Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Na pořadu
dnešní schůze je návrh česko-německo-maďarské
koalice na zavedení pevných zemědělských
cel. Tímto návrhem, který plným právem
pobouřil naši dělnickou veřejnost, má
prý býti odstraněna krise zemědělské
výroby. Jest otázka, kde a jakým způsobem
se krise v zemědělské výrobě
projevuje. Spíše bude asi pravdou to, že na úkor
širokých vrstev konsumentů mají býti
zlepšeny poměry pánů velkostatkářů,
ale nikoli malozemědělců. Není sporu
o tom, že zavedením pevných zemědělských
cel zdraží se nejnutnější poživatiny,
mouka, chléb, maso a všechny jiné potraviny.
Zdražení potravin, nemůže se, pánové,
státi v době, kdy naše dělnictvo, horníci,
kovodělníci, skláři a textiláci
prožívají důsledky odbytové krise,
jež se projevuje omezováním počtu pracovních
směn a propouštěním dělnictva.
Jedině zločinem bylo by možno nazvati jednání
českých měšťáckých
stran, které v této kritické době
přicházejí s návrhem zákona,
kterým mají býti neudržitelné
existenční poměry dělnictvu ještě
zhoršeny.
Jako zástupce horníků, kteří
již od roku 1922 prožívají důsledky
tak zv. odbytové krise, pokládám za svoji
morální povinnost, protestovati co nejdůrazněji
proti navrhovanému zákonu a upozorniti vládu
na dalekosáhlé důsledky, které z přijetí
navrhovaného zákona nejen pro dělnictvo,
ale také pro stát vyplynou.
Má-li někdo opodstatněné důvody
protestovati proti navrhovanému celnímu zákonu
a dovolávati se ochrany proti sociálně silnějším,
pak je to především český horník,
kovodělník, sklář a textilák,
který takořka klesá pod tíhou důsledků
dnešních hospodářských poměrů.
Vy, pánové, kteří jste podepsali návrh
zákona na zavedení pevných zemědělských
cel, nemáte ani ponětí o tom, v jakých
poměrech žije naše dělnictvo. Vám
není známa bída, kterou prožívá
textilák, kovodělník, sklář
a horník se svou rodinou.
Pokusím se nastíniti vám život a nezměrnou
bídu českého horníka, který
takořka klesá pod tíhou důsledků
odbytové krise, jež se projevuje omezováním
počtu pracovních směn a prováděním
restrikce. Osud horníka, který třetinu svého
věku ztráví pod zemí, není
závidění hodný a teprve ne jeho poměry,
ve kterých on dnes žije. On spouští se
denně hluboko pod zem, mnohdy pouze s krajíčkem
chleba a konévkou černé kávy, aby
s nebezpečím vlastního života urval
v tomto černém království několik
centů uhlí, jež dopraveno na povrch zvyšuje
blahobyt několika jednotlivců.
Vážení pánové! Uvažte, že
horník v úkolu zaměstnaný, chce-li
vydělati 42 až 45 Kč denně, musí
za tuto mzdu naložiti 100 až 120 q uhlí. (Slyšte!)
Odměnou za tuto namáhavou a nebezpečnou
práci, kterou vykonává hluboko pod zemí,
kam ani jediný paprsek slunce nevniká, nedostává
ani tolik, kolik nezbytné na uhájení nejskrovnější
své existenční úrovně potřebuje.
Výdělek horníka v úkolu zaměstnaného
činí při dnešních 4 směnách
po učiněné srážce 140 až
150 Kč. Výdělek horníků pracujících
za denní mzdu činí po učiněné
srážce 108, nejvýše 112 Kč týdně.
Musím však upozorniti, že u některých
společností pracuje se také pouze 3 směny
v týdnu a tím samozřejmě je výdělek
ještě nižší. Uvážíme-li,
že takový horník je živitelem 6 nebo 8členné
rodiny, tak si můžeme velice snadno učiniti
představu o dnešním "blahobytu" horníků.
A v této t. zv. uhelné krisi, kdy omezuje se počet
pracovních směn, kdy se hornictvo hromadně
propouští, kdy stotisíce horníků
se svými rodinami strádá a prožívá
důsledky pochybné politiky těžařů,
kdy dítky horníků následkem podvýživy
podléhají tuberkulose, kdy v Bezručově
kraji, kde vládnou Larischové a Gutmannové,
propouštějí se tisíce českých
horníků, zaznamenávají těžařské
společnosti ve svých výročních
bilancích za rok 1925 zvýšení zisku!
(Slyšte!)
Báňská hutní společnost 24,535.318
Kč, Mostecká uhelná společnost 6,062.131
Kč, Severočeské uhelné doly 4,892.637
Kč, Česká obchodní společnost
5,233.606 Kč, Královodvorská cementárna
10,142.089 Kč, Breitfeld, Daněk a spol. 7,718.446
Kč, Poldina huť, Kladno 10,700.000 Kč, Ústecký
chemický spolek 15,303.423 Kč, Škodovy závody,
Plzeň 35,579.773 Kč, Sedlecké kaolinové
závody 1,122.060 Kč, Měšťanský
pivovar, Plzeň 10,800.000 Kč, Walter, automobilka
1,300.000 Kč, Selier a Bellot, továrna na střelné
zápalky a střelivo 4,247.524 Kč, Maršner
a spol. 3,745.385 Kč, Československá továrna
na látky výbušné 7,799.720 Kč,
Banka pro obchod a průmysl 22,761.868 Kč, Česká
eskontní a úvěrní banka 33,525.088
Kč, Česká průmyslová a hospodářská
banka 20,196.396 Kč, Živnostenská banka 38,967.177
Kč, Červenokostelecké tkalcovny a přádelny
1,321.785 Kč, Akc. spol. Fr. X. Brosche 2,073.106 Kč,
Ringhofferovy závody 7,184.088 Kč, Mautnerovy textilní
závody 13,205.733 Kč.
A takto, vážení pánové, mohl
bych pokračovati do nekonečna. Takové jsou
důsledky krise pro akciové společnosti, které
hledí v nynější kritické době
rozvodňováním akciového kapitálu
zakrýti vysoké jeho zúrokování.
A tak také vypadá krise v zemědělské
výrobě. Tady, vážení pánové,
vidíte na jedné straně milionové zisky,
a na straně druhé tak děsnou bídu,
kterou nelze ani slovem vyjádřiti. Nesmíte
se, pánové, domnívati, když nevyděláte
tolik, jako v době válečné a poválečné,
že to znamená krisi zemědělské
výroby. Nesmíte zaměniti krisi odbytovou
s výdělečnými zájmy. Veřejnosti
jistě není známo, že mzda horníka
v severočeské hnědouhelné pánvi
zatěžuje výrobu 1 q uhlí průměrně
pouze 2 Kč a v kamenouhelném revíru ostravsko-karvínském
4·50 Kč. Bude tedy záhodno, aby veřejnost
jako konsument a také jako spotřebitel o tyto otázky
se zajímala a hornictvo v jeho volání po
revisi těžařských zisků podporovala.
Již dávno volá hornictvo po revisi těžařských
zisků, avšak dosud marně. Těžaři
přes to, že vydělávají daleko
více než v r. 1924, omezují počet pracovních
směn, propouštějí horníky a tím
poškozují hospodářsky nejen hornictvo,
nýbrž i stát. V době, kdy těžaři
se dožadují úplného odbourání
uhelných daní, kdy vykazují zvýšení
zisku oproti r. 1924, mělo by se vážně
uvažovati o provedení revise těžařských
zisků a podle výsledku přikročiti
k řešení katastrofálních poměrů
v našem hornictví. Dnes, vážení
pánové, nerozhoduje se pouze o clech, ani o žádné
spravedlivé ochraně zemědělců,
nýbrž jde o zákonitou ochranu spekulantů
a udržení vysokých cen zemědělských
výrobků. Vzhledem k tomu nemůžeme souhlasiti
s touto pochybnou politikou měšťanských
stran.
Že poměry dělnictva jsou přímo
katastrofální, dokáži úřední
spotřební statistikou pětičlenné
dělnické rodiny, kterou jsem pouze doplnil dnešními
cenami. Podle šetření Státního
úřadu statistického potřebuje pětičlenná
rodina ke své výživě tohoto množství
potravin: chléb bílý 8·20 kg - cena
19·68 Kč, mouka bílá pšeničná
k vaření 2·80 kg - cena 11·20 Kč,
mouka bílá pšeničná k pečení
2·80 kg - cena 11·20 Kč, maso hovězí
zadní 1·20 kg - cena 24 Kč, maso vepřové
0·60 kg 10·80 Kč, uzenáče 0·20
kg - cena 3·20 Kč, uzenky 0·20 kg - cena 3·20
Kč, salám pražský 0·10 kg - cena
2 Kč, salám polský 0·10 kg - cena 2·40
Kč, máslo nepřepuštěné
0·25 kg - cena 7 Kč, vepřové sádlo
přepuštěné 0·65 kg - cena 16·90
Kč, margarin 0·20 kg - cena 3·20 Kč, rýže
indická 0·60 kg - cena 2·40 Kč, hrách
0·30 kg - cena 1·20 Kč, brambory 7·50 kg
- cena 12 Kč, mléko 8 litrů cena 17·60
Kč, tvaroh 0·30 kg - cena 1·80 Kč, vejce
7 kusů - cena 4·90 Kč, zelí hlávkové
0·50 kg - cena 2 Kč, cibule 0·25 kg - cena 0·75
Kč, mrkev 0·25 kg - cena 0·75 Kč, jablka
0·50 kg - cena 2·50 Kč, povidla švestková
0·25 kg - cena 2 Kč, cukr 1·80 kg - cena 9·18
Kč, káva zrnková, pražená 0·09
kg cena 3·96 Kč, káva obilná 0·25
kg - cena 0·75 Kč, cikorie 0·10 kg - cena 0·30
Kč, sůl kuchyňská 0·35 kg - cena
0·84 Kč, pivo obyčejné 3 litry - cena
7·20 Kč, úhrnem pouze za potraviny 184·91
Kč. Mimo to vydání jiné: nájemné
z bytu, voda a jiné poplatky 10 Kč, světlo
2·50 Kč, palivo, které u horníků
odpadá 18 Kč, šatstvo, prádlo a obuv
se správkou 25 Kč, mýdlo 4 Kč, soda
1 Kč, zápalky 0·20 Kč, časopis
4·20 Kč, školní potřeby 2 Kč,
příspěvky organisační 2 Kč,
kuřivo 4 Kč. Celkem hodně nízko vzato
vydání pětičlenné rodiny činí
týdně 257·81 Kč. Průměrný
výdělek horníka při 4 směnách
obnáší však po srážce 128
Kč.
Dělnictvo, které prožívá důsledky
odbytové krise, nevydělá ani 50% obnosu,
který podle šetření Státního
úřadu statistického nezbytně potřebuje
na uhájení nejskrovnější existenční
úrovně. A to je právě, vážení
pánové, ten důvod, který nám
socialistům ukládá postaviti se proti sociální
křivdě, kterou chcete zemědělskými
cly na širokých vrstvách pracujícího
lidu spáchati. Úřední statistika týdenní
spotřeby a vydání pětičlenné
rodiny mluví velmi zřetelné a volá
po úpravě existenčních poměrů
dělnictva. Jděte, vážení pánové,
do dělnických rodin a přesvědčte
se na vlastní oči o velké bídě
těch, kteří v dobách nejtěžších
prokázali republice služby neocenitelné. Dítky
horníků nejen že nemají potřebného
prádla, šatstva a obuvi, ale nemají ani chleba.
A těmto českým hraničářům
na sasských a polských hranicích, kteří
pro češství za Rakouska trpěli a ve
válce za československý stát krev
prolévali, chcete jejich kritické poměry
ještě zhoršiti? Jedno si musíte, vážení
pánové, uvědomiti: zavedením pevných
zemědělských cel bude vyvolána celá
řada mzdových sporů a musíme si také
loyálně přiznati, že mzdové spory
nepoškozují jenom dělnictvo, ale že také
velmi vážně ohrožují hospodářský
vývoj státu. Schválení pevných
zemědělských cel vyvolá předložení
dělnických požadavků o zvýšení
mezd. Činím vládu pozorna na tyto dalekosáhlé
důsledky, které z přijetí navrhovaného
celního zákona nesporné vyplynou. Nemůže
pak nikdo z vládních činitelů tvrditi,
že nynější průmyslová krise
nepřipouští zvýšení mezd.
My varujeme a upozorňujeme předem na tyto důsledky.
Daleko účelnější prostředek
by byl, kdybyste se, pánové, domáhali snížení
zisku meziobchodu a potrestání bursovních
spekulantů. (Výborně!) Tento prostředek
projevil by se nejen ve snížení cen zemědělských
výrobků, nýbrž i ve zvýšeném
odbytu. Nesmíme zapomínati, že naše celní
opatření vyvolá protiopatření
u států s námi obchodujících
a vyvrcholí v takovou průmyslovou krisi, jaké
není v pamětníka. V poslední době
byl ministerstvem zemědělství vydán
zákaz dovozu dobytka z republiky Polské. Tento zákaz,
který prý byl vydán z důvodů
veterinárních, projevil se ve zvýšení
cen masa o 2 Kč na 1 kg. Z důvodu toho žádáme,
1. aby zrušeno bylo povolovací řízení,
o což jsme již jedenkráte žádali,
2. aby odňato bylo ministerstvu zemědělství
rozhodování o veterinárních zákazech
dovozu dobytka a přiděleno ministerstvu zdravotnictví,
což i zvěrolékaři žádali.
Dělnictvo, které je zákazem dovozu polského
dobytka poškozováno, není přece, vážení
pánové, příčinou toho, že
zemědělci nedostávají za živou
váhu dobytka tolik, kolik by obchodníci dobytkem
podle dnešních cen masa mohli platiti. Pánové,
my máme plné pochopení pro spravedlivé
řešení vašich oprávněných
požadavků, ale nemůžeme souhlasiti s neoprávněnými
požadavky, a to s takovými, jakým je návrh
zákona na zavedení pevných zemědělských
cel. Nemají-li české měšťanské
strany zájem na tom, aby se náš stát
hospodářsky konsolidoval a abychom byli ušetřeni
stálých následků mzdových sporů,
nechť tedy svůj návrh za pomoci německo-maďarské
proti odporu všech českých socialistických
stran provedou. Ale pak, pánové, nehonoste se tolik
tím vlastenectvím a vezměte laskavě
na vědomí, že hraničáři
vám toho nikdy nezapomenou, že jste pomáhali
ubíjeti malého českého člověka.
Uvědomte si, že hlad v řadách dělnictva
stává se tou nejnebezpečnější
zbraní proti těm, kteří bídu
a hlad v dělnických rodinách zavinili. (Potlesk
čsl. socialistických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Krejčí.
(Výkřiky posl. Knejzlíka a poslanců
slovenské strany ľudové. - Místopředseda
Stivín zvoní.)
Prosím o klid.
Žádám pana řečníka, aby
se ujal slova.
Posl. Krejčí: Slavná sněmovno!
Naše oba zákonodárné sbory po dobu svého
trvání osvědčily vzácné
porozumění a ochotu pro pracující
vrstvy národa. Ať to byl zákon bytový,
zákon o stavebním ruchu, nemocenské pojištění,
pojištění sociální, zákon
o podpoře v nezaměstnanosti, vše prozrazuje
jednu snahu: zabezpečiti malému člověku
existenci a usnadniti mu jeho trpký, klopotný život.
Projednávaná právě osnova může
býti směle zařazena do skupiny těchto
zákonů, neboť i ona má chrániti
mzdu i život pracujícího lidu, lidu venkovského.
Není zajisté žádného rozdílu
mezi dělníkem průmyslovým nebo dělníkem
stavebním a malým zemědělcem a, je-li
jaký rozdíl, pak spočívá jen
v tom, že zemědělec nemá té ochrany,
aby jeho doba pracovní omezena byla 8 hodinami, nýbrž
pracuje 16 i více hodin denně. Nemůže
pracovati a nepracuje v místě chráněném
před nepohodami, ale pracuje vystaven jsa vedru, zimě,
dešti i vichrům na pospas. Druhý rozdíl
je v tom, že on není vyplácen denně,
ani týdně, ani měsíčně,
nýbrž že dostává svou mzdu pouze
jednou za rok.
Jsem sám malým chudým zemědělcem
z horského kraje, který obhospodařuje 5 1/2
ha pozemků. Znám dobře poměry, v nichž
žiji sám i mojí sousedé, kteří
případné nemají ani tolik výměry
svých vlastních pozemků.
A když sklidíme obilí, které s velkými
obtížemi vypěstujeme, na němž nejvíce
práce ruční s velikou námahou musíme
vykonati, pak o naše obilí nikdo nestojí, poněvadž
za dnešního bezcelného stavu konkuruje s námi
cizina, kde je bohatší půda, příznivější
podnebí, kde pole obdělávána jsou
po továrensku pomocí strojů. Tato cizina
nejen že nám ubírá z našich příjmů,
ubírá šatů a obuvi našim ženám
a dětem (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.), ubírá
jim lékařské pomoci v době nemoci,
ale ubírá nám vůbec možnost odprodeje
našeho obilí, výsledku celoroční
naší dřiny, protože naši velkomlynáři
raději sahají po obilí cizím, které
je lépe vypraveno a ve větších kvantech
se nabízí.
A naše konsumentské vrstvy jsou bohužel tak vychovány,
že dávají přednost mouce cizozemského
původu před moukou domácí produkce.
Právě tak tomu je i u živočišné
produkce. Naši drobní zemědělci na trakařích
shánějí krmivo, ženy domkářů
v nůších shánějí pro dobytek
trávu, a když domkář a chalupník
dovede dobytče na trh, nikdo si ho tam ani nevšimne,
protože naše konsumentská střediska zaplavována
jsou dobytkem a masem cizím, kde jsou mnohem příznivější
podmínky pro odchov a výkrm dobytka.
Byla zde i ve výborech již několikráte
opakována klamná domněnka, že cla mají
býti jen ku prospěchu velkých statkářů
a že malému zemědělci neprospějí,
spíše uškodí. Ale já jako malý
zemědělec tvrdím naproti tomu důrazně,
že celní zákon má právě
pro malého zemědělce daleko větší
význam než pro zemědělce velkého,
poněvadž malému zemědělci má
umožniti jeho existenci, celní ochranou má
se mu dostati ochrana jeho práce, ochrana mzdy za jeho
obtížnou, svízelnou námahu, ochrana
výživy, výchovy jeho rodiny, ošetření
jeho dětí, jakož i ochrana jeho manželky,
která s ním společně dře se
na jeho rodné půdě.
Lidé na venkově žijící nedovedou
pochopiti, jak je možno, že věc tak samozřejmá
a spravedlivá, jako je celní ochrana klopotné
práce zemědělcovy, může narážeti
na tolik odporu a že ve sněmovně mezi lidmi
inteligentními, kteří byli posláni
20 až 25 tisíci voliči, najdou se lidé,
kteří nedovedou pochopiti, že ten zemědělský
člověk je hoden své mzdy a že je také
člověkem, kterému má býti umožněno
po lidsku žíti. (Hluk. - Výkřiky
socialistických poslanců.) V poslední
době se strany politických úřadů
podnikají se kroky, aby nikdo z cizinců, kdo nemá
ve svém pase výslovně povoleno nastoupiti
místo nebo práci, nezastával placené
místo v našem státě. Je to zcela správné.
Jestliže některé cizí státy zabraňují
našemu dělnictvu, aby v něm získali
možnost výdělku, musí i náš
stát chrániti jakýkoli výdělek
především pro své lidi. Jestliže
však výrobky cizích států jsou
k nám bezcelně a volně dováženy,
pak to není nic jiného, než ubírání
výdělku a práce našemu lidu a sice en
gros, s tím toliko rozdílem, že cizí
dělník většinu své mzdy musí
u nás stráviti a tak opět do rukou svých
zásobovatelů navrátiti, kdežto peníze
vydané za hotové výrobky do ciziny unikají
nám úplné. (Výborně!) Nechceme
žádných výhod, žádných
předností, nýbrž jen rovnoprávnost,
aby stát chránil práci venkovského
člověka-zemědělce tak, jak chrání
práci ostatních vrstev výrobních.
Válečná doba přinesla podstatný
rozvrat a oslabení výroby v každém směru,
ochuzení národů, dlouhotrvající
válka oslabila platební schopnost, která
má za následek značnou nezaměstnanost.
Je proto v zájmu dělnictva průmyslového,
aby pokud možno největší část
obyvatelstva tohoto státu nalezla obživu při
zemědělství, které prvovýrobou
tvoří nové hodnoty hospodářské,
a nebyla z venkova vyháněna do měst, kde
by působila nebezpečnou konkurenci dělnictvu
průmyslovému, bez tak málo zaměstnanému.
Intensivní zemědělská výroba
umožňuje rozvoj průmyslu, činí
venkov zdatným odběratelem výrobků
průmyslových a roztáčí tak
kola průmyslových podniků. Před chvílí
zde řekl kol. Lanc, že horníci obohacují
ovocem své práce několik jednotlivců,
naproti tomu mohu s hrdostí prohlásiti, že
práce rolníkova obohacuje, sytí a spokojeným
činí ne několik jedinců, nýbrž
celý národ. (Výborně! Potlesk poslanců
strany lidové a republikánské.)
Změna celního sazebníku není nic jiného
než ochrana práce a výdělku člověka
pracujícího a žijícího v tomto
státě, ochrana výdělku lidu pracujícího
při zemědělství a také ochrana
výdělku lidí pracujících kdekoli
jinde. Naší povinností je pečovati o
to, aby náš lid mohl ve vlastní domovině
nalézti obživy a zaměstnání i
spokojeného života, a proto musí býti
chráněna, konsumována a k největšímu
rozšíření přivedena vlastní
práce, té musí býti dávána
přednost před výsledky práce cizí.
Novodobá technika hospodářská a hospodářská
uvědomělost a zdatnost našeho lidu umožňuje,
aby z vlastní půdy československého
státu vytěženo bylo poměrně víc
než dosud, ale také jeho podnikavost musí býti
pobídnuta a umožněna, ne podlamována
favorisováním cizích výrobků
a zanedbáváním výrobků domácích.
Náš návrh směřuje k tomu, aby
výdělek našeho pracujícího člověka,
ať na venkově či ve městě, byl
umožněn, rozšířen, rozmnožen
a zabezpečen. Veškerá obživa lidu v tomto
státě žijícího má svůj
počátek a kořen v zemědělství,
prvovýroba zemědělská representuje
největší část přírůstku
našeho národního majetku a bez tohoto přírůstku
není možno trvale udržeti ani jiná odvětví
hospodářského podnikání v našem
státě, neboť jiná odvětví
výroby jsou ponejvíce jen výrobou zušlechťovací,
z nichž zůstává nám v rukou jen
část dosaženého zisku, většina
však musí plynouti do ciziny na zaplacení surovin
a potřeb k výrobě nutných. (Výborně!)
Jestliže však prvovýroba zemědělská
bude nahrazována prvovýrobou původu cizího,
pak stravujeme nejen ovoce své práce, ale i náš
kmenový majetek. Úžasné favorisování
cizozemských zemědělských výrobků
ať obilí, mouky, tuku, dobytka a masa, přivádí
nevyhnutelné pasivum naší bilance. Jestliže
r. 1924 bylo dovezeno mouky, obilí a masa za 4 miliardy,
bylo r. 1925 dovezeno již za 6 miliard, a poněvadž
nemůžeme dopustiti, aby naše obchodní
bilance byla pasivní, musíme vyvážeti
to, co nevyhnutelně potřebujeme. Tak r. 1925 vyvezli
jsme 38 milionů pevných metrů dříví
a dnes naše lesy zejí již na mnohých místech
prázdnotou a není již možno získati
dříví pro vlastní průmyslové
zpracování, ani krýti vlastní potřebu
palivového a užitkového dříví,
v protože všechno se vyveze, aby bylo čím
dostati zpět ony miliardy za maso a mouku do ciziny vyvezené.
Vyvážíme do ciziny cukr za ca 150 Kč,
ač výroba stojí 196 Kč, a proto musíme
cukr doma spotřebovaný platiti 5·20 Kč
za 1 kg, protože 2·3 výroby cukru se vyváží
do ciziny pod výrobní cenu. Musí se vyvézti,
aby bylo zač kupovati maso a obilí, jehož za
spořádanějších poměrů
mohlo by se vytěžiti doma tolik, kolik je ho potřeba.
I zde platí přísloví: Kup, čeho
nepotřebuješ, a brzy prodáš, bez čeho
býti nemůžeš.
Jestli pak jste si, pánové z oposice, uvědomili,
že to, co podnikáte, je vlastně sebevraždou
a počinem, směřujícím k rozšíření
nezaměstnanosti nejširších vrstev všeho
dělnictva zemědělského i průmyslového?
A jestliže zemědělská výroba
- utloukána jsouc bezcelným dovozem z ciziny - stane
se trvale pasivní, jak budou moci zemědělci
zaměstnati a platiti svoje dělnictvo a co se pak
stane, až dělnictvo zemědělské,
nemohouc nalézti zaměstnání na venkově,
nahrne se do měst, jak vyřešíte bytovou
krisi a jak obstojí dělnictvo průmyslové
před konkurencí zemědělského
dělnictva při jeho přílivu do měst,
toho dělnictva, které nebude se ohlížeti
na to, pracuje-li 8 či 12 hodin, či ještě
více?
Naše obchodní bilance, která v březnu
1925 vykazovala plus 25 milionů korun, vykazuje v březnu
1926 minus 250 milionů Kč. Půjde-li to takto
dále, pak nutno si uvědomiti, že každé
pasivum obchodní bilance znamená nejen otřes
stabilisace naší měny, ale také stravování
národního majetku a nejen ohrožení naší
samostatnosti hospodářské, ale i naší
samostatnosti politické. Že to činí
komunisté, že ti brání ozdravění
naší obchodní bilance, to chápu, vždyť
oni už se tolikrát vyslovili i zde v této slavné
sněmovně jako nepřátelé tohoto
státu, ale že to mohou dělati t. zv. státotvorné
strany, které do nedávna nazývali se národními,
to nechápeme. Poněvadž však nemůžeme
připustiti, aby naší valutou bylo otřeseno,
poněvadž máme zde Národní banku,
která má zákonnou povinnost udržovati
korunu na přiměřené výši,
pak nezbude Národní bance, než aby ji držela
omezováním lombardu a reeskontu do takové
míry, že by nebylo možno nic podnikati ani v
průmyslu, ani ve stavebnictví pro nedostatek úvěru.
A kdo se pak bude starati o dělnictvo, které při
stavebnictví a průmyslu nenalezne více obživy,
zaměstnání a výdělku?
Jste snad, pánové z oposice, tak krátkozrací,
že nevidíte, že peníze z tržby zemědělské
jsou hybnou silou průmyslového podnikání,
že zemědělec přelévá je
do průmyslu ve způsobě nákupu potřeb
pro zemědělství a své rodiny, ať
je to šat či obuv, stroje či hnojiva, a pokud
peníze okamžitě neutratí, že dává
je do záložen, odkud přicházejí
do bank, z nichž plynou jako potřebný úvěr
pro podnikání průmyslu a stavebnictví,
čímž také umožňují
zaměstnání, výdělek a živobytí
průmyslového a stavebního dělnictva?
Jak se chcete postarati o dělnictvo, které utloukáním
domácí zemědělské produkce
ztratí odbyt svých výrobků a podstatu
možnosti své zaměstnanosti? Pan kol. inž.
Dvořáček poukázal zde před
nedávnem na nemožnost odbytu našich průmyslových
výrobků do Maďarska a vy chcete, aby také
domácí konsum průmyslových výrobků
byl ochromen do takové míry, aby zemědělec
zde žil jako před 70 lety, kdy nemohl ani pro své
hospodářství, ani pro svou rodinu nic kupovati?(Výkřiky
komunistických poslanců.) Jak se chcete postarati
o naše živnostnictvo a obchodnictvo, které ztratí
možnost obživy, neboť ztrativši zemědělský
konsum nyní a později dělnický konsum
v důsledku nezaměstnanosti, stane se zbytečným?
Jestliže zástupcové živnostníků
a průmyslníků v této slavné
sněmovně podporují návrh na zavedení
ochranných cel na výrobky zemědělské,
pak to nečiní z lásky k zemědělcům,
ale z pouhého pudu sebezáchrany, neboť dobře
vědí, že jen zdatná rentabilní
zemědělská produkce poskytuje možnost
udržení veškerého života v náležitých
kolejích, což musí býti přáním
každého, kdo v tomto státě žije
a svoji existenci chce udržeti.
Válka zničila úžasnou měrou veškeré
hodnoty hospodářské a jen vytvořením
nových hodnot můžeme dospěti k normálnímu
chodu a blahobytu. (Hluk. - Výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Krejčí (pokračuje): Zemědělství
po této stránce vykonalo během osmi let ohromné
dílo, neboť z trosek, do nichž válkou
bylo přivedeno, svojí obětavou prací,
neobmezenou žádnými hodinami pracovní
doby a svojí pílí v krátkém
čase dosáhlo rozvoje téměř
předválečné výroby. Nemá-li
býti v této své snaze podlomeno, pak na jeho
píli nesmí se hřešiti a práce
zemědělcova musí přinésti nejen
obživu jeho rodině, ale i možnost dalších
a větších investic, aby mohl s větším
úsilím pracovati na zvýšení zemědělské
produkce a aby tato dospěla takové výše,
aby za všech okolností stačila obživiti
veškeré národy v tomto státě
bydlící. (Výborně!)
Nepříznivé geografické položení
našeho státu jakožto státu vnitrozemského,
nemajícího přístupu k moři,
nutí nás pamatovati na naši soběstačnost
za všech okolností. Světový mír,
o němž národové snili ke konci války,
ani dnes není zabezpečen. Veškeré mezinárodní
úmluvy podnes nepřinesly naprosté zabezpečení
světového míru. Rakousko pustilo se do války
po několika úrodných letech, majíc
ve svých zemích přeúrodné kraje
uherské, vyspělé a pokročilé
zemědělství v českých zemích
a dobré zemědělství v Haliči.
A kam dospělo? Že přece jen nemohlo za války
své národy obživiti. Náš stát
je naproti tomu v nevýhodě, maje velkou část
zemědělství na severu i východě
naprosto pasivní a proto nutno zavčas starati se
o to, aby umožněna byla co největší
produkce zemědělská, která by případně
snesla i horší obdělávání
půdy, tak jako to snésti musilo rakouské
zemědělství za války, což je
právě učinilo nedostatečným
vyživiti vlastní národy, abychom za všech
okolností mohli svůj lid obživiti a zabezpečiti.
Ti, kdož brání mařením celní
ochrany pokroku a rozvoji našeho zemědělství,
vysazují bezpečnost státu v šanc, vysazují
v šanc miliony obyvatelstva tohoto státu v případě
jakýchkoliv zápletek a jejich jednání
hraničí s velezradou.
Ti, kdož se staví proti ochraně zemědělského
podnikání, žijí v ohromném klamu.
Představují si, že láska zemědělského
lidu k jeho dřině je bezmezná a že zemědělec
bude pracovati se stejnou vervou a podnikavostí i tenkráte,
když za své podnikání bude míti
jen škodu, bídu a námahu. To je hrozný
omyl! I zemědělec dovede počítati
a musí počítati a když jeho zvýšená
práce a podnikavost přinese mu jen škodu, pak
navrátí se k extensivnímu hospodaření,
které by během několika nedlouhých
let vyvolalo skutečnou potřebu dovážeti
většinu našich úživných prostředků
z ciziny a tím protravování a stravování
našeho kmenového jmění.
A kdyby pak spekulační vyhánění
cen zemědělských výrobků na
cizozemských bursách nebo světová
neúroda nemohla býti paralysována zásobami
z vlastního obilí v tomto státě vypěstěného,
pak by teprve konsumní vrstvy pocítily plnou tíhu
toho, že zavčas nebylo dbáno, aby zemědělství
vlastního státu mohlo býti náležité
vybudováno a k řádné prosperitě
přivedeno. Že by zavedení ochranných
cel musilo přivésti zdražení životních
potřeb, je klamná domněnka. Nemůže
zdražování býti nic tak ku prospěchu
jako poslední výstupy v zemědělském
a rozpočtovém výboru a v této sněmovně
a psaní vašich listů. (Obrácen ke
komunistickým poslancům:) Vy děláte
vodu drahotě, vy děláte paniku mezi konsumenty,
(Výkřiky poslanců komunistických.),
aby překupně nakupovali, a ejhle, bursa přece
na to nereaguje!