První schůzi Shromáždění a první schůzi Rady svolá president Spojených států amerických.

ČLÁNEK 6.

V sídle Společnosti se zřídí stálý Úřad tajemnický. Skládá se z generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.

První generální tajemník je jmenován v příloze. Na příště jmenuje generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.

Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se schválením Rady.

Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním tajemníkem Shromáždění a Rady.

Náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního.

ČLÁNEK 7.

Sídlem Společnosti je Ženeva.

Rada může kdykoliv se usnésti, že je překládá jinam.

Všechny funkce Společnosti neb v úřadech s ní souvisících počítaje k nim i úřad tajemnický jsou stejně přístupny mužům i ženám.

Zástupci členů Společnosti a jejich úředníci požívají při vykonávání funkcí svých výsad a svobod diplomatických.

Budovy a pozemky zabrané Společností jejími úřady a schůzemi jsou nedotknutelné.

ČLÁNEK 8.

Členové Společnosti uznávají, že udržení míru vyžaduje omezení státního zbrojení na minimum, jež stačí k bezpečnosti státu a k vynucení mezinárodních závazků společným postupem.

Rada připraví programy tohoto omezení přihlížejíc k zeměpisné poloze a zvláštním poměrům každého státu, aby je jednotlivé státy uvážily a o nich rozhodly.

Tyto programy mají býti přezkoumávány a je-li třeba, revidovány nejméně každých deset let.

Až jednotlivé vlády tyto programy schválí, nesmí býti míra zbrojení v nich stanovená překročena bez souhlasu Rady.

Uznávajíce, že soukromá tovární výroba střeliva a válečného materiálu budí závažné námitky, pověřují členové Společnosti Radu, aby uvážila a se vyslovila o opatřeních vhodných k tomu, aby se čelilo zlým účinkům výroby tohoto způsobu přihlížejíc k potřebám členů Společnosti, kteří nemohou továrně vyráběti střelivo a válečný materiál, jehož potřebují ke své bezpečnosti.

Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou sdělovati způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu svého zbrojení, o svých programech válečných, námořních a vzduchoplavebních a o poměrech v oněch odvětvích svého průmyslu, jichž lze užíti k účelům válečným.

ČLÁNEK 9.

Utvoří se stálá komise, jež by podávala Radě svá dobrá zdání o tom, jak provésti předpisy článku 1. a 8., vůbec o otázkách vojenských, námořních a vzduchoplavebních.

ČLÁNEK 10.

Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější územní celistvosti a politické nezávislosti všech členů Společnosti proti každému vnějšímu útoku. V případě útoku, hrozby neb nebezpečí útoku Rada uváží a vysloví se o prostředcích, jak zaručiti vynucení tohoto závazku.

ČLÁNEK 11.

Každá válka neb hrozba válkou ať se přímo dotýká některého člena Společnosti nebo ne, prohlašuje se tímto výslovně za věc dotýkající se zájmů celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil. V takovém případě generální tajemník svolá bez průtahů Radu k žádosti kteréhokoliv člena Společnosti.

Rovněž se prohlašuje, že každý člen Společnosti má právo, aby přátelsky upozornil Shromáždění nebo Radu na jakoukoliv okolnost, jež se dotýká mezinárodních vztahů a jež by mohla ve svých důsledcích zkaliti mír nebo dobrou shodu mezi národy, na níž mír závisí.

ČLÁNEK 12.

Členové společnosti jsou za jedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, jenž by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď řízení rozhodčímu nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále za jedno v tom, že v žádném případě nesáhnou ke zbrani dříve, než uplynou tři měsíce od rozsudku rozhodčích neb od referátu Rady.

V případech, jichž se týká tento článek, musí býti rozsudek rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a referát Rady musí býti pořízen do šesti měsíců ode dne, kdy na ni spor byl vznesen.

ČLÁNEK 13.

Členové Společnosti jsou za jedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími, a nemůže-li tento spor býti uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou spornou věc rozhodčímu řízení.

Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování řízením rozhodčím, prohlašují se spory o výklad smlouvy některé, o otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, jež, kdyby byla prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku neb o rozsah a povahu náhrady, jež jest dáti za takové porušení.

Rozhodčím soudem, před nějž věc přísluší, jest soud, na němž se strany dohodnou nebo soud, jenž byl smluven dřívějšími jejich úmluvami.

Členové Společnosti se zavazují, že dostojí poctivě vyneseným rozsudkům a že nesáhnou ke zbrani proti kterémukoliv členu Společnosti, jenž se jim podvolí. Nevykoná-li se rozsudek, navrhne Rada opatření, jež by mu dodaly účinnosti.

ČLÁNEK 14.

Rada se pověřuje úkolem, aby připravila návrh Stálého mezinárodního dvoru soudního a aby jej předložila členům Společnosti. Tento dvůr soudní bude nalézati o všech sporech rázu mezinárodního, jež strany naň vznesou. Bude též podávati dobrá zdání o sporech neb otázkách, jež naň vznese Rada nebo Shromáždění.

ČLÁNEK 15.

Vyskytne-li se mezi členy Společnosti spor, jenž by mohl vésti k roztržce, a nepodléhá-li tento spor řízení rozhodčímu po rozumu čl. 13., jsou členové Společnosti za jedno v tom, že jej předloží Radě. K tomu stačí, aby kterákoliv strana uvědomila o sporu generálního tajemníka, jenž učiní všechna opatření, nutná k úplnému vyšetření na prozkoumání sporné věci.

K tomu cíli strany mu dodají jak možno nejdříve vylíčení předmětu sporu se všemi závaznými skutečnostmi a písemnými doklady a Rada může ihned naříditi jejich uveřejnění.

Rada se přičiní, aby bezpečně dosáhla narovnání sporu. Zdaří-li se jí to uveřejní, pokud to uzná za vhodno, zprávu, v níž uvede skutečnosti, výklady k nim se vztahující a podmínky narovnání.

Nepodaří-li se spor urovnati, Rada pořídí a uveřejní referát usnesený buď jednomyslně neb většinou hlasů, v němž uvede ve známost okolnosti sporu a řešení, jež doporučuje jako nejslušnější a nejpřiměřenější.

Každý člen Společnosti zastoupený v Radě může rovněž uveřejniti výklad sporné věci a své vlastní závěry.

Byl-li referát Rady - nepřihlížeje k hlasům zástupců sporných stran - usnesen jednomyslně, členové Společnosti se zavazují, že nesáhnou ke zbrani proti žádné sporné straně, jež by se podvolila závěrům k nimž dospěl referát.

V případě, že se Radě nezdaří, aby její referát byl přijat všemi členy mimo sporné strany, vyhrazují si členové Společnosti právo jednati tak, jak uznají za nutno k zachování práva a spravedlnosti.

Tvrdí-li některá strana a uzná-li Rada, že spor se týká otázky, kterou mezinárodní právo přenechává výhradně její pravomoci, zjistí to Rada ve svém referátě, aniž dá pokyny o jeho řešení.

Rada může v případech, na něž se vztahuje tento článek, spor předložiti Shromáždění. Spor musí býti vznesen na Shromáždění, žádá-li o to některá strana; tato žádost musí býti podána do 14 dnů od okamžiku, kdy spor byl předložen Radě.

V případech vznesených na Shromáždění platí o jednání a pravomoci Shromáždění ustanovení tohoto článku a článku 12., upravující jednání a pravomoc Rady s tou výhradou, že referát podaný Shromážděním za souhlasu zástupců členů Společnosti, kteří jsou zastoupeni v Radě a většiny ostatních členů Společnosti, nepřihlížeje v žádném případě k zástupcům sporných stran, má stejný účinek jako referát přijatý všemi členy Rady až na zástupce sporných stran.

ČLÁNEK 16.

Sáhne-li některý člen Společnosti ke zbrani nedbaje závazků, jež na se vzal podle článku 12., 13. nebo 15., má se ipso facto za to, jako by se dopustil činu válečného proti všem ostatním členům Společnosti. Tito členové se zavazují, že přeruší s ním ihned všechny vztahy obchodní a finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky a příslušníky státu, jenž porušil smlouvu, a že zastaví všechny finanční, obchodní a osobní styky mezi příslušníky provinilého státu a příslušníky kteréhokoliv jiného státu, ať členem Společnosti je nebo není.

V tomto případě jest povinností Rady, aby doporučila jednotlivým vládám, o něž jde, stav vojska, sil námořních a vzduchoplaveckých, jimiž každý z členů Společnosti přispěje k branné moci určené k tomu, aby se zjednalo platnosti závazkům ze Společnosti plynoucím.

Členové Společnosti jsou mimo to za jedno v tom, že si vzájemně poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření, jež by bylo ve smyslu tohoto článku učiniti, tak, aby snížily na minimum ztráty a závady, jež by z nich vyplynuly. Rovněž si vzájemně poskytnou pomoc, aby odolaly zvláštním opatřením, jež by proti některému z nich učinil stát porušivší smlouvu. Učiní nutná opatření, aby usnadnily průchod svým územím válečným silám kteréhokoliv člena Společnosti, jenž se účastní společného podniku, aby zjednána byla platnost závazkům ze Společnosti plynoucím.

Člen, jenž se dopustí porušení některého závazku, vyplývajícího z této úmluvy, může býti vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních členů, kteří jsou zastoupení v Radě.

ČLÁNEK 17.

V případě sporu mezi dvěma státy, z nichž jen jeden je členem Společnosti, nebo mezi státy, z nichž žádný není jejím členem, budou stát nebo státy mimo Společnost jsoucí vyzvány, aby za účelem vyřízení sporu na sebe vzaly povinnosti uložené členům, za podmínek, jež Rada uzná za spravedlivé. Vyhovějí-li tomuto vyzvání, platí o nich čl. 12. a 16. s výhradami, jež Rada uzná za nutné.

Po vydání této výzvy Rada zahájí ihned šetření o okolnostech sporu a doporučí taková opatření, jaká uzná za nejlepší a v daném případě za nejúčinnější.

Jestliže vyzvaný stát odepře vzíti na sebe za účelem řešení sporu povinnosti člena Společnosti a sáhne ke zbrani proti některému členu Společnosti, lze použíti proti němu předpisů čl. 16.

Odeprou-li obě vyzvané strany vzíti na sebe za účelem řešení sporu povinnosti člena Společnosti, může Rada učiniti jakékoliv opatření a dáti jakékoliv pokyny způsobilé k tomu, aby se zabránilo nepřátelským činům a aby se dosáhlo rozřešení rozepře.

ČLÁNEK 18.

Každá smlouva a každé mezinárodní ujednání, jež na příště bude uzavřeno členem Společnosti, musí býti ihned zapsáno Úřadem tajemnickým a jím uveřejněno jak možno nejdříve. Dokud není zápis vykonán není žádné mezinárodní ujednání závazné.

ČLÁNEK 19.

Shromáždění může čas od času vyzvati členy Společnosti, aby znovu přezkoumali smlouvy, jež se staly nepoužitelnými, a mezinárodní poměry, jejichž další trvání by se mohlo státi nebezpečným pro světový mír.

ČLÁNEK 20.

Členové Společnosti uznávají, každý, pokud on jde, že tato úmluva ruší všechny závazky a dohody mezi nimi, které by se nesrovnávaly s jejím zněním, a zavazují se slavnostně, že na příště neuzavrou podobných smluv.

Vzal-li člen dříve, než do Společnosti vstoupil, na sebe závazky, příčící se znění této úmluvy, jest jeho povinností bez odkladu podniknouti kroky, aby se z těchto závazků vymanil.

ČLÁNEK 21.

Mezinárodní závazky, jako smlouvy o rozhodčích, a dohody určitých oblastí, jako doktrina Monroeova, jež zabezpečují udržení míru, nepokládají se za neslučitelné s kterýmkoliv ustanovením této smlouvy.

ČLÁNEK 22.

Následujících zásad se použije o koloniích a územích, jež následkem této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud spravovaly, a jsou obývány národními kmeny, neschopnými dosud, aby se samy ovládaly za zvlášť obtížných poměrů dnešního světa. Blaho a rozvoj těchto národů jest posvátným posláním civilisace a proto musí býti pojaty do této úmluvy záruky, zabezpečující splnění tohoto poslání.

Nejlepším způsobem praktického uskutečnění této zásady jest svěřiti poručenství nad těmito národními kmeny státům pokročilým, které jsou podle svých prostředků, svých zkušeností a své zeměpisné polohy nejlépe s to, aby na sebe vzaly tuto odpovědnost, a které jsou ochotny ji na sebe vzíti: budou vykonávati toto poručenství jako mandatáři a jménem Společnosti.

Ráz mandátu musí býti rozličný podle stupně vývoje národnostního kmene, podle zeměpisné polohy území, jeho hospodářských podmínek a všech ostatních obdobných okolností.

Určité společenské celky, jež kdysi náležely k říši ottomanské, dosáhly takového stupně vývoje, že jejich ustavení se v neodvislé státy může býti prozatím uznáno s podmínku, že rada a pomoc mandatářova budou státi po boku jejich správě do té doby, než budou s to, aby se samy řídily. Přání těchto společenských celků dlužno především vzíti v úvahu při výběru mandatářů.

Stupeň vývoje, jehož dosáhly jiné národní kmeny, zvláště středoafrické, vyžaduje toho, aby tam mandatář převzal správu území za podmínek, jež bráníce nepřístojnostem jako obchodu s otroky, obchodu se zbraněmi a alkoholem, by zaručovaly svobodu myšlení a vyznání, bez jakýchkoli omezení mimo ta, jichž vyžaduje udržení veřejného pořádku a dobrých mravů, jež by dále zabraňovaly zřizovati pevnosti, neb vojenské či námořní základny a poskytovati domorodcům vojenský výcvik, leda pro službu bezpečnostní a obranu území, a jež by konečně zabezpečovaly také ostatním členům Společnosti stejné podmínky směny a obchodu.

Konečně jsou území, jako jihozápadní Afrika a některé ostrovy jižního Tichomoří, jež jsouce řídce obydleny, malého rozsahu, vzdáleny od ústředí vzdělanosti nebo souvisíce s územím mandatářovým nebo pro jiné okolnosti mohou nejlépe býti spravovány podle zákonů mandatářových jako nerozlučná součást jeho území, s výhradami záruk nahoře uvedených v zájmu domorodého obyvatelstva.

V každém případě mandátu má mandatář podávati Radě výroční zprávu o území sobě svěřeném.

Rozsah pravomoci dozoru neb správy, jež má mandatář vykonávati, bude výslovně vymezen v každém jednotlivém případě Radou leda že by se dříve členové Společnosti o tom dohodli mezi sebou.

Stálá komise bude pověřena tím, aby přijímala a zkoumala výroční zprávy mandatářů a aby podávala Radě svá dobrá zdání o otázkách, týkajících se provádění mandátu.

ČLÁNEK 23.

S výhradou ustanovení mezinárodních konvencí nyní platných nebo které budou napříště uzavřeny, a ve shodě s nimi členové Společnosti:

a) se vynasnaží zabezpečiti a zachovávati slušné a lidské podmínky pracovní pro muže, ženy a děti na vlastním území i v zemích s nimiž jsou v obchodních a průmyslových stycích, a k tomu cíli zřizovati a udržovati potřebné mezinárodní organisace:

b) zavazují se, že zajistí slušné nakládání s domorodým obyvatelstvem v územích podřízených jejich správě;

c) pověřují Společnost obecným dohledem nad úmluvami o obchodu s ženami a dětmi, i o obchodu s opiem a jinými škodlivými látkami;

d) pověřují Společnost obecným dohledem nad obchodem se zbraněmi a střelivem se zeměmi, v nichž dohled nad tímto obchodem jest nezbytný ve společném zájmu;

e) učiní nutná opatření, aby zabezpečili jistotu a zachovávání svobody styku a průvozu, jakož i slušné nakládání s obchodem, provozovaným kterýmkoli členem Společnosti, při čemž ovšem jest míti zřetel ke zvláštním potřebám krajin, zpustošených za války 1914/18:

f) se vynasnaží učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem bráněno a proti nim bojováno.

ČLÁNEK 24.

Všechny mezinárodní úřady, jež byly zřízeny dřívějšími kolektivními smlouvami, budou, předpokládaje souhlas stran, postaveny pod pravomoc Společnosti. Všechny takovéto mezinárodní úřady a všechny Komise pro úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež na příště budou zřízeny, budou postaveny pod pravomoc Společnosti.

Ve všech věcech mezinárodního zájmu, jež upraveny jsou obecnými konvencemi, které však nejsou svěřeny mezinárodní komisi nebo úřadu, má tajemnický úřad Společnosti žádají-li strany o to a přivolí-li Rada, shromažďovati a sdělovati potřebné informace i poskytovati potřebnou nebo žádoucí pomoc.

Rada může pojati do nákladů tajemnického úřadu náklady všech úřadů neb komisí postavených pod pravomoc Společnosti.

ČLÁNEK 25.

Členové Společnosti se zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati zřizování a součinnost národních dobrovolných organisací Červeného Kříže, náležitě pověřených, jejichž úkolem jest zlepšovati zdravotní stav, předcházeti nemoci a mírniti utrpení na světě.

ČLÁNEK 26.

Změny této úmluvy nabývají platnosti od ratifikace oněmi členy Společnosti, jejichž zástupcové tvoří Radu a většiny těch členů, jejichž zástupcové skládají Shromáždění.

Každý člen Společnosti má právo, aby odmítl přijati takovouto změnu této úmluvy, ale přestává v takovém případě býti členem Společnosti.

PŘÍLOHA.

I.

Zakládající členové Společnosti Národů:

Spojené státy americké.	Francie.
Belgie.	Řecko.
Bolivie.	Guatemala.
Brazilie.	Haiti.
Říše britská.	Hedzaz.
Kanada.	Honduras.
Australie.	Italie.
Jižní Afrika.	Japonsko.
Nový Zéland.	Liberie.
Indie.	Nikaragua.
Čína.	Panama.
Kuba.	Peru.
Ekvátor.	Polsko.
Portugalsko.	Siam.
Rumunsko.	Čechoslovensko.
Stát srbsko-hrvatsko-slovinský.	Uruguay.

Státy pozvané, aby přistoupily k úmluvě;

Argentina.	Nizozemí.
Čile.	Persie.
Kolumbie.	Salvádor.
Dánsko.	Švédsko.
Španělsko.	Švýcary.
Norsko.	Venezuela.
Paraguay.

II.

První generální tajemník Společnosti národů.

Ctihodný Sir James Eric Drummond,

K. O. M. G., C. B.

Část II.

Hranice Bulharska.

ČLÁNEK 27.

Hranice Bulharska určí se takto (viz připojenou mapu):

1. se státem srbsko-hrvatsko-slovinským:

od soutoku Timoku s Dunajem, bodu to společného třem hranicím: bulharské, rumunské a srbsko-hrvatsko-slovinské, na jih až k bodu, který se zvolí na toku řeky Timoku a ležícím poblíž koty 38 na západ od Bregova:

tok Timoku proti proudu;

odtud k jiho-západu až k bodu ležícímu východně od Vk. Izvoru, kde stará hranice mezi Srbskem a Bulharskem dotýkala se řeky Bezdanice:

čára, která se určí na místě samém a jde přes koty 274 a 367 a sleduje povšechně čáru vodního předělu mezi oblastí Timoku na severo-západě a oblastí Delejny a Topoloviči na jiho-východě, ponechávajíc státu srbsko-hrvatsko-slovinskému místa Kojilovo, Sipikovo a Halovo (jakož i silnici spojující tato dvě místa) a Bulharsku místa Bregovo, Rakytnici a Kosovo;

odtud na jih a ke kotě 1720 přibližně 12 km. na západo-jiho-západ od Birkoviče:

bývalá hranice mezi Bulharskem a Srbskem:

odtud na jiho-východ na vzdálenost asi 1500 m až ke kotě 1929 (Srebrena gl.):

čára, která se určí na hřebenu Kom Balkanu;

odtud na jiho-jiho-západ až ke kotě 1109 (na Vidlič Goře na jih od Vlkovije):

čára, která se určí na místě samém a jde přes koty 160 a 1344 a na východ od Hor. Krivodolu a přetíná řeku Komstici ve vzdálenosti asi 1500 m nad Dol. Krivodolem;

odtud až k bodu na silnici Caribrod - Sofia, který leží bezprostředně na východ od místa, kde odbočuje silnice do Kalotiny:

čára, která se určí na místě samém a jde východně od Mezgeše a západně od Stamince, východně od Brebevnice a přes kotu 738 severo-východně od Lipince;

odtud na západo-jiho-západ až k bodu, jenž se vyhledá na toku řeky Lukavice asi 1100 m severo-východně od Slivnice:

čára, která se určí na místě samém;

odtud k jihu až k soutoku Lukavice s říčkou, na níž leží vesnice Dl. Nevlja, na západ od Visanu:

tok Lukavice proti proudu;

odtud na jiho-západ až k soutoku potoku s řekou Jablanicou, západně od Vrabcy:

čára, jež se určí na místě samém, jde přes kotu 879 a protíná silnici z Trnu do Caribrodu bezprostředně na jih od místa, kde odbočuje od této silnice přímá silnice z Trnu do Pirotu;

odtud na sever až k soutoku Jablanice s řekou Jermou (Trnskou):

tok Jablanice;

odtud na západ až k bodu, jenž se vzhledá na bývalé hranici na výběžku poblíž Deskanij-Kladenac:

čára, jež se stanoví na místě samém a jde po hřebenu Ruj Planiny přes koty 1199, 1466 a 1706;

odtud na jiho-západ až ke kotě 1516 (Golema Rudina) přibližně 17 km na západ od Trnu:

bývalá hranice bulharsko-srbská;

odtud na jih až k bodu, který se vyhledá na řece Jermě (Trnské) východné od Streze-mirovcu:

čára, která se určí na místě samém;

odtud na jih až k řece Dragovičici bezprostředně pod soutokem řek poblíž koty 672:

čára, která se určí na místě samém a jde západně od Dzinovcu přes koty 1112 a 1329, sleduje předělový hřeben mezi oblastí řeky Bozicky a Meljanské a jde přes koty 1731, 1671, 1730 a 1058;

odtud na jiho-západ až k bývalé hranici bulharsko-srbské na kotě 1333, asi 10 km severo-západně od bodu, kde silnice z Křivé (Egri) Palanky do Kystendilu protíná tuto hranici:

čára, která se určí na místě samém a sleduje vodní předěl mezi Drahovičicí na severo-západě a Lomicí a Sovolsticí na jihovýchodě;

odtud na jiho-východ až ke kotě 1445 na Malé Planině jiho-západně od Dobrilaky:

bývalá hranice bulharsko-srbská;

odtud na jiho-jiho-západ až k hoře Tumbě na Belašické Planině, styčnému to bodu tří hranic řecké, bulharské a srbsko-hrvatsko-slovinské:

čára, která se určí na místě samém a jde přes kotu 1600 na Ograjdenské Planině, táhne se východně od Stinku a Badilenu, západně od Bajkova, přetíná Strumici asi 3 km východně od koty 177 a jde východně od Grabrinova.

2. s Řeckem:

od bodu svrchu označeného až k bodu, kde hranice z roku 1913 opouští čáru vodního předělu mezi oblastí Mesta-Karasu na jihu a Marice na severu, v okolí koty 1587 (Dibikli):

hranice mezi Bulharskem a Řeckem z roku 1913.

3. s jižními územími, která budou Mocnostmi spojenými a sdruženými přidělena později:

odtud na východ až ke kotě 1295 přibližně 18 km na západ od Kučuk-Derbendu:

čára, která se určí na místě samém a sleduje rozvodí oblasti Marice na severu a oblastí Mesta-Karasu a řek vlévajících se přímo do moře Egejského na jihu;

odtud na východ až k bodu, který se vyhledá na bývalé bulharsko-turecké hranici z roku 1913 asi 4 km severně od Kučuk-Derbendu:

čára, která se určí na místě samém a sleduje pokud možná čáru horských hřebenů, jež ohraničuje na jihu oblast Dzumy (Akčehisar Suju);

odtud na sever až k bodu styku s Maricí:

hranice z roku 1913;

odtud až k bodu, který se vyhledá asi 3 km pod nádražím v Hadi-K. (Kadikoj):

hlavní tok Marice po proudu;

odtud na sever až k bodu, který se vyhledá na špičce výběžku, který tvoří hranice podle smlouvy sofijské z roku 1915 asi 10 km. východo-jiho-východně od Svilenu

(Jisr Mustafa Pasa):

čára, která se určí na místě samém;

odtud na východ až k Černému moři:

hranice podle smlouvy sofijské z roku 1915, potom hranice z roku 1913.

4. Černé moře.

5. s Rumunskem:

od Černého moře až k Dunaji:

hranice z 1. srpna 1914;

odtud až k soutoku Timoku s Dunajem:

hlavní plavební koryto Dunaje proti proudu.

ČLÁNEK 28.

Hranice popsané v této smlouvě, pokud jsou již určeny, zobrazuje připojená mapa v měřítku 1:1,000.000. Byl-li by nesouhlas mezi textem a mapou, rozhoduje text.

ČLÁNEK 29.

Vytýčení těchto hranic v terrainu přísluší komisím ohraničovacím, jejichž složení je neb bude určeno touto smlouvou, nebo jakoukoliv jinou smlouvou mezi čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a zúčastněnými státy, nebo jedním z nich.

Komise budou míti veškerou moc nejen určiti části hranic, definované výrazem "čára, jež bude určená na místě samém", ale i revidovati části hranic, určené hranicemi administrativními, požádá-li o to některý z interesovaných států a uzná-li to komise vhodným (vyjma hranice mezinárodní, jak platily v roku 1914, u nichž se omezí úloha komise na přezkoumání hraničních kolů nebo mezníků). Komise se vynasnaží v obou případech, aby co nejpřesněji sledovaly rozhraničení, obsažená ve smlouvách, dbajíce při tom pokud možná hranic správních a místních zájmů hospodářských.

Komise usnáší se většinou hlasů závazně pro strany interesované.

Náklady na rozhraničovací komise ponesou rovným dílem státy, o které jde.

ČLÁNEK 30.

U hranic definovaných tokem vody znamenají výrazy "tok" nebo "koryto" užité v popisech této smlouvy: jednak střední čáru vodního toku nebo jeho hlavního ramene u řek nesplavných, jednak stře dní čáru hlavního plavebního koryta u řek splavných. Nicméně přísluší komisím ohraničovacím ve smyslu této smlouvy, aby rozhodly a přesně vyznačily, z a bude hraniční čára sledovati nahoře definovaný tok nebo koryto i po jeho případném přemístění anebo zda bude určena trvale polohou toku nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.

ČLÁNEK 31.

Jednotlivé zúčastněné mocnosti se zavazují, že dodají komisím všechny doklady nutné pro jejich práce, zvláště autentické opisy protokolů o mezníkování hranic nynějších neb starých, všecky existující mapy velkého měřítka, data geodetická, provedená a neuveřejněná měření a zprávy o změnách řečiště hraničních toků vodních. Nad to se zavazují, že nařídí místním úřadům, aby odevzdaly komisím všecky doklady, hlavně plány, mapy katastrální a knihy pozemkové a na jejich požádání jim sdělily vše bližší o vlastnických poměrech i hospodářských tendencích a ostatní potřebné informace.

ČLÁNEK 32.

Jednotlivé mocnosti zúčastněné, se zavazují, že poskytnou komisím ohraničovacím pomoc buď přímo, nebo prostřednictvím místních úřadů ve všem, co týká se dopravy, ubytování, pracovních sil a materiálů (kolů, mezníků, potřebných k provedení svěřeného úkolu.

ČLÁNEK 33.

Jednotlivé mocnosti zúčastněné se zavazují, že se postarají o bezpečnost bodů trigonometrických, značek hraničních, kolů nebo mezníků pořízených komisemi.

ČLÁNEK 34.

Mezníky osadí se tak, aby bylo možno dohlédnouti od jednoho k druhému; budou očíslovány a jejich poloha a čísla zaznamenají se do dokladu kartografického.

ČLÁNEK 35.

Konečné protokoly ohraničovací, mapy a listinné přílohy vyhotoví se ve třech originálech, z nichž dva dodají se vládám sousedících států a třetí dodá se vládě francouzské republiky, jež doručí jeho ověřené opisy mocnostem, které podepsaly tuto smlouvu.

ČÁST III.

Politické klausule.

ODDÍL I.

Stát srbsko-hrvatsko-slovinský.

ČLÁNEK 36.