§ 67.

Zákon ze dne 31. ledna 1919, čís. 75. S b. z. a n. se zrušuje.

§ 68.

Zákon tento nabývá účinnosti 15. den po vyhlášení a provede jej ministr vnitra.

 

Důvodová zpráva.

Zákon ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. o řádu volení v obcích splnil úkol, jemuž sloužil, plnou měrou. Ze všech obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pokud poslední země byla již pod svrchovaností republiky Československé, zvolilo plných 97 procent své obecní zastupitelstvo a obecní radu a splněn tu byl politický požadavek vážných činitelů republiky, aby obecní zastupitelstva, zvolená na podkladě zastaralého řádu volení, - jehož původ a jehož princip tří sborů lze sledovati až do prvé polovice devatenáctého století - a neobnovovaná po celou dobu světové války, byla nahrazena orgány novými, zvolenými na podkladě nového, demokratického řádu volení. Volby, provedené 15. června 1919 do obecních zastupitelstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vykázaly tento zajímavý výsledek, zjištěný Státním statistickým úřadem republiky Československé:

	Všech obcí	Volba nevyps.	Volba se konala	Volba odpadla podle § 27.	Volilo se poměrn. zastoup.	Volilo se relat. většinou
Čechy	7.817	113	7.704	3.098	4.290	316
Morava	2.866	210	2.756	1.175	1.473	108
Slezsko	413	103	310	132	166	12
Celkem	11.096	426	10.770	4.405	5.929	436
V procent.	100	3	97	41	55	4

 Na prvý pohled je nápadné veliké procento voleb s poměrným zastoupením, k němuž možno směle přičísti i případy § 27., a velice nepatrné procento voleb podle zásady relativní většiny. - Výsledek tento nemohl ovšem zůstati bez vlivu při vypracování osnovy vládní. Ústavní výbor revolučního Národního shromáždění byl však sobě vědom, že přes usilovnou jeho práci bude asi v nedlouhé době zákon jím vypracovaný podroben nutným změnám. Sám referent ústavního výboru poslanec Dr. Alfred Meissner praví ve své důvodové zprávě toto:

Ústavní výbor jest si vědom toho, že nepředkládá Národnímu shromáždění předlohu v každém směru dokonalou. Na svou omluvu neuvádí krátkost doby, která pro tak odpovědnou a dalekosáhlou práci byla určena, nýbrž momenty zcela jiné. Byl tu jednak moment politický. Snahou všech stran bylo, aby volby do obcí byly vypsány a provedeny co nejdříve. Proto musil se ústavní výbor uvarovat všech předpisů, které by příliš protáhly dobu ode dne vypsání voleb až do dne jich provedení. Ve věci samé pociťoval to jako vadu, neboť tím bylo znemožněno, aby volby se provedly teprve tehdy, až by bylo pravoplatně, tedy i nejvyšším tribunálem soudním, rozhodnuto o obsahu seznamů voličských, tedy o tom, kdo má voliti a kdo nikoliv. Právo volební a konečné rozhodnutí o oprávnění každého voliče je však základem volby. Bylo nemožno vyčkati, až by správní soud o všech stížnostech rozhodl. To by, i kdyby se lhůty byly podstatně zkrátily, vzhledem k malému počtu soudců u tohoto soudu a velkému množství stížností, bylo vyžadovalo doby několika měsíců. Nedalo by se tomu ani odpomoci, kdyby místo správního soudu byl zřízen zvláštní volební soud, naopak obtíže s řízením nového soudu byly by bývaly ještě větší. Odstraniti tuto vadu bylo ponecháno budoucímu zákonodárství.

Druhý moment, kterým byly ústavnímu výboru vázány ruce, byla nehotovost celé stavby správní v mladé republice. Ústavní výbor počítal s tím, že v budoucnosti bude správa jednotná a ve všech složkách lidová, avšak při určení instančního postupu nemohl ještě přihlížeti k těmto projektům budoucnosti, nýbrž byl vázán nynějším byrokratickým zařízením správy. Posléze bylo třeba pojmouti do předlohy mnohé ustanovení, které dle právnické systematiky patří do jiných zákonů, nebo vysloviti zásadu, kterou budou musit provésti zákony další. Proto nechť tato předloha není posuzována s hlediska právnické estetiky, nýbrž s hlediska toho, zda vyhovuje potřebám doby a zda jest pro tisíce občanů, kteří podle ní budou voliti, srozumitelná.

Tato slova Dra Meissnera došla svého odůvodnění již při projednání osnovy řádu volení do sněmovny poslanecké, kde uznána všeobecně potřeba instituce stálých seznamů voličských. Schválením příslušného zákona stala se řada ustanovení řádu volení v obcích zbytečnými, to tím více, poněvadž zákon o stálých seznamech voličských ze dne 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n. v § 14. výslovně praví, že se podle těchto stálých voličských seznamů provedou volby do obcí. Tím odpadla ustanovení o aktivním právu volebním a o řízení reklamačním. Obava ústavního výboru, hájená důsledně pozdějším vládním referentem, že pro malé obce jest zásada poměrného zastoupení příliš komplikovaná - důvod čerpán ve studiu poměrů švýcarských - objevila se u nás bezdůvodnou, což nejlépe dokazuje statistika výše uvedená, a z důvodu toho bylo třeba řád volení v obcích přiměřeně opraviti, a to nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nýbrž v celé republice, jak dokazuje návrh poslance Dra Ivana Markoviče a spol. číslo tisku 1406 poslanecké sněmovny I. volebního období 2. zasedání. Již před tím, a to předlohou číslo tisku 108 poslanecké sněmovny I. volebního období, předložila vláda návrh na snížení hranice počtu obyvatelů v obci pro obligatorní poměrné zastoupení na Slovensku z 1000 na 700, byla však tato osnova po publikaci statistiky obecních voleb z roku 1919 vládou odvolána. Při projednávání vládní osnovy řádu volení do sněmovny poslanecké upravena byla stylisace některých předpisů již tím způsobem, že není možno, než toto znění převzíti do nové osnovy řádu volení v obcích. Posledním pak důvodem k předložení nové osnovy vládní byla nejasnost některých ustanovení řádu volení, zejména pokud jde o volby starosty, náměstků a rady obecní, a správy zemských politických vlád, podané po skončení obecních voleb z roku 1919. Proto rozhodla se vláda nejen k pouhé novelisaci, nýbrž k předložení osnovy nového řádu volení v obcích, a to tím více, poněvadž pociťován byl i nedostatek ustanovení o tom, kdy nastává ztráta, mandátů v obecním zastupitelstvu. -Pokud jde o jednotlivá ustanovení, dlužno uvésti toto:

§ 1.

Textace § 1. odpovídá zákonu o stálých voličských seznamech ze dne 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n. Poněvadž § 14. leg. cit. Výslovně praví, že podle stálých seznamů voličských provedou se volby do obcí, není třeba v § 1. podmínky pro nabytí práva voliti výslovně uváděti, nehledě ani k tomu, že by opakováním podmínek práva volebního poškodila se jednoduchost a srozumitelnost textování. Slova poslední věty >kteří nejsou řádem volení v obcích< jsou volena zúmyslně, poněvadž by slova >kteří nejsou tímto zákonem< snadno mohla vésti k výkladu, že jde tu o zákon o stálých voličských seznamech.

§ 2.

Odpovídá prvé větě § 2. řádu volení v obcích ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. Ostatní ustanovení původního volebního řádu, která jednají o tom, má-li volič několik bydlišť, změní-li své bydliště a byl-li zapsán do několika voličských seznamů, odpadají, poněvadž obsaženy jsou v § 4. zákona o stálých voličských seznamech. Rušiti výslovně zákon ze dne 15. května 1919, č. 261 Sb. z. a n. o. volbě plnou mocí není třeba, poněvadž zákon tento měl platnost pouze pro prvé volby, provedené podle řádu volení v obcích z r. 1919 (Arg. § 1).

§ 3.

Odstavec 1. navrhuje shodné ustanovení s § 3. odst. 1. 2. a 4. zákona o stálých voličských seznamech.

Novým jest ustanovení odstavce 2., kterým z práva voliti mají býti na příště vyloučeni vojíni, t. j. důstojníci vojenští, úředníci, poddůstojníci a mužstvo ve službě presenční. Vojínů v záloze se ustanovení toto netýče.

K návrhu, aby volební právo přiznáno bylo též vojínům, vedl revoluční ústavní výbor princip naprosté rovnosti všech občanů bez rozdílu pohlaví i bez rozdílu stavu a zaměstnám, který ve svých důsledcích přiznal aktivní i pasivní právo volební i občanům povolaným do zbraně a hájený zejména velikými útrapami, jichž vojíni zakusili ve válce světové.

Dlužno však uvážiti, zda princip naprosté rovnosti všech občanů bez rozdílu stavu a zaměstnání sám o sobě v demokratické republice jest správný a samozřejmý - nezpůsobil v řadách branné moci více škod, než činil politický zisk vojínů přiznáním práva hlasovacího. Byly zjištěny při volbách případy, že vojínové, konající strážní službu, byli sváděni, aby službu opustili, v kasárnách bylo agitováno proti vojenské povinnosti a proti organisaci československé armády a zhoubný účinek této politické agitace ve vojsku jevil se v tom, že předmětem agitace stala se všeobecně povinnost branné služby, stanovená v republice Československé pro všechny občany rovnoprávně, ano agitace šla až k samým základům organisace branné moci republiky. V tomto směru agitace využila všestranně a bezohledně psychologie vojenské massy obtížené mimořádnými povinnostmi, jichž ve zvláštních poměrech poválečných stát od svých občanů byl nucen požadovati. Zásadní, programové stanovisko strany vůči vojsku a vůči organisaci branné moci ve státě postaveno bylo nad zájem státu a jeho potřeby a agitačně bylo působeno útoky na důstojníky tak, že voják v nich viděl viníky všech těžkých povinností vojenských. - Agitovalo se při volbách mezi vojskem v kasárnách i na ulicích a vojsko zachovalo disciplinu a subordinaci jen tam, kde bylo obklopeno živlem jinonárodním. Konstatováno ihned po volbách, že služba se koná nedbale, lhostejně a s nechutí, rozkazy se plnily polovičatě. Během voleb a po volbách došlo také i k případům skutečného vystoupení mužstva proti služební kázni a k hromadnému odepření poslušnosti; případ, že příslušníci téže politické strany, jež v kasárnách měla většinu, vykonávali teror proti příslušníkům menšiny, nebyl ojedinělý. Vojáci, až do voleb upřímní přátelé, stali se při volbách úhlavními nepřáteli, nechtějíce společně ani službu konati. (Viz o tom zprávu ministerstva N. O., předloženou oběma sněmovnám Národního shromáždění.)

Možno proto míti za to, že další přiznání volebního práva vojínům ohroziti by mohlo bezpečnost republiky; vojenská služba bude trvat 14 měsíců a ztráta volebního práva na tento krátký čas nebude tak těžkým břemenem, jež by nevyvážilo výhody z něho plynoucí, a to tím spíše, čím více dnes po světové válce schází mnohým ona mravní dokonalost, jež je předpokladem svobod demokratických.

Nejméně však je dnes oprávněno volební právo vojínů do zastupitelstva obce. Zdánlivý úspěch dobytí několika mandátů do obecního zastupitelstva nemůže býti důvodem pro ty, kdož pojem obecního zastupitelstva neztotožňují s pojmem obce a kdož jsou si vědomi, jaký by nastal chaos ve správě obcí, kdyby o složení obecního zastupitelstva i v budoucnosti rozhodovala vojenská posádka, která den po volbě může jinam býti přeložena a která nemá většího zájmu, než aby se z obce, kde je službou přikázána, co nejdříve dostala do místa svého civilního zaměstnání. Vojíny vylučují z práva volebního zákony republiky Polské a také zákon ze dne 18. prosince 1920,.č. 98 o řádu volení do sněmu Lippe-Detmold praví v § 13.: >dieAusübung des Wahlrechts ruht für die Soldaten während der Dauer der Zugehörigkeit zurWehrmacht<.

V odst. 3. navrhuje se změna jedině potud, že ve větě: >kdož povinni jsoučiniti počet ze správy jmění nebo >statku< obecního,< jest vynecháno slovo >statku<, poněvadž zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n. obecní statek změněn byl v kmenové jmění obecní.

Odst. 4. § 3. odpovídá zákonu ze dne 18. března 1920, č.163 Sb. z. a n.

Poslední odstavec má za účel evidenci těch, u nichž důvody vylučující nastaly, a usnadniti tím přehled volební komise o těch, kdož jsou z práva volebního vyloučeni přes to, že zapsáni jsou ve stálých seznamech voličských.

§ 4.

Převzat byl z řádu volení z r. 1919,a navrhuje se změna pouze potud, že pro nabytí pasivního práva do obecního zastupitelstva má se požadovati dokonání třicátého roku věku v den volby. Zvýšením hranice věku ze 26 na 30 let snaží se vláda zabezpečiti ve správě obcí vliv občanů v životě více zkušených, než tomu bylo při stáří 26 let. Také dosavadní zkušenosti, nabyté politickými úřady ve správě obcí doporučují tuto změnu. Není zajisté důvodu, aby pro členství ve výboru okresním a župním, které budou míti k disposici odborně vzdělané úředníky, vyžadovalo se stáří 30 let, kdežto v zastupitelstvu obecním, kde ve většině případů celá tíha úřadu spočívá jedině na občanech volených a kde je tedy odpovědnost větší, aby stačilo stáří 26 let.

§ 5.

V odst. 3. prodlužuje se lhůta upomínky z 5 na 14 dnů, aby se zamezila agitace v tomto směru právě poslední dni před volbou.

§ 6.

Navrhuje se, aby svazek příbuzenský byl překážkou pouze ve členství obecní rady, nikoliv ve členství obecních komisí, a to z toho důvodu, poněvadž v menších obcích byl často nedostatek schopných občanů pro kandidaturu do obecních komisí. Při překážce manželství navrženo jest obmezení této pouze pro případ, že manželství není rozloučeno. Poslední věta zařaděna byla k návrhu zemské politické správy v Praze a dodatek k odst. 4., že překážka platí jak u vlastních, tak u nevlastních sourozenců, k: návrhu zemské politické správy v Brně.

§ 7.

Upraveno podle textu § 6. řádu volení do poslanecké sněmovny. Poslední odstavec >Služba pro vojíny v záloze< odpovídá odst. 2. § 3. osnovy.

§ 8.

Souhlasí většinou se zněním původního řádu volení; navrženými dodatky o resignaci před ustavením obecního zastupitelstva a o odvolacím právu proti zamítavému usnesení sboru, na jehož členství se resignovalo, snaží se osnova k návrhu zemské politické správy v Praze vyplniti mezeru zákona pro ten případ, že občan do obecního zastupitelstva zvolený již před ustavující schůzí obecního zastupitelstva má důvod k resignaci, a doporučuje ve směru tom osnova, aby v tomto případu rozhodoval politický úřad obci přímo nadřízený, tedy pravidelně okresní politická správa (za župního zřízení okresní úřad), u měst statutárních zemská správa politická a župní úřad, u hlavního města Prahy za župního zřízení ministerstvo vnitra.

Dosavadní ustanovení předposledního odstavce § 8., že vzdáti se členství je jedině tehdy dovoleno, nastanou-li okolnosti tohoto §u, nebo souhlasí-li s resignaci většina členů toho sboru, na jehož členství se resignovalo, vedla v praxi k tomu, že většina sboru pravidelně souhlas s resignaci člena menšiny odepřela. Aby umožněn byl klidný chod v úřadování obecní rady, obecního zastupitelstva, i obecních komisí, doporučuje vláda, aby občanu, který resignaci ohlásil, s níž však většina dotčeného sboru nesouhlasí, bylo vyhrazeno odvolání k politickému úřadu obci přímo nadřízenému, který by rozhodl podle volného uvážení o resignaci s platností konečnou.

§ 9.

Převzat byl beze změny.

§ 10.

Přejímá zásadu 4letého období. V odst. 3. navrhuje osnova dodatek, aby jmenování správní komise po uplynutí volebního období bylo obligatorním jedině tehdy, uplynula-li lhůta více než 4 měsíců ode dne, kdy uplynulo období obecního zastupitelstva, a žádá-li za to aspoň třetina členů starého zastupitelstva, a jmenování členů správní komise aby se dělo podle výsledku platných voleb posledně v obci provedených. Návrh, aby jmenování komise bylo závislým na žádosti aspoň třetiny členů starého obecního zastupitelstva, jest odůvodněn tím, aby se zabránilo úřadování správní.komise tehdy, je-li jisto, že v době poměrně krátké nové obecní zastupitelstvo bude již ustaveno; návrh pak, aby správní komise byla jmenována podle výsledku posledních >platných< voleb, má zameziti případ, že by správní komise byla jmenována podle výsledku posledních voleb, proti nimž právě podány byly námitky a které mohou býti zrušeny. Lhůta 4 měsíců.odůvodněna jest posledním odstavcem tohoto §u.

Čtvrtý odstavec sleduje účel, aby se voleb obecního zastupitelstva zúčastnili voličové zapsaní do voličských seznamů po projití poslední lhůty, v níž stálé voličské seznamy mají býti vyloženy, a poněvadž podle § 12. zákona o stálých voličských seznamech rozhoduje reklamační komise s platností konečnou ve lhůtě 14 dnů, jest jisto, že po uplynutí lhůty dvou měsíců po 15. prosinci a 15. červnu budou stálé voličské seznamy s platností konečnou vždy řádně upraveny a že zapsáni budou do nich zejména všichni občané, kteří aspoň v den vyložení - 15. prosince a 15. června - překročili 21. rok věku. Proto zde může odpadnouti poněkud komplikované ustanovení §§ 17. a 18. řádu volení do sněmovny poslanecké. Slova >nebuďtež rozepisovány<, buďtež vykládána tak, že v této době 2 měsíců volby nemají se konati.

Poslední odstavec má umožniti politickým úřadům řádné vyřizování záležitostí volebních, které nebylo možným, když se volby do všech obcí konaly v jediný den; jak politické úřady prvé instance, tak i zemské politické správy byly tu volebními záležitostmi tak přetíženy, že nemohly při svědomitém vyřizování úřední agendy dodržeti lhůt řádem volení stanovených. Lhůta čtyř měsíců, která se politickým úřadům povoluje, postačí, aby volby byly provedeny včas a aby zároveň politické úřady nebyly nuceny odkládati v době voleb vyřizování jiných, neméně důležitých oborů úřední své agendy.

§ 11.

Odstavec 1. a 2. převzaty jsou beze změny; v odst. 3. - který se stává posledním - odpadá poslední věta: >jakož i vyzvání, aby strany do lhůty zákonnénavrhly zástupce do komise u dohlédacího úřadu. (§ 17.)< a to z toho důvodu, poněvadž komise u dohlédacího úřadu podle § 17. původního řádu volení rozhodovala o námitkách podaných proti voličským seznamům. Zákonem o stálých voličských seznamech stalo se ustanovení toto zbytečným.

Ve čtvrtém odstavci navrhuje osnova změnu v tom směru, že vyhláška nemá obsahovati jen den volby, nýbrž i hodinu, kdy se volba koná (a to přes to, že volba se má podle zákona zahájiti vždy o 8. hodině ranní), dále že má se ve vyhlášce uvésti i volební místnost. Odpadají slova: >vyzvání, aby strany do lhůty zákonnénavrhly své zástupce do komise místní, jakož i počet členů těchto komisí (§12.)<, a to z toho důvodu, poněvadž místní komise sestavovaly voličské seznamy, a pokud měly dohlížeti, aby úřad šetřil ustanovení, daných pro řízení volební, přechází podle osnovy povinnost tato na obecní radu. Dále navrhuje osnova škrtnutí slov >dále lhůtu, do které možno se domáhati volby podle zásady poměrnéhozastoupení a podmínky této žádosti (§ 19.),< poněvadž osnova navrhuje, aby se volby obecního zastupitelstva děly vesměs podle zásady poměrného zastoupení.

(§§ 12., 13., 14., 15., 16., 17. a 18. původního řádu volení odpadají vzhledem k zákonu o stálých voličských seznamech.)

§ 12.

(§ 18. z r. 1919.)

Navrhuje se prodloužiti lhůtu k vyložení voličských seznamů z 8 na 14 dnů,poněvadž stálé voličské seznamy jsou v den vypsání volby hotovy a prodloužením lhůty nezdržuje se výkon volby. Změna navrhuje se také v tom směru, že na správné dodržování zákona dohlížejí členové obecní rady a nikoliv členové místní komise, poněvadž místní volební komise, zřízená podle zákona o stálých voličských seznamech, má jedině kompetenci ohraničenou tímto zákonem (§ 5. zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n.).

§ 13.

Pro předložení kandidátních listin navrhuje osnova prodloužení lhůty ze 14 dnů na 22, a to k souhlasné žádosti všech zemských politických správ. Poněvadž bylo sporno, zda oba stejnopisy kandidátních listin mají býti upraveny jako originály, či zda stačí druhý opis, rozhodla se osnova pro řešení poslední. Poněvadž pak v praxi vyskytlo se často, že obecní úřad odepřel přijmouti kandidátní listinu z domnělého důvodu, že čas 12. hodiny již uplynul - staly se také případy, že v kritický čas nebyl nikdo na obecním úřadě přítomen - navrhuje osnova prodloužení této lhůty do 4 hodin odpoledne s tím, že odepře-li obecní úřad z jakéhokoliv důvodu kandidátní listinu převzíti, má se za to, že kandidátní listina byla podána včas, byla-li nejpozději 22. den přede dnem volby doporučeně podána příslušnému poštovnímu úřadu. Dvacátý druhý den navrhuje osnova proto, poněvadž den volby je vždy neděle, následkem čehož, je nedělí i 21. den před volbou, a neměla by proto významu navržená 4. hodina odpolední a možnost podati kandidátní listinu u poštovního úřadu, kdyby nebyl poslední tento den dnem všedním, kdy poštovní úřady úřadují nejméně do 6. hodiny večerní.

Osnova dále navrhuje povinnost obecní rady, aby byla celá přítomna na obecním úřadě mezi 3-4 hodinou odpolední posledního dne za tím účelem, aby zástupci všech stran protokolárně potvrdili podání a pořad kandidátních.listin.

Zemské politické správy v Praze a v Brně upozornily na případ, co se má státi, nebyla-li včas podána žádná kandidátní listina, anebo, byly-li všechny kandidátní listiny prohlášeny za neplatné. Případ ten snaží se vládní osnova rozřešiti návrhem, aby, nebyla-li včas podána žádná platná kandidátní listina, oznámil to starosta obce politickému úřadu, který vypíše volbu novou. Nebyla-li ani tu podána žádná platná kandidátní listina, ustanoví politický úřad v den, kdy končí období obecního zastupitelstva, na celé volební období správní komisi, nejsa vázán návrhem stran ohledně jmenování určitých osob ani ohledně poměrného zastoupení stran. Poslední ustanovení má právě donutiti voliče v každé obci, aby včas kandidátní listinu předložili.

K pochybnostem vysloveným okresní politickou správou v Jihlavě-venkov, zda kandidáti mohou platně podepsati kandidátní listinu, navrhuje osnova, aby podpis kandidátův byl platným, avšak jedině v obcích do 1000 obyvatelů, poněvadž ve větších obcích nebude opatření potřebného počtu podpisů i bez kandidátů spojeno se žádnými obtížemi.

§ 14.

V odst. 2. navrhuje osnova místo slov: >o polovici větší, než počet osob, ježmají býti voleny do obecního zastupitelstva<, správné znění: >než počet členůobecního zastupitelstva<.

V odst. 3. navrhuje osnova, aby i kandidáti směli býti zmocněncem strany, kterou jsou kandidováni, a k návrhu zemské správy politické v Praze řeší případ, co má nastati, když zmocněnec strany po předložení kandidátní listiny přejde k nepřátelské straně. Nelze jistě čekati, že by stranu, za niž kandidátní listinu jako zmocněnec podepsal, hájil i po přejití k odpůrci, a proto osnova navrhuje, že voličové na kandidátní listině podepsaní mohou nadpoloviční většinou zmocněnce odvolati a jiného voliče prohlásiti zmocněncem, což se však státi může jedině písemným prohlášením, vlastnoručně podepsaným.

§ 15.

Vláda navrhuje, aby - z důvodů výše již uvedených - úpravu kandidátních listin provedla obecní rada spolu se zmocněnci volebních stran. Poněvadž nikdo v tomto stadiu nemůže namítati nevolitelnost kandidátovu, praví osnova ku konci odst. 1, že zmocněnci mohou přednésti jen námitky formální.

Může tudíž býti namítáno, že:

1. kandidátní listina nebyla předložena včas,

2. nebyl k originálu připojen opis kandidátní listiny,

3. kandidátní listina není podepsána dostatečným počtem voličů,

4. v obcích přes 1000 obyvatelů je podepsána kandidátem,

5. neobsahuje řádné označení strany,

6. počet mandátů je větší než o polovici všech členů zastupitelstva,

7. není připojeno vlastnoruční prohlášení kandidátů, že kandidaturu přijímají a že se svým souhlasem na jiné kandidátní listině nejsou navrženi,

8. někdo kandiduje na více listinách, a konečně, že

9. pořadí kandidátů není vyznačeno.

Navrhuje se prodloužiti lhůtu k odpovědi kandidáta v odst. 2. ze 24 na 48 hodin, a rovněž tak lhůtu pro zmocněnce, aby upravili označení volebních stran. Dále osnova navrhuje, aby formální vady opravila obecní rada i tehdy, když se strany zmocněnců stran nebylo proti kandidátním listinám činěno formálních námitek.

Odstavec druhý odpovídá druhému odstavci § 22. původního řádu volení. Ustanovení § 23. původního zákona, že kandidátní listina je neplatná, nemá-li ani po provedeném řízení předepsaného počtu voličů, doplňuje osnova ustanovením, že neplatnou je i kandidátní listina, která došla opožděně, a že o neplatnosti rozhodne obecní rada s platností konečnou a s výhradou námitek proti volbě.

§ 16.

V prvém odstavci řeší osnova spor, na které místo sluší zařaditi kandidáta dodatečně jmenovaného a zda může sám zmocněnec měniti pořadí kandidátů.

V druhém odstavci navrhuje se výslovné ustanovení, že ani obecní rada nesmí na kandidátních listinách po skončené úpravě ničeho měniti a že odvolati celou kandidátní listinu mohou nejpozději desátý den před volbou jedině všichni voličové, kteří listinu tu byli podepsali, což se však státi může jen písemným prohlášením a s výslovným souhlasem všech kandidátů, zmocněnce i jeho náhradníka.