Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Böhm.
Posl. Böhm (německy): Dámy a
pánové! Před čtyřmi týdny
měl jsem čest obírati se s tohoto místa
kritikou systému provádění pozemkové
reformy. Z příkazu ne pouze několika set,
nýbrž tisíců německých
uchazečů o půdu vylíčil jsem
tehdy slasti a strasti pozemkové reformy v tomto státě.
Dnes ocitáme se před úkolem mluviti o zákonu,
který nezdá se po mém soudu býti zvláštního
významu, jelikož libovůle vládnoucích
kruhů dosud málo dbá zákonů
o pozemkové reformě. Rozumí se samo sebou,
že dáme zákonu svůj souhlas jen tenkráte,
bude-li usnesen ne na rok, nýbrž na delší
dobu, poněvadž při sestavení hospodářského
plánu nepostačí ujištění,
že možno půdu ještě rok podržeti.
Hospodářský plán vyžaduje delší
dobu nájemní. Pozemková reforma v tomto státě
nasazuje korunu zbavování práv německého
lidu. Při provádění pozemkové
reformy nedbalo se žádného zákonného
ustanovení. Aniž by se zavedlo přidělovací
řízení, odevzdala se přes noc půda
českým čekatelům, kteří
ji přijali mnohdy jen z donucení, a ohrožena
byla silně existence tisíců německých
malorolníků. Ba sáhlo se při provádění
pozemkové reformy k falšování dějin
a zmínil-li se jeden poslanec zde v této sněmovně,
že dějiny českého lidu v poměru
k německému národu jsou nepřetržitým
řetězem věrolomností a falšování
dějin, tu patří k těmto falšováním
dějin i pozemková reforma. Českému
lidu chtěl se různým překrucováním
dějin podati důkaz, že pozemková reforma,
tak jak se provádí, děje se po právu,
chtělo se tím odůvodniti bezpráví
na německém lidu. Vojínům, mládeži,
lidu hlásalo se vše možné, jen nikoliv
pravda o pozemkové reformě, ba i věda přibrána,
aby německý lid byl zbaven práv v otázce
pozemkové reformy. Uvedl jsem již svého času,
je-li správným, že se páni vědy
dávají do služeb propagandy, která působí
vlastně německému lidu těžkou
škodu a velkou škodu. Domnívám se, že
věda musí stát posuzovati s vyššího
hlediska. Zákona o drobných zemědělských
pachtech použito bylo k propagandě v cizině,
aby se poukázalo na to, že mnoho Němců
v tomto státě dostalo půdu z pozemkové
reformy, a naskytne se mi ještě příležitost
vrátiti se k tomu, kolik půdy Němci v tomto
státě z pozemkové reformy obdrželi.
V cizině se však zamlčelo, že zákon
o drobných pachtýřích nebyl v maďarské
části této republiky vůbec uveřejněn,
aby maďarští malorolníci nedostali podle
tohoto zákona půdu. Uvedl jsem zde svého
času podrobně praktiky pozemkového úřadu
a mohu si to dnes ušetřiti.
Pozemková reforma provádí se v tomto státě
podle národnostních, stranickopolitických
a v neposlední řadě podle osobních
záměrů. Pokládám za zbytečné,
abych to dokazoval, poněvadž všichni víme,
že lidé, kteří sedí v tomto parlamentě,
konec konců mohou nám docela rádi zazpívati
písničku o osobních účelech
pozemkové reformy v tomto státě a podávají
dobrý příklad osobního využití
pozemkové reformy. Pozemkovou reformou stala se půda
v tomto státě předmětem čachru.
Ducha, jaký ovládá pozemkovou reformu, označil
již muž, který asi před dvěma hodinami
mluvil s této tribuny, chtěje zde obhajovati činy
českého lidu, utlačování Němců
v tomto státě, pan dr Kramář:
"Z německých latifundií stanou se české
vesnice". Myslím, že to postačí.
Avšak i v roce 1919 psal český tisk: Převede-li
se německá a maďarská půda do
rukou Čechů, pak se osvobozovací dílo
českého lidu zdařilo. Ministr Habrman,
jeden z mezinárodní strany českého
lidu, ovšem jen na papíře, kterému se
za podporu počešťovací akce v severních
Čechách dostalo svého času uznání
českých obranných jednot, slíbil českým
legionářům pozemky v severních a západních
Čechách. Nejsme nikterak proti tomu, dává-li
český národ českým legionářům
půdu. Dělejte však méně zbytkových
statků a dejte části zbytkových statků
těmto legionářům a ne protekčním
dětem českých koaličních stran.
Co jest pozemková reforma? Pozemková reforma je
dobře promyšlený a uvážený
plán národně zbaviti menšinové
národy práv. Poukázal jsem svého času
také na vliv obranných spolků a vzdorospolků,
jaké máme venku v německém území.
Mohu si dnes zajisté odpustiti, abych se o tom dále
šířil. Kdyby zde byla i někdy dobrá
vůle dát něco německému uchazeči
o půdu, tu přijde taková obranná jednota,
která venku v německém území
provádí svoji Němcům nepřátelskou
činnost, a zakáže konec konců pozemkovému
úřadu, aby se Němcům v tomto území
něco dalo. I sám president tohoto státu nemohl
se na provádění pozemkové reformy
již dívati a žádal v roce 1922 ve svém
novoročním poselství reformu v provádění
přídělu půdy a zároveň
reformu organisací příděl provádějících.
Leč president Masaryk projevil tak mnohé
přání, leckteré přání,
které by snad nějak bylo přispělo
k dorozumění národů v tomto státě.
Takové přání nesmělo býti
splněno, poněvadž ti, kdož si dávají
v Plzni holdovati, mají stále ještě
v republice silnou ruku. Nuž jakými jeví se
účinky této české pozemkové
reformy? Převzal jsem dnes úlohu poukázati
na to, že president Škodových závodů
v Plzni převzal velkostatky Houska, Stráňovice
a Lobeč a pronajímá pozemky jen těm
domkářům, kteří pracují
na jeho polích a v jeho lesích a pracovati se zaváží.
Stará šlechta, nová šlechta. Tu táži
se vás: mají zase domkáři, kteří
po desítiletí měli pozemky pronajaty, na
rozkaz presidenta Škodových závodů konati
robotu, od níž nás takový Hans Kudlich,
k němuž my jako němečtí zástupci
rolníků a malorolníků chováme
největší úctu, v těžkém
boji osvobodil, mají býti ty vymoženosti, které
nám takový Josef II., jehož nectím jako
Habsburka, nýbrž jako lidového císaře
a muže lidu, přinesl, mají vymoženosti
takových mužů býti německému
venkovskému lidu odňaty duchem ovládajícím
českou pozemkovou reformu, kterého převzali
i přejímatelé půdy, osvobozovací
dílo Kudlichovo a Josefa II. má býti zničeno?
Nu budiž, i synové toho lidu, který kdysi císař
Josef II. osvobodil, pomáhali strhovati pomníky.
Je-li český lid poctivý, pak musí
venkovský český domkář a sedlák
dát pravdě průchod a říci:
My to jsme, kdož jsme od Josefa II. požívali
téhož ovoce jako německý sedlák
a malorolník. Chtěl bych vám nyní
sděliti několik dat, jak to vypadá se zkracováním
německého lidu při pozemkové reformě
v tomto státě. Lichtenstein má panství
v Bezdružicích. V celém okrese bezdružickém
je 80 Čechů, 13.821 Němec. Ze 685 ha přidělené
hospodářské půdy nedostali Němci
ani jediného hektaru. V okrese žlutickém je
547 Čechů a 13.900 Němců. Přiděleno
bylo 271 ha hospodářské půdy, ani
jediný hektar nedostal Němec. Na konci roku 1924
přiděleno bylo řádným přidělovacím
řízením 240.000 ha, Němci dostali
650 ha. (Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Do konce r. 1924 bylo prodejem z volné
ruky odevzdáno 109.000 ha, 1949 ha dostali Němci.
Akcí RS přiděleno bylo do konce r. 1924 1250
ha a 480 ha dostalo se Němcům.
A nyní přijde to příznačné:
V zákoně o drobných pachtech je slůvko
"musí", kdežto v zákoně přídělovém
dovedl pan ministr spravedlnosti ze slova "musí"
udělati "může", a co slovo "musí"
pro německé obyvatelstvo znamená, dochází
výrazů v zákoně o drobných
pachtech. Podle zákona o drobných pachtech rozděleno
bylo 101.119 ha. Jelikož slovo "musí" dává
německému uchazeči o půdu subjektivní
právo k nabytí půdy, musilo býti 31.000
ha, 30% býti přiděleno německým
drobným pachtýřům. Rozumí se
samo sebou, že české menšiny za přítomnosti
oficielních zástupců vlády hnaly na
pražském sněmu proti zákonu o drobných
pachtech útokem, poněvadž se Němcům
dala možnost nabýt půdu a proto nebyl zákon
o drobných pachtech v maďarské části
uveřejněn, aby na těch několika málo
výhodách a právech, jichž dostalo se
Němcům, nemohli Maďaři brát podílu.
A teď tento přehled: Řádným přídělovým
řízením odevzdáno bylo 240.000 ha,
prodejem z volné ruky 109.000 ha, akcí RS 12.500
ha, úhrnem 361.500 ha. Podle subjektivního práva
německého lidu případně jeho
uchazečů o půdu měli bychom na této
půdě 30% podíl a právo na 30%. Co
jsme však dostali? 3079 ha a 108.450 měli jsme dostat.
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Byli jsme tedy zkráceni jako německý
lid na svých právech o ne méně nežli
o 105.371 ha. Co zde uvádím, jsou oficielní
data vlády, nikoliv nějaký libovolný
výpočet.
A ještě několik příkladů
křivd v oboru pozemkové reformy. Ve Svařenicích,
okres Štětí, bylo 60 uchazečů
o půdu, kteří čekali na pozemky a
činili zákonitý nárok. Obec požádala
o 15 ha neplodné půdy. V Roudnici utvořilo
se české sociálně-demokratické
družstvo, toto české sociálně-demokratické
družstvo převzalo pozemky, nerozumělo však
nikterak obdělávání půdy, vzalo
pole německým pachtýřům a dalo
je těm, kdož se mu zamlouvali, lidem, kteří
dosud půdy nikdy neobdělávali, přes
to že se v zákoně stanoví, že půdu
mají dostati především ti, kdož
jsou způsobilí hospodařiti na půdě
a mají potřebné hospodářské
nářadí.
Je to smutná kapitola, o které zde mluvím
a kterou musím již po druhé rozebírati.
V Liběchově máme lidi, kteří
žijí z výtěžku strání,
nuzné malorolníky. Koupili si pozemky od panství
z volné ruky. Pozemky se jim však vzaly, peníze
byly jim vráceny, vyměřovací poplatky
musili však zaplatiti za ty, kdož jako Češi
v Zimoři půdu dostali. Když si pak němečtí
poslanci na to stěžují, dávajíce
výraz svému oprávněnému rozhořčení,
tu nemá zajisté nikdo práva vyčítati
nám úmyslné odhalování křivd
na našem lidu páchaných. Mohl bych zde uvésti
ještě velmi mnoho křivd. Mám zde na
lístku 103 německé uchazeče o půdu.
V Hrušovce a okolí dostalo se do přídělu
1.000 ha, 3 ha dostali němečtí žadatelé
pozemků. (Německé výkřiky:
Slyšte! Slyšte!) Chci, jelikož je mi bohužel
dopřána pouze 20minutová lhůta řečnická,
upustiti od dalších závažných dokladů
pravdy o pozemkové reformě v tomto státě,
a spěji ke konci.
Jedno je jisté, a nechci dnes opominouti to zde uvésti.
Předhazovalo se nám opětně, že
prý jsme byli věrni Habsburkům, že prý
jsme v Rakousko-Uhersku český národ utiskovali.
Výčitka tato je nespravedlivá, jak dokázal
pan kolega Jung; k věrným Habsburkům
přináležel i šéf vlády.
Ministerský předseda vydal v r. 1917 provolání
stran válečné půjčky a český
lid uposlechl této výzvy. Tedy i směrodatné
osobnosti českého státu smýšlely
tenkrát jinak nežli dnes. (Výkřiky
na levici.)
A jestliže naše intervence za hranicemi, které
musíme podnikati, poněvadž se nám doma
málo vychází vstříc, vzbuzují
nelibost, tož porovnejte zahraniční ministerské
řeči a řeči u nás a pak poznáte,
že náš německý lid v tomto státě
nestojí opuštěn. Ke konci svých dnešních
vývodů dovolím si přednésti
ve výtahu programovou řeč ministra vnitra
Německé říše, která zní:
"Přijetí do Svazu národů odlehčí
snad i kulturnímu osudu našich německých
menšin. Je naším obzvláště
vznešeným příkazem udržovati s
nimi kulturní spojitost. Třebas miliony Němců
žijí mimo soustátí Německé
říše, příslušnost těchto
menšin k německé kulturní pospolitosti
nebude nikdo moci zničiti. Kulturní zachování
menšiny nezávisí na její početní
síle, nýbrž na síle kulturní
vůle, která v ní žije. To poznají
ještě i ti, kdož o německé menšině
mluví jako o "ethnické relikvii" - a chtěl
bych k tomu dodati: i ti musí ji poznati, kdož mluvili
o sudetském Němectví jako o usýchající
větvi německého národa - "byl
by špatným znalcem svého vlastního národa
státník, který by se chtěl domnívati,
že pokusy útlaku německé menšiny
dosáhne něčeho jiného nežli nezlomné
vůle po kulturním uhájení a sebezachování."
Podívejme se na tuto ministerskou řeč a na
ministerské řeči zde pronesené. Měl
jsem, upřímně řečeno, jako
mladý sněmovník o zdejším parlamentarismu,
když jsem po prvé překročoval práh
sněmovny, vyšší ponětí nežli
dnes, kdy po druhé opouštím tuto tribunu. Ku
konci pravím: Dejte německému lidu což
jeho jest. Ponechte ubohým, nešťastným
německým uchazečům o půdu,
kteří jsou velice vzrušeni, poněvadž
mají přijíti o své nejsvětější,
o svoji pílí a spořivostí získanou
existenci, jejich domov. Ustaňte konečně
s útiskem německého lidu ve všech oborech
a zejména v otázce pozemkové reformy, napravte
těžké bezpráví částečně
tím, že vezmete zřetel na nynější
nároky všech německých žadatelů
půdy, neodnímejte hospodářsky slabému
venkovanu v německém jazykovém území
jeho beztoho skrovnou existenci, abyste se nedotkli těžce
duševního citu tisíců německých
malorolníků a neohrozili jejich budoucnost.
Národnostní záští, svár
v německém jazykovém území
zbavil by náš lid práv i v oboru pozemkové
reformy. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má nyní pan posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Vážená
sněmovno! Způsob, jakým vládní
návrh, o němž jednáme, je v této
sněmovně podáván, jasně ukazuje
demagogii agrárníků a hlavně ministerstva
zemědělství, když dokazují nutnost
stabilních cel tím, že mají na zřeteli
zájem drobných domkářů a malorolníků.
Osnova zákona, která dnes je podána parlamentu,
byla senátem usnesena hned 16. října 1925,
čili ležela v šuplíku ministerstva zemědělství
plných 5 měsíců. Ovšem v říjnu
1925 bylo potřebí u statisíců domkářů
a malorolníků udělati propagandu pro eventuelní
volby, získati je lacinými sliby, které nebylo
v úmyslu splniti. Tak vládně se plní
to, o čem zde mluvil před hodinou pan dr Kramář,
že vládnoucí mužové v tomto státě
dosud neporušili slibu, který obyvatelstvu tohoto
státu z těchto míst podávali. Výkřikem
jsem poukázal, že přímo křivopřísežně
porušen byl slib o znárodnění velkého
majetku, o socialisaci, prokázáno je, že pramizerně
splatil pan ministerský předseda Švehla
svoji směnku veřejným a státním
zaměstnancům, a projednávání
tohoto zákona dokazuje, že rovněž tak
švindléřsky jedná se se zájmy
domkářů a malorolníků.
Osnova zákona také dokazuje, že tvůrci
tohoto zákona nemají ponětí o hospodaření.
Dnes, 16. března, se prodlužují pachty půdy,
která od 15. července leží jako nezorané
strniště, zarůstající plevelem
a travou. Každý rozumný hospodář
ví, jak užitečné pro půdu je,
když se hned kol mandelů-kupek, jak tomu říkáte
v Čechách - půda zoře; oni však
mají čas. V určitých krajích,
kde převládá písčitá
půda, je dnes již zaseto. Velkostatkáři
již mají zaseto a my se ještě dohodujeme
vinou ministerstva zemědělství, vinou nejvlivnější
strany v tomto parlamentě, strany agrární,
dostanou-li chudáci měřičku nebo dvě
prodloužením nájmu na rok. Na rok: zase taková
druhá veliká moudrost, podle které během
6 let jest pole jen jednou řádně pohnojeno
a bez pohnojení nepřinese žádného
užitku - a dnes se má předávati drobným
zemědělcům.
Vážení přítomní, celý
postup provádění §u 63 dělá
se takovým způsobem, že to nelze jinak zváti
než vyloženým lajdáctvím a ledabylostí,
která měla za následek pro občanstvo
ohromné škody. Já přijdu při
tom i na projednání svého osobního
případu. Pokud zde známo, pánové
protivných stran dostávají velmi často
záchvaty na seno. V době revoluce i po revoluci
všichni vedoucí činitelé v tomto státě
slibovali lidu půdu, ale ten se nechtěl se sliby
spokojiti a proto r. 1920 na našem Slovácku, kde je
prudší krev než kde jinde, jako na př.
na Holomúcku a jinde, lid cestou revoluční,
protizákonnou si půdu vymohl. Srotil se z celých
vesnic, vyhnal z panských polí obhospodařující
správce a čeledíny i s dobytkem a prohlásil:
Dokud nedostaneme půdy - bylo to v 8 vesnicích -
do užívání nebo do vlastnictví,
vy tu síti nebudete. Staří rakouští
byrokraté telefonovali mně, byl jsem místodůvěrníkem
Národního výboru a nebyl jsem tedy v očích
našich stoprocentových vlastenců tak špatným
chlapem, jakým mne udělali dnes svým počínáním,
telefonoval mně okresní hejtman, že budou všichni
potrestáni, že státní zástupce
už o tom ví, ale když viděli, že
celých 10 vesnic se bouří, že pro revoltující
nestačí kriminály, musila se lidu půda
dáti, ale dělo se to hůře a ledabyleji
nežli když dávám šesták neb
korunu zpropitného číšníkovi.
(Výkřiky.) Neskákejte mně do
huby, mohlo by mně z toho býti špatně.
Věci zemědělské, které jsou
tak citlivé na každou vadu, prostě ujednáním
okresní politické správy byly předány
důvěrníkům uchazečů
o půdu a tak se stalo, že jsme v Malenovicích
dostali parcelu 234, která měla 15 měřic
výměry, ale jen 12 měřic orné
půdy. Z 15 měřic nám byl předepsán
Pozemkovým úřadem pacht. Okresní politická
správa se šéfem dr Januštíkem v
čele předala těmto drobným uchazečům
půdu, ale tři měřice sesekl z této
parcely mlynář Jan Dvořák, který
vyvážel za války oberstlajtnantům do
Vídně mouku, zatím co v Malenovicích
umíral lid hladem. Když ji sesekl a naši lidé
si šli na můj poukaz pro jejich seno, poněvadž
jsem byl přesvědčen o tom, že jim to
patří... (Výkřiky posl. Bečáka.)...
počkejte, pane Bečáku, co vám
ještě řekne nejvyšší soud,
jak to dopadne - chtěli ze mne udělati zloděje
sena. Pět roků se táhl proces a my jsme prokázali,
že jsme z těchto 3 měřic zaplatili 1300
korun nájmu. Za pět roků jsme prokázali,
že podstata celé žaloby výpověď
ředitele napajedelského cukrovaru katolického
kněze dr Cyrilla Seiferta, byla falešná. Ten
prohlásil do vyšetřujícího protokolu:
Nemohl jsem dáti půdu tuto do podnájmu drobným
uchazečům, poněvadž sám jsem
ji neměl v nájmu. Půda patřila Leopoldu
Sternberkovi a když jsem ho dostal do křižového
ohně s důchodním Kašparem, přiznal,
že mu ten Jan Dvořák z louky ve výměře
3 měřice platil 114 K ročního nájmu.
Vyložený zločin, křivé svědectví.
Upozorňoval jsem na to státního zástupce
v Hradišti, ale poněvadž se jednalo o katolického
kněze a řiditele velkonájmu dr Seiferta,
byla to prý jen mýlka a nikoli zločin křivého
svědectví.
Vážení přítomní! Kdo čte
tisk proti nám zahrocený, očekával,
že toto seno musí všem lidem, kteří
si pro ně šli, zlomiti vaz v občanských
právech a přirozeně Mikulíčka
zbavit poslaneckého mandátu. Po 4 dny trvalo přelíčení,
za 4 dny si krajský soud ještě vymínil
2 dny, než vynesl rozsudek, a rozsudek vynesl tak, aby se
vlk nažral a koza zůstala celá, čili
soud se přiklonil k názoru: drobní pachtýři
- intelektuálním původcem zločinu
byl posl. Mikulíček - byli přesvědčeni,
že to seno jim patří, poněvadž
z toho kousku pole platí nájem plných šest
let ještě do r. 1925. Pro zločin krádeže
byli všichni osvobozeni, ale poněvadž si pro
svoje seno šli na tu louku, soud uznal, že vpadli násilně
na cizí majetek, a Mikulíček dostal
3 měsíce, další jeden obviněný
také 3 měsíce a ostatní po 10 nedělích
na 3 roky podmínečně. Toto přímo
přikazuje, aby si koaliční senaři
přečetli stenografický protokol a více
s tím nechodili, a abych prokázal, jak lajdáckým
způsobem se odevzdávala půda drobným
uchazečům podle §u 63.
Řešení pozemkových otázek, tak
ožehavých pro život venkovanů, se vůbec
u nás provádí způsobem, který
lze nazvati nejen nespravedlivým, ale který s hlediska
řešení otázek venkova, jak je řeší
poz. úřad, ve kterém rozhoduje agrární
strana, eventuelně do nedávné doby nynější
ministr spravedlnosti dr Viškovský, je švindlem
na kvadrát. To není již názor jen náš.
Včera jsem intervenoval u pozemkové obvodové
úřadovny v Brně spolu s kat. knězem,
přísedícím zem. výboru Plhalem.
Nestydím se za to, ačkoliv jsem zavilým nepřítelem
klerikalismu všech věr a církví. Když
jsou tu stejně zkracováni příslušníci
strany lidové, jako příslušníci
strany komunistické a jiných stran, je potřeba
spojit se proti společnému nepříteli.
V Uhřicích na Ždánsku již podruhé
dělil Státní pozemkový úřad
půdu. Je tam tajemník agrární strany
Petr Macháček, který svou půdu 12
měřic prohrál v kartách. Tomu se přidělilo
9 měřic. (Posl. dr Blaho: On ji predal!) Ten,
kdo prodá svou půdu, nemá práva na
příděl půdy druhé. Všem
těm ostatním, pokud se vykázali legitimací
Domoviny, se půda přiděluje podruhé,
ale řádným domkářům
5- až 10měřicovým, ať jsou organisováni
polititicky ve straně lidové nebo komunistické,
se nedává nic. Prý nemají kvalifikace.
Vážení pánové! Rád bych
věděl, jakou má kvalifikaci k obhospodařování
8000 měřic půdy p. posl. Špačeka
jemu podobní majitelé zbyťáků,
kteří dostali Fulnek. Ti lidé neměli
pluh jakživi v hrsti a nevědí, jak se pluh
zapíná do koleček. Dostal 8000 měřic
a otázka jeho blahobytu je tím rozřešena.
2200 zbytkových statků bylo rozdáno čistě
protekčním dětem. Vážení
pánové! Nezdá se vám, že je to
věcí hodně zavánějící
moderním lupičstvím? (Potlesk komunistických
poslanců.) Řekněte mně, co byste
říkali na to, kdyby někdo měl hostinec,
jako jsem ho měl třeba já, kdybyste měli
podnik obuvnický, krejčovský, nebo jiný
a kdosi vám ho bral za jednu třetinu ceny a odevzdával
druhému, nikoli z potřeby, nýbrž aby
na něm měl bez vlastní práce zajištěný
pohodlný blahobytný život. Pánové,
jestli jednomu stačí příděl
5 měřic, pak druhý 500 měřic
nepotřebuje. (Posl. dr Blaho: A keď si to zaplatí?)
Když si to zaplatí! (Výkřiky.)
V tom je ten vtip, když si to zaplatí. My jsme
roku 1920... (Výkřiky.)... my jsme hned v
době voleb roku 1920 šli do voleb s tím heslem,
aby velkostatky, pokud je o nich prokázáno, že
nynější majitel jich nabyl cestou loupeže
a krádeže, byly vyvlastněny bez náhrady.
Řeklo se nám, že je to demagogie. Ale dnes
jenom na hodonínské župě volební
syndikát cukrovarů hodonínských, v
jichž čele stojí bývalý poslanec
Viktor Stoupal, nyní přísedící
zemského výboru v Brně, tento syndikát
různých Penků, kteří neměli
šestáku na to, aby si koupili kozu (Veselost.)
do toho velkostatku, je založil, zmocnil se 30 zbytkových
statků a ještě k tomu tento syndikát
vykrade zemskou zemědělskou radu... (Výkřiky
komunistických poslanců.) Včera mi prozradil
Plhal, přísedící zemského výboru,
že tento hodonínský syndikát cukrovarů
dostal subvenci na 70 secích strojů, (Výkřiky
komunistických poslanců.) kdežto družstvo
několika desítek domkářů a
malorolníků je musí platiti jenom svými
těžce vydělanými korunami. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Plhal je přísedícím
zemského výboru a asi o tom ví, nás
tam nepustíte a proto musíme čerpati z těch
zpráv, které mi Plhal řekl před svědky.
Vážení pánové, takový
způsob drancování veřejných
pokladen není lupičstvím? Není to
darebáctvím, dávati někomu za jednu
třetinu skutečné tržní dnešní
hodnoty objekt, na němž má zajištěný
blahobyt bez vlastní práce? My jsme ještě
nikdy nechtěli, abychom plnou hodnotu platili Liechtensteinům,
Schwarzenberkům anebo Šternberkům, ale je tu
někdo, kdo má pokladní krvavé souchotě
a kabelu čistou, a ten někdo je vaše kapitalistická
vlast, ta trpí tuberkulosou v pokladnách trvale.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Vy se tu láskou k vlasti oháníte stále
a ještě jste na ten nápad nepřišli,
že když takový Penka dostane 600 měřic
půdy řepné a k tomu budovy za 500.000 Kč
a hospodářství, když to stojí
běžnou trhohou cenu 3 miliony Kč, že by
aspoň 2 milionky mohl dáti do té státní
pokladny vaší vlasti, aby aspoň na týden
tato tuberkulosa mohla býti odstraněna? Vy tu k
tomu nejste, abyste se starali o odstranění finanční
krise státu, nýbrž vy jste tu k tomu, abyste
svojí většinou vytvořili zákony,
podle nichž můžete všechno vyplundrovati
a dohnati k placení v tomto státě jenom chudáky.
Zkrátka řešení pozemkové reformy,
jak se až dosud dělo, bude vyžadovati - a jednou
k tomu dojde - důkladné revise. Dnes po této
revisi nevoláme jen my komunisté, dnes kromě
protekčních dětí i mnozí domkáři
v Domovině organisovaní, kteří, protože
také neměli strýčků a kmocháčků,
byli odstrčeni, žádají revisi.
Při tom zmíním se o jedné konkrétní
věci. V Pošumaví najmě v okresu plánickém,
v jednom z nejchudších zemědělských
okresů, hyne lid nedostatkem vlastní půdy.
Pozemková reforma pro svoji nedostatečnost, ponecháním
zbytkových statků, propuštěním
částí statků ze záboru hospodářskou
mizerii drobných zemědělců nerozřešila.
Vládní návrh zákona, jenž ruší
pachty statkářské půdy, vypuštěné
ze záboru, ničí taktéž řady
drobných pachtýřů v tomto okresu.
Tak pomáháte drobnému zemědělci.
V Klatovech byl vypuštěn ze záboru statek Maltézského
řádu. Obec se uchází o koupi lesa
zabíhajícího do parcely lesa obecního.
Ale vypuštěním statku ze záboru prodáván
podle informací městského úřadu
v Klatovech tento les soukromníku. Protestujeme s tohoto
místa proti tomuto postupu, jak proti vypuštění
statku ze záboru, tak aby les, o nějž se uchází
klatovská obec, byl prodán jednotlivci.
Stejně tak protestujeme proti úmyslům vydati
lesy v těchto krajích pošumavských k
plundrování starousedlým, jak tomu nasvědčují
přípravy strany agrární.
My víme, že při nynějším
systému a při nynější domýšlivosti
pánů ze strany agrární nemají
malorolníci od vás ničeho k očekávání.
Vy proti nám postupujete stejným způsobem,
jako postupoval proti našim soudruhům Stambolijský
v Bulharsku, ale historie vám ukázala, že také
tento postup se velice špatně Stambolijskému
vyplatil. A nemyslete si, že náš Gajda a Syrový
s tím p. dr Kramářem, s nímž
je v jedné fašistické organisaci, kdyby měli
zde mocenskou okamžitou posici, nenásledoval by šlépějí
Cankovových anebo Lapčevicových.
Podáváme k projednávanému návrhu
opravné návrhy. Navrhujeme, aby drobným nájemcům
byl prodloužen pacht na 4 roky. Důvody jsou ty, že
na rok prodlužovati pachtovní půdu jest největším
neštěstím pro polní hospodářství,
zvláště když se tak děje 15. března,
a pak na půdě, která už 6 roků
byla v nájmu. Každý jen poněkud rozumný,
kdo měl někdy motyku v ruce nebo někdy aspoň
pomáhal sousedovi na poli, může to věděti,
ale že to neví slavné ministerstvo zemědělství
a referent toho návrhu a páni z agrární
strany, jest svědectvím, jak se málo zemědělskou
prací na venkově zabývají. (Hlas:
Co pak referent za to může?) Kdyby za to nemohl,
tak se referátu vzdá. 4 roky navrhujeme prostě
proto, že u nás není půda toto druhu,
aby mohla rodit bez hnojení a proto chudý venkovský
člověk dnes hodně drahý hnůj
na jednoroční užitek vyvážeti na
pole nemůže.
Z praktických důvodů navrhujeme proto jako
lidé, kteří na vlastní anebo najaté
půdě pracují prakticky a ne ve špirituse,
benzinu a podobném, aby tento pacht na 4 roky byl prodloužen.
Navrhujeme dále škrtnutí §u 2, aby i ti
velkostatkáři, kteří podle vládního
návrhu nejsou povinni nájem prodloužiti, byli
donuceni škrtnutím tohoto paragrafu pronajmouti půdu
drobným uchazečům, když stejně
z ohromné většiny a můžeme říci
že z 90% majitelé velkostatkářské
půdy neobhospodařují půdu ve vlastní
režii, nýbrž dávají ji vykořisťovati
různým nájemcům, ať jsou to židé
nebo Němci, ať jsou to syndikalisté nebo agrárníci
nebo klerikálové.
Zamítnete-li naše návrhy, potvrdíte
to, že hrajete se zájmy drobných venkovanů
pustou demagogii. My komunisté se již o to postaráme,
aby malorolníci byli informováni o tom, jak o jejich
životní zájmy se postarali bolševici v
Rusku a jak oproti tomu planými sliby je krmí dnešní
vládní koalice. Zároveň se postaráme
o to, abyste za tento váš podvod dostali od pracujících
venkovanů náležitou odplatu! (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Pro neparlamentární výroky, kterých
užil p. posl. Mikulíček při kritice
vlády, volám jej dodatečně k pořádku.
Dále má slovo p. posl. dr Feierfeil.