Národní shromáždění československé 1918 – 1920

ČLÁNEK 99. - Německo se zříká ve prospěch čelných mocností spojených a přidružených všech práv a právních nároků na území, ležící mezi mořem Baltickým, severovýchodní hranicí Východních Prus, jak jest popsána v článku 28., části II. (Hranice Německa) této smlouvy a bývalými hranicemi mezi Německem a Ruskem.

Německo se zavazuje, že uzná opatření, která učiní čelné mocnosti spojené a přidružené o těchto územích, jmenovitě pokud jde o státní příslušnost jejich obyvatel.

ČLÁNEK 100. - Německo se zříká ve prospěch čelných mocností spojených a přidružených všech práv a nároků na území pojatá v těchto hranicích:

od moře Baltického směrem k jihu až k styčnému bodu hlavních plavebních koryt Nogaty a Visly:

hranice Vých. Pruska tak, jak jest popsána ve čl. 28 Části II. (Hranice Německa) této smlouvy;

odtud hlavním plavebním korytem Visly po vodě až k bodu, ležícímu asi 6.5 km severně od mostu v Tčevu (Dirschau);

odtud směrem sev.-záp. a až ke kotě 5, ležící 1.5 km jihovýchodně od kostela v Güttlandu:

čára, jež bude určena na místě samém; odtud směrem západním až k výběžku, který tu tvoří kraj koštěřinský (Berent) 8.5 km sev.-východně od Skaršev (Schöneck):

čára, kterou bude určiti na místě samém tak, aby šla mezi obcí Milsbaď (Mühlbanz) na jihu a obcí Rembělč (Rambeltsch) na severu;

odtud směrem západním hranice kraje kostěřinského až k výběžku, který tvoří 6 km sev.-vých. od Skaršev;

odtud až k bodu, ležícímu na střední linií Lonkenského jezera:

čára, jež bude určena na místě samém, jdoucí severně od Nového Věce a Šaraparty (Neu-Fietz a Schatarpi) a jižně od Bärenhütte a Lonken;

odtud střední čárou Lonkenského jezera až k jeho severnímu kraji; odtud až k jižnímu kraji Potetínského jezera:

čára, jež bude určena na místě samém; odtud střední čarou Potetínského jezera až k jeho severnímu konci;

odtud směrem sev.-východním a až k bodu ležícímu asi 1 km již od kostela v Kolébkách, kde železnice Gdansko-Lvóvek (Neustadt) přetíná potok:

čára, jež bude určena na místě samém, jdoucí jihových. od obcí Kemela. Skřešovo, Vidlín, Sulmin, Matarňa, Schäferei (Kamehlen, Krissau, Fidlin, Sulmin, Richthof, Mattern, Schäferei) a sev.-záp. od obcí Nová ves, Marševo, Čapilky, Górný Kělpín, Kělpínek (Neuendorf, Marschau, Czapielken, Hoch a Klein-Kelpin), Pulvermühl, Renneberg a měst Oliva a Soboty;

odtud tok zmíněného potoka až k moři Baltickému.

Hranice svrchu popsané jsou načrtnuty na německé mapě 1: 100.000, připojené k této smlouvě pod č. 3.

ČLÁNEK 101. - Komise, složená ze tří členů, jmenovaných čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými, z nichž vrchní komisař jako předseda, z jednoho člena, jmenovaného Německem a jednoho Polskem, bude ustavena ve 14 dnech po dni, kdy nabude platnosti tato smlouva, aby stanovila na místě hranice území svrchu uvedeného, majíc pokud možno zřetel k trvajícím hranicím obecním.

ČLÁNEK 102. - Čelné mocnosti spojené a přidružené se zavazují, že ustaví město Gdansko a území, vymezené čl. 100, jako svobodné město. Bude postaveno pod ochranu Společnosti národů.

ČLÁNEK 103. - Ústava svobodného města .Gdanska bude vypracována ve shodě s vrchním komisařem Společnosti národů zástupci svobodného města, náležitě zřízenými. Bude zaručena Společností národů.

Vrchní komisař bude zároveň pověřen, aby rozhodoval v první instanci o všech sporech, které by vznikly mezi Polskem a svobodným městem z podnětu této smlouvy nebo dodatečných ujednání a dohod. Vrchní komisař bude sídliti v Gdansku.

ČLÁNEK 104. - Úmluva, jejíž znění se zavazují sjednati čelné mocnosti spojené a přidružené a jež vstoupí v platnosť zároveň s ustavením se svobodného města Gdanska, bude uzavřena mezi vládou polskou a zmíněným městem o těchto bodech:

1. Svobodné město Gdansko bude pojato do celních hranic Polska a bude postaráno o zřízení svobodné oblasti v přístavě;

2. zajistí se Polsku bez jakéhokoliv omezení svobodné užívání a správa vodních cest, doků, nádrží, nábřeží a jiných staveb na území svobodného města, nutných pro dovoz a vývoz Polska;

3. zajistí se Polsku správa Visly a celé železniční sítě svobodného města, dohled nad ní, vyjímaje tramvaje a jiné dráhy, sloužící především potřebám svobodného města, jakož i správa poštovních, telegrafních a telefonních spojení mezi Polskem a Gdanskem a dohled nad nimi;

4. zajistí se Polsku právo vybudovati a zdokonalovati vodní cesty, doky, nádrže, nábřeží, železnice a jiné práce a prostředky komunikační svrchu uvedené, a najímati nebo koupiti za vhodných podmínek půdu a jiná vlastnictví, nutná k tomuto účelu;

5. postará se o to, aby se ve svobodném městě Gdansku nečinilo rozdílů ke škodě polských státních občanů a jiných osob původu nebo jazyka polského;

6. polské vládě svěří se řízení zahraničních věcí svobodného města Gdanska, jakož i ochrana jeho státních občanů v cizině.

ČLÁNEK 105. - Ode dne, kdy tato smlouva nabude platnosti, pozbudou příslušníci němečtí, obývající v území popsaném v článku 100, ipso facto německého státního občanství a stanou se státními občany svobodného města Gdanska.

ČLÁNEK 106. - Po dobu dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude platnosti, němečtí příslušníci, starší 18 let a obývající v území, popsaném ve čl. 100, budou moci optovati pro státní občanství německé. Opce manželova zahrnuje v sobě opci manželčinu, opce rodičů opci dětí, mladších 18 let.

Osoby, použivší svrchu uvedeného práva opce, musí do 12 následujících měsíců přenésti své bydliště do Německa.

Bude jim volno podržeti nemovitý majetek, který mají na území svobodného města Gdanska. Budou moci odnésti svůj movitý majetek jakéhokoliv druhu. Nebude jim uložen z tohoto důvodu žádný poplatek ani za vývoz ani za dovoz.

ČLÁNEK 107. - Všechen majetek, náležející říši nebo státům německým a nalézající se na území svobodného města Gdanska přejde na čelné mocnosti spojené a přidružené a bude jimi postoupen svobodnému městu nebo státu polskému, podle toho, jak uznají za spravedlivo rozhodnouti.

ČLÁNEK 108. - Podíl a druh finančních břemen Německa a Pruska, jež bude nésti svobodnému městu, bude stanoven podle čl. 254 Části IX. (Klausule finanční) této smlouvy. Pozdější ujednání rozhodnou o všech otázkách, jež by mohly vyplynouti z postoupení území, uvedeného ve čl. 100.

ČLÁNEK 109. - Hranice mezi Německem a Dánskem bude stanovena podle přání obyvatelstva. K tomu cíli obyvatelstvo, sídlící na území bývalé říše Německé, ležícím severně od čáry, vedoucí od východu k západu (vyznačené hnědou barvou na mapě č. 4, připojené k této smlouvě):

vycházející od moře Baltického asi 13 km vých., sev.-vých. od Flensburgu,

jdoucí směrem jihozápadním jihovýchodně od obcí: Sygum, Ringsberg, Munkbrarup, Adelby, Tastrup, Jarplund, Oversee a severozápadně od obcí: Langballigholz, Langballig, Bönstrup, Rüllschau, Weseby, Kleinwolstrup, Gross-Solt,

pak směrem západním jižně od Frörup a severně od Wanderup,

pak směrem jihozápadním jihových. od obcí: Oxlund, Stleglund a Ostenau a severozápadně od vesnic na silnici Wanderup-Kollund,

dále směrem severozápadním jihozáp, od obcí: Löwenstedt, Joldelund, Goldelund, a severovýchodně od Kolkerheide a Högel až k ohybu Soholmer Au asi 1 km východně od Soholmu, kde se stýká s jižní hranicí kraje Tondernského,

podél této hranice až k moři Severnímu,

dále jižně od ostrovů Fohr a Amrum a severně od ostrovů Oland a Langeness,

bude vyzváno, aby se vyjádřilo hlasováním, které se provede za těchto podmínek:

1. Jakmile tato smlouva vstoupí v platnost a ve lhůtě, která nesmí překročiti deseti dnů, německé vojsko a úřady (čítaje v to všechny Oberpräsidenten, Regierungspräsidenten, Landräte, Amtsvorsteher, Oberbürgermeister) musí vykliditi oblast ležící severně od čáry svrchu stanovené.

V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků, zřízené v této oblasti; jejich členové, pocházející z jiných krajin a konající své funkce v den, kdy tato smlouva vstoupí v platnost nebo vystoupivší z nich po dni 1. března 1919, musí rovněž území vykliditi.

Uvedená oblast bude ihned podrobena pravomoci Mezinárodní komise, složené z pěti členů, z nichž tři budou jmenováni čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými; vláda norská a vláda švédská budou požádány, aby vyslaly po jednom členu; kdyby toho neučinily, budou tito dva členové vybráni čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými.

Komise, podporovaná po případě nutnou mocí brannou, bude míti obecnou plnou moc správní. Postará se zvláště bez odkladu o náhradu vyklizených německých úřadů, a bude-li třeba, dá sama rozkaz k evakuaci a provede náhradu takových místních úřadů, u nichž se ukáže toho potřeba. Učiní všechna opatření, jež uzná vhodnými, aby zajistila svobodu, čistotu a tajnost hlasování. Vezme si k ruce německé a dánské poradce technické, jež si zvolí z místního obyvatelstva. Její rozhodnutí se budou díti většinou hlasů.

Polovina výloh komise a útrat, spojených s plebiscitem, budou hrazeny Německem.

2. Hlasovací právo bude dáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, vyhovějí-li těmto podmínkám:

a) Jsou-li starší dvaceti let v době, kdy tato smlouva vstoupí v platnost;

b) Jsou-li narozeny v oblasti, podrobené plebiscitu, nebo mají-li tam bydliště od doby před 1. lednem 1900; rovněž ti mohou hlasovati, kdo byli odtud vyhnáni německými úřady, aniž si tu zachovali své bydliště.

Každý bude hlasovati v obci, v níž má své bydliště nebo do níž přísluší.

Vojsku, důstojníkům, poddůstojníkům a vojákům německé armady, kteří pocházejí ze šlesvické oblasti, podrobené plebiscitu, musí býti umožněno, aby se odebrali do místa, odkud pocházejí, a účastnili se tu hlasování.

3. V části vyklizeného území, ohraničené na severu čarou, vedoucí od východu k západu (vyznačenou červenou barvou na mapě č. 4, připojené k této smlouvě):

jdoucí jižně od ostrova Alsen a sledující střední linii fjordu Flensburgského,

opouštějící fjord v bodu, ležícím asi 6 km severně od Flensburgu, a sledující proti proudu tok potoka, který teče u Kupfermühle, až k bodu severně od obce Niehnus,

jdoucí severně od Pattburgu a Ellundu a jižně od Fröslee a dospívající východní hranice kraje Tondernského, v jejím styčném bodu s hranicí bývalých soudních krajů Slogs a Kjaer (Slogs Herred a Kjaer Herred),

sledující tuto hranici až k Scheidebeku,

sledující po proudu tok Scheidebeku (Alte Au), dále Süder Au a Wied Au až k ohybu, který tato činí k severu, asi 1.5 km vých. od Rüttebüll,

směřující k záp.-sev.-západu, až dostihne Severního moře severně od Sieltoftu,

odtud jdoucí severně od ostrova Syltu,

bude provedeno uvedené hlasování nejdéle tři týdny po době, kdy německé vojsko a úřady opustily zemi.

O výsledku hlasování rozhodne většina hlasů v celé této části. Tento výsledek komise ihned oznámí čelným mocnostem spojeným a přidruženým a prohlásí jej.

Vyzní-li hlasování ve prospěch opětného vtělení tohoto území do království dánského, může vláda dánská po dohodě s komisí ihned po tomto prohlášení dáti je obsaditi svými vojenskými úřady.

4. V části vyklizeného území, ležící jižně od části předchozí a severně od čáry, která vycházejíc z moře Baltického 13 km od Flensburgu, se končí severně od ostrovů Oland a Langeness, bude provedeno hlasování nejpozději 5 neděl po plebiscitu, vykonaném v první části.

Výsledek hlasování bude tam zjištěn po obcích, podle většiny hlasů v každé obci.

ČLÁNEK 110. - Dříve než budou přesně vytyčeny na místě samém, budou hranice stanoveny čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými podle návrhu mezinárodní komise, spočívajícího na výsledku hlasování a majícího zřetel na zvláštní zeměpisné a hospodářské podmínky jednotlivých osad.

Od té chvíle může vláda dánská dáti obsaditi toto území svými občanskými a vojenskými úřady a vláda německá může opět dosaditi až k uvedené hranici civilní a vojenské úřady německé, které odvolala.

Německo prohlašuje, že se zříká definitivně ve prospěch čelných mocností spojených a přidružených všech výsostných práv na šlesvická území, ležící severně od pohraniční čáry, stanovené jak svrchu řečeno; čelné mocnosti spojené a přidružené odevzdají jmenovaná území Dánsku.

ČLÁNEK 1 11. - Komise, složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými, jeden Dánskem a jeden Německem, ustaví se do 14 dnů ode dne konečného výsledku hlasování, aby vytyčila na místě samém pohraniční čáru.

Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

ČLÁNEK 112. - Všichni obyvatelé území, navrátivšího se k Dánsku, nabudou ipso facto domovského práva dánského, ztrácejíce státní občanství německé.

Avšak osoby, které se usadily na tomto území po 1. říjnu 1918, mohou nabýti dánského domovského práva jen se svolením vlády dánské.

ČLÁNEK 113. - Ve lhůtě dvou let ode dne, kdy suverenita nad celkem nebo částí území, podrobeného plebiscitu, přešla opět na Dánsko:

bude moci každá osoba, starší 18 let, narozená na území navrátivším se k Dánsku, nemající bydliště v této krajině a mající státní občanství německé, optovati pro Dánsko.

Každá osoba, starší 18 let, mající bydliště na území, navráceném Dánsku, bude moci optovati pro Německo. Opce manželova zahrnuje v sobě manželčinu a opce rodičů opci dětí, mladších 18 let.

Osoby, použivší optovacího práva zde uvedeného, musí do dvanácti následujících měsíců přenésti své bydliště do státu, v jehož prospěch optovaly.

Bude jim volno podržeti nemovitý majetek, který mají na území druhého státu, kde měli bydliště před opcí. Budou moci odnésti svůj movitý majetek všeho druhu. Nebude jim z tohoto důvodu uloženo žádné clo ani za vývoz ani za dovoz.

ČLÁNEK 114. - Podíl a druh finančních a jiných břemen Německa a Pruska, jež bude nésti Dánsku, budou stanoveny podle čl. 254 části IX. (klausule finanční) této smlouvy.

Zvláštními úmluvami rozhodnou se všechny ostatní otázky, vyplývající z vrácení celku nebo části území, jichž Dánsko musilo se vzdáti smlouvou ze dne 30. října 1864.

ČLÁNEK 115. - Opevnění, vojenská zařízení a přístavy ostrovů Helgolandu a Dune jest zrušiti pod dohledem čelných vlád spojených a přidružených péčí a nákladem vlády německé ve lhůtě, jež bude stanovena řečenými vládami.

Slovem "přístavy" jest rozuměti severovýchodní molo, západní hráz, vnější a vnitřní rozražeč vln, území těmito rozražeči moři vydobyté, jakož i všechna díla, opevnění a konstrukce rázu námořního neb vojenského, dokončená nebo zřizovaná mezi přímkami spojujícími tyto body vyznačené na mapě č. 126 britské admirality ze dne 19. dubna 1918:

Německo nesmí znovu zříditi ani tato opevnění, ani tato zařízení vojenská, ani tyto přístavy, ani jakékoliv dílo obdobné.

ČLÁNEK 116. - Německo uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a nezměnitelnou neodvislost všech území, jež tvořila část bývalé říše ruské dne 1. srpna 1914.

Ve shodě s ustanoveními obsaženými ve článcích 259. a 292., části IX. (klausule finanční) a X. (klausule hospodářské) této smlouvy Německo uznává definitivně zrušení smluv brestlitevských jakož i všech jiných úmluv nebo dohod uzavřených jím s maximalistickou vládou v Rusku.

Mocnosti spojené a přidružené výslovně vyhrazují Rusku právo, aby obdrželo od Německa veškeré restituce a náhrady, zakládající se na zásadách této smlouvy.

ČLÁNEK 117. - Německo se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo dohod, jež by mocnosti spojené a přidružené uzavřely se státy, jež se ustavily nebo ustaví na celém území bývalé říše ruské, jaká byla 1. srpna 1914, nebo na jeho částech, a uznati hranice těchto států, jak budou takovým způsobem určeny.

ČLÁNEK 118. - Mimo své hranice v Evropě, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se Německo všech práv, právních nároků nebo výsad jakýchkoli na územích nebo týkajících se území náležejících jemu nebo jeho spojencům, jakož i všech práv, právních nároků nebo výsad, jež by mu snad z jakéhokoli důvodu náležely vůči mocnostem spojeným nebo přidruženým.

Německo se zavazuje již od nynějška uznati a schváliti opatření, jež učinily nebo učiní čelné mocnosti spojené a přidružené, bude-li třeba, v dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky předchozího ustanovení.

Zejména prohlašuje Německo, že schvaluje ustanovení následujících článků, týkajících se některých zvláštních předmětů.

ČLÁNEK 119. - Německo se vzdává ve pro spěch čelných mocností spojených a přidružených všech svých práv a právních nároků na své državy zámořské.

ČLÁNEK 120. - Veškerá movitá i nemovitá práva náležející v těchto územích říši německé nebo kterémukoli státu německému připadnou vládě vykonávající právní moc nad těmito územími za podmínek určených ve článku 257., části IX. (klausule finanční) této smlouvy. Kdyby o povaze těchto práv vznikly spory, budou rozsuzovány s konečnou platností místními soudy.

ČLÁNEK 121. - Ustanovení oddílů I. a IV., části X. (klausule hospodářské) této smlouvy budou platiti, pokud jde o tato území, ať jest forma vlády vyvolená pro tato území jakákoli.

ČLÁNEK 122. - Vláda vykonávající právní moc nad těmito územími bude moci učiniti opatření, je bude pokládati za nutné, pokud jde o návrat německých příslušníků, kteří tam jsou, do vlasti, a pokud jde o podmínky, za nichž němečtí poddaní evropského původu obdrží nebo neobdrží povolení, aby tam bydlili, nabývali majetku, provozovali obchody nebo živnosti.

ČLÁNEK 123. - Ustanovení článku 260., části IX. (klausule finanční) této smlouvy bude použito na úmluvy uzavřené s německými příslušníky o provádění veřejných prací nebo těžení z nich v německých zámořských državách jakož i na další koncese neb obchody uzavřené s řečenými příslušníky na základě těchto úmluv.

ČLÁNEK 124. - Německo přijímá na sebe podle ocenění, které bude předloženo vládou francouzskou a schváleno komisí reparační, náhradu škod, jež utrpěli francouzští příslušníci v osadě Kamerunu nebo v pohraničním pásmu činy vojenských neb občanských úřadů německých nebo německých soukromníků v období od 1. ledna 1900 do 1. srpna 1914.

ČLÁNEK 125. - Německo vzdává se všech práv vyplývajících z úmluv a ujednání uzavřených s Francií dne 4. listopadu 1911 a 28. září 1912 o rovníkové Africe. Zavazuje se, že podle ocenění, které bude předloženo vládou francouzskou a schváleno reparační komisí, zaplatí této vládě všecky kauce, otevřené účty, zálohy atd. zřízené na základě těchto smluv ve prospěch Německa.

ČLÁNEK 126. - Německo se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, jež byly nebo budou uzavřeny mocnostmi spojenými a přidruženými nebo některými z nich s kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi nebo s líhovinami jakož i o jiných předmětech, o nichž pojednávají jenerální akty berlínské ze dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890, a úmluvy, jež je doplnily nebo změnily.

ČLÁNEK 127. - Domorodci sídlící v někdejších německých državách zámořských budou míti právo na diplomatickou ochranu vlády, která bude vykonávati pravomoc na těchto územích.

ČLÁNEK 128. - Německo se vzdává ve pro spěch Číny veškerých výsad a výhod vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu pode psaného v Pekinu dne 7. září 1901 počítaje v to veškeré přílohy, noty a listiny doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech náhradních nároků na základě tohoto protokolu ode dne 14. března 1917.

ČLÁNEK 129. - Od té doby, co vstoupí tato úmluva v platnost, vysoké smluvní strany budou se říditi, pokud se jich týče:

1. ujednáním ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech,

2. ujednáním ze dne 27. září 1905, týkajícím se Whang-Poo a prozatímným doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.

Čína však nebude již povinna poskytnouti Německu výhody nebo výsady, jež mu povolila v těchto ujednáních.

ČLÁNEK 130. - S výhradou ustanovení oddílu VIII. této části postupuje Německo Číně všecky své budovy, nábřeží, přístaviště, kasárny, opevnění, zbraně, válečné střelivo, lodi všeho druhu, zřízení bezdrátové telegrafie a jiný veřejný majetek papatřící německé vládě, pokud leží nebo mohl by se nalézati v německém koncedovaném území v Těncinu a v Hankeu nebo v jiných částech území čínského.

Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární sídla nejsou zahrnuty do tohoto postupu. Mimo to neučiní vláda čínská ni jakého opatření, aby disponovala německým veřejným nebo soukromým majetkem v Pekinu v tak zvané čtvrti legací bez souhlasu diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude tato smlouva platnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne 7. září 1901.

ČLÁNEK 131. - Německo se zavazuje vrátiti Číně ve lhůtě 12. měsíců od doby, kdy nabude platnosti tato smlouva, veškeré hvězdářské přístroje, které jeho vojsko odvezlo z Číny v letech 1900-1901. Rovněž tak zavazuje se zaplatiti veškeré výlohy, jež by mohly vzniknouti prováděním tohoto navrácení počítaje v to výlohy demontování, balení, dopravy, opětného postavení v Pekinu a krytí pojistného.

ČLÁNEK 132. - Německo souhlasí se zrušením ujednání, jichž dosáhlo od vlády čínské a na nichž spočívá držba německého koncedovaného území v Hankeu a v Těncinu.

Čína nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad těmito územími vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodnímu bydlení a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, na nichž spočívá nynější držba koncesí, nedotkne se vlastnických práv příslušníků mocností spojených a přidružených, již jsou držiteli přídělů v těchto koncedovaných územích.

ČLÁNEK 133. - Německo se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli vládě spojené a přidružené z důvodu internování německých příslušníků v Číně nebo jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává všech nároků z důvodu zabavení německých lodí v Číně, likvidace, sekvestrace, disposice nebo konfiskace majetku, práv nebo zájmů německých v této zemi od 14. srpna 1917. Toto ustanovení nebude se však dotýkati práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací, ježto tato práva jsou upravena ustanoveními části X. (klausule hospodářské) této smlouvy.

ČLÁNEK 134. - Německo se vzdává ve prospěch vlády Jeho Britského Veličenstva státních statků německých v britském koncedovaném území Shameen v Kantonu. Ve prospěch vlády francouzské a čínské společně vzdává se vlastnictví německé školy na koncedovaném francouzském území v Šanchaji.