En ce qui concerne les formalités quelconques, auxquelles les industriels (voyageurs de commerce) sont soumis dans les territoires des Parties Contractantes, les deux pays se garantissent réciproquement le traitement de la nation la plus favorisée.
Article 28.
Les deux Parties Contractantes se réservent, le cas échéant, de régler les questions concer nant la navigation par une convention spéciale.
Article 29.
Les arrangements spéciaux ci-après seront considérés comme faisant partie intégrante de la présente Convention et resteront en vigueur aussi longtemps que celle-ci
a) arrangement en vue de faciliter le traficfrontière local (Annexe D);
b) arrangement concernant les mesures à prendre contre les épizooties (Annexe E avec le protocole final à cet annexe);
c) arrangement concernant la désinfection des wagons de chemins de fer servant au transport du bétail (Annexe F).
Article 30.
La présente Convention sera ratifiée et les ratifications en seront échangées à Varsovie aussitôt que faire se pourra.
Elle entrera en vigueur le quinzième jour après féchange des ratifications.
La présente Convention restera exécutoire pendant une année à partir, du jour de son entrée en vigueur.
Après 1'expiration de ce délai, elle sera prolongée par voie de tacite réconduction et, à partir du jour de sa dénonciation par une des Parties Contractantes, restera en vigueur encore trois mois.
En foi de quoi les Plénipotentiaires ont signé la présente Convention.
Fait en double exemplaire, à Varsovie, le vingt Octobre mil neuf cent vingt et un.
Maxa m. p.
J. Dvořáček m. p.
Henryk Straslburger m. p.
OBCHODNÍ SMLOUVA
MEZI
REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU
A
POLSKEM
(Překlad.)
President republiky československé s jedné strany
a
Náčelník Státu Polského s druhé strany,
v souhlasném přání podporovati obchodní styky stejně jako i spolupráci hospodářskou mezi oběma státy a dáti takto pevný podklad přátelským svazkům, jež je pojí, rozhodli se uzavříti obchodní smlouvu přizpůsobenou přechodné úpravě hospodářství ještě dosud platné v obou státech a jmenovali k tomu účelu svými plnomocníky:
President republiky československé:
pana Prokopa Maxu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Československé v Polsku
a
pana Jana Dvořáčka,
přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí.
Náčelník státu Polského:
pana Henryka Strasburgera,
správce ministerstva průmyslu a obchodu,
kteříž, předloživše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:
Článek I.
Příslušníci obou smluvních stran, budou požívati při nastupování a provozování obchodu a živností na území druhé smluvní strany všech výsad, svobod a výhod přiznaných státu, požívajícímu nejvyšších výhod.
Článek 2.
S občany obou smluvních stran bude zacházeno jako s vlastními příslušníky, ubírají-li se na veletrhy a trhy na území druhé smluvní strany, aby tam obchodovali, prokáží-li se legitimací dle připojeného vzoru (příloha A), vydanou úřady státu, jehož jsou příslušníky.
Článek 3.
S příslušníky obou smluvních stran bude na území druhé smluvní strany zacházeno, pokud jde o jejich právní postavení, jejich majetek movitý a nemovitý, jejich práva a zájmy, stejně příznivě jako s příslušníky kteréhokoli třetího státu. Budou míti volnost spravovati své věci na území druhé smluvní strany bud' osobně, nebo prostředníky jimi zvolenými, aniž budou v tomto směru podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena platnými zákony a nařízeními příslušné země.
Budou míti právo vystupovati před soudy a budou míti volný přístup k úřadům druhé smluvní strany. Budou moci používati k ochraně svých zájmů advokátů a zástupců, jež si sami zvolí, nepodléhajíce při tom jiným omezením než těm, která jsou stanovena platnými zákony a nařízeními příslušné země, a bude s nimi v každém ohledu právě tak zacházeno, jako s příslušníky kteréhokoliv státu jiného.
Článek 4.
Příslušníci obou smluvních stran budou osvobozeni na území druhé smluvní strany od jakékoli vojenské služby v branné moci jakož i od jakékoli dávky, ukládané náhradou za osobní vojenskou službu a naopak nebude jim nikterak bráněno, aby dostáli své vojenské povinnosti ve vlastním státě.
V míru i za války nejsou povinni k jiným vojenským plněním a rekvisicím, leč k těm; které se ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a dle stejných zásad jako těmto a vždy za náhradu.
Rovněž budou osvobozeni od jakékoli závazné veřejné činnosti soudní, správní nebo obecní, vyjma poručenství nad příslušníky své země.
Článek 5.
Akciové společnosti jakož i ostatní společnosti obchodní a průmyslové (s výjimkou společností peněžních a pojišťovacích), jež jsou zřízeny na území jedné smluvní strany dle příslušných zákonů a jež na tom území mají své sídlo, mohou se usaditi, podřídí-li se zákonům druhé země, na jejím území a provozovati tam svůj obchod nebo svoji živnost, vyjma odvětví obchodu a průmyslu, která by byla pro svůj všeobecně prospěšný ráz podrobena zvláštním omezením platným pro všechny státy. Společnosti svrchu vytčené budou moci svobodně vystupovati před soudy obou států.
Připuštění těchto společností k provozování jejich obchodu a živností na území druhé smluvní strany bude se říditi zákony a předpisy, které platí, nebo budou platiti na tomto území.
Jinak však s těmito již připuštěnými společnostmi bude na území druhé strany stejně zacházeno, jak to jest přiznáno nebo by mohlo býti přiznáno podobným společnostem kteréhokoli jiného státu.
Článek 6.
Oprávnění k provozování živnosti neb obchodu nabytá před působností této obchodní smlouvy a dosud nezaniklá, trvají dále.
Obchodní neb živnostenský závod zřízený na území jedné smluvní strany, který měl před 1. listopadem 1918 na území druhé smluvní strany vedlejší závod nebo sklad, má do tří měsíců, po nabytí platnosti této smlouvy, žádati pro tento vedlejší závod nebo sklad o živnostenský list, případně o potřebnou koncesi. Živnostenský list nebo koncese nebudou odepřeny, nebyl-li předmět obchodu neb živnosti onoho podniku změněn; tyto podniky nebudou povinny znovu splňovati požadavků předepsaných zákony neb nařízeními příslušného státu a platiti poplatky vybírané při zřízení nového závodu.
Článek 7.
Akciové společnosti, které byly zřízeny před 1. listopadem 1918 se sídlem na území jednoho z obou smluvních států a jež před tímto dnem na území druhého smluvního státu
provozovaly pravidelně obchody, jsou povinny do tří měsíců po tom, co tato smlouva nabude platnosti, žádati, pokud žádosti takové již nepodaly, o připuštění k provozování obchodu nebo provozování obchodu v příslušném státě zastaviti. Pokud nebude žádost vyřízena, mohou tyto společnosti provozovati obchody v dosavadním rozsahu na základě dřívějšího oprávnění. Tyto společnosti musí zaplatiti admisní poplatek pouze ze zvýšení svého akciového a obligačního kapitálu, provedeného po 1. listopadu 1918. Jejich obchodní provoz podléhá všeobecným předpisům platným v příslušném státním území pro všechny ostatní cizozemské podniky stejného druhu.
Tato ustanovení neplatí pro peněžní a pojišťovací společnosti.
Článek 8.
Každá smluvní strana si vyhrazuje právo žádati, aby podniky, které mají v době podpisu této smlouvy na území jedné smluvní strany své hlavní sídlo a na území druhé smluvní strany výrobní nebo dopravní provozovnu, přenesly na její území sídlo a technické i obchodní vedení této provozovny. Při provádění příslušných opatření bude vzat slušný zřetel na oprávněné zájmy příslušníků druhé smluvní strany; tito příslušníci budou požívati při placení dávek všech výhod přiznaných za týchž podmínek příslušníkům jiných států. Případné rozpory upraví se dohodou mezi oběma vládami.
Článek 9.
Příslušníci obou smluvních stran jakož i společnosti obchodní a průmyslové nebudou platiti z provozování obchodů a živností na území druhé smluvní strany jiných ani vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které jsou vybírány od vlastních příslušníků a společností.
Článek 10.
Vnitřní dávky vybírané na účet státu, obcí nebo korporací, jež jsou nebo budou uvaleny na těžbu, výrobu nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné smluvní strany, nepostihnou pod žádným titulem produktů druhé strany ani více ani tíživěji, než produkty tuzemské téhož druhu nebo produkty státu požívajícího nejvyšších výhod.
Článek 11.
Rozumí se ovšem, že ustanoveními předchozích článků, pokud tato ustanovení zaručují zacházení dle zásady nejvyšších výhod, nejsou nikterak dotčeny zvláštní zákony, nařízení a předpisy, týkající se obchodu, průmyslu, policie, obecné bezpečnosti a výkonů některých živností a řemesel, které všeobecně platí nebo budou platiti na území smluvních stran pro všechny cizince.
Článek 12.
Se všemi československými produkty zemskými a průmyslovými dováženými do Polska a se všemi polskými produkty zemskými a průmyslovými dováženými do Československa k spotřebě, k uložení ve skladišti, k opětnému vývozu nebo průvozu, bude zacházeno po dobu působnosti této smlouvy stejně jako s týmiž produkty státu požívajícího nejvyšších výhod a zejména nebudou podrobeny ani jiným ani vyšším dávkám nebo clům, než jaké postihují výrobky neb zboží státu požívajícího nejvyšších výhod.
Při vývozu do Československa nebudou vybírána v Polsku a při vývozu do Polska nebudou vybírána v Československu ani jiná, ani vyšší cla neb jakkoliv poplatky, než při vývozu týchž předmětů do zemí požívajících nejvyšších výhod v tomto směru.
Každá smluvní strana se tudíž zavazuje, že propůjčí druhé smluvní straně ihned všechny výhody, výsady nebo snížení cel nebo všelikých dávek, které již poskytla, nebo by příště poskytla v tomto směru třetí mocnosti, vyjma výhody, které jsou nebo později snad budou poskytnuty sousedním státům k usnadnění místního styku obyvatelstva pohraničních pásem a vyjma zvláštní výhody, plynoucí z celní unie.
Zboží pocházející z jiné země, které bylo průmyslově zpracováno na území jedné smluvní strany, bude považováno při dovozu na území druhé strany za výrobek země, v níž bylo zpracováno.
Článek 13.
Obě smluvní strany se zavazují, že si vzájemně usnadní svobodný průvoz osob, zavazadel, zboží, lodí, člunů, vozů a vagonů neb jiných dopravních prostředků vyjíždějících neb přijíždějících z jejich neb do jejich území po železnici i po vodní cestě, cestami způsobilými k mezinárodnímu průvozu. Při tom nebude činěno rozdílu ani mezi národností osob, ani mezi vlajkou lodí a člunů, vozů a vagonů nebo jiných prostředků dopravních.
Z titulu průvozu (včetně vstupu i výstupu) nebudou průvozní zásilky podrobeny žádným zvláštním dávkám nebo poplatkům.
Bude však možno z těchto průvozních zásilek vybírati dávky a poplatky určené jedině k hrazení výloh spojených s dozorem a se správou průvozu.
Výše všech těchto dávek neb poplatků musí pokud možno odpovídati výši výloh, jež mají hraditi; tyto dávky a poplatky budou vybírány dle zásady rovnosti vytčené v předchozím článku, bude však možno snížiti neb zrušiti na některých drahách tyto dávky a poplatky z titulu rozdílů v nákladech vynaložených na dozor.
Článek 14.
Žádná smluvní strana nebude z této smlouvy povinna zajistiti průvoz osob, jimž vstup na její území jest zakázán, nebo toho druhu zboží, jehož dovoz jest zakázán bud' z důvodů
opatření proti nákazám zvířecím nebo rostlinným.
Smluvní strany mohou učiniti nutná opatření, aby zjistily, že osoby, zavazadla, zboží a zvláště zboží monopolní, lodi, čluny, vozy a vagony nebo jiné dopravní prostředky jsou skutečně prováženy, jakož i aby zjistily, že projíždějící osoby jsou s to ukončiti svou cestu a mohou učiniti taková opatření, aby bezpečnost dopravních cest a prostředků neutrpěla újmy.Kdyby na splavných cestách používaných k průvozu bylo vláčení lodí monopolisováno, musí býti toto vláčení lodí tak zařízeno, aby tím průvoz lodí a člunů netrpěl.
Článek 15.
Ustanovení článků 13. a 14. mohou býti výjimečně a na dobu co nejkratší zrušena zvláštními neb všeobecnými opatřeními, jež by jedna ze smluvních stran byla nucena učiniti v případě vážných událostí ohrožujících státní bezpečnost zeb životní zájmy země, při čemž však svoboda průvozu musí býti zachovávána v největší možné míře.
Článek 16.
Obě smluvní strany se zavazují užívati pro přepravu zmíněnou ve článku 13 na drahách v provozu nebo ve správě úřadů státních anebo koncesovaných spravedlivé sazby jak co do výměry, tak i podmínek, za jakých jsou používány, se zřetelem na dopravní poměry jakož i na obchodní soutěž mezi přepravními cestami. Tyto tarify mají býti stanoveny takovým způsobem, aby usnadnily pokud možno mezinárodní přepravu.
Článek 17.
Obě smluvní strany zaručují si ve vzájemných stycích zásadu nejvyšších výhod pro železniční sazby.
Článek 18.
Obě smluvní strany prohlašují souhlasně, že nebudou činiti rozdílu, pokud jde o výpravu, zdravotních neb veřejné bezpečnosti, neb jako přepravní poplatky a veřejné dávky, související s přepravou po železnicích, při dopravě cestujících a jejich zavazadel, koná-li se za týchž podmínek.
Článek 19.
Se zbožím podaným k přepravě v Československu, které má býti zasláno do Polska nebo přes Polsko pro stát třetí, nebude zacházeno nepříznivěji ani co do výpravy, ani co do přepravních poplatků a veřejných dávek, zatěžujících zásilky, než jako s podobným zbožím, které bude podáno k přepravě v Polsku neb v třetím státu za týchž podmínek, pro týž směr a touž trať. Stejně bude zacházeno se zbožím podaným k přepravě ve třetím státu, které má býti zasláno přes Polsko do Československa.
Týchž ustanovení bude používáno na železnicích československých na zásilky podané k přepravě v Polsku, které mají býti zaslány do Československa neb přes Československo, s určením pro třetí stát, jakož i na zásilky, které budou podány k přepravě v třetím státu s určením pro Polsko přes Československo.
Článek 20.
Předcházející ustanovení nevztahují se na snížení sazeb přiznaných, z důvodu dobročinnosti neb veřejného vyučování, ani na snížení v případech veřejných pohrom, ani na snížení přiznaná veřejným úředníkům na cesty za soukromými záležitostmi, ani na režijní transporty železniční.
Článek 21.
Žádná smluvní strana neposkytne pro přepravu svého zboží při vzájemném dopravním styku a při průvozu výhodnějších sazeb, než pro zboží druhé smluvní strany.
Smluvní strany se vynasnaží vzíti zřetel na potřeby přímé dopravy mezi svými územími jakož i na přepravy mezi územím jedné smluvní strany a státem třetím v průvozu územím, druhé smluvní strany tím, že zařídí dobré, spojení vlaků při dopravě cestujících a zboží, jakož i tím, že poskytnou pokud možno vzájemnou pomoc a spolupráci při službě přepravní a dopravní.
Článek 22.
Přímé sazby buďtež stanoveny, bude-li toho třeba, pro dopravu cestujících a zboží mezi územími obou smluvních stran, jakož i pro přepravu mezi těmito územími a územím státu třetího v průvozu územím druhé smluvní strany.
Veškeré sazby, veškeré změny sazeb a veškerá snížení v tuzemské a přímé přepravě musí býti uveřejněny dříve, než nabudou platnosti. Tajná snížení z uveřejněných sazeb nebudou dovolena.
Smluvní strany budou si vzájemně sdělovati pravidla a ustanovení o uveřejňování sazeb a jejich změn.
Článek 23.
Doložky o vykonávání železniční dopravy tvoří předmět přílohy B.
Článek 24.
Obě smluvní strany shodují se v tom, že obmezení nebo zákazy týkající se dovozu a vývozu některého zboží budou zachována pouze po dobu a měrou naprosto nutnou se zřením na nynější hospodářské poměry.
Obě smluvní strany si navzájem zaručují při provádění těchto omezení neb zákazů nakládání dle zásady nejvyšších výhod, pokud nepůjde o zvláštní úmluvy kompensační o určitém kontingentovaném zboží.
Zvláštní dohoda bude uzavřena, aby byla usnadněna výměna zboží po dobu platnosti svrchu zmíněných omezení neb zákazů.
Článek 25.
Vyjma omezení uvedená v čl. 24. bude možno učiniti výjimky z ustanovení o úplné svobodě obchodu, jíž obě smluvní strany si přejí, s podmínkou, že tyto výjimky se budou vztahovati na všechny země ve stejných okolnostech a jen v těchto případech
a) z důvodů veřejné bezpečnosti;
b) z důvodů zdravotních neb jako opatření proti nákazám zvířecím neb rostlinným, při čemž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel;
c) pro zboží, jež v jednom ze smluvních států jest předmětem státního monopolu;
d) v případě vážných událostí ohrožujících státní bezpečnost a životní zájmy země.
Článek 26.
Styk poštovní, telegrafní a telefonní mezi československem a Polskem jest upraven zvláštní úmluvou mezi oběma státy na základě mezinárodních dohod.
Článek 27.
Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jednoho z obou států, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace pro obchodní cestující, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí zákonité daně a poplatky, mají právo, bud' osobně, neb svými cestujícími, nakupovati zboží na území druhé smluvní strany u obchodníků neb výrobců neb ve veřejných prodejnách. Mohou také přijímati objednávky, i podle vzorků, u obchodníků neb jiných osob, které ve svém obchodě neb ve své živnosti upotřebují zboží tohoto druhu. V žádném z obou států nebudou povinni platiti z tohoto důvodu zvláštní poplatek.
Polští i českoslovenští obchodní cestující, mají-li legitimaci pro obchodní cestující, vydanou úřady svého státu, jsou oprávněni míti s sebou vzorky neb modely, nikoliv však zboží. Tato legitimace budiž vyhotovena podle vzoru přílohy C.
Smluvní strany oznámí si vzájemně, které úřady jsou příslušné vydávati legitimace, jakož i kterými předpisy jest se cestujícím při provozování jejich obchodu říditi.
S výjimkou zboží, jehož dovoz jest zakázán, předměty podrobené clu nebo jakékoli jiné podobné dávce, které budou dováženy jako vzorky nebo modely obchodními cestujícími, budou vzájemně propouštěny beze cla dovozního i vývozního s podmínkou, že budou opět vyvezeny ve lhůtě předepsané, a že nebude pochyby o totožnosti dovezených a opětně vyvezených předmětů, ať procházejí ostatně při vývozu kterýmkoliv celním úřadem.
Opětný vývoz vzorků neb modelů budiž zaručen u vstupního celního úřadu bud' tím, že se složí hotová částka, bud' tím, že se složí dostatečná jistota. Pokud jde o výrobky z platiny, zlata neb stříbra, činí se výhrada, že pří padné záručné formality musí býti splněny:
Tato ustanovení nevztahují se na kočovné živnostníky a podomní obchod, a na sbírání zakázek u osob neprovozujících ani živnost ani obchod. V tomto směru vyhrazují si obě smluvní strany úplnou svobodu svého zákonodárství.
Obě země si vzájemně zaručují zacházení dle zásady nejvyšších výhod co do formalit, jimž jsou podrobeni živnostníci (obchodní cestující) na území smluvních stran.
Článek 28.
Obě smluvní strany si vyhrazují upraviti otázky plavby, bude-Ii třeba, zvláštní úmluvou.
Článek 29.
Za nedílnou součást této smlouvy dlužno pokládati tyto zvláštní dohody, jež budou platiti po stejnou dobu:
a) Dohoda o usnadnění pohraničního styku (příloha D)
b) Dohoda o opatřeních proti zvířecím nákazám (příloha E se závěrečným protokolem k této příloze).
c) Dohoda o desinfekci železničních vagonů k dopravě dobytka (příloha F). Článek 30.
Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny ve Varšavě, jakmile to bude možné.
Účinnosti nabude patnáctého dne po výměně ratifikačních listin.
Tato úmluva bude závaznou po dobu jednoho roku ode dne, kdy nabude účinnosti. Po uplynutí této lhůty prodlužuj e se mlčky a zůstane v účinnosti ještě tři měsíce po dni výpovědi, dané jednou ze smluvních stran. Čemuž na svědomí zmocněnci tuto úmluvu podepsali.
Dáno dvojmo ve Varšavě, dne dvacátého října roku tisícího devítistého dvacátého prvého.
Maxa m. p.
J. Dvořáček m. p.
Henryk Strasburger m. p.
Annexe A.
II est certifié, que Mr. ............................................................................................................................................. porteur de la présente carte, désirant se rendre avec ses marchandises aux foires et marchés en .................................................................................................................................................
(pour les ressortissants tchécoslovaques) en Pologne
(pour les ressortissants polonais) en Tchécoslovaquie
est domicilié à.................................................................................................................................................... et qu'il est tenu d'acquitter les taxes et impôts légaux pour 1'excercice de son commerce ou industrie.
Le présent cextificat est valable pour un délai de...................................................................................mois. (Lieu, date, signature, sceau de l'autorité qui a établi le certificat.)
Signalement du porteur:
Příloha A.
Tímto listem se osvědčuje, že pan.................................................................................................................................... majitel tohoto listu, zamýšlející se ubírati se svým zbožím na veletrhy a trhy
v................................................................................................................................................... (pro příslušníky československé) v Polsku
(pro příslušníky polské) v Československu
má své bydliště v................................................................................................................................................. a zapravuje zákonné poplatky a daně za provozování svého, obchodu neb své živnosti,
Tento list platí na dobu...................................................................................................................................................... (Místo, datum, podpis razítko úřadu vyhotovivšího list.)
Podpis majitele listu:
Annexe B.
§ 1.
Le trafic des marchandises par chemins de fer entre la Tchécoslovaqúie et la Pologne s'effectuera sous le régime de la Convention Internationale sur le trafic par chemins de fer du 14 Octobre 1890, avec toutes les conditions et suppléments. Vu Ies difficultés du trafic encore existantes, un accord conclu entre les Administrations des chemins de fer pourra prévoir certaines dérogations à la Convention de Berne. Cet accord devr a être ratifié par les Gouvernements respectifs.
§ 2.
Les deux Parties Contractantes auront soin, en tant que le change le permettra, d'établir le' plus-tôt possible, des taxes directes, tout au moins pour le trafic des voyageurs et pour celui des marchandises Ies plus importantes, dans les relations les plus usitées et en attendant, de prendre des mesures tarifaires permettant le calcul direct des frais de transport.
Un arrangement concernant le décompte mutuel du trafic des voyageur s et du trafic des marchandises sera conclu entre les Administrations des chemins de fer des deux Parties Contractantes.
§ 3.
Les Administrations des chemins de fer des deux Parties Contractantes devront prendre toutes les mesures nécessaires pour garantir 1'exécution rapide et sure du trafic des chemins de fer entre les deux pays.
En particulier, les deux Gouvernements auront soin, qu'un arrangemen.t soit conclu, le plutôt possible, entre les Administrations des chemins de fer respectifs, concernant le service des voitures directes dans le trafic des voyageurs et des trains de marchandises directs, à grand parcours.
§ 4.
Les Administrations des chemins de fer des deux Parties Contractantes devront s'annoncer mutuellement les transports en masse à effectuer par trains complets et s'entendre sur le mode le plus propre de leur exécution.
§ 5.
Ne pourront être exigées des permissions ferroviaires spéciales de transit ni d'autres
permissions de transport, à délivrer par les administrations des chemins de fer.
Dans le cas ou le trafic devrait être suspendu ou limité à cause de difficultés du mouvement, les Administrations des chemins de fer affectées par ces difficultés devr ont s'entendre le plus tôt possible avec les Administrations ferroviaires de l'autre État, sur les conditions dans lesquelles le trafic de transit provenant du territoire de l'autr e Partie Contractante ou à destination de ce territoire pourraint être maintenu. Les Administrations des chemins de fer devront s'éfforcer de mettre fin à toute interruption du trafic par tous les moyens disponibles et, au besoin, recourir à l'aide et à l'assistance des chemins de fer de l'autre Partie Contractante.