§ 17.

(1) Stížnost na vyměření poplatku nebo pokuty jakož i na odepření poplatkové slevy nebo osvobození jest podati u toho úřadu, který poplatek vyměřil nebo pokutu uložil. Uzná-li přednosta úřadu stížnost sírany za odůvodněnou, může jí vyhověti sám. Jinak o ní rozhodne s konečnou platností ministr zahraničních věcí a sice v dohodě s ministrem financí, je-li stěžovatel československým státním občanem, v jiném případě samostatně.

(2) Uplatňuje-li stěžovatel vady řízení, sběhlé při vyměření poplatku nebo uložení pokuty, má úřad, poplatek vyměřivší nebo pokutu uloživší, uzná-li námitky tyto za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost ministru zahraničních věcí.

(3) Stížnost jest podati do 30ti dnů.

(4) Lhůta počíná běžeti dnem po ústním sdělení poplatku straně nebo po doručení platebního rozkazu (potvrzení). Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy.

(5) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek Československé republiky nebo státu, v němž má sídlo úřad, poplatek vyměřivší nebo pokutu uloživší, anebo v němž má strana bydliště, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

(6) Stížnost nemá odkládacího účinku.

§ 18.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí o těchto poplatcích obecná zákonná ustanovení o kolcích a poplatcích.

§ 19.

(1) Kdo vyláká buď nižší výměru nebo slevu poplatku nebo osvobození od něho předstíráním nepravdivých skutkových okolností, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji stíhaný podle trestního zákona, pokutou ve dvojnásobné výší částky, o kterou stát zkrátil, nehledě k povinnosti zaplatiti zkrácený poplatek.

(2) Za vylákání se pokládá předstírání nepravdivých skutkových okolností, majících vliv na výměru poplatku, zejména nemajetností, pak zamlčení nebo nesprávné udání předmětu, podle jehož hodnoty se vyměřuje poplatek.

(3) Stejně jako dokonaný čin se trestá pokus, avšak s tou odchylkou, že základem vyměření pokuty jest poplatek, o který stát mohl přijíti.

(4) Pokutu vyměří a vybere úřad, příslušný k vybrání poplatku (§ 14).

§ 20.

(1) Právo státu vyměřiti poplatek se promlčuje ve čtyřech letech. Promlčecí lhůta počíná běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém vznikl nárok státu na poplatek (§ 13).

(2) Právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávně vyměřeno méně, se promlčí ve dvou letech od uplynutí správního roku, ve kterém byl původně vyměřený poplatek zaplacen.

(3) Promlčení se přeruší ve všech shora uvedených případech úkony, směřujícími k vyměření poplatku, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, ve kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

(4) Právo státu požadovati splatný poplatek se promlčuje v šesti letech od uplynutí správního roku, ve kterém se stal splatným.

(5) Promlčení splatného poplatku se přeruší doručením upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty, Po uplynutí správního roku. Ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

(6) Je-li poplatek pojištěn ruční zástavou (§ 4), nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opomenul vykonati zástavní právo a toto se nemůže promlčeti.

(7) Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti se nepromlčuje, Část pohledávky, která není kryta cenou zástavy, může mezitím zaniknouti promlčením.

(8) Je-li splatný poplatek zajištěn zápisem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do 30 let po knihovním zápisu nebo záznamu namítati promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.

(9) Právo státu vyměřiti straně pokutu (§ 19) se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy byl přestupek spáchán.

§ 21.

Podání stran, svědčící zastupitelským úřadům Československé republiky, jsou osvobozena od kolkovného.

§ 22.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1926.

(2) Současně pozbudou platnosti tyto zákony:

1. saz. pol. 50/44 t) poplatkového zákona ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z.;

2. pol. 14 s) uh. popl. sazebníku;

3. zákon ze dne 22. ledna 1902 č. 40 ř. z., jímž se upravují poplatky konsulární s příslušným sazebníkem;

4. zák. čl. XXVI./1901 o úpravě konsulárních poplatků s příslušným sazebníkem:

5. § 6 odst. 1. poslední věta císařského nařízení ze dne 15. září 1915 č. 278 ř. z. o poplatcích z bezúplatných převodů majetku;

6. § 23 č. 1, odst. 3. zák. čl. XI./1918 o poplatcích z převodu majetku;

7. čl. IV. odst. 2, zákona ze dne 23. prosince 1917 č. 500 ř. z., jimiž se prodlužuje působnost a doplňují zákony ze dne 30. srpna 1891 č. 136 ř. z. a ze dne 22, ledna 1902 č. 40 ř. z. o konsulárním soudnictví a konsulárních poplatcích;

8. § 9 zák. čl. XIX./1917, jímž se opětně prodlužuje platnost a mění některá ustanovení zák. čl. XXXI/1891 o úpravě konsulárního soudnictví;

9. opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920 č. 564 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují ustanovení zákona ze dne 22, ledna 1902 č. 40 ř. z. a zák. čl. XXVI./1901 o poplatcích konsulárních.

§ 23.

(1) Dosavadní předpisy zůstávají i nadále v platnosti pro úřední úkony, zahájené v době přede dnem, kdy vstoupí v platnost nový zákon.

(2) Za deposita, uložená do úschovy 18 měsíců nebo dříve před účinností tohoto zákona, se platí kromě poplatku podle dosavadních ustanovení ještě poplatek, stanovený v pol. 5. b) aa) čís, 2, nebo 5, b) bb) čís. 2. sazebníku, tvořícího součást tohoto zákona, podle doby úschovy od účinnosti zákona až do jejich vydání. Všechna ostatní deposita se posuzují podle položky 5, sazebníku, tvořícího součást tohoto zákona.

§ 24.

Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby provedl tento zákon ve shodě s ministry financí, obchodu, sociální péče, spravedlnosti a vnitra.