In einem Schnellzuge Seidenberg - Prag fand kürzlich zwischen Turnau und Münchengrätz eine Revision der Fahrkarten statt, wobei der Revisor auch an den Senator Hartl in čechischer Sprache eine Aufforderung richtete. Senafor Hartl fragte in höflichster Weise, ob es sich um die Revision der Fahrkarte handle, worauf der Revisor antwortete: >Oui! Oui, monsieur!<

Hierauf profestierte Senafor Harfl auf das Entschiedenste gegen die in diesem Verhalten des Revisors zum Ausdrucke gekommene Missachtung der deutschen Sprache, deren der Revisor wie die weitere Auseinandersetzung zeigte, vollkommen mächtig ist.

Dieser Vorfall beweist deutlich, dass sich auch in den Köpfen einzelner Bahnbeamten der Gedanke festgesetzt hat, dass in diesem Staate die deutsche Sprache, die die Muttersprache von einem Viertel seiner Bevölkerung bildet, vollkommen rechtlos ist, und dass es ein Verdienst tim den Staat sei, diese Auffassung deutschen Fahrgästen gegenüber in verletzender und empörender Weise zum Ausdruck zu bringen, unbekümmert darum, dass sich die berechtigte Erbitterung der Deutschen nicht nur gegen die betreffenden Beamten kehren muss, sondern auch gegen den Staat, wenn dieser ein solches Auftreten seiner Beamten im Dienst duldet!

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister die Anfrage, ob er die unverzügliche Abstellung solcher Herausforderungen deutscher Fahrgäste seitens amtlicher Organe durch entsprechende Weisungen zu verfügen bereit ist.

Prag, am 25. Jänner 1923.

Dr. E. M. Herzig, Knesch, Fahrner, Vetter-Lilie, Meissner, K. Friedrich, Jelinek,

A. Lippert, Dr. Naegle, Hübner, Ficza, Dr. Koperniczky.

Tisk 1563/6.

Časopis >Deutsche Zeitung Bohemia< byl v sobotu dne 20. ledna t. r. zabaven pro článek >Das Geheimnis des Baeran-Prozesses<. Tento článek zněl:

V Praze, dne 19. února.

Poslanec československého parlamentu dr Alois Baeran byl v pozdních hodinách večerních porotci uznán vinným nabádáním a spoluvinou vyzvědačství. Tento rozsudek, ojedinělý osobou odsouzeného, bude bezpochyby jednou z denních událostí, které evropský tisk nejvíce bude přetřásati. A tento rozsudek zajisté bude ponoukati i nejlépe smýšlejícího přítele a příznivce tohoto státu k různým otázkám, které pro úvěr Československa nebudou právě asi nejlichotivějšími. V Londýně, v Paříži, v Římě budou se tázati: Jaké poměry musí asi panovati ve státě, ve kterémž zástupce lidu, který přece představuje část veřejného mínění, může se dopustiti vyzvědačství? Stojí za takovýmto protistátním jednáním část obyvatelstva a jaké důvody asi vedly exponenty veřejného života k tomu, aby se dopustili činu, kteréhož jinak jsou schopni jen prodejní zaplacení potulní desperados? Oceňuje-li se velezrada jakožto výraz zásadního odmítnutí určitého státního nebo politického systemu, pak dokazuje vyzvědačství politické osobnosti, že zde existuje odpor proti stávajícím poměrům, který se neleká ani nejhorších prostředků. Tento dojem musí míti každý cizinec, když čte, že německý oposiční poslanec byl zde odsouzen pro vyzvědačství. Dojem to, jehož následky snad mohou býti ještě škodlivější a osudnější nežli následky vyzvědačství, dojem to, kterýž by bylo lze setříti jen tehdy, kdyby jednání bylo tíhou důkazů, nad veškeru pochybnost povznesenou, usvědčilo obžalovaného jakožto škůdce a nepřítele státu, kteréhož učiniti neškodným vyžaduje nejprimitivnější státní pud sebezachování.

O všech těchto věcech předem uvažovati bylo by bývalo věcí činitelů, kteří tento proces připravovali, konstruovali a provedli, takovéto aféře vyhýbá se přece jinak na celé míle zajisté každý stát, kterému záleží na jeho mezinárodní vážnosti.

Jaký výsledek pak měla nyní tato obrovská námaha? Podařilo se podati důkaz o nebezpečnosti obviněného pro stát? Dr Baeran vyjádřil se během hlavního líčení, že nad tímto procesem vznáší se tajemství. Tím měl pravdu, i když to snad také myslel do slova, alespoň symbolicky. Nad tímto procesem vznášelo se skutečně tajemství, tajemství, se kterým česká politika vždy znovu prováděla kejkle, když na ni hrozivě doléhala otázka menšin: tajemství německé irredenty. Ale právě toto tajemství Baeranův proces úplně odhalil. Co v tomto procesu zbylo z německých irredentistů, vyjímaje snad pro účele irredenty vychovaného agenta provokatéra Holdingera? Zlomený muž, který opětovně se zapřísahal, že jest nevinen jako anděl, kterýž stejně důrazně odmítal výtku činu státu nebezpečného; pak německo-nacionální kolega dra Baerana, kterýž byv vyslýchán jako svědek, aniž by k tomu nějak byl nucen, prohlásil, že nikdy vyzvědačství neprovozoval; konečně celá řada německo-nacionálních >irredentistických< vývodních svědků, kteří obžalovanému potvrzovali, že se s agenty provokatéry, kteří nabádali ke zradě státu, navazovaly styky jen proto, aby nebyli polekáni a aby pak tím snáze mohli býti odhaleni! Kdyby dr Baeran skutečně tak nesmiřitelně nenáviděl českou republiku, jak ho jeho odpůrci líčí, pak by byl své soudce nabádal spíše k tomu, aby stát svůj zatížili hanbou justiční vraždy, místo aby je pro Boha prosil, aby ho přece neodsuzovali pro klep!

ma.

Nelze zkrátka pochopiti, co vedlo státní úřad k tomu, aby censuroval tento článek, jenž jest klidně psán a jenž nepřekročuje hranice obvyklé politické diskuse. Stejnému osudu propadly při téže příležitosti také >Brünner Tagesbote<, "Reichenberger Zeitung<, >Brüxer Zeitung< a jiné časopisy. Podivným způsobem však nedotčeným zastal výtah ze zabaveného článku >Bohemie< v Národních Listech ze dne 20. t. m. Státní úřad rovněž tak nezakročil, když >Prager Presse< a >Venkov< zaujaly stanovisko proti zabavenému článku >Bohemie< a když k tomu účeli seznámily své čtenáře s jeho obsahem. V tomto různém jednání s českými a německými časopisy spočívá nepochybné porušení ústavní zásady rovnosti, kteráž nad to stanovena jest ve smlouvě na ochranu menšin ze dne 10. září 1919.

Tážeme se vlády:

1. Jak může vláda ospravedlniti zabavení jmenovaných německých časopisů a mimo to nestejné jednání s německým a s českým tiskem?

2. Co zamýšlí vláda učiniti, aby zjednala průchod stejné tiskové svobodě, které požívá český tisk, také pokud jde o tisk německý?

V Praze, dne 23. ledna 1923.

Hartl, K. Friedrich, dr Ledebur-Wicheln, Vetter-Lilie, dr Hilgenreiner, dr Mayr-Harting,

A. Lippert, Hübner, Jesser, Knesch, Franke.

Die Deutsche Zeitung Bohemia wurde aur Samstag den 20. Jänner l. J. wegen des Artikels: >Das Geheimnis des Baeranprozesses< beschlagnahmt. Dieser Artikel hat folgenden Wortlaut:

Prag, 19. Feber,

Der Abgeordnete des čechoslovakischen Parlamentes Dr. Alois Baeran ist in den späten Abendstunden von den Geschworenen der Hauptstadt Prag der Anstiftung und der Mitschuld an der Spionage schuldig erklärt worden. Dieses Urteil, einzigartig durch die Person des Verurteilten, wird zweifellos eines der von der europäischen Presse meistbesprochenen Tagesereignisse sein. Und dieses Urteil wird wohl auch den bestmeinenden Freund und Gönner dieses Staates zu verschiedenen Fragen anregen, die für den Kredit der Čechoslovakei gerade nicht die schmeichelhaftesten sein mögen. Man wird sich in London, Paris, Rom fragen: welche Verhältnisse müssen wohl in einem Staate herrschen, in dem sich ein Volksvertreter, der doch ein Stück öffentlicher Meinung darstellt, der Spionage schuldig machen kann? Steht hinter solchen staatsfeindlichen Tun ein Teil der Bevölkerung und welche Gründe mögen einen Exponenten des öffentlichen Lebens getrieben haben, eine Handlung zu begehen, der sonst nur feile, bezahlte, heimatlose Desparados fähig sind? Wenn Hochverrat als der Ausdruck einer grundsätzlichen Ablehnung eines bestimmten staatlichen oder politischen Systems gewertet wird, so beweist die Spionage einer politischen Persönlichkeit, dass hier ein Widerwille gegen die bestehenden Verhältnisse obwaltet, der auch vor den ärgsten Mitteln nicht zurückschreckt. Diesen Eindruck muss, jeder Ausländer erhalten, wenn er liesst, dass ein deutscher oppositioneller Abgeordneter hierzulande wegen Spionage verurteilt worden ist. Einen Eindruck, dessen Folgen vielleicht noch schädlicher und verhängnisvoller sein können als die Folgen einer Spionage, einen Eindruck, der nur verwischt werden könnte, wenn das Verfahren mit einer über alle Zweifel erhabenen Beweislast den Angeklagten als Schädling und Staatsfeind überführte, dessen Unschädlichmachung der primitivste staatliche Selbsterhaltungstrieb erfordert.

Alle diese Erwägungen vorher anzustellen, wäre Sache jener Faktoren gewesen, die diesen Prozess vorbereitet, konstruiert und durchgeführt haben, einer solchen Affäre geht doch sonst wohl jeder Staat, dem an seinem internationalen Ansehen gelegen ist, meilenweit aus dem Wege.

Welches Ergebnis hat nun dieser ungeheuere Aufwand zutage gefördert? Ist es gelungen, den Nachweis der Staatsgefährlichkeit des bezichtigten zu erbringen? Dr. Baeran hat sich im Laufe der Hauptverhandlung geäussert, dass über diesen Prozess ein Geheimnis schwebe. Er hatte damit, ob er es auch vielleicht buchstäblich meinte, zumindestens symbolisch recht. Ueber diesen Prozess hat tatsächlich ein Geheimnis geschwebt, ein Geheimnis, mit dem die čechische Politik immer und immer wieder jonglierte, wenn ihr die Minderheitsfrage zu bedrohlich an den Hals rückte: das Geheimnis der deutschen Irredenta. Aber just dieses Geheimnis hat der Baeran-Prozess restlos enthüllt. Was ist in diesem Prozesse - von den deutschen Irredentisten - ausser dem etwa für Irredentazwecke abgerichteten Agent provocateur Holdinger - übrig efeblieben? Ein gebrochener Mann, der wiederholt beteuerte, dass er unschuldig sei wie ein Engel, der ebenso nachdrücklich den Vorwurf einer staatsgefährlichen Handlung von sich wies; dann ein deutschnationaler Kollege Dr. Baerans, der, als er als Zeuge einvernommen wurde, ohne irgendwie genötigt zu werden, erklärte, dass er niemals Spionage betrieben habe; schliesslich eine ganze Reihe deutschnationaler >irredentistischer< Entlastungszeugen, die dem Angeklagten bestätigten, dass man sich mit den zum Staatsverrat aufreizenden Agents provocateurs nur eingelassen habe, um sie nicht scheu zu machen und sie nachher umso sicherer zu entlarven! Wäre Dr. Baeran wirklich ein so unversöhnlicher Hasser der čechischen Republik, als der er von seinen Widersachern dargestellt wird, dann hätte er seine Richter eher angeeifert, ihren Staat mit der Schmach eines Justizmordes zu belasten, als sie um Gottes willen zu bitten, ihn doch nicht wegen eines Tratsches zu verurteilen!

ma.

Es ist schlechterdings nicht zu begreifen, was die Staatsbehörde zu einer Zensurierung dieses ruhig gehaltenen und die Grenzen der üblichen politischen Diskussion nicht überschreitenden Artikels veranlasst hat. Dem gleichen Schicksal verfielen bei dein gleichen Anlass auch der Brünner >Tagesbote<, die >Reichenberger Zeitung< die >Brüxer Zeitung< und andere Blätter. Seltsamerweise blieb jedoch ein Auszug aus dem beschlagnahmten Bohemiaartikel in den >Nár. Listy< vom 20. d. M. unbeanstandet. Die Staatsbehörde ist ebensowenig eingeschritten, als die >Prager Presse< und der >Venkov< gegen den beschlagnahmten Bohemiaartikel Stellung nahmen und zu diesem Zweck ihre Leser mit dessen Inhalt vertraut machten. In dieser verschiedenen Behandlung deutscher und čechischer Blätter liegt eine zweifelbse Verletzung des verfassungsmässigen Gleichheitsgrundsatzes, der über dies im Minderheitsschutzvertrag vom 10. September 1919 festgelegt ist.

Wir stellen an die Regierung die Anfrage:

1. Wie vermag die Regierung die Beschlagnahme der genannten deutschen Blätter und überdies die ungleiche Behandlung der deutschen und der čechischen Presse zu rechtfertigen?

2. Was gedenkt die Regierung zu tun, um der gleichen Pressfreiheit wie sie die čechische Presse geniesst auch gegenüber der deutschen Presse zur Geltung zu verhelfen?

Prag, am 23. Jänner 1923.

Hartl, K. Friedrich, Dr. Ledebur-Wicheln, Vetter-Lilie, Dr. Hilgenreiner, Dr. Mayr-Harting, A. Lippert, Hübner, Jesser, Knesch, Franke.

Tisk 1563/7.

>Sozialdemokrat<, ústřední orgán německé sociálně-demokratické strany dělnické v Československé republice, přinesl v čísle 16. z neděle, dne 20. ledna 1923 pod nápisem >Das Urteil< článek, jenž výsledek procesu proti poslanci dr Baeranovi jakož i rozsudek, vynesený nad ním a nad jeho spoluobžalovaným Schwabem podrobuje přísně věcné úvaze. Článek zní takto:

Rozsudek nad Baeranem a jeho spoluobžalovaným, Schwabem, byl vynesen. Tento rozsudek vzhledem ke všem okolnostem, za kterých se proces konal, nikterak dále nepřekvapuje, přece však měl by i u největších národnostních odpůrců Baeranových vzbuditi vážné pochybnosti.

Tyto pochybnosti měly by býti největšími právě u těch, kdož tvrdí, že tento stát nejvřeleji milují, poněvadž by se jim výrok porotci musel jeviti jako otřesení právního citu širokých vrstev obyvatelstva.

Baeran a Schwabe nejsou zajisté nikterak osobami sympatickými. Že Baeran mohl v německé měšťácké a maloměšťácké společnosti dosáhnouti takového významu a postavení, bylo možným jen v rakouské a později v československé bahnité atmosféře. Za spořádaných národnostních poměrů nebyla by jeho demagogická a jakékoli vážné, věcné práci nepříznivá činnost nikdy připustila, aby se domohl úlohy, jež by stála za zmínku. Panující národnostní zášť byla půdou, na které Baeranova pšenice mohla bujně zkvétati. Nalézáme proto Baerany také na straně české v hojné míře. Když toto předešleme, jest vysvětlitelno, že sobě Baeran získal nejvášnivější nenávist českých nationalistů. Jestliže nyní na něho dopadl meč spravedlnosti, pak nikdo nepředpojatý po průběhu a po výsledcích procesu se neubrání dojmu, že Baeran v rozpáleném ovzduší národnostního záští odsouzen býti musel, že by také byl býval odsouzen, kdyby proti němu bylo bývalo podáno ještě méně hmotných právnicky nepopíratelných důkazů nežli se podařilo sehnati námaze státního zástupce.

Byla vina Baeranova prokázána? Nepochybujeme ani na okamžik, že porotci vynášejíce svůj výrok byli tohoto mínění. Schází jakýkoli důvod pro domněnku, že by porotcové nebyli svůj rozsudek vynesli, jak přísaha jejich předpisuje, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale porotcové jsou právě lidmi, výtvorem a nositelem ducha své třídy, své národnosti a svého okolí. Zvrhlost národnostního boje dává vzniknouti otázce, zdali vůbec bylo možno nalézti české porotce, kteří by se byli mohli odvážiti toho, aby osvobodili Baerana, jenž platí za representanta nepřátel republiky, když jednou byl postaven před soud, i kdyby nepřímý důkaz vykazoval mezery sebe větší. Otázku tuto bude třeba zodpověděti záporně. Nálada, způsob smýšlení, politický a národnostní směr českého měšťáctva, ze kterého pochází většina porotců, překážejí při politických procesech vynesení rozsudku, jenž se opírá pouze o právní důvody a pouze o skutečnosti, prokázané v řízení průvodním, právě tak, jak by tomu bylo podobně u německých měšťáckých porotců, kdyby měli konati soud nad národnostním nepřítelem anebo odpůrcem. Můžeme si již představiti, že porotci - nehledě k tomu, že by byli považovali za hanbu osvoboditi >nepřítele republiky< - při mentalitě valné části obyvatelstva stejné národnosti v případě osvobození by byli společensky bývali dáni do klatby a že by zejména v tisku se jim byla vpálila pečeť škůdců republiky a ochránců její nepřátel. To nebudiž řečeno na >potupu< porotců nebo soudu, nýbrž poněvadž ocenění politických poměrů vnutkává ohromující přesvědčení, že přímo se stalo nemožným očekávati v politických procesech rozsudek, na který nemají vlivu národnostní smýšlení a roztrpčení. Čímž nikterak nemá býti tvrzeno, že by v takovýchto případech bezpodmínečně bylo dáti přednost soudcům z povolání před porotci, neboť ani oni nežijí ve vzduchoprázdné prostoře a jsou při veškeré >neodvislosti< odvislými od státních a politických poměrů. Při tomto procesu bylo možno, že list vládou vydržovaný, jest to Bratislavská >B. Z. am Abend<, přinesl během procesu článek, ve kterém žádal odsouzení Baeranovo - poněvadž jest nepřítelem státu. Nikoli otázku viny ve smyslu obžaloby považuje vládní list (!) za rozhodující, nýbrž smýšlení obžalovaného! A tento list nechal jindy tak čilý státní zástupce nezabaven! Kdo může věřiti, že >B. Z. am Abend< se svým právním názorem stojí tu osamocena?

Odsouzení Baeranovo a Schwabeho není žádnou odpovědí na otázku o jejich vině. Porotci mohli býti toho mínění, že Baeran jest vinen a toto mínění mají snad také jiní. Ale mínění jest právě tak málo právním důvodem jako podezření. Tento právní důvod, který spočívati může pouze v nepopíratelném průkazu o tom, že Baeran prováděl vyzvědačství, zůstal žalobce dlužen. Že se Baeran dopustil zločinů jemu za vinu kladených, pro to dovedl státní zástupce podati pouze indicie, příčiny podezření, mezi nimiž nejsilnějšími byly Baeranovo politické smýšlení, jeho stanovisko vůči Československému státu a prameny zajisté nikoli čisté, ze kterých on - sběratel >materiálu< ze záliby a z pathologické vlohy - čerpal >materiál< pro svou demagogickou agitaci. Obžalovací řeč státního zástupce, jenž zajisté cítil chatrnost svých důkazů, byla pak také převážně vybudována na politické činnosti Baeranově: ačkoli v úvodě prosil porotce, aby nepřihlíželi k politické stránce, vyzněla jeho řeč v tom smyslu, že porotcově musí odsouditi Baerana, který již svou činností jako poslanec jest >pověstným<, poněvadž tisícové v republice to od nich žádají. Žalobce, který se vidí nucena pěstovati politickou náladu, cítí sám, jak tenkou jest půda práva pod jeho nohama. Duch, který ovládá veřejné mínění, připouští ovšem, že takovéto výzvy k politickým a národnostním instinktům jeví se velmi účinnými. Nejen že žalobcovi ochotně odevzdali hlavy obžalovaných, šli v horlivosti tímto způsobem vzbuzené tak daleko, ze Baeranovi a Schwabemu přičetli >nízké a nečestné< důvody činu.

Naše strana, německé sociálně-demokratické dělnictvo a obzvláště jeho důvěrníci neměli nižšího, nevraživějšího nepřítele nežli jest Baeran. Přece však nemůže nás to vésti ani na okamžik k tomu, abychom bezpráví považovali za právo. Jisto jest také, že Baeran přes obratnost své obhajoby před soudem představoval spíše všechno jiné nežli hrdinskou postavu. Baeranovo dovolávání se Dreyfus'a - on, rasový antisemita! - a jeho ujišťování, že nikdy nebyl národnostním >štváčem< a >šovinistou<, a jeho vypravování o svém dobrém srdci, kteréž ho jako školského referenta Brněnské obce vedlo k tomu, aby se stejnou láskou pečoval o české dítky, s jakou pečoval o německé, to všechno jeví jeho národní hrdinství, jak on a jeho přívrženci tomu rozumějí, v míře velice ztenčené. Tento způsob jeho obhajoby nemohl ho jeviti sympatickým ani českým porotcům. Přímo opovrženíhodným učinil jej průkaz jeho styků s monarchistickými Horthy-ovci a skutečnost, jak temnými, nečistými existencemi a individui se dovedl obklopiti. Ale to všechno neospravedlňuje rozsudku. Nikdo, kdo právně smýšlí, nemůže po tomto procesu dojíti k jinému úsudku, nežli že zde souzeno bylo nikoli o prokázaném činu, nýbrž o politickém smýšlení. To jest pro výkon práva a pro politický rozvoj státu stejnou měrou škodlivým.<

V tomto článku zabavena byla veškerá místa, i nejnevinnější, která se zabývají rozsudkem nad Baeranem. Tento způsob výkonu tiskové censury musí nejen udusiti jakoukoli volnost projevu mínění, ale činí také nemožným pojednávati o všech nešvarech v soudnictví státu. Poněvadž současně s časopisem >Sozialdemokrat< propadla konfiskaci celá řada jiných časopisů, jeví se nepochybným, že toto zabavení se stalo na pokyn pana ministra spravedlnosti státním zástupcům. Toto rdousení tiskové svobody jest nejvyšší měrou nebezpečným, umlčujíc tisk aniž by mohlo zabrániti tomu, že o událostech, jakou jest tento proces, v obyvatelstvu vzbuzují se jen představy ještě mnohem horší, nežli se to může státi při úplné svobodě tisku.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:

Jest pan ministr ochoten vysvětliti, zdali konfiskace časopisu >Sozialdemokrat< a jiných listů se stala k jeho pokynu. A je-li tomu tak:

Co zamýšlí učiniti, aby odstranil škodlivou přílišnou horlivost státních zástupců při výkonu tiskové censury v zájmu svobodného projevu mínění?

V Praze, dne 23. ledna 1923.

dr Wiechowski, K. Stark, W. Kiesewetter, J. Reyzl, H. Hladik, W. Lorenz, Aug. Hecker, A. Friedrich, Anna Perthen-ová, D. Löw, J. Barth, A. Jarolim.

Der >Sozialdemokrat<, das Zentralorgan der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei in der čechoslovakischen Republik, brachte in seiner Nummer 16 von Sonntag, den 20. Jänner 1923 unter dem Titel >Das Urteil< einen Artikel, der das Ergebnis des Prozesses gegen den Abgeordneten Dr. Baeran und das über ihn und seinen Mitangeklagten, Schwabe, gefällte Urteil einer streng sachlichen Besprechung unterzog. Der Artikel hat folgenden Wortlaut: