velkou radostí přijat českými menšinami. Ale hned v červnu a červenci již zase zde byly deputace, které vyslovovaly zde nespokojenost s tím, že ten zákon se pomalu provádí a že ty školy se pomalu zřizují. Zase viděli jsme nedočkavost a chtivost těch českých lidí, aby již cítili nápravu těch poměrů, ve kterých žili dosud. Mně nejde do hlavy, vážené Národní shromáždění, že by vůbec v této slavné sněmovně mohl vzniknouti nějaký spor o tom, jak se nadále máme chovati k českým menšinám. (Výborně!)

Zde přece musí jíti o nějaké nedorozumění mezi drem Kramářem a těmi pány, kteří ho výkřiky vyrušovali. Mně to nejde do hlavy, že by věcně, meritorně mohl zde býti nějaký spor. Všem stranám tohoto Národního shromáždění přece musí jíti o to, aby tyto t. zv. české menšiny v uzavřeném území byly hospodářsky, kulturně i politicky posíleny a o to nám musí všem jíti. (Výborně! Potlesk.)

Další bod, který p. dr. Kramář ve své řeči rozvedl, byl odpor nebo varování před převratem sociálním ve směru diktatury proletariátu. Konstatuji, že to byl jediný hlas, který se této otázky dotkl, poněvadž v této sněmovně pro tuto věc nikdo nikdy nemluvil a se nevyslovil. (Tak jest!) Během té doby, co jsme prováděli rozpočtovou debatu, v listě jedné strany, z níž jest náš p. min. předseda, vyšlo provolání pro tuto věc od jedné skupiny této strany. Já však nechci s tím polemizovati, poněvadž špatným příkladem šel bych napřed, já pouze celkově uvedu jen to, vážené shromáždění, že je nepochybno, že celý svět jde nyní na levo a na tom faktu se nedá nikdy ničeho změniti. (Souhlas.) Někdo to považuje za neštěstí, já pro svou osobu to za neštěstí nepovažuji s tou podmínkou, že to jití na levo nebude trvat příliš dlouho, to jest, že nebude nekonečné, že totiž po určité době zase se linie vzpřímí do předu a že půjde společnost ku předu třeba o něco více na levo, než nyní. U nás v republice, vážené shromáždění, přece jen blázen mohl by se zpěčovati prováděti sociální reformy a na druhé straně pouze šílenec by mohl chtíti za den nebo přes noc zlomiti všecko přes koleno a provésti veškeré reformy, které se požadují, najednou. (Tak jest!)

Mnohé u nás - jest pravda - svádí ruský vzor, ale tam, vážené shromáždění, třeba nyní situace tam stála dobře, co se týče toho směru levého, tam přece není konec, tam ta občanská válka bude ještě dlouho trvati a výsledku nebo konce nelze dnes určiti. Nevěřím, že by kdokoli z národa českého a hlavně kdokoli z českého dělnictva chtěl, abychom dočkali se toho "štěstí" ruského, jaké tam dnes je.

Vážené Národní shromáždění! Mohu několik málo dat uvésti z úředního sovětského listu, který nazývá se "Ekonomičeskaja Žizň", a který vydávají tři lidové komisariáty: komisariát finanční, obchodní a průmyslový a zásobovací. Malé doklady o tom, jak vypadá průmysl a činnost průmyslová v Rusku kolem nejhlavnějšího jeho střediska.

Moskevský okres: 1. ledna 1919 bylo tam 48.490 tkalců. Za 6 měsíců tento počet zmenšil se na 15.290 lidí, t. j. klesl na 35 procent. Zejména počet dělníků bavlnářského průmyslu klesl na 47 procent. Podle stáří a pohlaví 32.200 textilníků, pracujících dosud, dělí se takto: mužů 34.3 proc., výrostků 3.3 proc., žen 59.1 proc., dívek 3 procenta. V petrohradském okresu z 27 bavlnářských továren pracují dnes (k 3. říjnu) dvě (Slyšte!) Podle úředních výkazů v komunistickém Rusku pracují převážně malé a prostřední továrny.

Z bavlnářských rafinerií počtem 239 pracuje dosud 16 procent a ještě velmi špatně, poněvadž není topiva. Průměrně pracuje se 15 dní za měsíc. Ke zpracování suroviny za takovýchto podmínek je zapotřebí aspoň dvou let. Pěstování bavlny pokleslo o 7,2 proc.

Kovový průmysl: Petrohrad. Ve všech závodech je patrný nepřetržitý úbytek pracujících sil a zvýšené procento nedocházení do práce. Ve všech závodech bylo zaznamenáno 12.141 lidí a z nich fakticky pracovalo 7585 t. j. 62,4 proc. V něvských dokách a mechanickém závodě (nyní zavřeném) v první polovině července procento nedocházejících do práce bylo 56, v druhé polovině 70, v první polovině srpna 84, z počtu fakticky pracujících (1447-1212) bylo mužů 440, t. j. 33 proc., zbytek připadá na ženy, výrostky a nedospělé. Ze 7500 dělníků, "zaznamenaných" na Putilovském závodě do 15. srpna 1919, opravdu pracovalo 2800, t. j. 37,3 proc. Počet dělníků v kovovém průmyslu klesl na 5-7 procent normy.

Podobný stav podle statistiky "Ekon. Žízni" je ve venkovských strojírnách a kovodělných závodech, v Kolomenském závodě v Sormově, v Tulském okrese, v Bojansku a na Urale.

Gumový průmysl: V tomto odvětví průmyslovém jest pozorovati tytéž zjevy: úbytek pracovních sil, poklesnutí výroby atd., na př. výroba galoší klesla na 8 procent normální výroby.

Papír: týž stav.

Sirkařský průmysl: Ve 4 nacionalizovaných továrnách severního rayonu s normálním počtem dělníků (2000 lidí) veškerá produkce počátkem října klesla na 50 procent následkem hromadného odjezdu dělníků pro mouku, polními pracemi a skládáním dříví.

Podobně je tomu i ve výrobě žárovek a v cukerném průmyslu.

Dovolil jsem si tedy tyto ukázky přečísti a myslím, že z českých dělníků nemůže nikdo toužiti po tom, aby tyto stavy k nám se dostavily.

Předseda: Dovoluji si pana zpravodaje upozorniti, že mám dojem, že jeho referát, já nebyl přítomen při začátku, ale soudím podle toho, co jsem slyšel, jest poněkud v příliš volné souvislosti s finančním zákonem, který jest předmětem našeho jednání. Tedy prosil bych z toho důvodu i pro futuro, pro budoucí parlament, který přijde za námi z voleb, abychom netvořili snad precedenční případ, abychom přece trochu více se drželi věci, o niž jde, a abychom tak tuze nevzdalovali se od věcí, které máme na denním pořádku.

Zpravodaj posl. Srdínko: Já velice lituji, že pan předseda nebyl přítomen, když jsem uvedl, proč reaguji na tu část řeči pana dra Kramáře, kde o této věci mluvil. Řekl jsem, že musím politicky reagovati proto, že veliká většina řečníků mluvila pouze politicky a menší část jen zabývala se rozpočtem, čísly rozpočtovými.

Předseda: Já béřu toto prohlášení na vědomí, při tom však upozorňuji, že projednáváme finanční zákon a nikoliv rozpočet, že bych byl očekával, když již bylo potřebí shrnouti názory v debatě rozpočtové pronesené, že by bylo místo na to při druhém čtení debaty rozpočtové.

Zpravodaj posl. Srdínko: Upozorňuji opětně, že druhé čtení debaty rozpočtové žádné nebylo, a že právě jsem učinil úmluvu tu, že se vzdám slova ke všem kapitolám a skupinám kapitol, a že promluvím pouze závěrečné slovo k finančnímu zákonu.

Předseda: Nebyl jsem ovšem tehdy zde přítomen, ale pokládám za samozřejmé, že replika na názory jednotlivých řečníků pronesené v debatě bývala by byla spíše na místě v druhém čtení rozpočtu.

Zpravodaj posl. Srdínko: To nebylo, prosím, dosud.

Předseda: K druhému čtení rozpočtu přijdeme ihned po vyřízení finančního zákona. Nebyl jsem tady, ale byl bych hned druhé čtení připojil k prvému čtení. Prosím pana referenta, aby pokračoval.

Zpravodaj posl. Srdínko: V debatě promluvili tři ministři, a to ministr financí, ministr zemědělství a ministr zásobování. Pan ministr financí docela krátce řekl, že musíme provésti novou hospodářskou orientaci co se týče Ruska, že nesmíme býti diváky, ale aktivně se účastniti všeho, co se děje. Úplně souhlasím. Ale přece myslím, že i v tom, vzhledem k naší letoře, která ráda se pohybuje mezi extrémy hned hodně v pravo a hned hodně v levo, tu musíme postupovati opatrně a, když dáno bylo v Anglii heslo, že musí býti nová orientace směrem k Rusku, že my můžeme a musíme snad vzhledem k našemu prospěchu v tom směru se orientovati a myslím, že tady je potřeba přirozené hospodářské orientace. Politicky po Rusku orientovati bych se nechtěl.

Pan ministr zemědělství prohlásil, že vedle plánu kosumního musíme hlavně míti plán výrobní. Národ nezachrání pouze distribuce, ale hlavně výroba potravin. V této otázce musíme býti stejného názoru na zemědělství, že potřebuje podpory výroba zemědělská všech stran Národního shromáždění. (Výborně!) Výroba zemědělská je klasickým dokladem, jak prospěch stran všech jest spjat, jak souvisí navzájem prospěch celého národa s dobrým prospěchem jednotlivého stavu.

A nyní vlastní rozpočet. Popudy pánů členů, které byly dány pro příští dobu, byly velmi četné, ale vesměs navrhovaly se pouze výlohy, dokonce jedna resoluce kratičká, čtyřřádková, žádá více, než je v rozpočtu, čtvrt miliardy (Hlas: Tučný!), ale přiměřené úhrady nenavrhoval nikdo. Pouze všeobecně se označuje dávka z majetku jako elixír, který má všechno zachrániti. Tu, vážené Národní shromáždění, ta dávka z majetku, když se vybere hodně vysoká, stačila by pouze k hražení deficitu, jako máme letos na půl třetího, tři až čtyři roky, pak by byla vyčerpána, musili bychom pomýšleti na něco jiného, snad na druhou dávku z majetku. Již zde mnohokráte bylo opakováno, že tou cestou by to nešlo. Zde možno se bráti jen cestou mnohokráte již označovanou, t. j. šetření a práce. To jest v naší moci. Jestli nyní šetřením ani prací nedovedeme a nebudeme moci zachrániti náš rozpočet, pak pánové "ultra posse nemo tenetur", nemožnosti nemůže od nás nikdo žádati. Pan ministr Sonntág řekl, že ten rozpočet, který ve finančním zákonu stvrdíme, stačí, nepřijde-li žádná nemoc, že není pamatováno ani na lékaře, ani na léky. To jest pravda, že klidné pouze poměry zabezpečují, že s tím rozpočtem vystačíme.

Páni navrhovatelé nových vydání budou míti velké omezení v ústavě, kterou snad schválíme, poněvadž napříště každý iniciativní návrh, který bude žádati vydání, bude museti označiti příjem, jakým způsobem chce hraditi tyto výdaje. To bude velmi dobré opatření. Kam by to vedlo, kdybychom měli tímto způsobem pokračovati? Nikam jinam bychom nedošli, než, jak řekl ministr financí, že bychom museli sáhnouti k tomu, k čemu žádný ministr financí sahati nemá, totiž k tiskařskému lisu, a že bychom museli ten vteřinový deficit, který dnes dělá každou vteřinu 84 K, a který zvýší se jistě na 100 K a který dovedeme ještě uhraditi bez tiskařského lisu, ještě zvýšiti a nezbylo by nic jiného, než sáhnouti k tiskařskému lisu. Není nic jednoduššího, než poukázati na drahotu a navrhnouti zvýšení platů. K tomu není třeba velkého důvtipu. Bohužel se tak děje mnohdy i od samých poslanců. Co máme potom čekati od lidí bez celkové orientace, bez přehledu? Proto jest tolik demagogů, kteří si dovedou zahrávati s duší davu, a dav jest lehko vznětlivý, nyní po světové válce, kde lidstvo má téměř zničenou nervovou soustavu, Duše davu dá se snadno voditi demagogem.

Vážené Národní shromáždění! Pozorovali jste, že po válce vyskytla se celá řada uspavačů, hypnotisérů, a to proto, že hypnotisování nyní jest zvláště možno v davu zmocniti se duše davu a uspati kohokoliv a provozovati s ním své kejkle. Dejte ale takovému uspavači 100 silných zdravých mužů a neuspí vám ani jednoho, mají-li zdravou nervovou soustavu. Podobně tomu jest v politických shromážděních. Tam, poněvadž duše davu dlouhou válkou jest ztýrána, nervová jeho soustava je zničena, je možno, že takový demagog několika frásemi, ukázkami z drastického stavu, z lidské bídy, dovede se zmocniti duše takového davu a potom vede dav tam, kam sám chce, na cesty nesprávné. Jako při produkci podvodného hypnotiséra stačí jediný člověk, který upozorní na podvody jeho, tak stačí mnohdy ve shromáždění, kde demagog politický provádí s duší davu své kejkle, jediný rozumný, poučující hlas, aby většina shromáždění procitla. Kéž v nadcházející době volební má republika v každém shromáždění aspoň jednoho rozumného občana, který svým hlasem by upozornil na to, když demagog začne tam řáditi!

Vážené Národní shromáždění! Jedno velmi potěšitelné faktum se stalo zjevným v této rozpočtové debatě: všecky strany v prvním čtení hlasovaly pro státní rozpočet na rok 1920. V tom se zračí oddanost všech stran k republice a já nepochybuji, že tato jednomyslnost Národního shromáždění vzbudí příznivý dojem v cizině. Zakončuji přáním, aby i příští rozpočet na rok 1921 byl se stejnou jednomyslností všemi českými stranami včas odhlasován, a doporučuji finanční zákon republiky Československé na r. 1920 ke schválení jménem rozpočtového výboru slavnému Národnímu shromáždění. (Výborně! Potlesk.)