Národní shromáždění československé 1918 – 1920

ČLÁNEK 256. - Mocnosti přejímající území německá získají všechna vlastnictví i statky, náležející říši nebo státům německým a ležící v těchto územích. Cena oněch získaných statků bude určena reparační komisí a zaplacena státem nabývajícím komisi reparační; bude připsána k dobru vládě německé na účtu částek dlužných z důvodu povinnosti reparační.

Ve smyslu tohoto článku bude se o majetku a statcích říše a států německých míti za to, že v sobě zahrnují všechny statky koruny, říše, států německých a soukromých majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.

Vzhledem k podmínkám, za jakých Alsasko-Lotrinsko bylo postoupeno Německu v roce 1871., Francie bude zproštěna, pokud se týče Alsaska-Lotrinska, jakéhokoliv placení neb zaúčtování ve prospěch Německa ceny statků a majetků, náležejících říši či státům německým a ležících v Alsasku-Lotrinsku a dotčených tímto článkem.

Belgie bude rovněž zproštěna jakéhokoliv placení neb zaúčtování ve prospěch Německa ceny statků a majetků, náležejících říši neb státům německým a ležících na územích, získaných Belgií důsledkem této smlouvy.

ČLÁNEK 257. - Co do bývalých území německých, počítaje v to osady, protektoráty a příslušenství (dependances), spravovaných mandatářem podle článku 22., části I. (Společnost národův) této smlouvy, ani území, ani mocnost mandatářská neponese žádnou část dluhu říše neb států německých.

Všechny statky a majetky, náležející říši neb státům německým, a ležící na těchto územích, budou převedeny spolu s územím na mocnost mandatářskou v této její vlastnosti; a žádná platba nebude vykonána a nic nebude připsáno k dobru oněm vládám za tento postup.

Ve smyslu tohoto článku se o statcích a o majetku říše a států německých bude míti za to, že zahrnují v sobě všechny statky koruny, říše, států a soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.

ČLÁNEK 258. - Německo vzdává se jakéhokoliv zastoupení nebo podílnictví, které jakékoliv smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu samému neb jeho příslušníkům ve správě komisí, agentur a státních bank a ve všech ostatních mezinárodních finančních a hospodářských organisacích kontrolních a správních, působících ve kterémkoliv ze států spojených a přidružených, v Rakousku, Uhrách, Bulharsku, Turecku nebo v državách a v příslušenstvích vyjmenovaných států jakož i v bývalé říši ruské, i v dohledu nad nimi.

ČLÁNEK 259. - 1. Německo se zavazuje, že odevzdá ve lhůtě jednoho měsíce, počítaje ode dne, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, úřadům, které budou ustanoveny Čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými, částku ve zlatě uloženou v říšské bance na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jako záruku první emise papírových peněz vlády turecké.

2. Německo uznává svůj závazek vypláceti ročně po dobu 12 let ve zlatě částky, jež se zavázalo konati na německé pokladniční poukázky, uložené jim v různých dobách na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jako záruky druhé emise papírových peněz vlády turecké a emisí následujících.

3. Německo se zavazuje přenésti do měsíce, počítaje ode dne, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, na úřady, které budou ustanoveny čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými, deposit ve zlatě, uložený v Říšské bance nebo jinde jako zbytek zálohy ve zlatě povolené dne 5. května 1915 správní radou státního dluhu ottomanského císařské vládě ottomanské.

4. Německo zavazuje se převésti na čelné mocnosti spojené a přidružené práva, která snad má na částky ve zlatě a ve stříbře, odevzdané jím finančnímu ministerstvu tureckému v listopadu 1918 zálohou na peníz, zúrokování a umořování vnitřní půjčky turecké, splatný v květnu 1919.

5. Německo se zavazuje odevzdati ve lhůtě jednoho měsíce, počítaje ode dne, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, čelným mocnostem spojeným a přidruženým všechny částky ve zlatě, odevzdané Německu nebo jeho příslušníkům jako zástavy či podobně u příležitosti půjček, poskytovaných Německem nebo jeho příslušníky vládě rakouskouherské.

6. Německo potvrzuje, že se zříká, jak o tom mluví článek 15. úmluvy o příměří ze dne 11. listopadu 1918, výhod plynoucích z úmluv pojatých do smluv bukareštské a brestlitovské a smluv dodatečných, aniž je tím dotčen článek 292., části X. (hospodářské podmínky) této smlouvy.

Zavazuje se odevzdati buď Rumunsku buď čelným mocnostem spojeným a přidruženým všechna platidla, mince, cenné papíry, a běžné obchodní papíry a výrobky, které dostalo na splnění jmenovaných smluv.

7. Částek v hotovosti a v platidlech, v cenných papírech a běžných papírech obchodních i v jakýchkoliv výrobcích, jež mají býti vydány, placeny nebo přeneseny vzhledem k závazkům tohoto článku, bude upotřebeno čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými způsobem, jenž bude později jmenovanými mocnostmi stanoven.

ČLÁNEK 260. - Bez újmy ustanovení, že Německo touto smlouvou se zříká práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, reparační komise bude moci ve lhůtě jednoho roku po dni, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, požadovati, aby Německo získalo všechna práva i všechny zájmy příslušníků německých v jakémkoliv podniku obecně užitečném, neb v jakékoliv koncesi v Rusku, v Číně, v Rakousku, v Uhrách, v Bulharsku, Turecku a v državách a příslušenstvích těchto států neb na územích, která, náleževše Německu nebo jeho spojencům mají podle této smlouvy býti postoupena nebo spravována mandatářem; vláda německá bude míti povinnost s druhé strany ve lhůtě šesti měsíců, počítáno ode dne, kdy o to bude požádáno, postoupiti reparační komisi soubor těchto práv a zájmů a všech práv a zájmů, které samo Německo má snad ve svém držení.

Německu připadá odškodniti své příslušníky takto práv zbavené a reparační komise připíše k dobru Německu na účet částek dlužných z důvodu náhrady škod částky, odpovídající hodnotě práv a zájmů postoupených; tato hodnota bude stanovena reparační komisí. Vláda německá ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy vstoupí v platnost tato smlouva bude povinna odevzdati reparační komisi soupis všech oněch práv a zájmů, ať jsou již získány, nebo k očekávání, nebo se jich ještě nepoužívá a vzdá se ve prospěch mocností spojených a přidružených svým jménem a jménem svých příslušníků všech práv a zájmů nahoře jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v hořejším soupisu.

ČLÁNEK 261. - Německo se zavazuje přenésti na mocnosti spojené a přidružené všechny své pohledávky proti Rakousku, Uhrám, Bulharsku a Turecku a zvláště ty, které vyplývají nebo budou vyplývati pro ně z plnění závazků, jež převzalo vůči těmto mocnostem za války.

ČLÁNEK 262. - Jakýkoliv závazek Německa platiti hotovými důsledkem této Smlouvy a vyjádřený zlatými markami, bude splatný podle volby věřitelů v librách šterlinků, splatných v Londýně, ve zlatých dolarech Spoj. Států, splatných v New-Yorku, ve zlatých francích, splatných v Paříži, a ve zlatých lirách, splatných v Římě.

Po rozumu tohoto článku jest smluveno, že zlaté mince hořejší jsou váhy a zrna zákonem stanovených pro každou z nich dne 1. ledna r. 1914.

ČLÁNEK 263. - Německo zaručuje vládě brasilské, že zaplatí s úroky podle sazby nebo sazeb smluvených všechny částky, uložené v bance Bleichroederově v Berlíně, pocházející z prodeje kávy, náležející státu Sao Paolo v přístavech v Hamburce, Brémách, Antverpách a v Terstu. Poněvadž Německo odepřelo nechati převésti tento peníz ve vhodné době na stát Sao-Paolo, zaručuje rovněž, že zaplacení se stane v kursu marky v den, kdy peníz byl v bance uložen.

ČLÁNEK 264. - Německo se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní nebo výrobky kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených dovážené na území německé, ať dojdou odkudkoliv, jiným neb vyšším clům neb poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky, jimž je podrobeno stejné zboží, ať produkty přírodní, ať výrobky kteréhokoliv jiného z těchto států aneb kterékoliv jiné země cizí.

Německo nezachová v platnosti aniž uloží jakýkoliv zákaz neb omezení dovozu na území německé jakéhokoliv zboží, ať produktů přírodních nebo výrobků z území kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených, ať dojdou odkudkoliv, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží, produktů přírodních neb výrobků kteréhokoliv jiného ze zmíněných států aneb kterékoliv jiné země cizí.

ČLÁNEK 265. - Německo se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti rozdílu ke škodě obchodu kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených vzhledem ke kterémukoliv jinému ze zmíněných států nebo ke kterékoliv jiné cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou dány celním řádem neb řízením celním, neb metodami verifikace a rozboru, nebo podmínkami placení cel nebo metodami klasifikace nebo výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.

ČLÁNEK 266. - Pokud jde o vývoz, zavazuje se Německo, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní ať výrobky, vyvážené z území německého do území kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených jiným nebo vyšším clům a poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se platí ze stejného zboží vyváženého do kteréhokoliv jiného ze zmíněných států nebo do kterékoliv jiné země cizí.

Německo nezachová v platnosti a nevydá nižádného zákazu neb omezení vývozu jakéhokoliv zboží vypravovaného z území německého do kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených, který by se stejně nevztahoval i na vývoz téhož zboží, ať produktů přírodních neb výrobků, vypravovaných do kteréhokoliv ze zmíněných států neb do kterékoliv jiné země cizí.

ČLÁNEK 267. - Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, jež by Německo povolilo kterémukoliv ze států spojených nebo přidružených nebo kterémukoliv z jiných států cizích, budou se současně a bezpodmínečně vztahovati na všechny státy spojené nebo přidružené, aniž musí o to žádati nebo poskytnouti kompensace.

ČLÁNEK 268. - Ustanovení článků 264.-267. této hlavy a článku 323., části XII. (přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy budou platiti s následujícími výjimkami:

a) Po dobu pěti let po tom, kdy tato mírová smlouva vstoupí v platnost, budou produkty přírodní i výrobky, pocházející a přicházející z území alsaských a lotrinských znovusloučených s Francií, při dovozu do německého celního území osvobozeny ode všech poplatků celních.

Vláda francouzská určí každého roku dekretem oznámeným německé vládě druh a množství výrobků, jež budou požívati tohoto osvobození.

Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně posílati do Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech 1911-1913.

Německá vláda dále dovolí po dobu shora zmíněnou volně vyvážeti z Německa a volně zpět dovážeti do Německa, s osvobozením ode všech celních poplatků a jiných dávek (včetně vnitřních dávek) přízi, tkaniny a jiný materiál tekstilní nebo výrobky tekstilní všeho druhu a v každém stavu, zaslané z Německa do území alsaských nebo lotrinských, aby zde byly podrobeny jakémukoliv zušlechťovacímu procesu, jako jest bělení, barvení, potištění, mercerisování, ožehování, soukání nebo upravování.

b) Po dobu tří let po tom, kdy tato mírová smlouva vstoupí v platnost, budou produkty přírodní a výrobky, pocházející a přicházející z polských území, kteráž před válkou přináležela k Německu, při dovozu do německého celního území osvobozeny ode všech celních poplatků.

Polská vláda určí každoročně dekretem oznámeným německé vládě druh a množství produktů, jež budou požívati tohoto osvobození.

Množství každého produktu, jež bude takto možno každoročně posílati do Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech 1911-1913.

c) Mocnosti spojené a přidružené vyhrazují si právo uložiti Německu, aby při dovozu do německého celního území poskytovalo osvobození ode všech celních poplatků produktům přírodním i výrobkům, pocházejícím a přicházejícím z velkovévodství lucemburského, po dobu pěti let po tom, kdy přítomná mírová smlouva vstoupí v platnost.

Druh a množství produktů, jež mají požívati výhody této soustavy, bude každoročně oznámeno německé vládě.

Množství každého produktu, jež může býti takto každoročně zasíláno do Německa, nemá převyšovati průměrné roční množství zasílané v 1etech 1911-1913.

ČLÁNEK 269. - Po dobu šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude platnosti, nesmějí cla uložená Německem na dovoz ze států spojených a přidružených býti vyšší, nežli nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do Německa dne 31. července 1914.

Po další období třiceti měsíců od vypršení prvých šesti měsíců zůstane toto ustanovení v platnosti výlučně vzhledem ke produktům, jež jsouce obsaženy v oddíle A první skupiny německého celního tarifu ze dne 25. prosince 1912, používaly shora zmíněného dne (31. července 1914) sazeb smluvních podle smluv s Mocnostmi spojenými nebo přidruženými, s dodatkem všeho druhu vína a rostlinných olejů, umělého hedvábí a pravé neb odtučněné vlny, bez ohledu, zda byly předmětem zvláštních konvencí před 31. červencem 1914 čili nic.

ČLÁNEK 270. - Mocnosti spojené a přidružené že přes opačná ustanovení obsažená v úmluvách obsazených jejich vojsky zvláštní celní soustavu pro dovoz a vývoz, jestliže by se takové opatření jevilo podle jejich mínění nutným, aby zachovalo hospodářské zájmy obyvatelstva těchto území.

ČLÁNEK 271. - Pokud se týče mořského rybolovu, mořské pobřežní plavby a námořní vlečné služby, bude s loďmi Mocností spojených a přidružených v německých územních vodách zacházeno stejně, jako s loďmi státu požívajícího nejvyšších výhod.

ČLÁNEK 272. - Německo dává souhlas k tomu, že přes opačná ustanovení obsažená v úmluvách o rybolovu a obchodu s lihovinami v Severním moři, veškerá práva dozorčí a policejní budou, kde se bude jednati o rybářské lodi spojených mocností, vykonávána jedině loďmi náležejícími těmto mocnostem.

ČLÁNEK 273. - Kde se bude jednati o lodi spojených nebo přidružených mocností, budou veškery druhy certifikátů nebo listin na lodí se vztahujících, jež byly Německem uznány za platné před válkou, nebo jež budou snad později uznány za platné hlavními námořskými státy, uznány Německem za platné a rovnocenné podobným certifikátům předepsaným pro německé lodi.

Podobně budou uznány certifikáty a listiny, jež vydají svým lodím vlády nových států, bez rozdílu, zdali mají mořské pobřeží či nikoli, s podmínkou, že tyto certifikáty a listiny budou vydány souhlasně s obecnou praksí zachovávanou ve hlavních námořských státech.

Vysoké strany smluvní se zavazují uznati vlajku lodí každé Mocností spojené neb přidružené, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li registrovány v jediném určitém místě ležícím na jeho území; toto místo bude sloužiti oněm lodím za přístav domovský.

ČLÁNEK 274. - Německo se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní nutná k tomu, aby zabezpečilo výrobky přírodní a tovární, pocházející z kteréhokoliv státu spojeného nebo přidruženého proti jakémukoliv způsobu nekalé soutěže v obchodních stycích.

Německo se zavazuje zameziti a potlačovati na svém území zabavením a všemi jinými trestními opatřeními přiměřenými jak dovoz tak vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež přímo nebo ve své výpravě neb na svém obalu jsou označeny jakýmikoliv známkami, jmény, nápisy neb značkami, směřujícími přímo neb nepřímo k falešnému označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností těchto produktů neb tohoto zboží.

ČLÁNEK 275. - S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje se Německo, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním, vydaným podle těchto zákonů, platících v některé zemi spojené nebo přidružené a řádně notifikovaných Německu příslušnými úřady, jež stanoví a upravují právo na okrskové pojmenování vín a lihovin, vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží neb jež ustanovují podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej, nebo nabídka produktů neb zboží, opatřených okrskovým pojmenováním proti zákonům neb rozhodnutím zmíněným, budou Německem zapověděny a potlačovány opatřeními předepsanými v článku předešlém.

ČLÁNEK 276. - Německo se zavazuje,

a) že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a přidružených žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování řemesel, živností, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny cizozemce bez výjimky;

b) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a přidružených nijakému řádu neb omezení, pokud jde o práva, uvedená v odstavci a), jež by mohly přímo neb nepřímo porušiti ustanovení zmíněného odstavce anebo jež by byly jiné neb méně příznivé než ony, jež se vztahují na příslušníky národa, požívajícího největších výhod;

c) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a přidružených, jejich statků, práv a zájmových účastenství, počítaje k nim i společnosti a sdružení, v nichž jsou zúčastnění, nižádným poplatkům, dávkám a daním přímým neb nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než daně a dávky, jež jsou neb budou uloženy vlastním příslušníkům nebo jejích statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;

d) že nebude ukládati příslušníkům kterékoliv mocnosti spojené a přidružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1. července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.

ČLÁNEK 277. - Příslušníci mocností spojených a přidružených budou požívati na území německém stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových účastenství a budou míti volný přístup k soudům.

ČLÁNEK 278. - Německo se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo přidružených a ve shodě s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností buď naturalisací nebo podle některého ustanovení smluvního a že je sprostí v každém směru hledíc k této jejích nové státní příslušnosti veškeré odvislosti od státu jejich původu.

ČLÁNEK 279. - Mocnosti spojené a přidružené budou moci jmenovati generální konsuly, konsuly, místokonsuly a konsulární agenty v městech a přístavech německých. Německo se zavazuje, že schválí jmenování těchto generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních agentů, jejichž jména mu budou oznámena, a že jim povolí vykonávati jejich úřad podle obvyklých pravidel a zvyklostí.

ČLÁNEK 280. - Závazky uložené Německu v hlavě I. a články 271. a 272. hlavy II., pozbudou platností za pět let po dni, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, leda že by ze znění jejich vyplýval opak anebo že by Rada Společnosti národů rozhodla aspoň 12 měsíců před vypršením tohoto období, že tyto závazky zůstanou v platnosti po další období, buď s dodatky a změnami, anebo bez nich.

Článek 276., hlavy IV., zůstane v platnosti po tomto pětiletém období s dodatky a změnami nebo bez nich po další období, ne delší pěti let, které snad ustanoví Rada Společnosti národů většinou hlasů.

ČLÁNEK 281. - Bude-li německá vláda provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati, aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce jakýchkoliv práv, výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.

ČLÁNEK 282. - Jakmile tato smlouva nabude platnosti a s výhradou ustanovení v ní obsažených, bude mezi Německem a těmi mocnostmi spojenými a přidruženými, jež jsou jejích smluvními stranami, používáno toliko těch vícestranných smluv, ujednání a dohod rázu hospodářského neb technického, jež jsou vypočteny níže a v článcích následujících:

1. úmluvy ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských kabelů;

2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;

3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května 1907;

4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;

5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o organisaci Mezinárodní Jednoty pro uveřejňování celních tarifů;

6. úmluvy ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky;

7. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;

8. úmluvy ze dne 14. května 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách Sundu a Beltu;

9. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;

10. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na Šeldě;

11. úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu zaručujícího volné používání Suezského průplavu;

12. úmluvy ze dne 23. září 1910 o zjednotnění některých pravidel o srážkách, výpomoci i záchraně na moři;

13. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od dávek a poplatků v přístavech;

14. úmluvy ze dne 4. února 1898 o cejchování lodí pro plavbu vnitrozemskou;

15. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;

16. úmluvy ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k výrobě zápalek;

17. úmluvy ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu s děvčaty;

18. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických publikací;

19. zdravotních úmluv ze dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna 1894, 19. března 1897 a 3. prosince 1903;

20. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické soustavy;

21. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule pro aphrodysiaka;

22. úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce normální ladičky;

23. úmluvy ze dne 7. června 1905 o zřízení mezinárodního hospodářského ústavu v Římě;

24. úmluvy ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti revokazu;

25. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v zemědělství;

26. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.

ČLÁNEK 283. - Ode dne, kdy nabude platnosti tato smlouva, vysoké smluvní strany budou používati znova úmluv a ujednání níže uvedených, pokud se jich týkají, s podmínkou, že Německo bude používati zvláštních ustanovení obsažených v tomto článku.

Úmluvy poštovní:

Úmluvy a ujednání Světového spolku poštovního, podepsané ve Vídni dne 4. července 1891.

Úmluvy a ujednání Světového spolku poštovního, podepsané ve Washingtonu dne 15. června 1897.

Úmluvy a ujednání Světového spolku poštovního podepsané v Římě dne 25. května 1906.

Úmluvy telegrafní:

Mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě, dne 10./22. července 1875;

řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lissaboně dne 11. června 1908;

Německo se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních ujednání s novými státy tak, jak je na mysli mají úmluvy a ujednání o Světovém spolku poštovním a Mezinárodním spolku telegrafním, k nimž jmenované nové státy přistoupily, neb k nimž přistoupí.

ČLÁNEK 284. - Ode dne kdy nabude platností tato smlouva budou používati vysoké smluvní strany, pokud se jich týká, mezinárodní radiotelegrafické úmluvy ze dne 5. července 1912, při čemž se Německo zavazuje, že bude zachovávati prozatímní pravidla, jež mu budou udána mocnostmi spojenými a přidruženými.

Až bude uzavřena nová smlouva nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva vázati Německo i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování nebo ji podepsati.

Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.

ČLÁNEK 285. - od chvíle, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, budou vysoké smluvní strany používati, pokud se jich dotýkají a s podmínkou stanovenou v článku 272., úmluv níže uvedených:

1. Úmluv ze dne 6. května 1882 a 1, února 1889, týkajících se řádu rybolovu v Severním moři mimo územní vody;

2. Úmluv a protokolů ze dne 16. listopadu 1887, 14. února 1893 a 11, dubna 1894, týkajících se obchodu s lihovinami v Severním moři.

ČLÁNEK 286. - Mezinárodní úmluva Pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně průmyslového majetku, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911, i dohoda ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním registrování ochranných známek továrních a obchodních, budou míti platnost ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, potud, pokud nebude dotčena neb pozměněna výjimkami a omezeními plynoucími z této smlouvy.

ČLÁNEK 287. - Ode dne, kdy nabude platnosti tato smlouva, budou používati vysoké smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy Haagské ze dne 17. července 1905 o soudním řízení občanském. Toto ustanovení se však netýká Francie, Portugalska a Rumunska.

ČLÁNEK 288. - Práva a zvláštní výsady poskytnuté Německu čl. 3. úmluvy ze dne 2. prosince 1899 o ostrovech Samojských budou pokládány za uhaslé dnem 4. srpna 1914.

ČLÁNEK 289. - Každá z mocností spojených a přidružených notifikuje v duchu obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Německu všecky dvoustranné úmluvy a smlouvy jakéhokoliv druhu.

Notifikace, o niž jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo prostřednictvím třetí mocnosti.

Její přijetí bude Německem potvrzeno písemně. Den notifikace platí za den, kdy smlouva nabude platnosti.

Mocnosti spojené a přidružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči Německu jiných úmluv než těch, jež jsou ve shodě s ustanoveními této smlouvy.

V notifikaci budou po případě uvedena ustanovení oněch úmluv, jež nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou pokládána za platná.

Při různosti mínění bude Společnost národů požádána o vyjádření. Spojeným a přidruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta 6 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude platnosti.

Pouze ony dvoustranné úmluvy, které byly předmětem takovéto notifikace, nabudou působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo přidruženými se strany jedné a Německem se strany druhé.

Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách, existujících mezi kteroukoliv mocností spojenou a přidruženou, podepsavší tuto smlouvu a Německem, i když onen stát spojený a přidružený nebyl s Německem ve stavu válečném.

ČLÁNEK 290. - Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny touto smlouvou všechny smlouvy, úmluvy a dohody, jež uzavřelo s Rakouskem, Uherskem, Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy tato smlouva nabude platnosti.

ČLÁNEK 291. - Německo se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a přidruženým jakož i úředníkům a příslušníkům řečených států výhody vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoliv druhu, jež snad poskytlo Rakousku, Uhrám, Bulharsku neb Turecku neb jež poskytlo úředníkům neb příslušníkům těchto států smlouvami, úmluvami a dohodami uzavřenými před 1. srpnem 1914, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v platnosti.

Mocnosti spojené a přidružené si vyhrazují právo přijmouti neb nepřijmouti výhody z těchto práv a předností plynoucí.

ČLÁNEK 292. - Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny všechny smlouvy, úmluvy neb dohody, jež uzavřelo s Ruskem neb s kterýmkoliv státem nebo vládou, jejichž území bylo dříve součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 1. srpnem 1914 nebo po tomto dni až do dne, kdy nabude platnosti tato smlouva.

ČLÁNEK 293. - Jestliže by po 1. srpnu 1914 některá z mocností spojených a přidružených Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského obsazení neb jakýmkoliv jiným prostředkem neb z jakékoliv jiné příčiny povoliti neb dáti povoliti jakýmkoliv úředním jednáním koncese, výsady neb výhody jakéhokoliv druhu Německu nebo příslušníku německému, jsou tyto koncese, výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.

Náklady neb náhrady jakéhokoliv druhu, které by snad vyplývaly z tohoto zrušení nebudou za žádných okolností hrazeny mocnostmi spojenými neb přidruženými nebo mocnostmi, státy, vládami neb veřejnými úřady, jež tímto článkem jsou zproštěny svých závazků.

ČLÁNEK 294. - ode dne, kdy nabude platnosti tato smlouva, zavazuje se Německo, že ipso facto poskytne mocnostem spojeným a přidruženým i jejich příslušníkům práva a výhody jakéhokoliv druhu, jež vyhradilo ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy nabude platnosti tato smlouva, státům, jež se nezúčastnily války neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami neb dohodami na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v platnosti.

ČLÁNEK 295. - Ony vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše doposud neratifikovaly úmluvy o opiu, podepsanou v Haagu dne 23. ledna 1912, jsou za jedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v platnost a že k tomu cíli vydají potřebné zákony jak možno nejdříve, nejdéle do 12 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude platnosti.

Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě neratifikovaly řečené úmluvy, že ratifikace této smlouvy bude ve všech směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, jenž byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku 1914, k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v platnost.

Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a výzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného protokolu z r. 1914.