Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Rakousko propůjčuje každé z vlád spojených a přidružených z titulu částečné náhrady, právo požadovati každoroční dodávku surovin níže vypočítaných a to po 5 let následujících po tom, co tato smlouva vstoupí v platnost, Množství surovin požadovaných nesmí býti vyšší než takové, aby se mělo k předválečnému dovozu z Rakouska do oné země tak, jako se mají zdroje Rakouska omezeného na hranice dané mu touto smlouvou k předválečným zdrojům bývalého mocnářství rakousko-uherského. Suroviny, o které jde, jsou tyto:

stavební dřevo a dřevěné výrobky;

železo a železité směsi;

magnesit.

Cena, kterou je platiti za produkty uvedené v předcházejícím paragrafu, bude se rovnati ceně, kterou platí příslušníci rakouští. Obal a dopravné až k hranícím rakouským musí býti počítány stejně výhodně, jako při dodávkách stejných výrobků příslušníkům rakouským.

Požadavky, naznačené v této příloze jest předložiti prostřednictvím komise reparační. Komise bude míti, aby mohla provésti ustanovení výše daná, právo rozhodnouti o všech otázkách, týkajících se postupu, jakosti a množství dodávek, o všech lhůtách, způsobech dodávek a placení. Žádosti doprovozené vhodnými podrobnými údaji, musí býti Rakousku ohlášeny 120 dní před počátkem dodávek, pokud se týká dodávek, které mají býti provedeny počínajíc 1. lednem 1920, a 30 dní před oním počátkem, pokud se týká dodávek, které mají býti provedeny mezi dnem, kdy tato smlouva vstoupí v platnost a prvým lednem 1920. Má-li komise za to, že úplné splnění požadavků by přílišnou měrou zatížilo průmyslové potřeby rakouské, může požadavky ony odložiti nebo je zrušiti a taktéž rozhodnouti o jejich pořadí.

Rakousko vzdává se jménem svým a jménem svých příslušníků ve prospěch Italie všech práv, nároků a výhod jakéhokoliv druhu na kabelech a částech kabelů spojujících území italská, počítajíc v to území přikázaná Italii touto smlouvou.

Podobně vzdává se Rakousko jménem svým a jménem svých příslušníků ve prospěch čelných mocností spojených a přidružených všech práv, nároků a výhod na kabelech nebo částech kabelů, spojujících mezí sebou území, postoupená Rakouskem podle této smlouvy různým mocnostem spojený na přidruženým.

Státy, o které jde, jsou povinny zachovati zakotvení kabelů a jejích službu.

Pokud se týká kabelu Terst-Korkýra, bude vláda italská ke společnosti, které kabel vlastnicky náleží, v stejném poměru, jako dříve vláda rakousko-uherská. Cena kabelů nebo částí kabelů, jmenovaných v obou prvých odstavcích této přílohy, vypočtená podle nákladů zařizovacích a zmenšená o vhodné procento, hledíc k znehodnocení, bude připsána Rakousku k dobru na účtu náhradovém.

ČLÁNEK 191. - Ve smyslu ustanovení čl. 184. této části, zavazuje se Rakousko, že vydá každé z mocností spojených a přidružených, o kterou jde všechny spisy, listiny, předměty starožitné a umělecké a všechny pomůcky vědecké i knižní, odcizené z území válečně zabraného a to bez rozdílu, zda-li náležejí státu, úřadům zemským, obecním, dobročinným a církevním, či jiným ústavům veřejným nebo soukromým.

ČLÁNEK 192. - Rovněž vrátí Rakousko věci, o jakých mluví předcházející článek, které od 1. června 1914 byly odcizeny z území postoupených, pokud nejde o věci, které byly zakoupeny u soukromých vlastníků.

Reparační komise, bude-li třeba, užije, hledíc k těmto věcem ustanovení čl. 208., části IX. (Klausule finanční) této smlouvy.

ČLÁNEK 193. - Rakousko vydá ze svých veřejných ústavů každé z vlád spojených a přidružených, o kterou jde, všechny spisy, listiny a paměti historické, které se přímo týkají dějin postoupených území a byly odtud odstraněny v posledních 10 letech, Údobí posléze jmenované počíná se, pokud se týká Italie, dnem prohlášení království (1861).

Nové státy, vzniklé z bývalého mocnářství Rakousko-Uherského a státy, které obdrží část území tohoto mocnářství, se zavazují, že i ony vydají Rakousku všechny spisy, listiny a paměti, ne starší 20 let, které se přímo týkají dějin a správy nového uzemí Rakouského a které snad jsou v územích převedených.

ČLÁNEK 194. - Rakousko uznává, že se nic nemění na jeho povinnosti proti Italii splniti závazky uložené čl. XV. smlouvy Curyšské ze dne 10. listopadu 1859, čl. XVIII. smlouvy Vídenské ze dne 3. října 1866, a dohodou Florentskou ze dne 14. července 1868, jež byly sjednány mezi Italii a Rakousko-Uherskem, pokud články právě zmíněné nebyly dosud zcela splněny a pokud listiny a předměty, kterých se týkají, jsou na území Rakouska nebo jeho spojenců.

ČLÁNEK 195. - Do 12 měsíců od té doby, kdy počne působiti tato smlouva, prozkoumá výbor, jmenovaný komisí reparační a skládající se z 3 právníků podmínky, za jakých byly vyvezeny domem Habsburským a jinými domy, které vládly v Italii, předměty a rukopisy, které jsou v držení Rakouska a jsou vypočteny v připojené příloze 1. Jestliže vývozem jmenovaných předmětů nebo rukopisů bylo porušeno právo italských zemí, nařídí reparační komise jejich vrácení, vyslechnout zprávu výše jmenovaného výboru. Italie i Rakousko se zavazují, že se podrobí rozhodnutí i komise.

Belgii, Polsku a Čechoslovensku dovoluje se rovněž, aby předložily, pokud se týká předmětů a listin vypočtených v připojených přílohách II., III. a IV., žádosti za vrácení, jež budou prozkoumány týmž výborem, skládajícím se z 3 právníků. Belgie, Polsko, Čechoslovensko a Rakousko se zavazují, že se podrobí rozhodnutí, která učiní reparační komise, vyslechnuvši zprávu jmenovaného výboru.

ČLÁNEK 196. - Pokud se týká předmětů rázu uměleckého, starožitného, vědeckého nebo dějinného, tvořících část sbírek, které dříve náležely vládě nebo říši Rakousko-Uherské a o kterých není jinakých ustanovení v této smlouvě, zavazuje se Rakousko:

a) že uzavře, bude-li za to požádáno, se státy, o které jde, přátelskou dohodu, podle které jakékoliv části zmíněných sbírek a jakékoliv předměty výše vzpomenuté, které patrně náležejí ke kulturnímu majetku postoupených území, mohou býti na základě vzájemnosti vráceny do krajů, kde vznikly;

b) že nezcizí ani nerozptýlí nic z oněch sbírek a ze nebude disponovati se žádným z jmenovaných předmětů po 20 let, leda že by před uplynutím této doby bylo docíleno zvláštní dohody; ze dále zajistí jejich bezpečnost i jejich dobré uchování a že jak ony předměty, tak inventáře, katalogy a správní listiny o oněch sbírkách budou přístupny studujícím příslušníkům každé mocnosti spojené a přidružené.

Korunní klenoty (ona část, která zbyla po jejich rozptýlení), soukromé klenoty kněžny voličky Medicejské, medaile z dědictví medicejského a jiné cennosti - všechno z vrchnostenského majetku podle dohod smluvních a nařízení na případ smrti - které byly zavezeny do Vídně v 18. století.

Nábytek a stříbrné stolní náčiní medicejské, pak gemma Aspasiova ke splacení pohledávek koruny toskánské za domem rakouským.

Staré nástroje hvězdářské a fyzikální akademie del Cimento, odcizené domem lothrinským a zaslané jako dar bratrancům z císařského domu vídenského.

Madona od Andrey del Sarto a 4 kresby Coreggiovy z majetku pynakotéky modenské, vyvezené roku 1859 vévodou Františkem V.

Tri rukopisy z knihovny modenské a to Biblia Vulgata (cod. lat. 422- 423), Breviarium romanum (cod. lat, 424) a Officium Beatae Virginis (cod. lat. 262), vyvezené vévodou Františkem V. r. 1859.

Bronzy, odvezené za stejných okolností r. 1859. Některé předměty, mezi nimi dva obrazy od Salvatora Rosy a jedna podobizna od Dossa Dossia, které si vyžádal vévoda modenský r. 1868 jako podmínku provedení dohody z 20. června 1868 a jiné předměty, vydané r. 1872 za stejných okolností.

Předměty pořízené pro krále normanské v 12. století v Palermu, kterých bylo užíváno při korunovaci císařů; tyto předměty byly vyvezeny z Palerma a jsou nyní ve Vídni.

98 rukopisů odcizených z knihovny S. Giovanni a Carbonara a jiných knihoven neapolských r. 1718 na rozkaz rakouský a zavezených do Vídně. Různé listiny vyvezené v různých dobách ze státních archivů milánských, mantovských, benátských, modenských a florentských.

l. trojdílný Rubensův obraz Sv. Ildefonsa z opatství St. Jacques sur Coudenberg v Bruselu, zakoupený v r. 1777 a zavezený do Vídně.

II. Předměty a listiny odcizené r. 1794 z Belgie a zavezené do Rakouska, aby tam byly v bezpečí a to:

a) zbraně, zbroj a jiné předměty, z bývalé zbrojnice bruselské;

b) poklad zlatého rouna, chovaný kdysi v dvorské kapli v Bruselu;

c) razidla na mince, medaile a známky od Theodora van Berckela, které tvořily podstatnou část komorního archivu Bruselského;

d) původní rukopisné exempláře "chorografické mapy Rakouských Nizozemí." zřízené od r. 1770 až 1777 generálem náměstníkem hrabětem Jasem de Feraris a doklady k nim se vztahující.

Předmět odcizený z území někdy polských po prvém rozdělení r. 1772: zlatý pohár krále Ladislava IV. číslo 1114 dvorského musea vídeňského.

1. Listiny, paměti dějinné, rukopisy, mapy atd., za jichž vrácení žádá Čechoslovenský stát a které byly na rozkaz Marie Theresie vyvezeny Thaulowem z Rosenthalu. 2. Listiny z královské české dvorské kanceláře a z české dvorské komory a umělecké předměty, které byly výzdobou královského hradu pražského a jiných královských zámků českých a jež by vše odcizeny císaři Matyášem, Ferdinandem II" Karlem VI. (kolem r. 1718. 1723 a 1737) a Františkem Josefem I, jsou nyní v archivech, zámcích, museích a jiných ústředních űstavech veřejných ve Vídni.

ČLÁNEK 197. - S výhradou změn, které může povoliti komise reparační, pozůstává přednostní právo v prvém pořadí na všech statcích a příjmech Rakouska k úhradě náhrad a jiných břemen, které se podávají z této smlouvy nebo z jiných smluv a úmluv doplňovacích nebo z dohod sjednaných mezi Rakouskem a Mocnostmi spojenými a přidruženými za příměří podepsaného dne 3. listopadu 1918.

Až do 1. května 1921 nesmí vláda Rakouská bez předběžného přivolení Mocností spojených a přidružených, zastoupených komisí náhradovou, ani vyvážeti zlato nebo jím nakládati ani uděliti zmocnění, aby zlato bylo vyváženo nebo aby jím bylo nakládáno.

ČLÁNEK 198. - Veškeren náklad na vydržování všech vojsk států spojených a přidružených v obsazeném území Rakouska, jak jeho hranice jsou ustanoveny v této smlouvě, stíhá Rakousko ode dne podpisu příměří ze dne 3. listopadu 1918.

Vydržování vojsk znamená výživu lidí i zvířat, ubytování a umístění v táborech, mzdy i přídavky. služné i platy, nocleh, otop, osvětlování, ošacení, výstroj, postroje, výzbroj i vozivo, službu leteckou, ošetřování nemocných a raněných, službu zvěrolékařskou a doplňování koňstva, službu dopravní všeho druhu (železniční, námořní, poříční, auto mobilovou), obstarávání spojení a zpráv a vůbec všechny služby správní a technické, jež jsou nutný k výcviku vojsk, k udržování jejich pohotovosti a jejich vojenské zdatnosti.

Jestliže náklady, náležející do předcházejících skupin pozůstávají v nákupech a rekvisicích provedených vládami spojenými a přidruženými v obsazených územích, zaplatí je vláda Rakouská vládám spojeným a přidruženým v korunách nebo jiných penězích, které mají v Rakousku zákonný kurs a nahrazují koruny, a to podle kursu běžného nebo ujednaného. Všechny ostatní náklady výše jmenované budou za placeny penězi země věřitelské.

ČLÁNEK 199, - Rakousko potvrzuje vydání všeho materiálu, který vydalo nebo má vydati Mocnostem spojeným a přidruženým podle příměří ze dne 3. listopadu 1918 a všech pozdějších úmluv o příměří a uznává právo Mocností spojených a přidružených na tento materiál.

Hodnota materiálu právě uvedeného vyceněná komisí reparační bude připsána Rakousku k dobru na účtu sum, které dluhuje Rakousko Mocnostem spojeným a přidruženým z důvodu náhrady, pokud komise reparační usoudí, že hodnotu tohoto materiálu, hledíc k jeho nevojenskému rázu, sluší připsati Rakousku k dobru. Nebudou připsány Rakousku k dobru statky náležející vládám spojeným a přidruženým nebo jejich příslušníkům, které se vracejí nebo dodávají in specie k provedení úmluv o příměří.

ČLÁNEK 200, - Pohledávky, kterým bylo podle čl. 197. přiznáno přednostní právo, jdou, s výhradou uvedenou v posledním odstavci tohoto článku, co do pořadí za sebou takto:

a) Náklad na vojska obsazovací určený čl. 198, který vznikl za příměří.

b) Náklad na všechna vojska obsazovací, určený čl. 198, který vznikl po tom, co tato smlouva počne působiti.

c) Povinnosti náhradní podávající se z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv doplňovacích.

d) Všechny ostatní povinnosti, postihující Rakousko, podle ujednání o příměří, podle této smlouvy nebo podle smluv a úmluv doplňovacích.

Platy a zásobování Rakouska potravinami a surovinami a všechny ostatní platy náležející na Rakousko za to, co vlády čelných států spojených a přidružených budou pokládati nezbytným, aby Rakousko bylo učiněno způsobilým dostáti své náhradní povinností, budou míti přednostní právo v takovém rozsahu a za takových podmínek, jaké byly či budou určeny uvedenými vládami.

ČLÁNEK 201. - Předcházející ustanovení nedotýkají se práva každé z Mocností spojených a přidružených nakládati aktivy a statky nepřátelskými, které jsou pod jejich pravomocí v době, kdy počne působiti tato smlouva.

ČLÁNEK 202. - Předcházející ustanovení nedotýkají se nikterak práv zástavních a hypotekárních, která řádně zřídili Mocnostem spojeným a přidruženým nebo jejich příslušníkům bývalá vláda rakouská, nebo příslušníci bývalého mocnářství rakouského na statcích a důchodech jim náležejících, jestliže práva zástavní nebo hypotekární byla zřízena před tím, než nastal válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a jednou každou ze zúčastněných mocností, leda že by touto smlouvou nebo smlouvami a úmluvami doplňovacími bylo o těchto právech zástavních a hypotekárních výslovně ustanoveno něco jiného.

ČLÁNEK 203. - 1. Všechny státy, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského a všechny státy vzniklé rozkouskováním tohoto mocnářství počítajíc v to Rakousko, jsou povinny vzíti na sebe část dluhu bývalé vlády rakouské, zajištěného na železnicích, solních dolech a jiných statcích, jak tento dluh pozůstávají dne 28. července 1914. Každý z těchto států přejímá takovou část dluhu, jaká podle názoru komise reparační rovná se té části dluhu zajištěného, která připadá na železnice, solní doly, a jiné statky, které se převádějí na onen stát podle této smlouvy nebo podle smluv a úmluv doplňovacích.

Výší povinností pokud se týká dluhu zajištěného, která postihuje každý stát mimo Rakousko, vycení komise reparační podle zásad, jaké shledá slušnými. Suma takto zjištěná bude odpočtena od sumy, kterou každý ze zmíněných států dluhuje Rakousku za statky a majetek státu Rakouského, bývalého i nynějšího, jež každý z oněch států nabyl s převedeným územím, Každý stát bude dlužníkem oné částí zajištěného dluhu, kterou béře na sebe podle ustanovení tohoto článku, a věřitelé částí dluhu převzatého jedním státem postupným nemohou pohledávati nic na státě jiném.

Statky zvláště určené za záruku dluhů uvedených v tomto článku zůstanou zvláštní zárukou dluhů nových. V případě tom vsak, že by tato smlouva způsobila rozdělení takových statků mezi více států, bude část statků, ležících v území jednoho z nich zárukou za část dluhu, převzatou tímto státem a za žádnou jinou část tohoto dluhu.

Hledíc k tomuto článku, jest za dluhy zajištěné považovati platební závazky, které na sebe vzala bývalá vláda rakouská, pokud se týkají výkupu železnic nebo statků podobného rázu. Rozvrh břemen, která se podávají z těchto závazků provede komise reparační stejně jako pří zajištěných dluzích.

Dluhy převzaté podle tohoto článku budou vyjádřeny v měně státu, který je béře na sebe, jestliže původní dluh byl vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské. Tato konverse bude provedena na základě stejného poměru, v jakém stát, který přejímá dluh, učiní prvou výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní měny. Poměr papírové koruny rakousko-uherské k měně, v níž titry budou vyjádřeny, bude podroben schválení komise reparační, jež může, pokládá-li to vhodným, požadovati, aby stát, který konversí provádí, pozmění její podmínky. Za takovou změnu nebude žádáno, než když komise jest toho názoru, že v době konverse je hodnota peněz nahradivších peníze, ve kterých byly vyjádřeny původní titry, hledíc ke směnečnému kursu náhradních peněz na cizinu, značně nižší, než hodnota peněz původních, hledíc k jejich směnečnému kursu na cizinu.

Jestliže původní dluh rakouský byl vyjádřen v jedněch nebo několikerých penězích cizích, bude nový dluh vyjádřen v týchž penězích.

Jestliže původní dluh rakouský byl vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské, bude nový dluh vyjádřen v librách šterlinků nebo v dolarech Spojených Států Amerických a to sumami stejné hodnoty. Tyto náhradní sumy budou určeny podle váhy a zrna jmenovaných trojích peněz hledíc k zákonům, jaké o nich platily 1. ledna 1914.

Jestliže v starých titrech byla, výslovně nebo podle celkového obsahu titru, vymíněna výplata cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná výhrada, musí nové titry obsahovati stejné výhody.

2. Všechny státy, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského a všechny státy, které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství počítajíc v to Rakousko, jsou povinny vzíti na sebe část nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské, jak tento dluh pozůstával dne 28. července 1914, a to takovou sumou, která se má k celkové sumě nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské, jako se má takový druh příjmů z odděleného území, který podle názoru komise reparační jest nejzpůsobilejší poskytnouti spravedlivé měřítko berní síly tohoto území, k sumě stejných příjmů z celého starého území rakouského.

Povinnosti vymíněné tímto článkem, pokud se týkají dluhu z titrů, budou uvedeny ve skutek za podmínek uvedených v připojené příloze.

Vláda rakouská je jedině zodpovědná za všechny závazky, sjednané před 28. červencem 1914 starou vládou Rakouskou, pokud nejde o papíry rentové, bony, obligace, hodnoty a bankovky, o kterých se tato smlouva zmiňuje výslovně.

Žádné ustanovení tohoto článku ani připojené přílohy nevztahuje se na titry bývalé vlády rakouské, uložené v bance rakousko-uherské ke krytí bankovek vydaných touto bankou.

Dluhem, který jest rozděliti, jak Jest naznačeno v čl. 203, je bývalý veřejný nezajištěný dluh rakouský z titrů, jak tento dluh pozůstával dne 28. července 1914. Sluší však z něho odečísti část, jež postihovala starý stát koruny uherské podle dodatečného ujednání, schváleného rak. uherským zákonem z 30. prosince 1907 č. 278. ř. z., a jež znamená příspěvek zemí svaté koruny uherské k společnému dluhu Rakousko-Uherska.

Do 3 měsíců po tom, co tato smlouva vstoupí v platnost, státy, které převezmou starý nezajištěný dluh rakouský, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním odlišným kolkem, všecky titry tohoto dluhu, které jsou na jejich území. Čísla titrů takto okolkovaných budou seznamenána, a seznam čísel bude zaslán komisi reparační s ostatními listinami, které se vztahují k této kolkovací akci.

Majetníci titrů, které jsou na území státu, jenž je povinen je okolkovati podle ustanovení této přílohy, stanou se ode dne, kdy tato smlouva počne působiti, věřiteli onoho státu z těchto titrů a nemohou se držeti žádného jiného státu.

Když okolkování zjeví, že suma titrů některé emise starého nezajištěného dluhu rakouského, které jsou na území některého státu, je nižší, než část oné emise přikázaná k jeho tíží komisí reparační, jest onen stát povinen vydati této komisi nové titry v sumě rovnající se zjištěnému rozdílu. Komise reparační určí formu těchto nových titrů a sumu, na kterou mají zníti jednotlivé cenné papíry. Tyto nové titry poskytnou co do úroků a umořovacích splátek stejná práva jako staré titry, které jimi budou nahrazeny, Všechny jiné jejich vlastnosti budou upraveny se schválením komise reparační.

Jestliže původní titr byl vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské, bude nový náhradní titr vyjádřen v měně státu, který jej vydává. Konverse bude provedena podle stejného poměru, v jakém stát, který titr vydá, učiní prvou výměnu rakouskouherských korun papírových za peníze vlastní měny. Tento poměr rakousko-uherské koruny papírové k penězům, na které budou zníti titry nové, bude podroben schválení komise reparační, jež může, shledá-li to vhodným, požadovati, aby stát, který provádí konversi, pozměnil Její podmínky. Za takovou změnu nebude žádáno, než když komise je toho názoru, že v době konverse je hodnota peněz nahradivších peníze, ve kterých byly vyjádřeny původní titry, hledíc ke směnečnému kursu náhradních peněz na cizinu, značně nižší, než hodnota peněz původních, hledíc k Jejich směnečnému kursu na cizinu. Jestliže původní titr byl vyjádřen v jedněch nebo několikerých penězích cizích, bude nový titr vyjádřen v stejných penězích. Jestliže původní titr byl vyjádřen v zlatých penězích rakousko-uherských, bude nový titr vyjádřen v librách, šterlinků nebo v zlatých dolarech Spojených Států a to sumami stejné hodnoty. Tyto náhradní sumy budou určeny podle váhy a zrna jmenovaných trojích peněz, hledíc k zákonům, jaké o nich platily dne 1. ledna 1914.

Jestliže v starých titrech byla výslovně nebo podle celkového obsahu cenného papíru vymíněna výplata cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná výhrada, musí nové titry obsahovati stejné výhody.

Když okolkování zjeví, že suma titrů některé emise starého nezajištěného dluhu rakouského, které jsou na území některého státu, je vyšší, než část oné emise, přikázané komisí náhradovou k jeho tíží, obdrží onen stát od této komise, v titrech nových emisí, provedených podle ustanovení tohoto dodatku, poměrnou část, která mu náleží.

Majetníci titrů starého nezajištěného dluhu rakouského, kteří jsou mimo území států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko, odevzdají své titry prostřednictvím svých vlád komisi náhradové. Navzájem komise reparační vydá jim osvědčení, které jim dává právo na poměrnou jim náležející část nových emisí titrových, vydaných k výměně titrů, které byly odevzdány komisí podle ustanovení tohoto článku.

Státové a majetníci titrů, kteří mají právo na části nových emisí titrových, vydaných podle ustanovení tohoto dodatku, obdrží v titrech každé nové emise tolik, aby se jejich podíly měly k celkové sumě nové emise tak, jako se má suma titrů staré emise, držená oním státem nebo oním majetníkem, k celkové sumě titrů staré emise, předložených komisi náhradové při konversi v nové titry podle ustanovení tohoto dodatku.

Tito státové a majetníci obdrží také část, určenou podle míry Jejich pohledávání, z titrů vydaných podle smlouvy s Maďarskem, výměnou za onu část veřejného nezajištěného dluhu rakouského, která postihuje Uhry podle dodatečného ujednání z roku 1907.

Komise pro náhrady může se, shledá-li to vhodným, dohodnouti s majetníky nových titrů, vydaných k výkonu tohoto dodatku, o vydání sjednocovacích půjček každého dlužnického státu. Titry těchto půjček nahradí titry vydané k výkonu tohoto dodatku za podmínek, jaké budou určeny dohodou mezi komisí a majetníky titrů. Stát, který béře na sebe dluh z titrů starého státu rakouského, přejímá k své tíží také kupony a umořovací splátky z těchto titrů, které od té doby, kdy počne působiti tato smlouva, by se staly splatnými a nebyly zaplaceny.

ČLÁNEK 204.

1. Jestliže by nové hranice, jak jsou určeny touto smlouvou, roztrhly správní obvod, který měl svůj vlastní řádně sjednaný dluh veřejný, převezme každá nová část onoho správního obvodu takovou část onoho dluhu, jakou jí přikáže reparační komise podle zásad článku 203. této smlouvy, daných o rozvrhu dluhů státních. Komise reparační určí podmínky provedení.

2. Veřejný dluh bosenský a hercegovinský jest považovati za dluh správního ob vodu nikoliv za veřejný dluh starého mocnářství rakousko-uherského.

ČLÁNEK 205. - Do dvou měsíců po tom, co tato smlouva vstoupí v platnost, všechny státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním odlišným kolkem, různé titry titrových válečných dluhů starého státu rakouského, které jsou na jejich území a byly zákonným způsobem vydány před 31. říjnem 1918.

Cenné papíry takto okolkované budou zaměněny za osvědčení a vzaty z oběhu; jejich čísla budou seznamenána a seznamy budou zaslány komisi náhradové se všemi listinami, které se týkají této výměnné akce.

Z toho, že některý stát okolkoval titr a vyměnil je za osvědčení způsobem naznačeným v tomto článku, nevzejde tomuto státu povinnost vzíti na sebe nebo uznati jakékoli břemeno - pokud sám okolkování a výměně nedal výslovně takový smysl.

Státy výše jmenované mimo Rakousko, nemají pražádných povinností z válečných dluhů bývalé vlády rakouské, nechť si titry tohoto dluhu jsou kdekoli. Avšak ani státy, ani příslušníci těchto států nemohou v nižádném případě požadovati nic na jiném státě, počítajíc v to Rakousko z titrů válečných dluhů, jejichž vlastníky jsou samy nebo jejich příslušníci.

Břímě oné části válečného dluhu bývalé vlády mocnářství rakousko-uherského, jejímiž vlastníky byli před podpisem této smlouvy příslušníci nebo vlády jiných států než těch, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského, postihuje jedině vládu rakouskou a ostatní státy výše jmenované nejsou nižádným způsobem odpovědny za tuto část válečného dluhu.

Ustanovení tohoto článku nevztahují se na titry vydané bývalou vládou rakouskou, které uložila u rakousko-uherské banky ke krytí bankovek, vydaných touto bankou.

Nynější vláda rakouská sama jediná odpovídá za všechny závazky sjednané za války bývalou vládou rakouskou, mimo závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých mluví výslovně tato smlouva.

ČLÁNEK 206. -

1. Do dvou měsíců po tom, co tato smlouva vstoupí v platnost, státy, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko a nynější Maďarsko, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním odlišným kolkem bankovky rakousko-uherské banky, obíhající v jejich území.

2. Do dvanácti měsíců po tom, co tato smlouva vstoupí v platnost, státy, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko a nynější Maďarsko, vymění za své peníze vlastní nebo za peníze nové bankovky okolkované, jak právě bylo uvedeno.

3. Vlády států, které již provedly konversi bankovek Rakousko-uherské banky, buď tím, že je okolkovaly anebo že daly do oběhu peníze vlastní nebo nové, a které průběhem této akce vzaly z oběhu buď všechny tyto bankovky nebo jejich část neokolkovavše jich, jsou povinny buď okolkovati bankovky takto zadržené nebo je míti k disposici komise náhradové.

4. Do čtrnácti měsíců po tom, co tato smlouva vstoupí v platnost, vlády, které vyměnily způsobem naznačeným v tomto článku bankovky Rakousko-uherské banky za peníze vlastní nebo nové, odevzdají komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské banky, které byly vzaty z oběhu průběhem oné výměny a to bez rozdílu, zdali byly okolkovány čili nic.

5. Komise reparační rozhodne způsobem naznačeným v připojené příloze o všech bankovkách, které jí budou odevzdány podle ustanovení tohoto článku.

6. Likvidační opatření, týkající se Rakouskouherské banky, započnou na zítří po podpisu této smlouvy.

7. Likvidaci provedou komisaři jmenovaní komisí náhradovou. Při této likvidaci musí komisaři šetřiti ustanovení bankovních stanov a v hlavních rysech platných ustanovení o úřadování banky, ale nesmí tím vzniknouti rozpor s ustanoveními tohoto článku. Jestliže by vznikly pochybnosti, jak vyložiti pravidla o likvidaci banky, jak jsou dána buď těmito články a přílohami aneb bankovními statuty, bude spor předložen k rozhodnutí buď komisi náhradové nebo rozhodčímu jí jmenovanému. Proti rozhodnutí není opravného prostředku.

8. Pokud se týká bankovek vydaných po 27. říjnu 1918, budou jejich jedinou zárukou titry, vydané bývalými i nynějšími vládami rakouskými a uherskými, které byly uloženy u banky ke kryti emisí bankovek. Majetníci těchto bankovek nemají pražádných práv k ostatním aktivům banky.

9. Majetníci bankovek vydaných až do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, budou míti, pokud bude splněno, co je předepsáno tímto článkem za podmínku účastenství na likvidaci, stejná práva k veškerým aktivům banky. Titry uložené bývalými i nynějšími vládami rakouskými a uherskými ke krytí různých emisí bankovek nepokládají se za část těchto aktiv.

10. Titry uložené bývalými i nynějšími vládami rakouskými a uherskými ke krytí bankovek vydaných až do dne 27. října 1918, tento den v to počítajíc, budou zničeny, pokud odpovídají bankovkám konvertovaným na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, jak toto mocnářství pozůstávalo dne 28. července 1914, oněmi státy, na které tato území byla převedena nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko a nynější Uhry.

11. Titry, které byly deponovány bývalými i nynějšími vládami rakouskými a uherskými ke krytí emisí bankovek až do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, a které nebyly zničeny podle § 10. tohoto článku, budou dále zárukou až do povinované sumy za bankovky týchž emisí, které dne 15. června 1919 byly mimo území bývalého mocnářství rakouskouherského. Za takové bankovky sluší pokládati s vyloučením všech ostatních: 1. bankovky sebrané státy postupnickými na jejich území mimo hranice bývalého mocnářství, které budou odevzdány komisi náhradové podle článku 4. - 2. Bankovky sebrané všemi ostatními státy, které budou předloženy podle připojeného dodatku komisařům pověřeným likvidací banky.

12. Majetníci všech ostatních bankovek, vydaných až do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, nebudou míti nižádných práv z titrů uložených bývalými i nynějšími vládami rakouskými a uherskými ke rytí emisí bankovek, ani vůbec na aktivech banky. Titry, které nebyly zničeny, nebo věnovány podle ustanovení §§ 10. a 11., budou zničeny.

13. Vlády nynějšího Rakouska a nynějšího Maďarska převezmou, a to každá za svou část samy jediné s vyloučením všech ostatních států, břímě všech titrů, uložených u banky Rakousko-uherské bývalými i nynějšími vládami rakouskými a uherskými ke krytí emisí bankovek, pokud titry ty nebudou zničeny.

14. Majetníci bankovek Banky rakousko-uherské nemohou nic požadovati na vládách nynějšího Rakouska a nynějšího Maďarska, ani na kterékoliv jiné vládě za ztráty, které utrpí likvidací banky.