(³) Právních poměrů mezi hlavním závodem s jedné a jeho filiálkami s druhé strany se ustanovení této úmluvy netýkají.

Pro tuto úmluvu jest míti za to, že území, která po 26. únoru 1919 podle mírových smluv Saint-Germainské, Trianonské a Versailleské připadla Československé republice, právě tak, jako území, která podle mírových smluv Saint-Germainské a Trianonské připadla republice Rakouské, patřila k nynějšímu státnímu území již dne 26. února 1919.

S výhradou oněch ustanovení této úmluvy, která se výslovně takových závazků týkají, nevztahuje se tato úmluva na závazky níže uvedené jako předměty zvláštních úmluv, které buď již byly nebo teprve budou sjednány:

a) závazky z cenných papírů (úroky, dividendy a kapitálové splátky) upravené úmluvou o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů, která nabyla účinnosti 10. srpna 1920 (českosl. Sb. z. a n. č. 513, rak. St. z. č. 391);

b) pohledávky a dluhy c. k. poštovní spořitelny ve Vídni upravené Římskou úmluvou ze dne 6. dubna 1922 o převodu pohledávek a deposit ze správy poštovní spořitelny ve Vídni;

c) závazky z poměrů sociálního pojištění (srov. však článek 45);

d) závazky z pojištění soukromého čítajíc v to i smlouvy zajišťovací, pokud pojistná příhoda nenastala před 26. únorem 1919.

Závazky z tak zvaných umisťovacích smluv, při kterých se pojišťující společnost zavázala za jediný vklad vyplatiti určitého dne určitý kapitál, takže risiko z úmrtí a dožití osoby jest vyloučeno, nepovažují se za závazky z pojištění soukromého, nýbrž za závazky podle oddílu I;

e) pohledávky a dluhy starých rakouských válečných ústředen s výhradou ustanovení článku 42;

f) hypoteční pohledávky, které dne 26. února 1919 náležely rakouským pojišťovacím společnostem a přijímají se vládou československou na úhradu prémiové reservy pro příslušný československý stav pojištění, s výhradou ustanoveni článku 42;

g) pohledávky a dluhy Rakousko-uherské banky.

(¹) Pokud byly závazky, jež upravuje tato úmluva, před 15. zářím 1922 vzájemnou dohodou obou stran bez výhrady splněny, pokládají se za pravoplatně splněny.

(²) U podniků výrobních a dopravních uvedených v článku 4, odstavec 2, první věta platí táž zásada o všech platech, které se staly až do dne vyhlášení této úmluvy.

(³) Složení u soudu po 25. únoru 1919 nepovažuje se samo o sobě za splnění.

Změní-li se po 26. únoru 1919 při některém závazku uvedeném v oddílu I osoba věřitelova nebo dlužníkova, nemá to významu pro způsob plnění ani pro rozsah závazku.

(¹) Smluvně se opakující peněžní platy povinen jest dlužník konati věřiteli druhého státu stejně jako věřiteli svého státu.

(²) Totéž platí o závazcích zmíněných ve článku 1, b a c, pokud není nic jiného ustanoveno ani v této ani v jiné úmluvě, kterou má na zřeteli mírová smlouva Saint-Germainská, jestliže jedna z obou stran v době mezi 26. únorem 1919 a 15. zářím 1922 přeložila své bydliště (sídlo) z území jedné z Vysokých smluvních stran a neměla dne 15. září 1922 své řádné bydliště (sídlo) ani na území Československé republiky, ani na území republiky Rakouské.

Ku splnění závazků vytčených v oddíle I této úmluvy zaplatí rakouští dlužníci a obdrží rakouští věřitelé tento peníz:

a) při dluzích lombardních, které kdo učinil, když nabýval úpisů válečných půjček, zastaviv je nebo jinaké nyní v rakouských. korunách pevně zúročitelné ukládací hodnoty, za jednu starou rakousko-uherskou korunu jednu rakouskou korunu;

b) při dluzích hypotečních za jednu starou rakousko-uherskou korunu 10 československých haléřů splatných ve třech lhůtách, prvou splátku částkou 4 haléřů do 30 dnů po doručení platebního vyzvání, druhé dvě po 3 haléřích vždy o rok později. Platil-li však dlužník úroky a anuity v československých korunách, nečině před 15. zářím 1922 ani jednou nějaké výhrady, zaplatiti jest za starou rakousko-uherskou korunu 30 československých haléřů v pěti stejných lhůtách, z nichž první jest splatna do 30 dnů po doručení platebního vyzvání a další čtyři vždy o rok později;

c) při závazcích akciových bank vůči komukoliv, pokud se jich netýkají ustanovení lit. a nebo b, za jednu starou rakouskouherskou korunu 5 československých haléřů;

d) při všech ostatních závazcích 3,5 československého haléře za jednu starou rakouskouherskou korunu.

Byly-li hodnoty naznačené v článku 11, lit. a zastaveny zároveň s jinými, má se za to, že učiněn byl lombardní dluh na hodnoty ve článku 11, lit. a naznačené takovým dílem, jaký byl podle všeobecných podmínek upisovacích pro válečné půjčky vůbec možný. Ku změnám podkladu zástavy, které nastaly po úpisu, se nepřihlíží.

(¹) Částky zmíněné v článku 11 b, c, d vyberou a vyplatí se v rakouských korunách podle středního kursu, který se určí prvého dne každého měsíce dohodou obou zúčtovacích míst. Při vyšetření tohoto středního kursu vezmou se za základ záznamy koruny československé a koruny rakouské na NewYorkské burse dne 5., 15. a 25. předešlého měsíce.

(²) Peníz z přepočtení vzešlý zaokrouhlí se dolů nebo nahoru na 1000 rakouských korun.

(³) Takto v rakouských korunách vyšetřený peníz stejně jako peníz stanovený v článku 11, lit. a bude nadále zván násobkem.

(¹) Rakouští dlužníci jsou povinni podle došlého platebního vyzvání zaplatiti násobek na účet československého zúčtovacího místa (Československý zúčtovací ústav v Praze) u poštovní spořitelny ve Vídni.

(²) Rakouským věřitelům vyplatí se násobek poštovní spořitelnou ve Vídni z účtu československého zúčtovacího místa podle předpisů o tak zvaném reformovaném platebním tyku.

(³) Rakouští dlužníci nejsou povinni platiti závazky pod 100 starých rakousko-uherských korun; rovněž nemají rakouští věřitelé nároku na zaplacení pohledávek pod 100 starých rakousko-uherských korun. Při závazcích uvedených ve článku 11, lit. a) platí totéž o částkách pod 5000 starých rakousko-uherských korun.

(¹) Pro platy a výplaty zmíněné v článku 14 zřídí poštovní spořitelna ve Vídni Československému zúčtovacímu ústavu v Praze šekový účet a při tom se s ním s nejkrajnější ochotou dohodne o podmínkách.

(²) Československé zúčtovací místo má právo nakládati volně tímto účtem.

Československý dlužník zaplatí československému zúčtovacímu místu za každou starou rakousko-uherskou korunu jednu československou korunu, československý věřitel obdrží od tohoto místa peníz vyšetřený podle vnitřních státních předpisů, jež vydá Československá republika (zvaný nadále podílem).

Závazek dlužníkův zanikne zaplacením československému zúčtovacímu místu, nárok věřitelův jest výplatou tímto místem úplně uspokojen. O závazcích ve článku 14, odst. 3 naznačených má se za to, že účinností této úmluvy zanikly.

(¹) Všechny pohledávky vytčené v oddílu I jsou splatny bez ohledu na případná opačná ujednání stran nejpozději okamžikem, kdy tato úmluva nabude účinnosti. Nedospělé nezúročné pohledávky lze uplatňovati jen penízem, který i s úroky (článek 20) za dobu ode i dne splatnosti patrného z platebního vyzvání i až do původní splatnosti rovná se celé pohledávce.

(²) Pokud nebyla pohledávka ve starých rakousko-uherských korunách knihovně zajištěná splacena, nastupuje za ni peníz, který podle této úmluvy má dlužník platiti v československých korunách; na žádost obou zúčtovacích míst provede se patřičný knihovní zápis.

(³) Obě zúčtovací místa mají na vůli nakládati s jednotlivými pohledávkami po vzájemné dohodě tak, jakoby nebyly dosud splatny.

Vzájemné vyrovnání (kompensace) pohledávek a dluhů přípustno jest v tomto řízení jen potud, pokud pohledávky navzájem mezi týmiž dvěma stranami dle stavu ze 26. února 1919 trvaly a pokud to bylo oznámeno zúčtovacím místům již v přihlášce nebo aspoň do 19. května 1924.

(¹) Ze závazků, které mají býti placeny podle tohoto oddílu, hraditi jest s výjimkou následujícího odstavce 4% úroky od 1. března 1919, po případě od pozdějšího dne splatnosti, který vyplývá z původních dohod nebo z ustanovení článku 18, a to i tehdy; byly-li dle původních dohod stanoveny úroky jiné nebo nebyly vůbec stanoveny.

(²) Při pohledávkách ze vkladních knížek a ze zápůjček hypotečních jest platiti úroky smluvené, při pohledávkách za poštovním úřadem šekovým v Praze úroky dle stanov.

(¹) Věřitel má jen potud nárok na výplatu, pokud dlužník skutečně zaplatil.

(²) Věřitel jest oprávněn u svého zúčtovacího místa (Československý zúčtovací ústav v Praze pro československé věřitele, Abrechnungsamt ve Vídni pro rakouské věřitele) činiti návrhy, které by tomuto místu umožnily, aby zakročilo podle povahy věci zúčtovacím místem pro exekuci příslušným (Československý zúčtovací ústav v Praze pro československé dlužníky, Abrechnungsamt ve Vídni pro rakouské dlužníky).

(³) Podrobnější ustanovení o postupu při zákrocích smluví obě zúčtovací místa za největší vzájemné ochoty.

(¹) Věřitelé, kteří nepřihlásili svých pohledávek z vkladních knížek ani v předepsaném řízení přihlašovacím, ani na vyzvání nejpozději do roka po účinnosti této úmluvy, obdrží za jednu starou rakousko-uherskou korunu jen jednu rakouskou korunu.

(²) Po této lhůtě mohou českoslovenští věřitelé uplatňovati svůj nárok přímo proti vydateli vkladní knížky, rakouští věřitelé jen prostřednictvím československého zúčtovacího místa.

(³) Toto ustanovení nelze však vykládati tak, že se tím promíjejí újmy, které jsou v této mluvě nebo v zákonných ustanoveních platných o dávce z majetku s opomenutím včasné přihlášky pojeny. Jak nárok na násobek po případě na podíl, tak také nárok na peníz vyplývající z odstavce 1. závisí na tom, že aspoň dlužník podal přihlášku včas. Právě tak nemění se nic na rozpadlých nárocích z vkladní knížky, byl-li její majitel podle zákonných ustanovení platných dávce z majetku svého času přihláškou povinen a bez dostatečně odůvodněné omluvy přihlášku opomenul.

(¹) Rakouští dlužníci, kteří nedodrží platební lhůty stanovené v platebním vyzvání nejméně 30 dny po doručení ― s výhradou odchylek ve článku 11, lit. b ―, zaplatí z dlužného obnosu ve prospěch československého zúčtovacího místa 10 % na úrocích z prodlení v rakouských korunách za každý započatý měsíc. Doručování platebního vyzvání děje se podle předpisů o doručování soudních žalob.

(²) Z částek zaplacených teprve po zahájení řízení exekučního zaplatí rakouský dlužník ve prospěch československého zúčtovacího místa kromě náhrady útrat exekučního řízení dalších 20 % jakož i do 30 dnů po doručení příslušného platebního vyzváni doplatek, který se rovná obnosu, o nějž jest obnos v rakouských korunách vyplývající z násobku stanoveného pro měsíc skutečné platby větší než obnos v rakouských korunách předepsaný v původním platebním vyzvání.

Výměry československé dávky z majetku (zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n.) z rakouských pohledávek opraví se tak, že základem pro výměr bude peníz v korunách československých, který se má zaplatiti podle této úmluvy rakouským věřitelům. Naproti tomu nemění se při československých pohledávkách vyměřovací základ dne rakouského zákona o jednorázové velké dávce z majetku ze dne 21. července1920, St. z. č. 371.

Přihlášky podané podle přihlašovacích nařízení vydaných v obou státech (českosl. nařízení ze dne 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. a n. a rak. nařízení ze dne 7. září 1922, č. 675 Sp. z.) podrží svou účinnost pro řízení vytčené v oddílu V.

(¹) Přihlášky, které došly některého ze zúčtovacích míst po 19, květnu 1924, považovati jest jen tehdy za včasné, bude-li opožděná přihláška uznána oběma zúčtovacími místy omluvitelnou nebo byla-li přihláška podána na vyzvání.

(²) Pokud však mají býti podle této úmluvy I upraveny způsobem vyznačeným v oddílu V závazky, které se dosud neměly přihlašovati mohou býti přihlášky podány neobmezeně dodatečně až do kance třetího měsíce od doby, kdy tato úmluva nabude účinnosti. Obě Vysoké smluvní strany mají na vůli stanoviti tresty na opožděno přihlášku.

(³) K výhradám (§ 5, poslední odstavec českosl. nařízení ze dne 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. a n. a § 5, odstavec 4 rak. nařízení ze dne 7. září 1922, č. 675 Sp. z.), které se staly po přihlášce, jest přihlížeti jen tehdy, došly-li některého z obou zúčtovacích míst do 19. května 1924.

쀍(¹) Při přihláškách, z nichž byť i jen jedna neudává bez příslušenství splatného po 26. únoru 1919 závazek větší než 2000 starých rakousko-uherských korun, pomíjejí se rozdíly pod 100 starých rakousko-uherských korun potud, že nižší z obou přihlášených číslic jest rozhodnou pro platební vyzvání a pro platební poukaz.

(²) Přesahuje-li však závazek dle obou přihlášek 2000 starých rakousko-uherských korun, pomíjejí se stejně rozdíly až do 500 starých rakousko-uherských korun.

(¹) Jsou-li přihlášky věřitele a dlužníka bez výhrady a souhlasí-li, muže býti dlužník bez dalšího řízení rozhodnutím příslušného zúčtovacího místa po dohodě obou zúčtovacích míst vyzván k placení.

(²) Není-li souhlasných přihlášek, pokusí se zúčtovací místo opatřiti si scházející vzájemnou přihlášku a odstraniti nesrovnalosti mezi přihláškami obou stran tím, že se po dobrém dohodnou.

(³) Nezdaří-li se pokus nesrovnalosti mezi přihláškami obou stran urovnati, je-li však skutková podstata oběma zúčtovacím místům dostatečně jasná, vydá příslušné zúčtovací místo po dohodě s druhým zúčtovacím místem rozhodnutí, podle povahy případu ve způsobě platebního vyzvání. Nepovažují-li obě zúčtovací místa skutkovou podstatu za dostatečně vyjasněnou nebo nemohou-li se shodnouti, odkáži věc rozhodčímu soudu vytčenému v oddílu VII.

(⁴) Nepodá-li strana vzájemné přihlášky do 30 dnů po vyzvání, jež jí bylo doručeno do vlastních rukou, jest příslušné zúčtovací místo oprávněno po dohodě s druhým zúčtovacím místem vydati platební vyzvání podle přihlášky druhé strany, přihlížejíc při tom k případným jiným projevům obou stran.

(⁵) Prohlásí-li strana u příslušného zúčtovacího místa jakož i toto zúčtovací místo samo, že nebude se některou věcí dále zabývati, jest druhé zúčtovací místo oprávněno vydati rozhodnuti a poukázati v něm na toto prohlášení s doložkou, že rozhodnutí to nabude moci práva, nebude-li proti němu do 30 dnů po doručení podána stížnost k mezistátnímu rozhodčímu soudu.

Do rozhodnutí zúčtovacího místa, které bylo vydáno ve shodě obou zúčtovacích míst, jakož i do rozhodnutí podle článku 28, odstavec 5 lze do 30 dnů po doručení podati stížnosti u mezistátního rozhodčího soudu vytčeného v oddílu VII.

(¹) Pravoplatná rozhodnutí příslušného zúčtovacího místa, jež byla vydána ve shodě obou zúčtovacích míst, pravoplatná rozhodnutí příslušného zúčtovacího místa dle článku 28, odstavec 5 a rozhodnutí mezistátního rozhodčího soudu jsou tuzemskými exekučními tituly.

(²) Pro vymáhání pohledávek příslušných zúčtovacích míst jest použíti obdobně předpisů o vybírání a vymáhání daní platných na území dotyčného státu. Co do prozatímních opatření rovná se zúčtovací místo úřadům pro správu dani.

(³) Byl-li závazek podle této úmluvy pravoplatně zjištěn, zůstává nuceným vyrovnáním nebo soudním vyrovnáním vůči dlužníku nedotčen.

(⁴) Příspěvky na udržování zúčtovacích míst jsou útratami podstaty padle § 46, č. 1 konkursního řádu a v řízení vyrovnávacím přednostními pohledávkami podle § 23 vyrovnávacího řádu.

(⁵) Závazky, které byly třeba jen jednou stranou přihlášeny nebo které byly pravoplatně zjištěny, může příslušné zúčtovací místo přihlásiti v konkursním nebo soudním vyrovnávacím řízení. Zúčtovací místo příslušné pro dlužníka může do řízení kdykoliv vstoupiti za věřitele s účinkem, že od této doby jest samo jedině oprávněno o těchto pohledávkách právně jednati. Zúčtovací místo má právní postavení věřitele, za něhož nastoupilo. Patří mu za každého věřitele, za něhož nastoupilo, jeden hlas. Ustanovení § 94 konkursního řádu tu neplatí.

(⁶) Bude-li v konkursu popírána pravost pohledávky, kterou podle předchozího odstavce zúčtovací místo zastupuje, bude ve všech případech na odpůrci, aby odpor uplatnil. Popření má jedině účinek, že popírajícímu (úpadci, správci podstaty, konkursnímu věřiteli) před zúčtovacími místy a před mezistátním rozhodčím soudem náleží ono místo, které by byl dlužník měl, kdyby konkurs nebyl býval vyhlášen.

(⁷) Na návrh zúčtovacího místa příslušného pro dlužníka může vyrovnávací komisař 90denní lhůtu uvedenou v § 56, odst. 1, č. 1 vyrovnávacího řádu prodloužiti až na 1 rok i bez opatření československého ministerstva spravedlnosti, po případě rakouského spolkového kancléřského úřadu (spravedlnost). Při tom má přihlížeti jak k zájmům zastupovaným zúčtovacím místem, tak k zájmům všech ostatních účastníků.

(⁸) S platebními vyzváními a jinakými opatřeními zúčtovacích míst jest nakládati podle § 110, odst. 2 konkursního řádu.

(⁹) Místo ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu zde uvedených užíti jest pro území, v němž platí zákonný článek XVII/1881 a uherské ministerské nařízení čís. 4070/1915 M. E., příslušná ustanovení těchto předpisů.

Příslušné zúčtovací místo může stranu přiměti k tomu, aby podala vysvětlivky a vydala všechny smlouvy, osvědčení, listiny a jinaké vlastnické průkazy, které jsou v jejích rukou a týkají se,závazku jí přihlášeného.

Obě zúčtovací místa poskytnou si vzájemně v každém období řízení nejširší měrou všemožnou podporu, zvláště budou zahajovati moci úřední exekuční řízení k vydobytí pohledávky na pouhé vyrozumění, nastupovati v konkursní a vyrovnávací řízení a poskytovati si jinakou právní pomoc.

Každý stát hradí ze svého výlohy úředního místa, jež pověřeno bylo úkoly místa zúčtovacího. Československé zúčtovací místo pořídí platební vyzvání pro rakouské dlužníky platební poukazy pro rakouské věřitele na vlastní útraty, rakouské zúčtovací místo obstará naproti tomu rozeslání platebních vyzvání rakouským dlužníkům. žádné zúčtovací místo nemůže žádati náhrady útrat z exekucí prováděných z moci úřední v jednotlivých případech na dlužníku nevydobytých, leč že byla zahájena jednotlivá exekuční jednání na zvláštní návrh druhého zúčtovacího místa podle článku 21, odstavec 2.

Do lhůt, které v této úmluvě má strana ku podání prohlášení, přednesení návrhů, předložení spisů a k provedení jiných úkonů v tomto řízení, zejména platu, nezapočítávají se dny poštovní dopravy.

Podání svědčící zúčtovacím místům, stvrzenky o platech, dále právní jednání uzavřená a listiny sepsané při provádění této úmluvy mezi oběma zúčtovacími místy nebo mezi jedním zúčtovacím místem a osobou třetí, konečně knihovní zápisy, které se staly buď na žádost jednoho zúčtovacího místa nebo ku provedení článku 18, odstavec 2, jsou od kolků a přímých poplatku osvobozeny.

Mezistátní rozhodčí soud rozhoduje s výlukou řádných soudů a jinakých soudů a úřadů dotyčného státu s konečnou platností:

a) o rozporech mezi stranami, pokud se nevyřídí rozhodnutím vydaným po dohodě obou zúčtovacích míst (článek 28, odstavec 3);

b) o rozporech mezi zúčtovacími místy v otázce, pokud závazek po právu trvá nebo je-li zahrnut v ustanoveních této úmluvy;

c) o stížnostech stran do rozhodnutí příslušného zúčtovacího místa vydaného po dohodě obou zúčtovacích míst. V tomto případě má každé zúčtovati místo právo vystupovati jako strana;

d) o stížnostech do rozhodnutí podle článku 28, odst. 5;

e) o rozporech mezi zúčtovacími místy o výkladu této úmluvy.

(¹) Rozhodčí soud rozhoduje v senátech, z nichž každý skládá se z předsedy, jednoho československého a jednoho rakouského rozhodčího soudce. Zřídí se jeden senát v Praze a jeden ve Vídni.

(²) Pro senát zasedající v Praze určí vláda československá, pro senát zasedající ve Vídni vláda rakouská předsedu a potřebný počet zástupců, jakož i jednoho nebo více zapisovatelů. Dále jmenuje každá vláda pro oba senáty po jednom rozhodčím soudci a potřebný počet zástupců.

(³) Řízení upraví se rozhodčím soudním řádem, o němž se oba předsedové dohodnou. V tomto řádu jest mimo jiné postarati se o to, aby oba senáty k rozhodování o věcech došlých byly povolávány stejnoměrně. Při tom nutno určiti, že o přídělu oběma senátům rozhoduje hlas.

(⁴)Dále nutno pojmouti do řádu rozhodčího soudu ustanovení o poplatcích soudních a útratách, přihlížejíc při tom k odlišné hodnotě, kterou má předmět sporu pro, obě strany.

(⁵) Každé zúčtovací místo ustanoví jednoho zástupce; tento zástupce má také všeobecný dozor na zmocněnce a právní zástupce stran náležejících jeho zúčtovacímu místu.

(⁶) Podatelna a spisovna zřídí se v Praze. Podání k soudu mohou se státi také u zúčtovacího úřadu ve Vídni s účinkem zachování lhůty.

Pokud poplatky vybrané od stran nestačí k úhradě výloh rozhodčího soudu, hradí československá vláda věcné výlohy senátu zasedajícího v Praze, rakouská vláda senátu zasedajícího ve Vídni. Útraty podatelny a spisovny v Praze hradí československé zúčtovací místo.

(¹) Rozpory v mínění zásadního významu mezi zúčtovacími místy mohou jedním z obou zúčtovacích míst předloženy býti oběma předsedům k rozhodnutí.

(²) Nedohodnou-li se, určí dohodou třetího rozhodčího, který působí jako předseda tohoto rozhodčího sboru. Neshodnou-li se o osobě tohoto třetího rozhodčího, bude požádán předseda švýcarského spolkového soudu, aby jmenoval předsedu.

(³) Tento rozhodčí sbor sejde se v daném případě na místě, které stanoveno bude dohodou, nebo které určí předseda.

(⁴) Nálezy tohoto rozhodčího sboru jsou pro mezistátní rozhodčí soud závazny.

(⁵) Výlohy spojené s povoláním třetího rozhodčího hradí stejným dílem obě strany.

Při hypotečních pohledávkách Rakouskouherské banky, které jsou zajištěny na nemovitostech v Československé republice a jež likvidátoři Rakousko-uherské banky postoupili Československé republice, zaplatí českoslovenští hypoteční dlužníci své závazky československému zúčtovacímu místu poměru: jedna stará rakousko-uherská koruna rovná se jedné Československé koruně; měl-li však hypoteční dlužník dne 26. února 1919 bydliště (sídlo) v Rakousku (srovnej ustanovení článků 2 až 6, jichž jest obdobně použíti), jest závazek vyrovnati podle předpisů článku 11. lit. b.

1. (¹) Rakouská vláda převede na československou vládu lombardní pohledávky zápůjčkové pokladny a depositního oddělení Rakousko-uherské banky převzaté při likvidaci Rakousko-uherské banky vůči osobám, které dne 26. února 1919 měly bydliště (sídlo) v Československé republice, pokud tyto pohledávky dne 1. června 1924 ještě nebyly splaceny.

(²) Také lombardní pohledávky tohoto druhu, jež dlužník zaplatil poštovnímu šekovému úřadu v Praze, který však platbu přijal pouze s výhradou, jsou předmětem převodu, avšak jen potud, pokud ještě nejsou splaceny, přepočítají-li se platby svého času dlužníky v rakouských korunách vykonané na koruny československé podle středního kursu z pololetí, ve kterém se platba stala.

(³) Pohledávky druhu zmíněného v 1. odstavci s výjimkou uvedenou v předešlém odstavci nejsou předmětem převodu, byly-li zaplaceny dlužníkem (na př. u Rakouskouherské banky, likvidátorům Rakousko-uherské banky nebo u Rakouské národní banky), avšak zaplacení jejich přijato bylo jen s výhradou.

(⁴) Rakouská vláda neručí za správnost a dobytelnost pohledávek podle hořejších ustanovení převedených.

(⁵) Československá, vláda jest oprávněna pohledávky na ni převedené vybrati od československých dlužníků v poměru: jedna stará rakousko-uherská koruna rovná se jedné Československé koruně.

2. (¹) Československá vláda převede na rakouskou vládu lombardní pohledávky zápůjčkové pokladny a depositního oddělení Rakousko-uherské banky převzaté při likvidaci Rakousko-uherské banky vůči osobám, které dne 26. února 1919 měly bydliště (sídlo) v Rakouské republice, pokud tyto pohledávky dne 1. června 1924 ještě nebyly splaceny.

(²) Československá vláda neručí za správnost a dobytelnost pohledávek podle hořejších ustanovení převedených.

(³) Rakouská vláda jest oprávněna pohledávky na ni převedené vybrati od rakouských dlužníků podle vnitřních rakouských předpisů.

3. (¹) Předpisy článků 3 až 6 o bydlišti I (sídle) platí také při předcházejících číslech 1 a 2.

(²) Pohledávky proti osobám, které mají dvojí bydliště podle článku 2, nejsou předmětem převodu.

4. Obě vlády si vzájemně vydají dluhopisy a jinaké listiny jakož i zástavy týkající se převedených pohledávek.