Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. dr Spina.
Posl. dr Spina (německy): Dámy a pánové! Během vývoje pražského parlamentu dospěli jsme k výsledkům velmi pozoruhodným. Nemíním zde včerejší ministerskou premiéru pana šéfa vnitra, od něhož bychom, jelikož ho známe z výboru a z plena jako chytrého muže s velkými znalostmi - prosím, aby mi to nevykládal ve zlé - od něhož bychom očekávali jinou úroveň, než přece zbytečně dráždivé předčítání starých policejních zpráv...(Posl. Hackenberg [německy]: Měl by zde přečísti také to, co jeho vlastní soudruzi ve straně řekli ve svých schůzích o Masarykovi!) Tak jest!.... a ze souvislosti vytržených citátů, jež tím velmi snadno se stanou nesrozumitelnými, místo velkorysé obrany vládního stanoviska v otázce nedůvěry a v jazykových nařízeních. Mluvím-li o tomto zvláštním vývoji, míním něco docela jiného: Zcela zvláštní roli, do které ponenáhlu vyrostl vůči oposičním stranám režim koaličních vládních stran, této držitelky veškeré politické a parlamentní moci; na to jsme si již v těch šesti nebo sedmi letech zvykli; míním skutečnost, že to, co koalice uzná za dobré a užitečné, ve skutečnosti také dobrým a užitečným jest. A když oposice přijde třeba i s nejpronikavějšími kritickými protidůvody a když mluví s veškerým rozumem a jazyky andělskými, odráží se od žulového bloku, v němž jest zosobněna koalice v absolutní většině, jakákoliv sebe rozumnější úvaha oposice, odráží se bez účinku jakékoliv přesvědčování. Pravím, že jsme si na to za ta léta téměř zvykli. Avšak v poslední době přišlo k tomu něco jiného. Koaliční režim vybujel lichvářsky u nás již nad politickou ideologií tak, že koalice prohlašuje a do světa rozhlašuje každou kritiku sebe věcnější, která se nad ní vykonává, nikoliv jako namířenou proti ni samé, proti koalici, nýbrž jako nepřátelský akt namířený proti státu. Vládní forma koalice stotožnila se dnes úplně s pojmem státu. A to se ukázalo přímo klasicky při oposičním návrhu na nedůvěru, který dnes projednáváme.
Tento návrh směřuje přirozeně a výslovně proti vládě, proti systému, který jako takový, jako každá vláda v každém státě jest zjevem přechodným, představuje přechodnou správkyni státních zájmů. Nicméně koalice posuzovala tento návrh na projev nedůvěry za šíp vystřelený zase nikoliv proti sobě, nýbrž přímo proti státu, neboť jinak by nebylo myslitelno, aby jej s veškerou mocí a z nejformálnějších vytáček odňala jedině oprávněnému foru, státnímu soudu, nebo soudnímu dvoru ministerskému. Právě opak by se měl státi. Vláda a koalice, která by neměla příčiny báti se ministerského soudního dvora a která by si zvláště byla vědoma toho, že spravovala poctivě a užitečně zájmy státní moci, musila by použíti takové příležitosti, aby si nestranným forem dala před celým světem potvrditi svůj správný postup vůči zájmům státním. Nyní však brání koalice, aby se její hodnota anebo bezcennost neprojednávala před příslušným forem, před soudem státním. Zase nutí věc na cestu, která od prvních parlamentních bojů v roce 1920 do dneška vyvolala nejen v milionech německého lidu, nýbrž v celé oposici pocit hlubokého ublížení, hluboko rozhořčeni a která má hlavní vinu na zániku zdejšího parlamentarismu. My ani v tomto případě důvěry nebo nedůvěry nedostaneme se k soudnímu dvoru podle ústavy jedině příslušnému, bude spíše brutálně rozhodnuto hlasováním zde ve sněmovně: To jest většina a tím jest věc vyřízena.
Jak zcela jiné jest postavení oposice! Právě návrhem na projev nedůvěry vyjádřila přímo svou důvěru k státně politické instituci tohoto státního soudu odůvodněné ústavou, zatím co koalice usneseným postupem proti návrhu na nedůvěru nejen prozrazuje špatné svědomí, nýbrž podkopává důvěru k tomuto nejvyššímu státnímu soudu samému. Už zase se operuje výtkou o domnělém nepřátelství ke státu: Slyšeli jste to z včerejších řečí, budeme toho ještě dnes slyšeti více, neboť máme před sebou ještě vývody pana dra Kramáře a slyšíme to z vládního tisku ve všech toninách, staré melodie o loyalitě a illoyalitě. Avšak kdybychom byli skutečně v nepřátelství ke státu v tom smyslu, jak se to líčí, mohli bychom potom poháněti systém, který považujeme za škodlivý, před vnitřně politickou soudcovskou stolici a před jedině kompetentní soudcovskou stolici?
Pořád se nám vytýká, že chodíme do ciziny. Ano, avšak nám se odnímá jakákoliv příležitost, abychom vystoupili se svými stížnostmi v tuzemsku a přednesli je před zákonným forem. Opětně jsme se pokusili vyjíti před toto zákonné forum, v němž jsme podali návrh na projev nedůvěry, a opět se nepodařil tento pokus německých politiků nalézti sluchu a odpomoci před forem tuzemským, nebo přesněji řečeno, byl přiveden ke zmaru. Tento nezdar jde však výlučně na účet stanoviska protistrany, na účet špatné vůle a té illoyality, která, jak se zdá, náleží k trvalým vlastnostem vládnoucího systému, vůči všem nárokům sudetského němectví i vůči těm nejoprávněnějším. Při tom se však požaduje od sudetských Němců opět a opět loyalita a místy zachází se s tímto požadavkem až k nechutnosti. Použije-li však sudetské němectví loyálně zákonných prostředků ke zlepšení své situace, je vždy a vždy zase illoyalitou protistrany, v níž se nestělesňuje nic jiného než nesmiřitelná vůle po moci, zatlačováno na jiné cesty.
Je to také tento neloyální duch, který vede k neshodě mezi vnitřní a zahraniční politikou, která se nyní přímo křiklavě ukázala. V téže době, kdy jste se ve světové politice zúčastnili vytvoření Locarna, tvoří se ve vnitřní politice druhý malý Saint Germain, Saint Germain jazykového nařízení, v sedmém roce po velkém Saint Germainu, a to ve dnech, kdy se vede boj o vstup Německa do Svazu národů. Může býti většího rozporu, než ten, kterého jsme se dožili zde v posledních měsících? V Locarnu a v saloně světové politiky vystupuje dr Beneš ve snaze o systematické pacifikování jednotlivých států a národů. Vyvíjí přímo dojemnou snaživost vytvářeje vždy nové a nové mírové kombinace, mírové návrhy. Jde tak daleko v silné palbě propagandy na obou stranách, že i Maďarům nabízí Locarno. A v stejné době připojuje se uvnitř k jazykovému oktroji z r. 1920 druhý horší oktroj, jazykové nařízení. Neboť, pánové, první jazykový oktroj z února 1920 mohl vždy ještě zapsati na straně má dáti, abych zase citoval to krásné slovo, ještě přímou poválečnou atmosféru, poválečnou mentalitu. Kromě toho tento první oktroj obsahuje řadu rámcových paragrafů o úpravě jazykového styku u úřadů správních, u obcí atd., jež vyplniti v roce 1920 nebylo odvahy. I národnostní bouřliváci z roku 1920 couvli tehdy před vyplněním těchto rámcových paragrafů pouhým jmenovaným Národním shromážděním, a dnes jest pro nás velmi zajímavou četbou sledovati tehdejší hlasy k jazykovému zákonu s české strany, hlasy, jak jsou poznamenány v těsnopiseckých zprávách Národního shromáždění, hlasy časopisů a hlasy, které zaznívaly na pražských ulicích a náměstích. Tvrdím, že v roce 1920 bylo více umírnění, víc reálního porozumění než v roce 1926. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Jestliže odpadla zde pro revoluční Národní shromáždění snad ještě možná výmluva, že se Němci dobrovolně vyloučili ze zákonodárné spolupráce, pak to absolutně neplatí pro druhý oktroj, neboť podruhé byl tu zcela oficielní slib Němcům, že se o jazykových nařízeních bude vyjednávati, než budou vydána, a pan ministr vnitra se včera večer velmi namáhal zbaviti účinnosti tento choulostivý bod dlouhodechým prohlášením, s nímž měl velmi málo štěstí, a který ve svém způsobu byl druhým překvapením, které nám osobně připravil. Pánové! S takovým dlouhodechým povídáním nesprovodí se takové poklesky se světa a je na pováženou, když vysoko stojící oficielní osoby musí se uchylovati k takovým uměleckým kouskům. Co bylo slíbeno vládou Tusarovou jako nutnost, ve vnitrostátní záležitosti, na níž jest především co nejvíce interesováno 3 a půl milionu národa, co do síly ve státě druhého, to mělo býti za všech podmínek od následujících vlád vůči těmto 3 a půl milionu splněno. To vyžadovala především politická chytrost. A já bych byl velmi vděčen panu dru Kramářovi, který později dostane se ku slovu, kdyby nám při svých upomínkách na starou Rakouskou dobu, které nám poskytne dnes v souvislosti s vývody pana kolegy dra Czecha, k níž přičinil pan kolega Knirsch také velmi vděčné vzpomínky, kdyby nám řekl, jak se chovali starorakouští ministerští předsedové. Já jen vím, že Badeni, Gautsch a Körber při svých nařízeních a jazykových zákonech obě strany vyrozuměli. Jak to udělal starý Taaffe, ovšem nevím. Avšak nemyslím, že by zásady specielně tohoto člověka musely býti vzorem pro všechny ostatní.
I kdyby nynější jazyková nařízení svým obsahem nedávala nejmenšího podnětu k výtkám, jsou přece z formálního stanoviska pro způsob, jak byla vydána, těžkou illoyalitou vůči německému obyvatelstvu. Není omluvou, sesiluje to vinu, že tuto illoyalitu, toto trvání na stanovisku známé tvrdé pěsti, která se jenom Němcům musí ukazovati, lze svésti na nátlak šovinistické skupiny ve vládní koalici.
Bohužel, k této formální illoyalitě druží se ještě značnější obsahová. O tom mluvili a psali povolaní znalci jazykového práva, o tom byl snesen v dosavadní debatě cenný materiál, o tom bude ještě velmi mnoho mluveno a o tom promluví především ty instance - a my Němci jsme plně přesvědčeni, že promluví o tom jenom jasně v našem smyslu - ty instance, jejichž existence v každém spořádaném státě stojí a padá s heslem, které je napsáno na bráně vídeňského dvorního hradu: "Justitia regnorum fundamentum". Správní soud bude míti ještě mnoho práce s těmito nešťastnými nařízeními. President řekl: "Každý člověk má právo se brániti." Také náš národ má v tomto případě právo se brániti a zvláště tehdy, když je ve svých samosprávných korporacích tak omezován, půjde a musí jíti k těm instancím, které musí rozhodnouti konečně. Je to velmi těžké poškození, které bylo způsobeno německému národu těmito jazykovými nařízeními. Musili bychom jíti daleko v dějinách českých zemí, pro něž tvoří vzájemný zápas obou řečí o rozsah jejich platnosti jednu z nejcharakterističtějších negativních známek, snad čtyři století, snad do roku 1500, snad až 1615, abychom našli zákon, nařízení, zemské zřízení, které by bylo stejně tíživé a nepřátelské německému národu.
K těmto těžkým materielním škodám, které především stihnou naše autonomní obce. druží se však také palčivý pocit, že se nám Němcům všemi prostředky znemožňuje, jak právě dnes se ukazuje při projednávání návrhu na projev nedůvěry, aby se právně uznaly naše oprávněné stížnosti. Tento pocit zasahuje vždy dále do našich širokých mas lidu, proniká dnes všechny vrstvy, a je velmi nerozumné od držitelů moci ve státě, že podceňují toto hluboké vzrušení milionového národa, k jehož nejvlastnější podstatě náleží vypěstěný cit pro spravedlnost, pro právo a bezpráví, a v němž nyní jest zakořeněno přesvědčení - řekl bych raději dětinská víra - že nejvyšším neochvějným ochráncem každého práva musí býti především státní moc. To jsou vlastnosti, které propůjčují národu vysokou vnitřní cenu a krok za krokem vzmáhající se význam poválečného Německa v mezinárodním světě jest nejlepším důkazem toho, že se vnitřní hodnota německého národa všude ve světě oceňuje jinak, než zde v zemi. (Souhlas na levici.) Šovinista druhu Viktora Dyka mohl si ovšem včera v senátě dovoliti nenávistný výrok, že sudetské němectví jest usychající větví. Přání je zde otcem myšlenky.
Chtěl bych tuto vynikající vlastnost, tuto mravní sílu našeho sudetsko-německého národa srovnati se žilou zlata, která ovšem je bohužel vtísněna do velikého hrozivého kolosu žulového, a tím odříznuta od světa a nemůže se uplatniti. Tímto žulovým kolosem jest český šovinismus ve všech odstínech. Jsou-li v tomto státě ještě státníci s rozhledem světovým, pak ať, pokud jest čas, pečují o to, aby byl tento žulový blok odstraněn. A přisám Bůh, jest nutno mnoho odstraňovati, poněvadž v posledních osmni letech bylo nesmírně mnoho nahromaděno, a pak může přijíti doba, kdy se tato rudní žíla objeví. Vy jste ji zasypali, jen vy ji můžete zase uvolniti! Avšak vládě, která vždy snáší nové žulové kolosy, aby tuto žílu zasypala, této vládě vyslovujeme a vyslovují všechny potlačené menšiny tohoto státu svoji nejostřejší nedůvěru. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. dr Štefánek. Žádám ho, aby se ujal slova.
Posl. dr Štefánek: Ctená snemovňa! V dobe značného podráždenia poválečného a politického je ťažko hovoriť chladnokrvne a vecne o otázkach menovite nacionálnych.
Jazykový zákon z 29. februára 1920 a vládne nariadenie k nemu z 3. februára 1926, č. 17 je predmetom náruživého boja so strany Nemcov a v istom smere i so strany Maďarov. Do podrobného rozboru nariadenia sa nechcem púšťať, poneváč vec je jasná a dľa mojich skromných názorov nateraz nezmeniteľná. Pán minister vnútra i mnohí iní rečníci dostatočne posvietili na jednotlivosti. Ja chcem hovoriť len so stanoviska vyššieho, so stanoviska politického, a tu by som predovšetkým povedal toto:
Republikánska strana zemedelského a maloroľníckeho ľudu, ktorej členom som, si nepraje takých bojov nacionálnych, ktoré ohrožujú konsolidáciu nášho mladého štátu. Svojou ústupčivosťou a mierumilovnosťou dokázala ona nesčíselnekrát, že nemiluje šovinistické výstrelky ani na jednej ani na druhej strane. Mám za to, že Nemcom ani nejde o podružné zmeny jazykového nariadenia, ale o podstatnú prestavbu celého jazykového zákona a konečne vôbec o nerešpektovanie St. Germainskej smluvy. Kto pečlive číta nemecké časopisy a hlavne mesačníky a politické brožúry a knihy, a kto načúval rečiam našich milých pánov kolegov nemecký h včera i dnes, vyrozumie veľmi snadno, že nemeckým politikom sú náš jazykový zákon a jazykové nariadenia iba vhodným prostriedkom k boju o ciele ďalekosiahlejšie. Mám dojem, že keby vláda čo priam všetky návrhy nemecké na pozmenu týchto zákonných ustanovení prijala, že by pokoja vyrovnanie nenastalo. Nemožno preto brať vážne ani vývody jednotlivých pánov rečníkov, ani vývody prípadne vážných literátov nemeckých, ako je na príklad Albín Oberschall, ktorý vypočítava v mesačníku "Deutsche Arbeit", že 227.607 Nemcov, t. j. 7.3%, zostáva jazykove bezprávnych. Príliš ďaleko by mňa viedlo na tomto mieste dokazovať, ako nepresne počítal pán Oberschall. Podobné nepresné a tendenčné počítanie uverejnil "Prager Tagblatt" i iné listy. Ale i keby skutočne vyše 200.000 Nemcov pozbylo dobrodenia používať menšinovej reči svojej pri súdoch, úradoch atď., predsa neslobodno zabúdať, že podľa dobrého výpočtu riaditeľa J. Škábu žije v jednojazyčnom pásme nemeckom z takmer 3 milionov celých 2.242.425 Nemcov, v smiešanom pásme 560. 664, v českom území len 170. 119. Z toho je videť, že jestliže sa hovorí, že Nemci sú bezprávní, že týmto zákonným nariadením nie je to vlastne pravda, lebo môže byť reč skutočne len o týchto 170.119 Nemcoch, ktorí sú v rôznych diasporách po celých Čechách a Morave roztrúsení. To sa týka ovšem i národnosti iných.
Národnostné pomiešanie v Československu je príliš veľké. než aby sa mohlo vyhoveť každému jednotlivcovi. Taký jazykový zákon, ktorý by rozmnožil dvoj alebo trojjazyčné úradovanie do nekonečna, by poplatné obyvateľstvo strašne draho muselo zaplatiť, odhliadnuc od retardácií aktov a úradovania vôbec.
Jazykový zákon je iba aplikáciou st. germainskej a trianonskej smluvy a určuje prirodzené práva štátneho jazyka. Nakoľko som bedlivým štúdiumom vystihnúť mohol, nevyužitkúva vlastne jazykový zákon a nariadenie všetkých výsad a práv, ktoré mu dávajú mierové smluvy.
Poukážem len na niektoré ustanovenia jazykového nariadenia, ktoré by mohly aj inak znieť, keby vláda nebola brala všemožný ohľad na menšiny. Na príklad čl. 16 hovorí, že nielen fyzické, ale i právnické osoby a im podobné samostatné subjekty právné, samosprávné úrady, zastupiteľské sbory, církvi atď. môžu byť príslušníkmi národnej menšiny. Už to slovo "národná" menšina je typické. V maďarskej terminologii národná menšina - nemzeti kissebség - ako sa u nás hovorí, by sa nikdy neuznala. I dnes existujú de jure v Maďarsku len národnostné menšiny, nie národné.
Ako sa tento článok 16 v praxi uplatní, vie sám pán Boh. Českí úradníci, ktorí majú zkúsenosti v úradovaní v nemeckom a miešanom území, nie sú tak nadšení jazykovým nariadením, ako sú zdesení Nemci. Ako sa uplatní dvojité úradovanie česko-nemecké, to nám teprv budúcnosť ukáže.
Čl. 43 určuje, že i pre colné úrady rozhodujú predpisy súdneho okresu, v ňomž je sídlo colného úradu. Podobné nejasnosti sú i v čl. 47 o četnictve atď. Keby vláda chcela všetkých svojich výsad, ktoré skutočne mierovými smluvami dostala, využiť až do poslednej kapky, potom by tieto paragrafy inak znely!
Porovnáme-li našu jazykovú politiku s politikou Nemcov v bývalom Rakúsku, kde boli predsa v menšine, teprve vidíme, ako ďaleko sa liší naša t. zv. "panovičatosť" od nemeckého imperializmu. Od r. 1526 až po famózny svätodušný program nemecký r. 1899 a od vtedy až po r. 1918 museli Česi húževnate bojovať aspoň o rovnoprávnosť svojho jazyka vo vlastnej svojej domovine. Každý i seba menší požiadavok v národnom ohľade bol vyhlásený za vlastizradu a každé i najnespravedlivejšie uplatnenie sa menšiny za štátnu nezbytnosť. Ešte koncom roku 1916, keď sa už chýlilo k večeru, uverejnila "Bohemia" 19. decembra 1916 svoj požiadovok, že podľa svätodušného programu musí byť nemčina vyhlásená za štátny jazyk pre celé Rakúsko. Podľa §u 7 sa tu žiada, že u všetkých štátnych vrchností a úradov, zvlášť postavených zemi na severu a juhu, musia sa prijímať nemecké podania a vybavovať v nemeckej reči. Všetky štátoprávné a provinciálné požiadavky sa majú potlačiť. Strohý centralizmus a jednotný štát má jediné oprávnenie. A maďarskí imperialisti, ktorí sa tak ostro vyslovujú o jazykovom nariadení, ako že oni jednali a smýšľali od roku 1867? Stačí poukázať na národnostný zákon z roku 1868, na zničené slovenské, nemecké, rumunské, rusínske školstvo, na naprosto zmaďarizované súdnictvo, berné úrady, okresné, župné i vysoké úrady akéhokoľvek druhu, na zmaďarizovanú honvédsku armádu, na maďarizáciu v cirkvách atď. atď. a získame obraz, ktorý nemožno ani s germanizačnými skutkami v Rakúsku porovnať. Maďari prevýšili svojim šovinizmom a prevyšujú i teraz svojich učiteľov Nemcov. Bolo-li v Rakúsku v jazykovom a národnom ohľade zle, bolo v Uhrách tisíckrát horšie.
Tak veľké bolo sebavedomie maďarských magnátov a politikov, že dokonca ani roku 1915, keď viedenský dvor požiadal Tiszu, aby pre boha upustil trocha aspoň od strohej politiky protinárodnostnej, neuznal tento všemohúci pán za dobré pustiť sa s národnostiami ani do reči. A vo svojom novom území neodklonili sa Maďari ani dnes od starej svojej politiky maďarizačnej. Keby sme boli záludní, mohli by sme uvádzať na Slovensku metody maďarskej národnej politiky. I my by sme vedeli vykonštruovať niečo podobného, ako bol článok XLIV z roku 1868, ako boly apponyovské zákony čl. XXVI a XXVII z r. 1907; mohli by sme založiť t. zv. 3 typy národnostných škôl, ako to urobili, tuším, minulého roku Maďari na zaslepenie očí Europy.
Neurobili sme tak a neurobíme, ačkoľvek sú naši v maďarských školách vychovaní juristi a profesori dokonale zasvätení do ich právnického probábilizmu a právnickej kazuistiky. Nepoužívame metod maďarských, ani Česi nemeckých. Maďarské deti chodia u nás skutočne do maďarskej školy a učia sa tam dokonca ctiť si svoj jazyk a svojich predkov. Náš liberalizmus dosiahol dokonca takých rozmerov, že procento maďarských obyvateľov a procento maďarských deti zaškolených na maďarských ľudových školách sa rovná 21.25% : 26.94%, t. j. Maďari sú lepšie na tom na Slovensku ako slovenské deti. U Nemcov je pomer na Slovensku dokonca ešte lepší, a to 4.66% : 8.32 %, čo práve páni Nemci veľmi usilovne zamlčujú, ako tí sakramentskí Česi tých Nemcov utlačujú.
Podľa môjho skromného náhľadu, nerozhodujú
v nacionálnej politike žiadné jazykové
nariadenia a normy o vnútornom alebo zovnútornom
úradovaní; to každý kultúrny
politik veľmi dobre vie. Nechcem týmto podceňovať
reč, okou hovorí a obcuje súd, úrad,
inštitúcia verejnoprávna s občanmi,
ale škola je rozhodujúca. Až nám Nemci
i Maďari dokážu, že im školy bereme,
že násilne počešťujeme ale) poslovenčujeme
ich deti, potom teprve budú mať oprávnenosť
nás z nečoho obviňovať. (Hlas: Tak
jest!) Pánovia moji, ja som, prosím, bol referentom
školstva 5 rokov a viem veľmi dobre, aké pomery
u nás menovite na Slovensku vo školstve boly a vy
mňa nepresvedčíte ani nepoučíte!