Předseda (zvoní): Prosím pana
posl. Kurťaka, aby nerušil jednání.
Zpravodaj posl. dr Hajn (pokračuje):... mohou
býti a podle historie, na základě které
Podkarpatská Rus byla připojena k nám, musí
býti nazýváni Rusové v Podkarpatské
Rusi obdobně, řekl bych, autonomním národem,
t. j. národem, který je vlastním pánem
v Podkarpatské Rusi.
Jak bylo zde této většině v Podkarpatské
Rusi jazykovým nařízením učiněno
zadost? To vyložil celkem správně pan ministr
vnitra. Obsahuje to § 100 ve svém druhém a
třetím odstavci. Jestliže potom, ctěná
sněmovno, zde vystoupili někteří podkarpatskoruští
řečníci proti jazykovému nařízení,
tedy ne díky tomuto druhému a třetímu
odstavci §u 100, nýbrž vinou prvního odstavce
§u 100, který zcela logicky měl býti
až závěrkem celého tohoto §u 100,
a to ještě s jistým omezením. A dále
vystoupili také proto, že 4. odst. §u 100 sice
nařizuje, že státní úředníci
podkarpatoruští podléhají předpisům
platným pro státní úředníky,
ale vynechává, nestilisuje a nenařizuje,
aby všichni státní úředníci
Podkarpatské Rusi znali ruský jazyk.
Ale je zde již učiněn začátek,
a budou-li dobře postupovati podkarpatoruští
poslanci, budou-li míti náležitou míru
i ve své oposici, a budou-li míti náležitou
taktiku ve své vládní politice, pak dojdou
jistě k opravě a dalším ústupkům.
(Bravo! Bravo!) Ale při tom ještě stále
nebude vyřízena jazyková otázka, která
je také, řekl bych, jednou ze spolupříčin,
že jazykové nařízení tak vyznělo.
Věřím pevně, že ta otázka
bude vyřízena šťastně, ale pak
ovšem v jazykovém nařízení nám
vymizí ten druhý termín "maloruský"
a zůstane tam pouze "ruský" jazyk. Tedy
to je mé zásadní nazírání,
odlišné od nazírání onoho druhého
řečníka podkarpatoruského, který
zde na tomto foru dnes řečnil.
Pány řečníky německými
byly mně učiněny některé výtky.
Jeden pan řečník rozčiloval se nad
tím, že navrhuji, aby se přes tento návrh
německý přešlo k dennímu pořadu.
Jestliže se mu zdá tento výraz "přejiti
k dennímu pořadu" snad tvrdý, upozorňuji,
že tak velí § 47 jednacího řádu,
který výslovně praví, že návrhu
na zamítnutí nelze činiti, nýbrž
jen návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu,
ať již s odůvodněním či
bez odůvodnění.
Jestliže zde jeden německý řečník
mluvil s jistou emfasí a jako by chtěl ukázati
svou bojovnost a svůj radikalismus, že bude trvati
na tom, aby bylo hlasováno podle jmen, konstatuji, že
musí býti zde hlasováno podle jmen, poněvadž
podle §u 71 ústavní listiny o návrhu
na nedůvěru vlády se hlasuje vždy podle
jmen.
Bylo zde jedním německým panem řečníkem
dokazováno - aspoň pokus se stal - že jazyková
nařízení nemají žádné
platnosti, protože nepodepsala jich celá vláda,
že dva ministři nepodepsali. Nuže, cituji zde
§ 84 úst. listiny. "Každé nařízení
vládní podepisuje předseda vlády nebo
jeho náměstek a ministři, pověření
jeho provedením, nejméně však polovina
ministrů. (Posl. Zierhut [německy]: Jazykový
zákon jest něco jiného!) Pardon, to je
nařízení, žádný Gesetz.
Nařízení podepsal ministerský předseda
Švehla a šest interesovaných ministrů,
kteří mají je prováděti. To
je ministr vnitra Nosek, ministr spravedlnosti dr Viškovský,
ministr financí dr Engliš, ministr obchodu
inž. Dvořáček, ministr veřejných
prací Mlčoch, ministr zdravotnictví
Tučný. Vedle těchto ministrů,
interesovaných resortů, podepsalo ještě
dalších 8 ministrů, mezi nimi i soc.-demokrat.
ministr dr Dérer. Počet ministrů ukazuje,
že podepsala ne pouze polovička, ale všichni,
celá vláda až na ty dva, čili jazyková
nařízení jsou plnoprávná dle
naší úst. listiny.
Jeden pan řečník německý vytýkal
mně, že jsem prý nesprávně vykládal
st. germainskou smlouvu v tom smyslu, že ona z celé
té bohaté sítě státních
institucí a úřadů jmenuje jedině
soud a že jsem pravil výslovně, že před
soudy musí každý státní příslušník
jinojazyčného jazyka dojíti práva
ve svém mateřském jazyku. Bylo řečeno,
že prý to špatně překládám,
že ve francouzském autentickém textu slovo
"tribunaux" znamená úřady vůbec.
Konstatuji, že jsem probral mnoho slovníků,
i francouzská velká vydání akademií
a všude tam, i v "Dictionnaire usuel de droit",
znamenají "tribunaux" jedině a výhradně
soudy, ať apelační, obchodní, trestní
atd. a nic jiného než soudy. Slovo "tribunaux"
mají i Angličané. Hledal jsem také
v anglickém slovníku a tam zase to slovo se vykládá
jako soudní tribunál. Tedy překlad smlouvy
st. germainské jest správny, i moje vývody,
které jsem učinil z toho slova "soud".
Jeden pan řečník německý pravil,
že Československo jest stát, ve kterém
nemá vůbec žádný národ
naprosté většiny, protože Češi
a Slováci jsou dva národové. Máte
z toho radost, Němci, ale ta je dětinská.
Neznáte ani minulosti československé jednoty,
ani přítomnosti československé jednoty
a vzájemnosti. Vidíte na příklad jen
samostatný klub luďáků, ale nevidíte
- protože nechcete viděti - že jsou poslanci
Slováci ze Slovenska, kteří sedí skoro
ve všech koaličních klubech, tedy že nemohou
ľudoví poslanci jediní a sami representovati
slovenskou větev na Slovensku. Ale mluvili zde v této
debatě i řečníci Slováci. A
podívejte se, co mluvili a jak mluvili, na př. posl.
dr Juriga. Jsem přesvědčen, že
jste se těšili, i kolegové Němci, na
řeč kol. Jurigy. Nuže, on učinil
tento výrok: "Vzdávám tudíž
dík Prozřetelnosti, která z proudů
krve světové války vytvořila stát
Čechů a Slováků, ve kterémžto
státě má slovenská řeč
právě takovou hodnotu a čest jako bratrská
řeč česká". A druhý výrok:
"Slováci jsou pro zachování Československé
republiky a chtějí pracovati pro její rozkvět
proti heslu komunistů "sebeurčení až
do odtržení". A dnešní jiný
řečník Grebáč-Orlov
řekl: "Odmítáme samostatnost Slovenska,
neboť by to byl jeho i náš hrob".
Paní a pánové! Tyto výroky nám
zatím úplně stačí pro poučení
mezinárodní veřejnosti, že Slováci,
i ti, kteří se zde chtějí representovati
jako mluvčí samostatného národa slovenského,
jsou upřimnými, opravdovými obhájci
republiky Československé proti všem jejím
nepřátelům. To všecko ostatní,
co se týče československé jednoty,
ponechávám nejlepšímu lékaři,
kterým je čas, a ponechávám tomuto
lékaři i spravedlivý soud o českých
učitelích a úřednících
na Slovensku, spravedlivější soud, než
učinil dnes jeden kolega slovenský.
Pamatuji se, paní a pánové, zvláště
na jednu scénu, která byla také v dobách
tak pohnutých a rušných, jako je dnešní
den a dny minulé. Jeden řečník německý
mluvil zde velmi emfaticky, nadšeně o demokracii,
o rovnoprávnosti, ale najednou jakoby se byl vzpamatoval,
řekl: "Jestliže já zde mluvím o
demokracii, rovnoprávnosti, humanitě a jiných
takových věcech, nemluvím to proto, že
je to program náš německý, nýbrž
proto, že je to váš program český.
My tímto programem chceme vás pobíjeti a
porážeti".
Proto tu konstatuji: jestliže řečníci
mluví o 14 bodech Wilsonových, mluví o nich
nikoliv proto, že jsou to jejich body, nýbrž
protože si myslí, že těmito body a Wilsonovým
programem mohou porážeti náš československý
národ a náš stát, Československou
republiku. Já jsem si dobře všímal jako
referent, co se tu pravilo od německých řečníků,
a také jsem si všiml a vštípil v pamět,
co se tu nemluvilo. Nepamatuji se, že by kterýkoliv
řečník, když se mluvilo o menšinách,
a on mluvil o ochraně sebe jako menšiny, se byl chtěl
pochlubiti, že Německo již ohlásilo, že
podá prý zákonnou předlohu na ochranu
svých menšin ve svém Německu. Nemluvili-li
zde ti pánové o tom vůbec, proč, ptám
se? Vždyť přece mluvili o duchu Locarna, vždyť
chtěli, aby se Locarno také tu provedlo atd. Patrně
tato ochrana menšin není jejich skutečným
programem tam, kde mají většinu a kde jsou
pány.
A já přes to tu pravím, jestliže Německo
podá skutečně předlohu zákona
na ochranu menšin ve svém státě, na
ochranu na př. menšiny polské a našich
českých menšin, ale ovšem i na ochranu
národa lužickosrbského, že si potom loyálně
přečtu nejen tuto předlohu a zákon
německý, nýbrž pozorně si opět
přečtu všecka ustanovení naše o
ochraně našich menšin a budu srovnávati,
a jestliže najdu, že Němci dávají
více svým menšinám než my, potom
nebudu mezi těmi, kteří by nechtěli
v tom smyslu revisi našeho zákona a jazykových
nařízení. Tedy první slovo mají
teď Němci v Německu.
Jinak myslím, paní a pánové, že
nebudu dlouho mluviti o duchu Locarna po tom, co se všechno
s tím duchem Locarna stalo, a jak jest nebezpečí,
že nejen ten duch se ztratil, nýbrž Locarno celé.
Velmi se mi líbila ta stupnice, ta gradace, které
užil jeden německý p. kolega. Pan kolega pravil,
že hledali cestu k diskusi nejprve v dohovorech s voliči,
pak v iniciativním výboru a posléze v plenu
sněmovny. Pánové, události v Karlových
Varech a v Lanškrouně a jinde a jinde, patrně
to byly ty dohovory s voličstvem; hledali příležitost
v iniciativním výboru, kde jim byly dány
celé dvě hodiny, takže jeden řečník
konstatoval, že zcela objektivně dávám
průchod pravdě ve své tištěné
zprávě. Pak hledali příležitost
k diskusi v této sněmovně. Konstatuji, že
tato příležitost byl jim dána neobmezeně
a také díky tomu již třetí den
o tom hovoříme; mohli se tedy kolegové němečtí
plně vymluviti a vymluvili se.
Podívejme se trochu, ale jen zcela krátce, na obsah
diskuse se strany německé. Slyšeli jsme, že
ohlašuje jeden řečník německý,
bývalý místopředseda dr Czech,
jménem svým a svého klubu návrh na
pořízení národnostního výboru,
kterýž by upravil tuto celou otázku. Jestliže
se díváme na obsah a na směrnice návrhu,
vidíme, že je to vlastně surogát, se
kterým před nás předstupovala vždy
vláda rakouská za tím účelem,
aby porazila naše státoprávní požadavky.
Návrh, který nám ohlásil pan dr Czech,
má podobný účel, nemá však
již rozvrátiti pouhý státoprávní
program, nýbrž má nám rozdrobiti a podemlíti
sám náš znovuobnovený stát. Je
proto pro dnešek a v dnešních poměrech
návrh dr Czech a povážlivější,
nežli byl za Rakouska. Proto za dr Cechem s jeho návrhem
nepůjdeme.
Mimo tuto sněmovnu podrobně rozšířil
a doplnil návrh pana dr Czecha bývalý
posl. dr Kafka na sjezdu německé demokratické
strany v Liberci. Ani jeden ani druhý návrh nemá
co činiti ani formálně ani věcně
s návrhem Luschkovým a právě
proto jsme za ně vděčni, neboť jimi
ukázali pánové pravou tvář.
Jiný řečník, nynější
místopředseda posl. dr Spina, jadérko
své loyality k našemu státu zabalil do takových
kudrlinek a užil takového obratu, že jeden řečník,
nevím zda z jeho klubu, či zda to byl komunista
- němečtí nacionálové, němečtí
zemědělci, ani němečtí komunisté,
se v této debatě nijak nelíšili - byl
vyprovokován k poznámce, že potom jejich granáty
by nebyly házeny v Truhlářské ulici.
Je viděti, pane dr Spino, že v takových
věcech, při takových příležitostech,
platí biblické slovo: Řeč vaše
budiž ano, ano, ne, ne!
Nyní přicházím k výrokům
jednoho z kolegů německých, který
zní: "Přes zásadní stanovisko
k státu a k státní myšlence stoupenci
moji opětovně vážně se pokoušeli
o součinnost na půdě parlamentu, na půdě
státu". A jaké je toto zásadní
stanovisko, při kterém se pokoušeli o tuto
činnost a součinnost? Patrně logicky, podle
uspořádání věty nepřátelské,
oposiční a negativní proti státu.
A jiný poslanec řekl: "Víme, že
tento stát nemůže býti naší
vlastí, naše vlast je větší, jest
to Všeněmecko; do té doby se budeme říditi
zásadou: co má padnouti, do toho se musí
strkati." To jsou upřímná slova, která
nezastírají pravého smýšlení
a cítění.
Vůči tomu všemu činím tyto závěrečné
projevy:
Němci v Československé republice si nevzali
na vědomí fakt Československé republiky
tak, jak berou fakta lidé, kteří se důvodně
resignovaně pokloní světové nutnosti
a zařídí se tomu přiměřeně,
asi tak přiměřeně, jako se zařídily
ty miliony Němců v severních Státech
amerických. Ani jim ve snu nepřipadlo, třeba
jest jich několik milionů a mají obrovské
bohatství, aby chtěli ve veřejném
životě nějak dopomoci k platnosti svému
německému jazyku, aby se chtěli dotknouti
práva a svrchovanosti anglického jazyka.
Výrok kol. sen. Dyka o uschlé větvi
německé v tomto státě nelibě
se dotkl poslanců německých i v této
sněmovně a byl zde výslovně i citován.
Vzhledem k tomu pravím na adresu kolegů německých:
Kdyby se vašim menšinám vedlo sebe hůře,
bude váš národ uplatňovati kulturu a
hospodářsky růsti ve svém německém
státě, slovem, vyžije se tam v něm.
Kdybychom se měli zde v Československé republice
děliti s vámi o vládu nad svými věcmi
a nad věcmi v tomto státě, nevyžili
bychom se a zase bychom zakrňovali. Budoucnost německého
národa jest v Německu, ctěná sněmovno,
ne v německé menšině v Československu,
ani v Rakousku, ani ve Švýcarsku. Vám jako
Němcům a celému národu jest trnem
v oku, že se pánem Čech stal zase československý
národ, což znamená nový slovanský
stát. To jest pro vás nesnesitelné a kazí
světové plány německé. Dvojjazyčností
chcete nás zbaviti charakteru slovanského státu
a vyrvati jej ze sféry slovanské. To jest vaše
příprava pro nedalekou budoucnost, kdy se ruský
národ zbaví sovětů a ujme se sám
vlády svých věcí. Spoluúčastí
Němců ve vládě chcete zveličiti
vliv němectví v budoucnosti, jako byl zveličen
bývalým Rakouskem, jehož provincií byly
Čechy a které se stalo vasalem Německa. Vám,
kolegové němečtí, pravím upřímně:
Musíte se u nás dostati do takového psychologického
stavu, v jakém jsme byli my v Rakousku, kde naše inteligence
se učila německy z nutnosti, aby se mohla státi
státními úředníky v Rakousku,
kde se naše inteligence učila německy i v Českém
Brodě, po celých českých zemích.
V tomto psychologickém stavu budete pak pokládati
za přirozeno, učiti se česky nebo slovensky,
poněvadž si uvědomíte, že jste
přestali žíti v Rakousku a že žijete
v Československé republice pod československou
vládou.
Doporučuji opět ctěné sněmovně,
aby hlasovala pro návrh iniciativního výboru,
to jest aby přes návrh dr Luschky a soudr.
přešla k dennímu pořadu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasování. (Výkřiky na levici.)
Žádám o klid.
Podle §u 75 úst. listiny a §u 56 jedn. řádu
jest k usnesení sněmovny potřebí přítomnosti
nadpoloviční většiny poslanců,
nadpoloviční většiny hlasů a
hlasování podle jmen.
Hlasování podle jmen provádí se podle
§u 59, odst. 2 jedn. řádu tak, že každý
poslanec odevzdá, sedě na svém místě,
tištěný hlasovací lístek, obsahující
jeho jméno a slovo: "ano" nebo "ne".
Podle jednacího řádu dlužno tedy při
hlasování použíti tištěných
hlasovacích lístků a odevzdávati je
se svého místa.
Žádám tudíž paní a pány
poslance, aby se posadili na svá místa (Děje
se.) a na nich setrvali, a upozorňuji, že tištěné
hlasovací lístky má každý z paní
a pánů poslanců v zásuvce svého
stolku.
Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá
se usnášeti podle §u 75 úst. listiny.
Jest nám hlasovati o návrhu výboru iniciativního,
aby se přešlo k pořadu přes návrh
posl. dr Luschky a soudr. na projev nedůvěry
vládě.
Kdo jest pro přechod k dennímu pořadu tak,
jak to navrhuje výbor iniciativní, odevzdá
žlutý lístek, znějící
na slovo "ano".
Hlasovací lístky sbírati budou do uren páni
sněmovní úředníci za dozoru
a účasti pánů zapisovatelů,
kteří spolu s panem tajemníkem sněmovny
a jeho zástupci vykonají skrutinium.
Žádám, aby se funkce ujali pp. zapisovatelé,
a to: p. posl. Dubický v úseku 1. a 2. a
na presidiální tribuně, p. posl. Ježek
v úseku 3. a 4., p. posl. dr Petersilka v úseku
5. a 6.
Upozorňuji znovu, že, kdo hlasuje pro přechod
k pořadu, tedy pro návrh iniciativního výboru,
odevzdá lístek žlutý, a kdo hlasuje
proti návrhu výboru iniciativního a tím
pro návrh menšiny, odevzdá lístek modrý.
Žádám, aby započalo sbírání
hlasů. (Děje se.)
Sbírání hlasů jest ukončeno,
žádám, aby provedeno bylo skrutinium, a po
něm aby mně byl sdělen výsledek hlasování.
Podle výsledku hlasování, oznámeného
pány zpravodaji, hlasovalo 157 poslanců pro návrh
výboru iniciativního a 101 poslanců proti
němu.
Návrh výboru iniciativního jest tedy přijat
předepsanou nadpoloviční většinou
hlasů a tím sněmovna se usnesla přejíti
k pořadu přes návrh na projev nedůvěry
vládě. (Potlesk koaličních poslanců.
Výkřiky na levici.)
Místopředseda Slavíček (převzav
předsednictví - zvoní): Přistoupíme
k projednávání dalšího odstavce
pořadu, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona o
podomním obchodě (tisk 148).
Zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností jest p. posl. Náprstek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Náprstek: Nejsou. (Hluk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím o klid.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona také ve
čtení druhém.
Tím vyřízen jest 2. odstavec dnešního
pořadu.
Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu,
jímž jest:
3. Zpráva výboru zemědělského
o usnesení senátu (tisk 7) o vládním
návrhu zákona (tisk sen. 2238 a 2268) o další
obnově prozatimního vnuceného pachtu (tisk
153).
Zpravodajem výboru zemědělského jest
p. posl. Nejezchleb-Marcha.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná
sněmovno! Při provádění pozemkové
reformy bylo použito §u 63 přídělového
zákona, kterým se měla celá věc
uspíšiti. Prozatímní vnucený
pacht počal nejdříve 17. února 1920
a prodloužen byl zákonem z 13. července 1922.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku akce prozatímního
vnuceného pachtu provedena byla již během r.
1920, na Slovensku však teprve v r. 1921.
Obnova prozatímního vnuceného pachtu podle
zákona 214/1922 způsobila, že pacht prodloužený
na úhrnnou dobu šesti let končí různě
v době od 17. února 1926 do 31. prosince 1927.
Pozemková reforma na zabrané půdě
zemědělské v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku bude z největší části
již po žních 1926 dokončena a tím
také likvidována otázka vnucených
pachtů. Potřeba prodloužiti tyto pachty jeví
se v těchto zemích u malého počtu
případů, kde pacht končí na
počátku r. 1926, aniž by do té doby
byla provedena pozemková reforma. V těchto případech
dlužno zjednati pořádek a v zájmu nerušené
zemědělské výroby za jistiti pachtýře,
aby mohl vykonati polní práce pro sklizeň
r. 1926.
Provedení pozemkové reformy na Slovensku a Podkarpatské
Rusi vyžádá si ještě nejméně
doby dvou let a nutno již proto učiniti zákonné
opatření do roku 1927 v tomto směru.
Senát Nár. shromáždění
učinil usnesení o vládním návrhu
a zemědělský výbor usnesl se doporučiti
plenu poslanecké sněmovny přijetí
připojené osnovy senátu v nezměněném
textu, s připojením resoluce, která ke konci
následuje. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
K této osnově jsou zde řečnické
přihlášky, zahájíme proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická stanovena byla
20 minutami.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Lhůta jest tedy stanovena 20
minutami.
Ke slovu jsou přihlášeni dosud jako řečníci:
"proti" pp. posl. Leibl, Mikulíček;
"pro" pp. posl. Böhm, dr. Feierfeil,
Bečko, Mikuláš a Koudelka.
Uděluji slovo prvnímu řečníkovi,
panu posl. Leiblovi.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno!
Drobní pachtýři, obzvláště
menšinoví, čekají v úzkostech
na spravedlivou ochranu pachtýřů. Dosavadní
zákon o pachtech byl nedostačující
a skýtal pachtýřům menšinovým
jen nedostatečnou ochranu. Tisícům drobných
pachtýřů byla přes zákon dána
výpověď a tisícům byly pronajaté
pozemky odňaty. Tím bylo zničeno mnoho existencí.
Němečtí drobní pachtýři
jsou ve stavu zoufalém, neboť žádný
z nich neví, bude-li moci pozemek, který dnes ještě
má, z něhož živí svoji rodinu,
zítra ještě obdělávati. Ba stává
se, že se mu obdělaný pozemek prostě
vezme. Tu neplatí žádné právo,
tu neplatí žádný zákon. (Posl.
Schuster [německy]: I když jej již zaplatil!)
I když jej již zaplatil, ovšem! Smlouva se
zruší a pozemek se vezme. Při přídělu
pachtu nerozhoduje zdatnost a potřebnost, nýbrž
pouze národnost. Při takové národnostní
zaslepenosti je rozum naprosto vyloučen. Nebéře
se také žádný zřetel k zájmům
národohospodářským.
Jak nezměrnou škodu způsobil si tím
tento stát sám! Produkce hospodářských
výrobků tím těžce trpěla.
Nejsem žádný národní šovinista.
Musím však zde prohlásiti, že pozemková
reforma v tomto státě není ničím
jiným nežli nástrojem k počešťování.
Předložený zákon není zákonem
na ochranu pachtýřů. Prodloužení
pachtu, které se ustanovuje tímto zákonem,
týká se pouze nájmů zabraných
velkostatků podle zákona ze dne 16. dubna 1919,
čís. 215 Sb. z. a n., o pozemcích velkoagrárníků
a církevních statků není v tomto zákoně
žádné zmínky. Spojení agrárníci
a klerikálové bez rozdílu národnosti
zabránili tomu, aby prodloužení pachtu bylo
rozšířeno na tyto pozemky. Ne snad, že
by agrárníci a držitelé církevních
statků nepronajímali již žádných
pozemků. Nikoliv, ale jsouce vyloučeni ze zákona
o ochraně pachtýřů pronajmou pozemky
pouze těm domkářům a malorolníkům,
kteří se podrobí jejich vůli, kteří
po př. odevzdají při volbách svůj
hlasovací lístek do urny pro velkoagrárníky.
(Posl. de Witte [německy]: To se tedy zřizuje
opět nevolnictví!) Ovšem, to se opět
obnovuje. Lehkomyslnost je to od vlády, že přináší
sněmovně zase předlohu - je to pátá
- v niž se prodloužení stanoví pouze na
jeden rok. Ovšem, v důvodové zprávě
se praví, že pozemková reforma bude za rok
ukončena. To však není správné.
Provedení pozemkové reformy bude trvati ještě
nejméně tři roky a provedení v pozemkových
knihách a vyřízení rekursů
nebude ještě po léta provedeno.
Rolník může racionelně hospodařiti
na pozemku jen tehdy, může-li si na řadu let
sestaviti plán hospodaření. Takto nemůže
však pole ani pohnojiti, poněvadž neví,
může-li v příštím roce pozemek
obdělati. To ví pan ministr zemědělství,
to vědí páni úředníci
v příslušných ministerstvech. Ti úředníci,
kteří tento zákon vypracovali, jsou o tom
přesvědčeni, že není dobrý.
Tu však právě platí bohužel vždy
jen moment národnostní. (Německé
výkřiky: A zájem bohatých!) Zcela
správně, a to je to neštěstí
v tomto státě, že se otázka neřeší
s hlediska rozumu, nýbrž pouze a jedině, jak
jsem již řekl, se stanoviska národnostně
šovinistického. Tento zákon je toho dokladem.
Původní vládní předloha pomýšlela
na 9letou dobu nájemní. Pouze reakcionářským,
kapitalistickým a nacionalistickým stranám
jest přičísti na vrub, že tento zákon
dostal nyní takové znění. Výnosnost
a výroba se takovým systémem hrozně
oslabují a drobní pachtýři jsou tím
ve svých hospodářských zájmech
opravdu tak těžce poškozováni, že
mnohý přijde na žebráckou hůl.
Rozumná vláda se snaží podporovati a
napomáhati hospodářským zájmům
hospodářsky slabších. Zde předloženým
zákonem poškozuje a ohrožuje stát zájmy
svých vlastních státních občanů.
Pozemkový úřad vydal před nedávnem
statistiku, v níž se dokazuje, že malá
hospodářství vykazují mnohem větší
výrobu než velká. Vypočítává
se, že 1000 ha půdy při provozu v malém
obživí 700 osob, při provozu ve velkém
pouze 200. Mně se zdá tento výpočet
příliš přehnaný; nebo je tu zase
cosi za lubem, sledují se opět určité
účely, což je ovšem také možným,
jestliže se vypočítá: Malorolník
má z hektaru větší výrobu, tudíž
větší výnosnost (Posl. de Witte [německy]:
A proto musí platiti také vyšší
daně!). Zcela správně! Při tom
musím podotknouti, že se hospodářské
provozy v malém odhadují berním úřadem
poměrně mnohem výše nežli velkostatky.
Nynější šlechta, která dostala
zbytkové statky - bude jich slušný počet
1000 - převzala tyto statky, tato hospodářství
mnohdy s nedostatečným kapitálem, neměla
také správného pochopeni. Nedá vždycky
Pán Bůh potřebného rozumu tomu, komu
dá úřad. Je to hrozné, přijde-li
se do takového statku a uzří, že tam
místo 100 krav stojí 6 kusů vychrtlého
dobytka. Těm lidem se sotva bude dobře dařiti,
a proto vydává stát ještě statisíce,
aby nadělal takových zbytkových statků,
přes to že ti lidé převzali statky za
babku. Příště nebude mít stát
peněz na takové účely a proto činí
již nyní opatření, aby se při
daních bral na tyto lidi ohled.
Je-li však tato úřední statistika správná,
že hospodářství v malém vykazují
více jak trojnásobnou výrobu proti provozům
ve velkém - já o tom pochybuji - proč jsou
tedy ta nesmyslná ustanovení v tomto zákoně,
proč ruší se malé provozy prodlužováním
nájmu pouze na jeden rok, proč odnímají
se pozemky malému rolníku? Kde zůstává
tu logika? Při této příležitosti
musím něco opraviti. Český pachtýř
se poškodí méně nežli německý.
Nepřejeme si toho a nechceme to. Avšak rozumí
se samo sebou, že poškozováni budou jen pachtýři
náležející menšině. Platí
jen jedna zásada: Hospodářské posílení
vládnoucího národa a soustavné oslabování
jiných.
To jeví se obzvláště při pozemkové
reformě, to je zde pravidlem. Byl vůbec jedinký
zákon o pozemkové reformě zachováván,
alespoň vůči nám? Nemáme žádné
důvěry v zákonodárství v tomto
státě, zejména v pozemkovou reformu. (Výkřiky
na levici.) Znásilňování, jež
provádí pozemkový úřad, je
výsměchem zákonodárství. Jde
se tak daleko, že se domkářům a malorolníkům
berou i takové pozemky, které před desetiletími
za rakouské vlády z úhoru obdělali.
Jejich předkové zpracovali a obdělali tuto
půdu. Ale demokratická Československá
republika se odrakouštila a béře malorolníku
půdu násilím. Je potěšitelným,
že se čeští malorolnici často zdráhají
převzíti půdu Němcům odňatou;
pak započnou nacionalistické organganisace svoji
činnost. V čele těchto nacionalistických
organisací je obyčejně český
učitel, a tyto terorisují tak dlouho, až se
někdo najde, kdož převezme nájemní
pozemek od německého domkáře. Rozbíjejí
se vzorně zařízená německá
drobnopachtýřská hospodářství
a pozemky dávají se často českému
továrnímu dělníku, který nemá
žádného nářadí, žádného
dobytka, ani stodoly, ani stáje, který sám
bydlí v nájmu a věci naprosto nerozumí.
(Posl. Schweichhart [německy]: To se mluví
o kvalifikovaných uchazečích!) Zcela
správně! V železné Rudě žije
200 dlouhodobých drobných pachtýřů,
jimž soudy, ba dokonce i nejvyšší správní
soud, přiřkly pachtovné pozemky jako majetek.
Pozemkový úřad nedbá však ani
rozhodnutí nejvyššího soudu a zabraňuje
provedení zákona. Terrorem a hrozbami chce se o
právo připraviti malorolníky a pachtýře.
Takovým postupem vznikla velká národohospodářská
škoda a postižena byla těžce celá
hospodářská výroba. Obzvláště
poklesla výroba mléka. Při posledním
sčítání dobytka v Železné
Rudě bylo zjištěno, že počet krav
poklesl ze 600 na 300. (Německé výkřiky:
Slyšte! Slyšte!) Německým drobným
pachtýřům berou se luka, noví majitelé
pozemků prodávají seno do Bavor, tedy nepřátelské
moci. Po šest let vede německá sociální
demokracie boj za práva drobných pachtýřů,
ale pozemkový úřad nezná v té
věci žádného práva, zná
jen násilí. Kdyby někdy bylo bývalo
úmyslem provésti spravedlivě pozemkovou reformu,
nesměl se nikdy zříditi v této formě
pozemkový úřad, který stojí
stát miliardy. Při spravedlivém provádění
pozemkové reformy musí spolupůsobiti kromě
zájemců i obce, okresní správa, soudy
a úřady pozemkových knih (Posl. de Witte
[německy]: Těch nelze užíti k tomu švindlu!)
Velmi dobře, pane kolego! Provádění
pozemkové reformy stojí stát více
nežli vyvlastněné velkostatky - jichž
přílišně neželím - dostanou
náhrady. Jsem dalek toho, abych činil výhradně
úřednictvo pozemkového úřadu
odpovědným za nespravedlivé provádění
pozemkové reformy, právě zdatní úředníci
vyjadřují se často nejostřejším
způsobem o věcném provádění
pozemkové reformy. Kdo ji však vlastně provádí?
Kde jest nejvyšší instance? Kde jsou směrodatní
činitelé? Není to pozemkový úřad
a ani ministerstvo zemědělství, venku na
vsi sdělává taková Pošumavská
jednota a taková Domovina přidělovací
plán, v čele stojí obyčejně
český učitel a ani nejvyšší
úředník tohoto státu nemůže
již změniti přidělového plánu,
sestaveného takovou českou menšinou. Odborní
úředníci a soudy snižují se nacionálními
spolky na pouhé loutky.
Je jeden způsob, jakým Němec může
dostati půdu: Uposlechne-li česko-nacionální
výzvy a splní-li tyto podmínky: Zápis
za člena do českých národních
spolků, přiznání k české
národnosti, máme toho mnoho příkladů,
a zápis svých dětí do české
školy. Splní-li němečtí uchazeči
o půdu tyto podmínky, dostanou kus půdy,
ale s osvědčovací lhůtou, nikoli přislíbenu,
nýbrž do nájmu, ne do vlastnictví. (Výkřiky
na levici.) Tento podvod nazývá se pozemkovou
reformou. Kdyby zákon na ochranu republiky v tomto státě
platil i pro národ vládnoucí, nemohla by
vězení a trestnice pojmouti lidí, kteří
tento zákon přestupují. Ve starém
Rakousku by státní zaměstnanci, kteří
by se takovým způsobem byli uplatňovali,
byli propuštěni. Zde se vyčiní takovému
úředníku, který není zřejmě
nacionálně činný.
Ztratili jsme dobrou víru v zákonodárství
v této sněmovně, máme pocit, že
každého zákona, který se udělá,
použije se za nástroj proti nám. A má-li
nějaký zákon ještě jiskru spravedlnosti
v sobě, zničíte prováděcími
nařízeními ještě i tuto jiskru.
Proto neklademe žádných nadějí
v tento tak zvaný zákon na ochranu pachtýřů.
(Souhlas a potlesk na levici.)