Článek 10.

 

V případě, že by hangar 55 a volný prostor uvedený v čl. 1. nevystačovaly, aby pojaly veškeré zboží československého provozu, anebkdyby tato zařízení nebyla upotřebitelná, bude postaráno o přidělení jiného hangaru, resp. jiného volného prostoru s největší ocho­tou, pokud dovolí okolnosti, a to za modalit a sazeb obvyklých za provoz vůbec.

Dle možnosti dá se při přidělení přednost hangaru č. 58.

 

Článek 11.

 

Pro užívání všelikého zařízení aneb vystro­jení, jakož i pro všelikou službu přístavní, pokud tato jest vykonávána státem aneb orgány od státu odvislými a pokud je upra­vena dle norem a sazeb podléhajících schvá­lení státnímu, vláda italská zaručuje vládě československé aneb tomu, kdo jí jest zmoc­něn, nejpříznivější podmínky udělené jiným a každým způsobem stejné zacházení jako s občany italskými.

 

Při povolování přistávání k nábřeží přilé­hajícímu k hangaru č. 55 budou námořní úřa­dy dávati přednost lodím s vlajkou česko­slovenskou aneb lodím, jež provádějí obchod­ní operace v zájmu Československa.

 

Článek 12.

 

Pro dodávání železničních vozů, potřebných k nakládání zboží určeného pro Českosloven­sko, jakož i pro urychlenou jeho přepravu, odvolává se italská vláda na platná ustano­vení o výměně vozového materiálu v mezi­národní službě dopravní a na úmluvy již ob­sažené v protokolu konference, konané v Št. Hradci dne 14. května 1920 mezi zástupci če­skoslovenskými, italskými, království S. H. S. a rakouskými.

 

Článek 13.

 

V hangaru č. 55 bude zřízen českosloven­ský celní úřad s dostatečným prostorem, jenž bude moci vlastními orgány vykonávati všech­ny úkony celní služby v dosahu naznačeném v separátním protokolu.

 

Případné nutné adaptace místností, jež jsou v hangaru dány k disposici pro tento úřad, budou provedeny ve shodě se správou Magazzini Generali.

 

Italská celní správa dovoluje, aby bylo za­vedeno používání československé celní uzávě­ry transitní.

 

Právo italských úřadů na výkon celní služ­by, celní kontroly a přístavní policie není tímto nikterak dotčeno.

 

Československý celní úřad může k svému označení použíti nápisu v české i italské řeči a československých národních barev.

 

Článek 14.

 

Ve všech otázkách, týkajících se českoslo­venského provozu zboží a cestujících, jest če­skoslovenský generální konsulát v Terstu příslušným k jednání za Československo k pro­vedení této úmluvy.

 

Jmenovaný konsulát sjedná patřičné doho­dy se zúčastněnými správami.

 

Článek 15.

 

Kdyby vznikly ohledně výkladu a provádění předchozích článků rozpory, jež by nemohly býti urovnány bezprostřední dohodou přísluš­ných činitelů, budou předloženy k rozhodnutí Jeho Excellenci generálnímu civilnímu komi­saři v Terstu.

 

Článek 16.

 

Smlouva tato nabude platnosti dnem své ratifikace a zůstává prozatím v platnosti úmluva ze dne 23. srpna 1919 se změnami, ujednanými na československo-italské konfe­renci v lednu 1920.

 

Článek 17.

 

Tato úmluva, sepsaná ve dvou exemplářích, jednom v jazyku českém, druhém v jazyku italském, bude ratifikována a ratifikační li­stiny budou vyměněny v Římě co možná nej­dříve.

 

V případě rozporu bude směrodatným text v jazyku italském, jakožto jazyku zná­mém všem plnomocníkům.

 

Čemuž na svědomí uvedení plnomocníci po­depsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pe­četi.

 

V Římě, dne 23. března 1921.

 

(L. S.) Zdeněk Fierlinger v. r.

(L. S.) Zdeněk Fafl v. r.

(L. S.) Lodovico Luciolli v. r.

(L. S.) Angelo di Nola v. r.

 

Úmluva

právně-finanční.

 

Za účelem úpravy některých vztahů po­vahy právně finanční mezi Československem a Italií podepsaní:

 

Zdeněk Fierlinger,

přednosta obchodně politického oddělení ministerstva zahraničních věcí republiky Československé,

 

Zdeněk Fafl,

přednosta románské skupiny Úřadu pro zahraniční obchod republiky Československé,

 

Lodovico Luciolli,

generální ředitel cel a nepřímých daní ministerstva financí král. italského,

 

Arturo Ricci Busatti,

hlavní tajemník rady pro sporné věci diplomatické při ministerstvu věcí zahraničních království ital­ského, na základě plné moci, kterou byli opatřeni od svých vlád, shodli se na těchto ustano­veních: