Národní shromáždění československé 1918 – 1920

6. se státem československým:

od bodu svrchu určeného až k úhlu staré hranice rakousko-uherské z r. 1867, ležícímu asi 2 km 500 m severovýchodně od Bergu:

čára, jež bude určena na místě samém a protíná cestu z Kittsee do Bratislavy ve vzdálenosti asi 2 km severně od Kittsee;

odtud k severu až k bodu, jenž bude zvolen asi 4 km 500 m nad mostem Bratislavským na hlavním plavebním korytu dunajském:

čára, jež bude určena na místě samém a přidržuje se pokud možno staré hranice mezi Rakouskem a Uhrami z r. 1867;

odtud na západ až ke stoku Moravy a Dunaje: hlavní plavební koryto dunajské;

odtud proti proudu tok Moravy a Dyje až k bodu ležícímu asi 2 km jihovýchodně od křižovatky cesty z Ranšpurku (Rabensburg) do Poštorné (Themenau) a železnice z Ranšpurgu do Břeclavy;

odtud na západoseverozápad až k bodu, který leží na staré správní hranici mezi Dolními Rakousy a Moravou asi 400 m jižně od křižovatky této hranice se železnicí z Mikulova do Valčic (F eldsberg):

čára, která bude určena na místě samém a prochází kotami 187 (Dlouhý vrch), 221 (Rosenberg) 223 (Wolfsberg), 291 (Raistenberg), 249 a 279 (Kallerhaide);

odtud k západoseverozápadu zmíněná správní hranice ; potom na západ až k bodu, který se zvolí asi 3 km východně od osady Františkova (Franzensthal):

stará hranice mezi Dolními Rakousy a Čechami;

odtud k jihu až ke kotě 498 (Gelsenberg) vzdálené asi 5 km severozápadně od Cmuntu:

čára, jež bude určena na místě samém a prochází východně od cesty z Rabšachu (Rottenschachen) do Zuggerse a pak kotami 537 a 522 (G. Nagel B,);

odtud k jihu a pak k západoseverozápadu až k bodu, ležícímu na staré hranici mezi Dolními Rakousy a Čechami asi 200 m na severovýchod od křižovatky této hranice s cestou z Nových Hradů do Vitoraze (Weitra):

čára, jež bude určena na místě samém procházející mezi Zuggersem a Breitensee, pak nejzazším jihovýchodním bodem železničního mostu přes Lužnici, ponechávající při tom Rakousku město Cmunt a státu Československému nádraží a železniční dílny cmuntské (Wolfshof) spolu s rozvětvením železnic Cmunt-České Budějovice a Cmunt-Třebon, a probíhající pak kotami 524 (Grundbühel), 577 (Severní vrchol Hohenberku) a 681 (Lagerberg);

odtud k jihozápadu řečená správní hranice;

posléze k severozápadu stará hranice mezí Čechami a Horními Rakousy až tam, kde stýká se s hranicí Německa.

7. s Německem:

hranice ze dne 3. srpna 1914.

ČLÁNEK 28. - Hranice popsané v této smlouvě, pokud jsou již určeny, zobrazuje připojená mapa v měřítku 1:1,000.000. Byl-li by nesouhlas mezi textem a mapou, rozhoduje text.

ČLÁNEK 29. - Vytýčení těchto hranic v terrainu přísluší komisím ohraničovacím, jejichž složení je buď určeno touto smlouvou, nebo bude určeno smlouvou mezi čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými a zúčastněnými státy, nebo jedním z nich.

Komise budou míti veškerou moc nejen určiti části hranic, definované výrazem "čára, jež bude určena na místě samém", ale i revidovati části hranic, určené hranicemi administrativními, požádá-li o to některý z interesovaných států a uzná-li to komise vhodným (vyjma hranice mezinárodní, jak platily v roku 1914, u nichž se omezí úloha komise na přezkoumání hraničních kolů nebo mezníků).

Komise se vynasnaží v obou případech, aby co nejpřesněji sledovaly rozhraničení, obsažená ve smlouvách, dbajíce při tom pokud možná hranic správních a místních zájmů hospodářských. Komise usnáší se většinou hlasu závazně pro strany interesované. Náklady na rozhraničovací komise ponesou rovným dílem státy, o které jde.

ČLÁNEK 30, - U hranic definovaných tokem vody znamenají výrazy "tok" nebo "koryto" užité v popisech této smlouvy: jednak střední čáru vodního toku nebo jeho hlavního ramene u řek nesplavných, jednak střední čáru hlavního plavebního koryta u řek splavných, Nicméně přísluší komisím ohraničovacím ve smyslu této smlouvy, aby rozhodly a přesně vyznačily, zda bude hraniční čára sledovati nahoře definovaný tok nebo koryto i po jeho případném přemístění anebo zda bude určena trvale polohou toku nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude platnosti.

ČLÁNEK 31. - Jednotlivé interesované státy se zavazují, že dodají komisím všechny doklady, nutné pro jejich práce, zvláště autentické opisy protokolů o mezníkování hranic nynějších neb starých, všecky existující mapy velkého měřítka, data geodetická, provedená a neuveřejněná měření a zprávy o změnách řečiště hraničních toků vodních. Nad to se zavazují, že nařídí místním úřadům, aby odevzdaly komisím všecky doklady, hlavně plány, mapy katastrální a knihy pozemkové a na jejích požádání jim sdělily vše bližší o vlastnických poměrech i hospodářských tendencích a ostatní potřebné informace.

ČLÁNEK 32. - Jednotlivé státy zúčastněné, se zavazují, že poskytnou komisím ohraničovacím pomoc buď přímo, nebo prostřednictvím místních úřadů ve všem, co týká se dopravy, ubytování, pracovních sil a materiálů (kolů, kolíků, mezníků) potřebných k provedení svěřeného úkolu.

ČLÁNEK 33. - Jednotlivé státy interesované se zavazují, že se postarají o bezpečnost bodů trigonometrických, značek hraničních, kolů nebo mezníků pořízených komisí.

ČLÁNEK 34. - Mezníky osadí se tak, aby bylo možno dohlédnouti od jednoho k druhému ; budou očíslovány a jejich poloha a čísla zaznamenají se do dokladu kartografického.

ČLÁNEK 35. - Konečné protokoly ohraničovací, mapy a listinné přílohy vyhotoví se ve třech originálech, z nichž dva dodají se vládám sousedících států a třetí dodá se vládě Francouzské Republiky, jez doručí jeho ověřené opisy signatárním mocnostem této smlouvy.

ČLÁNEK 36. - Rakousko se vzdává, pokud jeho se týká, ve prospěch Italie všech práv a nároků na území bývalého mocnářství rakouskouherského, která leží za hranicemi Rakouska, jak jsou určeny článkem 27 - 2 druhé části (hranice Rakouska) a jsou mezi touto hranicí a bývalou hranicí rakousko-uherskou s Italií" mořem Adriatickým a východní hranicí Italie, jak tato hranice bude později určena.

Rakousko vzdává se rovněž, pokud se jeho týká, ve prospěch Italie všech práv a nároků na jinaká území bývalého mocnářství rakousko-uherského, uznaná za část Italie všemi smlouvami, které se uzavírají, aby byly spořádány věci doby přítomné. Do čtrnácti dnů počítajíc od té doby, kdy počne působiti tato smlouva, bude zřízena komise, skládající se z pěti členů, z nichž jednoho jmenuje Italie, tři ostatní čelné mocnosti spojenecké a přidružené a jednoho Rakousko. Úkolem této komise jest určiti na místě samém hranice mezi Italií a Rakouskem.

ČLÁNEK 37. - Přes ustanovení čl. 264., části X. (podmínky hospodářské) jsou osoby, které mají pravidelný pobyt na územích bývalého mocnářství rakousko-uherského, převedených na Italii, které však za války byly mimo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo byly vězněny, internovány nebo dotčeny vyklizením, účastny ustanovení daných články 252. a 253. oné části.

ČLÁNEK 38. - Zvláštní úmluva určí zevrubněji, jak sluší nahraditi, a to v penězích rakouských, mimořádné výlohy válečné, které území bývalé monarchie rakousko-uherské převedená na Italii (nebo veřejné svazy těchto území) hradila za války zálohou na účet jmenované monarchie podle jejího zákonodárství a to zejména platy rodinám mobilisovaných, rekvisice, ubytování vojska, příspěvky vyklizeným.

Při výpočtu těchto sum bude Rakousku připočtena k dobru suma, jakou by byla tato území přispěla k takovým výlohám, hledíc k poměru, v jakém příjmy z oněch území přispívaly roku 1913 k příjmům bývalého mocnářství rakousko-uherského.

ČLÁNEK 39. - Stát italský vybéře na svůj účet daně, dávky a poplatky jakéhokoliv druhu, které jest platiti v územích převedených na Italii a které nebyly zaplaceny dne 3. listopadu 1918.

ČLÁNEK 40. - Ničím není povinna Italie za to, ze se zmocnila paláce zvaného Palazzo Venezzia v Římě.

ČLÁNEK 41. - S výhradou čl. 208. části IX. (podmínky finanční) o nabývání statků a majetků státních a platech za ně, vstupuje vláda italská ve všechna práva státu rakouského na veškerých železničních tratích, obstarávaných železniční správou jmenovaného státu, která tento stát měl na územích převedených na Italii bez rozdílu, zda-li se nyní provozují či zřizují.

Stejné platí o právech bývalého mocnářství rakousko-uherského z koncessí železničních a tramvajových na jmenovaných územích. Pohraniční nádraží budou určena pozdější dohodou.

ČLÁNEK 42. - Rakousko vydá Italii do tří měsíců všechny vozy železnic italských, které od počátku války vstoupily do Rakouska a nevrátily se do Italie.

ČLÁNEK 43. - Pokud se týká území převedených na Italií, odříká se Rakousko za sebe a za své příslušníky počínajíc od 3. listopadu 1918 veškerých úmluv, ustanovení a zákonů o trustech, kartelech a jiných zařízeních podobných, jaké by se mohly v jeho prospěch vyskytnouti, hledíc k výrobkům z těchto zemí.

ČLÁNEK 44. - Po deset let, počínajíc od té doby, co počne působiti tato smlouva, jsou ústřední elektrárny, ležící v území rakouském, které dodávaly dříve elektrickou sílu územím převedeným na Italii nebo zařízením, jejichž provoz přechází na Italii, povinny pokračovati v těchto dodávkách až do výše spotřeby podle cen a smluv trvajících dne 3. listopadu 1918. Rakousko uznává nad to právo Italie užívati svobodně jezera rajblského a jeho výpustě a sváděti jmenované vody do nádrže korytnické.

ČLÁNEK 45.

1. Rozsudky vynesené ve sporech občanských a obchodních od 4. srpna 1914, soudy území převedených na Italii mezi obyvateli těchto území a jinými příslušníky bývalého císařství rakouského a dále mezi jmenovanými obyvateli a poddanými mocnostmi spojených s mocnářstvím rakousko-uherským nejsou vykonatelný, dokud nebudou opatřeny doložkou vykonatelnosti, vyslovenou novým soudem stejného druhu na území, o něž jde.

2. Všechny rozsudky pro trestné činy politické, vynesené od 4. srpna 1914 soudy bývalého mocnářství rakousko-uherského proti státním občanům italským, počítajíc v to ony, kteří se stávají státními občany italskými podle této smlouvy, jsou neplatný,

3. Ve všech věcech, týkajících se sporů zahájených dříve, než počne působiti tato smlouva, u příslušných úřadů území převedených na Italii, mají až do té doby, kdy počne působiti zvláštní úmluva o takových věcech, úřady italské i rakouské navzájem právo stýkati se přímo, a dožádáním takto učiněným bude vyhověno, pokud tomu nebrání ustanovení veřejného řádu, platící v území, jehož úřadu dožádání došlo.

4. Suspendovány jsou všechny opravné prostředky do rozhodnutí úřadů soudních a správních, působících na územích převedených na Italii, předložené vyšším soudním a správním úřadům rakouským, které mají sídlo mimo tato území. Spisy jest vrátiti úřadům, do jejichž rozhodnutí byla stížnost podána; tyto je zašlou bez odkladu příslušnému úřadu italskému.

5. Všechny ostatní otázky, týkající se příslušnosti, řízení a justiční správy, budou upraveny zvláštní úmluvou mezi Italií a Rakouskem.

ČLÁNEK 46. - Rakousko uznává, jako již učinily Mocnosti spojené a přidružené, úplnou neodvislost státu srbsko-hrvatsko-slovinského.

ČLÁNEK 47. - Rakousko vzdává se, pokud jeho se týká, ve prospěch státu srbsko-hrvatsko-slovinského všech práv a nároků na území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, která leží za hranicemi rakouskými, jak jsou určeny čl. 27., části II., (hranice rakouské) a která jsou uznána za část státu srbsko-hrvatsko-slovinského touto smlouvou nebo jinými smlouvami uzavřenými, aby byly spořádány věci přítomné doby.

ČLÁNEK 48. - Do 14 dnů, počítajíc od té doby, kdy počne působiti tato smlouva, bude zřízena komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž pět jmenují celné mocnosti spojené a přidružené, jednoho stát srbsko-hrvatsko-slovinský, jednoho Rakousko. Úkolem této komise jest určiti hraniční čáru, popsanou v čl. 27. (4) druhé části (hranice Rakouska).

Komise rozhoduje většinou hlasů a její rozhodnutí víží zúčastněné strany.

ČLÁNEK 49. - Obyvatelstvo krajiny celovecké bude vyzváno, aby, jak níže je pověděno, určilo hlasováním stát, ke kterému chce, aby bylo připojeno toto území. Hranice krajiny celovecké jsou tyto:

od koty 871 ležící asi 10 km východoseverovýchodně od Běláku směrem jižním až k bodu toku Drávy, ležícímu asi 2 km nad Sv. Martinem:

čára, která vede přibližně od severu k jihu a bude určena na místě samém;

odtud k severozápadu až k bodu ležícímu asi 1 km na jihovýchod od železničního mostu přes východní rameno oblouku, který tvoří Dráva asi 6 km východně od Běláku;

tok Drávy;

odtud jihozápadně až ke kotě 1817 (Malestižov - Malestiger):čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede přes kotu 666 (Polana) a protíná železnici mezi Malestičemi (Mallestig) a Blačemi (Faak);

odtud východojihovýchodně, pak severovýchodně až ke kotě 1929 (Guschava):

vodní předěl mezi povodím drávským na severu a sávským na jihu; odtud severovýchodně až ke kotě 1054 (Strojna):

čára, kterou jest určiti na místě samém, a která v podstatě sleduje hranici povodí Mižice (Miess), vedouc přes koty 1558, 2124, 1185;

odtud severovýchodně až ke kotě 1522 (Kurji Vrh - Hühnerkogel):

čára, kterou jest určiti na místě samém a která protíná Drávu na jih od Labudu (Lavamünde);

od Kurjiho Vrhu (Hühnerkogel) západně až ke kotě 842, ležící asi 1 km západně od Kačparské Hory (Kasparstein):

čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede na sever od Lebudu;

odtud až ke kotě 1899 (Špik - Speikkogl):

severovýchodní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);

odtud k jihozápadu až k řece Krku:

severozápadní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);

odtud k jihozápadu až k bodu správní hranice na západ od koty 1075 (Steinbruchkogel):

čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede přes kotu 1076;

odtud západně až k bodu, který je zvoliti blízko koty 725, asi 10 km severozápadně od Celovce:

správní hranice mezi okresy šentvídským a celoveckým;

odtud až ke koté 871, od které počal tento popis:

čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede kotami 815 (Freudenberg), 1045 (Goli Vrh - Gallinberg) a 1069 (Golobinjek - Taubenbühel).

ČLÁNEK 50. - Pokud se týká zařízení lidového hlasování, bude území celovecké rozděleno na dvě pásma: a to prvé pásmo jižně a druhé severně od příčné čáry, jež vede takto:

od bodu, kde západní hranice opouští Drávu, k severu až k bodu asi 1 km východně od Rožaku (Rosegg) (Sv, Michala):

tokem Drávy po proudu; odtud k severovýchodu až k západnímu výběžku jezera vrbského na jih od Verby (Velden):

po čáře, kterou jest určiti na místě samém;

odtud k východu až k bodu, kde řeka Glanfurt vytéká z jezera vrbského:

po čáře, vedoucí středem jezera;

odtud k východu až ke stoku s řekou Glan:

tokem Glanfurt po proudu;

pak k východu až ke stoku s řekou Krkou:

tokem Glany po proudu;

odtud k severovýchodu až k bodu, kde severní hra nice celovecká protíná řeku Krku: tokem Krky.

Krajina celovecká bude podrobena dozoru komise, pověřené přípravou lidového hlasování k zabezpečení jeho nestranného výkonu. Tato komise je složena takto:čtyři členy jmenují Spojené Státy, Velká Britanie, Francie a Italie a to každý z těchto států po jednom; jednoho Rakousko, jednoho stát srbsko-hrvatsko-slovinský; člen rakouský bude účasten jednání jen když půjde o jednání, které se týkají pásma druhého, člen srbsko-hrvatsko-slovinský bude účasten jednání jen pokud se týká pásma prvého; komise rozhoduje většinou hlasů.

Druhé pásmo bude obsazeno vojskem rakouským a bude spravováno podle obecných zákonných pravidel tohoto státu. Prvé pásmo bude obsazeno vo jskem srbskohrvatsko-slovinským a bude spravováno podle obecných zákonných pravidel tohoto státu.

V obou pásmech musí býti vojsko a to jak rakouské, tak srbsko-hrvatsko-slovinské zmenšeno na stav, který komise uzná dostatečným k zachování pořádku a vojsko toto zajistí, že vykoná své poslání pod dozorem jmenované komise. Vojsko musí býti nahrazeno jak nejrychleji možno mocí strážnou, vybranou z území samého.

Komise bude pověřena zaříditi hlasování a učiniti všechna opatření, která uzná nutnými, aby byla zajištěna jeho svoboda, čistota a tajnost.

V prvém pásmu bude hlasování vykonáno do tří měsíců od té doby, kdy počne působiti tato smlouva a to v čase, který určí komise.

Jestliže hlasování vypadne příznivě pro stát srbsko-hrvatsko-slovinský, bude hlasování v druhém pásmu vykonáno ve třech nedělích po tom, kdy bude vyhlášen výsledek hlasování v pásmu prvém a to v čase, který určí komise.

Jestliže naopak vypadne hlasování v prvém pásmu příznivě pro Rakousko, odpadne hlasování v pásmu druhém a celá krajina zůstane s konečnou platností pod svrchovaností rakouskou.

Hlasovací právo má každá osoba bez rozdílu pohlaví, která vyhovuje těmto podmínkám:

a) dokonala před 1, lednem 1919 20 let

b) 1. ledna 1919 měla obvyklý pobyt v pásmu podrobeném hlasování;

c) narodila se v tomto pásmu anebo tam měla před 1. lednem 1912 obvyklý pobyt nebo právo domovské.

Výsledek hlasování bude určen podle většiny hlasů v celém pásmu.

Po skončení každého hlasování zašle komise čelným mocnostem spojeným a přidruženým výsledek hlasování spolu s podrobnou zprávou o průběhu, a výsledek bude prohlášen.

Jestliže hlasování bude příznovo přivtělení ke státu srbsko-hrvatsko-slovinskému a to buď v prvém pásmu anebo v obou, prohlašuje Rakousko, že pokud jeho se týká, vzdává se již nyní všech práv a nároků na toto území ve prospěch státu srbsko hrvatsko-slovinského a to měrou odpovídající výsledku hlasování. Dohodnuv se s komisí bude míti stát srbsko-hrvatsko-slovinský právo zaříditi konečnou vládu na těchto územích.

Jestliže hlasování bude příznivo Rakousku buď v pásmu prvním nebo v pásmu druhém, bude míti vláda rakouská, dohodnuvší se s komisí, právo zaříditi konečnou vládu a to podle okolností buď v celém území celoveckém nebo v druhém pásmu. Jakmile bude takto zabezpečena správa krajiny buď státem srbsko-hrvatsko-slovinským nebo Rakouskem, uhasne moc komise. Náklady na komisi ponese z poloviny Rakousko, z poloviny stát srbsko-hrvatsko-slovinský.

ČLÁNEK 51. - Stát srbsko-hrvatsko-slovinský svoluje a schvaluje, aby byly pojaty do smlouvy s čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými předpisy, které tyto mocnosti budou pokládati nutnými, aby ve státě srbsko-hrvatsko-slovinském byly chráněny zájmy obyvatel rozdílných od většiny obyvatelstva co do rasy, jazyka a náboženství.

Stát srbsko-hrvatsko-slovinský přivoluje dále, aby byla do smlouvy s čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými pojata ustanovení, která budou tyto Mocnosti pokládati nutnými, aby byly zabezpečeny svoboda přepravy a nakládání obchodem jiných národů vyhovující zásadám slušnosti.

ČLÁNEK 52. - Podíl a povaha finančních břemen rakouských, které vezme na sebe stát srbsko-hrvatsko-slovinský hledíc k územím postaveným pod jeho svrchovanost budou určeny podle čl. 199. části IX., (Klausule finanční) této smlouvy.

Pozdějšími smlouvami budou upraveny všechny otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a které by mohly vzniknouti postupem onoho území.

ČLÁNEK 53. - Rakousko uznává, jako to již byly učinily mocnosti spojené a přidružené úplnou neodvislost Československého státu, v nějž bude pojato i autonomní území Jihokarpatských Rusínů.

ČLÁNEK 54. - Rakousko se vzdává, pokud se ho týče, ve prospěch Československého státu všech práv a právních nároků na území bývalé monarchie rakousko-uherské, ležící mimo hranice Rakouska, jak jsou určeny v čl. 1. části II. (Hranice Rakouska) a uznané touto smlouvou za součásti Československého státu.

ČLÁNEK 55. - Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými, jeden Československým státem a jeden Rakouskem, bude ustavena 14 dní po dní, kdy vejde v platnost tato smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru, jak je popsána v čl. 27 - 6. části II. (Hranice Rakouska) této smlouvy.

Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

ČLÁNEK 56. - Československý stát se zavazuje nezřizovati vojenských zařízení na části svého území ležící na pravém břehu Dunaje jižně od Bratislavi.

ČLÁNEK 57. - Československý stát svoluje a schvaluje, aby byly pojaty do smlouvy s čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými předpisy, které tyto mocnosti budou považovati za nutné k ochraně zájmů obyvatelů v Čechoslovensku, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem nebo náboženstvím.

Československý stát rovněž schvaluje, aby byla pojata do smlouvy s celnými mocnostmi spojenými a přidruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají za nutná, aby byly zabezpečeny svoboda přepravy a nakládání s obchodem jiných národů vyhovující zásadám slušnosti.

ČLÁNEK 58. - Podíl a ráz finačních břemen bývalého mocnářství rakousko-uherského která bude Československému státu převzíti hledíc k území postavenému pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 203. části IX. (Podmínky finanční) této smlouvy.

Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a k nimž by mohl zavdati podnět postup řečeného území.