Zemský výbor vyslechl okresní hospodářské záložny, okresní výbory, zemskou a hypoteční banku, Jednotu záložen a celou řadu jiných korporací a přihlížeje zejména k návrhům sjezdu okresních záložen hospodářských, jenž se konal v Praze dne 4. června 1906, vypracoval osnovu nového zákona o okresních záložnách hospodářských a předložil ji sněmu království Českého s obsáhlou důvodovou zprávou ze dne 1. července 1908 č. sněm. 353 tisk XIV (č. z. v. 69.075).

Osnova zemského výboru vycházela s hlediska, že jest zejména potřebí:

1. aby byla dána zákonem možnost kmenové jmění okresních záložen hospodářských vydatněji rozmnožovati;

2. aby působnost okresních záložen hospodářských byla rozšířena;

3. aby zákonem byla poskytnuta záložnám těm možnost individuálního rozvoje;

4. aby ze zákona byla odstraněna ustanovení rozvoji záložen těch překážející a aby do zákona byla pojata nová ustanovení, kterými by se rozvoji jejich napomáhalo;

5. aby byla dána možnost zřizovati okresní záložny hospodářské také v okresech, v kterých dosud nejsou zřízeny, a

6. aby byla učiněna zákonná opatření stran okresních záložen hospodářských, které se dostatečně nerozvíjejí.

Osnova zemského výboru dostala se ve sněmu českém jen k prvnímu čtení.

Přes to okresní záložny hospodářské slibně dále se rozvíjely, vklady u nich uložené rostly a hospodářský život vyvolával v nich i nové druhy úvěru a součinnost i ve směrech, na něž v dosavadním zákoně nebylo pamatováno. Zemský výbor jako nejvyšší dohlédací orgán zakročoval jen výjimečně, kde se mu zdály obchody některé záložny méně bezpečny, ale jinak nečinil námitek, aby záložny ty, jaksi praeter legem, vyhovovaly potřebám nové doby, takže nyní po nejedné stránce jde jen o to, aby to, co se již samo v záložnách těch vytvořilo, bylo upraveno formou zákonnou. Za války okresní záložny hospodářské velice se osvědčily, poskytujíce úvěry obcím i okresům na aprovisaci, proplácejíce rekvirovaný dobytek, financujíce mlýny, komisionáře obilního ústavu a pod., a po válce překvapil přímo úžasný vzrůst vkladů. Ze záložen těch staly se v celku pečlivě spravované a silné ústavy peněžní, které mnohdy předstihly i místní spořitelny, a již tím zaslouží si plné pozornosti všech povolaných činitelů, ba v poslední době jsou takořka jediným zdrojem úvěru zemědělského a komunálního.

O rozvoji okresních záložen hospodářských svědčí tato čísla:

roku 1894, kdy prvně byla sdělána statistika okresních záložen hospodářských, činilo

Pokladní obrat všech okresních záložen hospodářských dostoupil koncem roku 1920 výše 4,289.319.673 Kč.

Tento mohutný rozvoj okresních záložen hospodářských vede k přesvědčení, že základy a organisace, na nichž ústavy ty spočívají, jsou zdravé a dobré, že dosavadní dohled k nim je účinný a že by tudíž na základech a struktuře okresních záložen hospodářských nemělo nic býti měněno. Se stanoviska toho vycházela již osnova zemského výboru z roku 1908. (Zpráva zemského výboru ze dne 21. června 1922 č. 64.171.)

Kdežto kontribučenské záložny v Čechách sloučeny byly v okresní záložny hospodářské, jež vzrostly většinou v silné a blahodárně působící ústavy peněžní, zůstal na Moravě a ve Slezsku stav, jaký byl v Čechách roku 1864, až podnes. Podle důvodové zprávy připojené k návrhu poslance Karla Svobody a soudr. podanému Národnímu shromáždění (tisk 2382 zased. z roku 1920) jest na Moravě a ve Slezsku 418 kontribučenských záložen, z nichž mnohé pro nedostatečné prostředky nevyhovují úkolům, které klásti jest na řádné ústavy peněžní. V celku jest však vlastní jmění všech záložen těch velmi značné, neboť činí celkem 26,153.139 Kč.

Proto navrhl poslanec Karel Svoboda, aby také tyto kontribučenské záložny na Moravě byly proměněny v okresní záložny hospodářské a aby pak pro ně platily zákony, vydané pro okresní záložny hospodářské v Čechách s dodatkem, že práva a povinnosti zákony těmi přiřčená okresnímu výboru náležejí zemskému výboru (zemskému správnímu výboru, zemské správní komisi) moravskému, pokud se týče slezskému. Kontribučenské záložny slučovaly by se dle návrhu toho podle obvodů soudních.

Návrh tento nebyl v Národním shromáždění projednán.

Přes to neměla by býti zákonná úprava okresních záložen hospodářských v Čechách otázkou touto snad zdržována, slušelo by jen pamatovati na to, že to, co ustanoví se pro okresní záložny hospodářské v Čechách, má vyhovovati též pro zamýšlené okresní záložny hospodářské na Moravě a ve Slezsku.

O zřízení těchto bude svého času předložena osnova samostatná, ježto jde o ustanovení přechodná, neboť o zřízených a konstituovaných záložnách těch měl by pak platiti již všeobecný zákon o okresních záložnách hospodářských.

V roce 1922 žádal Svaz okresních záložen hospodářských ministerstvo vnitra, aby Národnímu shromáždění předložena byla vládní osnova zákona o okresních záložnách hospodářských, jež by spočívala na základních myšlenkách osnovy zemského výboru z roku 1908.

Vláda vyhovujíc tomuto přání, jež vyslovily souhlasně jak český, tak i německý svaz okresních záložen hospodářských předkládá osnovu zákona a odůvodňuje návrh svůj takto:

Okresní záložny hospodářské těší se značné důvěře obyvatelstva a následkem toho vklady záložnám těm svěřené stále vzrůstají. Vklady u okresních záložen hospodářských přijaté činily po vydání dosud platného zákona

v roce 1896 K 67,103.897,01,

koncem roku 1921 však

vzrostly na Kč 1.491,710.478,59,

čili vzrostly 23krát. Tomuto neobyčejnému vzrůstu jmění svěřeného neodpovídá však také vzrůst jmění kmenového, jež z K 16,663.398,82 z roku 1896 vzrostlo koncem roku 1921 pouze na Kč 19,027.013 23 h. Jest ovšem také pravdou, že vzrostlo jmění reservních a jiných fondů

z K 1,980.728,58

z roku 1896 na Kč 21,577.440,36,

kteréžto fondy rovněž slouží jako jistota pro vklady, přes to však poměr mezi vlastním a svěřeným jměním se značně zhoršil.

Jest sice také jisto, že ani jiné ústavy úvěrní nevykazují příznivějšího poměru mezi vlastními a cizími prostředky, nicméně však ústavy ty mají možnost svoje vlastní jmění libovolně rozmnožovati a nejsou vázány jak co do přijímání vkladů, tak co do zvyšování jmění zákonem, jako okresní záložny hospodářské. Ovšem zákon ze dne 9. dubna 1900 z. z. č. 32 poskytl sice možnost rozmnožovati kmenové jmění výpůjčkami, připisováním části čistého zisku k podílům účastníků, dobrovolným spojením kontribučenských peněžních fondů s kmenovým jměním záložen a po případě i jiným způsobem, to vše ale bylo příliš nepatrným. Z toho důvodu jest potřebí vedle dobrovolného rozmnožování kmenového jmění zavésti též rozmnožování obligátorní u těch záložen, které přijímají vklady. Navrhuje se tudíž (§ 4) povinné rozmnožování kmenového jmění z čistého výtěžku záložen hospodářských vklady přijímajících, při čemž béře se zřetel na rozdíl mezi záložnami menšími a většími a to:

a) každoročním připisováním 5 procent čistého výtěžku záložny k podílům všech účastníků, jakmile a kdykoli vklady záložnou přijaté činí více než pětinásobný obnos vlastního jmění, nebo

b) každoročním připsáním 10 procent čistého výtěžku k podílům všech účastníků, jakmile a kdykoli vklady záložnou přijaté překročí dvacateronásobnou výši vlastního jmění,

c) připisováním čistého výtěžku, připadajícího na podíly 10 Kč nedělitelné k podílům těmto, až každý z podílů těch dosáhne obnosu deseti dělitelného.

Další nucené zvýšení kmenového jmění okresních záložen hospodářských nastane tím, že budou jim přikázány všechny kontribučenské peněžní fondy usnesením podílníků do té doby nevěnované některému obecně prospěšnému účelu a všechny fondy praestační dosud obcím, neodevzdané. Všechny tyto fondy ocitly se namnoze v žalostném stavu. V četných případech jmění se ztratilo a není mnohdy ani pamětníků, aby věc mohla býti vyšetřena, někde rozděleno bylo podílníkům, kteří od té doby již zemřeli, nebo rozpůjčeno, avšak bez dostatečné záruky a jinde smíseno se jměním obcí, které zdráhají se je vydati nebo ztracené jmění nahraditi. Jmění kontribučenských peněžních fondů lze zachovati jen, budou-li přikázány okresním záložnám hospodářským, v jichž obvodech se nalézají, a to nejen v zájmu záložen těch, nýbrž i na prospěch účastníku samých kontribučenských fondů peněžních, kteří si ušetří výloh se správou fondů těch, nabudou jistoty, že jmění to v záložnách nebude zmařeno, a získají i nároky na čistý výtěžek, kdežto dle zákona o kontribučenských peněžních fondech užíti jest výtěžku jen k obecně prospěšným účelům účastníků. Rozdělení jmění tohoto mezi účastníky jest stejně, poněvadž jde o fond veřejnoprávní povahy, vyloučeno.

Vedle povinného rozmnožování kmenového jmění může samozřejmě jako dosud nastati rozmnožování dobrovolné, jež se může státi vedle připisování čistého zisku, zejména též dobrovolnými příplatky účastníků a neomezeným počtem nových a nepostupitelných podílů v nejmenší výši Kč 40,-, jimiž osady (katastrální obce), jež mají vlastní jmění a zastupitelské okresy v obvodu záložny, k této přistoupí.

Rozšíření obchodů aktivních (§ 7) nastalo by dle osnovy jednak tím, že povolily by se nové způsoby úvěru, zejména eskont směnek a úvěry účtu běžném, jednak že by se odstranila některá omezení zákona, zejména pokud jde o úvěr hypotekární a na cenné papíry a rozšířil podmínečně okruh dlužníků na ostatní vrstvy obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že rozšířením zápůjček hypotekárních a jejich delším úmorem mohly by se záložny event. státi immobilními navrhuje osnova (§ 9), aby zápůjčky hypotekární byly splatny v annuitách a zápůjčky na dlužní úpisy nevtělené aby byly poskytovány jen s podmínkou, že na původní dluh bude splaceno nejméně 5 procent ročně. Podmínka ta neplatila by pro zápůjčky obcím, okresům a jiným veřejnoprávním korporacím nadaným právem vybírání přirážek, kde ohledně splacení platilo by vzájemné ujednání.

Zároveň má býti rozšířena působnost záložen na provozování komisionářských obchodů všeho druhu plodinami a potřebami hospodářskými, obchodů realitních na vlastní účet, spolupůsobení při provozu a správě zemědělských podniků průmyslových, sprostředkování pojišťování všeho druhu a jiné. Veškeré tyto obchody jsou pro okresní záložny hospodářské jako ústavy evidentně zemědělské naprosto důležity, poněvadž pak by mohli zemědělci event. veškery svoje potřeby hospodářské a finanční krýti u svých okresních záložen hospodářských. Konečně navrhuje osnova, aby okresní záložny hospodářské poskytovaly zápůjčky, ovšem jen výjimečně, i mimo svůj obvod v okresech sousedních.

Možnost individuálního rozvoje dána je osnovou jednak tím, že bude záležeti na záložně samé, zdali bude chtíti poskytovati úvěr ve všech způsobech zákonem dovolených či jen v některých, že bližší podmínky pro jednotlivá odvětví úvěru ponechány jsou pro jednací řád záložen a konečně, že ředitelstva záložen budou míti možnost usnášeti se se schválením zemského správního výboru, event. ministerstva financí ještě a jiných způsobech úvěru, než které v osnově jsou uvedeny, takže nebude potřebí zákon měniti, kdyby se ukázala potřeba rozšířiti působnost jednotlivých záložen ještě na jiné způsoby úvěru (§ 10).

Mezi zákonnými omezeními, jež rozvoj okresních záložen hospodářských zdržují, nutno uvésti na prvním místě ustanovení o přijímání vkladů. Dle dosavadního zákona nesmí úhrn přijatých vkladů peněžních přesahovati patnácteronásobnou sumu kmenového jmění, nečítajíc v to fond reservní. Pouze výjimkou a to v případech, které zasluhují zvláštního zřetele, může býti povoleno přijímati vklady i přes tuto výši. Další překážkou pro přijímání vkladů jest okolnost, že dle dosavadního zákona jest vyhraženo valné hromadě delegátů, aby se o přijímání vkladů usnášela. Valná hromada delegátů však je aparátem dosti těžkopádným, její svolávání stojí dosti času i výloh, takže byla-li již povolená výše vkladů vyčerpána, bylo by třeba čekati až do řádné valné hromady, aby o dalším přijímání vkladů se usnesla.

Další podstatnou překážkou rozvoje záložen byla okolnost, že za delegáty i členy ředitelstva bývaly voleny osoby, které zastávaly funkci v jiných ústavech úvěrních v obvodu záložny a jež pak často ne prospěch okresní záložny hospodářské, ale prospěch jiných úvěrních ústavů měly na mysli. Osnovou závada tato se odstraňuje (§ 22).

Jiným prostředkem, který může přispěti k značnému rozvoji okresních záložen hospodářských, bylo by ručení zastupitelských okresů. Okresní záložny hospodářské slouží zájmům četných příslušníků okresu, četné obce bývají samy podílníky záložen, stojí pod dozorem a ochranou okresu, takže nemožno upříti, že na rozkvětu záložen má míti zájem především též příslušný zastupitelský okres. Nicméně však v osnově nenavrhuje se neomezená záruka za záložny (§ 8), nýbrž pouze omezená do výše potřebné pro zajištění vkladů. Nejméně 10 procent vkladů všech musí býti zajištěno vlastním jměním záložny. Pokud by pak vlastní jmění nestačilo k zajištění vkladů, má ručiti za takto nezajištěnou jednu desetinu vkladů záložny příslušný zastupitelský okres. Z této obligatorní záruky nemohou vzejíti okresu žádné potíže, poněvadž v tomto případě povinné ručení okresů bude poměrně velmi nepatrné. Naproti tomu však může zastupitelský okres za záložnu převzíti záruku dobrovolně, jak to učinilo do dnešního dne 84 okresních zastupitelstev. Záruky tyto povolily okresy: