Jest dále nepopíratelno, že za dnešního
právního stavu dochází k tak zvanému
řetězovému zdanění, které
spočívá v tom, že týž objekt
(úroky z kontokorrentních pohledávek) jest
u různých ústavů několikráte
zdaňován.
Všem těmto závadám se zabrání,
bude-li do zákona ze dne 27. května 1919, čís.
292 sb. z. a n. pojato ustanovení, že od srážky
daně z důchodů jsou osvobozeny také
úroky, které se vyplácejí, nebo ve
prospěch připisují podnikateli, jenž
sám podle zákona jest povinen srážkou
daně z důchodů.
Podobné ustanovení jest obsaženo také
v zákoně republiky rakouské ze dne 3. února
1919, č. 150 st. z.
Aby pak předešlo se nesprávnému výkladu,
jako by podniky veřejně účtující
a společnosti s obmezeným ručením
byly povinny srážkou daně z důchodů
bez rozdílu, vsouvá se dále na počátku
bodu 3., odstavec 3., článek I. zák. shora
citovaného slovo "Oněmi," čímž
má býti vyjádřeno, že i podniky
a společnosti stíhá povinnost srážky
jedině tenkráte, provozují-li po živnostensku
obchody bankovní.
Jménem rozpočtového výboru dovoluji
si sl. Národnímu shromáždění
navrhnouti zákon ten v tom znění, jak jej
rozpočtový výbor přijal.
Místopředseda Konečný: K slovu
není nikdo přihlášen, debata odpadá,
přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati o navržené
předloze zákona, jež čítá
pouze 2 články, najednou. Myslím, že
není odporu. (Nebylo.)
Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona a sice
s čl. I. a II., jakož i s nadpisem a úvodní
formulí tohoto zákona, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina, čl. I., II., nadpis i úvodní
formule tohoto zákona se schvalují.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení
slova?
Zpravodaj posl. Rud. Pilát: Beze změny.
Místopředseda Konečný: Přistoupíme
ihned k hlasování ve druhém čtení
o tomto zákonu. Kdo souhlasí se zákonem,
jakož i s jeho nadpisem a úvodní formulí,
jak jsme jej právě přijali ve čtení
prvém, také ve čtení druhém,
prosím aby povstal. (Děje se.) Zákon
se schvaluje i ve druhém čtení a tím
jest tento odstavec denního pořadu vyřízen.
Dalším bodem jest
9. zpráva rozpočtového výboru
o vládní osnově zákona (tisk číslo
2267) o dávce z majetku a přírůstku
na majetku (tisk č. 2751).
Zpravodajem jest občan dr. Gustav Heidler, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj dr. Gustav Heidler: Slavné Národní
shromáždění!
Předkládaje zprávu rozpočtového
výboru o dávce z majetku a přírůstku
na majetku, činím tak se značnými
rozpaky. Nemám totiž vnitřní jistoty,
že to, co jsme v rozpočtovém výboru
vypracovali, jest správné ve všech důsledcích.
Dávka z majetku a přírůstku na majetku
jest skutečně velmi těžkou daní.
Těžkou také již z toho důvodu,
že jest jenom s krátkou splatností a zasáhne
velmi hluboko do všeho našeho hospodářského
života a nemůžeme dnes přehlédnouti,
jaký účinek bude míti ve směru
hospodářském, sociálním a řekněme
i národnostním. Rozpočtový výbor
neměl vyzkoušených vzorů, neměl
spolehlivého podkladu statistického, neměl
jistoty o dalším vývoji našeho hospodářství
a neměl konečně času k všestrannému
šetření a uvažování o možnostech
a důsledcích dávky. Rozpočtový
výbor jest si vědom toho, že nepředkládá
Národnímu shromáždění
díla dokonalého a že ještě řada
otázek vznikne při provádění
tohoto zákona a není vyloučeno, že snad
i některé zásady zákona samotného
budou ještě změněny.
Chtěl bych předem zodpověděti několik
otázek, které z věci samé každému
vyplývají. Předně jde o to, proč
dávku z majetku provádíme dnes, za druhé,
co jí chceme docíliti, a za třetí,
jak si představujeme její provádění
hlavně co do oceňování a co do placení.
Pokud tedy jde o první otázku, proč dávku
provádíme nyní, tu dlužno upozorniti
na to, že dávka jest opatřením, připravovaným
již od února minulého roku, jest logickým
pokračováním jednou zahájené
akce k nápravě měny a jest požadavkem
lidu. Lid ji požaduje proto, že v ní vidí
vyrovnání válečných křivd,
hospodářský život proto, že chce
míti již jednou konečně jasno, a proto
všichni naléhají na rychlé vyřízení
této věci. Každý průtah jest
nebezpečím a to i po stránce technické,
poněvadž celý systém dávky z
majetku a z přírůstku opírá
se o datum prvního března 1919 a každé
další oddalování zvyšuje jen obtíže
vyšetřovací a ukládací. Konec
konců nejsou jistě bez významu ani důvody
politické, které naléhají na to, aby
otázka tato vyřízena byla ještě
v tomto Národním shromáždění.
Je-li možno činiti po této stránce nějakou
výtku, může býti činěna
jen výtka ta, že dávka projednává
se tak pozdě a že se musí v pravém slova
smyslu promrskávati.
Pokud jde o druhou otázku, kterou jsem již naznačil,
co chceme dávkou docíliti, jaký účel
dávka tato sleduje, dlužno uvážiti toto:
Přesné vymezení účelu dávky
a její funkce předpokládá přesné
rozpoznání choroby dnešního stavu hospodářského.
Válka po 5 let z valné části spotřebovala
a ničila výsledky práce, současně
ubývaly zásoby surovin, potravin, zboží,
chátraly a znehodnocovaly se prostředky výrobní;
na druhé straně ti, kdož pracovali pro válku,
ať přímo nebo nepřímo, zejména
pak majitelé produktivních kapitálů,
pracovali za velmi dobrou odměnu, jejich důchod
i majetek rostl; válka skončila ve znamení
příkrého rozporu mezi snížením
zásob statků hospodářských
a naduřelou kupní silou jednotlivých hospodářství
soukromých; z první složky vyvěral první
impuls k stoupání cen, jenž tvořením
se nových důchodů a majetků u jedněch
doznal mohutné podpory a to v době, kdy druzí,
t. j. většina obyvatelstva a zejména ti, kdož
odkázáni byli na pevné důchody peněžní,
přinášeli oběti na zdraví, majetku,
a stoupající drahotou těžce trpěli.
Přesun dosavadní rovnováhy ve složkách
hospodářství národního jeví
se v nejhlavnějších bodech: na straně
těch, kdož přímo neb nepřímo
využili konjunktury válečné ve fiktivních
hodnotách - fiktivních proto, poněvadž
hodnotám těmto dávno neodpovídá
zásoba věcných statků -, v papírovém
bohatství (bankovky, vklady, válečné
půjčky, pokladniční poukázky
Rak.-uh. banky), na straně státu v převzatém
dědictví převýdaje papírových
peněz, neboť vláda bývalé monarchie
financována byla z největší části
tiskem bankovek, nikoliv jako v Anglii vysokými daněmi,
které zvýšenou kupní sílu jednou
pro vždy obmezovaly, ani jako v Německu, kde převýdej
bankovek paralysován byl více nežli v bývalém
Rakousku výsledky půjček válečných.
Hospodářský vývoj po převratu
dne 28. října 1918 nedoznal zlepšení
(motivy str. 40), naopak pohyboval a pohybuje se ve znamení
zvyšování mezd, platů, nákladů
výrobních; výroba při pokleslé
pracovitosti nepřenesla se dosud vesměs přes
mrtvý bod. hospodářství státu
zápasí s velikými deficity.
Jest nyní otázkou, jaký úkol lze při
tomto stavu situace hospodářské přikázati
s hlediska státně-politického dávce
z majetku, jež v podstatě sahá na kmen majetku
samého.
Svého času, když zahájen byl soupis
majetku zákonem ze dne 25. února 1919, čís.
84 sb. z. a n., jako průpravný krok k dávce
z majetku, kladla vláda na účel nápravy
měny největší důraz, prohlásivši,
že výtěžků dávky použije
se pouze k nápravě měny.
To by bylo ovšem předpokládalo zcela jiný
vývoj hospodářský, - od převratu
čítajíc - než ve skutečnosti
byl, neboť pokles koruny a stoupání hospodářských
čísel pokročilo mezi tím již
příliš daleko; vláda vyličujíc
v motivech (str. 41), "jak by se asi jevily účinky
dávky, kdyby se jich užilo ve značné
míře k stažení bankovek", přichází
k tomu důsledku, že "opatrnost káže
vytknouti si cíl poněkud skromnější",
a slibuje si od stažení bankovek, podle toho, jak
poměry dovolí, "více, nežli pouhý
krok k tak nutnému stabilisování měny";
podle § 1. osnovy jest dávka "určena v
prvé řadě k vyrovnání břemen
převzatých po Rak.-Uh. bance jako předpoklad
ku příští nápravě měny".
Rozpočtový výbor zabýval se sám
také těmito otázkami a dovoluji si jeho názory
formulovati asi takto:
Je-li v problému nynější krise - vedle
řady jiných okolností - nejmarkantnějším
rysem: pokles výroby a stoupnutí kupní síly
obyvatelstva, tu nápravu čekati lze v podstatě
jen od stoupnutí výroby a zmenšení důchodů
či jmění.
Povznesení výroby, pracovitosti, spořivosti,
zkrátka tvoření nových hodnot, jest
otázka, kteráž pro každého, kdož
vážně se na budoucnost dívá,
je věcí primární; zde nutno nasaditi
veškeré páky, neboť nedostaneme-li se
ze začarovaného kruhu dnešní stagnace,
nevykoná ani dávka z majetku a přírůstku
na majetku svoje poslání, bude snad marnou obětí,
nebude lépe, nýbrž čím dále
tím hůře; skutečné oživení
výroby závisí ovšem od zcela jiných
faktorů, nežli je a může býti dávka
z majetku, leč by se snad uplatnila psychologická
vzpruha k reprodukci majetků dávkou odňatých.
Jistě velmi nezdravým zjevem na našem hospodářském
poli jest thesaurace peněz, která podle úsudku
znalců života hospodářského dosahuje
rozměrů, pro hospodářství státní
velmi nebezpečných; jenom thesaurace peněz
nese vinu na tom, že na jedné straně naříkáme
na inflaci, a že na druhé straně ukazuje se
často tísnivý nedostatek peněz, jenž
stlačuje úvěr a pod.; thesaurované
peníze jsou likvidním kapitálem, který
se může kdykoliv státi kupní silou,
může ustoupiti na trh, a tvoří nevítanou
reservu, která dovoluje zvedání cen; vyssátí
těchto reserv jest předním úkolem
dávky.
Totéž platí, byť i v zmenšené
míře, o žírových účtech
a pokladničních poukázkách Rak.-uherské
banky, neb i ony mohly by se státi pokladem pro rozmnožení
oběživa.
V dnešním stadiu kupní síly jednotky
peněžní není ovšem náprava
měny v tom smyslu, že by zmenšení oběživa
mělo za následek zvýšení kursu
koruny a tudíž klesnutí cen v témže
poměru, dobře myslitelná, za to snad čekati
lze, že dávka, předpokládajíc,
že by účinek její nebyl paralysován
jinými protichůdnými tendencemi, na př.
dalším zadlužováním státu,
poklesem výrobnosti, stoupáním mezd a pod.
- přispěje stažením jisté kvoty
oběživa k uvolnění vzestupné
tendence mezd, platů, cen, nákladů výrobních
atd., a k docílení jistého stálejšího
vrchole; již to, že by kupní síla koruny
nekolísala, neklesala a spíše odolávala
nárazům, bylo by v době, kdy nová
vlna drahoty nastává, značným národohospodářským
ziskem a výsledkem, jenž by oživil důvěru
v možnost klidného vývoje uvnitř státu,
posílil by důvěru ve stát náš
i v cizině.
Stažení části oběživa podnítí
podnikání na úvěr, a umožní,
aby bankovní sazba nabyla svého vlivu jako pružný
regulátor oběhu peněz a stanovení
cen.
Rozpočtový výbor souhlasí s navrženým
zněním § 1 osnovy, pokud se v něm vymezuje
použití výtěžků dávky
"v prvé řadě" k zmíněným
již účelům valutárním
jako "předpoklad pro nápravu měny".
Méně naléhavým jest - a přichází
teprve v druhé řadě v úvahu -
placení státních dluhů, kteréž
by sledovalo účel ulehčiti rozpočtu
a odstraniti trvalé břemeno úroků
a amortisace.
Účelu tomuto bude věnován zbytek výtěžků
dávky, bude-li jaký; vymezení, které
dluhy by tu přišly v úvahu, jest ovšem
nanejvýše nesnadným; osnova vyměřuje
v § 1. celkem správně kriteria dluhů,
jichž úhrada z výnosu dávky jest přípustna,
ponechává však volbu těch kterých
dluhů volnému uvážení vlády;
rozpočtový výbor doporučuje, aby zvláštním
zákonem bylo v rámci §u 1. stanoveno, který
dluh in concreto z výnosu dávky lze hraditi, a dále,
aby vedle kontroly nejvyššího kontrolního
úřadu byla do zákona pojata i zostřená
kontrola parlamentární; nelze dosti důraz
na to klásti, aby přísnými kautelami
bylo dostatečně o to postaráno, aby dávka
z majetku, kterouž lze jen jednou vybrati, byla jenom k účelům
jí specielně vyhrazeným skutečně
použita.
A dlužno - a to jest také stanovisko rozpočtového
výboru - se vším důrazem brániti
se tomu, aby nebyl učiněn pokus, použíti
výtěžku dávky k úhradě
běžného schodku rozpočtového.
Rozpočtový výbor uvažoval také
o návrhu, aby jakákoliv změna §u 1.
vázána byla zvláštní kvalifikovanou
presencí a většinou; k tomu, ježto by
v podstatě šlo o změnu ústavní
listiny, bylo by potřebí zvláštního
ústavního zákona, jenž sám by
byl musil býti kvalifikovanou presencí a většinou
odhlasován.
A proto také rozpočtový výbor konec
konců od této zamýšlené kautely
upustil.
Tím jest asi v celku vyčerpáno, co možno
říci ve vší stručnosti o účelu
dávky, a obrátil bych se nyní k další
otázce, to jest k otázce ocenění jednotlivých
předmětů dávce podléhajících.
Oceňování bylo nejtěžší
partií osnovy zákona, s kterou se jak subkomitét,
tak i rozpočtový výbor velmi důkladně
zabýval.
Jde v podstatě o problém, aby oceňování
všech majetků bylo
1. stejnoměrné a
2. přiměřené.
Pokud jde o stejnoměrnost, upozorňovalo se stále,
- a ty stížnosti jsou známy - že u všeobecné
daně výdělkové jest ukládání
daně prováděno velmi nestejnoměrně,
různě od okresu k okresu, což ovšem není
zrovna zvláštním důvodem k uklidnění
a spokojenosti poplatnictva.
Těchto nezdravých zjevů dlužno se rozhodně
vyvarovati, ať již jde o majetky různých
kategorií anebo téže kategorie; zástupce
vlády dal ujištění, že ministerstvo
financí bude všemi administrativními prostředky
k tomu pracovati, aby zjevy takové stlačeny byly
na míru nejmenší.
Pokud jde o přiměřenost odhadu, tu dlužno
podotknouti, že oceňování, opírajíc
se o pevný bod, může vycházeti zpravidla
jedině z ceny prodejní ke dni 1. březnu 1919,
jež tvoří všeobecné objektivní
měřítko cen; pouze u majetků nabytých
během války jest spravedlivou cena nabývací;
při jednání se však poukázalo
na to, že by skutečná cena prodejní
při nezměněných sazbách, jak
jsou v § 30. jak co do dávky z majetku, tak i co do
dávky z přírůstku navrženy, vedla
u nejhlavnějších kategorií majetkových
k příkrostem, kteréž by byly s to, výrobnost
a prosperitu hospodářského podnikání
ohroziti. Tendence, se sazbami navrženými osnovou
nehýbati, vedla tudíž ke snaze, vůči
osnově vládní již do zákona vložiti
jistá schematická vodítka, kteráž
by pro široký průměr případů
sloužila za směrnici.
Vládní osnova vychází totiž při
cenění z podstatně různých
hledisek: u majetku zemědělského navrhuje
se použíti násobku katastrálních
čistých výnosů pro stanovení
ceny předválečné, u domů má
zase za podklad sloužiti zdanitelný činžovní
výnos pro zjištění jmění
předa poválečného; operuje-li se tedy
u těchto majetků s kombinací momentu výnosového,
vychází se v osnově vládní
u jmění výdělečného,
ježto podobných ciferních pomůcek není
po ruce, přímo z prodejní ceny dne 1. března
1919. Není pochyby, že by tento majetek bez zřetele
k výnosu byl proti majetku zemědělskému
a domovnímu ve značné nevýhodě;
ocenění majetku prvnějšího k
1. březnu 1919 ponechává se odhadním
komisím bez jakéhokoliv vodítka.
Jest na snadě, že se ihned při majetku zemědělském
vyskytla otázka, o kolik procent by bylo přípustno
majetek tento výše oceniti k 1. březnu 1919,
je-li východiště, t. j. cena jeho z doby předválečné
dána.
Je-li nutno, aby proces ocenění byl individualisován,
aby oceňování s hlediska berní spravedlnosti
bylo přizpůsobeno co nejvíce hodnotám
majetku a berní výkonnosti poplatníkově,
právě tak jest v zájmu stejnoměrnosti
dávky a rychlého technického provedení
nutno, aby cenění bylo mechanisováno a aby
odhadním komisím pro jejich postup dány byly
jisté průměrné směrnice.
Problém, kterým se rozpočtový výbor
zabýval, tedy zněl: Je-li nějakým
způsobem umožněno, přibližně
zjistiti jmění předválečné,
jak vysokou průměrnou procentuelní přirážkou
vyjadřuje se přibližně cena k 1. březnu
1919 - pokud samozřejmě jde o majetky, které
zůstaly v držení týchž majitelů.