Samy socialistické listy včerejšího
dne, zejména "Nová Doba", zaznamenaly
pokles cen ječmene, žita a pšenice, a to právě
v době, kdy zvýšenou měrou volá
se: drahota, musí býti drahota a kdy se sugeruje
spekulaci, aby kupovala obilí, poněvadž bude
drahota a kdy se jde vstříc velkonákupnám
a různým družstvům socialistickým
a komunistickým. (Posl. Zoufalý: Řekněte
nám, jak chcete zavésti cla, aby nebyla drahota,
to nám vysvětlete!) Já bych vám
vysvětlil to tím, že se divíme vašemu
postupu, že takto můžete jednati. Kdybyste se
nad těmito věcmi vážné zamyslili,
poznali byste marnost a škodlivost svého počínání.
Vy to sice víte, ale nechcete toho přiznati. Víte
dobře, že zemědělství je nejdůležitějším
odborem lidského podnikání a jako takové
musí býti chráněno, ale vám
o zemědělství nejde, naopak, vaše snahy
směřují k rozvratu a ožebračení
všech středních stavů, (Výkřiky
komunistických poslanců.) neboť na troskách
středních stavů chcete nastoliti diktaturu
proletariátu a diktaturu velkokapitálu, který
chcete strhnouti do svých rukou pomocí zákonů,
které vám zde pomohli odhlasovati lidé, do
kterých dnes kopete. (Výkřiky na levici.)
A i pokud snad uznáváte nutnost celní ochrany,
stavíte se proti ní, protože je dělána
bez vás, a vy jste si navykli příliš,
že bez vás v tomto státě nesmí
se nic dělati.
Předstíráte zájem o chudý lid,
ale o chudinu se nestaráte, ač jsou mezi vámi
lidé se statisícovými příjmy,
pro chudé a ubohé lidi nemáte haléře.
Kde máte, vy páni socialisté a komunisté,
jaké humanitní ústavy? (Výkřiky
komunistických poslanců.) Slepé, hluché,
mrzáčky a nezhojitelné nemocné ponecháváte
tak zv. klerikálním ústavům a vydržování
těchto ústavů ponecháváte nám
lidovcům. (Výkřiky. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.) Odtud jste vyhnali
ty, kteří s největší péčí,
láskou a obětavostí ošetřovali
právě tyto ubožáky. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Krejčí (pokračuje): Vyhnali
jste milosrdné sestry, které staraly se o tyto ubožáky
(Výkřiky.) a na místo nich dali jste
tam lidi nesvědomité. A jak to vypadá, jak
se pak těm ubožákům daří,
o tom by mohly vyprávěti chovanky městského
sirotčince ve Veltrusích, spravovaného laickou
ředitelkou a navštěvovaného českými
socialisty. (Výkřiky.)
Dnešní vaší starostlivost o blaho chudého
lidu tento chudý lid už dávno dobře
prohlédl. (Výkřiky. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.) Strašíte
drahotou... (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Krejčí (pokračuje): ... a
sami jste největšími zdražovateli. Po
7 týdnů děláte ve svých časopisech
náladu pro drahotu, působíte paniku mezi
lidem, aby překotně nakupoval životní
potřeby a pak ve svých konsumech za předražené
peníze prodáváte to, co jste za laciný
peníz z ciziny bezcelně dovezli, abyste z tohoto
lidu vydřeli nové kapitály, kterých
chcete použíti k novému ujařmení
a vykořisťování chudého pracujícího
lidu. (Potlesk poslanců strany lidové. - Výkřiky
komunistických poslanců.) Ale přes veškeré
vaše snahy tendence na burse není stoupající,
a sami jste to musili doznati. Jestliže tedy dnes je tendence
klesající a na měsíc srpen dělají
se uzávěrky na pšenici o 20 až 30 Kč
levnější proti ceně dnešní,
jestliže toto děje se za dnešní vlády,
která je známa svou bezmocností a netečností
k současným zjevům, a jestliže při
tom přece nelze vyvolati paniku, tím méně
to bude možno za vlády energické a dbalé.
Není také při náležité
bdělosti potřebí báti se zdražení
životních potřeb, neboť rozpětí
cen mezi cenami u výrobců a cenami v drobném
prodeji připouští nezvýšení
i při slušném zisku meziobchodu.
Státní správa má prostředky,
jimiž by nezřízenou spekulaci a zdražení
potírala. (Výkřiky.) Mohou-li četnictvo
a lichevní soudy postihnouti sedláka, který
soukromě doma prodá za zvýšenou cenu
podsvinče, tím spíše mohou postihnouti
velkoobchod, který k svému podnikání
používá státních dopravních
prostředků. (Výkřiky.) Ovšem
od té vlády, která tak netečné
chová se k současným zjevům, nemůžeme
žádnou pronikavou činnost očekávati
a proto donutíme ji, aby konala svoji povinnost nebo udělala
místo vládě schopnější.
Je potřebí zachovati klid a rozvahu a pohlížeti
na tuto věc se stanoviska celostátního prospěchu,
odložiti všechno tendenční nazírání,
všechno nepoctivé využívání,
rozdmychování lidských vášní,
dívati se na navrženou a projednávanou předlohu
s hlediska celonárodního prospěchu a pak
přeneseme se hladce přes předstírané
obtíže a projednávaný zákon ukáže
výsledky nejen pro zemědělství, ale
pro veškeré vrstvy národa blahodárné.
Naše strana, ač obsahuje v sobě všechny
složky hospodářského rozvrstvení,
již v roce 1923 ústy posl. Janalíka promluvila
zde pro cla, klidně a bez bázně tuto předlohu
navrhuje, za ní stojí, ji prosazuje a za ni odpovědnost
béře v tom dobrém vědomí, že
zákon, který má vyrovnati sociální
nespravedlnost... (Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Krejčí (pokračuje): ... nemůže
přinésti zmatků a škod, nýbrž,
když nebude zneužíván - a zneužíván
býti nesmí - přinese prospěch našemu
státu a všemu lidu tento stát obývajícímu.
(Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
O slovo se přihlásil pan posl. dr Schollich.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové!
Stanovisko naší strany k předloženému
návrhu celnímu, jak jsem měl příležitost
včera při řeči kolegy Matznera
zjistiti, u stran jak na levici, tak na pravici způsobilo
jakousi nevoli, což se vybilo v rozčilených
výkřicích. To nás nutí, abychom
ještě jednou k témuž předmětu
zaujali stanovisko a abychom své politické chování
obšírné a důkladné odůvodnili,
aby každý jasně a zřetelně poznal,
že jsme se stanoviska své strany a tím i německého
lidu nemohli se naprosto jinak zachovati, než jak jsme se
zachovali. Dal jsem se zapsati jako řečník
pro předlohu, protože jak kolega posl. Matzner
včera a sen. Brunar onehdy v senátě
dokázali a dovodili, národní strana německá
uznala oprávněnost ochrany zemědělské
výroby, byť i dnes z politických důvodů
je nucena hlasovati v tomto případě proti
předloze. Německá strana národní
jako pravá strana lidová musí dbáti
zájmů všech stavů a proto, sledujíc
svůj program, vždy zastávala se stejně
oprávněných požadavků živností,
stavu obchodnického, průmyslu, úřednictva
jakož i dělníků. Proto se musí
důsledně zastávati oprávněných
požadavků zemědělství a dopřávati
zemědělským výrobcům oné
ochrany, které nezbytné potřebují
k životu. To není požadavek, který snad
teprve dnes klademe, to je stanoveno v programu naší
strany, od dávných let opakuje se to v projevech
strany.
K tomu názoru jsme došli také z národnostních
pohnutek, protože víme, že rolník je pevným
sloupem našeho národa, že stoje na své
půdě, může nejlépe čeliti
počešťování a že tedy je národním
úkolem, aby byl na své půdě a statku,
jejž zkropil svým potem, udržen. Jestliže
přes to hlasujeme proti této předloze, pak
je naše oposice oproti oposici českých a německých
socialistických stran a oproti oposici komunistů
naprosto rozdílnou, poněvadž nepovažujeme
předlohu za věc hospodářskou, nýbrž
za politickou věc nesmírného významu
a nechápeme, jak kdysi mohl Německý svaz
prohlásiti, a sice jednomyslně, tedy také
hlasy německých národních socialistů,
že předloha o clech nemůže býti
vzhledem na svou převážně hospodářskou
povahu označena jako věc svazová. Každý
asi poznal - a průběh dosavadní rozpravy
to úplné potvrdil - že my zde, jak jsem řekl
v úvodu, máme co dělati s věcí
národně-politickou. V tomto nazírání
setkáváme se se stejným míněním
zástupců jiných stran. Uvádím
pouze, že v křesťansko-sociálním
"Landbote" v Krumlově vyšel dne 6. května
článek o obilních clech, kde se mezi jiným
praví: "Něco jiného však jest,
jestliže německými hlasy má býti
nejen pomoženo rolníku, nýbrž i zachráněn
nynější vládní systém,
jestliže je rozhodnou ne hospodářská,
nýbrž politická stránka této
otázky. K tomu se nemohou německé hlasy propůjčiti.
Neboť více než nedostatkem ochranných
cel trpí rolník jako celý německý
národ vládnoucím systémem, jenž
svou pochybenou hospodářskou politikou nechává
všechny kruhy propadati bídě, jenž všechny
Němce neustále více a více zbavuje
majetku a jehož opatření k útisku jsou
dnes hlavním dílem národnostní a hospodářské
bídy našeho národa. V tomto případě
je rolnický stav částí národa,
jehož zájmy stojí před zájmy
jednotlivých stavů. Německému rolníkovi
se prokáže větší služba, jestliže
se nám podaří povaliti vládnoucí
systém, než jestliže zadržíme, zastávajíce
se vládní předlohy, rozkladný proces
české politiky. Nemůže-li vláda
obstáti bez pomoci Němců, ať se na ně
obrátí. Němci mohou však hlasovati jen
pro jednu vládu, na které budou míti podíl.
Pomáhati však vládě z této nesnáze
hlasováním bez odplaty, abychom se pak dali opět
s kopancem poslati domů, to by znamenalo nehájiti
zájmů národa, nýbrž je zraditi."
Stejným způsobem líčí pak věc
"Deutsche Presse" 27. dubna, píšíc:
"Co je pro nás lepší? Tři zákony
s námi, nebo bez nás pád systému?
To poslední. Po stránce hospodářské
požadujeme snad rovněž tak naléhavě
jeden jako druhý a třetí bod. S národní
stránky musíme však uznati, že tyto body
mohou býti hrobem koalice a základnou, na které
může počínati nový život
v tomto státě. Kdo má pak ještě
odvahu nebýti pro to poslední? Nemůže-li
česká koalice tyto otázky vyříditi
sama, pak nemůžeme propůjčiti my německé
hlasy k její záchraně, k záchraně
české vlády." A dále: "Německé
hlasy není možno dostati na záchranu koalice
za přátelský úsměv nebo za
stisk ruky, nýbrž jen za spoluúčast
na moci v míře, jež nám přísluší.
Co nedovede česká vláda Černého,
má provésti jen národnostně smíšená
vláda."
Stejné vyjadřuje se "Volkspost", kde dr
Fritz Keiner výslovně prohlašuje, že z
obilních cel budou míti prospěch jen větší
statkáři, a dochází k závěru:
"Dá-li se dnes úřednické vládě
možnost, aby vyřešila ony nevyřešené
otázky, pak se tím připravuje jen návrat
odstoupivší koaliční vlády."
"Deutsche Presse", hlavní list německé
křesťansko-sociální strany lidové,
shrnula onehdy svůj úsudek v článku,
v němž se pravilo: "Jsme přesvědčeni,
že německá křesťansko-sociální
strana lidová hodnotí otázku zemědělských
cel tak, jak dnes musí býti hodnocena, totiž
ne jako otázku hospodářskou, nýbrž
také jako záležitost svrchované politickou."
A několik dnů později k témuž
předmětu: "Bez zásadních autonomních
výhod pro německý sudetský lid nemůže
žádná strana sudetských Němců
vzdáti se svého oposičního chování,
nechceme-li na věčné časy oddáliti
splnění svých zásadních požadavků."
Myslím, že jsem tím dostatečně
dokázal, že názory všech německých
stran již předem směřovaly k tomu, že
při celní předloze jde o předlohu
národnostně-politickou. Později ovšem
se toto jasné stanovisko poněkud odsunulo, když
počalo smlouvání, při němž
se jednotlivým stranám dělaly jednotlivé
ústupky, kterých potřebují se stanoviska
své strany, jedněm slíbena byla kongrua,
druhým to a ono, jedním slovem každá
strana dostala něco. Dnes však činí
se nám právě z této strany těžká
výtka, že naše chování je nepochopitelné,
nám, kteří jsme se vždy od počátku
zastávali téže věci. Chodí na
venkov, aby mezi naším voličstvem dělali
náladu proti nám, a vyprávějí
rolníkům, že jsme od počátku
proti obilním clům, jak to udělal posl. Hodina
v Berouně. Ve zprávě o tom se praví:
"Zavládlo rozhořčení zvláště
nad tím, že německá strana národní
hlasuje proti zemědělským ochranným
clům, ačkoliv na všech jejích sjezdech
vždy bylo tvrzeno, že je rovněž ochotna
zastávati se prospěchu zemědělců.
Dnes však vychází na jevo, že všechna
tato krásná slova byla jen demagogií a těch
málo přátel rolníků v národní
straně snad nyní pozná, že byli již
po léta voděni za nos."
Velectění pánové, přenechávám
vám, abyste si sami utvořili úsudek o té
demagogii, jak se projevuje v těchto výrocích.
Na naše stanovisko to nebude míti vlivu. Mohou mluviti
a psáti, co chtějí, německá
strana národní nenechá se při projednávání
této otázky vésti nějakými
ohledy stranickými. Neprovozuje politiku od špičky
nosu až k nejbližší kostelní věži,
politiku, jež je diktována zájmy stavovskými,
zájmy vlastní kapsy nebo nějakého
malého hospodářského prospěchu.
Sledujíc svůj cíl, je vedena jediné
hlediskem lásky k národu a národního
celku. Víme a vyslovujeme také očekávání,
že naši přívrženci pochopí
toto naše stanovisko a že se nepodaří
zviklati politicky osvícené rolníky ve věrnosti
k naší straně. Budoucnost nás poučí,
že naše chování bylo jediné správným.
Nyní se také mstí, že tyto strany vždy
a stále opět stavěly do popředí
zájmy stavovské a že se tím jejich přívrženci
stali materialisty. Nyní se mstí to úplně
nesprávné heslo, jehož bylo vždy používáno
ve vašich schůzích a ještě se používá,
že "nejprve musíme hleděti, abychom byli
silni hospodářsky, pak budeme silni i politicky."
Opak toho je správným a my jsme vždy a stále
tvrdili, že oba tyto pojmy nesmí býti odlučovány
a že jsme proto dnes hospodářsky slabí
a utištění, protože nemáme politické
moci a že proto musíme nejprve hleděti, abychom
se stali také politickým činitelem v tomto
státě. Posud jsme byli Popelkou, posud jsme byli
nulou, přes kterou se šlo k dennímu pořadu.
Šest let činnosti v této sněmovně
leží za námi. Víte, že mnoho z
nás vstoupilo do této sněmovny s velikými
nadějemi, s ochotou ke spolupráci. Bylo podáno
nesčetně návrhů na zlepšení,
všechny byly buď pohřbeny v iniciativním
výboru nebo, přišly-li již do sněmovny,
nebylo zde o nich jednáno. Bylo podáno na sta interpelací,
jež se zabývaly četnými přehmaty
a jinými nepravidelnostmi ve státě. Tyto
interpelace zůstaly buď vůbec nezodpověděny,
i takové případy můžeme dokázati,
nebo byly zodpověděny vyhýbavě tak,
že se odpovídající ministr tazateli
ještě přímo vysmíval. Máme
po ruce mnoho takových případů, že
nám bylo i toto ubohé právo podávati
dotazy ještě dalekosáhle oklešťováno,
nebo učiněna z něho fraška. Přes
náš odpor, přes naše hlasy a přes
náš boj nebylo možno zabrániti těžkým
útokům proti našemu německému
národu. Vzpomínám rdoušení škol,
sestátňování lesů, pozemkové
reformy, placení válečných půjček,
sestátňování drah, jako na př.
Ústecko-Teplické dráhy. To má původ
v tom, že jsme stáli proti všenárodní
koalici, jež se šířila od mezinárodních
sociálních demokratů až ku Kramářovcům,
národním demokratům, jež úplně
národně semknuta byla jednotnou v myšlence
porobiti německý lid, počeštiti co možno
nejrychleji německý kraj, aby byl vybudován
český národní stát. Tomu účelu
sloužil jednací řád, brutální
ve své podstatě, výsměch, fraška
na pojem demokracie, k tomu účelu byly všechny
návrhy, jež byly již v koalici vypracovány,
bez přibrání oposičních stran
zde v rychlém tempu promrskány v denních
a nočních schůzích, a každý
návrh, který byl podán v této věci,
byl bezvýjimečné zamítnut. Ani při
každoročním státním rozpočtu
nebyla nám dána možnost, abychom k jednotlivým
ustanovením a položkám tohoto rozpočtu
zaujali stanovisko. Všechny naše návrhy byly
udupány, musili jsme to trpce cítiti, bránili
jsme se proti tomu, zuřili jsme, nic to nebylo platno,
neboť konec konců přišla parlamentní
stráž a byli jsme vytlačeni. Všechny německé
strany byly za jedno v myšlence, že tento násilnický
jednací řád musí býti především
odstraněn. Musíme to pociťovati tím
bolestněji, že se dnes propůjčují
německé strany k tomu, aby samy používaly
tohoto jednacího radu, že si osvojují staré
praktiky koaliční vlády, aby celní
předloha byla promrskána ve stejném tempu,
ve vynucených denních i nočních zasedáních,
aby, jako dříve, byla omezena lhůta řečnická
a aby žádným zlepšovacím návrhům,
kterých by bylo třeba skutečné velmi
mnoho podati, nebylo vyhověno. Předloha musí
býti přijata tak, jak byla vypracována českými
stranami, českými agrárníky, národními
demokraty a lidovou stranou, tak a ne jinak. Rozumný návrh
oposice, aby byli pozváni ministři a odborní
referenti, abychom poznali jejich stanovisko k předloze,
byl zamítnut. Vládě Černého
bylo velmi ulehčeno, aby se vyhnula odpovědnosti,
neboť ve skutečnosti jde o předlohu stran a
ne vlády, ne však všech tak zvaných celních
stran, nýbrž je to jen předloha českých
stran celních, poněvadž i německé
strany, jež pro tuto předlohu hlasují, nebyly
slyšeny o svém mínění, za jejich
zády byla upečena tato předloha, neměly
možnosti vnésti do předlohy svá německá
přání, neměly možnosti vhodným
způsobem projeviti přání německých
zemědělců.
Předloha je také určena pro české
zemědělce. Nebylo tam možno vložiti ani
prostou ochranu na len. Právě clo na len bylo by
bývalo pro německé kraje neobyčejně
důležitým. Odvolávám se tu na
krajský sjezd Svazu zemědělců, jenž
se konal v Berouně a kde podle zprávy "Landpost"
bylo řečeno: "Nesluší se, aby právě
nejchudší vrstvy zemědělců, pěstitelé
lnu, byli obětováni měšcům několika
velkoprůmyslníků s jejich bankami, kdežto
k tak zvaným zemědělským clům
počítají se pravděpodobně i
dovozní cla na umělé hnojivo a jiná,
jež postihují velmi citelné zemědělství."
Vyslovena byla jednomyslná vůle postaviti se na
nejostřejší odpor proti zničujícím
choutkám několika peněžních magnátů
a raději zříci se obilních cel, jež
pro rolníky na horách mají beztoho pouze
illusorní význam, a hlasovati pro zrušení
všech cel, tedy i nynějších cel průmyslových.
Německé strany neměly ani možnosti vynutiti
si, aby tento český návrh celní byl
vydán v německém jazyce. Podepsaly jej v
české řeči, a poněvadž
vím ze své zkušenosti, že mnoho německých
kolegů neovládá češtiny, podepsaly
něco, čeho obsah ani neznaly. Spokojí-li
se německé strany s takovým nakládáním
s jejich oprávněnými přáními
a požadavky i v této hospodářské
otázce, je to jejich věcí. Spokojí-li
se tím, že budou nakrmeny resolučními
návrhy, musím přece podotknouti, že
cena těchto resolučních návrhů,
jak víme, rovná se nule. Ve starém Rakousku
ovšem dala vláda něco na takové resoluční
návrhy, poněvadž to byl projev vůle
sněmovny. Avšak zde jsme prorazili i v dřívější
sněmovně s mnohým resolučním
návrhem, proběhl pak všemi novinami, byl jásot
po ulicích, bylo prý docíleno velikého
úspěchu, ve skutečnosti se však nestalo
zhola nic a vláda prohlásila jednou, když šlo
o válečné půjčky, ohledně
resolučního návrhu jednohlasně přijatého
v senátě, že z toho vládě nevzniká
pražádný závazek. Ano, pan ministr dr
Nosek prohlásil, že ony závazky, které
na se vzala předešlá vláda, netýkají
se již vlády následující, že
tedy není vázána provésti to, co slíbila
její předchůdkyně. Nechápu
tedy, jak se mohou německé strany spokojiti s takovou
směnkou s dalekou splatností nyní ve chvíli,
kdy mají moc, aby uplatnily svou vůli a pomohly
také německým rolníkům na horách.
Že toto postavení bylo již v našich krajinách
poznáno, vychází jisté z výroku
v křesťansko-sociálním "Landbote",
kde byl otištěn článek o agrárních
clech, v němž se praví: "Ovšem veliká
část rolnictva, zvláště největší
díl rolníků na Šumavé, nebude
míti z agrárních cel žádného
prospěchu. Neboť daleko široko nemůže
většina rolníků v Pošumaví
skliditi tolik, aby mohli se svými rodinami z toho žíti
a jsou často nuceni, v lednu, únoru již kupovati
obilí a mouku. Postavení této části
rolnictva, rolníků na horách, je však
nejhorší, jaké si možno pomysliti. Je
tedy povinností vlády, povinností zástupců
lidu působiti k tomu, aby postavení i těchto
ubožáků bylo zmírněno. Podnět
k zlepšení jejich údělu je vítán,
ať jej podá kdokoliv!"
Z toho vidíte, že zvláště rolníci
na horách nemohou od této předlohy naprosto
nic očekávati. Nechápu, že německé
strany celní nepodnikly vše, aby vymýtily z
předlohy tato nepříznivá ustanovení,
nebo aby dosáhly lepších. Nechápu, jak
mohl někdo souhlasiti s novým ustanovením
o umělých hnojivech, jež přece určitě
zdraží jen výrobu. Nechápu, jak někdo
mohl připustiti, že určité průmyslové
výrobky, především zemědělské
stroje a motory, byly v něm ponechány s tak vysokou
sazbou, a rovněž tak clo na žito bude těžkým
zklamáním pro naše německé rolníky.
Řekl jsem, že německé strany celní
mohly dosíci ultimatem změn a zlepšení.
Byly by musily prohlásiti: Budeme hlasovati pro předlohu
jen tenkráte, jestliže budou učiněna
tato zlepšení. Je to chyba, jejíž těžké
následky se projeví v budoucnosti, až náš
lid pocítí následky této předlohy
na vlastním těle, a jež snad, jak doufáme,
budou jednou odpykány hlasovacím lístkem.
Naprosto nepochopitelným mně je, jak mohou německé
strany hlasovati pro článek 8, jenž dává
vládě zmocnění, aby měnila
libovolné celní sazby, aby je zvýšila,
plnou moc pro veškeru budoucnost, pro všechny budoucí
vlády, přese všechny bolestné zkušenosti,
jež jsme již učinili s českými
vládami v tomto státě. Vždyť jsme
přece viděli, co si české vlády
dovolí podle nynějších zákonů,
když prostě zcela klidně přešly
přes zákonná ustanovení. Jak teprve
budoucí nějaká vláda bude moci podle
tohoto zmocnění prováděti vše
proti nám, co je nám nemilé! (Posl. Neurath
[německy]: A což teprve, až v ní budou
seděti Němci!) Ať stojí v čele
kdokoliv, ať kdokoli vede ministerstva, to je pro věc
úplné lhostejno. To jsme už prožili. Viděli
jsme již přicházeti a odcházeti nejrůznější
vlády, počínaje Kramářem
přes mezinárodního, prý Němcům
nakloněného soc. demokrata Tusara, přes
starého Rakušáka Černého až
k ministru vyrovnání Benešovi, kterému
tento titul byl propůjčen Němci těšícími
se nadějí s prominutím poplatků. Myslilo
se, že Beneš musí v zájmu své
zahraniční politiky nezbytně také
uspokojiti Němce uvnitř země. Po něm,
když úkolu svého nesplnil, přišel
Švehla. Všichni byli stejní, úplně
stejní, jak jsem předem řekl, ovládáni
stejným duchem, stejnou snahou porobiti německý
národ a vybudovati co nejrychleji, nejjednodušeji
a pokud možno s nejmenšími bolestmi český
stát národní. Lhostejno, zda sociální
demokrat či národní demokrat nebo strana
lidová či živnostenská. Mám vám,
pánové z německé strany, připomenouti,
co zlého spácháno bylo za soc. demokratického
ministra vyučování Habrmana na německém
školství, jenž zasadil našemu školství
nejtěžší rány a dal klidně
zrušiti tisíce a tisíce tříd?
Mám vzpomínati, že to byl sociální
demokrat Bechyně jako ministr vyučování,
který v té evropské školské ostudě
pokračoval, ošidil v rozpočtu německé
vzdělávací ústavy o mnoho milionů
ročně?
A zatím co němečtí studenti musí
strádati a hladověti, vyhazují se miliony,
i z německých daní, na ruské vystěhovalce
a studenty. Mám vám připomínati, že
to byl český národní socialista dr
Franke, jemuž jako ministru železnic padly tisíce
a tisíce německých úředníků
za oběť, kteří byli bez slitování
propuštěni a vyhozeni na dlažbu jenom proto,
že byli Němci? Jeho strana se tím ještě
chlubila. A těm málo německých úředníků,
kteří ještě mohli ve službě
zůstati, byl život výnosy ztrpčen. Bylo
jim zakázáno i mluviti vzájemně německy
pod pohrůžkou okamžitého propuštění
ze služby. Všichni němečtí přednostové
úřadů a ředitelé byli odstraněni.
Nebo mám vám připomínati, že
po dobu všech měnících se vlád
český agrárník Viškovský
jako předseda Pozemkového úřadu
vyvlastnil, jak praví ten krásný český
výraz, sta a tisíce hektarů německého
statku a půdy? Vyvlastniti! Tak nazývají
v tomto státě vyloženou krádež
německého statku a půdy, loupení půdy,
jež se provádí, není ničím
jiným, než krádeží. Tisíce
a tisíce úředníků na statcích
bylo bez slitování vyhozeno na dlažbu.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Žádám pana řečníka,
aby používal parlamentárních výrazů.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Myslím,
že je to velmi parlamentární výraz.
Tisícové německých úředníků
na statcích byli zbaveni chleba a všechny oprávněné
nároky na půdu byly odepřeny. Němečtí
uchazeči o půdu, především i
německé obce, byli se svými nároky
odmítnuti.
Chci vybrati jen jeden příklad z poslední
doby, jenž je přímo typickým, vyvlastnění
lichtensteinského panství Knížecí
Dvůr u Opavy. Tento zbytkový statek je pro hlavní
město Slezska a jeho okolí životní nezbytností.
Proto podnikla obec vše, aby získala tento zbytkový
statek ve svůj majetek, po případě
aby jej mohla najmouti. Všechny tyto snahy byly marny. Proti
zákonu a právu, jak se v posledních dnech
povídá, toto lichtensteinské panství
bylo dáno českému chráněnci
pozemkového úřadu. (Posl. inž. Kallina
[německy]: Darováno!) K tomu se ještě
vrátím, za jakých podmínek odevzdání
bylo provedeno. Je to pro opavské Němce rána
pěstí. Lze to ovšem snadno pochopiti, víme-li,
že pozemková reforma má především
plniti úkoly národní a sloužiti počešťování
německého jazykového území.
S jakou hanbou musíme to často při návštěvách
pociťovati, jestliže němečtí uchazeči
o půdu přijdou k českým přídělovým
komisařům, žádajíce o své
právo, jež jim podle zákona přísluší,
tam prosí, ale jsou odbýváni a namnoze vyhozeni.
Právě v posledních dnech byl vydán
výkaz o výsledku vnitřní kolonisace.
Práce byly již koncem dubna 1926 skončeny.
Ukazuje se, že bylo vytvořeno 59 nových kolonií
a že 1023 rodin kolonistů bylo poděleno 12.395
ha zemědělské půdy. Těmto novým
osadníkům byly poskytnuty úvěry 114
milionů. Musíme prohlásiti, že všichni
tito usídlení kolonisté příslušeli
jen k české, případně slovenské
národnosti, v četných případech
ke koaličním stranám, a dále musíme
prohlásiti, že všechna tato osídlování
provedena byla v německém jazykovém území,
nejvíce na jazykové hranici s vědomým
úmyslem a cílem, aby tento kraj byl co možno
rychle kolonisován. Žádá se ovšem
také nový miliardový úvěr k
tomuto účelu, aby těmto novým usedlíkům
byl umožněn na útraty i německých
berní rozvoj a počešťovací činnost.
To vše, pánové, stalo se a děje se pod
patronací pana Viškovského, a proto
musili jsme s bolestí cítiti, že právě
tento muž vystoupil jako první řečník
pro tuto předlohu, ruku v ruce s německými
stranami celními. To jsme pociťovali přímo
jako výsměch německým stranám.
Budeme s důrazem podporovati také návrh českých
sociálních demokratů, kteří
konečně chtějí poněkud odhaliti
tajemství zbytkových statků. I my chceme
viděti, jak se kdo obohatil německým majetkem,
za jaké ceny se takové zcizování provádělo,
chceme viděti, komu připadl německý
statek a půda. Jak nestoudně se postupovalo, ukazuje
příklad z posledních dnů. Prováděla
se pozemková reforma na statcích mladého
nezletilého Aehrenthala na Hrubé Skále. Majiteli
bylo uvolněno něco z jeho zabrané půdy,
avšak pod podmínkou, kterou zástupce nezletilého
majitele přijal, že správa hradu Trosky s nejbližším
okolím ve výměře 3 ha bude bezplatně
odevzdána českému klubu turistů, tedy
s podmínkou, že německý majetek bude
bezplatné odstoupen. Koldštýn je druhým
takovým příkladem. Zámek před
krátkým časem vyhořel. Majitel Liechtenstein
dostal příkaz, aby jej nově postavil, aby
mu později mohl býti odňat. Nevěříme,
že ten člověk bude tak hloupý, aby na
tento český návrh přistoupil.