Vaše zákonodárství nezná velkorysých
úkolů, ani jasné orientace. Pracujete jenom
od případu k případu - vidíme
to zde - abyste udrželi skromnou většinu. Vašemu
jednání a konání schází
jasný cíl, schází důslednost
a na vás lze použíti slova, která stojí
ve slavném pražském zpravodajském listě
z Výmaru z 10. srpna 1546, ve slavném listě
vašich dějin, kde se praví: "Jsem přesvědčen:
Čechové sami nevědí, na čem
jsou, co mají konati anebo opomenouti." Trpké
slovo z roku 1546 platí také pro dnešní
Čechy. Rozpad ve vašich řadách byl nejprve
takový, že jste po celé týdny parlament
vyřadili. Avšak nyní touha po koalici zase
oživla zcela mimořádně. Přes
všechny boje české strany nestrhly mostů
k sobě. Ukázalo se zřejmě při
projednávání těchto předloh
v sociálně-politickém výboru, že
chcete zase obnoviti koalici a že jsou všechny plachty
napiaty, abyste zakotvili zase v přístavu nové
koalice a slunili se v nové ministerské slávě.
Úřednický kabinet bude potom poslán
jako politický parlamentní nouzový výbor
k mrtvým: Mouřenín vykonal svoji povinnost,
mouřenín může jít. V sociálně-politickém
výboru debatovaly bývalé koaliční
strany proti sobě přece jenom pro zdání.
Když vyskytly se při některém paragrafu
vážné neshody mínění,
pomohly si strany tím, že bylo usneseno odložiti
hlasování o tomto paragrafu, aby byl získán
čas k novému vnitřnímu obchodování.
Stydlivá láska ke koalici a touha po koalici dříme
jako před tím ve vašich srdcích. Na
bývalé koaliční strany hodí
se tudíž velmi dobře výrok Heinův:
"Blamier mich nicht, mein schönes
Kind, und grüß mich nicht unter den Linden, abend -
im Herbste - wenn wir alleine sind, wird sich schon alles finden.
(Posl. Hackenberg [německy]: To je také u vás!)
A u vás se také všechno najde. V prvním
vydání zažili jsme to při sociálním
pojištění. Přes všechny koaliční
sváry a spory a přes cla a kongruu budete brzy slaviti
zasnoubení své koalice.
Předloha o státních zaměstnancích
byla patrně popudem k prvnímu příměří,
a až bude rozřešena otázka úhrady,
nastane příměří úplně.
Boj vašich mužů, poslaných do výboru,
nebyl bojem otevřeným ve frontě, byl to jenom
zápas zdánlivý, byl to jenom zápas
pour le drapeau, sloužící k tomu, aby kryl
ústup a vybledlou čest stranického praporu.
Když jste mezi sebou upravili sporné paragrafy a shodli
se v tom směru na společném znění,
nedověděli jsme se to snad z úst zpravodajových,
nýbrž mohli jsme to čísti na příklad
předem v ranním a večerním čísle
"Národních listů". V tom je zřejmá
neúcta k zástupcům lidu, nikoliv snad jen
k zástupcům oposice. Zdá se, že "Národní
listy" a také druhé časopisy jiných
stranických směrů, které již
dříve si dovolily indiskretnosti, povýšily
na politické stranické bible "obnovené"
koalice; "obnovená" koalice přichází.
Váš postup proti nám v sociálně-politickém
výboru byl bezohledný! Politická mašinerie
nově přicházející koalice fungovala
již bezvadně a všechny německé
a jiné oposiční návrhy zmizely bez
výjimky v propadlišti. Zůstali jste i dále
věrni svému názoru a jste jako před
tím hrobaři jakéhokoliv parlamentního
projednávání. Je nápadno také,
že nechcete - chci ponechati stranou, zda úmyslně
nebo neúmyslně - viděti ladem ležící
a nepoužité prameny daní. Nejlepším
a dosud nedotčeným daňovým pramenem
by bylo, kdyby byla přejimatelům laciných,
vlastně darovaných zbytkových statků,
jichž nabyli z pozemkové reformy, uložena nová
mimořádná dávka z majetku. Tito lidé
dostali půdu za směšné ceny, proto jsou
také zvláště povinni více platiti.
Daňové výnosy a stát nemají
co darovati. Jako venkovská strana vždycky jsme usilovali
o rozumnou spořivost, o šetření na správném
místě. Avšak vaše úsporná
komise, která tak nadmíru hlasitě byla svolávána,
zůstala nám dodnes ještě dlužna
podrobnou zprávu. K spořivosti by bylo všude
dosti dobrých podnětů. Již legační
radové z československých vyslanectev dostávají
prý podle domácích peněz 350 tisíc
Kč platu. Kolik milionů se tím zbytečně
promrhává! Zde, kde by v první radě
byla na místě restrikce, zdá se, že
se jí vyhýbáte. Falešná ješitnost
nutí vás k tomu, že konkurujete v tom směru
s velmocemi. Zkrácení vojenské služby,
kterého požadují široké kruhy obyvatelstva
a čímž by se ušetřily velké
sumy, ztroskotává o vaši imperialistickou orientaci.
Podpory různých vystěhovalců přesahující
normální lidskou pomoc, pohlcují rovněž
mnoho milionů. Přestaňte překládati
zaměstnance na Slovensko, nebo to omezte aspoň na
nejmenší míru, aby odpadlo vnadidlo mimořádných
přídavků, které způsobují
milionové vydání, a bude ušetřeno
také množství zbytečných cestovních
diet a jiný bezúčelný náklad.
To se vás však všechno netkne. Vy, bohužel,
neuposlechnete našich rad. To víme. Peníze
se vyhazují plnýma rukama, když jde především
o to, poškoditi německou državu.
Kromě toho přichází tento zákon
pro mnoho restringovaných Němců příliš
pozdě. Tato osnova nám dává žádoucí
podnět, přednésti tu tyto stížnosti,
které přece tvoří jenom malý
zlomek našich stížností. Úřednický
kabinet převzal těžkou úlohu odstraniti
s cesty všechny kameny a uvolniti dráhu pro nové
mocenské choutky nové nepřirozené
koalice. Jedno jest však zřejmo a jasno, jedno můžeme
vám říci: Takovými methodami nevytvoříte
zde nového Švýcarska, neřku-li novou
velkou Pan-evropu. Takové methody vedou k propasti a stanou
se nejenom pro nás, nýbrž pro všechny
národy tohoto státu, také pro vás,
zkázou. My vaše methody nemůžeme zameziti,
avšak můžeme vás varovati, jako vás
varoval váš vlastenec dr Rieger, když pravil:
"Přílišné broušení
ozubí nůž!" Avšak výstrahy
přicházejí v životě národů
- také to je stará zkušenost - vždycky
příliš pozdě a dodatečně.
Jedno však jest jisté: Žádné odstrkování
a žádné utlačování, jež
musíme snášeti, neohne šíje našeho
sebevědomého národa, neboť každá
křivda a každé bezpráví se jednou
na světě vymstí. To je naše otevřeně
a poctivé stanovisko.
Neodkládejte a jednejte s menšinami spravedlivě.
Revidujte sami veškeré své pochybené
zákonodárství, které pro nás
znamená finanční, politickou a kulturní
Golgotu. Volte sami, máte to ve své ruce. O náš
vlastní osud není a nebude nám nikdy úzko.
Vaše zákonodárství, které nám
Němcům a všem druhým menšinovým
národům kopá hrob v každém směru
a ve všech věcech, nemůže býti
označeno za zákonodárství ideální.
Proto jsem použil této příležitosti,
abych jménem své strany dal průchod našim
vážným a těžkým stížnostem.
(Potlesk stoupenců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
O slovo se přihlásil dále pan posl. Ježek.
Uděluji mu je.
Posl. Ježek: Slavná sněmovno!
Budiž mi dovoleno, abych promluvil jako první řečník
z plena pro tuto předlohu, abych promluvil při otázce
neobyčejně důležité v době
nesmírně vážné. Návrh
nového požitkového systému pro státní
zaměstnance, který konečně stal se
předmětem jednání plena tohoto zákonodárného
sboru, dotýká se svým významem a důležitostí
všech vrstev obyvatelstva celého národa a celého
státu.
Nejde, prosím, o nějakou nepatrnou třídu
nebo o část celku, jde naprosto o stát celý.
Otázka státní administrativy je otázkou,
s níž stojí a padá politický
a hospodářský význam státu,
neboť státní administrativa je personifikací
- zosobněním - státu samého vůči
všem jeho vrstvám a součástkám,
vůči vnitrozemským příslušníkům
i vůči celému okolnímu světu.
Je tudíž význam státní administrativy
ohromný a proto není divu, že otázka
státních zaměstnanců nepřichází
na toto zákonodárné forum poprvé a
domnívám se, že také ne naposled. Každý
stát, který chce žíti, musí býti
založen na poctivosti a spravedlnosti. Proto musíme
se snažiti, abychom měli státní zaměstnance
poctivé, pilné, spokojeně a hlavně
spravedlivě odměňované za velmi důležitou
práci pro stát a lid. Proto nemůže nám
býti lhostejno, jak budou placeni státní
zaměstnanci, kteří vybírají
daně, spravují státní finance, chrání
život a majetek občanů, rozsuzují spory,
obstarávají dopravu, vychovávají mládež,
starají se o regulaci života hospodářského,
společenského a kulturního, tedy kteří
svým zásahem stýkají se se všemi
vrstvami obyvatelů tohoto státu. (Výborně!)
Proto je s podivem, že otázka státně-zaměstnaneckého
požitkového systému přichází
do plena tohoto zákonodárného sboru teprve
nyní. Představte si, že zákon, na nějž
čeká zoufale přes 300.000 nedočkavých
služebníků zřízení státního,
kteří jistě se svými rodinami dosahují
počtu 1 milionu osob, jde již od roku 1924 křížovou
cestou, nedůstojnou tohoto parlamentu a tohoto státu.
Když přešla většina českého
úřednictva ze starého Rakousko-Uherska do
služeb naší republiky, čekala s dychtivostí,
s radostným očekáváním a mladistvou
touhou po nových poměrech nápravu poměrů
starých, obrat k lepšímu po stránce
finanční i ideové. Český úředník
v Rakousku-Uhersku, to je kapitola psychologická sama pro
sebe. Velmi mnozí, kteří milovali horoucně
svůj národ, kteří nenáviděli
svého zaměstnavatele, čekali toužebně
na den, který učiní konec nešťastnému
ideovému rozpolcení mezi povinností a láskou,
a který učiní z úředníků
cizího státu úředníky státu
vlastního. A já vzpomínám na všechny
oběti rakouské persekuce mezi státními
úředníky a konstatuji, že nebylo mezi
českým úřednictvem málo těch,
kteří za světové války prokázali
služby nedocenitelné ve prospěch vítězství
idee československého státu, a že velmi
mnozí státní úředníci
projevili větší chrabrost a nebojácnost
před rakouskou persekucí, nežli mnozí
politikové, kteří nyní za republiky
hlásají s tribun hesla revoluční a
protistátní. (Výborně!)
Když přišel 28. říjen roku 1918,
den, jímž vláda věcí lidu českého
vrátila se zpět do rukou jeho, bylo to opět
české státní zaměstnanectvo,
které mělo lví podíl na hladkém
průběhu tohoto převratu, a musím zejména
zdůrazniti na př. neobyčejně velké
zásluhy železničního zaměstnanectva,
které tím, že ihned postavilo se do služeb
československého státu, umožnilo jeho
vytvoření, jeho zásobování
a jeho upevnění. (Výborně!)
Úkoly nového státu dolehly na státní
zaměstnance velmi těžce. Nový stát
byl by potřeboval k svému skutečnému
zrození klidu a spolupráce všech vrstev. Ale
místo toho poválečná psychosa, která
zachvátila svět, unavený válečným
dobrodružstvím, vynucovala splnění nových
a nových požadavků, rozmnožovala státní
úkoly do nekonečna, množila ústředny,
ministerstva, zkrátka, rozšiřovala rozsah pomoci
a zásahů státních do nekonečna.
Nikdo nechce choditi sám, každý chce berle
od státu, a tak agenda státní roste a roste,
není možno zvládnouti rozběhnuté
poměry, zvláště když velká
část státního zaměstnanectva
musí na pomoc novým částem státu
československého, Slovensku a Podkarpatské
Rusi, kde za maďarského režimu neměli
toho štěstí, aby měli své vlastní
úředníky. Není divu, že toho
stavu využívá kde kdo. Lidé, kteří
ani svým vzděláním, ani svými
schopnostmi nebyli nikdy určeni pro kariéru úřednickou,
dostávají se pomocí legitimace politických
stran do úřadů, a známá úprava
z r. 1920 uzákonila mnoho z tohoto chaosu po stránce
nivelisační a desorganisační, takže
dochází k nesrovnalostem, které roztrpčení
úřednictva neobyčejně stupňují.
Honorování práce a výkonů zatlačeno
je naprosto honorováním rodinných poměrů.
Ne, že bych, prosím, mluvil vůbec proti honorování
zvláštních poměrů rodinných
- to bylo poválečnou sociální nutností
- ale nelze naprosto ani v tak výjimečných
dobách přenášeti důraz se skutečné
práce jen na potřeby rodinné. Je jistě
v zájmu státu, aby stát daňovými
a jinými úlevami chránil rodiny s větším
počtem dětí, ale nesmí se tak díti
na úkor skutečné práce, opravdové
odpovědnosti a výsledků předběžného
studia. Poměry, které se tím vytvářely,
charakterisuje malý příklad: U ředitelství
státních drah Praha-Jih v oddělení
III bylo zaměstnáno 105 zaměstnanců.
Náměstek přednosty tohoto oddělení,
tedy hodností, pořadím i odpovědnosti
druhý úředník tohoto oddělení,
byl, pokud se týče platu, na místě
čtyřicátém druhém, za čtyřiceti
svými podřízenými. To je jen jeden
běžný případ na ukázku,
kam vede tento systém, a mohl bych takových případů
ještě horších uváděti celou
řadu. Je to velmi starý úředník..
(Výkřiky.)... račte se zeptati svého
kolegy železničáře, řekne vám
o tom případě, jak je ten pán starý,
jak je zasloužilý a jaké má předběžné
vzdělání.
Zákon čís. 324 přinesl sice 75%ní
stabilisování základních platů
a také zvýšení místního
přídavku a určitý náběh
k většímu odstupňování,
ale mechanickým snížením podle tehdejšího
zlepšeného stavu hospodářského
snížil podstatně úspěch dobře
míněné snahy. Očekávané
trvalé zlepšení hospodářských
poměrů nenastalo a tím octli se státní
zaměstnanci ještě v neutěšenějším
stavu, který nutno označiti jako krutou sociální
nespravedlnost, jako těžkou bídu a nedůstojnou
odměnu za všechnu práci, oddanost a lásku
ke státu. Proto od roku 1924 ujímá se naše
strana iniciativy a v dlouhé řadě dokladů
strašlivé bídy a nouze uveřejňovaných
v "Národních Listech" zahajuje velký
boj za zvýšení platů státních
zaměstnanců. K tomuto volání přistoupilo
naléhání naší parlamentní
delegace, aby se přistoupilo k rychlému řešení
otázky úřednické a při tom
náš zástupce v úřednické
"Pětce" parlamentní kategoricky žádal,
aby podkladem jednání byl oficielní návrh
Stavovské rady státních úředníků
a Odborového ústředí úřednických
spolků.
Naší straně dlužno tedy přiznati
iniciativu v celé akci zlepšovací a dlužno
přiznati, že ona to byla, která vždy byla
ochotna přinésti všechny oběti, jen
aby skutečně k úpravě došlo.
Konstatuji, že není naší vinou, že
tato snaha naší strany neskončila konečným
vítězstvím již tehdy a že výsledek
omezil se na pouhé přídavky, které
neuspokojily nikoho a které byly pouhou, abych tak řekl,
malou podporou v nejkritičtějších chvílích.
Současně uznala však vláda, že
je nutno přistoupiti k vážnějšímu
řešení celé úřednické
otázky a že je nutno připraviti nový
požitkový systém, který by dal naší
státní administrativě novou strukturu, nové
rozřadění a nové podmínky k
dalšímu vývoji. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Aby úkon tento byl umožněn, přistoupilo
se na základě zákona čís. 286
k restrikci státních zaměstnanců a
přislíbila se velká reforma státní
správy. Mohu projeviti jen hluboké politování
nad tím, že k reformě státní
správy stále a stále nedochází,
že všechno to přetěžování
státu novými úkoly, komplikování
novými instancemi, neusměrnění kompetence
jednotlivých státních resortů trvá,
zatím co právě v tomto nedostatku organisace
státní správy lze hledati velmi mnoho příčin
nepoměrně velkého nákladu naší
administrativy. Dlužno toho litovati tím více,
čím dalekosáhlejší nerozřešené
správní problémy před námi
leží. I když ponecháme stranou velkou
administrativní otázku slovenskou, jsou zde ještě
stále velké nerozřešené problémy
správní, které mají svůj původ
jednak v otázce zemské samosprávy, jednak
v otázce župní, stejně jako v otázce
poměru samosprávy k státní správě,
centralisace k decentralisaci, zmenšení počtu
ministerstev, úpravy kompetencí a jiných
důležitých problémů, jichž
rozřešení by znamenalo přiblížení
se ke klidnějším, konsolidovanějším
poměrům ve státní správě.
Ale, bohužel, k nové úpravě státní
administrativy nedošlo, zatím však jen k restrikci,
ke kroku, který učinily téměř
všechny státy před námi a který
znamená přece jen těžkou a tvrdou skutečnost
pro státní zaměstnance.
Naše restrikce, pravda, byla provedena proti jiným
státům po stránce finanční
daleko sociálněji, na příklad liberální
postup pensijní, značné odbytné, ale
pokud se týče právního postavení
úřednictva, možno si říci zcela
upřímně, že stabilita jeho byla porušena
a ježto ještě stále restrikční
zákon je v platnosti, je přece úředník
nedostatečně chráněn proti eventuelnímu
bezpráví se strany svého ministra, který
se stal de facto nejvyšším rozhodčím
o jeho existenci, neboť velice široké znění
zákona č. 286 připouští i eventuelní
pensionování úředníka, který
konal svou službu dobře, poctivě a spolehlivě.
Obrana soudní potom vzhledem k širokému znění
zákona je velice problematická. Tohoto stavu, bohužel,
bylo využito v některých resortech a tak dostala
se restrikce na zcestí, na které nikdy přijíti
neměla. Bude povinností parlamentu, aby po uzákonění
požitkového systému obíral se zákonem
restrikčním, a buď jeho zrušením
nebo novelisací, která by jasně vymezila
důvody k restrikci, přispěl alespoň
do budoucna k opětné obnově právní
neodvislosti poctivého, svědomitého, nahoru
i dolů povinnost svou konajícího úředníka.
(Tak jest!)
K hospodářské úpravě připojte
také úpravu právní. Nedělejte
z úředníků sluhy politických
stran (Tak jest!), ale povyšte právo a zákon
nad stranickou výbojnost. (Tak jest!) Všechna
reforma správy nebude znamenati nic, když nebude morálního
základu, když úřednictvo nebude finančně
zajištěno proti svodům korupce a právně
proti stranické politice a stranickému teroru zdola
i shora. To je důležitý právní
ideový podklad, který je pro zdárný
vývoj administrativy nezbytný.
Jak jsem již řekl, nejcennější
pro úřednictvo bylo, že vláda uznala
jeho neudržitelný stav. Věřil tudíž
každý, že r. 1925 přijde toužebně
očekávaná a slibovaná úprava
platů státního zaměstnanectva. Ale
rok 1925 byl příliš přeplněn
nervosním napětím stran, které před
tím svorně pracovaly při namáhavé
výstavbě československého státu.
Nejprve boj o klouzavá cla, boj o Marmaggiho, o list slovenských
biskupů, to všechno oddálilo státně
zaměstnanecký systém až do druhé
poloviny roku a tato druhá polovina roku, která
úplně při dobré vůli mohla
stačiti na zdolání celého požitkového
systému, byla náhle naplněna voláním
po nových volbách, které vedlo k volbám
15. listopadu roku minulého a k nynějšímu
parlamentu. I svědomitému historikovi bude vždy
nejasno, proč vlastně musily se konati v listopadu
1925 volby, když zde byl parlament, který měl
dostatečnou státotvornou většinu, který
dokonce odhlasoval rozpočet, a náhle musil býti
rozpuštěn a nahrazen parlamentem novým. Konstatuji
s tohoto místa, že nový parlament za dobu více
než půl roku, kterou mohl zasedati ještě
parlament starý, neudělal nic kromě věčných
sporů, hádek a bezohledných, ale hlučných
demonstrací. Lituji toho velice, ježto předčasným
rozpuštěním starého parlamentu nejvíce
postižen byl právě požitkový systém
státního zaměstnanectva, neboť všechny
debaty a práce ve staré úřednické
desítce, celých těch drahých 80 hodin
padlo pod stůl před justamentem předčasných
voleb. (Tak jest!) A tak přichází
požitkový systém před novou sněmovnu.
Domnívám se, slavná sněmovno, že
ten, kdo zavinil předčasně rozpuštění
parlamentu, způsobil dnešní obtížnou
situaci neboť kdyby byl býval požitkový
systém vyřízen v parlamentě starém,
který rozřešil otázku sociálního
pojištění, klouzavých cel a listu slovenských
biskupů, tedy různé kompensační
objekty, nebylo by došlo k onomu začarovanému
kruhu, k onomu stálému jungování či
vázání osudu této důležité
předlohy jinými předlohami. (Tak jest!)
Toto jungování je jako pohádka o slepičce,
která běhala pro vodu umírajícímu
kohoutkovi. Také naše strana běhá od
jedné strany ke druhé a hledí ústupky
odstraniti nemožný hrozný stav našeho
úřednictva. Kdyby sněmovně nepodařilo
se i proti egoismu stranickému rozřešiti životní
otázku státních zaměstnanců,
byla by v obavách, že jako v té pohádce
bude donesena voda kohoutkovi až zemře. Prohlašuji,
že každý odklad znamenal by, že necháváme
v srdcích státního zaměstnanectva
umírati lásku k jeho úřadu, ale co
je nejhoršího, umírati eventuelně lásku
ke státu. (Výborně!) To je věc
přímo úžasně nebezpečná
a vyzývám všechny strany, aby domyslily všechny
důsledky této politiky do budoucna pro stát
a národ.
Konstatuji, že tento stav naší politiky námi
zaviněn nebyl, ale že každý musil tento
stav po všem, co předcházelo, předvídati.
V našem parlamentním životě zahostil se
totiž po převratu princip čísla, princip
moci proti principu ideí. Podotýkám, že
to byla naše delegace, která proti tomuto principu
bojovala a ukazovala, že princip čísla a moci
vznikl z tvrdého názoru pruského militarismu
proti ideím malého národa a zejména
proti ideím našeho národa. (Hlas: Až
do celního návrhu!) Zcela správně,
až do celního návrhu. Já k tomu přijdu.
- My jsme kolikráte stáli proti této theorii,
my, kteří tvoříme stranu malou počtem,
ale silnou ideou, jsme stále zdůrazňovali,
že v našem parlamentním životě měla
by idea potírati ideu, že by odpovědná
místa měla býti obsazována ne podle
politických stran, ale podle kvalifikace. Ale proti tomu
byla vždy odpovědí politika čísel,
politika mocenská, politika politického klíče.
Politickým klíčem byli jsme často
bezohledně biti a politický klíč a
mocenský princip byl politickým ideálem hlavně
rudozelené koalice a i potom stran, které ji tvořily.
Dokud se tento princip obracel proti nám a pomáhal
stranám socialistickým, kterých percentuelně
bylo ve starém parlamentu daleko více než v
dnešním, bylo dobře, ale jakmile se tento systém
obrátil proti části svých původců,
mluví se o znásilňování, rozbíjí
se parlament a zaujímá se stanovisko velmi výhrůžné
a bojovné.
Mohu klidně prohlásiti, že způsob dohadování
se na základě politického klíče,
jakož i systému jungování, tedy to všechno
není naším systémem, my jsme pro řešení
jiné, vždy a v každém případě,
a ne jen někdy, kdy se to právě některé
straně hodí k upotřebení. (Tak
jest!) My jsme ovšem musili, chtěli-li jsme se
vůbec dočkati této chvíle, kdy požitkový
systém dostává se do plena, bohužel,
přijmouti princip zanechaný co dědictví
rudozelené koalice, museli jsme tuto populární
předlohu přijmouti jungovanou s jinými dvěma,
v určitých kruzích nepopulárními.
Pro řešení otázky celní, tedy
jedné nepopulární otázky, která
byla z jedné strany jungována, šli jsme ovšem
v zásadě poměrně s lehkým srdcem,
a to proto, ježto vyřešení otázky
celní žádala národní solidarita
všech vrstev a stavů, zájem vrstev zemědělských,
zájem vrstev výrobních vzhledem k obchodním
smlouvám nutným pro export a konečně
zájem zaměstnanosti dělnictva ve výrobě
exportní.
Ostatně samy socialistické strany původně
pro zásadu byly a nikterak ji nezneuznávaly. Tyto
všechny složky byly velmi silným argumentem i
bez jungování. Ale že ani jinak nemohli jsme
jednati, ano že jsme jednali prozíravě, o tom
nejlépe svědčí většina
při sobotním hlasování, která
pohybuje se více než kol 30 hlasů. Nemohla
tudíž naše strana rozhodnouti ani svým
hlasováním ve prospěch oposice, ale kdyby
byla bývala v oposici, nikdy by nedosáhla těch
zlepšení ve prospěch konsumentů, kterých
aktivním spolupůsobením skutečně
dosáhla.
Litujeme velice, že strany socialistické, strany státotvorně
a koaliční v této situaci nešly společně
s námi a svými hlasy nedocílily ještě
větších úspěchů, kterých
naší malé straně nebylo možno docíliti.
Stejně je tomu s otázkou kongruy. My stojíme
neochvějně na principu odluky církve od státu
a věříme, že to je jedině možný
ideální stav, který jednou mezi státem
a církvemi nastane. Ale musím konstatovati, že
tento stěžejní požadavek všech pokrokových
lidí nikdy nebylo možno snadněji provésti
a prosaditi, než právě za rudozelené
koalice, kdy strana lidová ve vládě nebyla
a kdy počet jejích poslanců nebyl tak veliký
jako dnes. Nechápu politiku, která, když měla
možnost splniti tento ideál, nesplnila ho, a nyní,
kdy početnost strany lidové a ludové valně
ztěžuje možnost řešení, popírá
každou dohodu pro přechodnou dobu, i když naší
činnosti podařilo se mnoho změniti podle
přání nekatolických církví
a i když namnoze šli jsme za tato přání
a požadavky. (Výborně!)
Podnikáme tudíž všechno, abychom konečně
měli otázku státních zaměstnanců
rozřešenu, ale přesto přese všechno
zdůrazňuji, že otázka tak důležitá
neměla býti jungována vůbec ničím,
že měla býti vyňata z dosavadní
prakse, kterou jsme my nezavedli, již proto, že jde
o splacení starého dluhu, starého závazku,
mravní a čestné povinnosti tohoto parlamentu.
(Výborně!) Víme ovšem, že
žádný požitkový systém na
světě neuspokojí všechny vrstvy, že
také předložený systém má
mnoho vad a nedostatků, které jsme ze všech
sil snažili se odstraniti. Naši zástupci vzali
za základ návrh stavovské rady, přihlíželi
vedle toho k návrhům specielních sdružení
a organisací svazu vysokoškolských, středoškolských
a učitelských organisací, samosprávných,
účetních úředníků,
absolventů průmyslových škol a mnohých
jiných, ale z návrhů jejich nebylo bohužel
příliš mnoho převzato. A zvláště
v otázce převodové, vysokoškolské,
středoškolské a učitelské nedocílilo
se plného úspěchu, který vzhledem
k důležitosti těchto otázek bylo by
spravedlivo docíliti.
Zdůrazňuji zvláště, že lituji,
že nebylo možno plně uspokojiti požadavky
vysokoškoláků a středoškoláků,
kteří skutečně nejvíce trpěli
za minulé platové úpravy, stejně tak,
jako nebylo možno příznivě rozřešiti
otázku učitelů obecných i měšťanských
škol, plně příznivě, jak si oni
žádali a jak toho skutečně také
věc zasluhovala, poněvadž tímto řešením
byla by se překlenula propast, která svého
času se rozevřela mezi učitelstvem a ostatními
vrstvami a tímto způsobem mohla býti skutečně
srovnána uznáním a plným pochopením
těžkého úkolu a poslání
vychovatelů mládeže.
Přes to přese všechno nutno zdůrazniti,
že přijetím zásady vzdělání
a práce, dále vyřízením otázky
svobodných, novoženatých a novopensistů,
jakož i zlepšením platovým pro část
státních zaměstnanců umožňuje
se asi 70%ům státních zaměstnanců
lepší postavení. A máme-li čeho
potom litovati, je to, že se nepodařilo předloženou
předlohou dosíci zlepšení pro celých
100% státních zaměstnanců. Ovšem
lituji velice, že stále a stále odkládá
se řešení otázky úhradové,
která jako každá uhrada není populární,
a, bohužel, láska některých stran ke
státním zaměstnancům jde jen tam,
kde se nejedná o oběti úhradové, které
by státním zaměstnancům pomohly. Přes
to tato otázka musí se rozřešiti a doufám,
že podaří se překlenouti rozpory, které
musí zmizeti před předlohou tak velikého
významu.
Každý zákon, i nejšpatnější,
může býti při provádění
zlepšen, ale i nejlepší zákon může
býti prováděním změněn
na špatný. Při provádění
projednávaného požitkového zákona
bude hráti hlavní roli systemisace, tedy zesílení
principu odpovědnosti na přikázaných
místech. Apeluji na příslušné
činitele, aby systemisaci tuto prováděli
pro přechodnou dobu co nejliberálněji, ježto
jinak při převodu zaplnily by se jednotlivé
stupnice těmi, kteří před převodem
byli v korespondujících služebních třídách,
ale ti, kteří by měli přijíti
do vyšší platové stupnice proto, že
zastávají odpovědnější
místo, vůbec by se do vyšší stupnice
nedostali. Do budoucnosti budeme žádati skutečnou
unifikaci staropensistů s novopensisty, neboť podle
výměru vidíme, že je zde sice formální
unifikace, ne však unifikace požitková.