§ 20.
Zvláštní ustanovení o oznamování podezřelých onemocnění při dopravě zvířat.
Při dopravě zvířat buď učiněno oznámení podle prvního odstavce § 19 nejblíže bydlící osobě, která jest povolána přijímati taková oznámení. Při dopravě železniční činí se však oznámení podle § 12 č. 6 a při dopravě lodní má vůdce lodi učiniti oznámení nejbližšímu přístavnímu úřadu.
§ 21.
Obecná zápověď.
Domácí zvířata, která jsou stižena některou nákazou zvířecí, kterou sluší oznámiti, nebo jsou podezřelá takovou nákazou nebo nakažením, nesmějí býti do obchodu dána kromě výjimek tímto zákonem stanovených.
Ve stájích zamořených hospodářství smějí přenocovat toliko osoby, které ošetřují zvířata, pokud také to nebude zapovězeno.
Vstup do takových stájí bez úředního povolení jest dovolen toliko držiteli zvířat, osobám k jich ošetřování ustanoveným, ošetřujícímu zvěrolékaři a orgánům povolaným ku provádění úředních nařízení.
Držitel zvířat má se postarati o to, aby byla zachovávána nařízení v druhém a třetím odstavci daná.
§ 22.
Předběžná opatření obecního starosty.
Jakmile se obecní starosta dozví, že vypukla nákaza zvířecí, kterou sluší oznámiti, nebo o podezřelém onemocnění nebo zhynutí některého zvířete, má to ihned v obci veřejně vyhlásiti a učiniti nejkratším způsobem oznámení politickému úřadu první stolice, a jedná-li se o mor skotu, plicní nákazu nebo slintavku a kulhavku, také sousedním obcím.
Zároveň se má obecní starosta předběžně postarati:
a) aby nemocná a nákazou podezřelá zvířata neopustila prostor, kde jsou umístěna, a aby ostatní zvířata téhož hospodářství, na která jest nákaza, o niž jde, přenosna, byla od nich sice dle možnosti oddělena, avšak nebyla přiváděná na místa, kde by se mohla jiná zvířata nakaziti;
b) aby v místě se nalézající zvířata těch druhů, na které příslušná nákaza může býti přenesena, dokud by jinak nebylo nařízeno, nebyla převáděna ani na trhy, dražby, výstavy, přehlídky zvířat a pod., ani za příčinou změny stálého místa pobytu do jiné obce, jakož i aby nebyla dopravována po železnici nebo lodích a při moru skotu nebo slintace a kulhavce nebyla honěna na společnou pastvu a napájena na společném místě;
c) aby zdechliny zvířat byly za náležitých opatrností až do příchodu nákazové komise uschovány na odděleném místě.
Je-li v obci stále ustanovený zvěrolékař, má bez prodlení vyšetřiti, zda-li a poukd tu jest nakažlivá nemoc, nebo její podezření a nález i s dobrý zdáním ihned zaslati politickému úřadu první stolice.
Bylo-li při tom úplně odstraněno podezření, že jest tu některá nakažlivá nemoc zvířecí, kterou sluší oznámiti, nebuďte učiněna svrchu uvedená opatření obecního starosty.
§ 23.
Nákazová komise.
Jakmile politický úřad I. stolice se dozví, že vypukla nákaza zvířete nebo má podezření takové nákazy, má hned zahájiti úřední řízení a to zpravidla tím, že vyšle úřadního zvěrolékaře. Úřední zvěrolékař má vyšetřiti druh, rozšíření a příčinu vzniku nákazy, naříditi opatření, která sluší učiniti na základě tohoto zákona a prováděcího nařízení k němu, a zahájiti jejich provádění.
Šetření má se zúčastniti obecní starosta, má-li obec svého zvěrolékaře, tento zvěrolékař a příslušný důvěrník (§ 18); mimo to mohou se zúčastniti šetření ostatní důvěrníci v obci.
Osoby v druhém odstavci uvedené, pokud se šetření účastní, tvoří s úředním zvěrolékařem nákazovou komisi, kterou řídí úřední zvěrolékař.
Je-li třeba, může politický úřad I. stolice vyslati kromě úředního zvěrolékaře také jiný orgán, aby řídil nákazovou komisi a učinil potřebná opatření.
Neúčastní-li se ve vyšetřování žádná z osob v druhém odstavci uvedených, obstarají úkol nákazové komise úřední orgány vyslané politickým úřadem I. stolice.
Též držitel zvířete nákazou podezřelého může k šetření nákazové komise přibrati zvěrolékaře.
Činí-li se proti správnosti úředního šetření důvodné námitky, má si politický úřad I. stolice vyžádati nejkratší cestou rozhodnutí politického úřadu II. stolice. Totéž stane se k žádosti zástupců obce, nebylo-li vyhověno jejich jednomyslně podaným námitkám nebo návrhům, avšak provádění nařízených ochranných opatření nesmí býti pro takové případy odloženo.
Členové nákazové komise, pokud nejsou státními úředníky, jsou pomocnými orgány státní správy se všemi právy a povinnostmi z tohoto jejich postavení plynoucími. Bližší upraví se vládním nařízením.
Každý držitel dobytka jest povinen dovoliti nákazové komisi vstup do všech svých místností, pokud to není na závadu tlumení nákazy.
§ 24.
Opatření při podezření nákaz zvířecích.
Bylo-li šetřením odůvodněno podezření nákazy zvířecí, pro kterou platí povinnost oznamovací, buďte zavedena potřebná ochranná opatření.
Ve lhůtě přiměřené době vývinu domnělé nákazy buď zvěrolékařská prohlídka opětována. Toliko při moru skotu jest vyšetřující zvěrolékař povinen setrvati na místně až do konečného zjištění věci.
Jestliže dle úsudku úředního zvěrolékaře může býti zjištěno, zda jest tu nákaza zvířecí, toliko pitvou některého podezřelého zvířete a není tu žádné mrtvoly takového zvířete, buď nařízeno úředním zvěrolékařem, aby bylo některé podezřelé zvíře zabito.
Též ústrojí nebo jich části, krev, produkty nemoci, odměšky a výměty zvířete možnost zaslati ustanovenému k tomu ústavu, aby bylo zjištěno, zda-li je tu nákaza.
K témuž účelu mohou býti provedena na živých zvířatech diagnostická očkování, nebo může býti z takových zvířat vzata krev i produkty nemoci.
Jakmile přestane podezření nákazy, pro kterou platí povinnost oznamovací, buďte opatření ochranná zrušena.
§ 25.
Opatření na ochranu proti nákazám a jejich tlumení.
Aby byly nákazy zvířecí utlumeny a jich šíření se zamezilo, buďtež učiněna dle toho, o jaký případ a jak veliké nebezpečenství se jedná - s výhradou opatření dle IV. oddílu tohoto zákona o jednotlivých nákazách - opatření v § 26 uvedená.
Opatření ta lze doplniti dle získaných zkušeností a poznatků vědy tak, aby bylo čeleno dalšímu šíření se nákaz a aby byli chráněni lidé i zvířata před nimi.
Bližší předpisy budou vydány nařízením.
§ 26.
Opatření na ochranu proti nákazám a jich tlumení jsou:
1. Bezodkladné usmrcení nemocných a podezřelých zvířat, pokud jest toto opatření dle tohoto zákona nařízeno nebo přípustno, jakož i utracení zvířat menší ceny;
2. neškodné odstranění mrtvol zvířecích jakož i věcí a předmětů, jež mohou býti jako takové nebo následkem upotřebení nositeli nakažliviny;
3. oddělení, střežení a pozorování nemocných a podezřelých zvířat, jich určité označení a evidence;
4. závěra jednoduchá, jež záleží v tom, že zvířata nemocná nebo podezřelá budou uzavřena do prostoru k tomu určeného (stáje, ohrady atd.) a nesmějí býti odtamtud bez úředního povolení odvedena;
5. závěra zostřená, jež pozůstává mimo opatření u jednoduché závěry a jestliže nebude v jednotlivých případech nic jiného nařízeno, z těchto opatření:
A) pro zamořenou osadu.
a) Zvířata, na něž jest nákaza přenosna, nesmějí opustiti prostor, v němž jsou umístěna, dovoz takových zvířat do zamořené osady jest zakázán;
b) osoby, které obývají stavení, v nichž se nalézají zvířata podrobená závěře, nesmějí bez povolení politického úřadu I. stolice zamořené hospodářství opustiti a cizí osoby bez povolení téhož úřadu do takového hospodářství vstoupiti;
c) do zamořené osady nesmějí osoby, které bydlí mimo ni, vstoupiti bez povolení politického úřadu I. stolice;
d) zápověď volného pobíhání bravu vepřového, psů a jiných drobných zvířat domácích, utracení takových zvířat při neuposlechnutí zákazu;
e) obchod předměty, jimiž možno nakažlivinu přenést je zakázán;
f) ustanoví se osoby (četnictvo, policie, vojsko a pod.) za příčinou dohledu, aby byla úřední nařízení zachovávána;
g) zákaz konání trhů, výstav, dražeb na zvířata a podobných uspořádání, jakož i shromažďování lidu jakéhokoliv druhu,
B) pro okolí ohrožené nákazou
mohou býti stanovena pásma a sice pásmo nákazové, pro něž platí opatření pod lit. A. uvedená, a další pásmo ochranné, z něhož nesmějí býti zvířata odváděna, ani k prodeji nabízena.
6. léčení zvířat nemocných a podezřelých z nákazy;
7. omezení nebo zákaz upotřebení mléka a mléčných výrobků;
8. očkování;
9. desinfekce.
Podrobnější předpisy o tom, jak má býti opatření na základě tohoto § vydaných použito a jak mají býti prováděna, budou vydány nařízením, při čemž budiž dle možnosti přihlíženo k zájmům zemědělství a obchodu, pokud to nevadí energickému tlumení nákaz.
§ 27.
Zodpovědnost obecního úřadu.
Orgány obecní jsou zodpovědny za to, že budou přesně prováděna v obvodu obce opatření státních úřadů vydaná na základě tohoto zákona; dozor v této příčině vykonává politický úřad I. stolice.
§ 28.
Vyhlášení o vzniku nákazy zvířecí.
Zjistí-li se, že vznikla nákaza zvířecí, pro kterou platí povinnost ohlašovací, má vyšetřující orgán politického úřadu (§ 23) a nebylo-li konáno šetření na místě samém, řečený úřad zpraviti sousední obec o vzniku nákazy a o nařízených snad obmezeních obchodu a v případě potřeby učiniti na základě tohoto zákona potřebná opatření pro obvod těchto obcí. Obce tyto mají bez průtahu způsobem v místě obvyklým vyhlásiti všeobecně závazná opatření, která byla učiněna, aby nákaza nebyla zavlečena.
Politický úřad má bez průtahu učiniti oznámení také nejbližším politickým úřadům I. stolice a třeba-li toho také vojenským úřadům, neb ústavům pro chov koní a podati zprávu politickému úřadu II. stolice.
Tento úřad má podle nebezpečenství zpraviti sousední správní obvody o vzniku nákazy a o nařízených uzavíracích opatřeních a učiniti o tom oznámení ministerstvu zemědělství.
Způsob vyrozumění úřadů sousedních států bude stanoven nařízením.
§ 29.
Občasná přehlídka.
Dokud trvá nákaza zvířecí, kterou sluší oznámiti, má politický úřad I. stolice v případech, jež budou nařízením určeny, vysílati úředního zvěrolékaře v přiměřených lhůtách k dohledu do místa nákazy.
§ 30.
Léčení.
Opatřiti léčení nemocných zvířat ponechává se úsudku držitele zvířat, pokud zvěrolékařské ošetřování není úředně nařízeno, anebo pokud jest vůbec přípustno. Léčiti nemocná a podezřelá zvířata (§ 1 poslední odst. a § 17) smějí však toliko zvěrolékaři.
§ 31.
Zánik nákazy.
Zvěrolékařsko-policejní opatření učiněná, aby byla potlačena nákaza, pro kterou platí povinnost oznamovací, buďte ihned zrušena, jakmile jich již není třeba.
Nákaza buď prohlášena politickým úřadem I. stolice za zaniklou, jakmile není již pádného nákazou nemocného zvířete v příslušném hospodářství, po případě místě, desinfekční řízení bylo provedeno a uplynula od posledního uzdravení, zabití nebo zdechnutí zvířete ustanovená doba.
Oddíl IV.
Zvláštní ustanovení pro jednotlivé nákazy zvířecí, které sluší oznamovati.
§ 32.
Mor skotu.
Zjistí-li se mor skotu nebo podezření jeho, budiž to hned oznámeno telegraficky politickému úřadu II. stolice a ministerstvu zemědělství a nařízena zostřená závěra (§ 26).
Tato má býti rozšířena na celou obec a nejméně na okolí pěti km (pásmo nákazové). Zároveň budiž stanoveno další pásmo ochranné v rozsahu do 20 km od zamořené obce.
V celém tomto obvodu budiž založen seznam veškerých přežvýkavců a předepsána povinnost oznámiti jakékoli vnitřní onemocnění jejich. Tato povinnost může býti předepsána též pro větší území. Předpisy o morových komisarech, jakož i další opatření budou vydána nařízením.
Zvířata nemocná, jakož i podezřelá buďtež bez prodlení poražena.
Porážka budiž, pokud to jen možno, provedena na místě samotném; usmrcená zvířata buďtež i s koží neškodně odstraněna, budou-li však shledána po porážce zdravými, smí býti maso upotřebeno. Mimo zamořenou obec smí býti maso prodáno jen se svolením ministerstva zemědělství.
Pokud se týče mléka a mléčných výrobků, buďtež provedena opatření podle § 26.
Předměty a zvířata malé ceny buďtež zničeny.
Nachází-li se v zamořených stájích brav skopový a kozy v menším počtu, buďtež také tato zvířata bez prodlení poražena.
Jedná-li se o větší stáda, buďtež rozdělena na menší část a podrobena dvouměsíční zostřené závěře. Nevyskytne-li se v této době nový případ onemocnění, bude závěra zrušena, byla-li desinfekce provedena.
§ 33.
Plicní nákaza skotu.
Zjistí-li se plicní nákaza skotu nebo podezření její, budiž to ihned telegraficky oznámeno politickému úřadu II. stolice a ministerstvu zemědělství a budiž nařízená přísná závěra (§ 26).
Tato má býti rozšířena na celou obec a nejméně na okolí 5 km.
V obvodu, pro nějž jest závěra nařízena, budiž sestaven soupis veškerého skotu.
Zvířata nemocná, jakož i podezřelá buďtež bez prodlení poražena.
Porážka budiž, pokud to jen možno, provedena na místě samém, není-li počet skotu podezřelého tak velký, že by nemohlo býti maso z něho v zamořené obci, ani v nejbližším okolí zpeněženo.
O tom, zda a jakým způsobem může býti maso z onemocněných zvířat v zamořené obci zužitkováno, rozhodne v jednotlivých případech úřední zvěrolékař. Bude-li upotřebení masa k použití lidskému dovoleno, buďtež hlavy, rohy, paznehty, orgány dýchací, žaludky a vnitřnosti zničeny. Totéž se stane s mrtvolami zvířat nákazou zhynuvších nebo se zvířaty, jichž maso nebylo dovoleno upotřebiti k lidskému požití.
Maso ze zvířat, jež byla shledána po porážce zdravými, smí býti zpeněženo mimo zamořenou obec jen se svolením politického úřadu II. stolice.
Kůže budiž před zužitkováním desinfikována.
Pokud se týče mléka a mléčných výrobků, buďtež provedena opatření v § 26 uvedená. Předměty a zvířata malé ceny buďtež zničeny.
§ 34.
Slintavka a kulhavka.
Zjistí-li se slintavka a kulhavka v obci dosud této nákazy prosté, budiž ihned nařízena zostřená závěra (§ 26) a případ oznámen telegraficky politickému úřadu II. stolice.
Pokud se týče mléka a mléčných výrobků, buďtež učiněna opatření podle § 26.
Zvířata malé ceny (§ 26) buďtež utracena.
Zvířata nákazou nemocná nebo podezřelá buďte poražena, je-li pravděpodobno, že bude poražením nákaza utlumena.
Zvláště budiž porážka provedena, vyskytnou-li se v některé krajině jen jednotlivé případy, nebo vznikne-li nákaza na místě zvláště nebezpečném.
O tom, zda a v jakých případech má býti porážka vykonána, rozhoduje politický úřad II. stolice k návrhu nákazové komise.
Porážka dějž se, pokud jen možno, na místě samém. O tom, čeho třeba dbáti, aby porážkou nebyla nákaza rozvlečena, budou vydány zevrubnější předpisy nařízením.
Nedojde-li k porážce, budiž prováděno léčení nemocných a podezřelých zvířat, jakož i ořezávání a desinfekce paznehtů, je-li to dle nálezu zvěrolékařského nutno, s největší pozorností pod dozorem úředního zvěrolékaře. Dle stupně nemoci, nejdéle však po 4 měsících, budiž ořezání paznehtů a jich desinfekce znovu provedena.
Po dobu nemoci buďtež nohy (končetiny) zvířat, stáje i s předstájím, jakož i hnůj desinfikovány.
Při zrušení závěry mohou býti zvířata neúplně uzdravená na úřední příkaz poražena.
§ 21.
Sněť slezinná.
Zjistí-li se u domácích zvířat (§ 1) sněť slezinná, buďtež zamořené stáje a pastviny podrobeny jednoduché závěře (§ 26) po dobu 3 neděl, však dosud zdravých zvířat možno použíti též mimo zamořené hospodářství.
Zvířata nemocná nebo podezřelá nesmějí býti zabita beze zvláštního úředního povolení.
Zapověděno jest zužitkovati a prodávati jednotlivé části, mléko nebo jinaké produkty takových zvířat.
Chirurgické operace na takovýchto zvířatech smějí prováděti toliko zvěrolékaři; těla takových zvířat smějí býti pitvána toliko za zvěrolékařova řízení.
Těla zvířat zhynulých buďtež i s koží (srstí, žíněmi) zničena nebo technicky zužitkována (§ 26).
Porážeti za příčinou požívání masa ještě zdravě vypadající nepodezřelá zvířata ze zamořeného hospodářství jest dovoleno toliko s přivolením a za dozoru zvěrolékaře a jenom v místě zamořeném.
Vypukne-li sněť slezinná u zvěře, budiž u padlé nebo zabité zvěře šetřeno předpisů pátého odstavce tohoto §u.
Míst, na nichž byla těla zvířat zakopána, nesmí býti po 15 let použito ani k pěstění rostlin, ani jako pastvin.
§ 36.
Sněť šelestivá.
Těla zvířat zhynulých na sněť šelestivou buďte technicky (§ 26) zužitkována nebo zničena; totéž stane se s těly zvířat, jež zhynula následkem očkování proti sněti šelestivé.
Kůži lze zužitkovati, bude-li desinfikována.
Míst, na nichž byla těla takovýchto zvířat zakopána, nesmí býti po 15 let použito ani k pěstování rostlin, ani jako pastviny.
§ 37.
Nákaza zvěře a skotu.
Zjistí-li se u skotu nákaza zvěře a skotu, buďtež zamořené stáje a pastviny podrobeny jednoduché závěře (§ 26) po dobu 3 neděl, avšak dosud zdravých zvířat možno použíti též mimo zamořené hospodářství.
Těla zvířat zhynulých buďte technicky (§ 26) zužitkována nebo zničena.
Kůži lze zužitkovati, bude-li desinfikována.
Porážeti zvířata ze zamořeného hospodářství za příčinou požívání masa jest dovoleno toliko s přivolením a za dozoru zvěrolékaře a jenom v tomto hospodářství.
§ 38.
Ozhřivka.
Vyskytne-li se mezi zvířaty téhož hospodářství případ ozhřivky, buďtež všechny zvířata tohoto hospodářství, pokud jest na ně ozhřivka přenosná, ihned podrobena jednoduché závěře (§ 26). Totéž platí, vznikne-li podezření ozhřivky.
Zvířata ozhřivkou nemocná buďtež k úřednímu nařízení neprodleně usmrcena.
Mrtvoly zvířat smějí býti jen technicky (§ 26) zužitkovány; není-li to možno, buďtež zničeny a sice i s koží, vyjímajíc případy, jež budou v nařízení uvedeny.
Aby mohla býti nemoc zjištěna, buďtež všechna závěře podrobená zvířata diagnosticky vyšetřena způsobem, jenž bude nařízením určen.
Zvířata, u nichž se diagnosticky a prohlídkou podezření nemoci potvrdí, buďtež bez prodlení usmrcena.
Ostatních zvířat může býti použito k práci v obvodu podle poměrů určeném; buďtež však po dobu 2 měsíců každých 14 dní úředním zvěrolékařem prohlédnuta.
Usmrcení podezřelých zvířat může býti politickým úřadem II. stolice nařízeno, vyjádří-li se úřední zvěrolékař na základě vyšetřených okolností a shledaných příznaků, že jde pravděpodobně o ozhřivku a politickým úřadem I. stolice také tehdy, když se zjistí, že zvířat závěře podrobených používá se proti zápovědi, nebo když jsou postižena mimo jim vykázané místnosti, nebo na místech, ke kterým byl přístup pro ně zapověděn.
§ 39.
Neštoviční nákaza bravu skopového.
Veškeren brav skopový, mezi nímž se vyskytne případ neštovic, budiž ihned podroben jednoduché závěře (§ 26).
Není-li možno, zdravá zvířata od nemocných odděliti a tato uzavříti nebo rozšíří-li se nemoc větší měrou ve stádě, buď nařízeno ochranné očkování ještě nenakažených zvířat.
Nastává-li nebezpečí, že nákaza bude zavlečena do sousedních stád, může politický úřad I. stolice naříditi, aby byla očkována stáda nákazou ohrožená.
Očkované ovce buďtež podrobeny týmž zvěrolékařko-policejním opatřením, jako ovce neštovicemi onemocnělé.
Zvířata nemocná a podezřelá smějí se za příčinou požívání masa porážeti jen s úředním povolením za zvěrolékařského dozoru.
Těla padlých nebo usmrcených neštoviční nákazou nemocných ovcí buďtež, vyjímaje případy, jež budou nařízením stanoveny, i s koží a vlnou odstraněna a to pokud možno spálením (§ 26).