Zkušenosti, získané při provádění zdravotní péče Fondem, ukázaly záhy, že za daných poměrů nelze jinak, než prozatím zabývati se až na nepatrné výjimky pouze péčí léčebnou a že ostatní úkoly bude nutno uskutečňovati v době, až péče léčebná připadne pojištění nemocenskému. Vyvíjela se proto činnost Fondu od jeho založení pouze směrem péče léčebné, ať už ve formě náhrad za ošetřování domácí či poskytování ústavního léčení, to jest tedy oné, kterou hodlá plniti nemocenské pojištění státních zaměstnanců. Tím stal se Fond pro poštovní zaměstnance náhradou za nemocenské pojištění, tedy jest vlastně dnes pro poštovní zaměstnance jich nemocenským pojištěním, prováděným v té míře a rozsahu, jak mu to dovolují jeho finanční prostředky.

Do jaké míry toto tvrzení odpovídá skutečnosti, o tom svědčí nejlépe jednak přehled o dosavadní činnosti Fondu, jednak i nazírání poštovního personálu na tuto činnost.

Pro správné posouzení těchto poznatků nutno se dříve zmíniti o prostředcích Fondu vůbec. Výnosem ministerstva pošt a telegrafů z roku 1920, kterým byl Fond zřízen, bylo stanoveno, že jeho prostředky se opatří:

1. z příspěvků a stálých ročních subvencí poštovní správy;

2. z dobrovolných příspěvků poštovních zaměstnanců;

3. z darů a odkazů též soukromých osob;

4. z výtěžků dobročinných loterií;

5. ze jmění ústavů a fondů zřízených bývalou rakouskou správou k týmž účelům, kteréžto jmění bude po likvidaci poštovní správě přikázáno a Fondu sociální péče přivtěleno.

Ukázalo se však velmi záhy, že úkoly, které na sebe Fond vzal, vyžadují značných finančních nákladů a že jeho zdárná a úspěšná činnost jest odvislá od získání stálých a vydatných finančních zdrojů. Značný počet zaměstnanců, dožadující se lázeňské nebo ústavní léčby pro sebe a členy svých rodin, podpory za ošetření domácí a zejména pak péče o zaměstnance tuberkulosní, zatížily hned v prvých letech Fond do té míry, že bylo nutno hledati cesty k získání finančních prostředků. Nemajíc možnosti, aby z položek rozpočtových poskytovala Fondu vydatnějších subvencí, snažila se poštovní správa každoročně působiti opětovnými výzvami na poštovní personál, aby přistupováním za přispívatele Fondu pomáhal tomuto pečovati o nemocné a jich rodiny. Aby pak příjmy z těchto příspěvků plynoucí nabyly stálé a trvalé povahy, vydány byly úřadům pokyny, aby každého přispívatele zavázali písemným prohlášením k trvalému a pravidelnému odvádění příspěvků. Tímto způsobem bylo sice v roce 1922 docíleno počtu 18.000 přispívatelů, leč ani takto zaručený-příjem nezajišťoval dostatek prostředků k splnění požadavků na Fond kladených, uváží-li se obzvláště, že příspěvky zaměstnanců z 80% činí pouze l Kč měsíčně. Okolnost tato a pak zjištění fakta, že mnozí ze zaměstnanců, dožadujících se podpory z Fondu, nejsou jeho přispivateli, a to buď z neinformovanosti, anebo z liknavosti, přiměla poštovní správu k tomu, aby vhodným . způsobem získala pro spolupráci veškeren poštovní personál. To stalo se opatřením ministerstva pošt a telegrafů v roce 1924, na základě jehož podařilo se příměti 38.494 poštovních zaměstnanců, aby dobrovolně stali se přispívateli Fondu, odváděli tomuto pravidelné měsíční příspěvky a zajistili si tak pomoc v případě nemoci.

Tím vlastně položen byl základ k finanční stabilitě Fondu. I když se přihlédne k tomu, že Fondu dostává se pravidelných ročních subvencí poštovní správy, případně subvencí ministerstva zdravotnictví, nejsou tyto úměrny ani z daleka příjmům, plynoucím z příspěvků přispivatelů poštovních zaměstnanců, takže lze tvrditi, že prostředky Fondu opatřují se skoro výhradně z příspěvků poštovních zaměstnanců a že až na nepatrnou část jsou všichni poštovní zaměstnanci přispívateli Fondu, čili jinak řečeno, jsou všichni pokud jde o jejich zajištění pro případ nemoci ve Fondu soustředěni. Má tedy Fond kromě již uvedených základních znaků, shodných s nemocenským pojištěním co do účelu a svého poslání, i stejné podmínky co do stejnorodosti přispívatelů, i pokud jde o organisaci placení příspěvků. Příspěvky tyto totiž vybírají, resp. srážejí poštovní úřady z požitků zaměstnanců ve čtvrtletních lhůtách a odvádějí je na účet Fondu, fungujíce tak jako sběrny příspěvků a jsouce pověřeny i obstaráváním korespondence mezi přispívateli a Fondem, mají do jisté míry charakter místních nemocenských pokladen.

Takto vyvinutou agitací a organisací příspěvků má dnes Fond trvalý roční příjem okrouhle 600.000 Kč, z něhož kryje veškeré výdaje, spojené s podporováním a umožňováním léčby poštovních zaměstnanců a členů jich rodin. Do jaké míry stoupají v tom směru vydání Fondu, o tom podává přehled připojený výkaz. Vyžádalo-li si léčení poštovních zaměstnanců spolu s péčí prázdninovou v roce 1921 pouhých 63.500 Kč, činí výdaje v roce 1924 již 550.000 Kč, t. j. bezmála veškeré prostředky, jež byly docíleny na příspěvcích. Jest to zejména péče o zaměstnance tuberkulosní, která si vyžádala v letech 1923-1924 okrouhle částky 250.000 Kč.

I když Fond-neposkytuje pro nedostatek finančních prostředků úhradu na výlohy léčebné a podpory na ošetřování domácí a jiné v plné míře, nýbrž řídí jich výši dle majetkových a rodinných poměrů uchazečů, možno přece říci, že poskytuje tytéž dávky, které hodlá skýtati i léčebná péče pro státní zaměstnance, t. j. náhrada léčebného, podpora při porodu a j.

Nejen však že Fond skýtá dávky téhož charakteru a k témuž účelu, jako budoucí péče léčebná, nýbrž i pokud jde o poskytování této péče požívá těchže forem, kterých hodlá použíti také budoucí léčebná péče. Za účelem organisace péče o ústavní a lázeňské ošetření poštovních zaměstnanců sjednala správa Fondu se všemi významnějšími ústavy a lázněmi smlouvy o přijímání poštovních zaměstnanců do léčby za paušální ošetřovací poplatky, čímž jest jí umožněno docíliti levnějšího léčebného nákladu a možnosti propůjčovati tato místa na svůj účet léčby potřebným zaměstnancům, kteří pak podle svých poměrů na výlohy spojené s udržováním místa přispívají v určitých procentech z celé částky ošetřovacího paušálu. Pokud pak jde o podpory na ošetřování domácí, poskytují se tyto na předložené žádosti, doložené účty lékařskými a lékárenskými, a jejich výše řídí se majetkovými a rodinnými poměry žadatelovými.

Stručně vylíčená činnost Fondu došla v řadách poštovních zaměstnanců, pro které jest vlastně jedinou oporou v nemoci, pochopitelně takového souhlasu, že možno dnes bez nadsázky tvrditi, že poštovní personál srostl s Fondem a že instituce tato tvoří dnes skoro nezbytnou součást poštovní správy. Fond stal se poštovním zaměstnancům ztělesněním jich požadavku o nemocenské pojištění a jest také naň a v mnoha případech pohlíženo a kladeny naň požadavky jako na nemocenskou pokladnu. Ježto pak Fond, přes to, že jest přičleněn k ministerstvu pošt a telegrafů, jest spravován výborem, ve kterém mají většinu zástupci personálu, požívá mezi poštovními zaměstnanci naprosté důvěry, kterou uveřejňování ročních bilancí a závěrečných účtů ve věstníku ministerstva pošt a telegrafů upevňuje a utvrzuje.

Ze všeho toho, co bylo uvedeno, jde zřejmě najevo, že v oboru poštovní správy existuje Fond sociální péče poštovního a telegrafního ústavu, který sleduje již týž účel jako budoucí léčebná péče podle návrhu zákona, poskytuje dávky téže povahy jako péče léčebná, má vybudovánu organisaci trvalých členů - až na nepatrné výjimky všech poštovních zaměstnanců, s nimiž prostřednictvím poštovních úřadů udržuje styk, - má k disposici vybudovanou organisovanou péči léčebnou, jest veden obdobně, jako tomu má býti u budoucí peče léčebné, ústředním sborem, v němž jest zastoupen personál většinou, a stal se svojí úspěšnou činností pro poštovní zaměstnance náhradou za nemocenské pojištění a jest jimi za toto považován.

Vzhledem k těmto všem vlastnostem, jest Fond předurčen k tomu, aby při uskutečnění zákonné péče léčebné pro státní zaměstnance, přizpůsobil se pouze pokud jde o výši příspěvků a dávek úpravě zákonné a převzal na sebe pokud jde o zaměstnance poštovní tento úkol, který vlastně již po pět let plní a pro který má všechny předpoklady po stránce administrativní a správní.

Značná morbidita poštovního personálu vzhledem k namáhavosti a obtížnosti služby poštovní, telegrafní a telefonní, - kterážto služba jest odlišná od služby v jiných oborech státní správy, kromě služby železniční, jíž stojí nejblíže - nutila poštovní správu k tomu, že zdravotní službu poštovní, existující ještě z dob bývalé rakouské poštovní správy, zreorganisovala a prohloubila, obdobně jako jest tomu u železnic.

Počet poštovních lékařů byl rozmnožen a u jednotlivých poštovních ředitelství byla, pokud tomu tak ještě nebylo, zřízena zdravotní oddělení. Při ministerstvu pošt a telegrafů zřízen byl pak zdravotní referát, jemuž přísluší dozor na výkony výše zmíněných zdravotních oddělení.

Zdravotní okresy pro poštovní lékaře stanoveny byly podle obvodů jednotlivých poštovních ředitelství.

K úkolům zdravotních orgánů poštovní správy náleží vedle činnosti na poli veřejné zdravotní policie, poskytování první pomoci lékařské a j., též vyšetřování zdravotního stavu a způsobilosti onemocnělých poštovních zaměstnanců. Účelu těchto prohlídek, totiž příznivého zdravotního stavu personálu, jehož jest v zájmu služebním nezbytně třeba, bylo poštovními lékaři, kteří mají nejen předepsanou kvalifikaci lékařskou, nýbrž i odborné znalosti služby poštovní, telegrafní a telefonní, za jejich dosavadní činnosti plně dosaženo.

Poštovní lékaři jsou dále odbornými poradci Fondu sociální péče ve věcech organisačních, podávají lékařské posudky o potřebě a vhodnosti způsobu léčení k žádostem zaměstnanců o propůjčení lázeňských a léčebných míst a pod.

§ 25 (dříve 26).

Stanovy.

Ve stanovách pojišťovny zrcadlí se veškeren život ústavu a poměr mezi pojištěnci a ústavem. Většina ustanovení, týkajících se tohoto života a tohoto poměru, obsažena jest v zákoně samém. Není proto nutno, aby opakována byla ještě jednou mezi těmi skutečnostmi a okolnostmi, jež mají býti upraveny stanovami. Obsahuje proto tento paragraf pouze to, co jinak v zákoně není obsaženo. Z těchto ustanovení nejvýznačnější jsou ta, která jsou uvedena v bodech 8. a 9..

Ustanovení bodu 8., totiž: "do jaké míry a jak má pojištěnec ze svého přispívati při dožádání se lékařské pomoci", ponechává zákon stanovám proto, aby

léčebné péče nebylo zneužíváno a aby v případě potřeby mohl Léčebný fond provésti potřebnou regulaci. Upraviti otázku tuto přímo zákonem, jak to zamýšlel původně vládní návrh, nezdálo se soc.-pol. výboru býti žádoucím, poněvadž podobné ustanovení má míti pouze účel preventivní, jak ostatně tomu bylo i v případě obdobného pojištění v republice rakouské a nač výslovně poukazuje pojistně-technická zpráva k § 30 (dříve 32).

Rovněž otázka druhá, totiž: "do jaké míry Léčebný fond poskytuje náhradu za povozy lékařům", není povahy všeobecně zásadní, nýbrž musí býti upravována podle místních poměrů, ve kterémžto případě mohou hleděti k poměrům takovým spíše stanovy, než méně snáze změnitelné ustanovení zákona.

§ 26.

V § l vyslovena sice pojistná povinnost, než z důvodů již dříve vylíčených, vyhrazuje si zákon možnost uložiti povinnost k přihláškám, jež mají ovšem pouze ráz evidenční, jako v obdobných případech povinného pojištění nemocenského (§ 17 zák. 221/24).

IV. Státní dozor.

§§ 27-28 pojednávají o státním dozoru nad hospodařením Léčebného fondu, o čemž bylo již dříve promluveno.

§§ 29-37 (dříve §§ 31-35).

V. O pojistném a peněžním hospodářství Léčebného fondu.

O pojistném příspěvku podle § 30 této osnovy vyjadřuje se pojistně-technická zpráva takto:

Osnova zákona o nemocenském pojištění státních zaměstnanců (tisk senátu 1062/ 1921) otázce úhrady nemohla věnovati význačnější pozornost, ježto v roce 1921 nebyl k disposici spolehlivý statistický materiál, který by jak po stránce výdajové, tak příjmové dovoloval přesnější výpočet potřebného příspěvku.

Ustanovení § 32 o jednoprocentním příspěvku opíralo se daleko více o úvahy všeobecného rázu než o matematické výpočty potřeby. Kromě jiných příčin vedl k tomu také předpoklad, že při nižším příspěvku nerozběhne se prakse do příliš liberálního postupu v specielních dávkách léčebné péče. Ustanovení § 34, kterým dovolovalo se zvýšení příspěvku cestou administrativní bylo pak bezpečnostním opatřením pro případ nepostačitelnosti příspěvku. Naprostá téměř nejistota o počtu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, dále o výši starobních požitků a jejich stabilitě, byla největší překážkou spolehlivého odhadu finančních prostředků a tím se ztěžoval úsudek o přípustnosti a rozsahu jednotlivých druhů dávek.

Nedostatek statistického materiálu postupem doby částečně byl odstraněn.

Publikace státního úřadu statistického o výsledcích sčítání lidu 15. února 1921, zejména čís. 29/V. 1924 "Zpráv" rozptýlily pochyby o počtu rodinných příslušníků.

Ve "třídě povolání" D ve skupině XXXI. "Státní a veřejná správa" připadalo na 100 osob v povolání činných 124 příslušníků bez vlastního povolání. - Ve skupině XXXII. "školství a výchova" 105 příslušníků. - Ve skupině XLIII. "Pensisté a výměnníci" přijde na 100 osob 46 příslušníků.

Ve třídě "C" ve skupině XXVII. "Pošta, telegraf a telefon" na 100 v povolání činných 125 příslušníků a ve skupině XXVIII. "železnice a jiné dráhy" 187 příslušníků.

V obou těchto posledních skupinách jsou však velmi četně (více než 50%) zastoupeni dělníci a nádeníci, kteří, ježto podléhají již pojistné povinnosti podle zákona nemocenského, nebudou do pojištění státních a veřejných zaměstnanců zahrnuti.

Uvedená čísla nepodávají sice přesného obrazu, ježto definice rodinných příslušníků, uvedená v § 4 osnovy, neshoduje se s osobami, sčítanými jako příslušníci bez vlastního povolání.

Okruh rodinných příslušníků, k dávkám oprávněných, je u dětí omezen věkem (zpravidla 16, příp. 24), u ostatních příslušníků, kromě manželky je omezen podmínkou čekací lhůty 6 ti měsíčního spolubydlení a podmínkou výhradního vyživování pojištěnce. - Naopak proti osobám sčítaným rozšiřuje se tím, že společná domácnost nepožaduje se při studiu dětí.

V tomto směru požadavek ústředních organisací státních zaměstnanců směřuje k dalšímu rozšíření a to jak co do věku dětí, tak co do zmírnění podmínky spolubydlení s ohledem na bytovou tíseň. Těmto požadavkům, vzhledem k ustanovení § 96 zák. č. 221/1924 (Sociální pojištění), bude asi vyhověno. V Rakousku v roce 1923 podle výroční zprávy ústavu pro nemocenské pojištění spolkových zaměstnanců připadalo průměrně na 176.000 příspěvky platících členů 210.000 oprávněných příslušníků, čili na 100 pojištěnců 119 příslušníků.

Podle toho lze souditi, že v daném okruhu pojištění nebude v průměru na 100 pojištěnců připadati více než 120 rodinných příslušníků, i při velmi liberálním posuzování oprávněnosti.

Nedostatek statistik o počtu a požitcích státních a veřejných zaměstnanců byl částečně odstraněn letos státním úřadem statistickým, který provedl sčítání a šetření podle stavu k 30. červnu 1924.

Z tohoto materiálu státního úřadu statistického byly přibližně napočteny, podle § 32 osnovy započitatelné, služební požitky státních zaměstnanců a učitelů. V číslech níže uvedených jsou tedy zahrnuty pouze řádné platy včetně drahotních přídavků a nejsou v nich tudíž zahrnuty osobní, funkční a jakékoliv jiné přídavky a platy, třeba normované, ale z různých titulů vyvěrající, jako jsou na př. ekvivalent naturálních požitků, bytů, uniforem, paušálů, přídavky z vedení dvojí domácnosti, strážní a četnické přídavky, atd.

Výpočty se týkají celkem 292.906 státních zaměstnanců, z nichž podle jednotlivých kategorií bylo zahrnuto:

1. Pragmatikálních úředníků, zařazených do hodn. tř. ............ 89.154

2. Podúředníků, zřízenců a pomocného personálu .............. 142.509

3. Učitelů ................................ 48.130

4. Četníků ................................ 13.113

Podle §u 32 osnovy pro příspěvek započitatelné roční požitky byly napočteny takto:

Druh zaměstnanců	Služné (denní plat)	Místní přídavek	Služné a místní přídavek	Ostatní všeobecné normativní přídavky
Ad 1.	974.046.000	239.780.000	1.213.826.000	660.410.000
Ad 2.	988.354.000	203.176.000	1.191.530.000	743.560.000
Ad 3.	424.729.000	101.495.000	526.224.000	278.272.000
Ad 4.	94.328.000	20.079.000	114.407.000	64.679.000
Úhrnem	2.481.457.000	564.530.000	3.045.987.000	1.746.921.000

 

Úhrnem:
ad 1. .	1.874,236.000
ad 2. .	1.935,090.000
ad 3. .	804,496.000
ad 4. .	179,086.000
úhrnem	4.792,908.000

 

Na jednoho člena průměrně připadlo Kč :

Druh zaměstnanců	Služné (denní plat)	Místní přídavek	Služné a místní přídavek	Ostatní přídavky	Úhrnné požitky
Ad 1.	10.925	2.690	13.615	7.407	21.022
Ad 2.	6.935	1.426	8.361	5.218	13.579
Ad 3.	8.825	2.109	10.934	5.781	16.715
Ad 4.	7.194	1.531	8.725	4.932	13.657
Průměrem	8.472	1.927	10.399	5.964	16.363

 

Po stránce výdajové působilo a působí dosud velké obtíže nedostatek zkušeností o pojištění převážně se zabývajícím poskytováním léčebné péče. V Československé republice se takové pojištění, bud' jen v malém rozsahu provádělo a pokud se provádělo ve větším rozsahu, na př. dobrovolné pojištění železničních úředníků, nejsou k disposici spolehlivé o tom záznamy. - Zkušenosti cizozemské, zejména z Rakouska, kde od roku 1920 je v platnosti zákon o nemocenském pojištění státních zaměstnanců (30. července 1920, č. 311 St. G. B.), nelze bezvýhradně použíti pro příliš velké rozdíly, zejména valutové a kromě toho v oficielních zprávách neuvádí se detailní statistické výsledky o morbiditních poměrech pojištěnců a rodinných příslušníků. (Procento onemocnění atd.).

Domácí materiál nemocenských pokladen okresních, zemědělských, závodních a společenstevních také nevyhovuje, ježto váha pojištění spočívá u nich na peněžitých dávkách (nemocenská podpora) a morbiditní poměry jsou také jen sledovány s tohoto hlediska. (Případy onemocnění jsou zachycovány pouze potud, pokud vyvolaly pracovní neschopnost).

Zbývají tedy jedině zapsané pokladny pomocné, příp. spolkové, které povinně pojišťují osoby, přibližně shodně zaměstnané a za podmínek nejvíce podobných dávkové struktuře zamýšleného zákona. - Z nich svou povahou a rozsahem nejvíce se příštímu nositeli pojištění státních zaměstnanců podobá nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze, která v roce 1923 měla průměrně 65.952 členů, z nich žen 10.677.

Použití statistického materiálu této pokladny jest mimo to odůvodněno i tím, že organisace lékařské (české i německé) projevily na sjezdu svém v listopadu 1924 ochotu prováděti pojištění státních i jiných veřejných zaměstnanců za podmínek přibližně stejných jako jest tomu u svrchu zmíněné pokladny.

Bohužel, ani zde nelze použíti přímých morbiditních čísel z důvodu již uvedeného a dlužno spokojiti se s hrubým průměrem částek jednotlivých druhů dávek, připadajících na pojištěnce během roku.

V tabulce čís. I. jsou tyto průměry uvedeny podle výsledků za rok 1922 a 1923. Kromě toho poukazuje se na oficielní publikaci ministerstva sociální péče "Statistika nemocenského pojištění za rok 1922", v jejíž tabulce X. v položce "Zapsané pokladny pomocné" v řádce "Ministerstvo sociální péče" (značící, že působnost těchto pokladen vztahuje se na území několika zemí a že jsou proto registrovány přímo u min. soc. péče) jsou uvedena shodná čísla. V roce 1922 byly to jen dvě pokladny a sice pokladna výše zmíněná a pak pokladna úředníků a zřízenců Živnostenské banky, která ale malým rozsahem (2462 pojištěnců) nepadá na váhu.

V tabulce II. uvádějí se za účelem srovnání shodné průměry z celku všech pokladen a z okresních nemoc. pokladen za rok 1922 (podrobnosti jsou uveřejněny ve zmíněné publikaci min. soc. péče).

Z rozpětí uvedených čísel lze souditi, že váha dávek u zmíněné pokladny soukromých úředníků a zřízenců spočívá v léčebné péči, která systém organisované svobodné volby lékařů připouští, ježto výplata nemocenské podpory je u ní nepoměrně menší, než u pokladen ostatních.

Tabulka V. b) cit. statistické publikace za rok 1922 obsahuje v procentech celkového vydání a příspěvků jednotlivé druhy dávek. Dle ní na př. u okres. nemoc. pokladny na výplatu nemocenského připadalo celkového vydání 50,76% a z celkových příspěvků 51,81%, kdežto u zmíněných dvou zapsaných pokladen pouze 19,7%, resp. 19,39%. Tento rozdíl ještě ostřeji vystoupí, uváží-li se, že jednotlivé výplaty u pokladen zapsaných byly vyšší, ježto zařazení pojištěnců do mzdových tříd je příznivější.

V tabulce čís. III. a v připojeném diagramu se uvádí věkové rozvrstvení pojištěnců zmíněné pokladny v roce 1922 a státních úředníku podle stavu k 30. červnu 1924. Z uvedených čísel je zřejmo, že zmíněná pokladna vykazuje pro nemoc. pojištění poměry příznivější, ježto jsou u ní mladší ročníky četněji zastoupeny.

V celku možno označiti roční průměry zmíněné pokladny za postačitelné k hrubému odhadu potřebného ryzího příspěvku (bez přirážky na správní náklady a bez přirážky na reservní fond). Odhad příspěvku, členěný podle jednotlivých druhů dávek a jednotlivých skupin státních zaměstnanců, je proveden v tabulkách čís. IV.-IX. (podkladem jsou čísla z nemoc. pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze za rok 1923), k nimž přistupuje pro srovnání tabulka čís. X., obsahující shodná čísla, jednak z celku všech pokladen (včetně zmíněných dvou zapsaných) a jednak jen okresních.