Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek, Slavíček, dr Spina, Stivín.
Zapisovatelé Ježek, dr Petersilka.
246 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, dr Dolanský, inž. Dvořáček, dr Engliš, dr Hodža, dr Kállay, Mlčoch, dr Nosek, dr Srdínko, Stříbrný, Šrámek, dr Winter.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha, jeho zástupci Nebuška a dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 14. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. inž. L. Novák o v i pro neodkladné záležitosti.
Došly naléhavé interpelace. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Hegera a soudr. ministru nár. obrany o výbuchu dne 5. března 1926 v Praze, posl. dr Czecha, de Witte a soudr. ministru vnitra o výjimečných opatřeních policejního ředitelství v Karlových Varech,
posl. dr Mayr-Hartinga, dr Spiny, dr Luschky, Patzela, Stenzla a soudr. vládě o pohromě způsobené výbuchem dne 5. března 1926.
Předseda: Došel návrh posl. Patzela a druhů, aby návrh zákona o trestním stihání členů vlády byl projednán jako naléhavý.
Počátkem schůze byla tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 10. schůzi posl. sněmovny.
Výboru imunitnímu přikazuji tuto žádost:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):
Žádost zem. trest. soudu v Brně ze dne 5. března 1926, č. Tl III 345/24, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Budaye pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný obsahem článků v periodickém časopise "Slovák", a to: a) ze dne 2. února 1924, č. 28, článkem "Hlboko klesáme", b) ze dne 24. září 1924, č. 218, článkem "Agent Dimitrijevič", c) ze dne 1. října 1924, č. 223, článkem "Slovenský Deník za Dimitrijeviča", d) ze dne 9. října 1924, č. 230, článkem "Balkánská morálka Slovenského Deníka", e) interpelací ze dne 12. prosince 1923 ministerstvu vnitra, jež byla v novinách rozšiřována (č. J 116-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výboru iniciativního o návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr Keibla a druhů, aby byla vyslovena nedůvěra vládě pro porušení mezinárodně zaručené jazykové ochrany národnostních menšin (tisk 128) a zpráva menšiny iniciativního výboru podle §u 33, odst. 4 jedn. ř. k návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr Keibla a druhů, aby se vládě vyslovila nedůvěra, poněvadž porušila mezinárodně zaručenou jazykovou ochranu národních menšin (k tisku 128).
Budeme pokračovati v rozpravě, v níž dosud promluvilo 6 řečníků proti návrhu výborovému a 3 řečníci pro výborový návrh.
Přihlášeni jsou jako řečníci dále ještě proti návrhu výboru: pp. posl. Knirsch, dr Spina, Pohl, dr Juriga, dr Stern, Weisser, dr Mayr-Harting, Krumpe, dr Feierfeil; pro návrh výboru: pp. posl. Jaša, dr Štefánek, Buříval, Pechman, dr Kramář.
Ke slovu přichází nyní p. posl. Knirsch. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Knirsch (německy): Velevážené dámy a pánové! Než promluvím k předmětu denního pořádku, velí mi povinnost, abych úvodem vzpomněl našich soukmenovců v říši a v Rakousku, kteří v těchto dnech způsobem zvlášť povznášejícím naši věc vzali za svou. (Souhlas na levici.) Nám sudetským Němcům bylo zabráněno úředním zákazem uctíti památku mučedníků našeho boje za právo volného sebeurčení tak, jak nám velelo srdce a povinnost. Ohrazujeme se proti těmto zpátečnickým vládním metodám, jež se nezastavují před posvátnými hroby, i s tohoto místa co nejostřeji. (Souhlas na levici.) Čím více jsme my sudetští Němci umlčováni na své domovské půdě, tím hlasitěji mluví hlas našeho osmdesátimilionového národa k svědomí světa a vyburcuje je. V těchto dnech skoro ve šech větších městech německé říše a německého Rakouska byly památné oslavy našich v březnu padlých. Oslavy se staly důstojnou poctou mrtvých 4. března, povznášejícími projevy německé pospolitosti národní i osudové přes všechny dělicí hranice (Souhlas na levicí.) a ukázaly, že myšlenka práva sebeurčení žije a je na postupu. (Potlesk na levici.) Tisíce a tisíce soukmenovců v říši a v Rakousku bez rozdílu strany a třídy se shromáždili okolo praporu našich sudetsko německých svazů domovských a dosvědčili tak před námi a před celým světem, že naše věc je také jejich věcí. (Potlesk na levici.) Tato mluva srdce a krve byla potěšujícím protikladem k mluvě diplomatů, jíž se mluvilo při příležitosti nedávné návštěvy ministra zahraničí dr. Beneše ve Vídni. Myslím, že se mnou souhlasí celé sudetské Německo, použiji-li této první příležitosti, jež se naskytuje, abych s tribuny pražského parlamentu vyslovil našim soukmenovcům za hranicemi za věrné smýšlení, které nám prokázali, nejvřelejší a srdečný dík. (Potlesk na levici.) Tento dík platí zejména obětavé práci vůdců a přívrženců ve svazu naší domoviny. Víme, že čeští držitelé moci tuto práci označují za štváčské velezrádné rejdy. To nás neodvrátí, abychom pro své ideály nadále nasazovali to nejvyšší ve vědomí, že stojíme na půdě mravně čistého práva každého národa této země, aby si svůj státní osud sám určoval. (Potlesk na levici.)
Velevážené dámy a pánové! Teď něco k předmětu denního pořádku. Především nemohu jinak než zmíniti se o nízkém stavu, na němž se zde octl parlamentarismus. Pokles parlamentarismu není zajisté specificky českým zjevem, pokles lze zaznamenati všude, a i na klasickém parlamentarismu Anglie zanechal čas své stopy. Ale takový nízký stav, jak se zde jeví, nelze najíti nikde na světě, a příčiny hlubokého stavu a poklesu parlamentarismu jsou v tomto státě zajisté také jiné a ještě mnoho jiných než zjevy, které jinde byly příčinou poklesu. Ujmouti se před takovýmto parlamentarismem slova, to činí člověk vždycky se sebezapřením, jednak z opovržení před takovým parlamentem, jednak z pocitu, že se zde promluví každé slovo marně. (Výkřiky na levici.) Pánové! Co se má k tomu říci, vstanou-li zde kolegové vládních stran a předhazují-li oposičnímu poslanci, jenž jinak ve svém povolání je státním úředníkem, jeho postavení jako státního úředníka, vyčítají mu jeho požitky a prohlašují, že státní úředník zde nemá práva, aby kritisoval systém. (Posl. Simm [německy]: Nemají politického taktu! - Posl. inž. Jung [německy]: Již roku 1848 hlavní slídiči hraběte Sedlnického byli samí Češi!) Velmi dobře! To dokazuje, že tito pánové ztratili každý cit pro to, co poslanecký mandát znamená, že mandát obsahuje nejvyšší hodnost státně-občanskou. Co se má dále k tomu říci, chopí-li se zde zpravodajové slova, a místo, aby podali, jak by bylo jejich povinností, objektivní zprávu o názorech dotyčného výboru, pronesou s tribuny zpravodajské nad míru prolhanou štváčskou a paličskou řeč proti oposici nebo proti menšinovým národům, jak to zde s tohoto místa učinil včera kol. dr Hajn. (Výkřiky na levici.) Včera velevážený pan kol. dr. Czech ukázal rozdíl, jaký je mezi pojímáním povinností zpravodaje ve starém rakouském parlamentě a v tomto parlamentě, ukázal rozdíl v pojímání povinností a chování ministra v starém Rakousku a zde v tomto státu. Vypravoval nám episodu - a sám jsem byl jejím svědkem - že jedno jediné slovo, které uklouzlo ministrovi, jenž užil slova "přípustný", stačilo, aby vyvolalo parlamentní krisi, a aby bylo dosaženo demise ministrovy. (Posl. Simm [německy]: Zde vypukne krise v koalici, když se jednou ministr vůči nám chová slušně! - Veselost a souhlas na levici.) Velmi dobře. Byl jsem v rakouském parlamentě svědkem případu, jenž jest právě tak význačný. Zpravodaj rozpočtu dr. Steinwender dovolil si jako zpravodaj s tribuny sněmu kritiku oposice, a při této kritice mu uklouzlo také nepředložené slovo. Tu se zvedla z lavic oposice, především mluvčích Čechů, bouře rozhořčení, nevole. Tribuna byla takořka vzata útokem, zpravodaj nesměl již promluviti ani slova, schůze byla přerušena a vláda musila s oposicí vyjednávati o pokračování v parlamentní práci. (Posl. Horpynka [německy]: Pendrekový ministr Stříbrný se nechce za svou sprostotu v senátě ani omluviti!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Horpynku k pořádku. (Výkřiky na levici. - Předseda zvoní.)
Posl. Knirsch (pokračuje): Kdo měl někdy příležitost býti přítomen schůzi parlamentu v jiném státě, pozorovati chování ministrů nebo vládních zástupců vůči parlamentu nebo oposici v jiném státě, bude tím deprimován, jaké si v tomto sněmu ministři (Výkřiky posl. inž. Kalliny.) dovolují osobní a věcné chování vůči oposici a tím přece vůči celému parlamentu. (Výkřiky posl. Patzela.) Táži se, co by se bylo stalo v jiném parlamentě, kdyby se byl ministr vůči celé straně tak choval jako v senátě ministr Stříbrný, který celé straně vyhrožoval pendrekem! Co se má říci k chování, jak jsme je za posledních debat viděli u předsedy vlády dr. Švehly, jenž s fašistickým pozdravem sestupuje s tribuny a ušklíbá se. V jiném parlamentě by bylo nemožno, aby ministr vstal a podal vládní prohlášení, jež z velké části neobsahuje nic jiného než výstřižky z novin a řeči na schůzích, zprávy policejních slídičů, jenž tím nechce nic jiného dosíci, než jednoduše zbagatelisovati naše věcné vývody a klamati cizinu o skutečnosti a poštvati své soukmenovce v jejich nenávisti k menšinovým národům tohoto státu.
Bylo však vždycky považováno za nepřípustné, aby poslanci na tribuně sněmovny tak hospodařili s výstřižky z novin, jako to dělal včera ministr. Činí-li to ministr, je třeba, jak již bylo řečeno, sebezapření, ujmouti se v takovém sněmu slova. (Výkřiky posl. dr Jurigy.)
Ministr Nosek na druhé straně v senátě poukázal na to, že všech potlačujících opatření vlády a vládních orgánů vůči nám je proto zapotřebí, protože se nechováme vůči státu blahovolně. Neváhám otevřeně prohlásiti, že my, sudetští Němci, jsme neměli důvodu, abychom se byli chovali při zakládání státu blahovolně, a dnes teprve nemáme příčiny vůči tomuto státu a vládnímu systému se chovati blahovolně. Ale je to úplné zkroucení skutečností, odvozují-li pánové snad z tohoto našeho počínání oprávněnost jejich chování a postupu. Je to naopak: Naše chováni vyplývá z vašeho chováni. (Souhlas na levici.) Jest to překrucování historických skutečností a pravdy, líčíte-li věci vždycky tak, jako by vás illoyální, protistátní, velezrádné chování menšinových národů donucovalo k tomu, abyste činili taková násilná opatření.
Jak jsme se my, sudetští Němci, stavěli k tomuto státu při jeho zakládání, odůvodnili jsme ve svých státoprávních prohlášeních a slavnostně jsme to vyložili. Ale musím zdůrazniti, že my sudetští Němci přes bezpráví, jež nám bylo učiněno, přes porušení slavnostního slibu, že nová úprava se bude díti na základě práva sebeurčení národů, byli jsme ochotni, abychom zacelili rány války, odstranili sociální bídu, umožnili hospodářskou součinnost v zájmu všech pracujících vrstev, pracovati poctivě a s dobrou vůlí s většinou této sněmovny. Včera nám bylo opětovně vytýkáno v řečech i výkřicích, že se toto naše pojímání svobody národů a spolupráce datuje teprve od dní převratu a slyším již teď pana dr. Kramáře, jenž dnes bude míti slovo, jak sněmu bude přednášeti své staré povídky ze starého Rakouska. (Posl. Buříval: Ty jsou vám velmi nepříjemné, "die Geschichten"!) Slyším již, jak nám zase bude vykládati, že jsme byli utiskovateli českého národa, že vy jste to byli, kteří jste námi byli připravováni staletým utiskováním a zotročením o nejprimitivnější práva národa, a že dnešní stav jest jenom odůvodněný naším počínáním ve starém Rakousku. A tu musím s tohoto místa pány upozorniti, že je to překrucování dějinných skutečností a pravdy. Kdybyste milovali pravdu, musili byste doznati, že jsme my, sudetští Němci, ve starém Rakousku byli zastánci také vašich národních zájmů a vaší svobody. Pan kol. Buříval se směje. Včera na mne volal: "Také pan Knirsch se změnil během let!" Mohu jen říci, ne my jsme se změnili, Čechové se změnili. Ano, vzpomínám těch časů, kdy kolegové z českých lavic k nám přicházeli, i za války, děkovali nám za naše počínání, jež spělo k tomu, aby se v národnostním státě rakouském provedla revise ústavy, aby se z centralistického národnostního státu tehdejší doby utvořil stát rovnoprávných, sebe samy spravujících národů. Připomínám, že největší německá strana, která roku 1920 po volbách přišla do této sněmovny, německá sociální demokracie, již po desítiletí - jak již včera bylo zdůrazněno - hájila myšlenku autonomie ve starém Rakousku. Smím připomenouti českým sociálním demokratům, že německým dělníkům vděčí za nekonečně mnoho práce výchovné, práce kulturní, a že by dnes daleko nebyli tím, čím jsou, kdyby se jim nebylo dostalo výchovné práce německých soudruhů. Je to správné nebo ne? A připomínám, že vůdce německé strany národní dr von Lodgman již v starém Rakousku bojoval a zastával se týchž zásad, které zde v této sněmovně tak často mohl vykládati, že již ve starém Rakousku stál na stanovisku suverenity národů, na stanovisku ústavy spojených států a že se této myšlenky otevřeně zastával. Tedy ne teprve ode dnů převratu, ale již za časů, kdy jste byli vděčni za toto počínání. Smím také připomenouti, že i moje strana se zastávala již v době předválečné těchto zásad. Pane kol. Buřívale, vy se zase smějete. Patřil jste přece k mému auditoriu, když jsem ve vídeňském parlamentě, v době, kdy zastoupení českého národa malomyslně a deprimovaně obcházelo, protože zbraně středních mocností stály na výši vojenských úspěchů, tehdy, když jste velmi malomyslně pohlíželi do budoucnosti, žádal okamžitou revisi ústavy ve smyslu rovnoprávnosti národů a jí se zastával. Vidíte, takové bylo naše počínání ve starém Rakousku a vy se darmo budete namáhati, abyste toto naše počínání jednoduše oddisputoval. Je to pro člověka s právním citem neporozumitelné, jak zde mohou seděti kolegové, kteří tyto skutečnosti v starém rakouském parlamentě osobně spolu zažili, s nimi vyjednávali, nám řekli veřejně slova díků a kteří teď jsou najednou tak drzí, že vystupují a líčí nás jako jejich utiskovatele, zotročovatele a mají odvahu prostřednictvím zástupců své vlády namlouvati veřejnosti, že naše stížnost a naše stanovisko jsou kverulantstvím a my že jsme kverulanty. Jest to, pokud se týče sudetsko-německého národa, dějinná skutečnost, že se již dávno snažil, aby provedl rozdělení zemí, t. j., aby provedl autonomní ústavu v jednotlivých zemích, že se na př. Němci na Moravě vyrovnali a sami odstoupili od své moci. Poukazuji k tomu, že český zemský sněm byl ochromen, protože Čechové nechtěli jednoduše uznati požadavek rozdělení podle národů, kulturní autonomie. Nenamlouvejte si tedy, ani nám a světu, jako bychom teprve ode dneška přicházeli s požadavkem sebeurčení. Řekl jsme úvodem, že jsme se přes své zásadně odmítavé stanovisko k státu a, k státní myšlence namáhali a několikrát jsme se vážně o to pokusili, abychom se dostali k spolupráci na půdě parlamentu a na půdě státu. Připomínám náš první pokus z r. 1920, tehdy jsme, protože nám bylo řečeno, abychom formulovali a vám oznámili nejnaléhavější požadavky, jež lze provésti bez revise ústavy, abychom mohli na tomto základě se raditi a možná navázati spolupráci, formulovali skromné požadavky, předložili jsme je sněmu v naléhavé interpelaci dne 27. října 1920. V této interpelaci jsme řekli, že jsme vstoupili do Národního shromáždění v naději a jistém očekávání, že budou splněny slavnostní závazky, jež na sebe vzaly orgány státu za mírových jednání, i v revolučním shromáždění, a smluvní závazky, které jste převzali, podle nichž měly býti chráněny také národní menšiny a měla jim býti zajištěna úplná rovnoprávnost. Při nejmenším jsme musili míti za to, že vláda a parlament budou hleděti, aby aspoň poněkud přišly vstříc německým zástupcům národa a německému obyvatelstvu, a že si uvědomí povinnost, již mají vůči národu, na jehož připojení ku státu jste ve svém vlastním zájmu kladli největší váhu, a to tak, že se tomuto národu upírá slavnostně prohlášená zásada práva na sebeurčení. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)
To byl první pokus, dostati se k dohodě, k spolupráci. Požadavky, které jsme vyložili v této naléhavé interpelaci, nejsou zajisté požadavky zásadními, byly to spíše požadavky vzhledem k správě a administrativě, které jste tedy mohli při trochu upřímné vůli klidně provésti bez změny ústavy. Na tuto naléhavou interpelaci jsme, přes to, že jsme to několikráte urgovali, dosud odpovědi nedostali.
Když jste se chystali k tomu, dostati první státní rozpočet řádně pod střechu, a to v době, kdy váš stát stál ještě na velmi slabých nohách, kdy jste si stěží mohli obstarati úvěry v cizině, kde nekonečně mnoho pro váš stát záleželo na tom, bude-li moci první státní rozpočet v tomto sněmu býti řádně vyřízen, v těchto obtížích jste zase našli cestu k nám a vyjednávali jste se zástupci německých stran, které by byly mohly znemožniti řádné vyřízení rozpočtu. Vedli jste vyjednáváni tak, že jsme věřili, že jednáme s upřímnými, poctivými zástupci druhého národa, kteří tato vyjednávání nevedou za tím účelem, aby se dostali z obtížné situace, nýbrž aby skutečně umožnili spolupráci. Tehdy krátce před dokončením debaty o rozpočtu jsme se tázali svých sprostředkovatelů - byli to páni dr Spina, dr Lodgman a dr Kafka zdali věří, že, necháme-li projíti státní rozpočet, vyjednávání pak přece ještě povedou k dobrému konci. Tehdy nám řekli sprostředkovatelé v přesvědčení, že jednají s muži: Ano, věříme, že vyjednávání neskončí bezvýsledně. Potom jsme nechali projíti státní rozpočet, vy jste jej měli pod střechou, na základě řádného vyřízení státního rozpočtu jste dostali úvěry v cizině. Odpovědí bylo překvapení předlohou o postátnění železnic, která měla za účel, odstraniti německé železničáře od dopravních cest, připraviti je o chléb a počeštiti dráhy projíždějící německými krajinami. Vzepřeli jsme se tehdy s nejhlubším rozhořčením takovéto věrolomnosti. Došlo zde k prvním bouřlivým scénám. Protože jste si tehdy své věci, své konsolidace ještě nebyli tak jisti, hledali jste opět cestu k vyjednávání a zase jste oklamali i jednu velikou německou stranu, zdržujíce ji od obstrukce ujištěním, zdržujíce ji od toho, aby se všemi danými prostředky bránila proti takovému postupu násilí. Dali jste slavnostní písemný slib, že, než provedete sestátnění, povedete vážná vyjednávání o zajištění německého personálu s německými zástupci lidu. A v důvěře, že slovo ministrovo a slovo vůdců stran bude přece platiti, zase jsme se zdrželi oposice, hledali jsme cestu parlamentární práce a tou cestou jsme šli. Až jednoho dne o hodině půlnoční zde byl předložen návrh o provedení sestátnění, bez porady s námi, a my jsme zase musili přijíti k poznání, že neplatí ani slova ministrů, ani slova českých vyjednavačů. A tak to šlo od etapy k etapě (Posl. Patzel [německy]: Od porušení slova k porušení slova!), od porušení slova k porušení slova, ode lži a podvodu ke lži a podvodu, a vy jste ještě tak nestoudní, že při takovém jednání líčíte věci tak, jako bychom my byli kverulanty a svým jednáním teprve vyvolávali jednání vaše. Je to tedy vědomé překrucováni, líčí-li se věci doma i v cizině, zvláště v cizině, tak, jakoby vaše jednání vůči nám bylo nutné podle toho, jak my se chováme vůči vašemu státu, vládnímu systému a vaší státní myšlence.
Tak se věci mají a nechybím, řeknu-li, že všechny řeči, které byly včera zde z této tribuny proneseny, od ministra a mluvčích většiny, byly prosloveny jedině z okna, aby se klamala cizina, zvláště teď při zasedání Svazu národů v Ženevě, kde otázky menšinové postoupily v popředí.
A řekl-li pan ministr Nosek ve svém včerejším exposé, že je zapotřebí, aby zde přednesl své pojetí a své argumenty a veřejně to prohlásil, aby cizina nedostatečně informovaná a někdy klamaná opravila svůj nesprávný názor, prohlašuji já, že bylo také zapotřebí s tohoto místa vám ukázati trochu zrcadlo, aby se opravil zkreslený obraz. Bude naší povinností a naším úkolem snažiti se, bez rozdílu strany a směru, doma i v cizině strhnouti vám pokryteckou masku s obličeje a hoditi vám ji do obličeje, až budou hadry lítati. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Jaša, jemuž uděluji slovo.
Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Všechny strany německé a s nimi také strana komunistická rukou společnou a nerozdílnou podávají sněmovně návrh, aby vyslovena byla nedůvěra vládě, poněvadž tato podle jejich názoru porušila mezinárodní úmluvy o jazykové ochraně menšin.
Návrh, jak byl původně výboru iniciativnímu podán, pohyboval se ve velmi neurčitých konturách a teprve po řečech navrhovatelů ve výboru bylo nám jasno, že jde jim hlavně o to, aby nejen použili vydání jazykových nařízení k obvyklým stížnostem na vládu, ale aby všeobecně posoudili a také odsoudili národnostní, hospodářské a kulturní poměry v Československu.
Proti takovému úmyslu nebylo by možno konečně nic namítati, poněvadž jest právem každé strany poměry ve státě posuzovati. Loyálně také přiznáváme, že tyto poměry ve státě nejsou takové, že by věcné kritiky nevyžadovaly. Také jazyková nařízení podle našeho názoru obsahují určitá ustanovení, jež mohou býti sporná, zejména ta ustanovení, která vkládají rozhodčí moc do rukou byrokracie. Na druhé straně však nikdo nemůže popírati, že konečné vyřešení jazykových poměrů bylo u nás již velmi žádoucí. Problémy jazykové u nás zajisté jsou velmi delikátní, poněvadž ve státě nemáme pouze jinojazyčné minority, ale máme také minority československé v minoritách jinojazyčných. Zabezpečiti jazyková práva obojím těmto minoritám není jistě dílo snadné a zejména zabezpečiti nejen jazyková, ale také hospodářská práva našim menšinám v jinojazyčných minoritách bude velmi těžkým úkolem, který však bude museti býti na poli státní administrativy a také v ohledu hospodářském jedenkráte proveden.
Neměli bychom nic proti tomu, kdyby německé
strany podrobily jazykovou otázku věcnému
zkoumání, ale zejména debata ve výboru
iniciativním a také v plénu sněmovny
přesvědčuje nás, že stranám,
které návrh na nedůvěru vládě
podaly, nejedná se jen o objektivní a věcnou
kritiku, ale jako obyčejně má býti
použito parlamentní tribuny, aby co nejvíce
rozšířeno bylo mínění
- a to nejen po republice, ale zejména za hranicemi - že
národnostní minority u nás jsou oběti
jakési nepříčetné persekuce
a že jsou jim odpírána základní
práva nutná k politickému, hospodářskému
a kulturnímu životu.