3. Hat er das "Čechische Pressbüro" wegen seiner verlogenen Berichterstattung zur Verantwortung, gezogen, und was gedennkt er zu tun, damit wenigstens in Zukunft eine solche Beschönigung und Unterstützung gemeinster Verbrechen durch die amtliche Pressstelle nicht mehr erfolge?

Und den Herrn Eisenbahnminister fragen wir:

Was hat er veranlasst, damit in einwandfreier Weise festgestellt werde, wieso es gekommnen:

1. Dass die Führer der Wegelagerer über die Ankunft des Sonderzuges so genau unterrichtet waren?

2. Dass das Stationspersonal von Wiesa-Oberleutensdorf, das unmöglich von der Ansammlung der Strauchdiebe nichts gemerkt haben kann, den Zug nicht durchfahren, sondern über 20 Minuten in der Station halten liess?

3. Dass das Stationspersonal gar nichts getan hat, was die Feststellung oder die nachträgliche Ausforschung der Räuber und ihrer, Führer zu erleichtern geeignet gewesen wäre?

Prag, am 10. Juli 1922.

Tisk 1453|10.

Pražská universitní knihovna slouží jak známo především vědeckým účelům obou pražských universit. Dalo by se tedy souditi, že při jmenování úředníků a sluhů při tomto čistě vědeckém a lidovýchovném ústavě bude směrodatným spravedlivý klíč, pokud jde o národnost zřízenců. Místo toho dlužno konstatovati, že tam počtu německých úředníků stále více ubývá. Při jmenování četných sluhů Němci jak se zdá vůbec nepřicházejí v úvahu. Dle poslední výroční zprávy ředitelství universitní knihovny dělí se status nynějších úředníků pokud jde o jejich národnost nás1edujícím způsobem:

1 ředitel (Čech)
6 vrchních knihovníků: 4 Slovani, 2 Němci, (dr Eisenmeier, dr Wostry)
6 knihovníků I. a II třídy: 3 Češi, 2 Sionisti, 1 Němec (dr Steinhardt)
19 assistentů: 15 Slovanů, 4 Němci (dr Koydl, dr Pfeifer, dr Walenta, dr Stein)
8 praktikantů: 7 Slovanů. 1 Němec dr. Lise Adlerová
2 výpomocní zřízenci: 2 Slovani, žádný Němec.

Mezi 42 úředníky knihovny jest tedy jenom 8 Němců, tudíž ani jedna pětina. Tento výpočet poskytuje opět nový přesvědčivý důkaz, jak také v oboru knihovnictví je německý živel nesmírně zkracován, ba že zúmyslně má býti zatlačován, ježto nepoměr mezi neněmeckými a německými úředníky postupně vzrůstá, ačkoli byla po ruce celá řada dobře kvalifikovaných uchazečů. Ba tyto uchazeče zkrátilo ředitelství universitní knihovny a za to zodpovědní činitelé ministerstva školství v jejich právech státních občanů již tím, že vypisování praktikantských míst, jež mají býti obsazena, děje se pouze, v českém jazyce.

Rektor a akademický senát německé university opětovně se ohražovali písemně a ústně jak u ředitelství universitní knihovny tak u ministerstva školství proti neospravedlněnému a plánovitému pomíjení německých uchazečů, tak také znovu dobře odůvodněným podáním k ministerstvu ze dne 3. června 1921, ale do dnes neuznáno za vhodné jim odpověděti.

Tím více cítí se podepsaní senátoři jako volení veřejní zástupcové práv německých občanů v tomto státě zavázáni protestovati energicky proti prokázanému zřejmému pomíjení německých uchazečů v universitním knihovnictví, i táží se pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jak může pan ministr ospravedlniti toto zúmyslné zatlačování německých úředníků a sluhů, v kteréžto poslední kategorii se nenalézají takřka vůbec žádní Němci, ze služby v universitní knihovně přes dostatečný počet dokonale kvalifikovaných uchazečů?

2. Je pan ministr ochoten postoupiti příště také německému živlu přiměřený větší počet úředníků a sluhů ve službách universitní knihovny?

V Praze, dne 11. července 1922.

Die Prager Universitätsbibliothek dient bekanntlich zunächst den wissenschaftlichen Zwecken beider Prager Universitäten. Man sollte nun glauben, dass bei der Anstellung der Beamten und Diener an diesen rein wissenchaftlichen und volksbildenden Institut ein gerechter Schlüssel massgebend ware bei der Berücksichtigung der Nationnalität der Angestellten. Statt dessen muss festgestellt werden, dass die Zahl der deutschen Beamten dort immer mehr abnimmt. Bei der Anstellung der zahlreichen Diener kommen anscheinend Deutsche überhaupt nicht in Betracht. Nach dem letzten Jahresbericht der Direktion der Universitätsbibliothek verteilt sich der Status der derzeitiger Beamten in Bezug auf ihre Nationalität folgendermassen:

1 Direktor (Čeche)
6 Oberbibliothekare: 4 Slawen, 2 Deutsche (Dr. Eisenmeier, Dr. Wostry)
6 Bibliothekare I. und II. Klasse: 3 Čechen, 2 Zionisten, 1 Deutscher (Dr. Steinhardt)
19 Assistenten: 15 Slawen, 4 Deutsche (Dr. Koydl, Dr. Pfeifer, Dr. Walenta, Dr. Stein)
8 Praktikanten: 7 Slawen, 1 Deutscher (Dr. Lise Adler)
2 Aushilfsangestellte: 2 Slawen, 0 Deutsche.

Es sind also unter 42 Bibliotheksbeamten bloss 8 Deutsche zu zählen, demnach nicht einmal ein Fünftel. Vorliegende Zusammenstellung bietet wieder einen neuen schlagenden Beweis, wie auch auf dem Gebiete des Bibliothekswesens das deutsche Element ungeheuer zu kurz kommt, ja geflissentlich zurückgedrängt werden soll, indem fortschreitend das Missverhältnis zwischen nichtdeutschen und deutschen Beamten immer stärker wird, obhwohl eine ganze Reihe best qualifizierter Bewerber zur Verfügung standen. Ja diese wurden schon dadurch von der Direktion der Universitätsbibliothek und den hiefür verantwortlichen Faktoren des Schulministeriums in ihren staatsbürgerlichen Rechten beeinträchtigt, indem die Ausschreibungen der zu besetzenden Praktikantenstellen bloss in čechischer Sprache geschehen.

Der Rektor und der akademische Senat der deutschen Universität haben wiederholt sowohl bei der Direktion der Universitätsbibliothek wie im Schulministerium gegen die ungerechtfertigte und planmässige Zurücksetzung deutscher Bewerber schriftlich und mündlich Verwahrung eingelegt, so auch wieder durch eine wohl motivierte Eingabe an das Ministerium von 3. Juni 1921, sind aber bis heute nicht einmal einer Antwort gewürdigt worden.

Um so mehr fühlen sich die unterzeichneten Senatoren als die gewählten öffentlichen Vertreter der Rechte der deutschen Bürger in diesem Staate verpflichtet, gegen die nachgewiesene offensichtliche Zurücksetzung deutscher Bewerber im Universitätsbibliothekswesen energischen Protest zu erheben und stellen an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur die Fragen:

1. Wie vermag der Herr Minister diese geflissentliche Zurückdrängung deutscher Beamten und Diener, unter wetch letzterer Kategorie sich so gut wie gar keine Deutschen finden, aus dem Universitätsbibliotheksdienst zu rechtfertigen trotz der genügenden Anzahl vollkommen qualifizierter Bewerber?

2. Ist der Herr Minister in Zukunft gewillt, auch dem deutschen Elemente die ihm entsprechende grössere Anzahl von Beamten und Dienern im Universitätsbibliotheksdienste einzuräumen?

Prag, am 11. Juli 1922.

Tisk 1453|11.

Nesčíslné jsou námahy, které ředitelství Štěpánského gymnasia, tamnější rada rodičů a němečtí členové parlamentu podnikali, aby dosáhli uvolnění školní budovy Štěpánského gymnasia ve Štěpánské ulici v Praze. Nesčíslněkráte bylo prokázáno v ústních a písemných intervencích u nejrůznějších vládních úřadů, že umístění Štěpánského gymnasia zároveň s německým státním reálným gymnasiem v soukromé, pro školní účele naprosto nevhodné budově v pražské Jindřišské ulici ze zdravotních a paedagogických důvodů představuje nedostižitelný evropský kulturní skandál.

Zdravotní a paedagogické nedostatky, které neustále vznikají napěchováním dvou ústavů v jediném naprosto nevhodném domě pro učitele i žáky, byly znovu a obšírně vysvětleny v memorandu předloženém ministerstvu školství a národní osvěty.

Rychlou cestou aspoň poněkud lze docíliti nápravy nynějších neudržitelných poměrů na německých pražských středních školách jedině tím, že tabáková režie co možná nejrychleji vyklidí budovu Štěpánského gymnasia. Když v březnu 1919 ubytována byla tabáková režie ve jmenované budově, prohlásilo ministerstvo financí výslovně, že se jedná pouze o krátký přechodný stav. Od té doby však uplynulo více než tři roky. Mělo by býti v kulturním státě samozřejmým, že především budovy, které byly zřízeny ke kulturním a vzdělávacím účelům, těmto účelům také zůstanou zachovány nebo že aspoň co nejrychleji těmto účelům budou vráceny. Při opětovných rozmluvách v ministerstvě školství bylo podepsaným řečeno, že jedině ministerstvo financí je tím vinno, že tabáková režie stále ještě budovu Štěpánského gymnasia nevyklidila.

Proto tážeme se pana ministra financí, kdy jest ochoten splniti slib ministerstva financí a přeložením tabákové režie uvolniti opět školní budovu Štěpánského gymnasia pro původní její účel.

V Praze, dne 13. července 1922.

Ungezählt sind die Bemühungen, die seitens der Direktion des Stephanegymnasiums, seitens des dortigen Elternbeirates und seitens der deutschen Parlamentarier gemacht wurden, um eine Freigabe des Schulgebäudes des Stephansgymnasiums in der Stephansgasse zu Prag zu erzielen. Ungezählte Male wurde in mündlichen und schriftlichen Interventionen bei den verschiedensten Regierungsstellen dargetan, dass die Unterbringung des Stephansgymnasiums zugleich mit dem deutschen Staatsrealgymnasium in einem zu Schulzwecken ganz und gar ungeeigneten Privatgebäude in der Prager Heinrichsgasse aus hygienischen und paedagogischen Gründen einen nicht mehr zu überbietenden europäischen Kulturskandal darstellt. Die hygienischen und paedagogischen Nachteile, die aus dem Zusammenpferchen zweier Anstalten in einem durchaus ungeeignetem Hause für Lehrer und Schüler stetig erwachsen, wurden neuerdings wieder in einem dem Ministerium für Schulwesen und Volkskultur vorgelegten Memorandum ausführlich erörtert.

Auf raschem Wege kann wenigstens einigermassen eine Besserung der derzeitigen unhaltbaren Zustände an den deutschen Mittelschulen Prags nur dadurch erzielt werden, dass die Tabakregie so schnell wie möglich das Schulgebäude des Stephansgymnasiunis räumt. Als im März 1919 die Tabakregie im genannten Gebäude untergebracht wurde, wurde seitens des Finanzministeriums ausdrücklich erklärt, dass es sich bloss um einen kurzen vorübergehenden Zustand handeln würde. Seit dem sind jedoch mehr als 3 Jahre verflossen. Es sollte in einem Kulturstaate selbstverständlich sein, dass vor allem Gebäude, welche zu kulturellen und Bildungszwecken errichtet wurden, auch diesen Zwecken erhalten bleiben oder wenigstens so rasch als möglich denselben wieder zurückgegeben werden. Bei wiederholten Rücksprachen im Schulministerium wurde den Unterzeichneten bedeutet, dass einzig und allein das Finanzministerium die Schuld daran trage, dass die Tabakregie immer noch das Gebäude des Stephansgymnasiums nicht geräumt hat.

Es ergeht deshalb an den Herrn Finanzminister die Anfrage, wann er gewillt ist, das seitens des Finanzministeriums gegebene Versprechen einzuhalten, und durch Verlegung der Tabakregie das Schulgebäude des Stephansgymnasiums wieder für seinen ursprünglichen Zweck freizumachen.

Prag, am 13. Juli 1922.

Tisk 1453|12.

Německé reálné gymnasium v Prachaticích prodělalo od převratu cestu čirého utrpení. Nejen že své nejkrásnější školní místnosti muselo postoupiti nově založenému českému státnímu gymnasiu, trvání německého gymnasia v Prachaticích je od převratu neustále ohrožováno.

Nemůže býti pochybnosti o tom, že směrodatné státní úřady při projednávání otázky gymnasia prachatického dosud byly pod vlivem nezodpovědné skupiny prachatických šovinistů v neprospěch německé střední školy. Jejich cíl záleží v tom, aby všemožnými prostředky byl zničen ústav skoro 60 let trvající, obětavostí německého obyvatelstva v Prachaticích zřízený a z části také jím vydržovaný. Proti tomu dlužno však konstatovati, že německé gymnasium v Prachaticích je bezpodmínečnou nutností pro obyvatelstvo Šumavy všeho ruchu vzdálené, jež nemnohými statky jest požehnáno, a že jedině s tohoto hlediska a nikoliv dle šovinismu českých kruhů lze posuzovati udržení německého gymnasia v Prachaticích. K tomu ještě při intervenci německých politických stran v pražském parlamentě za přítomnosti všech německých poslanců z volebního okresu slíbil tehdejší ministr školství Habrman v červnu 1920 určitě, že v případě kdyby německé obyvatelstvo na Šumavě obětovalo jedno ze čtyř stávajících německých gymnasií, trvání tří gymnasií v Budějovicích, Krumlově a Prachaticích pro budoucnost je zajištěno. Musíme žádati a očekávati, že když zrušením jedné střední školy v Pošumaví v jednom směru bylo vyhověno žádosti pana ministra, také z druhé strany bude splněno slovo ministrovo. Neboť nelze namítati, že by německé prachatické gymnasium nebylo schopno života, jakoby nevykazovalo dostatečného počtu žáků. Jejich počet obnášel ve školním roce 1921-1922 161. Memorandum předložené ministerstvu dokazuje čísly, že také celá řada českých gymnasií nemůže se vykázati větším počtem žáků. K tomu ještě nelze žádati, aby v horských krajinách, relativně málo obydlených, školu některé kategorie navštěvovalo právě tolik žáků, jako tomu je snáze a samozřejmě ve více zalidněných krajinách roviny.

Přes to vše nařídila vláda na základě rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty ze dne 8. června čís. 54.519, že má býti v Prachaticích ve školním roce 1922/23 zavřena první, pátá, šestá, sedmá a osmá třída a že do první třídy nemají se konati vůbec žádné přijímací zkoušky. Tento výměr byl telegrafickým poukazem pana ministra školství dra Šrobára ze dne 26. června částečně zrušen, ježto pan ministr nařídil, aby se zápisy do první třídy prachatického gymnasia konaly.

Spravedlivé posouzení a projednávání otázky prachatického gymnasia mělo vůbec, než bude učiněno opatření o tom, má-li nebo nemá-li gymnasium trvati, vyčkati, jak se utváří vývoj gymnasia, které bylo v posledních letech proměněno v reálné gymnasium. Že tato proměna v reálné gymnasium měla neobyčejně příznivý vliv na další vývoj prachatického gymnasia, to dosvědčuje skutečnost, že třídy, které patří k typu reálného gymnasia veskrze vykazují počet žáků 30 a více.

Tak také zápis do první třídy na školní rok 1922/23 vykazuje dosud 42 přihlášek, v tom 10 dívek. Dle zkušenosti dostaví se k přijímací zkoušce v podzimním období ještě 10-12 žáků, takže celkový počet žáků, kteří vstoupí do první třídy prachatického reálného gymnasia bude obnášeti přes 50. Zajisté skvělé to vysvědčení pro životní schopnost ústavu.

Tím nepochopitelnějším tudíž se jeví nařízení pána ministra školství ze dne 8. června, kterým mají býti zrušeny první a pak pátá až osmá třída.

Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty jak může ospravedlniti tento nejnovější útisk německého kulturního ústavu, jenž je nepostrádatelným na Šumavě, všeho ruchu vzdálené, jehož další trvání bývalý ministr školství Habrman určitě slíbil a jehož případné zrušeni muselo by přivésti německé obyvatelstvo na Šumavě, ba v celém státě do velkého rozčílení, a za druhé, zda-li je ochoten bez meškání odvolati výměr ze dne 8. června 1922.

V Praze, dne 13. července 1922.

Das deutsche Prachatitzer Realgymnasium hat seit dem Umsturze den reinsten Leidensweg durchgamacht. Nicht nur das es seine schönsten Schulräume an das neugegründete čechische Staatsgymnasium abgeben musste, ist der Bestand des deutschen Prachatitzer Gymnasiums seit dem Umsturze beständig gefährdet.

Es kann kein Zweifel sein, dass sich die massgebenden Regierungsstellen bei der Behandlung der Prachatitzer Gymnasialfrage bisher von einer unverantwortlichen Gruppe Prachatitzer Chauvinisten zu Ungunsten der deutschen Mittelschule beeinflnssen liess. Deren Ziel besteht darin, die nahezu 60 Jahre existierende, durch die Opferwilligkeit der deutschen Bevölkerung von Prachatitz geschaffene und zum Teile auch von ihr erhaltene deutsche Anstalt mit allen möglichen Mitteln zu vernichten. Demgegenüber muss jedoch festgestellt werden, dass ein deutsches Gymnasium in Prachatitz eine unbedingte Volksnotwendigkeit für die mit wenigen Glückgütern gesegnete Bevölkerung im verkehrsarmen Böhmerwalde ist und dass allein vou diesem Gesichtspunkte aus und nicht nach dem Chauvinismus čechischer Kreise die Erhaltung des deutschen Gymnasiums in Prachatitz beurteilt werden darf. Zudem hat im Juni 1920 anlässlich einer im Prager Parlamente erfolgten Vorsprache der deutschen politischen Parteien im Beisein aller deutschen Abgeordneten des Wahlkreises der damalige Schulminister Habrman das strickte Versprechen abgegeben, dassfalls die deutsche Bevölkerung des Böhmerwaldes eines der vier bestehenden deutschen Gymnasien opfern würde, der Bestand der drei Gymnasien in Budweis, Krummau und Prachatitz in Zukunft gesichert sei. Wir müssen verlangen und erwarten, dass, nachdem durch Auflassung einer Mittelschule im Böhmerwaldgebiete in der einen Richtung dem Verlangen des Herrn Ministers entsprochen wurde, auch nach der anderen Seite hin das Ministerwort eingehalten wird. Denn es kann nicht eingewendet werden, dass dasdesitsche Prachatitzer Gymnasium nicht lebenfähig sei, als ob es nicht eine genügende Anzahl von Schülern ausweise. Deren Zahl betrug im Schuljahre 1921/1922 161. Das dem Ministerium überreichte Memorandum tut ziffernmässig dar, dass auch eine ganze Reihe čechischer Gymnasien nicht eine grössere Anzahl von Schülern aufweisen kann. Zudem kann prinzipiell nicht verlangt werden, dass in relativ bevölkerungsarmen Gebirgsgegenden Schulen irgendwelcher Kategorie von eben so vielen SchüIern besucht werden, wie dies Ieichter und selbstverständlich in den bevölkerteren Landstrichen der Ebene der Fall ist.

Trotz alledem hat die Regierung auf Grund einer Entscheidung des Ministers für Schulwesen und Volkskultur vom 8. Juni Z: 54.519 verfügt, es sei in Prachatitz für das Schuljahr 1922/23 die erste, fünfte, sechste, siebente und achte Klasse zu schliessen und es seien in die erste Klasse überhaupt keine Aufnahmsprüfungen mehr vorzunehmen. Dieser Erlass wurde durch eine telegrafische Weisung des Herrn Schulminister Dr. Šrobár vom 26. Juni teilweise aufgehoben, indem der Herr Minister verfügte, es seien die Einschreibungen in die erste Klasse des Prachatitzer Gymnasiums vorzunehmen.

Eine gerechte Beurteilung und Behandlung der Prachatitzer Gymnasialfrage hätte überhaupt abwarten müssen, bevor man eine Verfügung über den Bestand oder Nichtbestand des Gymnasiums treffen wollte, wie sich der Ausbau des Gymnasiums, das in den letzten Jahren zu einem Realgymnasium umgewandelt wurde, gestalten würde. Dass diese Umwandlung ire ein Realgymnasium die weitere Entwicklung des Prachatitzer Gymnasiums ausserordentlich günstig beeinflusste, bezeugt die Tatsache, dass die dem Realgymnasiumstyp angehörenden Klassen durchwegs eine Schülerzahl von 30 und darüber aufweisen.

So haben auch die Einschreibungen in die erste Klasse für das Schuljahr 1922/23 bisher 42 Anmeldungen ergeben, darunter 10 Mädchen. Erfahrungsgemäss finden sich zur Aufnahmsprüfung im Herbsttermine nochmals 10-12 Schüler ein, sodass die Gesamtzahl der Schüler, die in die erste Klasse des Prachatitzer Realgymnasiums eintreten werden über 50 betragen wird. Gewiss ein glänzendes Zeugnis für die Lebensfähigkeit der Anstalt.

Um so unbegreiflicher erscheint deshalb die Verfügung des Herrn Schulministers vom 8. Juni, durch welche die erste und sodann die fünfte bis achte Klasse aufgehoben werden sollen.

Die Unterzeichneten stehen an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur die Anfrage, in wieferne er diese neueste Drosselung einer deutschen Kulturanstalt, die im verkehrsarmen Böhmerwalde unentbehrlich ist, deren Weiterbestand durch den ehemaligen Schulminister Habrman strikte versprochen wurde und deren eventuelle Auflösung die deutsche Bevölkerung des Böhmerwaldes, ja des ganzen Staates ungeheuer in Aufregung versetzen müsste, zu rechtfertigen vermag, und zweitens ob er gewillt ist, den Erlass vom 8. Juni 1922 ungesäumt zurückzunähmen.

Prag, am 13. Juli 1922.

Tisk 1453|13.

Od mnoha let stává v Prachaticích gymnasium, které před nějakým časem bylo přeměněno v reálné gymnasium. Krátce po převratu se proslýchalo, že prý toto gymnasium bude zrušeno. Deputaci, která se dostavila k tehdejšímu ministru Habrmanovi, prohlásil ministr výslovně, že o zrušení tohoto gymnasia není řeči. Proti tomuto výslovnému slibu chystá se školní správa oloupiti Němce na Šumavě o toto naléhavě nutné učeliště, i nařídila v roce 1922, aby 5. 6. 7. a 8. Třída gymnasia byly zrušeny a aby se zápisy do první třídy více nekonaly. Na rázné zakročení změnil školní úřad svůj výměr v tom směru, že se sice zápisy do první třídy přijímají, že však tím není ještě řečeno, že skutečně dojde k otevření první třídy. Na to dalo se dosud zapsati asi 40 žáků a žákyň do I. třídy. Jak známo ze zkušenosti přibude k tomu na podzim ještě 10 až 12 žáků,takže pro I. třídu reálného gymnasia bude tu asi 50 žáků. Tento počet sám dokazuje,. že ponechání I. třídy je naléhavou nutností a že nemůže býti řeči o tom, že tato třída je zbytečnou.

Je pravda, že ve čtyřech třídách vyššího gymnasia je počet žáků nepatrný a že by tento nepatrný počet žáků o sobě ospravedlňoval zrušení těchto tříd. Avšak nutno uvážiti, že teprve před čtyřmi roky nastala přeměna gymnasia v reálné gymnasium, a že vliv tohoto opatření na vyšší gymnasium dosud nastati nemohl. Dosud zůstali ve vyšším gymnasiu jen ti žáci, kteří se chtějí věnovati humanistickým studiím, poněvadž vyšší gymnasium bylo doposud čistým gymnasiem. Všichni žáci, kteří se chtěli věnovati realistickým studiím, opustili gymnasium po 4. třídě. Teprve od letošního roku bude tomu jinak, poněvadž právě od letošního roku také vyšší gymnasium bude gymnasiem reálným a bude proto také vyhovovati těm žákům, kteří se chtějí věnovati realistickým studiím. Kdyby nepatrný počet žáků sám byl směrodatným pro trvání střední školy, pak odkazujeme k tomu, že jsou tu také české střední školy, které nemají více žáků než německé reálné gymnasium v Prachaticích. Skutečný účel opatření je ten, aby byly získány místnosti pro českou střední školu, což zase se má státi na úkor německého školství.

Vláda neustále mluví o tom, že chce vším přispěti k tomu, aby přivodila uklidněni roznícených národnostních vášní. Podobné skutky, jako zrušení středních škol jsou s to, aby v německém lidu vzbudily oprávněnou domněnku, že když mu bylo již vzato mnoho set německých školních tříd, nyní má býti oloupen také o část svých středních škol, aby tímto způsobem německému lidu stále více byla uzavírána možnost vzdělání. Tato opatření vlády mohou nejvyšší měrou vzbuditi nové znepokojení v německém lidu a poskytnouti národnostním štváčům záminku k novým agitacím.

Pro zachování školy nesmí býti směrodatným jedině moment finanční, nýbrž musí býti brán ohled také na paedagogické a psychologické okolnosti. Tato opatření vlády musí vyvolati pocit, že se vláda nyní chystá k tomu, tak jak se to stalo s německým obecným školstvím, aby nyní utiskovala také německé školství střední.

V zájmu zachování národního míru a aby bylo umožněno další vzdělání dorůstající německé mládeže na Šumavě, tážeme se pana ministra, je-li ochoten zrušiti opatření týkající se zrušení 1., 5., 6., 7. a 8. třídy německého reálného gymnasia v Prachaticích?

V Praze, dne 11. července 1922.