Právě u českého národa musí to každý chápati, protože česky národ byl po staletí utlačován, utlačován i od těch, kteří nyní křičí nad vlastním útiskem. To všichni chápeme a nikomu z nás nenapadne, aby něco dělal, co by mohlo ohroziti svobodu českého národa. Avšak svoboda českého národa a kapitalistický národní stát násilí, ve kterém zde žijeme, to jsou věci zcela rozdílné a to by měl chápati i tak zv. marxista, jestliže je českým sociálním demokratem. Neměl by zapomenouti, co nám říkají učitelé a co nám denně ukazuje zkušenost, že kapitalistický stát je nástrojem v rukou kapitalistické třídy, aby nejen jiné národnosti, ale především vykořisťované třídy utlačoval a znemožňoval každou obranu proti vykořisťování a utlačování. Na tento kapitalistický stát nebude hleděti žádný pravý zástupce zájmů dělníků, ať je to již nyní stát národní nebo stát národnostní. Ani v Německu, ani v Rakousku nebude žádný opravdový zástupce zájmů dělnických bráti ohled na kapitalistický stát, naopak, každý, kdo opravdově zastupuje zájmy dělníků, musí státi proti kapitalistickému státu v nesmiřitelném nepřátelství a musí bojovati za to, aby na místo kapitalistického státu byl zřízen stát proletářský. V tomto chování českých sociálních demokratů a vládních socialistů nemůže nás klamati ani na oko oposiční jejich stanovisko, které nyní zaujímají vůdcové této strany. Jsou tísněni a poháněni se dvou stran, na jedné straně nespokojeným dělnictvem a na druhé straně měšťáctvem, jež českým sociálním demokratům ve vládě den co den více ukazuje, že mouřenín vykonal svou povinnost a že jich již nepotřebují, ze jsou pátým kolem u vozu a že možno s nimi zacházeti, jak se komu uzdá. Mimo to chtějí vůdcové této strany provésti manévr, odvrátiti pozornost. V dělnické třídě to již vře, dělníci brání se proti srážení daní, státní zaměstnanci zbrojí k boji, aby uplatnili své požadavky, protože vědí, že je to jediná cesta, a tu snaží se sociálně-demokratičtí vůdcové vzbuditi zdání, jakoby oni ve vládě, jako by zde ve sněmovně chtěli vésti vážný boj, dělají, jako by hrozili vážně vystoupením z vlády, aby venku uklidnili massy dělníků, neboť myslí, že snad již tato pohrůžka postačí, nebo že hlasy českých sociálních demokratů, jsou-li v oposici, by dostačily odvrátiti pozornost dělníků od skutečného boje za tyto požadavky. To však nebude nikoho klamati, a my prohlašujeme předem: Buď to se z toho všeho vyklube hanebný podvod, jak se to již tak často stalo, a panstvo přiběhne opět poslušně k vládnímu žlabu, nebo i dokonce, budou-li donuceni vystoupiti z vlády, budou mimo vládu prováděti právě tak vládní politiku a při každém svinstvu přijdou k dělníkům a řeknou: Vaše svoboda, náš stát je v nebezpečí a proto musíme my všichni tyto věci dělati.
Nuže, prohlásil jsem, že ještě o tom promluvím, proč proti těmto jazykovým nařízením, proti této vládě podepsali jsme návrh na projev nedůvěry se stranami, se kterými nemáme nic společného, se stranami, s nimiž jsme v nejostřejším boji. Před volbami a bezprostředně po nich prohlásili jsme se vším důrazem: Lhostejno, od koho přichází nějaký návrh, jehož přijetí podle našeho mínění je v zájmu pracujících, v zájmu utlačených, také v zájmu utiskovaných národností, budeme takové návrhy hájiti. Prohlašuji dále, dokonce ještě více: Jestliže víme, že ti, kdo podávají takové návrhy, mají dočista jiné pohnutky, dočista jiné úmysly než jsou ty, pro které si přejeme přijetí návrhů, i pak budeme se takového návrhu zastávati a podpis pod takovým návrhem neznamená nic více a nic méně, než jako bychom pro takový návrh hlasovali. Musíme podpis dáti, poněvadž jednací řád nám jinak nedává možnosti také pro tento návrh hlasovati. Avšak se stejnou zřetelností musíme prohlásiti, že nejen naše důvody jsou zcela jiné, než důvody jiných stran, které tento návrh podepsaly, nýbrž, že důvody jiných stran jsou dokonce takové, že je dokonce co nejostřeji potíráme, že musíme je zde odhalovati a proti nim vystupovati, aby někdo nepřišel na myšlenku, jako bychom si namlouvali, že v této společnosti budeme moci vésti vážný boj proti kapitalistické vládě nebo proti její politice útisku. Měšťácké strany podepsaly a podaly tento návrh z řady důvodů, na které bych rád zde poněkud blíže posvítil. První důvod, nejmalichernější, avšak pro tyto pány nejrozhodnější, je ten, že touto taktikou, tímto manévrem by pokud možno nejrychleji rádi vlezli do vlády, proti které nyní tak oposičně vystupují. Tytéž měšťácké strany, jež zde podpisují a podávají návrh na projev nedůvěry proti vládě, jednají za kulisami a zcela veřejně leží před vládou na břiše a prosí, aby byly pokud možno rychle přijaty do vlády. Přirozeně nežádají, aby se systém změnil. Vědí zcela dobře, že prostým ujednáním, tak zv. vyrovnáním české měšťáctvo - o které zde právě přímo předešlý řečník prohlásil, že má tvrdé hlavy - nevzdá se jen tak beze všeho pro několik krásných slov svého svrchovaného panství. Vědí zcela dobře, že vyrovnání je možno jen při zachování dosavadního systému násilí. Přes to nechtějí ničeho jiného než jen několik míst ministrů, nechtějí ničeho jiného než účast na tomto celém systému národnostního útisku.
Druhý důležitější a vážnější důvod pro tyto pány jest, že zde opět jednou mají příležitost prováděti politiku národnostního rozkladu, že tu mají opět jednou příležitost poštvati dělníky různých národností navzájem proti sobě, aby vykořisťovatelé týchž národností tím spíše mohli tyto dělníky vykořisťovati a utiskovati; tím tito pánové přicházejí na pomoc vládě, neboť tato vláda žije z toho, že národnosti jsou proti sobě navzájem štvány, že tedy je těžko vybudovati jednotnou frontu pracujících různých národů pro národní šovinismus, který byl vnesen do mas.
Podívejte se do měšťáckého tisku, do měšťáckých schůzí, co se tam mluví a děje, tu neuvidíte boj proti kapitalistické vládě, nýbrž vybičování národnostních citů, vydražďování a štvaní k zášti jednoho národa proti druhému. A to dělají tytéž politické strany, jež ve starém Rakousku prováděly a podporovaly právě tutéž politiku útisku, jež ve válce žádaly ještě mnohem ostřejší politiku útisku, které se radovaly z toho, jestliže soudy ve válce věšely Čechy, strany, jež všechna tato svinstva, jež se dála ve válce, pokládaly ještě za příliš mírná a žádaly silnější pěst proti českým velezrádcům. S nimi společně vésti boj za národní právo proti národnostnímu bezpráví, je nemožno. My, komunisté, jsme ochotni podporovati každý boj, je-li veden proletáři proti národnostnímu bezpráví, ať jej vede kdokoliv. Vésti však podvodný boj, který ve skutečnosti je podporou pro utiskující vládu, k tomu my komunisté ochotni nejsme a nechceme k tomu cíli tvořiti jednotnou frontu, jen aby byl buzen dojem, jako by byl veden boj; to podporovati nemůžeme.
Tím přicházím ke třetímu důvodu, jenž jest rozhodným pro naše měšťáctvo. Chtějí státi před masami lidu jako národní hrdinové a bojovníci, chtějí si u mas lidu, jež bohužel ještě za nimi běhají, získati vážnost, anebo alespoň chtěli od nich, aby opět přiběhly do jejich sítí. Vědí zcela dobře, kdyby přišli k dělníkům, rolníkům a drobným živnostníkům, střednímu stavu, inteligentům, zaměstnancům a řekli: Hlavním účelem naší politiky je zastávati se velkokapitalistů, bank, vykořisťovatelů, hájiti jejich zájmů, že by nepřilákali ani psa od kamen. Proto vystupují v úloze národního bojovníka a tu jest jim tato příležitost vítaným důvodem, aby se ukázali jako poctiví bojovníci proti národnostnímu útisku. Jsou to však titíž kapitalisté, kteří v nejmenší věci jako ve veliké dají v šanc národní zájmy za zájmy svého prospěchu. Jde-li o to, aby proti stávkujícím německým dělníkům bylo povoláno české četnictvo, není u těchto kapitalistů nacionalismu. Jde-li o to, aby byli slovenští nebo polští nebo jiní stávkokazi, laciné pracovní síly, nasazeni do německého území, není pro ně žádné národnosti. Jde-li o to, aby dostali několik desetitisíců nebo statisíců korun více, když se prodává nějaký dům, nikdo se neptá, zda kupcem je Němec nebo Čech, tu se jen ptají, kolik zaplatí, a jen to je rozhodným pro tyto národní hrdiny.
A to, co dělají v maličkosti, v každém jednotlivém případě, to dělají také, jde-li o veliké otázky národní. Není to zahanbujícím pro tyto lidi, kteří jednají, jako by si pronajali národnostní boj, že zde povstali čeští zástupci a s plnou jasností žádali plné právo sebeurčení pro všechny utlačované národnosti, právo sebeurčeni třeba až do odtržení, okolo kterého tito páni národovci všech odstínů musejí zde obcházeti, jako kočka okolo horké kaše, mluviti a odvážiti se slova právo sebeurčení užívati jen v takové souvislosti, že nikdo by nemohl přijíti na myšlenku, že toto slovo státu jest nebezpečným, a že všichni zde prohlašují: Nemyslíme na to, abychom nějak vystupovali proti kapitalistickému státu, abychom postupovali jinak než na půdě tohoto státu, abychom hájili svých požadavků uznávajíce tento stát, nežádáme vlastně nic jiného než spolupráci. To znamená jasně: několik míst ministrů. Češti komunističtí dělníci a zástupci dělníků bojují odhodlaněji, důsledněji a rozhodněji za práva Němců, Slováků, Maďarů, krátce všech utlačovaných národů (Souhlas na levici.), než tak zvaní přední bojovníci těchto národností, kteří s vládou, jež jejich národy utlačuje, již vyjednávají, jak by toto utlačování mohli společně s nimi prováděti. Naši němečtí sociální demokraté, dr Czech na příklad, horují o jakémsi vyrovnání, jehož nyní mělo býti dosaženo. Je možno, že české měšťáctvo je nuceno k nějakému vyrovnání, k dorozumění. Je však zcela jisto, že by to bylo jen vyrovnání kapitalistů s kapitalisty, při němž by byly obětovány i národní zájmy utlačovaných národů, jen k tomu účelu, aby společně mohli býti dělnici všech národů lépe udržováni ve jhu a vykořisťování. (Souhlas na levici.) Pro takové vyrovnání nemáme pochopení, pro takové vyrovnání nás nikdo nezíská. To není obnovení míru mezi národnostmi, nýbrž obnovení kapitalistické jednotné fronty proti velikým massám pracujících a vyssávaných. (Souhlas na levici.) My komunisté prohlašujeme: kdo chce opravdu odstraniti i národnostní útisk, nemůže viděti jiné cesty, než jedinou cestu přemožení a zničení vlády měšťáctva. Slyšeli jsme to od dr Kramáře v jednom jeho výkřiku. Řekl bych, že ten jeden výkřik tisíckráte více dokázal, než všechny citáty z minulosti atd. by mohly dokázati. Dr Kramář volal: My jsme to vyhráli! My jsme to vyhráli, proto jsme to my, kteří ty ostatní utiskujeme, a kdyby bývali byli to vyhráli Němci nebo kdybyste to později vyhráli, byli by opět Němci utiskovali Čechy, to znamená, že německé měšťáctvo by bylo stejně tak utiskovalo ostatní národy.
Touto cestou nedojde se k odstranění národního bezpráví, k znovuzřízení národní spravedlnosti a míru mezi národy. A jestliže nám zde dr Czech ukázal východisko v tak krásných. barvách, a jestliže dnes "Sozialdemokrat" tak jímavě líčí "Ve sněmovně byla zoufalá nálada, nikdo neviděl východiska, všichni byli sklíčeni, i čeští měšťáci, tu však přišel dr Czech a ukázal východisko a ihned byla dočista jiná nálada ve sněmovně a všichni viděli, že přece je možná nějaká záchrana"... pak prohlašujeme my, že to, co zde němečtí sociální demokraté v této otázce dělají, je právě táž politika, jaké používá církev vůči kapitalistům, když jim před dělníky domlouvá, na oko, aby tyto uklidnila: "Musíte míti ohled dělník je také člověk, musíte jednati spravedlivě, rozumně. " Tak přichází dr Czech a prohlašuje panu dr Kramářovi, který na něho volal "My jsme to vyhráli, my máme moc!": Musíte býti rozumní, míti ohled, viděti, že jdete cestou Rakouska a musíte uzavříti vyrovnání. Jako by někdo mohl takovými prostředky zdržeti dravou šelmu, aby druhé nenapadla. (Souhlas na levici.) Jestliže zde jeden německý poslanec řekl, musíme strhnouti Čechům larvu s obličeje, abychom viděli tu šklebící se tvář, pravím, kdyby někdo strhl německému měšťáctvu s obličeje masku - a my se o to chceme postarati pak ten obličej nebude krásnější než obličej českého měšťáctva a tento chrup šelmy, který se zde objeví, liší se od českého lvího chrupu jen tím, že z něho při dobrodružství, do kterého se jeho majitel před nedávnem zapletl, bylo vyraženo několik řezáků. (Potlesk na levici.)
Těmto šelmám kázati mír, jako to dělají naši němečtí sociální demokraté, to jest uspávání sil mas, které jediné mohou v tomto státě zjednati opravdový pořádek. My, komunisté, stojíme na stanovisku, že pořádku v tomto státě nezjedná 24členný výbor měšťáctva a kapitalistického sněmu, nýbrž jenom vítězství dělnické třídy. (Souhlas na levici.) Vítězství dělnické třídy zajisti také volnost českého národa, docela jinak zajistí, než by mohlo to učiniti české měšťáctvo, jež musí násilím a bajonety držeti ostatní národy v tomto státě na uzdě, jež také proto sedí na bajonetech, avšak každé chvíle musí se báti, aby ten celý systém násilí se neshroutil a s ním také česká svoboda. České měšťáctvo, jež vytvořilo nemožné hranice zemí, takže pochod jediného dne stačí, aby se přešlo přes celou zem, toto měšťáctvo musí nyní všude v celém světě hledati pomoc, aby česká svoboda, totiž kapitalistický systém, který nazývají svobodou byl podepřen; a tím přichází již nyní v poddanství cizích národů. Tento český národ není již naprosto volným, nýbrž je národem koloniálním, při čemž francouzští jenerálové a francouzské měšťáctvo rozhodují, kdy a kde čeští a němečtí proletáři tohoto státu mají na některém bojišti nasaditi své statky a krev za kapitalistické zájmy. Tak vypadá zajištění svobody, pro kterou čeští sociální demokraté obětují všechny politické ideály a zrazují všechny proletářské zájmy. Jest to stálé nebezpečí pro svobodu českého národa. Jestliže však zvítězí dělnická třída, pak je český národ zajištěn proti každému nebezpečí. Není pravdou, jak zde vykládal pan dr Juriga, že my komunisté máme jen úmysl odtrhnouti některý národ, slovenský nebo jiný od ostatních, aby pak jako opuštěný ostrov ve světě plul a snad dostal se pod vládu Horthyho. My komunisté nejsme pro roztržení svazku mezi národy, jsme spíše pro mírumilovnou, dobrovolnou spolupráci a spolužití národní. (Potlesk komunistických poslanců.) A my komunisté prohlašujeme: Toto mírumilovné, svobodné spolužití národů je možno jen tenkráte, jestliže tomu, s kým chceme v míru žiti, nedává se stále revolver na prsa, je možným jen tenkráte, jestliže se upustí od systému násilí. A já prohlašuji českým sociálně-demokratickým vůdcům: Jste-li proti právu sebeurčení, jste pro to, aby ostatní, ať chtějí nebo nechtějí, byli násilím drženi v hranicích tohoto, vám tak svatého státu. Děláte právě totéž, co dělal Mac Donald, když posílal vzducholodi proti národům koloniálním, jež se chtěly osvoboditi, a dopustil, aby tyto vzducholodi hazely bomby na nevinné ženy a děti! Podporujete krvavé násilí k potlačování cizích národů a ohrožujete tím svobodu vlastního národa. My, komunisté, však pravíme: Násilí proti měšťáctvu, shození měšťáctva, zřízení vlády dělníků, to jest zajištění národní svobody národů! (Potlesk na levici.)
A můžeme podati toho důkaz. Při všech příležitostech předhazují nám slovo sovětské Rusko lidé, kteří nemají tušení, jak to dnes v sovětském Rusku vyhlíží, nebo kteří, jestliže to vědí, mají jen jednu obavu, že to se mohou dověděti široké masy. V sovětském Rusku není národního útisku, ač v sovětském Rusku žije mnohem více národů než zde. Dokonce i malé národy, i dokonce nejmenší částky národní, jako Němci na Volze, mají svou vlastní samostatnou republiku. To neznamená odtržení, to znamená spíše volné právo samostatně rozhodovati, zda chtějí ve svazku Sovětů zůstati či nikoliv. A zeptejte se někdy německých rolníků na Volze, kde chtějí raději býti, zda v Hindenburgově Německu nebo v sovětském Rusku. Dostanete odpověď, že nikdy zemi, ve které vládnou rolníci a dělníci, by nezaměnili se zemí, v níž budou měšťáctvem utiskováni. Tam je opravdu dána národní svoboda, právo sebeurčení národů až po odtržení, a přes to vidíme jen nejužší svazek národů. To neznamená, že my komunisté se stavíme na stanovisko: Pro nás je jen jedna diktatura proletariátu a pak bude vyřešena i národní otázka, my, komunisté, bojujeme i nyní již proti každému národnímu útisku, proti každému systému národního utlačování. Již dnes není tento boj marný. Kdyby nebylo nás komunistů, kdybychom nebyli zmobilisovali dělníky všech národů proti tomuto útisku, pak by si bývali mohli vládnoucí držitelé moci dovoliti ještě zcela jiné věci než dnes dělají. Jsme jedinou hrází proti povodni národního útisku. Ne krásné řeči pana Krebse nebo jiného národního hrdiny, - nýbrž strach před dělnictvem, před českým a jiným dělnictvem, obava, že celý kapitalistický systém se může shroutiti, jestliže se bude příliš okatě provozovati systém násilí, tento strach je jedinou mocí, jež tomuto panstvu brání jíti tak daleko, jak by chtěli. To jest však také důvod, proč si německé měšťáctvo ani nedovolí vésti samo národní boj, poněvadž ví, že národní boj ohrožuje základy státu a tím základy kapitalismu. A německým kapitalistům a jejich stranám je český kapitalistický stát tisíckrát milejší než stát proletářský, v němž nají národní svobodu. (Souhlas na levici.)
Nyní ještě několik slov německým sociálnědemokratickým vůdcům, kteří rovněž společně s námi podepsali návrh na projev nedůvěry. Oni vědí právě tak jako my, že my těch věcí ve sněmovně nezměníme. Vědí stejně dobře jako my, že jen boj proti kapitalistické vládě tam, kde pracující mají moc, v podnicích a na ulicích, má naději na výsledek. A nyní nám to černé na bílém potvrdili Psali jsme jim: Bojujte s námi společně venku proti daňovém bezpráví, proti opatření na úkor státním zaměstnancům, proti opatřením proti nezaměstnaným, proti všemu násilí, jež se denně děje, proti reakci, proti potlačování tisku, proti národnímu útisku. Dostali jsme odpověď: Ano, nahlížíme, že je nutným boj uvnitř sněmovny i mimo tuto, jsme ochotni vésti se všemi proletářskými stranami tento boj vně parlamentu. Hned jsme věděli, co tato odpověď má znamenati, věděli jsme, že zbaběle zalézáte za české sociální demokraty, věděli jsme, že prohlašujete: Ano, jsme ochotni, my vůdcové - dělníci smýšlejí jinak - vésti tento boj, poněvadž jste věděli, že Češi, čeští sociální demokraté, kteří jsou přespříliš zapleteni do koaliční politiky, odřeknou. Učinili jsme tedy pokus přiměti vás k tomu, abyste doznali barvu. Věděli jsme dobře, proč tak odpovídáte: Poněvadž sociálně-demokratičtí dělníci nechápou, proč si dělníci nepodají ruce k společnému boji, neboť povstala by nepřemožitelná moc, kdyby se dělníci sjednotili k boji, kdyby šli do boje v sevřených řadách. Dělníci nechápou, proč jejich vůdcové se zdráhají, když my, komunisté, prohlašujeme, že jsme k tomuto boji ochotni. Proto jste dali, ač nechcete, takovou odpověď, která vypadá tak, jako byste chtěli. Tím však jste nám sami potvrdili, že to, co žádáme, jest správné a nutné a my jsme vám položili otázku: Chcete tento boj vésti i tenkráte, jestliže čeští sociální demokraté odmítnou? A co jste nám na to odpověděli? Nejsměšnější odpověď, že směšnější vůbec nemůže býti, ve své zbabělosti jste se blamovali do nejhlubšího nitra, když jste nám na tuto otázku odpověděli: Nemáme, co bychom ještě připojili k svému dřívějšímu dopisu, to tedy znamená: "Nechceme, avšak netroufáme si to říci, aby sociálně-demokratičtí dělníci nešli přes nás a aby nás neposlali k čertu".
Pomáháte německému měšťáctvu
právě tak, jako češti sociální
demokraté k dosažení toho, co jest vlastním
účelem tohoto jazykového nařízení,
aby udržováno bylo národní roztříštění
dělnictva. Jestliže se dělníci vzpírají
proti tomuto jazykovému nařízení,
řekne se jim: podívejte se, vždyť i čeští
dělníci jsou při tom, ti tyto věci
dělají spolu. Na druhé straně se řekne:
němečtí sociálně-demokratičtí
vůdcové dělají v této otázce
jednotnou frontu s měšťáctvem, mluví
v jejich lidových schůzích, a tak je toho
využíváno, aby dělníci byli vháněni
do táborů svého měšťáctva,
aby národně byli roztrženi, právě
tak jako vy přece již nejste s to, abyste se národnostně
sjednotili. A my vidíme zde divadlo druhé internacionály,
denně prožíváme, že jedno křídlo
hlasuje pro, druhé proti. Kdyby nebylo nás komunistů,
byl by se tento plán podařil ještě mnohem
lépe. Jen mezinárodní boj komunistů
nám pomáhá, že můžeme německým
dělníkům říci, že nikoliv
Čechové, jak to říkají sociálně-demokratičtí
vůdcové, nýbrž české měšťáctvo,
jest nepřítel m utlačovaných. Kdežto
vaše methody štvou národ proti národu,
přinášíme my stav, že dělníci
se sjednocují proti třídním nepřátelům,
nechápou, že není bezprávím to,
co je na nich pácháno českým národem,
nýbrž že je bezprávím to, co je
na nich pácháno českým měšťáctvem,
při čemž ovšem čeští
tak zvaní vůdcové dělníků
hodně pilně pomáhají, aby to bylo
měšťáctvu možným. Tím
kujeme prsten, který přinese opravdové východisko,
tím budujeme moc, jež přinese skutečné
osvobození, ne výbor, jak jej navrhuje pan dr Czech,
nýbrž jednotnou frontu všech pracujících
v městě i na venku, všech pracujících
lidí všech národů. Ti vyženou tuto
zločinnou vládu, ti odstraní tento kapitalistický
stát, ti zřídí na jeho m tě
stát proletářský, v němž
budou národové společně bydliti v
míru a svobodě. (Souhlas a potlesk na levici.).