Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vážené Národní shromáždění! To jsem chtěl poznamenati k charakteristice hlavního účastníka penězokazecké aféry maďarské, vnuka toho Windischgrätze, který se stal pověstným svým výrokem, že člověk začíná teprve od barona. Tento výrok je i v lexikonech zaznamenán a opravdu ukázalo se, že tam, kde panují názory, že člověk počíná teprve baronem, dospěla věc až tak daleko, že můžeme dodati: - a končí jako mezinárodní zločinec.

Spoluvinníci Windischgrätzovi Jankovich byl v generálním štábu, Gerő zaujímal vynikající místo. Ale do aféry jsou zapleteny ještě i vyšší osoby, z nichž jedním je hrabě Pavel Teleki. Hrabě Pavel Teleki byl ministerským předsedou maďarským a předchůdcem hraběte Bethlena, byl důvěrníkem Svazu národů, byl Svazem národů pověřen jako rozhodčí ve sporu Turecka s Anglií o Mosul, tedy muž vynikající, ne pouhý nějaký ctižádostivý nebo ziskulačný pomocník. A k tomuto hraběti Telekimu přišel na poradu princ Windischgrätz. Sdělil mu, že hodlá falšovati tisícifrankové bankovky. A pan hrabě Teleki s naivností dítěte vykládá, že ho přátelsky varoval, aby tak nečinil. Princ Windischgrätz přišel však podruhé a ještě důrazněji dotíral na hraběte Telekiho a vysvětloval mu svůj plán, a tu ministerský předseda, přední maďarský politik, státník, důvěrník Svazu národů, arbiter v záležitosti dvou evropských států, nedal prince Windischgrätze, jak bylo jeho povinností, zavříti, nýbrž odkázal ho na majora Gerő, důstojníka, ředitele kartografického budapešťského vojenského ústavu.

Ale i když aféra již propukla, pan hrabě Teleki celý týden mlčel jako zařezaný; nejen to, že mlčel hrabě Teleki, když již aféra se rozvinovala, rozšiřovala, otravovala ovzduší, nýbrž vydal se ještě na cestu do Mnichova, aby tam přednášel odbornou vědeckou přednášku. Kdo tomu věří, ať tomu věří! Ten pan hrabě Teleki je ředitelem budapešťské filiálky Standard Oil-Company, americké petrolejářské společnosti. V této okolnosti snad je vysvětleno, proč část anglického tisku, zejména "Times", tak blahovolně, mírně posuzují celou maďarskou penězokazeckou aféru.

Pro koho měly peníze, o něž šlo, býti použity? Otevřeně již dnes se mluví a píše, že to bylo pro pretendenta maďarského trůnu, arcivévodu Albrechta. Také známý náš. Albrecht je synem pověstného markýze Gero, arcivévody Bedřicha, jehož svědomí zajisté nejvíce z rakouských vynikajících osobností obtíženo bylo tím krveproléváním a vším, co se za 4¹/₂ roku světové války v Rakousku a zejména proti národu českému dálo. Že šlo o pretendenta Albrechta, dokazuje mnichovský "Vaterland" 13. ledna, když píše: "V Uhrách zbortila se politická kombinace, na kterou jako na blýskavou mýdlovou bublinu s udivenýma očima pohlížely i u nás" rozumí se u nich v Bavorsku - "politické děti. Dobře tak, jinak by věčně slepý neprohlédl. Windischgrätzova aféra má aspoň to dobré, že jednou pro vždy zlomila vaz korunnímu pretendentu Albrechtovi, Isabellinu synu."

A ještě dále je charakteristické, že stařičký hrabě Apponyi, jakmile aféra propukla, pospíšil si s veřejným prohlášením, ve kterém penězokazectví odsuzoval. Omlouval je jen trianonskou mírovou smlouvou, že prý způsobila, že takové zločiny se mohou v národě vyskytovati. Tak jakoby zloděj si naříkal na trestní zákoník anebo někdo zločin chtěl omlouvati tím, že existuje trestní zákoník, jenž na jeho čin stanoví trest. Nyní také hrabě Apponyi obrací a stává se na celé čáře obhájcem penězokazecké aféry a snad své šediny propůjčí i k tomu, aby jel do Ženevy před Svaz národů, aby tam zločiny penězokazů maďarských omlouval.

Ještě s politováním musím konstatovati, že i vojenský biskup Zadrawetz do aféry penězokazecké je zapleten. Je to důkazem, jak otráveno je maďarské ovzduší, že i vysokého duchovního do této špinavé a zločinné aféry strhlo. Je to však také důkazem, jak korumpuje odrodilství - Zadrawetz je původem Chorvát - že, kdo národ svůj a vlast svou i jazyk svůj zapírá a za ně se stydí, není potom imunním k žádné špatné věci. Bude jistě vojenský biskup Zadrawetz potrestán a já bych v tom viděl i memento pro nás, neboť v poslední nedávné aféře, která byla v naší armádě a týkala se polního biskupa, generálního superiora Bombery, byla i jemu položena otázka: Tak vy se cítíte více biskupem než vojákem? Jestliže takováto mentalita panovala v Maďarsku, pak by se snad dalo vysvětliti, ale ne omluviti, že i ten biskup Zadrawetz se cítil více vojákem než biskupem.

Velevážené Národní shromáždění! Ani Zadrawetzem, ani Pavlem Telekim, ani Windischgrätzem není jistě seznam a počet vinníků vyčerpán. Ty vlny bijí již dále a výše, ty vlny oplachují již stupně, na nichž sedí ministerský předseda maďarský, hrabě Bethlen. Chování jeho vůči policejnímu presidentu Nádossymu jest při nejmenším podivné. On si zajel na hon, tři dny honil, v novinách to rozšiřoval, aby hodil písek světu do očí, že on je na stráži, že se nerozčiluje a že si dokonce výlet na hon udělá. Ale myslím, že už dnes panu ministerskému předsedovi hraběti Bethlenovi začíná býti úzko, poněvadž jest skoro vyloučeno, že to, o čem věděl i Windischgrätz i Teleki, nebyl by věděl hrabě Bethlen, maďarský ministerský předseda. A podle přísloví, vrána vedle vrány sedá, rovný rovného si hledá, spojila se tato maďarská korupční nebezpečná společnost se spojenci sobě rovnými a sebe hodnými.

Vážená poslanecká sněmovno! Když ta společnost maďarská přistupovala k falšování bankovek, proč nefalšovala dolary, proč nefalšovala, proč nefalšovala marky říšské? Ne, ona falšovala franky, které dnes jsou na 125 až 126 a nejvýš snad na 190 se nalézaly. Ale my se pamatujeme, že právě francouzský frank byl předmětem mezinárodně zosnované honby, která mnohé vídeňské a jiné banky přivedla k pádu, a tato akce maďarská proti franku francouzskému dokazuje, že vedle těch špinavých osobních pretendentských cílů šlo o to, zasaditi ránu tomu státu, na jehož bedrách za světové války největší tíže spočívala a který o výsledku světové války, vítězném pro Dohodu, má jistě největší zásluhu, že šlo o boj proti Francii. A kde jde o boj proti Francii, tam nesmí scházeti i Německo!

Desider Rába, sekretář prince Windischgrätze, při výslechu 15. února za přítomnosti Francouzů prohlásil, že Windischgrätz byl v nejužším spojení s německými lidoveckými živly a že on sám, Rába, vozil dlouho dopisy Windischgrätzovy jenerálu Ludendorffovi a jenerálu Seecktovi. (Posl. Knirsch [německy]: To je již vyvráceno a vyřízeno!) To není vyřízeno. Pan maršál Ludendorff prostě prohlásil, že na to nebude odpovídati, poněvadž mu nestačí čas na všecko, co se o něm píše, odpovídati. To jest vykroucení se, ale ne vyřízení.

Tedy Windischgrätz posílal důvěrné dopisy Ludendorffovi a Seecktovi. Připomínám, že generál Seeckt byl za války náčelníkem generálního štábu Mackensenovy armády. To dokazuje opět, že Berlín je stálým nebezpečím Evropy a že i naše poslanecká sněmovna ještě velmi často bude míti nejen příležitost, ale i povinnost politiky berlínské bedlivě si všímati. Já bych s tohoto místa poznamenal jenom to, co v poslední své řeči jako odpověď Mussolinimu, italskému ministerskému předsedovi, pronesl zahraniční ministr Německa, Stresemann, který 9. února prohlásil: Nenecháme si vzíti právo hájiti kulturní práva německých menšin v cizině, tak jako budeme také hájiti práva národnostních menšin v našich hranicích. (Posl. Knirsch: Bravo Stresemann!) Tedy Stresemann. zahraniční ministr Německa, prohlašuje, že se Německo bude mísiti do vnitřních záležitostí všech států, kde několik Němců žije. (Posl. Knirsch [německy]: To je překrouceno!) To je jasné, to není překroucení: "nenecháme si vzíti práva hájiti kulturních práv německých menšin v cizině", - to znamená také v Československu (Výkřiky posl. Knirsche.) - "tak jako budeme také hájiti práva národnostních menšin v našich hranicích." Kdyby Stresemann byl řekl: My se budeme starati o kulturní potřeby Němců v cizině, ale my nebudeme na př. Československu brániti, aby ono se staralo o kulturní potřeby jeho sourodých menšin u nás, pak by se snad nedalo proti tomu nic namítati. Ale tak, jak to Stresemann řekl, to je opsané rčení jiné a to: Co je tvé, to je mé, a co je mé, do toho ti nic není! (Výborně!) Takový je výrok Stresemannův a já používám této příležitosti, abych odmítl právo Německu a jeho zahraničního ministra mísiti se do interních záležitostí našeho státu, a pravím: ruce pryč! (Výborně! - Výkřiky posl. Knirsche.)

Velectění! Těch několik poznámek učinil jsem k maďarské penězokazecké aféře. A opakuji, co zde již opětovně a také z úst pana zahraničního ministra bylo řečeno, že neobviňujeme celý maďarský národ, nemůžeme ho obviňovati, poněvadž maďarský národ nemá ani tolik vlivu, aby ve svém vlastním státě rozhodoval. Do Maďarska ještě nepronikly Wilsonovy zásady. Zvláště jedna z nich: Žádná vláda bez souhlasu ovládaných. V Maďarsku nesvítí ještě slunce demokracie (Výkřiky posl. Knirsche.), v Maďarsku není ještě občan rovnocenným, nepožívá rovného politického práva. V Maďarsku dosud jako před válkou vládne jenom určitá klika vyvolených. My máme všeobecné rovné volební právo, muži a ženy, takové volební právo, že lepší nemá žádný jiný stát. (Výborně!)

Bude mně laskavě prominuto, že s tohoto místa vyslovím zvláštní politování nad tím, že maďarský dobrý katolický lid více nepracuje pro uskutečnění idee demokracie. Maďarské křesťanské hnutí mělo svého preláta Giessweina, demokraticky založeného kněze, má svého biskupa Procházku, muže neobyčejně vyvinutého sociálního smýšleni a cítění. (Posl. Mikulíček: Biskupa Zadravce má!) O tom jsem již mluvil. Tedy ten národ maďarský, ten lid katolický v Maďarsku měl by si po příkladu Giessweina a Procházky uvědomiti vznešenost demokracie a nepřipřahovati se ke kočárům těch Apponyiů a ostatních, nýbrž na basi demokracie postaviti svou věc a pracovati k jejímu vítězství v budoucnosti.

Maďarská penězokazecká záležitost má svůj význam, to zde bylo včera důrazně podškrtnuto, také pro Slovensko. Má jej zvláště proto, že poslední dobou Moskva projevuje neobyčejný zájem o Slovensko. Moskva dokonce chtěla, jak se říká, vzíti vítr z plachet slovenské ľudové strany a jejímu požadavku po autonomii a proto proklamovala zásadu neodvislého Slovenska. Co tím chce Moskva? Moskva chce přes Karpatskou Rus dostati Slovensko do svých rukou (Tak jest! Potlesk.) a z té příčiny také je pro nás otázka maďarské penězokazecké aféry významnou, poněvadž Maďaři, ti Maďaři, kteří by bojovati chtěli za demokracii, za odstranění té šlechtické kliky, která tak veliký dosud vliv v Maďarsku vykonává, ti poctiví Maďaři mohou býti irritováni, odpuzováni tím, v čem se na Slovensku až dosud chybovalo. Proto bych doporučoval, aby zejména v našich rozhodujících kruzích otázka slovenská zůstala na denním pořadu a co nejdříve dospěla ke svému uspokojivému, pro obě strany uspokojivému, řešení. (Výborně!)

A teď spěchám ku konci. Souhlasíme - to zde již také bylo řečníkem, kolegou z mého klubu, konstatováno - s prohlášením zahraničního ministra dr Beneše. Jestliže v něm ještě něco postrádáme, pak je to to, že bychom si byli přáli, aby bylo důraznější, aby tam, kde se jedná o zloděje, o podvodníky, o mezinárodní paliče, nebylo tolik omluv a tolik ujišťování o mírumilovnosti. K závěru pan ministr poznamenával: "Domnívám se, že z odpovědi mé vidíte i umírněný postup naší vlády i touhu po klidu, míru i spolupráci se sousedy, i snahy nevyvolávati zbytečně mezinárodní incidenty." Uvedl dále, že přece jsme tenkráte, když falšovali bankovky naše, "nevyvolali aféru s Uherskem vědomě, úmyslně a myslím" - pravil dále - "že je to silný doklad o našem mírumilovném tehdejším postupu, stejně tak jako jím je dnes naše nynější vyčkávací klidné stanovisko." A ještě dále pravil: "My však chceme klid a pokoj a konsolidační práci, chceme také dobrou vůli, poctivost a pravdu u druhých našich partnerů." No, to je u takových Telekiů, Windischgrätzů a snad i Bethlenů trošičku příliš mírná řeč a příliš v rukavičkách, poněvadž s podvodníky se musí také jednou promluviti rázně. (Výborně! Potlesk.)

Vážené Národní shromáždění! Chápu poněkud tuto velkou reservovanost našeho pana zahraničního ministra a přál bych si, aby nám v celé evropské veřejnosti byla připočtena k dobru, aby byla do očí bijícím důkazem, že jsme ve své trpělivosti šli až na nejzazší mez, dále že už jíti nemůžeme. Chápu tu reservovanost, poněvadž vzpomínám, když za pokusu o návrat excísaře Karla byli jsme tenkráte donuceni k mobilisaci, že potom přišla Dohoda a řekla: Nechte toho, my si to vyřídíme s Maďary sami! Nás stála tenkráte ta mobilisace velké miliony, sta milionů, a tím si vysvětluji tu velkou umírněnost, která v projevu pana zahraničního ministra se zrcadlila. Aurea est via media - zlatá je střední cesta. Nebylo-li to dobré, když jsme tenkráte šli rychleji, pak snad také nebude stejný názor o tom, je-li dobré dnes vzhledem k tak špinavé aféře, jak se v Maďarsku provalila, postupovati s takovou přílišnou dobromyslností a umírněností. Nezapomínejme, že jsme proti Maďarsku poprvé jako samostatný stát musili hájiti svoji integritu, že proti Maďarsku první krev našich synů samostatné vlasti naší byla prolévána. (Výborně!) Nezapomínejme, že to Maďarsko ohrožovalo nejen nás, že ohrožovalo i Jugoslavii. Z prohlášení zahraničního ministra jugoslávského Ninčiče po konferenci Malé Dohody v Temešváru jasně vysvítá, že Maďaři padělali i jugoslávské bankovky. Nezapomínejme, že vedle nás a Jugoslavie šlo i o Francii, a proto nechť dojem z debaty v této sněmovně vyzní tak, aby nejen posílil to krajně smířlivé stanovisko zahraničního ministra, ale aby odtud také zazněl náš výstražný hlas do Maďarska, bude-li pokračovati na své zločinné dráze: Ceterum autem censeo: Maďarsko jako nebezpečí Evropy a škůdce míru světového musí býti rozděleno! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Další slovo má pan posl. Stivín.

Posl. Stivín: Slavná sněmovno! Chápu se slova jako poslední řečník v této debatě, a tu mi dovolte, abych udělal jakýsi závěrečný přehled. V prvé řadě bych se zabýval stručně těmi projevy pánů řečníků z oposiční strany, kteří by si byli přáli, aby se pan ministr zahraniční věci byl zmínil ve svém exposé také o jiných věcech, na př. o konferenci v Temešváru, o odzbrojovací konferenci, o uznání Ruska de jure a podobných otázkách. Byli to zejména pánové Czecha Kreibich, kteří v této věci vznášeli na pana ministra zahraničí určitá přání. Já k tomu připojím tolik:

My jsme měli od voleb dosud jen několik schůzí a v těchto několika schůzích se třikráte ujali slova českoslovenští ministři. Vystoupil ministerský předseda Švehla a byl - odpusťte mi to slovo - uřván. Vystoupil pan ministr dr Beneš a celá jeho řeč byla jedním jediným řetězem křiku, takže jsme nemohli ani slyšeti, co pan ministr povídá. Vystoupil včera pan ministr Stříbrný ke krátké poznámce a sněmovna se otřásala bouřemi oposičních poslanců, kteří, jak zjevno, vzali si za úkol nedopustiti, aby v této sněmovně člen vlády československé mohl mluviti. Ale při tom stále podávají pilné dotazy, volají ministerského předsedu sem do schůze, žádají, aby vláda mluvila, a to vše snad jen za tím účelem, aby mohli ministry ukřičet. (Výborně! Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

S naší strany sociálně-demokratické padla svého času výtka, že máme vládu němou. My jsme strana, která by si přála upřímně, aby vláda v této sněmovně častěji mluvila, přáli bychom si, aby pan ministerský předseda v každé schůzi zde byl, aby byl jakýmsi dirigentem debat a událostí v této sněmovně. Když však vidíme způsob, jakým se zde postupuje, vidíme, že nemáme vládu němou, nýbrž vládu, která má býti v této sněmovně ukřičena, a tu odpusťte, pánové, když řeknu, že od toho jsme také my majorita, která stojí před otázkou, chceme-li si dáti takové násilí menšiny v této sněmovně trvale líbiti. (Výborně! - Posl. Mikulíček: První, kdo nazval v této sněmovně československého ministra krvavým psem, byl pan posl. Stivín!)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Volám pana posl. Mikulíčka k pořádku. (Posl. Mikulíček: To je jezovitství nejvyššího stupně. Vláda pendreků musí býti potírána!)

Volám pana posl. Mikulíčka podruhé k pořádku. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Posl. Stivín (pokračuje): Byli jsme velice zvědavi...... (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Pane kolego Mikulíčku, vy jste nechal mluviti národní demokraty a klerikály, myslím, že byste mohl nechat mluvit také mne. To je váš nemrav, ukřičeti toho, kdo je vám nejnepohodlnější. Byli jsme velice zvědavi, jaké stanovisko zaujme oposice k naší interpelaci a k této debatě. A tu jsme shledali, že téměř celá oposice hlasovala proti pilnosti této interpelace, že téměř celá oposice hlasovala proti rozpravě o této interpelaci, že celá oposice se snažila ukřičeti ministra, který odpovídal na naši interpelaci Viděli jsme, že právě autor této interpelace, soudr. dr Meissner, právě on stal se se strany maďarské v této sněmovně obětí surového útoku. (Posl. Krebs [německy]: To byla přece jen náhoda!) To lze tvrditi, že byla to náhoda, ale je otázka, zda to skutečně náhoda byla.

Viděli jsme dále, jak tehdy se pánové velice obezřetně vyhýbali tomu, aby nemuseli o maďarské penězokazecké aféře mluviti, a používali této debaty k velikým řečem o pozemkové reformě, o jazykových nařízeních, o našich generálech, o Rusku, o Malé Dohodě, o restrikčním zákoně, o všem možném, jen ne o Maďarsku a maďarské aféře. A když o tom mluvili, činili to jen tím způsobem, aby dokazovali, že ne maďarští penězokazové, nýbrž československá vláda, Československá republika a dohodové státy jsou vinny vším tím, co se v Maďarsku stalo, že my jsme vlastními morálními původci.

Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti opravil dva omyly, které jsem našel v řeči kol. dr Czecha. Předně bylo zde mluveno o tom, že prý Československo s Horthym má velmi dobrý spolek a že ten poměr mezi námi není prý nejhorší. My jsme, vážené shromáždění, v té šťastné situaci, že můžeme poukázati k tomu, že právě v těchto dnech vyšel ve Vídni v sociálně demokratické revui "Der Kampf", článek maďarského emigranta soudr. Kunfiho, který na dvou místech v tomto článku s velikou úctou oceňuje to, co vykonala Československá republika nejen svojí politikou zahraniční, nýbrž dokonce i svojí armádou proti nastolení habsburské reakce v Maďarsku. (Slyšte!)

Bylo zde tvrzeno dále nejen p. kol. dr Czechem, nýbrž i pány z komunistické strany, že teprve teď se začínají státy zajímati o Maďarsko, když se objevilo falšování peněz, čili když zde byl proveden útok na kapitalistický základ společnosti jednotlivých států.

Slavná sněmovno! Myslím, že po těch zkušenostech s valutami, které máme za sebou od konce světové války, a po usnesení a debatách posledního mezinárodního sjezdu socialistického v Marseille, není již mezi socialisty dávno žádné pochyby o tom, že na stabilisaci, na řádné hodnotě papírových peněz nemají interesu pouze kapitalisté, nýbrž i dělníci a lidé chudí, kterým není a nemůže býti lhostejno, v jaké měně dostávají vyplaceny své mzdy. Internacionála přijala resoluci na sjezdu v Marseille, která přímo volá po stabilisaci valuty v zájmu dělnické třídy a kde vyzývá přímo Společnost národů, aby vyzbrojila své finanční orgány takovou mocí, aby mohly působiti ku stabilisaci peněz v jednotlivých státech. Tu si dovolím připomenouti, že právě při této akci, k níž naše strana dala zde podnět, nejde o žádnou akci vedenou na ochranu kapitalistů před falšovanými bankovkami, nýbrž o akci, kterou provádí londýnská socialistická internacionála dnes v celém světě a že ve všech parlamentech mají sociální demokraté povinnost, aby takovéto debaty byly vyvolány, aby vlády byly do nuceny říci jasně a určitě své stanovisko vůči maďarské reakci. Tato akce internacionály je jednou z částí bojů internacionály proti Horthyově reakci, která byla všem socialistickým stranám uložena jako povinnost, a já připomínám p. kol. dr Czechovi, že právě včera jeho přátelé a bývalí stranníci ve vídeňském parlamentě velmi rozhodným a ostrým způsobem vystoupili v boji za interpelaci a donutili vládu, aby vyslovila svůj názor. Posl. Austerlitz, Eisner, Sever a jiní pronášeli tam o Horthym a jeho režimu výroky takového rázu, že je nechci ani opakovati, aby mne pan kolega místopředseda nemusel volati k pořádku. (Veselost.) Možná, že zítra bude ve francouzské sněmovně odpovídati min. předseda Briand na interpelaci soc. demokratického poslance Fontaina. V Anglii soudruzi angličtí vedou veliký boj ve svém "Daily Heraldu" pro změnu smýšlení anglického veřejného mínění o otázce Maďarska a rovněž usilují o to, aby tento maďarský skandál stal se předmětem jednání parlamentu.

Slavná sněmovno! Nejde zde o žádnou akci nacionální ani o akci kapitalistickou, jde zde prostě o to, že tato akce byla falešně pochopena německou soc.-demokratickou stranou, tak falešně, že dnešní její ústřední orgán v Čechách přináší veliký nadpis k řeči, která zde byla v této debatě pronesena s její strany, "Hinweg mit dem Sprachenunrecht". Nic o Maďarech, nic o celé této aféře.

Bylo zde velmi obšírně mluveno o otázce jazykových nařízení v souvislosti s posledními událostmi. Jsem povinen za naši stranu říci, že pro nás, sociální demokraty, jazyková nařízení nejsou žádnou věcí nacionálního výboje, pro nás jsou čistě otázkou účelnosti a ochrany zájmů dělníků, aby došli v jazyku, kterému rozumí a kterým dovedou mluvit, svého práva u soudů a vyřízení u úřadů. V tom je moment sociální, který se nedá popírat. Jestliže s německé strany se dnes odsuzují celá jazyková nařízení a odsuzuje se i jazykový zákon, dovolím si připomenouti, že krátce před volbami, ve schůzi 1. října 1925, člen německé strany křesťansko-sociální p. posl. Budig zde v této síni stěžoval si na to, že se jazykový zákon v úřadech vykládá zcela libovolně, a prohlásil doslova: "Žádáme, aby konečně jednou byla vydána prováděcí nařízení k jazykovému zákonu na němž se již pracuje plných 5 let, neboť dnes ve veřejné službě a dopravě každý úřad vykládá si jazykový zákon, jak chce".

Jestliže zde se strany komunistické padla také slova, že jde o papírky kapitalistů, pak, vážené shromáždění, dovolím si jen připomenout, že v Rusku, kde je vláda komunistická, usilují ze všech sil, aby svůj zlatý červonec ustálili a podepřeli zásobou kovů, čili po velkých a těžkých škodách, které tam způsobili pokusem o odstranění peněz, nastoupili před několika lety tytéž cesty, které nastoupila Československá republika již r. 1919, čímž uspořila lidu mnohé utrpení.

Vážené shromáždění! Nám, resp. panu ministru zahraničí, dostalo se odpovědi na jeho řeč také s maďarské strany. Pan hrabě Apponyi, ten maďarský bůh, se ozval a vyložil svůj názor na to, co zde pan ministr dr Beneš o naší politice vůči Maďarsku vyložil. Někteří páni řečníci projevovali také nespokojenost s plánem, který zde načrtl pan zahraniční ministr dr Beneš vůči Maďarsku, a my jsme dokonce viděli, že takřka přes noc stal se ze Šavla Pavel a že pan kolega dr Tuka jménem ľudové strany na Slovensku naopak si stěžoval, že projev pana ministra dr Beneše vůči Maďarům je příliš krotký, příliš mírný, že on naopak by si přál tón daleko ostřejší. Také p. kol. Myslivec byl stejného smýšlení, a nemýlím-li se, také pan kolega dr Hajn.

Také pan Apponyi odporuje názorům pana dr Beneše, ovšem zase s jiné stránky. On se staví a limine proti tomu, aby byl tento případ mezinárodně vyřízen s hlediska kriminalistického, ale on se staví také proti jakýmkoli spolkům s Československou republikou, proti jakémukoli garančnímu paktu. Myslím, že pana ministra dr Beneše nepřekvapí tato odpověď. My jsme aspoň rozuměli jeho výkladu tak, že je to plán politický do budoucnosti vůči Maďarsku, poněvadž pokládáme za vyloučeno, aby s nynějším horthyovským režimem, který falšuje nejen peníze, nýbrž i politiku, bylo možno uzavírati nějaké spolky a garanční pakt. Vždyť víme, že těm pánům každý pakt je cárem papíru, který by hned hodili přes palubu, jak by se jim to hodilo.

Pan Apponyi jistě nese propuknutí této aféry, ať o ní věděl nebo nevěděl, velmi těžce. Přiznám se, že na cestách do ciziny na různých mezinárodních konferencích byl jsem bolestně překvapen vždy tím, jak velké vážnosti a sympatie požívali maďarští magnáti na těchto mezinárodních sborech a jak mnohdy velmi těžce my své pravdě a své poctivosti musili jsme probíjeti cestu proti maďarským intrikám a útokům. Dnes budou snad tyto věci jiné. Záclona, která zakrývala pohled do maďarské rodiny, je dnes roztržena ve dví a celý svět může viděti do útrob maďarské politiky, která vystupovala s aplombem rytířkosti a gentlemanství a chtěla hráti ve světě roli uraženého, poníženého a neprávem postiženého národa.

Pokud by šlo o otázku paktu garančního s Maďarskem, mohu vysloviti ještě jen názor náš, že my sociální demokraté nejsme žádnými nadšenými příznivci regionálních smluv, místních paktů, že dáváme přednost vybudování a posílení Společnosti Národů, jako pevné a rozhodné záruky proti každému rušiteli míru.

Ale celá aféra maďarská má ještě jeden moment důležitý, na který zde bylo celkem dosud málo poukázáno. Nejde jen o maďarskou šlechtu. Jde také o Habsburky. Maďarský emigrant Kunfi ve svém statečném článku, za nějž jsme mu vděčni a o němž jsem se již prve zmínil, velmi podrobně vyložil zákulisí politiky habsburského rodu v minulých i nynějších událostech maďarských v době poválečné. Kunfi nazývá dnešní Maďarsko morálním hnojištěm a prohlašuje, že všecky kapitalistické síly a snahy o udržení državy kapitalistické v Maďarsku, snahy o udržení hospodářské moci, kterou tam gentry vládne, jsou v zákulisí podporovány a vedeny vlastně habsburským rodem. "Po čtyřikráte Habsburkové" zní titul článku Kunfiho. Za těch několik roků od světové války, objevuje se habsburská dynastie na maďarské půdě jako nebezpečný rušitel evropského míru po čtvrté. Roku 1919 po revoluci objevil se najednou na maďarském trůnu jako říšský správce arcivévoda Josef a musil býti odtud vytlačen a odstraněn, poněvadž byl velkým nebezpečím pro Maďarsko v době jednání mírového. Po druhé o Velikonocích roku 1921 přiletěl Karel Habsburk do Steinamanger, vyzval Horthyho, aby ustoupil a snažil se nabýti trůnu a znovu dosáhnouti své moci. Potom přiletěl aeroplánem týž Karel Habsburský do Denesfy. Tenkráte jsme mobilisovali a pod tlakem naším a států dohodových se podařilo donutiti Karla Habsburka k tomu, aby odejel, a donutiti Národní shromáždění maďarské k usnesení, že nikdy neobnoví vlády dynastie Habsburků ve své zemi. Tenkráte však - to je také nutno připomenouti - maďarské Národní shromáždění a maďarská vláda přijaly závazek, že o státní formě maďarského státu bude rozhodnuto volbou, volným hlasováním maďarského lidu, a tento mezinárodní závazek nebyl dosud splněn. v Nyní v době penězokazecké aféry objevuje se konečně na jevišti opět jeden dobrodruh, fašistický arcivévoda Albrecht.