§ 73.

Byl-li zaměstnanec z moci úřední nebo ze služebních důvodů trvale přeložen do jiného úředního místa (působiště), nebo podal-li žádost za přeložení k úřednímu vyzvání, přísluší mu nárok na náhradu stěhovacích výloh včetně pojištění proti ztrátě nebo poškození nábytku a p., jakož i odškodné za případnou ztrátu nájemného.

Náhrada vyplatí se podle účtů a dokladů.

Nařízením může se stanoviti určitá pevná částka jakožto náhrada stěhovacích výloh, kterou není třeba účty doložiti.

O stížnostech vzniklých se svrchu uvedeného nároku rozhoduje ústřední úřad po vyslechnutí personální komise.

§ 74.

Zaměstnancům v trvalé vlastnosti povolí se z příčin mimořádných a zvláštního zřetele hodných zálohy na služné a peněžité výpomoci. Žádosti nutno řádně a hodnověrně doložiti.

Záloha na služné jest bezúročnou a může býti povolena až do výše jednoročního služného na přiměřenou záruku. Záloha ve výši šestiměsíčního služného povoluje se bezúročně a bez záruky a musí býti nejpozději v 25 měsíčních lhůtách splacena. Vyšší záloha musí býti nejpozději v 50 měsíčních lhůtách splacena.

Vyšší než svrchu uvedené zálohy na služné povoluje příslušný ústřední úřad za podmínek zvláště stanovených.

Peněžní výpomoc povoluje se zaměstnanci, jestliže mimořádnými případy rodinnými způsobeny byly mu takové výlohy, které z vlastních prostředků nebo z prostředků některého člena rodiny hraditi nemůže.

§ 75.

Státním zaměstnancům přísluší nárok na kancelářské nebo jiné pro službu nutné potřeby buď i natura nebo v přiměřené peněžité částce.

Zaměstnancům konajícím službu pokladní budiž měsíčně poskytnuto ztrátné ve výměře nejméně 1% z prvního stupně služného stupnice služného B za každý drahý milion měsíčního obratu.

Všechna podání státních zaměstnanců a přílohy k nim jsou prosta kolkovného.

Státním zaměstnancům a jich rodinám přiznají se určité výhody, cestuje-li po železnici nebo použijí-li jiných dopravních prostředků.

Služební pořadí.

§ 76.

Státní zaměstnanci v trvalé vlastnosti každého oboru státní správy tvoří pro sebe samostatný stav rozčleněný podle čtyř skupin (§ 47.) a podle služebních odvětví.

Pro čekatele založí se seznam čekatelů podle toho jak byli do přípravné služby přijati.

§ 77.

Dnem, kdy byl zaměstnanec jmenován v trvalé vlastnosti (§ 54.), počíná jeho služební pořadí v oné skupině a ve služebním odvětví, kam byl zařaděn a podle něhož řídí se další postup, služební požitky a nárok na výslužné.

Při přestupu ze skupiny nižší do skupiny vyšší (§ 48.) určí se vedle tohoto základního pořadí, směrodatné pro výměru výslužného, pořadí nové, směrodatné pro další postup a služební požitky v této skupině.

Je-li den jmenování u několika zaměstnanců stejným, rozhoduje o pořadí:

1. výsledek odborné zkoušky,

2. skutečné stáří.

Zaměstnanec má možnost svého služebního pořadí se vzdáti.

O pořadí a stavu zaměstnanců zakládají se nadřízenými úřady záznamy, které se uveřejňují ve zvláštních pořadnících.

Proti nesprávnému pořadí má zaměstnanec právo stěžovati si u přednosty ústředního úřadu, jenž rozhodné po vyslechnutí personální komise.

Pojmenování (titul).

§ 78.

Úřední pojmenování (titul) určuje se výkonem nebo funkcí zaměstnance, s nimiž také zaniká.

Pro veškeré obory státní správy, jakož i jednotlivá služební odvětví, stanoví se pokud možno, jednotná úřední pojmenování (tituly).

Úředním názvem zaměstnanců VI. služební třídy jest zřízenec, v ostatních služebních třídách úředník. Pro zřízence stanoví se podle služebních výkonů nejvýš 3 a pro úředníky, na něž se vztahuje časový postup, stanoví se podle služebních výkonů nebo funkcí, pro každou skupinu podle služebních odvětví rovněž nejvýš 3 různá úřední pojmenování (tituly).

Bližší určí se nařízením.

Pro úředníky služebních tříd IV, III, II a I určí úřední pojmenování president republiky.

Stejnokroj.

§ 79.

Zvláštními nařízeními stanoví se, kdy a za jakých okolností nutno užívati stejnokroje nebo služebních odznaků.

Zásadně nebudiž stejnokroje používáno mimo službu a z pravidla pouze pro vnější výkony služební a ve styku se stranami. Zaměstnanci poskytne se povinný stejnokroj in natura nebo přiměřená peněžitá náhrada.

Dovolená.

§ 80.

Každoročně budiž státnímu zaměstnanci povolena dovolená na zotavenou v této výměře:

Zaměstnancům VI. služební třídy přísluší za každý stupeň služného nebo jeho část dva dni nejméně však 10 a nejvíce 28 dní.

Zaměstnancům V. služební třídy přísluší do prvních čtyř stupňů služného 14 dní, a za každý další stupeň služného dva dni, nejvíce však 42 dní.

Úředníci dalších služebních tříd mají nárok nejméně na 35 dní a nejvíce 49 dní.

Do dovolené na zotavenou nevčítá se dovolená poskytnuta v témže roce z jiných důležitých příčin, pokud se omezila pouze na dobu bezpodmínečně nutnou.

Dovolenou ve vyšší výměře, jakož i dovolenou k jinému účelu než na zotavenou, pokud má přesahovati 21 dnů, uděluje k žádosti ústřední úřad. Může býti přerušena nebo odvolána jen z důvodů mimořádných.

Dovolená na zotavenou může býti ze služebních důvodů buď z části nebo z plna odepřena, odvolána nebo přerušena. V těchto případech nechť se zaměstnanci umožní nastoupiti dovolenou později nebo v ní pokračovati; případně přihlížeti k této okolnosti v příštím roce, nebylo-li možno v témž roce zaměstnanci vyhověti.

Výlohy vzniklé zaměstnanci z předčasného odvolání z dovolené, pokud to nevyžadovaly vyšší státní zájmy, hradí se podle norem platných pro úřední cesty.

Dovolená delší 3 měsíců může býti podmíněna tím, že zaměstnanec vzdá se svých služebních požitků pro období přesahující pravidelnou dovolenou a že se mu toto období nevčítá pro postup do vyšších služebních požitků.

Tato dovolená zapisuje se do osobního výkazu.

O stížnostech proti případnému porušení předchozích zásad rozhodne ústřední úřad po vyslechnutí personální komise.

Soutěž.

§ 81.

Uprázdněná místa samostatných přednostů úřadů zařaděných do skupin 1., 2. a 3., nebo jich zástupců, jakož i úředníků dozorčích, obsazují se z pravidla soutěží, která se vypisuje v příslušném úředním listě nejpozději 30. dnem po nastalém uprázdnění. Ku podání žádosti určí se lhůta nejméně 14 a nejdéle 30denní.

K žádosti připojí přednosta úřadu posudek o způsobilosti (§ 26), jakož i opis osobního výkazu (§ 14) upravený podle předepsaného vzoru.

Ústřední nebo nadřízený úřad sestaví terno ze žadatelů nejlépe posouzených. Při tomu budiž přihlíženo ke zvláštní způsobilosti pro místo uprázdněné, dále ke služebnímu pořadí a konečně i k jiným okolnostem na př. rodinným, jež však jedině směrodatny nejsou.

O osobě, jež má býti z navrženého terna jmenována, rozhodne personální komise (§ 83.) hlasováním.

Přednosta ústředního úřadu má právo usnesení komise zvrátiti a naříditi aby vypsána byla nová soutěž.

Jmenování nutno vykonati nejpozději do 4 měsíců po vypsané soutěži.

 

ČÁST V.

Personální komise.

§ 82.

Dokud nedojde k zřízení státně-zřízenecké komory ustaví se v sídle ústředního úřadu pro každý obor státní správy personální komise, jejíž úkolem jest zastupovati a hájiti hmotné i stavovské zájmy všech příslušníků dotčeného oboru.

Personální komise jsou autonomní součástí státní administrativy, mají tudíž povahu veřejnoprávní a jich usnesení tvoří podklad úředního jednání příslušných ústředních úřadů.

O vzniklých sporech rozhoduje přednosta ústředny po vzájemné úřadě se zástupci státní správy (příslušného oboru) a se zástupci personální komise. Rozhodnutí přednosty ústředního úřadu jest konečné a oboustranně závazné.

Působnost.

§ 83.

Do oboru působnosti personální komise přísluší zejména:

a) vysloviti se o vyloučení čekatele z přípravné služby (§ 6); o stížnosti proti posudku kvalifikační komise II. stolice (§ 27); o přáních, rozkladech a stížnostech vyplývajících ze služebního nebo osobního poměru zaměstnance (§ 37); o stížnostech proti porušování zásad ohledně úředních hodin (pracovní doby) a odměn za práci přes čas a pod. (§ 38); o vedlejším výdělečném zaměstnání zaměstnance (§ 43); o stížnostech proti zamítnutému přestupu zaměstnance ze skupiny nižší do vyšší (§ 48); o stížnostech proti případnému zamítnutí výchovného příspěvku (§ 62); o stížnostech proti případnému zamítnutí manželského přídavku svobodným zaměstnancům nebo vdovcům (§ 62); o stížnostech vzniklých z nároku na stěhovati výlohy a p. (§ 73); o stížnostech proti nesprávnému pořadí (§ 77); o stížnostech proti případnému porušení zásad stanovených ohledně dovolené (§ 80); o osobě, jež má býti jmenována přednostou úřadu nebo jeho zástupcem, neb úředníkem dozorčím (§ 81); o námitkách proti zamítnutí žádosti za výslužbu (§ 95); o nálezu vrchní disciplinární komise v příčině námitek proti zamyšlenému pensionování (§ 96); o stížnostech proti odepření vystoupení ze služebního poměru (§ 113);

b) vysloviti se o nařízeních a předpisech, dotýkajících se jak služby tak i personálu příslušného oboru;

c) podávati návrhy v záležitostech služebních i osobních, vlastního oboru, jakož i o záležitostech sociální péče pro zaměstnance jak vlastního oboru tak i o záležitostech společných všem státním zaměstnancům.

Společná personální komise.

§ 84.

Návrhy týkající se záležitostí společných všem nebo několika kategoriím státních zaměstnanců přikazují se k dalšímu řízení společné personální komisi.

Tuto obesílají personální komise jednotlivých oborů státní správy a to každá 2. ze svého středu volenými delegáty.

Do její působnosti přísluší:

a) vysloviti se o návrzích personálních komisí;

b) podávati vládě a zákonodárným sborům dobrá zdání a návrhy v příčině úpravy služebních požitků nebo jiných náležitostí, pensí a zaopatřovacích příspěvků, drahotních přídavků a mimořádných výpomocí; jakož i podávati dobrá zdání a návrhy v příčině dalších společných práv a povinností státních zaměstnanců;

c) pečovati a bdíti nad zásobováním státních zaměstnanců životními potřebami; míti v patrnosti ceny potravin, oděvu, prádla a obuvi skutečně placené na rozdíl k cenám úředním, aby na základě těchto statistických dat mohlo býti zjištěno rozpětí mezi požitky státních zaměstnanců a drahotními poměry;

d) zjišťovati data a připraviti návrh zákona o pojištění státních zaměstnanců a jich rodin pro případ nemoci nebo úrazu; zjišťovati data a připraviti návrh zákona o vybavení státních zaměstnanců z dluhů;

e) bdíti nad přesným zachováváním zákona o služební pragmatice, jakož i jiných zákonitých předpisů a nařízení týkajících se státních zaměstnanců v činné službě i ve výslužbě.

Složení.

§ 85.

V personálních komisích zasedá 16 členů volených na 3 roky. Každá personální komise tvoří svůj vlastní volební obvod.

Volbu 16 členů a 8 náhradníků vykonají zaměstnanci v trvalé vlastnosti onoho oboru státní správy, kde jsou trvale službou přiděleni pokud nejsou z volebního práva vyloučeni (§ 20).

§ 86.

Z oněch 16 členů a 8 náhradníků připadá vždy po 4 řádných členech a 2 náhradnících na jednotlivé skupiny státních zaměstnanců stanovené v § 47. Členové personální komise volí ze svého středu představenstvo.

Volba.

§ 87.

O způsobu a zásadách volby platí ustanovení § 22 se změnou, že hlasovací lístky zašlou se ústřednímu úřadu, kde jest personální komise zřízena a že skrutinium provede odstupující kvalifikační komise. (V prvních volbách ad hoc přednostou ústředny jmenovaní zástupci personálu.)

Do personální komise jest volitelným každý státní zaměstnanec pouze ve vlastním oboru státní správy, pokud není vyloučen z volebního práva a pokud vykazuje nejméně 10 služebních let ztrávených v trvalé vlastnosti.

Kandidáty do personálních komisí určují podle skupin (§ 47.) příslušné odborové, ústředními úřady uznané organisace, teprve není-li jich, jsou přípustny samostatné kandidátní listiny. Kandidátní listiny musí obsahovati nejméně trojnásobný počet kandidátů, než jich má býti zvoleno. Není-li na kandidátce škrtů, platí jména kandidátů uvedených na prvém místě.

Úřad členů personálních komisí jest bezplatným.

Členům mimo sídlo komise nahradí se výlohy spojené s účastí na zasedáních.

Bližší určí se nařízením.

Členům personálních komisí zaručena jest při výkonu jich funkce úplná svoboda slova.

§ 88.

Volby do personálních komisí vypíší se a provedou zároveň s volbami do kvalifikačních a disciplinárních komisí.

Zasedání.

§ 89.

Personální komise scházejí se k pravidelnému zasedání jednou měsíčně v sídle ústředního úřadu; k mimořádným schůzím, svolá-li je představenstvo, nebo žádá-li za to alespoň jedna třetina členů komise nebo ústřední úřad.

Z pravidla zasedají personální komise všech oborů státní správy v stejné době.

Usnášení děje se nadpoloviční většinou hlasů.

Delegace.

§ 90.

Společná personální komise volí z delegátů předsednictvo. Schází se k pravidelnému zasedání v sídle ministerské rady, nejméně jednou za 2 měsíce a to v době, kdy zasedají personální komise; k mimořádné schůzi schází se, svolá-li ji představenstvo nebo žádá-li za to alespoň jedna třetina delegátů.

Usnáší se nadpoloviční většinou hlasů a usnesení její tvoří podklad jednání v ministerské radě.

Zjišťování drahotních poměrů.

§ 91.

Nejméně jednou do roka svolá ministerská rada společnou personální komisi k poradě o drahotních poměrech, kde za přítomnosti zástupců ústředních úřadů, zejména ministerstva zásobování, sociální péče a financí, dále zástupců obchodu a živnosti, jakož i jiných činitelů v oboru sociální péče a veřejného hospodářství, zjistí se ceny všech životních potřeb, a nájemné a na základě těchto poznatků prozkoumá se životní úroveň státních zaměstnanců.

Zjistí-li se, že rozpětí mezi cenami a požitky doznalo průměrně alespoň 10% vzestupu, jest vláda povinna předložiti zákonodárným sborům návrh na poskytnutí drahotního přídavku nebo jeho zvýšení.

Drahotní přídavek (nebo zvýšení) vyměří se tolika procenty ze stálých služebních požitků (§ 62) kromě přídavku kvalifikačního, mnoho-li procent činí zjištěné rozpětí v vzestupu.

Také i k jiným náležitostem a požitkům (§§ 71 a 72) budiž přiznán drahotní přídavek.

Při tom může býti drahotní přídavek omezen na určitou výši.

Jestliže bylo zjištěno, že vzestupní rozpětí činí více jak 100% jest vláda povinna předložiti zákonodárným sborům návrh na přiměřené zvýšení stálých požitků a výslužného.

Umístění komisí.

§ 92.

Ústřední úřad přikáže personální komisi pokud možno ve vlastní budově úřední místnost a i přidělí jí potřebné síly kancelářské. Jeden člen z představenstva, jemuž přísluší bdíti nad provedením usnesení komise a obstarávati běžné záležitosti, budiž služebně uvolněn a budiž mu poskytnuta trvalá dovolená na jeho funkční období (§ 80, odstavec 4.).

Společné personální komisi přikáže úřední místnost ministerské předsednictvo pokud možno ve vlastní budově a přidělí jí potřebné síly kancelářské.

Jeden člen (delegát) z představenstva, jemuž přísluší bdíti nad provedením usnesení komise a obstarávati běžné záležitosti, budiž služebně uvolněn a budiž mu poskytnuta trvalá dovolená na jeho funkční období (§ 80, odstavec 4.).

Služebně uvolněným funkcionářům personálních komisí, pokud bydlí mimo sídlo komise, přísluší pro dobu této funkce zkrácené stravné a nocležné (§ 72, poslední odstavec).

Veškeré náklady spojené s udržením úřední místnosti a personálu komise, tiskopisy a p. hradí příslušná ústředna ze státních prostředků.

 

ČÁST VI.

Výslužba a požitky výslužební.

§ 93.

Státní zaměstnanci mají nárok na výslužné, případně odbytné pro sebe i pro rodinu podle platných předpisů se změnami, jež vyplývají z tohoto zákona.

§ 94.

Doba směrodatná pro výměru výslužného počíná dnem, kdy byl zaměstnanec ustanoven v trvalé vlastnosti a končí plným 30. rokem činné služby, kdy může zaměstnanec odejíti bez prohlídky lékařské nebo jiných předpokladů do výslužby.

Právě tak může odejíti do výslužby zaměstnanec dokončivší 60. rok věku.

Kdy nastává výslužba.

§ 95.

Mimo případy v předchozím paragrafu uvedené a mimo výrok disciplinární komise (§ 117) může býti dán zaměstnanec

a) do výslužby dočasné nebo

b) trvalé a to

c) k vlastní žádosti nebo

d) z vůle úřední.

Kdo žádá, aby byl dán do výslužby a nemá ještě nároku na plné výslužné, musí předložiti doklad, že jest ke konání další služby neschopen a musí se podrobiti prohlídce úředního lékaře. Dobrozdání úředního lékaře může se dáti k návrhu rozhodujícího úřadu ještě dále přezkoušeti. Proti odmítnutí žádosti za výslužbu možno podati do 14 dnů námitky, o nichž rozhodne přednosta ústředny po vyslechnutí personální komise.

Z vůle úřední může býti dán do dočasné výslužby, když neschopnost jeho ke službě trvá déle jednoho roku, ale přece jest naděje, že zase pomine.

Do této roční lhůty nepočítá se pravidelná dovolená na zotavenou (§ 80) a za přerušení její počítá se pouze ona doba v činné službě, která činí nejméně polovinu předchozí nepřítomnosti v úřadě.

Dále může býti dán do dočasné výslužby, jestliže následkem změny v organisaci služby zákonem nařízené, stává se dočasně přebytečným anebo jestliže veřejné zájmy vyžadují, aby prozatímně služby nekonal.

V posledním případě určuje výslužbu pouze přednosta ústředního úřadu.

Konečně budiž dán do dočasné výslužby, když z jiného důvodu než pro nemoc pozbyl svéprávnosti.

Z vůle úřední může býti dán do trvalé výslužby,

když překročil 60 rok věku,

když neschopnost jeho ke službě trvá déle jednoho roku a není naděje, že by jí opětně nabyl a

konečně zaměstnanci, jsoucí v dočasné výslužbě déle 3 roků a nemohou-li býti opětně do úřadu dosazeni.

§ 96.

Je-li úmysl dáti zaměstnance z vůle úřední do výslužby dočasné či trvalé, budiž o tom s udáním důvodů písemně zpraven a zároveň vyzván, aby do 4 neděl buď podal žádost za výslužbu nebo námitky proti ní.

Nepodá-li ani žádosti ani námitek, pokládá se to za souhlas.

Podá-li námitky, předá je nadřízený úřad disciplinární komisi, která zahájí příslušné šetření, po jehož ukončení rozhodne bez ústního řízení nálezem.

Proti nálezu disciplinární komise I. stolice jest možno odvolati se k vrchní disciplinární komisi proti nálezu této k přednostovi ústředního úřadu, jenž konečně rozhodne po vyslechnutí komise personální.

§ 97.

Zaměstnanci v dočasné výslužbě mohou býti kdykoliv k vlastní žádosti nebo úředně lékařem ohledáni.

Zjistí-li lékař opětnou schopnost vykonávati službu, nebo nabude-li zaměstnanec opětně svéprávnosti, jest povinen k úřední výzvě nastoupiti službu jím posléze konanou nebo i jinou.

Nevyhoví-li v stanovené lhůtě výzvě nebo podá-li námitky, zahájí nadřízený úřad disciplinární řízení po smyslu § 96, odstavec 3 a 4.

Podobně naloží se s námitkami, jež zaměstnanec podal proti zamítnutí žádosti za zrušení dočasné výslužby.

§ 98.

Je-li zaměstnanec z výslužby přeložen do služby činné, zařadí se do téhož stupně služného (téže služební třídy a skupiny), jehož požitky před výslužbou požíval, při čemž se mu doba ztrávená v tomto stupni služného započítá pro postup do dalšího stupně.

V případech zvláště ohleduplných může tu býti použito ustanovení § 53.

Výslužné.

§ 99.

Státnímu zaměstnanci přísluší:

výslužné, které po 10 letech nepřetržité služby činí 40% a za každý další služební rok 3% posledního služného, nejméně však ve služební třídě VI. 1400 K a v ostatních služebních třídách 1800 K ročně.

Kdo 30 let sloužil, obdrží plné služné jako výslužné.

Do základu pro vyměření výslužebních požitků započítá se zaměstnancům VI. a V. služební třídy 50% místního přídavku pro Prahu příslušného stupně a úředníkům ostatních tříd k témuž účelu 3000 K.

Kromě toho přísluší jim nezkrácený rodinný přídavek (manželský i dětský), jaký posléze v činné službě požívali podle zásad v § 62 pod. 3. uvedených.

Z kvalifikačního přídavku (§ 66) přísluší mu 50% z oné částky, která vznikne dělením součtu obnosů všech po celou služební dobu požívaných kvalifikačních přídavků, počtem do výslužby započítatelných služebních let.

Výslužné vyplývající z posledního služného, dále z místního a kvalifikačního přídavku tvoří výslužební základnu pro výměru vdovskou a sirotčího výslužného (zaopatřovací požitky).

Výplata výslužebních požitků děje se podle zásad § 70.

Výslužné může býti nálezem disciplinární komise sníženo až na polovinu pravidelné částky (§ 118, odstavec 6.).

Zánik výslužného.

§ 100.

Výslužné (výslužební požitky) zaniká:

1. úmrtím,

2. přeložením do služby činné,

3. zřeknutím se nároků a

4. v případech stanovených trestním zákonem.

Zaniká posledním dnem v měsíci, kdy svrchu uvedené případy nastaly a při místním přídavku čtvrtletně vypláceném posledním dnem čtvrtletí.

Zvýšení výslužného.

§ 101.

Případné zvýšení služného zaměstnancům v činné službě (§ 91, poslední odstavec) nebo poskytnutí či zvýšení drahotního přídavku (§ 91, odstavec 3. a 4.) týká se obdobně i výslužného.

Není-li zákonného podkladu pro výslužné nebo jeho zvýšení platí ustanovení § 64 ústavní listiny, bod 9 (zákon ze dne 29. února 1920, sb. z. a n. č. 121).

Výhody.

§ 102.

Stane-li se zaměstnanec pro oslepnutí nebo poruchu duševní bez svého úmyslného zavinění neschopným další služby a jakéhokoliv jiného výdělku, připočte se mu k jeho započítatelné služební době deset let pro výměru výslužného.

Totéž platí, stal-li se neschopným služby pro úraz bez úmyslného zavinění, za těchto podmínek:

1. Úraz musil se státi při plnění určitého služebního úkonu a musil býti tímto úkonem v příčinné souvislosti.

2. Musí býti vyšetřením státního lékaře, jež zavede se z moci úřední, dokázáno, že neschopnost služební jest jedině následkem tohoto úrazu.

3. Neschopnost služební musila se dostaviti do roka po úraze.

4. Právo na výhodné vyměření výslužného musí býti u nadřízeného úřadu uplatněno do roka po vzniku služební neschopnosti.

Za okolností zvláštního ohledu hodných může ústřední úřad v posléze uvedeném případě přiznati i vyšší výslužné, dokonce i v celé částce požitků, započítatelných pro výměru výslužného.

Stane-li se zaměstnanec pro jinou těžkou a nevyléčitelnou nemoc, než o jaké se jedná v odstavci 1. tohoto § neschopným další služby a jakéhokoliv výdělku, může mu ústřední úřad k jeho započítatelné služební době připočítati pro výměru výslužného dobu až do 10 let.

Podléhá-li zaměstnanec pojistné povinnosti úrazové, krátí se zvýšení výslužného o částku úrazové renty.

Pro čekatele platí předchozí ustanovení se změnou, že místo výhod tam uvedených nastupuje přiznání výslužného ve výši požívaného adjuta nebo denního platu (§ 54, odstavec 1. a 2.).

§ 103.

Pozůstalým po zaměstnanci, který následkem úrazu ve službě bez úmyslného zavinění přivoděného zemřel, může ústřední úřad za zvlášť ohledu plných okolností a jsou-li tu předpoklady dané v § 102 bod 1.-4. po ruce, vyměřiti vyšší než pravidelné zaopatřovací požitky a to až do jedna a půlnásobné výše pravidelných zaopatřovacích požitků.

Výslužné pozůstalých.

§ 104.

Vdově po státním zaměstnanci, pokud manželství bylo uzavřeno za jeho činné služby (s výjimkou stanovenou v § 5 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2. sb. z. a n. na rok 1920, poslední odstavec) a pokud nebylo rozvedeno nebo rozloučeno její vinou, přísluší výslužné v této výši:

1. neměl-li manžel ještě nároku na výslužné a zemřel-li za trvání služebního poměru 40% výslužební základny (§ 98, odstavec 3),

2. jinak ve výši dvou třetin výslužného (pense), které manžel požíval anebo na které by měl právo nejméně však 40 a nejvýše 50% výslužební základny.

Vdovská výslužba nesmí býti po zaměstnancích VI. služební třídy nižší než 1100 K a v ostatních služebních třídách než 1500 K.

Kromě toho má vdova nárok na dětský přídavek, jaký manžel posléze požíval (§ 62 pod. 3/2), pokud sama pečuje o výchovu a výživu dítek.

Jinak patří dětský přídavek zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samým, je-li více dítek, rozdělí se celkový dětský přídavek podle hlav.

V posledním případě, nepečuje-li vdova sama o výchovu a výživu dítek, zvýší se dětský přídavek na újmu vdovského výslužného vždy o jednu pětinu za každé dítě, nejvýš však do poloviny výslužného vdovy.

Souhrn všech dětských přídavků i s posléze uvedeným zvýšením nesmí převyšovati vdovskou výslužbu.

Není-li vdovy požívající výslužného, přísluší pozůstalým dětem, pokud mají nárok na dětský přídavek (§ 63, odstavec 4.) posléze uvedený přídavek jako výslužné sirotčí ve výměře stanovené v předposledních třech odstavcích toho paragrafu.

§ 105.

Snížila-li disciplinární komise nálezem výslužné zaměstnance, nepůsobí snížení to na výměru vdovského výslužného. V tomto případě nesmí však vdovské výslužné činiti více než snížené výslužné manželovo.

Zřekl-li se zaměstnanec výslužného, účinkuje zřeknutí to na vdovské výslužné, po případě rozloučené manželky jen tehdy, vyslovila-li s ním souhlas.

§ 106.

Výplata vdovského a sirotčího výslužného (zaopatřovacích požitků) děje se podle zásad § 70.

§ 107.

Případné zvýšení služného zaměstnancům v činné službě (§ 91, poslední odstavec) nebo poskytnutí či zvýšení drahotního přídavku (§ 91, odstavce 3. a 4.) týká se obdobně i vyslužného vdov a sirotků.

Odbytné.

§ 108.

Zaměstnancům, kteří nedokonavše ještě započítatelnou služební dobu 10 let, vystupují ze státní služby, nikoli však dobrovolně nebo nuceně (propuštěním poskytne se odbytné a to do 5 let výměrou jednonásobného a do 10 služebních let dvojnásobného ročního a služného (základního).

Vystoupí-li zaměstnanec po více jak desítileté služební době ze svazku státních zaměstnanců a není-li proti němu zahájeno disciplinární řízení, má nárok na odbytné ve výši všech ročních stálých požitků, jež naposledy v činné službě požíval.

O tom, má-li zaměstnanci vstupujícímu do výslužby nebo již ve výslužbě jsoucímu, po případě vdově vyplacena býti odbytné a v jaké výši, rozhodne finanční ústředna (ministerstvo financí).