5. Nějaké vyrovnání hodnot mezi oběma vládami co do pohledávek vzájemně podle čísel 1 a 2 převedených nenastane.

(¹) Když vůbec a pokud přejdou pohledávky podle zvláštní úmluvy sjednané prováděním mírové smlouvy Saint-Germainské (články 273, 275, 215 a j.), vzniklé ve starých rakousko-uherských korunách, formálně na republiku Československou nebo na osobu jí určenou, musí býti dluh československými dlužníky zaplacen v poměru: jedna stará koruna rovná se jedné československé koruně. Tím nepředbíhá se však nikterak tomu, kterak bude peníze takto vybraného podle zvláštních úmluv použito.

(²) Totéž platí také o hypotečních pohledávkách zmíněných ve článku 7, lit. f.

(¹) Ježto úpravou hranic podle článku 27 mírové smlouvy Saint-Germainské přešla na soudy Československé republiky péče o ony poručence a opatrovance, kteří touto úpravou hranic dostali se do pravomoci československých soudů a jichž jmění spravováno bylo sirotčími pokladnami ve Cmuntu, Skřemelici a Valčicích (Poysdorfu), zavazuje se republika Rakouská předati republice Československé část hromadně spravovaného jmění sirotčích pokladen ve Cmuntu, Skřemelici a Valčicích (Poysdorfu), a to všechny hypoteční pohledávky jmenovaných sirotčích pokladen proti československým dlužníkům a pohledávky ze vkladů u peněžních ústavů, které pokládati jest za československé dlužníky, oboje dle stavu ze dne 15. září 1922 s úroky i anuitami až ku dni předání.

(²) Předáním shora uvedených majetkových části Československé republice zbaví se tyto sirotčí pokladny všech závazků z úschovy jmění shora označených poručenců a opatrovanců.

(³) Republika Rakouská zavazuje se předati republice Československé všechny listiny a pomůcky, jichž potřebí jest k uplatňování pohledávek sirotčích pokladen v odstavci 1 uvedených, v prvopisu nebo, není-li to možno pro souvislost s jinými pomůckami, v ověřeném opise do dvou měsíců po účinnosti této úmluvy k rukám komise, kterou vyšlou presidia vrchních zemských soudů v Praze a v Brně. Tato komise má též právo nahlédati do knih, spisů a listin, které obsahují zápisy týkající se jmění, jež má býti převedeno.

(¹) Pokud nejde o poručence a opatrovance dělených okrsků okresních soudů, zmíněné v odstavci 1 předcházejícího článku, kteří mají ještě býti odbyti při účinnosti této úmluvy, upraví se pohledávky československých věřitelů proti rakouským sirotčím pokladnám a pohledávky rakouských věřitelů proti československým sirotčím pokladnám takto:

(²) U Československého zúčtovacího ústavu zřídí se zvláštní podstata, do které zaplatí československé sirotčí pokladny své závazky vůči poručencům a opatrovancům, které podle obdoby této úmluvy považovati jest za rakouské věřitele (nadále nazýváni budou rakouskými poručenci), v poměru: jedna stará rakousko-uherská koruna rovná se jedné československé koruně a rakouské sirotčí pokladny své závazky vůči poručencům a opatrovancům, které podle obdoby této úmluvy považovati jest za československé věřitele (nadále nazýváni budou československými poručenci), v poměru: jedna stará rakouskouherská koruna rovná se jedné rakouské koruně. Takto utvořená podstata rozdělí se mezi tyto všecky československé a rakouské poručence dle jmenovité hodnoty pohledávek podle stavu ze dne 1. července 1924, takže s následujícími obmezeními připadne na každého československého i rakouského poručence za každou starou rakouskouherskou korunu jeho pohledávky stejný díl. Ukázalo-li by se však podle stavu vzájemných pohledávek, že by podíl připadající na poručence byl menší než 30 československých haléřů za jednu starou rakousko-uherskou korunu, obdrží přesto českoslovenští poručenci 30 československých haléřů za jednu starou rakousko-uherskou korunu, kdežto peníz, který má býti vyplacen rakouským poručencům, se přiměřeně zmenší. Kdyby však nemohli tímto zmenšením rakouští poručenci obdržeti aspoň 10 československých haléřů za jednu starou rakousko-uherskou korunu, upustí se od zřízení zvláštní podstaty. Pohledávky obojích poručenců upraví se v tomto případě podle ustanovení oddílu V. tak, že svrchu zmíněný způsob platby, to jest: jedna stará rakousko-uherská koruna rovná se jedné československé koruně pro československé sirotčí pokladny a jedna stará rakousko-uherská koruna rovná se jedné rakouské koruně pro rakouské sirotčí pokladny, platí také pro tento případ, a že peníz, který se má vyplatiti rakouským poručencům, má činiti 10 československých haléřů za jednu starou rakousko-uherskou korunu.

(³) Československý zúčtovací ústav v Praze zašle peníz, který dle předcházejícího odstavce má se vydati rakouským poručencům, zúčtovacímu úřadu ve Vídni, rakouské sirotčí pokladny poukáží peníz, jejž mají Československému zúčtovacímu ústavu zaplatiti, prostřednictvím zúčtovacího úřadu ve Vídni.

(⁴) Obě vlády vydají vyhlášky, podle nichž pohledávky v tomto oddílu jmenované mají býti přihlášeny do šesti měsíců po vydání vyhlášky u příslušných poručenských soudů (poručenských úřadů) zákonnými zástupci poručenců nebo poručenci samými, kteří zatím stali se svéprávnými. Poručenské soudy (poručenské úřady) pořídí dle těchto přihlášek a soudních spisů podrobné výkazy závazků a zašlou je Československému zúčtovacímu ústavu, rakouské soudy prostřednictvím rakouského zúčtovacího úřadu ve Vídni.

Zvláštní úmluvou upraví se v samostatném clearingu vzájemné pohledávky z vyúčtováni I, nositelů pensijního pojištění, kteří měli pojištěnce před rozlukou států v Československé republice a republice Rakouské, nejsou však předmětem ustanovení článku 275 mírové smlouvy Saint-Germainské.

(¹) Kromě způsobu vyrovnání uvedeného v předcházejících oddílech jest co do závazků zmíněných v oddílu I jakékoli placení a přijetí platby jakož i vůbec jakýkoli styk k úpravě závazků směřující zakázán. Právní jednání tomuto zákazu odporující jsou neplatná.

(²) Stejně jest nepřípustné soudní uplatňování těchto závazků žalobami, exekučními jednáními nebo prozatímními opatřeními.

(³) Z moci úřední nebo na návrh nutno žaloby a exekuční návrhy zamítnouti, spory dosud přerušené ukončiti odmítnutím žaloby pro nepřípustnost pořadu práva a exekuční řízení dosud přerušená zastaviti. O otázce útrat rozhodne soud po slušné úvaze.

(¹) Pokud jde o závazky uvedené v oddílu II, zůstávají v platnosti platební, procesní a exekuční zákazy dosud vydané oběma Vysokými smluvními stranami i po uplynutí lhůt tam stanovených až do účinnosti zvláštních úmluv zmíněných v oddílu II.

(²) Při tom se souhlasně zjišťuje, že československé nařízení z 13. prosince 1923, č. 236 Sb. z. a n. a rakouské nařízení z 30. listopadu 1923, Sp. z. č. 605, vztahují se také na závazky uvedené v oddílu II, článek 7, lit. b až g.

(³) Obě Vysoké smluvní strany mají na vůli, aby po vzájemné dohodě zákazy již trvající pozměnily, zrušily nebo nové zákazy vydaly.

Jakmile tato úmluva nabude účinnosti, pozbývají, pokud jde o závazky uvedené v oddílu IV, působnosti dosud platné zákazy platební, procesní a exekuční.

Doba, po kterou některý závazek nemůže býti soudně uplatňován, zvláště doba až do zjištění, že nejde o závazek, na který se vztahuje oddíl I nebo II této úmluvy, nezapočítává se do lhůt promlčecích, do zákonných lhůt ku podání žaloby, ani do jiných lhůt, jejichž zmeškání má po zákonu v zápětí právní újmu.

Tato úmluva bude ratifikována co nejdříve a nabude účinnosti po výměně ratifikačních listin.

Výměna, listin ratifikačních stane se ve Vídni.

Na doklad toho podepsali svrchu jmenovaní zmocněnci tuto úmluvu.

Dáno v Praze dne 18. června 1924 v československé a německé řeči, kteréžto oba texty jsou stejně autentické, ve dvou prvopisech, z nichž jeden se předává vládě československé a druhý vládě rakouské.

Dr. Bohumil Vlasák v. r.

Při podpisu úmluvy o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách, která dnešního dne byla sjednána, zjišťuje se, že dosaženo bylo úplné shody v těchto věcech:

1. Soukromoprávní pohledávky proti bývalému c. k. nebo c. a k. eráru, jež vznikly ze správní činnosti bývalých c. k. a c. a k. úřadů a ústavů, nejsou předmětem této úmluvy.

2. Ustanovení článku 42 použíti jest výjimečně také na hypoteční pohledávky Všeobecného pensijního ústavu pro zaměstnance v likvidaci ve Vídni proti léčebnému ústavu "Radium" akciové společnosti v Jáchymově (penízem K 1,188.961,25 k 31. prosinci 1922) a proti akciové společnosti "Helenenhof-Imperial-Hotel" v Karlových Varech (penízem K 2,200.060.09 k 31. prosinci 1922), které úmluvou o Všeobecném pensijním ústavu pro zaměstnance ze dne 29. března 1924 přešly na československou vládu, takže tyto pohledávky mají býti dlužníky zaplaceny v korunách československých, i když by dlužníci dne 26. února 1919 byli měli bydliště (sídlo) v Rakousku. Totéž platí také o hypoteční pohledávce Kotvy, všeobecné pojišťovací akciové společnosti ve Vídni proti akciové společnosti "Heienenhof-Imperial-Hotel" v Karlových Varech.

3. Rakouská vláda prohlašuje, že hodlá provésti s urychlením předáni deposit okresních soudů ve Cmuntu, Skřemelici a Valčicích (Poysdorf), které dle článku I depositní úmluvy (českosl. Sb. z. a n. č. 513 a rak. St. z. č. 391, obojí z roku 1920) mají býti vydány, takže toto předání do 30 dnů po účinnosti této úmluvy bude skončeno.

4. Obě zúčtovací místa upraví placení peněz, jímž povinni jsou dlužníci, v ten způsob, že se jim dostane výhod.podle §§ 469 a 470 všeobecného občanského zákoníky v úpravě třetí dílčí novely, 3. oddíl, 6. titul, §§ 33 a 35 a jinakých ustanovení tohoto titulu.

Tento závěrečný zápis nabývá platnosti zároveň se shora uvedenou úmluvou.

V Praze dne 18. června 1924.

Dr. Bohumil Vlasák v. r.

Vysoké smluvní strany prodchnuty přáním sjednati podle článku 45 úmluvy ze dne 18. června 1924, o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách, zvláštní úmluvu o vzájemných pohledávkách z pensijního pojištění, týkajících se nositelů pensijního pojištění, kteří měli před úpravou hranic podle článku 27 mírové smlouvy Saint-Germainské pojištěnce jak v Československé republice tak i v republice Rakouské, se kterými však se nenakládá podle ustanovení článku 275 této mírové smlouvy, jmenovaly svými zmocněnci a to:

pana Dra Bohumila Vlasáka,

zplnomocněného ministra, odborového přednostu ministerstva financí,

pana Dra Roberta Kerbera,

ministerského radu spolkového ministerstva pro sociální správu,

kteří vyměnivše své plné moci, jež shledány v dobré a řádné formě, dohodli se takto:

(¹) Nositelé pensijního pojištění, kteří před úpravou hranic podle článku 27 mírové smlouvy Saint-Germainské měli pojištěnce jak v republice Československé, tak i v republice Rakouské, kteří se však neposuzují podle článku 275 této mírové smlouvy, jsou povinni převésti onen díl pojistné podstaty, který nepřipadá na území státu, jehož dozoru podle svého sídla v den 18. června 1924 podléhají, s platností od 1. ledna 1919 (rozhodný den) na nositele pojištění druhého státu příslušného podle jeho vnitřního opatření. Za nositele pensijního pojištění v tomto smyslu považují se náhradní ústavy podle § 65 zákona o pensijním pojištění ve znění cís. nařízení ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. (v dalším krátce jako p. z. označovaný), které měly dne 31. prosince 1918 své sídlo na území Československé.republiky, jakož i nositelé zaopatřovacích nároků ze smluvního poměru se zaměstnavatelem podle § 66 p. z. Z této úpravy se vyjímá Pensijní ústav průmyslu cukrovarnického v Praze, o němž jsou v dodatku obsažena ustanovení zvláštní.

(²) Za pojistnou podstatu nositele pojištění v určitém státním území je pokládati pojistné břímě vzniklé na tomto území až do rozhodného dne a to:

a) až do této doby získané čáky a nároky těch povinných pojištěnců, jichž poslední služební místo směrodatné pro pojistnou příslušnost bylo před rozhodným dnem na území tohoto státu, jakož i až do tohoto dne nabyté čáky a nároky dobrovolných pojištěnců, jichž bydliště bylo v posledním měsíci příspěvkovém před rozhodným dnem na území tohoto státu;

b) nároky rodinných příslušníků pojištěnců uvedených v lit. a).

(¹) Povinnost nésti zákonné pojistné břímě vzešlé až do rozhodného dne na území druhého státu, t. j. břímě, které se rovná dávkám pojištěným v stejném případě u Všeobecného pensijního ústavu (zákonným dávkám, článek 4), přechází s účinností od rozhodného dne na přejímajícího nositele pojištění, při čemž se dosavadní nositel pojištění břemene toho zprošťuje.

(²) Pokud úhrnné pojistné břímě převyšuje zákonné dávky, platí toto:

a) Byla-li již o převzetí dosud pojištěných vyšších dávek sjednána dohoda a to v případě náhradního pojištění podle §§ 65 a 66 lit. a) p. z. mezi dosavadním nositelem pojištění a pojištěncem, v případě pak náhradního pojištění podle § 66 lit. b) p. z. za souhlasu pojištěncova mezi dosavadním nositelem pojištění (zaměstnavatelem, který sjednal náhradní smlouvy) a zaměstnavatelem, v jehož službách byl pojištěnec dne 18. června 1924 anebo bezprostředně před pojistným případem dříve nastalým, zůstává tato úprava nedotčena.

b) Nebyla-li takováto dohoda mezi zúčastněnými stranami ještě sjednána anebo nedojde-li k ní do 6 měsíců po dni, kdy tato úmluva se stane účinnou, náležejí předanému pojištěnci a důchodci od dosavadního nositele pojištění v československé měně příspěvky, které převyšují příspěvky, jež by naň byly připadaly, kdyby byl pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu. Nárok na vydání těchto příspěvků jest uplatňovati u dosavadního nositele pojištění do 18 měsíců po bezvýsledném uplynutí šestiměsíční lhůty, jinak zanikne jakýkoli nárok z vyššího pojištění.

Pojistné břímě nebude předáno, vstoupil-li pojištěnec nejdéle do 18. června 1924 v onom státním území, ve kterém dosavadní nositel pojištění má svoje sídlo, do zaměstnání pojistně povinného.

(¹) Při provádění této úmluvy jest povinným pojištěncům na roveň stavěti osoby skutečně pojištěné.

(²) Za zákonné dávky jest považovati jen ony, které vznikly ze skutečně získaných příspěvkových dob a z takových zakoupených let služebních, za něž byla zákupní částka (§ 31 p. z.) složena po 1. lednu 1909.

(³) Pro výměru zákonných dávek jsou směrodatna pojistná data, která byla v přihlašovacím řízení (článek 13) oběma odúčtovacími místy uznána.

Pokračování v pojištění u dosavadního nositele pojištění i po rozhodném dnu považuje se za pojištění k věrné ruce na účet přejímajícího nositelé pojištění, pokud pojištění u tohoto nebylo beztak již provedeno. Rozdíl mezi premiemi vybranými po rozhodném dnu se 4% úroky ode dne jich splatnosti a mezi skutečně vyplacenými pojistnými dávkami a vrácenými pojistnými premiemi jest aktivním, pokud se týče pasivním zůstatkem z pojištění k věrné ruce. Při výpočtu premiové částky nepřihlíží se k penízi, který převyšuje pevné premie (§ 33 p. z.). Pokud nebyla sjednána jiná dohoda podle článku 2, odstavce 2, vrátí se pojištěnci jeho příspěvky převyšující příspěvky zákonné.

Pro zúčtování věrné ruky je platby učiněné před 26. únorem 1919 zaúčtovati v československé měně; platby učiněné po tomto dni v rakouských korunách je započítati při zjištění zůstatku podle klíče 2000: 1.

Vzájemné závazky z převodu pojistné podstaty (oddíl I.) a ze zúčtování věrné ruky (oddíl II.) splní se prostřednictvím odúčtovacích míst pro pensijní pojišťování, která zřídí ministerstvo sociální péče v Plaze a spolkové ministerstvo pro sociální správu ve Vídni (československé, pokud se týče rakouské odúčtovací místo).

(¹) Českoslovenští nositelé pojištění odvedou svému odúčtovacímu místu v československé měně premiové reservy a úhradové kapitály, odpovídající předanému pojistnému břemenu obmezenému na zákonné dávky, podle stavu ze dne 31. prosince 1918 se 4% úroky od 1. ledna 1923 do dne placení, zvětšené nebo zmenšené o zůstatek z vyúčtování věrné ruky. U náhradních ústavů odpadá však povinnost odvésti premiové reservy pro pojištěnce, kteří v republice Rakouské v době mezi rozhodným dnem a 30. červnem 1920 ani nebyli v zaměstnání pojistně povinném, ani nebyli skutečně pojištěni, ani neměli nároku na důchod.

(²) Náhradní ústavy, které podle své bilance ke dni 31. prosince 1918 měly ukládací hodnoty pevně zúročitelné nyní v rakouských korunách, mohou ― vydavše tylo ukládací hodnoty a úroky mezi tím napadlé svému odúčtovacímu místu ― zmenšiti částku, kterou mají platiti, o kursovní (odhadní) cenu, kterou tyto ukládací hodnoty měly dne 31. prosince 1918 na vídeňské burse; nejsou-li však již tyto ukládací hodnoty v jejich držení, mohou zmenšiti uvedenou částku o rozdíl této kursovní (odhadní) ceny a knihovně vykázaného výtěžku za ně. Dále mohou zmenšiti částku, již mají platiti, o peníz, o který převyšuje nebo by převyšovala v bilanci z 31. prosince 1918 vykázaná a 26. února 1919 ještě váznoucí nominální hodnota pohledávek ze vkladů u dřívější c. k. poštovní spořitelny a u rakouských úvěrních ústavů, jakož i ze zápůjček hypotekárním dlužníkům, kteří měli 20. února 1919 svoje sídlo v Rakouska, kvotu, vyplývající pro ně z úmluvy sjednané 6. dubna 1922 v Římě o poštovní spořitelně vídeňské, pokud se týče podle článku 16. úmluvy z 18. června, 1924.o úpravě závazků v rakouskouherských korunách.

(³) U pojišťoven, které podle § 66 lit. a) p. z. byly oprávněny k uzavírání náhradních smluv a jež v ostatním buďtež postaveny na roveň náhradním ústavům, jest při zmenšení podle odstavce 2 přihlížeti pouze k částce premiových reserv a úhradových kapitálů osob náhradně pojištěných, která je úměrnou úhrnným reservám ústavu.

(⁴) Částky, které mají českoslovenští nositelé pojištění spolu s Pensijním ústavem průmyslu cukrovarnického v Praze zaplatiti československému odúčtovacímu místu, činí Československý konečný zůstatek. Úroky, jež se platí z premiových reserv a úhradových kapitálů, nevčítají se do konečného zůstatku.

(¹) Premiové reservy a úhradové kapitály, které odpovídají pojistnému břemenu předanému rakouskými nositeli pojištění československým nositelům pojištění, obmezenému na zákonné dávky, podle stavu ze dne 31. prosince 1918, se 4% úroky za dobu od 1. ledna 1919 do 30. června 1924, zvětšené nebo zmenšené o zůstatek z vyúčtování věrné ruky, činí rakouský konečný zůstatek; rozdíl, o který by rakouský konečný zůstatek převyšoval československý konečný zůstatek, je konečná částka.

(²) Rakouské odúčtovací místo poukáže československému odúčtovacímu místu konečnou částku se 4 ¹/₃% úroky za dobu od 1. července 1924 až do dne zaplacení v československé měně, a to peníz až do 4 milionů korun do měsíce po zjištění konečné částky a po jedné třetině případného zbytku nejdéle o rok později. Pro dobu od 1. července 1925 až do dne platby zvyšuje se úroková míra na 4 ¹/₂ %. Naopak československé odúčtovací místo odevzdá ve Vídni rakouskému odúčtovacímu místu do měsíce po zjištění konečné částky přijaté ukládací hodnoty, nyní v rakouských korunách pevně zúročitelné, s dospělými úroky.

(³) Bude-li československý konečný zůstatek větší než zůstatek rakouský, nedoplatí se Rakousku ničeho.

(¹) Rakouští nositelé pojištění odvedou svému odúčtovacímu místu částku tímto místem jim předepsanou se 4 ¹/₂% úroky za dobu od 1. července 1924 až do dne placení.

(²) Úhrn předepsaných částek musí se rovnati úhrnu těchto částek:

a) konečné částky podle článku 9, odstavce 1,

b) náhrady stanovené spolkovým ministerstvem pro sociální správu ve Vídni rakouským nositelům pojištění za pojistné břímě převzaté od československých nositelů pojištění,

c) přirážky k úhradě správních nákladů odúčtovacího místa, jejíž výši stanoví spolkové ministerstvo pro sociální správu.

(³) Částku, kterou jest podle odstavce 1 a 2 předepsati rakouským nositelům pojištění, určí podle volného uvážení rakouské odúčtovací místo podle pokynů, které vydá spolkové ministerstvo pro sociální správu ve Vídni v dohodě se zúčastněnými spolkovými ministerstvy, přihlížejíc k předanému pojistnému břemenu, k výsledku vyúčtování věrné ruky a k hospodářské síle. Částku tu jest zapraviti do měsíce po jejím předepsání. Za zapravení předepsaných částek ručí zúčastnění nositelé pojištění rukou společnou a nerozdílnou.

(¹) S částkami již převedenými, jakož i s částkami, které proti této úmluvě, byť i na základě rozhodnuti byly vybrány, jest nakládati tak, aby všechny platby byly propočítány na podkladě 4% úrokové míry k rozhodnému dnu.

(²) Předchozí ustanovení nevztahují se na zaměstnavatele sjednavší náhradní smlouvy, pokud převedli svou pojistnou podstatu již před 18. červnem 1924 na nositele pojištění, příslušného podle předchozí úpravy, ani na československé náhradní ústavy, pokud svou rakouskou pojistnou podstatu převedly před tímto dnem na příslušného rakouského nositele pojištění, byly-li tyto částky bez výhrady zaplaceny, po případě přijaty.

(³) Totéž platí pra rakouské zaměstnavatele sjednavší náhradní smlouvy, jimž ministerstvo sociální péče v Praze před tímto dnem udělilo alespoň zásadní povalení ke zřízení náhradníka ústavu pro osoby zaměstnané na území republiky Československé.

(¹) Každý stát nese náklady odúčtovacího místa, jež podle článku 7 zřídí.

(²) Československému odúčtavacímu místu náleží k úhradě jeho správních výloh

a) od Všeobecného pensijního ústavu v Praze 5 % z rakouského konečného zůstatku z vyúčtování věrné ruky,

b) od rakouského odúčtovacího místa 5 % z československého konečného zůstatku z vyúčtování věrné ruky.

(³) Úhradu nákladů československého odúčtavacího místa těmito příspěvky neuhrazených předepíše ministerstvo sociální péče v Praze zúčastněným náhradním ústavům a jim na roveň staveným pojišťovacím ústavům podle prémiových reserv a úhradových kapitálů od nich převedených (článek 8, odst. 1.).

(¹) Za účelem zjištění oboustranných konečných zůstatků zavede se přihlašovací řízení. Bližší ustanovení vydají vzájemné dohodě obě odúčtovací místa. Lhůtu k přihlášce je stanoviti aspoň na 3 měsíce, nesmí však býti delší 6 měsíců. Vysoké smluvní strany vydají trestní ustanovení o přihláškách opožděných nebo nesprávných; kromě toho vybéře příslušné odúčtovací místo od povinného nositele pojištění 10 % částky, o jejíž zatajení se pokusil, ve prospěch druhého odúčtovacího místa, částky tyto nevčítají se do konečných zůstatků.

(²) Spory mezi zúčastněnými stranami a jejich odúčtovacími místy rozhoduje příslušné ministerstva, sparo mezi oběma odúčtovacími místy pák rozhodčí soudy obdobně jak stanoví oddíl VII. a VIII. zmíněné úmluvy ze dne 18. června 1924.

Pro přihlašovací a vymáhací řízení platí obdobně tyto předpisy zmíněné úmluvy z 18. června 1924, při čemž za zúčtovací místa tam ustanovená nastupují odúčtovací místa, zřízená podle článku 7:

1. Články 2 až 4, 6 a 9 s tím, že místo "26. února 1919" nastupuje " 31. prosinec 1918",

2. Článek 28 (odst. 1 až 4), 30 (odst. 1 až 3, 5 až 8), 31, 32, 34, 35 a 46.

Doba ode dne 1. ledna 1919 až do dne, kdy tato úmluva se stane účinnou, nepočítá se do lhůt, jež v pensijním zákonu jsou stanoveny pro zachování nároků pojistných, pro uplatnění nároků na vrácení premií, pro zaplacení uznávacích poplatků a pro promlčení premiových pohledávek.

Převody premiových reserv z přestupů jednotlivců před rozhodným dnem považují se za vzájemně provedené.

(¹) Rakouská vláda vydá u ní dosud uschované kauce zaměstnavatelů sjednavších náhradní smlouvy, kteří 31. prosince 1918 měli své řádné bydliště (sídlo) na území republiky Československé nebo do tohoto území do 18. června 1924 přesídlili, vládě československé, devinkulované a neoznačené, a pokud půjde o válečné půjčky, s označením "Republikou Rakouskou nepřevzato", a dá povolení k vývozu bez útrat.

(²) Totéž platí a kaucích zaměstnavatelů sjednavších náhradní smlouvy, kteří měli 31. prosince 1918 své řádné bydliště (sídlo) jak na území republiky Československé, tak na území republiky Rakouské, s tím, že se vydá pouze část kaucí, úměrná pojistné podstatě vypadající na československou republiku.

(³) Kauce zaměstnavatelů sjednavších náhradní smlouvy, kteří jak 31. prosince 1918, tak ještě i 18. června 1924 měli své řádné bydliště (sídlo) na území Rakouské republiky, zůstanou vládě rakouské.