Článek 33.

 

Vysoké Smluvní Strany si vzájemně sdělí veškerá omezení obchodu, stanovená z důvo­du zdravotní policie.

 

Článek 34.

 

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že bu­dou prováděti mezinárodní úmluvu Pařížskou ze dne 20. března 1883 o ochraně průmyslo­vého vlastnictví, revidovanou ve Washing­tonu dne 2. června 1911, jakož i každou mezi­národní úmluvu, týkající se jmenovitě paten­tů na vynálezy, k níž by obě Smluvní Strany přistoupily.

 

Vysoké Smluvní Strany se dále zavazují, že budou prováděti mezinárodní úmluvu Bern­skou ze dne 9. září 1886 o ochraně literárních a uměleckých děl, revidovanou v Berlíně 13. listopadu 1908 a doplněnou dodatečným protokolem podepsaným v Bernu 20. března 1914.

 

Článek 35.

 

Obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že zahájí co možná nejdříve jednání, aby byla uzavřena jedna nebo více zvláštních úmluv,jež by zaručovaly dělníkům a jich právním zástupcům jednoho z obou států na území druhého rovné nakládání s vlastními přísluš­níky ve všem, co se týče provádění zákonů o ochraně práce, pomoci lékařské a nemocnič­ní, sociálním pojištění proti různým nebez­pečím, vyučování a svobodě spolčovací i svo­bodě organisace odborové.

 

Článek 36.

 

Vysoké Smluvní Strany poskytují si vzá­jemně právo jmenovati konsuly ve všech pří­stavech a ve všech obchodních místech území druhé Vysoké Smluvní Strany, v nichž jsou připuštěni konsulové třetího státu.

 

Tito konsulové jedné z Vysokých Smluv­ních Stran budou požívati pod podmínkou vzájemnosti v území druhé veškerých výsad, práv a svobod, jichž požívají a v budoucnosti budou požívati konsulové kterékoli jiné moc­nosti.

 

Pokud se tkne však osvobození od daní pří­mých, je shoda v tom, že toliko konsulové z povolání budou moci požívati tohoto osvobo­zení, pokud ovšem nejsou poddanými Vysoké Smluvní Strany, v jejímž území mají vyko­návati své funkce, a v žádném případě u větší míře než diplomatičtí zástupci Vysokých Smluvních Stran.

 

Řečeným funkcionářům se dostane od míst­ních úřadů veškeré podpory a přispění, jež se poskytuje anebo jež bude poskytnuto v bu­doucnosti konsulárním funkcionářům státu, požívajícího nejvyšších výhod, při vydávání námořníků a vojáků, tvořících posádku na lo­dích jedné ze Smluvních Stran, kteří by sběhli na území druhé.

 

Článek 37.

 

Kdykoliv vzniknou mezi Vysokými Smluv­ními Stranami rozpory o výkladu a provádění ustanovení této smlouvy, rozpory tyto budou urovnány rozhodčím nálezem, požádá-li o to jedna z Vysokých Smluvních Stran.

 

Pro každou rozepři bude rozhodčí soud slo­žen takto: Obě Vysoké Smluvní Strany budou každá jmenovati jako rozhodčího ze svých státních příslušníků jednu způsobilou osobu a dohodnou se o volbě třetího rozhodčího, pří­slušníka třetího státu přátelského. Vysoké Smluvní Strany si vyhrazují označiti předem pro období, které se stanoví, osobu, jež bude vykonávati v případě sporu funkce třetího rozhodčího.

 

Článek 38.

 

Tato smlouva vstoupí v platnost po výměně ratifikačních listin a zůstane platnou do 31. prosince 1925.

 

V případě, že žádná z Vysokých Smluvních Stran neoznámí 12 měsíců před vypršením svůj úmysl odvolati její účinnost, smlouva zůstane závaznou až do vypršení jednoho roku ode dne, kdy ji jedna nebo druhá z Vy­sokých Smluvních Stran vypoví.

 

Článek 39.

 

Tato smlouva, sepsaná ve dvou exemplá­řích, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku italském, bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Římě co možno nej­dříve.

 

V případě rozporu bude směrodatným text v jazyku italském, jakožto jazyku známém všem plnomocníkům.

Čemuž na vědomí uvedení plnomocníci po­depsali tuto smlouvu a přitiskli na ni své pe­četi.

 

V Římě, dne 23. března 1921.

 

(L. S.) Zdeněk Fierlinger v. r.

(L. S.) Zdeněk Fafl v. r.

(L. S.) Lodovico Luciolli v. r.

(L. S.) Angelo di Nola v. r.

Závěrečný protokol,

 

připojený k obchodní a plavební smlouvě

mezi Československem a Italií.

 

Při podpisování obchodní a plavební smlouvy, uzavřené dnešního dne mezi Česko­slovenskem a Italií, učinili podepsaní plno­mocníci následující výhrady a prohlášení, která mají tvořiti nerozdílnou část smlouvy samé.

 

K článku 3.

 

Živnostenské legitimace budou stanoveny dle vzorce připojeného v příloze A a vysta­veny v jazyku československém neb italském s překladem francouzským.

 

Vysoké Smluvní Strany oznámí si vzájem­ně úřady pověřené vydáváním legitimací, jakož i předpisy, kterým se musí cestující podříditi při provozování svého obchodu.

 

Předměty, podléhající celním poplatkům, které budou dovezeny obchodními cestujícími jako vzorky, budou jednou i druhou stranou připuštěny bez cel dovozních a vývozních s podmínkou, že tyto předměty, aniž by byly prodány, budou opět vyvezeny ve lhůtě 12 mě­síců a že totožnost předmětů dovezených a opět vyvezených nebude pochybna, ať prochá­zejí ostatně kterýmkoli celním úřadem při svém vývozu.

 

Zpětný vývoz vzorků musí býti zaručen při vstupu do obou zemí buď složením obnosu celních poplatků neb jistotou.

Po uplynutí předepsaných lhůt obnos cla, podle toho, byl-li složen nebo zajištěn, bude ve prospěch státní pokladny súčtován neb z dané jistoty zapraven, nebude-li prokázáno, že v té­to lhůtě byly vzorky nebo modely opět vyve­zeny.

 

Jestliže před uplynutím předepsané lhůty vzorky nebo modely budou předloženy pří­slušnému úřadu celnímu za účelem opětného vývozu, celní úřad bude povinen se přesvěd­čiti, že předměty jemu předložené jsou totož­né s těmi, pro něž bylo dáno povolení dovozu.

 

Není-li v tomto směru pochyby, potvrdí celní úřad opětný vývoz a vrátí obnos cla, při dovozu složeného, nebo učiní opatření, po­třebná pro uvolnění jistoty.

 

Od dovozce nebude vyžadováno žádných ji­ných nákladů, kromě kolkových poplatků za vydání osvědčení neb dovolovacího listu a rov­něž za připojení značek, určených k zajištění totožnosti vzorků neb modelů.