Eine Reihe von Hetzern ist bereits ergriffen worden, aber der Schutz gegen den vielverzweigten Angriff auf unsere wirtschaftliche Selbständigkeit wird nur dann voll wirksam sein, wenn jeder von uns dazu beiträgt, dass die Verbreiter ümstürzlerischer Gerüchte ausgeforscht werden und mit ihnen nach Gebühr verfahren werde.<

Prag, am 26. April 1923.

Zenfralverwaltungskommission der Hauptstadt Prag.

Dr. Karl Baxa m. p.,

Vorsitzender.

Dr. Ludwig Vaněk m. p.,

Vorsitzenderstellv.

Ferdinand Kellner m. p.,

Vorsitzenderstellv.

Soweit die höchste Prager Verwaltungsbehörde, soweit der Vorsitzende des Magistrates der Hauptstadt der Čechoslowakei. Die Deutschen in Prag müssen nicht nur zusehen, wie die Vorsitzenden der Prager Behörden vergessen, dass sie ein Gelöbnis der Unparteilichkeit und der Beachtung der Gesetze abgelegt, sie mussten zittern und bangen, dass ob dieser >Beruhigung< durch ihre Führer, den Nafionaldemokraten Dr. Baxa, den Nationalsozialisten Dr. Vaněk, dessen Parteiblatt >České Slovo< sich selbst über die >Misstände in der Bankokratie< nicht genug auslassen konnte und selbst durch den Sozialdemokraten Kellner die Menge wie im November 1920 von den schwerwiegenden wirtschaftlichen Krisen abgelenkt und durch ihre höchste örtliche Behörde auf das Prager Deutschtum als willkommenen Prügelknaben gehetzt werde.

Wir fragen:

Ist dem Herrn Minister des Innern etwas von einer fremden, feindlichen, vom Auslande geführten und bezahlten Agitation bekannt? Wurden bezahlte Hetzer in Kaffeehäusern, Geschäften, Markthallen und öffentlichen Orten sichergestellt? Ist festgestellt worden, dass diese Agitatoren lediglich über čechische Geldanstalten Gerüchte in Umlauf setzen in der Absicht, die Einleger zu veranlassen, ihre Barbestände in die >Geldinstitute der Fremden< zu tragen? Hat der Herr Vorsitzende der Prager Zentralverwaltungskommission das Recht, die čechische Bevölkerung aufzufordern, Nachrichten über Insolvenzfälle oder fraudulose Gebahrung >Was immer für einer< čechischen Geldanstalt durch die Menge verfolgen zu lassen und ist er befügt anzuordnen, dass mit den Verbreitern von Nachrichten, die als zutreffend anerkannt wurden, >nach Gebühr verfahren werde

Ist der Herr Minister im Falle des Nichtzutreffens dieser Angaben bereit, Herrn Dr. Baxa und Genossen darauf aufmerksam zu machen, däss sein Aufruf in dieser Form gegen § 15 (1 und 16) 1, 2, des Gesetzes zum Schutze der Republik und gegen § 302 Sf. G. verstösst, indem der Aufruf geeignet ist, öffentlich zum Hasse gegen einzelne Gruppen der Bevölkerung wegen ihrer Nationalität< und >zu Gewalttätigkeiten oder zu anderen feindseligen Handlungen gegen einzelne Gruppen der Bevölkerung< beizutragen?

Ist der Herr Minister endlich bereit, die Herren Dr. Baxa und Gen. im Sinne obgenannter Gesetze zur Verantwortung ziehen zu lassen und zugleieh dafür Vorsorge zu treffen dass in Zukunft eine derartige Hetze gegen die deutschen Bewohner des Staafes von vornherein unmöglich gemacht wird?

Prag, am 8. Mai 1923.

Meissner, Dr. E. M. Herzig, Jelinek, Hübner, Knesch, A. Lippert, Zuleger, Franke, Dr. Ledebur-Wicheln, Vetter-Lilie, K. Friedrich, Dr. Koperniczky, Fahrner.

Tisk 1687/5.

Jak se proslychá, zamýšlí státní správa úrohy 5%ních priorit Ostravsko-Frýdlantské dráhy vypláceti v rakouskych korunách, ačkoli celá trať leží v území Československé republiky a ačkoli se příjmy dějí v naší měně.

Podepsaní se táží: jest pánům ministrům tento postup znám a co hodlají učiniti, aby majitele těchto priorit, kteří valnou většinou jsou československými státními občany, chránili před citelnou skodou?

V Praze, dne 9. kvetna 1923.

dr Naegle, Zuleger, dr Ledebur-Wicheln, Knesch, dr Mayr-Harting, dr Spiegel, Franke,
A. Lippert, Hübner, dr E. M. Herzig-ová.

Wie verlautet, beabsichtigt die Staatsverwaltung, die Zinsen der 5%igen Prioritäten der Ostrau-Friedländer Bahn in deutschösterreichischen Kronen auszuzahlen; trotzdem die ganze Bahnstrecke auf dem Gebiete der čechoslowakischen Republik sich befindet und die Einnahmen in hiesiger Währung erfolgen.

Die Gefertigten stellen die Anfrage: ist den Herren Ministern dieser Vorgang bekannt und was gedenken sie zu unternehmen, um die Besitzer obiger Prioritäten, die grösstenteils čs. Staatsbürger sind, vor empfindlichem Nachteil zu schützen?

Prag, am 9. Mai 1923.

Dr. Naegle, Zuleger, Dr. Ledebur-Wicheln, Knesch, Dr. Mayr-Harting, Dr. Spiegel, Franke, A. Lippert, Hübner, Dr. E. M. Herzig.

Tisk 1687/6.

Ústřední Svaz lnářských sdružení v Praze požádal dne 27./4. t. r. ministerstvo obchodu, aby věnována byla zvláštní péče skutečnému dodržování § 33. vládního nařízení ze dne 17. prosince 1920, c. 657 Sb. z. a nař. také v oboru lnářském. Toto ustanovení nařizuje, že podnikatelé, ucházející se o státní dodávky, jsou povinni používati k dodávkám nebo pracím výhradně hmot domácího původu a předmětů v tuzemsku vyrobených. Mimo to tímto ustanovením uložena vládě povinnost učiniti náležitá opatření pro provádění kontroly nad dodržováním této zásady, kteréžto kontrole mají se dodavatelé podrobiti.

Toto zákonné a dosud platné opatření má sloužiti ku ochraně a podpoře domácí výroby a prá

ce a jest přirozené, že tato ochrana musí platiti také pro náš domácí len, a to tím, spíše, když nejen naše zemědelství, ale i stát má eminentní zájem na zvelebení našeho lnářství a zpeněžení této domácí suroviny, aby toto důležité odvětví bylo povzneseno z úpadku, do kterého bylo zatlačeno dosavadním státním hospodařením a regulováním.

Vláda nemohla se uzavírati odůvodněným stížnostem našich pěstitelů lnu a tírníků na dosavadní brzdění obchodu lnem, kterého zneužíval kartel přádelen ku stlačování cen lnu na domácím trhu, a proto byl přeřazen len ze řízení povolovacího na listinu volného obchodu. Jakmile toto opatření bylo vydáno, podnikly kruhy přádelníků útok na zájmy domácích pěstitelů lnu a tírníků vtom směru, aby bylo upuštěno od zpředu zmíněné zákonné ochrany domácí výroby a práce pří státních dodávkách, žádajíce, aby v oboru lnářském ono ustanovení nebylo prováděno. Bohužel ministerstvo obchodu postavilo se na stanovisko přádelen a proti jasnému ustanovení citovaného vládního nařízení vydalo Ústřednímu Svazu lnářských sdružení přípisem ze dne 9. května 1923, č. j. 21868 toto vyřízení:

>Ministerstvo obchodu, aniž by meritorně jednalo o obsahu Vašeho dopisu ze dne 27. dubna 1923 v záležitosti kontroly odběru domácího lnu při státních dodávkách lněného zboží, sděluje k Vaší informaci, že vzhledem k uvolnění lnu na pouhou ohlášku, jež poskytne pěstitelům lnu možnost své výrobky odbýti, kontrola o odběru domácího Inu při státních dodávkách prováděna. nebude, v kterémžto smyslu bylo též ministerstvo obchodu předsednictvem ministerské rady vyrozuměno.<

Tímto postupem porušuje se zřejmě citovaný vládní předpis a poškozuje se těžce naše lnářství a výroba domácích tíren. Důvod, který uvádí ministerstvo obchodu, že vzhledem k uvolnění vývozu Inu není již potřeba kontrolovati státní dodávky z oboru lnářského jest naprosto nepochopitelný a nemístný. Vývoz sám nutno posuzovati jen jako ochranný prostředek pro dobu, kdy kartel přadláků, odmítaje nákup domácí suroviny, aby Tím stlačil cenu domácího lnu, nakupoval suroviny cizí a znehodnocoval úplně surovinu domácí. Vždyť ona ochrana domácí výroby a práce dodržuje se u všech ostatních výrobních odvětví, jmenovitě u všech odvětví průmyslových, u kterých jest rovněž povolen volný vývoz, poněvadž stát jako největší konsument má všeobecnou národohospodářskou povinnost pří svých objednávkách dávati přednost domácí surovině a práci.

Poslední opatření ministerstva obchodu jest ovšem v souvislosti s dosavadním jeho nepřátelským postupem proti našemu lnářství, který zavinil také nebezpečný úpadek tohoto odvětví zemědělské výroby. Mezitím co jiné státy snaží se býlí soběstačnými v tomto oboru (v Německu osevní plocha zvýšila se po válce o 100 %) a usilovně podporují pěstování lnu, náš stát nejeví o naše lnářství vůbec zájmu a spíše různými opatřeními přivádí je k úpadku. Tato politika jest nepochopitelná uvážíme-li, že náš vyvinutý průmysl textilní spotřeboval v roce 1922 vzdor jistému poklesu výroby 47.686 q cizozemského lnu v ceně asi 48 milionů Kč, o které ochuzen náš stát a národní hospodářství, ač máme všechny podmínky potřebné k pěstování lnu doma a uhradili bychom dobře celou potřebu našeho průmyslu textilního domácím lnem. Kdyby se stát postaral o náležitou podporu a ochranu lnářství k svému vlastnímu prospěchu i k prospěchu domácího zemědělství, docílilo by se intensivnějšího pěstování lnu, jak po stránce kvantitativní tak kvalitativní.

Dosavadní netečnost vládních kruhů přivedla by naše lnářství k úplnému zániku a způsobila by, že veškerá, spotřeba lnu musela by být hrazena z ciziny. Hospodářský dosah toho možno posouditi, uváží-li se, že celková potřeba našeho textilního průmyslu při úplném zaměstnání činí as 4200 vagonů lnu v ceně asi 420 milionů Kč, dle dnešních cen. V případě pak válečných zápletek neb jiných sporů obchodních ocitla by se naše republika úplně bez potřebné suroviny a musela by nastati nezaměstnanost v oboru textilním. Jíž dnes pokles domácího lnářství těžce se dotýká dělnictva chudých horských krajů, jež zejména v době zimní nacházelo ve zpracování surového lnu svoji obživu. Poukazujeme na př. na stav tíren v obvodu teplickém u Broumova, kde ze 120 tíren bylo v zimním období pouze 13 tíren v činnosti.

Na základě této situace jest zřejmo, že stát pečující o zajištění soběstačnosti ve všech důležitých výrobních odvětvích, musí i v oboru lnářském postarati se o zvelebení a zajištění této výroby stejnými prostředky, jako činí pro jiná výrobní odvětví a nesmí obětovati naše lnářství pochybené spekulací přádelen.

Podepsaní vznáší proto na vládu dotaz:

1. Zda jest ochotna učiniti vhodná opatření, aby vládní nařízení ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a nař. o zajištění domácího původu pří dodávkách státních zachováváno bylo též pro obor lnářský?

2. Zda jsou vládě vůbec známy tísnivé poměry našeho lnářství a zda hodlá podniknouti potřebné kroky v zájmu tohoto druhu zemědělské výroby?

V Praze, dne 29. května 1923.

J. Smrtka, Frant. Jan Kroiher, dr Jar. Vlček, Rozkošný, dr Horáček, Em. Hrubý, F. Hybš, Duchaj, V. Donát, V. Sehnal, dr Daxner, Lukeš, M. Križko, J. Hucl, Slavík.

Tisk 1687/7.

Při volbách do závodní rady na dolu Kateřiny v Radvanicích, jež konány byly 27. dubna t. r., došlo k nepřístojnostem, jež nelze uvésti v soulad se zákonitými ustanoveními o provádění těchto voleb, a to tím méně, ježto poklesky proti volebnímu řádu měly rozhodující vliv na výsledek voleb. Stížnost, kterou ihned po skončení volebního řízení proti výsledku voleb do závodní rady podala místní skupina odborového svazu německých dělníků v Radvanicích u báňského revírního úřadu v Kutné Hoře, zamítnuta byla dopisem tohoto úřadu ze dne 4. května t. r., č. 2030 jakožto neodůvodněná, ačkoliv svědky lze prokázati nezákonitost dotyčných bodů volebního řízení. Tento dopis báňského revírního úřadu jest přiložen. Všechny tyto poklesky proti volebnímu řádu ukazují vědomé poškození listiny odborového svazu německých dělníků a dokazují oprávněnost požadavku tohoto svaz po vypsání nových voleb. Že nebylo dbáno zákonitých ustanovení o provádění voleb do závodních rad, vztahuje se:

1. na porušení volebního tajemství, ježto se počítání odevzdaných hlasů dálo již před skončením prvního oddílu voleb a u dvou hlasů, odevzdaných po tomto počítáni, ale ještě v době pro tento oddíl voleb určené, nutno bylo zjistiti, pro kterou listinu tito oba voličové hlasovali. Tento postup odporuje přímo ustanovení, obsaženému v §u 12 nařízení ze dne 18. května 1920, čís. 358 Sb. z. a n., kde se praví: >Hlasovací listy rozbalí se teprve tehdy, když bylo skončeno odevzdávání hlasů. Přísně jest zakázáno, jakýmkoli způsobem zjištovati, jak volič volil.<

2. Dva pochybné, ale zřetelně k listině II náležející hlasy přiznal báňský revírní úřad >Unii horníků< s odůvodněním, že tyto hlasy by mohly patřit listině I. V rozporu k tomuto rozhodnutí jest opět usnesení volební komise, která prohlásila jeden z obou hlasů jakožto k listině II náležející a jeden hlas za neplatný, kteréžto usnesení však rovněž dlužno považovati na škodu listiny II, poněvadž výsledek volby vypadl tak, že tento jeden hlas rozhodl o připadnutí čtvrtého mandátu. Tímto rozhodnutím báňského revírního úřadu, ve kterém seznati lze zřejmé poškození odborového svazu německých dělníků, zbavena byla listina II nároku na čtvrtý mandát, této listině příslušející, poněvadž tím zjednána byla listině I většina pro obsazení zmíněného sporného mandátu.

3. Hlas označený >010< uznala volební komise platným. Z rozhodnutí báňského revírního úřadu však lze seznati, že tento hlas tam nebyl, jak jest předepsáno, zaslán. K tomu bylo

4. Zjištěno a možno svědky dokázati, že 16 hodin po ukončení volby hlasovací lístky jíž nebyly v držení volební komise resp. jejího předsedy, nýbrž že vydány byly nezapečetěny bývalému, nyní však již na tamním dole nezaměstnanému horníku Josefu Milde-ovi z Radvanic - tedy osobě naprosto nezúčastněné a neoprávněné. Stejně se stalo také s prázdnými ještě hlasovacími lístky. To dlužno označiti za nový těžký přehmat a to tím více, ježto se v §u 14 nařízení ze dne 18. května 1920, čís. 358 Sb. ž. a n. mezi jiným praví: >Zápis odevzdá se spolu se zapečetěnou obálkou, obsahující hlasovací lístky, předsedovi volební komise, jenž tyto věci odevzdá revírnímu báňskému úřadu.<

Dále budiž poznamenáno, že stran přiznání aktivního a pasívního práva volebního, o němž také v rozhodnutí báňského revírního úřadu jest řeč, odborový svaz německých dělníků stížnost nepodal, ačkoli také v této příčině zde byly vady. Že se v tomto rozhodnutí mluví o věci, o které vůbec nebylo zmínky, jest znamením, že také v této příčině nebylo všechno v pořádku.

Vzhledem k těmto okolnostem nelze naprosto označiti postup volební komise jakožto >nezávadný a obezřelý<, nýbrž právem lze odporovati výsledku voleb na základě §u 17 volebního řádu, jenž praví: >Volba do závodní rady jest neplatna, byla-li porušena důležitá ustanovení volebního, řádu a mohla-li tato porušení míti podstatný vliv na výsledek volby.< Již sama okolnost, že volební lístky nezapečetěny odevzdány byly do cizích rukou a že hlas, jejž volební komise označila platným, nedošel k báňskému revírnímu úřadu, mluví pro to, že volba nebyla provedena, jak to zákonu odpovídá.

Všechny uvedené poklesky opravňují k domněnce, že jde o vědomé zkrácení odborového svazu německých dělníků.

Podepsaní se táží tudíž pana ministra, je-li ochoten po přezkoumání této skutkové podstaty volbu na dole Kateřiny v Radvanicích prohlásiti neplatnou a naříditi novou volbu do závodní rady.

V Praze, dne 29. května 1923.

Luksch, Hübner, dr Mayr-Harting, A. Lippert, Zuleger, Oberieithner, K. Friedrich, dr E. M. Herzig-ová, Spies, Vetter-Lilie.

V Kutné Hoře, dne 4. května 1923.

Č. 2030.

Ctěné

1. Úřadovně

Odborového svazu německých dělníků

v Trutnově-Widmuth 29.

2. Místní skupině

Odborového svazu německých dělníků, k rukoum
pana J. Rösela, horníka

v Radvanicích.

Stížnost ctěného odborového svazu ze dne 28. dubna 1923, čís. 444/1923 4, resp. ze dne 28. dubna 1923, v Radvanicích, proti výsledku voleb do závodní rady dne 27. dubna t. r., zamítá se jako neodůvodněná.

Důvody:

Porušení volebního tajemství nemohlo z volebních spisů býti zjištěno. V předloženém případě bylo by muselo býti dokázáno, že porušení volebního tajemství by bylo dle §u 17 volebního řádu mělo podstatný vliv na výsledek volby.

Stížnost, že pro kandidátní listinu I uznán byl volební komisí hlas označený >010< platným, jest neodůvodněna, poněvadž v zaslaných volebních lístcích žádné takovéto označení nalezeno nebylo.

Dále se sděluje, že volební komise hlasovací lístky, označené římskými číslicemi, uznala platnými pro obě kandidátní listiny.

Schvaluje se stanovisko volební komise, že se pro přiznání aktivního a pasivního práva volebního započítává služební doba v závodě ztrávená, pokud tato může sloužiti jakožto průkaz hornické praxe a nepotřebuje dle §u 6 zákona ze dne 25. února 1920, čís. 144 Sb. z. a n. býti nepřetržitou.

Postup volební komise byl obezřelý a nezávadný.

O nějakém poškození menšiny nemůže býti řeči, poněvadž dva pochybné hlasy po přezkoumání jich by mohly náležeti listině I.

Proti tomuto rozhodnutí není dle §u 17 volebního řádu dalšího odvolání.

Správce báňského revírního úřadu:

(podpis).

Bei der am 27. April 1. J. am Katharinaschachte in Radowenz stattgefundenen Betriebsratswahl traten Uebelstände zutage, die mit den gesetzlichen Bestimmungen über die Durchführung dieser Wahlen nicht in Einklang zu bringen sind; dies umsoweniger, als durch die erfolgten Verstösse gegen die Wahlordnung ein entscheidender Einfluss auf den Wahlausgang ausgeübt wurde. Die sofort nach Beendigung des Wahlverfahrens von der Ortsgrüppe des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter in Radowenz beim Revierbergamte in Kuttenberg eingebrachte Beschwerde gegen das Ergebnis der Betriebsratswahl wurde. mit Zuschrift dieses Amtes vom 4. Mai 1. J., Zahl 2030 als unbegründet abgewiesen, trotzdem durch Zeugen die Ungesetzlichkeit der erwähnten Punkte des Wahlvorganges nachgewiesen werden kann. Diese Zuschrift des Revierbergamtes liegt bei. Alle diese Verstösse gegen die Wahlordnung zeigen die bewusste Benachteiligung der Liste des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter und lassen die Forderung dieses Verbandes nach Ausschreibung von Neuwahlen als gerecht erscheinen. Die Ausserachtlassung der gesetzlichen Bestimmungen über die Durchführung der Betriebsrätewahlen erstreckt sich:

1. auf die Verletzung des Wahlgeheimnisses, indem die Zählung der abgegebenen Stimmen bereits vor Beendigung des ersten Wahlabschnittes erfolgte und bei zwei nach dieser Zählung, aber noch in der für diesen Wahlabschnitt vorgeschriebenen Zeit abgegebenen Stimmen festzustellen war, für welche Liste diese beiden Wähler stimmten. Dieser Vorgang steht im direkten Widersruehe mit den im § 12 der Verordnung vom 18. Mai 1920, Slg. 358 enthaltenen Bestimmungen, wonach es heisst: >Die Stimmzettel werden erst dann entfaltet, bis die Stimmenabgabe geschlossen worden ist. Es ist strenge verboten, auf welche Art immer festzustellen, wie ein Wähler gewählt hat.<

2. Zwei zweifelhafte, jedoch deutlich als zur Liste II gehörige Stimmen wurden vom Revierbergamte der >Union der Bergarbeiter< mit der Begründung zugesprochen, dass dieselben der Liste I gehören könnten. Im Gegenratze zu dieser Entscheidung steht wieder der Beschluss der Wahlkommission, welch letztere eine der beiden Stimmen als der Liste II gehörig, und eine Stimme als ungültig erklärte, aber ebenfalls als

Benachteiligung der Liste II angesehen werden muss, da das Wahlergebnis derart ausfiel, dass diese eine Stimme über die Zugehörigkeit des 4. Mandates entschied. Durch die Entscheidung des Revierbergamtes, welche offensichtlich als Benachteiligung des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter erkennbar ist, wurde die Liste II des Anspruches auf das ihr zustehende 4. Mandat verlustig, weil dadurch der Liste I die Mehrheit zur Besetzung des in Frage stehenden strittigen Mandates, verschafft wurde.

3. Eine mit >010< bezeichnete Stimme hat die Wahlkommission als gültig erklärt. Der Entscheidung des Revierbergaintes ist aber zu entnehmen, dass diese Stimme nicht vorschriftsmässig dorthin übermittelt würde. Hiezu wurde.

4. festgestellt und kann durch Zeugen nachgewiesen werden, dass 16 Stunden nach Beendigung der Wahl die Stimmzettel sich nicht mehr im Besitze der Wahlkommission bezw. deren Vorsitzenden befanden, sondern unversiegelt dem ehemaligen, gegenwärtig jedoch nicht mehr am dortigen Werke beschäftigten Bergarbeiter Josef Milde aus Radowenz - also einem vollkommen Unbeteiligten und Unberechtigten - ausgefolgt worden waren. Desgleichen auch die noch leeren Stimmzettel. Dies muss als neuerlicher schwerer Uebergriff bezeichnet werden u. zw. umsomehr, als es im § 14 der Verordnung vom 18. V. 1920, Slg. 358 unter anderem heisst: >Das Protokoll ist mit einem versiegelten, die Stimmzettel enthaltenden Umschlage dem Vorsitzenden der Wahlkommission zu übergeben, der diese Sachen dem Revierbergamte abführt<.

Weiters sei bemerkt, dass über die Zuerkennung des aktiven und passiven Wahlrechtes, von der auch in der Entscheidung des Revierbergamtes die Rede ist, seitens des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter keine Beschwerde geführt wurde, obgleich auch in dieser Beziehung Mängel vorlagen. Dass eine gar nicht berührte Angelegenheit in dieser Entscheidung genannt wird, ist ein Zeichen dafür, dass auch in dieser Hinsicht nicht alles in Ordnung war.

In Anbetracht dieser Umstände kann der Vorgang der Wahlkommission durchaus nicht als >einwandfrei und umsichtig< bezeichnet werden, sondern es besteht die Anfechtung des Wahlergebnisses auf Grund des § 17 der Wahlordnung zu Recht, der besagt: >Die Wahl in den Betriebsrat erscheint ungültig, wenn eine wichtige Bestimmung der Wahlordnung verletzt.wurde und diese Verletzung einen wesentlichen Einfluss auf das Wahlergebnis nehmen könnte.< Schon allein der Umstand, dass die Stimmzettel unversiegelt in fremde Hände gegeben wurden und eine von der Wahlkommission als gültig bezeichnete Stimme. beim Revierbergamte nicht einlangte, spricht dafür, dass die Wahl nicht dem Gesetze entsprechend durchgeführt wurde.

Alle angeführten Verstösse berechtigen zur Annahme, dass, es sich um eine wissentliche Uebervorteilung des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter handelt.

Die Unterfertigten fragen daher den Herrn Minister ob er bereit ist, nach Ueberprüfung dieses Tatbestandes die Wahl am Katharinaschachte in Radowenz als ungültig zu erklären und eine neue Betriebsratswahl anzuordnen.,

Prag, am 29. Mai 1923.

Mit 1 Beilage.

Luksch, Hübner, Dr. Mayr-Harting, A. Lippert, Zuleger, Oberleithner, K. Friedrich, Dr. E. M. Herzig, Spies, Vetter-Lilie.

Kuttenberg, am 4. Mai 1923.

Z: 2030.

An die geehrte

1. Geschäftsstelle

des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter

in Trautenau, Widmuth 29.

2. Ortsgruppe

des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter

zu Handen des Herrn J. Rösel, Bergmann

in Radowenz!

Die von dein geehrten Gewerkschaftsverbande geführte Beschwerde vom 28. April 1923 Z. 444/ 1923-4, bzw. vom 28. April 1923, Radowenz, gegen das Ergebnis der Betriebsrätewahl vorn 27. April 1. J. wird als unbegründet abgewiesen.

Eine Verletzung des Wahlgeheimnisses konnte an der Hand der Wahlakten nicht festgestellt werden. Im vorliegenden Falle hätte bewiesen werden müssen, dass die Verletzung des Wahlgeheimnisses laut § 17 der Wahlordnung einen wesentlichen Einfluss auf das Wahlergebniss gehabt hätte.

Die Beschwerde, dass für die I. Kandidatenliste eine so >010< bezeichnete Stimme von der Wahlkommission als giltig anerkannt wurde, ist unbegründet, weil in den eingesendeten Stimmzetteln keine solche Bezeichnung vorgefunden wurde.