Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vlády odevzdávajíce komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské banky, vzaté z oběl u podle článku 206., odevzdají komisi také všechny listiny, vydávající počet o rázu a výši provedených konversí.

Komise pro náhrady prozkoumavši listiny vydá těmto vládám osvědčení, vydávající počet o celkové sumě bankovek, které konvertovaly, a to rozeznatelným způsobem:

a) o bankovkách konvertovaných v hranicích bývalého mocnářství rakousko-uherského, jak toto mocnářství pozůstávalo dne 28. července 1914;

b) o bankovkách konvertovaných všude jinde. Tato osvědčení dovolí majetníkům domáhati se na komisařích pověřených likvidací banky, práv, která bankovkám takto vyměněným náležejí při roztřídění aktiv banky.

Jakmile likvidace banky skončí, zničí komise pro náhrady bankovky takto vzaté z oběhu.

Bankovky, vydané do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, poskytnou práva na aktiva banky, jen když budou předloženy vládou země, kde obíhají.

ČLÁNEK 207. - Všechny státy, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko, mají úplnou volnost jednání pokud se týká drobných mincí bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, jež obíhají na jejich území. Tyto státy nemohou v nižádném případě ani na účet svůj vlastní ani na účet svých příslušníků nic požadovati na jiných státech z titulu drobných mincí, které drží.

ČLÁNEK 208. - Státy, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, nabudou všech statků a všeho jmění vlády rakouské, bývalé a nynější, pokud leží na jejich vlastním území.

Pod pojem statků a jmění vlády rakouské bývalé i nynější zahrnuje tento článek statky, které náležely starému císařství rakouskému a podíl tohoto císařství na statcích, které byly společným majetkem mocnářství Rakousko-Uherského, dále všechny statky koruny a soukromý majetek bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.

Jmenované státy nemohou požadovati nic ze statků a jmění vlády rakouské bývalé i nynější, ležících mimo jejich vlastní území.

Hodnota statků a jmění, získaných jednotlivými státy, vyjímajíc Rakousko, bude vyceněna komisí reparační, aby byla připsána k tíží státu nabývajícího a k dobru Rakouska na úhradu sum, které toto dluhuje jako náhradu. Komise náhradová odečte zároveň z hodnoty veřejného jmění takto získaného sumu úměrnou naturálním dodávkám v pozemcích nebo materiálu, kterým pokud se týká tohoto jmění přispěly země, obce a jinaká místní zřízení samosprávná.

Nabude-li některý stát něčeho podle tohoto článku, sluší mu, bez újmy ustanovení čl. 203. o zajištěném dluhu, od sumy připsané k jeho tíží a k dobru Rakouska podle předešlého odstavce, odpočísti takovou část nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské, převzatého jmenovaným státem podle onoho článku 203., jaká odpovídá podle mínění náhradové komise nákladům učiněným na statky a jmění státem tím získané.

Sumu, jakou sluší odpočísti, určí náhradová komise podle zásad, jaké uzná slušnými.

Mezi statky a jmění vlády rakouské bývalé i nynější náleží také část nemovitostí jakéhokoliv druhu ležících v Bosně a Hercegovině, za které vláda bývalého mocnářství Rakousko-Uherského zaplatila podle článku 5. ujednání ze dne 26. února 1909, 2,500.000 tureckých liber vládě ottomanské. Tato část budiž přiměřena podílu bývalého císařství rakouského na oněch platech a suma určená komisí náhradovou budiž připsána k dobru Rakousku na úhradu sum, které dluhuje jako náhradu.

Přes ustanovení právě uvedená přejdou bezplatně:

1. Statky a jmění zemí, obcí a jiných místních zřízení samosprávných bývalého mocnářství Rakousko-Uherského a statky i jmění v Bosně a Hercegovině, které nenáležely bývalému mocnářství Rakousko-Uherskému.

2. Školy a nemocnice z vlastnictví bývalého mocnářství Rakousko-Uherského.

3. Lesy, které náležely bývalému království Polskému.

Mimo to se schválením komise reparační mohou státové, jmenovaní v prvém odstavci, na něž se převádí území, nabýti bezplatně: všech nemovitostí nebo jiného majetku, ležících v jejich územích, které náležely dříve královstvím Českému, Polskému a Chorvatsko - Slavonsko - Dalmatskému, Bosně a Hercegovině, republikám Dubrovnické a Benátské, jakož i okněžněným biskupstvím Tridentskému a Brixenskému, a jejichž hlavní hodnota spočívá v dějinných upomínkách, které se k nim víží.

ČLÁNEK 209. - Rakousko zříká se, pokud jeho se týká, veškerého zastupitelství a podílnictví, která jakékoliv smlouvy, úmluvy a dohody zabezpečily jemu nebo jeho příslušníkům ve správě a dohledu v komisích, agenturách, státních bankách a všech jiných organizacích finančních a hospodářských mezinárodního rázu dozorčího nebo správního, působících v kterémkoliv ze států spojeneckých a přidružených, v Německu, Maďarsku, Bulharsku a Turecku, v državách a příslušenstvích jmenovaných států a konečně v bývalém cárství Ruském.

ČLÁNEK 210.

1. Rakousko se zavazuje, že vydá do jednoho měsíce od té doby, kdy počne působiti tato smlouva, úřadům, které mu budou označeny Čelnými Mocnostmi spojenými a přidruženými zlato, uložené v bance Rakousko-Uherské jménem správní rady veřejného dluhu ottomanského ke krytí prvé emise bankovek vlády turecké.

2. Rakousko se zříká, pokud jeho se týká, všech výhod, jež byly vymíněny smlouvami Bukurešťskou a Brestsko-Litevskou a smlouvami doplňovacími, bez újmy čl. 244. části X. (články hospodářské) této smlouvy. Zavazuje se vydati a to, jak toho věc vyžaduje, buď Rumunsku nebo Čelným Mocnostem spojeným a přidruženým všechny papíry rázu peněz, mince, titry a oběžné papíry nebo výrobky, které bylo obdrželo výkonem jmenovaných smluv.

3. Mincí, které mají býti splaceny a papírů, majících ráz peněz, titrů a jakýchkoliv výrobků, které mají býti dodány, nebo převedeny podle ustanovení tohoto článku, bude užito Čelnými Mocnostmi spojenými a přidruženými způsobem, jaký tito státové určí později.

4. Rakousko se zavazuje, že uzná převody zlata, na které míří čl. 259., odst. 5. Mírové smlouvy, uzavřené ve Versailles dne 28. června 1918 mezi Mocnostmi spojenými a přidruženými a Německem a stejně převody pohledávek, na které míří čl. 261. této smlouvy.

ČLÁNEK 211. - Bez újmy jinakých ustanovení této smlouvy, kterými se Rakousko zřeklo práv, náležejících jemu nebo jeho příslušníkům, může komise náhradová do roku ode dne, kdy počne působiti tato smlouva, si vyžádati, aby Rakousko získalo všechna práva nebo účastenství svých příslušníků na všech podnicích obecně užitečných nebo na všech koncesích v Rusku, v Turecku, v Německu, v Maďarsku nebo v Bulharsku nebo v državách a příslušenstvích jmenovaných států, nebo v územích, která náleževše Rakousku nebo jeho Spojencům mají býti převedena Rakouskem nebo jeho Spojenci, nebo mají býti spravována mandatářem podle smlouvy uzavřené s Mocnostmi spojenými a přidruženými. Dále musí Rakousko do 6 měsíců ode dne žádosti převésti na komisi náhradovou úhrn všech takových práv a podobných účastenství, která vláda Rakouská, bývalá nebo nynější by mohla míti.

Rakousko postihne břímě odškodniti své příslušníky tím práv zbavené a komise reparační připočte k dobru Rakouska na účtu povinností náhradních sumy odpovídající hodnotě práv a účastenství převedených, tak jak bude tato hodnota určena komisí náhradovou. Rakousko musí do 6 měsíců od té doby, co počne působiti tato smlouva, ohlásiti komisi náhradové seznam všech práv a účastenství, o kterých se tu jedná, bez rozdílu, zdali byla již získána, či šlo o čekatelství, či o práva dosud nevykonávaná a zřekne se ve prospěch Mocností spojených a přidružených jménem svým a jménem svých příslušníků všech práv a účastenství výše vzpomenutých, pokud nebyla zapsána do výše zmíněného seznamu.

ČLÁNEK 212. - Rakousko se zavazuje, že nebude činiti překážek, aby vlády Německá, Maďarská, Bulharská a Turecká nabyly práv a účastenství příslušníků německých, maďarských, bulharských a tureckých na všech podnicích obecně užitečných a na všech koncesích rakouských, která mohou býti požadována náhradovou komisí podle smluv mírových i smluv a úmluv doplňujících, sjednaných mezi Mocnostmi spojenými a přidruženými a vládami Německou, Maďarskou, Bulharskou a Tureckou.

ČLÁNEK 213. - Rakousko se zavazuje převésti na Mocnosti spojené a přidružené všechny pohledávky a práva Vlády rakouské na náhradu proti Německu, Maďarsku, Bulharsku a Turecku a zejména ony pohledávky a ona práva, která jí vzešla nebo vzejdou provedením závazků, převzatých od 28. července 1914 až do té doby, kdy tato smlouva nabude platnosti.

Hodnota těchto pohledávek a práv bude stanovena reparační komisí a připsána k dobru Rakousku na účtu povinností náhradních.

ČLÁNEK 214. - Pokud není nijakých ustanovení v této smlouvě, nebo ve smlouvách a úmluvách doplňovacích, jsou závazky uložené touto smlouvou a vyjádřené v zlatých korunách rakouskouherských splatný podle volby věřitelů v librách šterlinků splatných v Londýně, v zlatých dolarech Spojených Států Amerických, splatných v Novém Yorku, v zlatých francích, splatných v Paříži nebo v zlatých lirách, splatných v Římě.

Hledíc k cílí, ke kterým směřuje tento článek, platí za ujednáno o zlatých penězích právě jmenovaných, že jde o mince, váhy a zrna, jaké odpovídají zákonům, které platily o každých z nich dne 1. ledna 1914.

ČLÁNEK 215. - Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všemi stranami, budou určeny shodou mezi zúčastněnými vládami všechny úpravy finanční, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého mocnářství Rakousko- Uherského a novým uspořádáním veřejných dluhů a měny, jak o tom ustanovily předešlé články. Ony úpravy týkají se mezi jiným bank, společností pojišťovacích, spořitelen, spořitelen poštovních, ústavů pro úvěr pozemkový, společností hypotečních a jiných zařízení podobných, působících na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Jestliže by jmenované vlády nedospěly ke shodě o těchto finančních otázkách, anebo jestliže by některá vláda měla za to, že jejím příslušníkům se nedostává slušného nakládání, povolá komise reparační k žádosti některých vlád zúčastněných jednoho nebo více rozhodčích, z jejichž výroku nebude opravného prostředku.

ČLÁNEK 216. - Poživatelé občanských i vojenských platů odpočinkových od bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, kteří bylí uznáni nebo stali se touto smlouvou příslušníky jiného státu než Rakouska, nemohou, pokud se týká jejich platů odpočinkových, požadovati nic na Vládě rakouské.

ČLÁNEK 217. - Rakousko se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní, ať výrobky kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených dovezené na území rakouské, ať dojdou odkudkoliv, jiným nebo vyšším clům nebo poplatkům, počítajíc k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky, jímž je podrobeno stejné zboží, ať produkty přírodní, ať výrobky, kteréhokoliv jiného z těchto států aneb kterékoliv jiné země cizí.

Rakousko nezachová v platnosti aniž uloží jakýkoliv zákaz neb omezení dovozu na území rakouské jakéhokoliv zboží, ať produktů přírodních nebo výrobků, z území kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených ať dojdou odkudkoliv, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží, produktů přírodních neb výrobků, kteréhokoliv jiného ze zmíněných států aneb kterékoliv jiné země cizí.

ČLÁNEK 218. - Rakousko se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti rozdílů ke škodě obchodu kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených vůči kterémukoliv jinému ze zmíněných států nebo vůči kterékoliv jiné cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na příklad takovými, jaké jsou dány celním řádem neb řízením celním, neb metodami verifikace a rozboru, nebo podmínkami placení cel nebo metodami klasifikace nebo výkladem tarifů, nebo konečně monopolizováním.

ČLÁNEK 219. - Pokud jde o vývoz, zavazuje se Rakousko, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní ať výrobky, vyvážené z území Rakouska do území kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených jiným nebo vyšším clům a poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se platí ze stejného zboží vyváženého do kteréhokoliv jiného ze zmíněných států nebo do kterékoliv jiné země cizí.Rakousko nezachová v platnosti a nevydá nižádného zákazu neb omezení vývozu jakéhokoliv zboží vypravovaného z území rakouského do kteréhokoliv ze států spojených nebo přidružených, který by se stejně nevztahoval i na vývoz téhož zboží, ať produktů přírodních neb výrobků vypravovaných do kteréhokoliv ze zmíněných států neb do kterékoliv jiné země cizí.

ČLÁNEK 220. - Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, jež by Rakousko povolilo kterémukoli ze států spojených nebo přidružených nebo kterémukoliv z jiných států cizích, bude se současně a bezpodmínečně vztahovati na všechny státy spojené nebo přidružené, aniž musí o to žádati nebo poskytnouti kompensace.

ČLÁNEK 221 - Výjimkou z ustanovení článku 286. oddělení XII. (přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy budou výrobky provážené přístavy, jež před válkou byly v územích bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, požívati při svém dovozu do Rakouska po dobu 3 let, počínaje dnem, kdy nabude platností tato smlouva, celních slev, odpovídajících poměrně oněm, které příslušely týmž výrobkům podle celního tarifu rakouskouherského ze dne 13. února 1906 byly-li dováženy řečenými přístavy.

ČLÁNEK 222. - Nehledíc k ustanovením článku 217. až 220. jsou státy spojené a přidružené zajedno v tom, že se nebudou dovolávati těchto ustanovení za tím účelem, aby si zajistily výhodu plynoucí ze zvláštních ujednání, jež snad uzavře vláda rakouská s vládou uherskou neb československou za tím účelem, aby zavedla zvláštní celní soustavu ve prospěch určitých produktů přírodních neb výrobků, pocházejících a dovezených z těchto zemí, a které budou vyjmenovány v oněch ujednáních, a to s výhradou, že platnost tohoto ujednání nepřekročí doby pěti let ode dne, kdy tato smlouva nabude platnosti.

ČLÁNEK 223. - Po dobu 6 měsíců ode dne, kdy nabude platnosti tato smlouvo, nesmějí cla uložená Rakouskem na dovoz ze států spojených a přidružených býti vyšší, než nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do bývalého mocnářství Rakousko- Uherského dne 28. července 1914.

Po dalších 30 měsíců po vypršení prvního období šestiměsíčního zůstane toto ustanovení v platnosti výlučně pro dovoz čerstvého a sušeného ovoce, čerstvé zeleniny, olivového oleje, vajec, vepřů, uzenářského zboží a živé drůbeže, v tom rozsahu, v němž toto zboží podléhalo v den výše zmíněný (28. července 1914) smluvním tarifům stanoveným smlouvami s mocnostmi spojenými a přidruženými.

ČLÁNEK 224.

1. Stát Československý a Polsko se zavazují, že v patnácti letech, počítajíc od doby, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, neuloží na vývoz výrobků uhelných dolů, ležících na jejich územích, do Rakouska jiných nebo obtížnějších vývozních cel nebo dávek ani jiných nebo obtížnějších omezení než ona, která budou uložena na stejný vývoz do kterékoli jiné země.

2. Zvláštní úmluvy budou sjednány mezi Polskem, státem Československým a Rakouskem o vzájemné dodávce uhlí a surovin.

3. Vyčkávajíce sjednání těchto úmluv, zavazují se Stát Československý a Polsko, avšak nikterak na dobu delší tří let počínajíc od doby, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, že neuloží ani vývozního cla, ani jakéhokoli omezení na vývoz uhlí a lignitu do Rakouska, pokud se týká množství, které určí komise reparační, nedojde-li k dohodě mezí interesovanými státy. Určujíc toto množství, přihlédne komise reparační k veškerým skutečnostem, nepomíjejíc zejména množství uhlí a lignitu, která před válkou byla dopravována do nynějšího Rakouska Slezskem a územími bývalého císařství rakouského převedenými podle této smlouvy na stát Československý a Polsko, a dále množství, která v těchto zemích přebývají pro vývoz. Navzájem musí Rakousko dodávati státu Československému a Polsku taková množství surovin uvedených v § 2., jaká určí komise reparační.

4. Stát Československý a Polsko se zavazují nad to, že po stejnou dobu učiní všechna opatření, aby kupci pobývající v Rakousku mohli všechny ony výrobky získati za výjimek stejně výhodných, jaké platí, jsou-li tu obdobné okolnosti, o koupi stejných výrobků, jednak domácími kupci pobývajícími ve státě Československém a v Polsku, jednak kupci pobývajícími v kterékoli jiné zemi.

5. Vzejde-li neshoda o provedení a výkladu ustanovení právě daných, rozhodne komise reparační.

ČLÁNEK 225. - Vysoké smluvní strany jsou zajedno v tom, že uznají vlajky lodí kterékoliv smluvní strany jež nemá mořského pobřeží, budou-li tyto lodi registrovány v jediném určitém místě na jejím území; toto místo bude pokládáno za domovský přístav těchto lodí.

ČLÁNEK 226. - Rakousko se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní nutná k tomu, aby zabezpečilo výrobky přírodní a tovární, pocházející z kteréhokoliv státu spojeného neb přidruženého proti jakémukoliv způsobu nekalé soutěže v obchodních stycích.

Rakousko se zavazuje zameziti a potlačovati na svém území zabavením a všemi jinými trestními opatřeními přiměřenými jak dovoz tak vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej, nabídku všech výrobků neb zboží, jež přímo neb ve své výpravě neb na svém obalu jsou označeny jakýmikoliv známkami, jmény, nápisy neb značkami, směřujícími přímo neb nepřímo k falešnému označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností těchto produktů neb tohoto zboží.

ČLÁNEK 227. - S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje se Rakousko, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním, vydaným podle těchto zákonů, platících v některé zemi spojené nebo přidružené a řádně notifikovaných Rakousku příslušným úřady, jež stanoví a upravují právo na okrskové pojmenování vín a lihovin, vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží, neb jež ustanovují podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej nebo nabídka produktů neb zboží, opatřených okrskovým pojmenováním proti zákonům neb rozhodnutím zmíněným, budou Rakouskem zapověděny a potlačovány opatřeními předepsanými v článku předešlém.

ČLÁNEK 228. - Rakousko se zavazuje:

a) že nebude ukládati příslušníkům Mocností spojených a přidružených žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování řemesel, živností, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny cizozemce bez výjimky;

b) že nepodřídí příslušníku Mocností spojených a přidružených nijakému řádu neb omezení, pokud jde o práva uvedená v odstavci a), jež by mohly přímo neb nepřímo porušiti ustanovení zmíněného odstavce, anebo jež by byly jiné neb méně příznivé, než ony, jež se vztahují na příslušníky národa, pozívajícího největších výhod;

c) že nepodřídí příslušníků Mocností spojených a přidružených, jejich statků, práv a zájmových účastenství, počítajíc k nim i společnosti a sdružení, v nichž jsou zúčastněni, nižádným poplatkům, dávkám a daním přímým nebo nepřímým jež by byly jiné neb vyšší, než daně a dávky, jež jsou neb budou uloženy vlastním příslušníkům rakouským, jejích statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;

d) že nebude ukládati příslušníkům kterékoliv mocnosti spojené a přidružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1, července 1914 na příslušníky těchž mocností, leda že by totéž omezení stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.

ČLÁNEK 229. - Příslušníci mocností spojených a přidružených budou požívati na území rakouském stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových účastenství a budou míti volný přístup k soudům.

ČLÁNEK 230. - Rakousko se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb bude získána jejími příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo přidružených a v souhlase s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností buď naturalizací nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je sprostí v každém ohledu, hledíc k této jejich nové státní příslušnosti, veškeré odvislosti od stá tu jejich původu.

ČLÁNEK 231. - Mocnosti spojené a přidružené budou moci jmenovati generální konsuly, konsuly, místo konsuly a konsulární agenty v městech a přístavech rakouských. Rakousko se zavazuje, že schválí jmenování těch generálních konsulů, konsulů, místo konsulů a konsulárních agentů, jejichž jména mu budou oznámena, a že jim povolí vykonávati jejich úřad v souhlase s obvyklými pravidly a zvyklostmi.

ČLÁNEK 232. - Závazky uložené Rakousku v hořejší hlavě I., pozbudou platnosti za 5 let po dni, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, leda že by ze znění jejích vyplýval opak anebo že by Rada Společnosti národů rozhodla aspoň 12 měsíců před vypršením tohoto období, že tyto závazky zůstanou v platnosti po další období, buď s dodatky a změnami, anebo bez nich.

Avšak, nebude-li jiného rozhodnutí Společnosti národů, nemůže se, jakmile uplynou tři léta od té doby, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, žádná mocnost spojená nebo přidružená, která by nepřiznala Rakousku vzájemnosti, dovolávati závazku uloženého Rakousku články 217., 218., 219. a 220. hlavy I.

Článek 228. hlavy IV. zůstane v platnosti po tomto 5 letém období s dodatky a změnami nebo bez nich po další období, ne delší 5 let, které snad ustanoví Rada Společnosti národů většinou hlasů.

ČLÁNEK 233. - Bude-li rakouská vláda provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati, aniž se bude za to míti, že požívá po této stránce jakýchkoliv práv, výsad a svobod, vyplývajících ze svrchovaností.

ČLÁNEK 234. - Jakmile tato smlouva nabude platnosti a nedotýkajíc se ustanovení v ní obsažených, bude mezi Rakouskem a těmi mocnostmi spojenými a přidruženými, jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch vícestranných smluv, ujednání a dohod rázu hospodářského nebo technického, uzavřených bývalým mocnářstvím Rakousko-Uherským, jež jsou vypočteny níže a v článcích následujících:

1. Úmluvy ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských kabelů;

2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;

3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů nákladních, podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května 1907;

4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;

5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o organisaci Mezinárodní Jednoty pro uveřejňování celních tarifů;

6. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;

7. úmluvy ze dne 14. května 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách Sundu a Beltu; 8. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;

9. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na Šeldě;

10. úmluvy ze dne října 1888 o zavedení definitivního řádu, zaručujícího volné používání Suezského průplavu;

11. úmluvy ze dne 23. září 1910 o zjednotnění některých pravidel o srážkách, výpomoci a záchraně na moři;

12. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od dávek a poplatků v přístavech;

13. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;

14. úmluvy ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu děvčaty; 15. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačováni pornografických publikací;

16. zdravotní úmluvy ze dne 3. prosince 19 3, Jakož i předchozích úmluv, podepsaných dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893 a 3. dubna 1894 a 19. března 1897;

17. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické soustavy;. 18. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule pro aphrodysiaca.

19. úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce normální ladičky; 20. úmluvy ze dne 7. června 1905, o zřízení mezinárodního hospodářského ústavu v Římě;

21. úmluvy ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti révokazu;

22. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných zemědělství;

23. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.

ČLÁNEK 235. - ode dne, kdy nabude platnosti tato smlouva, vysoké smluvní strany budou používati znovu úmluv a ujednání níže uvedených, pokud se jich týkají, při čemž se Rakousko zavazuje, že se podrobí zvláštním ustanovením, obsaženým v tomto článku.