Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má dále pan posl. Weisser.
Posl. Weisser (německy): Slavná sněmovno! Mluvím-li zde jménem své strany, a řekl bych, jménem svého německého národa, pak to činím proto abych před tímto forem zostřil ony protesty, které se v německých župách tohoto státu projevovaly po událostech ze dne 28. minulého měsíce. Ve své řeči zaujmu ještě stanovisko k projevu nedůvěry a odůvodním je. Jest historicky dokázáno, že my Němci žili jsme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již po tisíciletí, ba dá se dokonce dokázati historicky listinami, že čeští králové Vratislav a Václav přiznali Němcům žíti podle práva a spravedlnosti. Z vývodů mého ctěného pana kolegy jsme se dověděli, jakým způsobem zvláště vůdci českého národa ve starém Rakousku bili do jazykového nařízení a o ně bojovali. Dnes však odsuzujete bez výminky způsob boje, jak jsme se mu naučili od vás. Čechové chtějí si dnes osvojiti tytéž metody, jak to svého času učinili Maďaři, kteří pomaďaršťovali zbytky druhých národů. Nuže, starý stát jim toho nepřiznal, a tu jim na štěstí přišel ku pomoci velký Saint-Germain. Přišlo k nešťastné světové válce. Po ní následovalo shroucení a pak přešly celou Evropou velké revoluce, zbořily velké císařské říše a s ní knížata, krále a jak se všichni ti potentáti jmenují. Nepláčeme po nich, avšak doufáme v lepší časy. Ale z jásotu nové doby po vstávají také nová veličenstva a zamořují celou planetu. Tak můžeme dnes pozorovati, že přes velké revoluce a přes velký křik o svobodě poklesla svoboda hlouběji než před tím. Kde zůstalo 14 bodů Wilsonových, velkého pokrytce světových dějin, který sem přišel přes velký slanečkový rybník, který práv náš národ tak mistrně obelhal? Na něj poukazuji, poněvadž se na nás tohoto 14 bodů nesplnilo. Dnes nedívám se za hranice, nehledám pomoci u jiných národů, nýbrž buším na nejpůvodnější sílu svého národa, který žije na půdě tohoto státu. Náš stát spachtoval si navenek monopol demokracie a pod tímto vývěsním štítem provozuje všemocná koalice místo demokracie brutální násilí na menšinových národech. Jako největší ctnost ve své trojjedinosti má napsáno: věrolomnost, lež a loupež majetku druhých, o nichž se domníváte, že je mocí vysoké demokracie ovládáte. Ve vládě střídá se český Herostrat za Herostratem a vrhá pochodeň za pochodní o chrámu pravé demokracie, kde plameny nespravedlnosti plápolají až do nebes.
Velká jest cesta utrpení německé menšiny. Poukazuji na Memoire III, kde všichni národové bez rozdílu řeči jsou před zákonem rovni. Poukazuji dále na porušení slova ministra Švehly z 10. července 1920; prohlásil zde s parlamentní tribuny, že jazykové nařízení bude přikázáno ústavnímu výboru, že se o něm budou moci vyjádřiti všichni zúčastnění národové. Z toho se nic nestalo; jedno jako druhé jest neslýchaným porušením slova, a co se z toho vyvíjí, jest lží, a nařízením došli jste k loupeži nejsvětějšího statku menšin, německé mateřské řeči, právě jako řeči všech ostatních národů.
Ve svých dějinách vždycky se Čechové skvěle honosili svoji snášelivostí. Při slavnostech Husových div si oči nevyplakávali nad velikými hrůzami protireformace. Ba, brzy zapomněli na manifest pražského slovanského kongresu z r. 1848 o právu přírodou zaručeném, právu všech národů k nejušlechtilejší humanitě jakožto k přikázání božímu, které nesmí žádný národ překročiti bez trestu. Vždy jste kázali dogma národní rovnoprávnosti, také ve starém Rakousku jste vždy mluvili o svobodě svědomí a o toleranci všeho druhu. Nyní, jak se zdá, upadlo všechno v zapomenuti. Poukazuji na washingtonskou deklaraci: "My, národ Komenského, nemůžeme jinak než přijmouti tyto zásady, které jsou vysloveny v prohlášení o americké nezávislosti v zásadách Lincolnových a v prohlášení o lidských právech a právech občanů. Za tyto zásady proléval náš národ krev v pamětihodných husitských válkách před 500 lety. Pro tytéž zásady prolévá náš národ krev vedle svých spojenců Ruska, Italie a Francie i dnes." Jest to velmi hezké. Avšak, což když naproti tomu zase slyšíme, co se odehrálo na zbytkovém statku Novosedle dle, který Čechové převzali moci pozemkové reformy do svého majetku, pak je to protějškem k tomu, co přečtu dále: "Dále se důrazně upozorňuje, že je také v zájmu dělníků německé národní příslušnosti, jimž na tom záleží, aby se udrželi ve službách českého držitele panství, aby posílali děti do českých škol, aby se mohli konečně dělníci dorozuměti se zaměstnavatelem. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Zaměstnavatel pociťuje nepříjemně, že si dělníci dosud neuvědomili, že jsou ve službách českého majetníka, a že se dosud nerozhodli dobrovolně respektovati jeho národnost." Nuže pánové, to jest kapitola, která by mohla býti nadepsána "loupež duší". Když ve starém Rakousku mluvil ministr o nějakém jazykovém nařízení nebo o zákonu, vždycky řekl, že nelze nařízení vydati, pokud nebyly slyšeny obě strany. Poukazuji na to, co se jednou stalo ve starém Rakousku. V roce 1914 uložil okresní soud rumburský českému továrníku, který přes přiznání, že je mocen německé řeči ve slově a v písmě, chtěl jako svědek vypovídati jenom česky, pokutu 40 K podle §u 160 tr. ř. Krajský soud českolipský trest potvrdil, nejvyšší soud však k zakročení generální prokuratury zrušil trest jako protizákonný, poněvadž odpírá-li svědek mluviti v určité řeči, není to ještě překáženi nebo potlačování důkazního materiálu, není tím ohroženo zjišťování pravdy, nýbrž v nejhorším případě se tím ztěžuje řízení, snad i uplatňuje národní smýšlení na nepravém místě. Potírati takové zjevy anebo je předcházeti není úkolem §u 160 a vůbec není úkolem trestního řádu. Tedy již tenkráte bylo vytýkáno, že se rozhodnutí vyhnulo otázce, zda v Rumburku, tedy v Čechách, patří k základním právům Čecha zaručeným ústavou, aby v české řeči vypovídal. Jazykové nařízení vzorně nyní rozřešilo tuto otázku, neboť k základním právům pražského Němce zaručeným ústavou nenáleží, aby vypovídal německy, nýbrž je nucen při troše jazykových znalostí pod výhrůžkou trestu až tisíc korun vypovídati česky. Ani v německém jazykovém území není tomu mnohem lépe.
Praví to také ještě president naši republiky dále ve svém prvním poselství, v němž chce německým osadníkům dáti opravdu demokratickou správu, která má přispěti k řešeni jazykových a národnostních otázek. Pokud dnes jazykové nařízeni může řešiti právě tuto otázku v obcích, dokazuje přece nařízeni samo jakožto takové, neboť právě dnešním zákonem zasazuje se samosprávě smrtelná rána. Víme, že všechna podáni, návrhy atd. musí se téměř bez výjimky podávati v české řeči.
A tu chtěl bych poukázati na to, co již řečníci přede mnou objasnili, že obce s více než třemi tisíci obyvatelů jsou nuceny přímo ustanovovati úředníky, kteří jsou mocni této tak zvané státní, oficielní řeči slovem i písmem. Kde však zůstává právo pražských Němců, čítajících mnoho desetitisíců? Ti vůbec nemají práva. A českým menšinám v německém území byly otevřeny dveře dokořán k obstrukci v německé domovině. Právě zde zase Čechové vhodili pochodeň do obecní správy německé a tento boj bude trvale projevovati účinky. Domnívá se touto cestou došlo takovým způsobem k dorozumění národů. Účinky jazykového nařízení budou se objevovati velmi mocně. My však venku v národě začneme boj, řekneme lidu, aby proti všemu rekuroval a podnikl všechno, co jest v rámci zákona možno. Tak půjdou hromadné stížnosti do kanceláří a do úřadů a myslím, že úřední šiml, beztoho již chromý, z toho pojde, neboť jazykové nařízení jest pro něho jedem.
Slavná sněmovno! V tomto boji dalo by se uvésti ještě mnoho příkladů národnostního bezpráví. Já poukazuji zde krátce na určité body: Vnitřní úřední řeč jest čistě česká. Čechové v Rakousku prohlašovali německou vnitřní úřední řeč z praktického stanoviska za nesmysl a ve skutečnosti vnitřní německá úřední řeč nebyla v Rakousku nikdy ani provedena.
Ke článku 4. Němčina je v českých okresích tak jako úplně vyloučena. Úředník rozhoduje o tom, kdy někdo nezná česky, když chce býti vyslýchán německy. Kdy umí někdo dosti česky, to je také otázka, která by byla velmi vděčnou a která také povede k strašné porážce. Článek 7. praví: U českých úřadů musí býti přílohy české. To je bláznovství, poněvadž obchodní styk nezná jazykové hranice. Poukazuji na obchodní soud v Praze, kde před válkou bylo 65% německé agendy. Praha je sídlem německého velkoprůmyslu a velkobank a překládáním příloh tlumočníky zdraží se proces nesmírně. Článek 12.: Státní ústavy a podniky prohlašuji se za čistě české. Němčina může býti připuštěna jenom z milosti. Táži se: Bude míti správa státních lázni jáchymovských jenom české nápisy a bude jenom česky dopisovati? Článek 14.: Jazykových práv dostává se jenom tuzemcům. To ustanovuje nařízení, ačkoliv nejvyšší správní soud rozhodl opačně, ovšem jenom pro německé cizozemce. Jest praktické nutiti říšské Němce k české žalobě? Článek 16.: Jazyková práva mají ve své řeči jenom Němci, Maďaři atd. - Proč nesmí vypovídati německy Maďar v Bratislavě, který německy umí? Není to bláznovství? Proč nesmí vypovídati německy Čech, který jest svědkem v procesu říšsko-německém, když on sám a obě strany tomu chtějí? Bláznovství! Anglická firma žaluje v Chebu německým advokátem nějakého Němce. Musí žalovati česky. Je to praktické? V takových případech upadne republika v cizině v posměch.
Je tu ještě mnoho případů, které bych mohl uvésti. Koncem jazykového nařízení však bude, že vláda bude nucena, ne-li touto sněmovnou, kde my jako zástupci potlačených národů nemáme dostatečné moci, tož přece jen lidem venku, který si to bojem na ní vynutí, aby odvolala toto nařízení, poněvadž jest neudržitelné v životě národů. (Souhlas na levici. - Místopředseda Slavíček zvoní.)
Přátelé, moje hodina uhodila, jsem upozorňován zvonkem předsedovým, abych odešel. Ohražuji se ještě jednou proti tomuto zákonu, ohražuji se proti všemu, co se nám tu děje jako menšině a zvláště německému národu, a neopominu použíti tohoto fora, abych prohlásil boj tomu režimu, který nás chce na staré zděděné otcovské půdě téměř zničiti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní): Přerušuji projednáváni tohoto odstavce a pořadu dnešní schůze vůbec.
Před ukončením schůze učiním ještě některá presidiální sdělení.
Udělil jsem dovolené: dodatečně na včerejší 13. schůzi posl. Jilkovi a posl. Zápotockému, na včerejší a dnešní schůzi posl. Neurathovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.
Nemoci omluvil se dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. Elstner.
Došlo oznámení o změně ve výboru. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců "Vereinigter parlamentarischer Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen Nationalpartei" vyslal do výboru. iniciativního posl. Weissera za posl. Zierhuta.
Místopředseda Slavíček: Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
183. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Praze z souhlas s trest. stíháním posl. Jaši pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem.
187. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 4) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2170 a 2180-1), jímž se poskytuji daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami.
Místopředseda Slavíček: Mezi schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
126. Súrna interpellácia posl. Surovjaka a spol. vláde, poťažne ministrovi železnic, ohľadom trýznenia a prenasledovania robotníctva odboru pre udržovanie železnice v Žiline.
127. Súrna interpellácia posl. Surovjaka a spol. vláde, poťažne ministrovi železníc, ohľadom zlomyseľne-stranického jednania so železničnými dopravníkmi a vôbec úradníkmi Slovákmi prednostom V. odd. riaditeľstva košického Hugom Kabešom a dopr. kontrolórom Klimom so sídlom v Teplej Trenč. Tepliciach od riaditeľstva bratislavského.
143. Naléhavá interpelace posl. Štětky, Wünsche, Kršiaka a soudr. min. financí o exekučním vymáhání daní na dělnictvu a malorolnictvu a o odpisech daní velkým podnikům.
146. Naléhavá interpelace posl. Bolena, dr Sterna a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci brožury "Abeceda komunistické politiky", vydané komunistickým nakladatelstvím v Praze.
188. Naléhavá interpelace posl. Heegera a druhů min. nár. obrany o výbuchu dne 5. března t. r. v Praze.
189. Naléhavá interpelace posl. dr Mayr-Hartringa, dr Spiny, dr Luschky, Patzela, Stenzla a druhů vládě o pohromě, způsobené výbuchem dne 5. března v Praze.
Místopředseda Slavíček: I Mezi schůzí byly tiskem rozdány interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
182. Interpelace:
I. posl. Staňka, Udržala, Roudnického, Šamalíka Tomáška, dr Meissnera, dr Franke, Zeminové, dr Kramáře, dr Lukavského, Horáka, Najmana a druhů ministru nár. obrany o tragickém výbuchu třaskavin v Truhlářské ulici v Praze,
II. posl. Patzela, Mayera, dr Mayr-Hartinga, Eckerta a druhů vládě o označení lázeňských zářízení ve Františkových Lázních,
III. posl. Weissera a druhů min. financí o povážlivých daňových poměrech v obcích Rokytnici v Orlických Horách a Deštné, ležících v Orlických Horách,
IV. posl. dr Luschky a druhů min. vnitra, aby v Karviné ve Slezsku byly provedeny obecní volby.
144. Interpelace:
I. posl. dr Jabloniczkého a druhů min. s plnou mocí pro správu Slovenska o výnosu č. 47. 004 ze dne 29. října 1925, který porušuje práva německých a maďarských menšin,
II. posl. Hackenberga, Heegera a druhů min. spravedlnosti o poměrech u rýmařovského okresního soudu,
III. posl. Grünznera, Kirpalové a druhů min. spravedlnosti o trestním stíhání obecního zastupitelstva v Předlicích,
IV. posl. Patzela, dr Spiny, dr Luschky, dr Keibla, inž. Junga a druhů. předsedovi vlády, min. obchodu, průmyslu a živností a min. spravedlnosti stran rozhodnutí o užívání jazyků v živnosti hostinské a výčepnické,
V. posl. Koczora a spol. min. sociálnej pečlivosti, aby obnovená bola samospráva okresnej robotníckej nemocenskej pokladne v Komárne a iných stejných inštitúcii,
VI. posl. Koczora a spol. min. financií o výmene dlhopisov válečných pôžičiek osôb, ktoré majú menej majetku než 25.000 Kč, a o vyplácaní úrokov z nich,
VII. posl. Nitsche, Koczora a druhů min. financí o nevyřízených odvoláních proti dávce z majetku,
VIII. posl. Koudelky, A. Chalupy, Bečko a soudruhů min. vnitra a min. zemědělství o protizákonné správě nadačního statku Cerhenice,
IX. posl. Muny a soudruhů min. vnitra o poměrech na policejní komisařství v Kladně,
X. posl. Kunze a druhů min. vnitra a financí, aby cizozemské pojišťovny vyplácely pojistné v československých korunách,
XI. posl. dr Feierfeila a druhů min. školství a nár. osvěty o novém složení okresních školních výborů,
XII. posl. dr Mayr-Hartinga a druhů předsedovi vlády o rozdílení tak zvaných zbytkových statků,
XIII. posl. Tauba, Grünznera a druhů vládě, aby byla uveřejněna statistika restrikce,
XIV. posl. Pohla, Dietla, Schweichharta a druhů vládě o řeči ministra zemědělství, kterou pronesl v. Plzni,
XV. posl. Nitsche a druhů min. spravedlnosti o provádění nařízení o knihovním dělení parcel atd.,
XVI. posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta a druhů min. soc. péče, aby bylo novelováno pojištění samostatných,
XVII. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu.
Místopředseda Slavíček: Přikazuji výboru ústavně-právnímu:
155. Usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 2 a 24), týkajúceho sa pôsobnosti ministerstva verejných prác vo veciach verejných hradských a mýt na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Mezi schůzí byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
186. Návrh posl. V. Beneše, Remeše, Pika a soudr. ohledně pomoci obci Zvíkovci na okrese zbirožském, postižené živelními pohromami.
Místopředseda Slavíček: Zápis o 9. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen, a poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jedn. řádu, byl podle téhož paragrafu vytištěn a mezi schůzí tiskem rozdán.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 16. března 1926 o 11/2 hod. odpolední s
1. Zpráva výboru iniciativního o návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr Keibla a druhů, aby byla vyslovena nedůvěra vládě pro porušení mezinárodně zaručené jazykové ochrany národnostních menšin (tisk 128) a zpráva menšiny iniciativního výboru podle § 33, odst. 4 jedn. řádu k návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr. Keibla a druhů, aby se vládě vyslovila nedůvěra, poněvadž porušila mezinárodně zaručenou jazykovou ochranu národních menšin (k tisku 128).
2. Druhé čtení osnovy zákona o podomním obchodě (tisk 148).
3. Zpráva výboru zemědělského k usnesení senátu (tisk 7) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2238 a 2268) o další obnově prozatímního vnuceného pachtu (tisk 153).
4. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 8) o hranici přijmu vylučující nárok na důchod válečných poškozenců (tisk 175).
5. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 4) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2170 a 2180), jimž se poskytuji daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami (tisk 187).
6. Zpráva výboru zahraničního a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti o vládním návrhu (tisk 75), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úmluva o zjednodušení celních formalit, sjednaná 3. listopadu 1923 v Ženevě (tisk 123).
7. Zpráva výboru zahraničního a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti o vládním návrhu (tisk 17), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu prozatímní obchodní úmluva (modus vivendi) a k projevení souhlasu obchodní úmluva mezi republikou Československou a Španělskem, sjednaná v Madridě dne 29. července 1925 a uvedená v prozatímní platnost ve formě prozatímní obchodní úmluvy vládní vyhláškou ze dne 27. října 1925, č. 216 Sb. z. a n. (tisk 149).
8. Zpráva výborů zahraničního, ústavněprávního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 82), jimž předkládá se Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních, podepsaná dne 23. dubna 1925 ve Varšavě se Závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 174).
9. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu byly projednány:
a) osnova zákona o další obnově prozatímního vnuceného pachtu (tisk 153),
b) osnova zákona o hranici příjmu, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 175),
c) osnova zákona, jímž se poskytují daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami (tisk 187),
d) úmluva o zjednodušení celních formalit, sjednaná 3. listopadu 1923 v Ženevě (tisk 123),
e) obchodní úmluva mezi republikou Československou a Špananělskem, sjednaná v Madridě dne 29. července 1925 a uvedená v prozatímní platnost ve formě prozatímní obchodní úmluvy vládní vyhláškou ze dne 27. října 1925, č. 216 Sb. z. a n. (tisk 149),
f) smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou v otázkách právních a finančních, podepsaná dne 23. dubna 1925 ve Varšavě se Závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 174).
10. Volba členů a náhradníků volebního soudu.
11. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu za souhlas s trest. stíháním posl. Patzela pro přečin podle §u 14, č. 1 a posl. Hillebranda pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (tisk 113).
12. Zpráva výboru imunitního o žádosti posl. Stivína, aby byla podle §u 51 jedn. řádu udělena důtka posl. Kreibichovi.
13. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mostě za souhlas s trest. stíháním posl. Zoufalého pro zločin výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 3 a pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky a přestupek §u 23 tiskového zákona (tisk 129).
14. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr Jurigy pro pře čin podle §u 14, č. 5 a 3 a posl. Tománka pro přečin podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky (tisk 130).
15. Návrh posl. Patzela a soudr., aby byla jako pilná projednána osnova zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 ústavy. listiny (tisk 3).
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Schůze je skončena.