Hnutí zahájené v Anglii bylo potom Mrs Butlerovou přeneseno na kontinent a šířilo se zde pod jménem >abolitionismus< - (od francouzského >abolir< - zrušiti), protože směřovalo ku zrušení reglementace. Nejvíce přívrženců získáno ve Francii a Švýcarsku. V r. 1875 založen byl pak Mezinárodní abolicionistický svaz (Fédération abolitioniste internationale), který hlásal zásadu, že jest jen jediný a pro obě pohlaví stejně závažný mravní zákon, a že reglementaci nutno odstraniti, protože je nezákonná a nehygienická.

Jsou různé druhy prostitutek, které se liší podle toho, jak jsou ubytovány a ve kterých kruzích obyvatelstva provozují styk pohlavní.

1. Příležitostná prostituce. Tu je celý kaleidoskop odstínů podle sociálního měřítka a kruhů společenských, v nichž tyto ženy nalézají své příznivce. Jsou tu vedle elegantní demimondky, která ve svém přepychově zařízeném bytě přijímá návštěvy pánů z nejlepší společnosti, i prostší děvčata (prodavačky, dívky z konfekčních obchodů, kasírky a pod.), které za dne pilně pracují, ale večer a ve svátek rády se dávají pány pozvati na zábavy (kabarety, kavárny, biografy, vinárny atd.), zde se vesele baví a za dary, peníze a pod. bez velkých výčitek svědomí rozdávají štědře svou přízeň. Sem náleží též celá řada ženských povolání, svádějící k pohlavním stykům s muži, jako baletky, choristky, statistky, figurantky v divadlech, číšnice a kasírky ve výčepnických živnostech, herečky kabaretní, zpěvačky atd. Smyslnost, honba po lehkém výdělku, po okázalých a nádherných toiletách, po rozmařilém životě, požívačnost atd. jsou vzpruhy, které snadno svedou tyto ženy s cesty ctnosti. Nazýváme tento druh prostitucí příležitostnou, ale velmi často je rozdíl mezi ní a prostitucí řemeslnou nepatrný, ba mizí vůbec.

2. Řemeslné prostitutky dělíme pak na 3 kasty podle toho, kde a jak bydlí, jakož i podle způsobu, jakým svou >živnost< provozují; jsou to; a) prostitutky bordelované, b) volné, které mají vlastní byty a bydlí jednotlivě, c) kasernované v kontrolních ulicích (Brémy, Essen, Mannheim atd.).

a) Bordely jsou zavedeny dosud hlavně v zemích bývalého Rakouska (tedy i u nás), ve Francii, Belgii atd.

Ve Švédsku, Norsku, Dánsku i v Německu jsou zakázány. Tento tvar prostituce v posledních desítiletích počíná mizeti, hlavně ve státech kulturních. Evropanka i jako prostitutka nevzdá se ráda své svobody a také muži nalézají u volných prostitutek spíše illusi milostného dobrodružství. V nevěstinci jsou děvčata soustavně vychovávána k alkoholismu a lenosti, místy, také zvláště v dobách slavností, trhů apod. jsou i sexuelně přemáhána, takže jsou brzy tělesně i mravně zničena. Je ovšem nesporné, že bordely úřadům zdravotní i policejní dozor ulehčují.

b) Volně, jednotlivě bydlící prostitutky nejsou vysazeny ponižování lidské důstojností v té míře jako bordelové, a jestliže nechtějí, nemusejí se poddávati vždy a každému, kdo přijde. Za to jsou často jinak zotročovány svými >pasáky< (dohazovači), kteří je chrání, ale také z jejich výdělku tyjí. Ostatně jsou nuceny nápadným chováním, oblekem atd. na ulici a ve veřejných místnostech vábiti zákazníky, čímž urážejí veřejnou mravnost a vzbuzují pohoršení. Ponenáhlým mizením bordelů stává se volná nevěstka běžným evropským typem.

c) V některých městech v Německu (na př. v Brémách v Helenengasse) je zavedena t. zv. >kasernovaná prostituce< v kontrolních ulicích. Nevěstky mají totéž právní postavení jako volné, jen že s tím omezením, že nesmějí bydleti jinde než v kontrolní ulici. Poprvé užito bylo tohoto způsobu koncentrování prostituce v Brémách roku 1879, později v Esisenu, Mannheimu atd. Pokusy zavésti kontrolní ulici ve Frankurtu n. M. ztroskotaly na odporu okolního obyvatelstva.

V případech sub a), b), c) uvedených děje se provozování prostituce v místech, kde nevěstka bydlí. Avšak jest ještě jiný způsob, a to jsou bruselské a francouzské >maisons de passe< a >maisons de rendez-vous< apod., německy zvané >Absteige-quartiere<. Tu provozuje se pohlavní styk mimo byt prostitutek, což jim poskytuje - jak praví idealisticky Schmëlder - >čisté životní ústředí, z něhožmohou najíti zpětnou cestu na počestnou dráhu aneb aspoň jistý vzestup<.

Pohnutky vedoucí ženu k prostituci jsou různé. Ač se obviňují nejvíce sociální poměry (nedostatečné platy šiček, továrních dělnic apod.), přece každý zkušený ví, že jen menší část řemeslných prostitutek pochází z těchto kruhů. Většinou je to svedení milencem, někdy i družkou, zalíbení v lenošivém a hýřivém životě, nechuť k práci apod. Jedna z příčin, které také vrhají ženy v náruč prostituce, jest nedostatečná zákonitá ochrana žen vůči nesvědomitým mužům, kteří vyhledávajíce pohlavní styky, předstírají své oběti poctivé úmysly, a když dosáhli cíle, milenku opustí.

Jisto je, že to není ve většině případů přímo nouze, která ženy vrhá v náruč prostituce. Obyčejně k tomu přispívají tyto okolnosti: špatné vychování nebo časné osiření, nemanželský původ, špatné příklady v domě rodičů. Dále touha po pěkném oděvu, po radovánkách a zábavách, vůbec po životních požitcích, která nemůže být ukojena výdělkem z práce děvčete. Tato touha ve spojení se smyslností nebo polo neuvědomělým pudem pohlavním způsobí, že dívka se lehce oddá svému milenci. Opustí-li ji jeden, je vystřídán jiným, a cesta k prostitučnímu životu je zahájena. Velká část prostitutek nižšího druhu pochází z venkovských služek. Postrádajíce ve velkém městě brzdícího dohledu rodičů a příbuzných na jedné straně, na druhé straně jsouce zvyklé častým pohlavním stykům mezi mládeží ve svém domově, stávají se snadno kořistí prostituce, zvlášť jsou-li bez místa.

Vedle toho ovšem nesmí se přehlížeti, že mezi prostitutkami je hojně nervově zatížených a ethicky degenerovaných individuí. Bylo by ovšem chybou, chtíti z toho dedukovati zvláštní typus prostitutky, který svými pudy od počátku tíhne jen k prostitucí. Jsou takové případy, ale je jich málo. Většinu přece tvoří individua průměrná, která by se prostituci nebyla oddala za příznivějších poměrů životních.Typ prostitutky, který se obyčejně charakterisuje chorobnou lhavostí, sklonem ke krádeží, cynismem, surovostí a nedostatkem všech ušlechtilejších citů, vytvořilo právě prostředí, v němž plyne jejich život. Tyto vlastnosti málo kdy jsou vrozené, obyčejně jsou to následky mravního rozvratu, který při denně se opakujícím ponižování lidské důstojnosti a oddávání se surovému chtíči toho, kdo přijde, musí se záhy dostavit.

Prostituce poškozuje společnost trojím, způsobem: pohlavními nemocemi, šířením nemravností a ohrožováním veřejné bezpečnosti.

l. Pohlavní nemoci (syfilis, kapavka, měkký vřed) jsou poměrně těžko přenosné a mohou se šířiti jen při nejtěsnějším tělesném styku, jaký je pravidlem právě při souloží, anebo extragenitálně (pouze v řídkých případech) nečistými nástroji pří vyšetřování lékařském atd. Protože tělesný styk dvou zdravých lidí je neškodný, může povstati nebezpečí jen při častém střídání pohlavních styků. Z toho vysvitne hned velké nebezpečí prostituce řemeslné, a rozšíření pohlavních nemocí v jednotlivých vrstvách mužské mládeže řídí se podle toho, v jakém rozsahu tyto společenské skupiny prostituce používají.

Nejméně jsou pohlavní nemocí rozšířeny v dělnictvu, nejvíce mezi důstojníky, studenty, obchodními zaměstnanci. Je to pochopitelno, uvážíme-li, že stáří, kdy se inteligent může oženiti, je daleko vyšší než u dělníka. Řemeslné prostitutky bývají v prvých dvou letech, kdy počnou pěstovati pohlavní styky, skoro všechny zachváceny pohlavními nemocemi, jsou tedy nejmladší prostitutky nejnebezpečnější. Starší (25-28leté) bývají už skoro zpravidla proti příjici imunní, a také kapavka objevuje se u nich už ve tvarech méně nakažlivých.

2. Veřejná mravnost trpí v prvé řadě špatným příkladem, který prostitutka dává nedospělým a dětem v rodinách, kde bydli nebo sousedství. Ona oslňuje dále nezkušená děvčata nápadným oděvem, jenž láká muže, a hlavně tím, že bez práce a namáhání pohodlně vydělává peníze. U dospělých a rozumných osob vzbuzuje pohoršení svým vystupováním na ulicí a ve veřejných místnostech, kde chůzí, posuňky atd. snaží se vzbuditi pozornost mužů. Stálý styk s prostitutkami, jak bývá v některých vrstvách mladých mužů zvykem, podkopává u nich úctu k ženám vůbec. Cynismus k ženám, panující v jistých kruzích mužské mládeže, dá se vyložiti tímto otupením ethických citů, které vzešlo z hojného styku s prostitutkami. Tím je ničena snaha po vypěstování čistšího, oduševnělejšího poměru mezi oběma pohlavími a prostituce ukazuje se tu ve značné míře protikulturním, demoralisujícím živlem.

3. Veřejná bezpečnost je prostitucí ohrožována tím, že prostitutka vlivem okolností jsoucí ve stálém styku s různými zločinnými individui, lehce se dá svésti ke krádežím a k vydírání svých klientů. >Pasáci< a dohazovači v jejím okolí stávají se spoluviníky a přechovávači lupu. Nevěstka stává se tím snadněji kořistí zločinných svodů, ježto se snaží lehce a rychle dojíti k penězům, jsouc svou marnotratností v neustálé finanční tísní. Tak dochází ke vzájemným dohodám; dohazovači, pasáci a různí nekalí živlové chrání nevěstku před policií, sami pak jsou jí při svých zločinných spádech podporováni a skrývání.

(Viz i historii prostituce.)

Rozkladné působení, škody a nebezpečí, kterými prostituce ohrožuje společnost, přiměla státní správy všech zemí, aby k ní zaujaly stanovisko a učinily proti ní svá opatření. Lze je rozlišiti ve tři skupiny repressivní systém, reglementaci a abolicionismus.

Chtíti prostitucí prostě vyhladiti pronásledováním, tresty a,vůbec prostředky násilnými, bylo by za dnešních sociálních a ethických poměrů v kulturních.státech nerozumné a absurdní. Toho však nelze dosáhnouti jejím násilným potlačováním, ale spíše odstraněním neb aspoň zmírněním oněch sociálních poměrů,které způsobují u mužů poptávku po prostituci a u žen její nabídku.Přímé zasahování do těchto poměrů vymyká se přirozeně státu a jeho zřízencům; nápravu možno očekávati jen povznesením hmotné, intelektuelní a ethické úrovně společnosti i národů. Úlohou státu tedy jest potírati a zeslabovati škody, které prostituce má v zápětí a zvláště odstraňovati příčiny, vedoucí k jejímu rozšiřování.

Za tím účelem je v mnohých státech zavedena t. zv. reglementace prostituce. Reglementací zařaďovány jsou nevěstky do zvláštních listin a podrobeny stálému policejnímu dozoru; ten jim ukládá řadu pravidel a četná obmezení svobod občanských, což bývá odůvodňováno, zájmy veřejného pořádku a slušnosti. Vedle toho mají reglementované prostitutky povinnost, dáti se pravidelně vyšetřovati zvlášť k tomu určenými lékaři, a jsou-li shledány nemocnými, podrobiti se nucenému léčení v nemocnici. Policie zapíše prostitutku buď na její žádost do listiny reglemento-vaných aneb jí k tomuto zápisu přinutí, když má za prokázáno, že se živí řemeslnou prostitucí. Dozor vykonává t. zv. >mravnostní policie< (police des moeurs), jejímž úkolem jest veřejně se jevící mravnostní přestupky potlačovati.

Zákonný podklad má reglementace jen v Uhrách, kde zákony dávají policii právo prostituci regulovati, a v Belgii, kde zákon z r. 1836 starostům a městským radám přiděluje dozor nad prostitucí. V ostatních zemích je reglementace pouhým opatřením správních úřadů, bez podkladu zákonitého.

Kdyby existovaly pouze, bordely nebo kasernovaná prostituce, bylo by provádění dozoru velmi jednoduché. Pravidelně jsou vsak vedle bordelů i volně bydlící nevěstky, a tu dozor děje se takto: ženštiny, o kterých vyšlo na jevo ze zpráv mravnostní policie nebo denunciací soukromých osob, že se živí řemeslnou prostitucí, předvolávají se nebo zadrží a podrobí zdravotní prohlídce. Jsou-li zdrávy, dostanou výstrahu a propustí se. Teprve, když se to opakuje několikráte, bývají zapsány nuceně nebo dobrovolně. Jsou-li nemocné, odevzdají se nemocnici.

V Praze bývala ještě před 12-15 lety zapisována i 16letá děvčata, dnes zapisuji se ženštiny nejméně 18leté.

Přikázání pod kontrolu policejní má, za následek dvojí dozor - mravnostní a lékařský. V ohledu mravnostním podrobeny jsou prostitutky zvláštnímu řádu, který jim ukládá jistá obmezení co do bydlení, chování na ulici a ve veřejných místnostech; zakazuje se jim návštěva jistých zábavních místností, divadel, koncertů atd. Prostitutky volné přicházejí s tímto řádem skoro neustále do konfliktu, což má za následek aretování, policejní tresty atd. Protože pak vykonávání tohoto druhu soudnictví je úplně ponecháno policii, závisí zapsané nevěstky od libovůle a volného uvážení nižších úředníků a zřízenců.

Dozor lékařský vykonává se jednou až dvakráte týdně tělesnou prohlídkou zapsaných prostitutek a výsledek zapíše se do zvláštní >kontrolní knížky<, kterou má nevěstka stále nositi u sebe. Shledá-li se nemocnou, odejme se jí knížka a ona sama je dodána do nemocnice. Po uzdravení musí se na policii o knížku opět přihlásiti.

Původ reglementace, jak se ponenáhlu vyvinula s počátku ve Francii a pak byla postupně zavedena do všech států evropských, odpor, na nějž narazila v Anglii a z toho vzniknuvší reakce - o tom všem bylo již pojednáno obšírněji v kapitole o historii prostituce.

Přívrženci reglementování prostituce uvádějí pro ně několik důvodů. Předčivším tvrdí, že nebezpečné rozšiřování pohlavních chorob mezi nejširší vrstvy způsobeno je prostitucí, a už proto je nutno, aby každá prostitutka byla podrobena policejně lékařské preventivní kontrole. Uvádějí dále statistiku, která dokazuje, že ve státech reglementovaných mezi vojskem jsou rozšířeny pohlavní choroby a zvláště syfilis daleko méně než mezi vojskem států aboličních.

První tvrzení nutno korigovati skutečností, že jsou při něm přehlíženy úplně nákazy, vycházející od mužů; dále tím, že policie dovede podrobiti reglementaci jen nepatrný zlomek prostitucí se živících žen a konečně tím, že hygienická účinnost lékařské preventivní kontroly je nepatrná, ba mizivá (Viz >Vadyreglementace<.).

Druhé tvrzení je podepřeno tabulkami, které uvádí prof. Alf. Fournier na základě pozorování vojska různých evropských států jako průměr z let 1902 a 1903.

Nelze upříti, že v těchto Fournieroyých tabulkách do očí bije rozdíl třeba mezi německou a anglickou armádou;v prvé bylo napočítáno pouze 25 °/oo chorob pohlavních a v tom 5,7 °/oo příjice, v druhé 134 °/oo chorob pohlavních a 75 °/oo příjice. Protože pak Německo je prý země reglementovaná par exellence a v Anglii není reglementace vůbec, soudí z toho Fournier a s ním i reglementaristé, že tento nápadný rozdíl ve prospěch Německa je způsoben jenom nedostatkem reglementované prostituce v Anglii.

Proti tomu lze namítnouti:

Armád obou zemí nelze naprosto srovnávati. V období, o němž je řeč (1902- 1903), skládalo se anglické vojsko z dobrovolníků, sebraných, kde se dalo, kteří sloužili za žold a dali se k vojsku, nemohouce najíti lepšího zaměstnání. Tito lidé obraceli se ve svých pohlavních potřebách k nejnižšímu braku prostitutek. Na druhé straně armáda německá povstala řádným odvodem a skládá se stejnoměrně ze všech sociálních vrstev národa. Styky pohlavní těchto lidí byly vybranější a v celku i vzdělanost jejich vyšší než vzdělání najatých vojáků anglických.

Dále, všímáme-li si statistik jiných a vnikneme-li do této věci hlouběji, vysvitne nám jiná věc, totiž ta, že názor o závislosti frekvence pohlavních chorob u některého národa na rázu jeho prostituce a její kontrole není správný a že postrádá širšího hlediska. Nutno tu vzíti v počet delší období časová, celé dlouhé řady let a desítiletí a uvážiti, že i pohlavní choroby podléhají obdobným zákonům jako kontagiosní nemoci, že i u nich lze pozorovati průběh vlnovitý, stoupání a klesání, onen rythmus, který vidíme vůbec v celém přírodním dění.

Díváme-li se takto na věc, porozumíme pak číslicím, které uvádí prof. Augagneur z Lyonu. Tento podává totiž statistiku pohlavních chorob od r. 1880 do 1897 a mluví o 1000 vojínů v armádách Francie, Anglie, Holandska, Belgie a Itálie.

Podle této statistiky morbidita pohlavních nemocí klesá postupně

Z toho prof. Augagneur vyvozuje, že tu reglementace nehrála roli, neboť v Anglii v té době reglementace nebylo.

Musí tu býti tedy nutně jakýsi zákon, neodvislý na tom, zda prostituce je reglementována či nic, který způsobuje u armád různých národů stejnoměrný pokles venerických chorob v téže době. Když pak v létech 1891 až 1893 nastalo zase stoupnutí těchto nemocí, nalézáme tento zjev ve všech armádách bez rozdílu a bez ohledu na to, zda v oněch zemích byla zavedena mravnostní policie či nikoliv. Absolutní počet onemocnění závisí na způsobu odvádění k vojsku, na délce služby, na místech posádky, na podnebí a zvycích vojáků.

Číslo relativní (poměr) je určováno příčinami, které nám unikají, které však nemají s reglementací ničeho společného.

Co tu konstatováno o armádách, dá se předpokládati i u celých národů, na než mají rozhodující vliv zákonodárství, podnebí, náboženství, zvyky rodinné a jiné příčiny sociálního í hospodářského života, Tyto příčiny působí na pohlavní zdraví jednotlivců i celku nepoměrně hlouběji, nežli reglementace, obmezená na nepatrnou část ženských členů národa.

Jako další důvod pro reglementaci prostituce platí t. zv. důvod zdravého rozumu, opakovaný stále Fournierem a jeho žáky (>l´argument du bon sens<). Ten zní: neodstraní-li se nakažená nevěstka z místa svého působení do nemocnice, způsobí denně u svých návštěvníků jistý počet venerických onemocnění, která by vůbec nepovstala, kdyby nevěstka byla.učiněna zdravotní prohlídkou neškodnou. Tak bylo rozpočítáno, že nakažená nevěstka může nakaziti za den 6, za měsíc 180, za rok 2.160 mužů. Tedy internováním pramenů nákaz jistá část infekce se zamezí.

Proti této argumentaci lze namítnouti:

a) protože poptávka se nemění, vyplní místo prostitutek odešlých prostitutky nové, jež brzy se rovněž infikují;

b) výhoda plynoucí z odstranění nemocných, jest úplně paralysována škodlivými vedlejšími účinky reglementace. Nejvíce tu bije do očí účinek velice četných krátkodobých trestů vězením, kterých reglementace u prostitutek užívá.

Bylo např. v Berlíně r. 1989 internováno okrouhle 2000 nemocných prostitutek v nemocnicích a 13.000 zdravých prostitutek ve vězení. Z toho vidět, že výhoda, kterou mohlo míti internování nemocných nevěstek, byla současným uvězněním skoro sedminásobného počtu zdravých učiněna illusorní.

c) v některých městech na př. v Paříži zmizí ze zapsaných prostitutek značné procento (až polovice) - a právě tyto zmizelé jsou z největší části nemocné. Skrývají se před zdravotní prohlídkou, nechtějíce býti dodány do nemocnice. Statistika pařížská jak ji podle úředních dat sestavil Fiaux (>La police des moeurs 1907< I. str. 126), podává o tom výmluvné doklady.

Vůbec je jisto, že postavením prostitutek mimo zákon, drakonickou přísností při provádění reglementace a zvláště, jsou-li nemocnice pro nevěstky spíše vězením, dojde se k opačným výsledkům než reglementační systém chce dosíci. Tento názor pádně dotvrzuje statistika sestavená Augagneurem z lyonské >L'Antiquaille< a dokazuje, že přísná reglementace odvrací. nevěstky od léčení v nemocnici, kdežto naopak mírnost a lidské zacházení způsobují, že samy pak nemocnici vyhledávají. V r. 1876 bylo nuceně dodáno policií do jmenované lyonské nemocnice 835 nemocných prostitutek, dobrovolně jich tam vstoupilo v témže roce 281. V r. 1901 klesl počet prvých na 232, druhý stoupl na 394, v r. 190,3 pak prvé číslo kleslo na 180 a druhé stouplo na 327.

Největší námitka proti zrušení reglementace vždy byla: >Nebudou-li prostitutkyk léčení donucovány, nedají se léčiti vůbec.< Na to odpovídá Augagneur: >Právěstrach před reglementací odvrací nevěstky od toho, aby se daly léčiti; vedle toho jeodstrašuje žalostný stav oddělení pro venerické ženy v nemocnicích a tradičnídespekt, jímž se tam cítí být snižovány.

Zkrátka řečeno: reglementační systém úplně ztroskotal; je příznačné, žejeho přívrženci sami dnes touží po jeho reformě a sami jej odsuzují stejnějako jeho odpůrci.

Prefekt (policejní president) pařížský Lépine praví; >Neváhám doznati, žednešní trýznivá reglementace právem mohla býti nazvána neúčinnou, neboť odpuzujejak zapsané, tak tajné prostitutky. Mravnostní policie musí pozbýti svéhopolicejního rázu a musí se státi prostě zdravotní reglementací se zákonnýmpodkladem.

Dr. Barthélmy, přední žák Fournierův píše: > Nynější systém reglementačníje v přímém odporu s účelem, kterého chceme dosáhnouti, t. j. zmenšiti početnemocí.<

Dr. Dron, chirurg nemocnice >L´antiquaille< v Lyoně, doznává, že poznal muže,kteří se nakazili přímo po prohlídce lékařské a praví: >Je to neudržitelnétvrzení, mluví-li se o ochraně obecenstva.<

Podobně brojí proti reglementaci reglementaristé němečtí, Neiseer, Lassar,Petersen, Stürmer, Jadassohn a Blaschko posmívá se přímo její ubohostizdravotnické.

Sám prof. Alf. Fournier ji odsuzuje těmito slovy: >Bráníme se špatně proti příjici.Ochranný systém, o němž se má za to, že nás proti ní chrání, spočívána starých administračních předpisech, na něž každý útočí a které každýodsuzuje, které však přes to trvají dále. Stará budova praská a hroutí se na všechstranách, přes to však zůstává státi.<

Z toho všeho je vidno, že nutno učiniti jistá nová opatření, která by byla lepšía účinnější než reglementace.

Nejlepším východiskem je vydati zákon proti šířeni pohlavních chorob, který bynepostihoval pouze prostituci, ale platil by pro každého bez rozdílu, pro mužestejně jako pro ženy.

Takovýto zákon proti pohlavním chorobám nemůže ovšem býti.vydán na základěsystému reglementačního. Reglementace je libovůle správních úřadů a znamenákoncesování, uznávání prostituce jako řádné živnosti. Ona na jedné straněposkytuje prostitutkám jistá práva, na druhé straně svírá je výjimečnými opatřenímia činí z nich zvláštní kastu.

Z hlavních vad reglementace jsou zejména tyto: l. Policie nemůže pojmouti vlistinu reglementovaných všechny ženy, o nichž ví, že se prostituují. Je tolik různýchdruhů prostitutek, od obyčejné běhny pouliční až k poetickým poměrům milostným,že by vedlo k nekonečným sporům a velkému rozhořčení, kdyby policie chtělavložiti ruku na všechny ženy, které za úplatu pěstují pohlavní styky. Nepočítáme-liani s ohromným počtem příležitostné prostituce, dovede i velká část řemeslnýchnevěstek v ruchu velkoměstském policii uniknouti. Řemeslných a příležitostnýchprostitutek policie tedy postihnouti nemůže; proti začátečnicím však zakročitireglementací nechce, aby jim návrat k řádnému životu naprosto nezahradila.

I kdyby tudíž bylo pravda, že reglementace dovede assanovati prostituci, podaří sejí to vždy jen u několika procent zapsaných nevěstek, ostatní jí unikají. Za příkladzvolme Prahu. Koncem listopadu 1919 bylo v pražském policejním obvodu (v tak zvané VelkéPraze) 21 nevěstinců se 121 prostitutkami.Vedle toho bylo volně žijících na policiízapsaných a lékařsky kontrolovaných prostitutek 270. Tedy všech reglementaci podrobenýchnevěstek bylo ve Velké Praze asi 390. Je to číslo mizivé, srovnáme-li je s počtemvšech skutečným prostitutek v našem hlavním městě.

Přibližný odhad možno odvoditi takto:

Ve Velké Praze bylo roku 1919 předvedeno policií pro nezřízený život 4443 ženy.Protože však četné z nich byly zatčeny vícekráte průběhem roku, jde tuvlastně jen o 1628 osob. To však je pouze nejnižší vrstva; jsou to poběhlice, kteréjsou bídnými poměry bytovými přímo vháněny do rukou policie. Daleko větší část(aspoň dvě třetiny) tajných prostitutek dovede se bud' opatrností nebo následkem lepšísociální situace styku s policií vyhnouti. Nutno tudíž 1628 násobiti třemi, abychomobdrželi nejnižší odhad. Ve Velké Praze provozuje řemeslnou prostituci podletéto úvahy nejméně 5000 žen. Někteří však udávají, že ve Velké Prazeživí se prostitucí aspoň 8000-10.000 ženských osob. To všecko znamená, žepreventivní kontrole je v Praze podrobeno nejvýše jen 8 procent prostitutek.