Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Jestliže zpravodaj v sociálně-politickém výboru Malík zdůrazňoval, že netrpíme nadbytkem úřednictva, nýbrž že, pokud jde o procento úřednictva k obyvatelstvu, stojíme na dvacátém místě mezi státy, tu se domníváme, že máme dosti důvodů, vážně o tomto tvrzení pochybovati, a to tím více, když přece všichni víme, že po převratě byl ustanoven veliký počet nových úředníků, poněvadž přece tenkráte tak mnohý se domníval, že již sama příslušnost k českému národu stačí, aby získal práva na státní službu a na státní zaopatření. Mnoho z těchto protekčních převratových dětí, které byste rádi setřásli, avšak jichž setřásti nemůžete, zatěžuje nejenom nyní finance, nýbrž také bezvadný chod správy. Tak mnohý z těchto lidí dal si tenkráte svoje vlastenectví velmi vydatně zaplatiti. Každý prý - opakuji to také dle hlasů českých novin - republiku stavěl a republiku budoval. V tlaku a lesku každého revolučního hnutí sluní se nejenom lidé, kteří takovému hnutí obětovali svůj život a celé své bytí, tu chtějí se také sluniti lidé polovičatí a demagogové. Od Kleona, demagoga starověku, až podnes táž tragická píseň, jenom se změněnými variacemi.

Po zmíněné již restrikci zemědělství přišla na řadu další restrikce druhých německých vrstev. Přišel na řadu státní zaměstnanec, především německý a také toho restrikce porazila. Každému udeřila jeho hodina a my cítíme všichni, že tato těžká nouze nás společně stíhá svými účinky. Německému školství zasadili jste nejtěžší ránu a mnoho mladých lidí jest bez místa a školou povinné děti našich občanů a sedláků musejí po obmezení škol konati těžké cesty v nehostinných horách. Zřejmě evropská kulturní ostuda. Samo neobsazování stolic na německých vysokých školách v Praze je nesnesitelno, mnohé stolice jsou neobsazeny. Obtíže při povolávání profesorů staly se rovněž nesnesitelnými a nutná nová obsazení stolic se zbytečně zdržují, z čehož stíhá jistě hlavní vina ministerstvo financí. Jenom u železnic bylo propuštěno ve 4 letech 42 tisíc osob, ovšem převážně Němců. Počet Němců v železniční službě klesl z 22% na 14%. To mluví za svazky. Nejenom, že se našim dětem ztěžuje docházka do německých škol, dokonce i nemocní a choří v horských krajích - a to budiž zjištěno při předloze o lékařích - musejí často posílati mnoho hodin k lékaři, poněvadž se opomíjí vytvořiti lékařské obvody, které již dávno byly požadovány. Nemocným vznikají tím velké škody a finanční zatížení. Uvádím jen dva příklady: Vítkovice v Krkonoších a Nemanice v okresu domažlickém.

Pozemková reforma jest snad poslední těžkou etapou restrikce, a tu byli obětováni němečtí dělníci a němečtí soukromí zaměstnanci v pozemkovém a lesním hospodářství, kteří všichni ztratili svá místa. Mnohý z našich krajanů a občanů dal s námahou a nouzí svého syna studovati, poněvadž nemůže přece všechny své děti zaopatřiti dědictvím, a nyní tak mnohý z nich byl beze všeho propuštěn a ocitl se bez chleba. Rozdělování zbytkových statků jest ještě kapitolou zcela pro sebe. Mnoho z nových majitelů nejenom zřejmě vyssává půdu, nýbrž přímo statky pustoší. Jeden z těchto majitelů statků v západních Čechách dal zkrátka bez milosti poraziti velké cenné ovocné aleje v nejlepším stáří nosnosti a zpeněžil je. Co vytvořila práce po celá desetiletí, ničí se jednou ranou. Mnohý z těchto nových majitelů nemá skoro žádný anebo jen ubohý stav dobytka, a to se potom nazývá povznesením výroby. Jmény můžeme v každé době posloužiti a naší povinností jest takové věci neskrývati. Vy zavíráte oči a necháváte spustnouti tisíce hektarů země. Za války bylo mnoho bídy, poněvadž vlastní výroba z různých důvodů nepostačovala. Sedlák byl ve válce a nebylo tu pracovních sil, umělého hnojiva atd. Dnes však, kdyby vypukla válka, musela by pro vaši pochybenou pozemkovou reformu již v prvních válečných měsících velká část obyvatelstva přímo zajíti hladem. Po restrikci došlo k opomíjení německých uchazečů při novém přijímání do služeb. Uvedu jen jeden případ, který se stal před několika dny. Mezi řediteli ústředního pojišťovacího ústavu není jediného Němce. Ani jeden Němec nebyl uznán za hodna býti povolán do tohoto ředitelstva. Zemské peněžní ústavy považujete za nejvlastnější svoji domenu a ani tam nenajde Němec místa. Dobrého Němce tu netrpíte, avšak jeho peníze přijímáte rádi.

Tato předloha je také předehrou pro nastávající správní reformu, o které se prý nově uvažuje. Vážnost a úsilí o reformu nutno vítati, avšak nervosita a přepjatost při reformách, které u nás ve všech oborech se rozšiřují a hledí si dáti zdání zcela zvláště a jedinečně dobré originality, nejsou odporučitelnými vlastnostmi opravdového administrativního systému. Naopak na místě byla by tu zajisté především mírná, klidná a vážná vytrvalost. Jako německý sedlák a řemeslník, tak také německý státní zaměstnanec nenáleží k miláčkům tohoto systému. Státní zaměstnanci mají mnoho a různých vážných stížností, které s nimi národ sdílí. Zprvu se nám všechno slibovalo, svobodné lepší Švýcarsko, ba již jen scházelo slibovati nám nebe. Místo těchto slibů dožili jsme se mnoha zklamání. Mrskali nás naopak důtkami a škorpiony. Nevěřte přece, že našemu prostému venkovanu a celému našemu národu jest lhostejno, když jeho synové jsou překládáni z milé otčiny a vyháněni. Tak mnohý smutný osud je způsoben těmito tvrdými opatřeními. Náš německý venkovan jest politicky zralý a stojí duševně vysoko a chce, aby jeho synové a veškeré stavy jeho národa zůstaly zachovány v plné životní síle.

Nutno také vážně vytýkati oblíbené překládání státních zaměstnanců. Je již samo o sobě těžkým bezprávím, když je státní zaměstnanec, který se zapracoval do svého oboru - a v tom směru také dostáváme na to stížnosti - přeložen do jiného oboru jemu úplně cizího, kde přece nemůže se zapracovati hned, nýbrž po několika letech. Tím těžce trpí veřejná služba a především právo obyvatelstva. Tím se z úředních spisů stává skladové zboží a vzrůstá nespokojenost lidí čekajících na vyřízení svých aktů. Již dnes to neklape v mnohých odvětvích veřejné správy. Mezi jiným poukazuji jen na to, kolik tisíc daňových rekursů čeká ještě na vyřízení a kolik věcí dříme u okresních a zemských finančních ředitelství a u jiných úřadů. Pan ministr financí v dobrém úmyslu projevil naději, že do konce roku 1926 budou všechny daňové rekursy vyřízeny. Jak bychom mu byli vděčni, kdyby to - ovšem spravedlivě - dovedl! Tohoto zmenšení daňových rekursů, na něž již čekáme, bylo by si přáti více než toužebně. Byl by nejvyšší čas, aby tyto neutěšené poměry, tento neudržitelný stav byl odklizen. Jsme pevně přesvědčeni, že pan ministr financí snad přes svoji dobrou vůli - také pan ministr financí dr Rašín to slíbil - nebude moci dosáhnouti, aby jeho příslušný slib již 31. prosince byl splněn. Takové dárky jsou zde pohádkovým zjevem.

V dalším nutno se tázati, co se stane se splacenými ohromnými sumami dávky z majetku? V tom směru očekává obyvatelstvo konečně jasnou a bezvýhradnou odpověď. Náš vzdělaný dorost hledí se dostati za hranice, aby si v jiné zemi opatřil snesitelnou existenci. I tyto snahy ukázaly se bezvýslednými, neboť všechny brány do ciziny jsou zavřeny a zataraseny. V mnoha povoláních inteligence jest velký počet nezaměstnaných a tak mnoho inteligentů připadá dnes starým rodičům na obtíž. Jak to vypadá u nás, ukazuje mezi jiným tato známá skutečnost: V českém zemském správním výboru nebyl po mnoho let ustanoven ani jediný německý úředník, od roku 1913 ani jediný německý konceptní úředník. A to má býti právo v této zemi? Restrikce nemohla proto především přinésti očekávanou finanční úsporu, poněvadž v patách za ní následovalo hromadné přijímání nových sil. Protestujeme proti tomuto hromadnému přijímání, které přineslo nové finanční zatížení. Vy nám chcete vypočítávati, že finanční účinek restrikčního zákona přinesl v rozpočtu r. 1926 velké úspory, a to zmenšení osobních výdajů asi o 240 milionů. Po odečtení všech nároků bylo prý ušetřeno 79 milionů. Tato restrikční úspora jest pro nás číslicí nedokázanou. Naopak můžeme všude i ve svých skromných venkovských okresech konstatovati, že - abych uvedl jenom malý příklad - podstatně vzrostl počet četníků, orgánů důchodkové kontroly atd. Kde dříve stačily dvě síly, bylo ustanoveno často více než dvakráte tolik. Při restrikci zažili jsme kromě toho také často divadlo, že úředník byl propuštěn a že potom v nejkratší době, aby stroj nezůstal státi, musel býti zase přijat jako úředník smluvní, takže pense a plat smluvního úředníka splynuly. Zapracovaní a osvědčení odborníci jsou odstaveni, nováček, který si neví rady, zdvíhán je na štít. Velká část všech vašich zákonů měla by tedy podle řečeného míti v podstatě název: Restrikce německého národa.

Také zákon o sociálním pojištění vám brzy poskytne vhodnou příležitost dostati pod střechu množství politických protekčních dětí. Dále měl by býti odstraněn škodlivý systém, že se oceňují úředníci podle své politické příslušnosti. Nutno jednou učiniti konec této závislosti úředníků na politických stranách. Nebudete míti štěstí s takovými úředníky, kteří se předem politicky nápadně vyhranili, aby pomocí strany velmi blízké všemocné vládě dostali se rychleji na postupovém žebříku nahoru. Takové zjevy ukazují, že jsme dále než jindy od opravdu demokratické podstaty, od opravdu vzorné správy. S tím učiníte tytéž zkušenosti, jako jste je učinili s volebním právem vojáků a s pochybeným volebním právem do obcí. Tím spějete k poměrům, že každý korteš bude se domnívati, že má právo požadovati pro sebe úřednický dekret nebo důstojnický patent. Každá státní správa bez výhrady má se vyhýbati klice stran, a nemá býti kontrolováno a poručníkováno svobodné právo na projev mínění a politická orientace státních zaměstnanců sama o sobě. Zasloužilí staří úředníci jsou při povyšování bez udání důvodů opomíjeni. Tyto poměry jsou trvale nesnesitelné. Mnoho českých státních zaměstnanců často si ani nepřeje přeložení do německého území, poněvadž nerozumí nářečí našeho lidu, a tím jest jim úřadování podstatně ztěžováno. Nejlepší místa v našem území připadají často těm, kteří podali průkaz o schopnosti, že vydatné věci mohou vykonati v národnostní nesnášenlivosti. Dnes stačí malicherné osočování, aby člověk sešedivělý ve věrném plnění povinností byl postaven do špatného světla. Státní zaměstnanci se kdysi domnívali, že mají v předpisech služební pragmatiky účinnou ochranu, avšak i v tom se mýlili. Také se slovenské strany bylo opět poukazováno na to, že se tam uplatňuje snaha překládati slovenské státní zaměstnance na Moravu a do jiných území, aby byli odcizeni domovině. Ba, mám po ruce eklatantní důkazy, že i čeští zaměstnanci jsou osočováni od emisarů a zástupců vašich různých jednot posílaných do našeho německého území. Mnoho českých listů získává si smutnou slávu, že i své vlastní lidi bez důvodu pranýřují jenom proto, poněvadž - používám příznačného drastického výrazu takového postiženého člověka - "nesnědí denně tři Němce k přesnídávce". Domnívám se naopak, že byste si měli vážiti těch málo státních zaměstnanců, kteří dovedou i při své české národnosti neurážeti citu německého obyvatelstva, vlastnost to, kterou má míti nejenom každý vzdělaný člověk a tudíž tím spíše každý státní zaměstnanec, nýbrž kterou podle mého mínění míti musí. Se šovinisty stát nevybudujete, se šovinisty ho zničíte. To je naše jasné a zřejmé přesvědčení a dějiny států a národů poskytují pro ně pádné a nevyvratitelné důkazy. Národy, které chtějí kopati jámu jiným, často samy do ní padnou, a nouze tak zvaného vítězného národa, Francouzů, smrtelný pád franku, valuty národa vítězného a velmoci, omezení spotřeby chleba a masa a jiná hrozící omezení ve Francii mohou druhým šovinistickým velikášům, skromným malým státům, Pygmeům východu rovněž otevříti oči, nejsou-li slepí, a ukázati jim, kam vede cesta těžké nenávisti a kam vede cesta dobrého míru.

Zde na tomto místě budiž vzpomenuto také jiného nenávistníka, Mussoliniho, který projevuje v poslední době zvláštní zájem o Československo. U nás je v této věci však nejpříznačnější, že nesvoboda jde tu tak daleko, že ani politika Mussoliniho nesmí býti již veřejně v tomto státě kritisována. Mussolini dělá si, jak se zdá, nárok na palmu politické neomylnosti. Císařové a králové a každý, koho porodila smrtelná žena, musí uvolniti cestu kritice. Mussolini nemá výsadního listu, nemá monopolu vyhýbati se kritice. Ten vlašský přecitlivělý pán mýlí se velice. My si nedáme zardousiti a zaškrtiti volnou kritiku a volný projev mínění. Budiž to zde řečeno veřejně. Je kulturní ostudou, jak se jedná s Němci v jižních Tyrolích. Zdejší italský vyslanec není naším pánem a my nejsme jeho čeledíny, a není na místě, že naše vláda svými orgány ještě vychází vstříc těm holomkům, aby znemožnila volnou kritiku. Zdá se, že u nás Mussolini požívá proti útokům na svoji politiku více ochrany, než president tohoto státu při osobních útocích svých vlastních soukmenovců. Ovšem to jest věc, kterou si sami mezi sebou musíte vyříditi. Chce-li duce Mussolini skutečně konati něco příkladného, pak ať uvolní cestu úplnému osvobození a bez náhrady, nikoli jenom zdánlivému osvobození italských sedláků, kolonů, jichž bídu znám, kteří jsou utlačováni a utiskováni městskou šlechtou, a ať osvobodí své vlastní lidi a nepátrá po jiných "nevykoupených". Ať italští pánové ve staré Ostruhové ulici mírní svoji přecitlivělost a myslí na to, že my na příklad nedáme si nikým vzíti právo přibíti na pranýř dějinnou skutečnost, že jejich odpovědní mužové porušili spojenecké slovo.

Že se také na Slovensku nepostupuje spravedlivě a řádně, jest viděti z toho, že se organisují všichni Slováci, jichž žádosti o přijetí do státní služby byly vyřízeny zamítavě. Tato organisace má vésti v evidenci všechna vypsaná místa a podrobně vyšetřovati všechny případy odmítnutých žádostí. Zdá se, že také za Skalicí není mnoho, velmi mnoho ve vzorném pořádku. V sociálně-politickém výboru byl dokonce zamítnut návrh, aby slovenští úředníci byli kvalifikováni slovenskými představenými. Vy jste tento návrh zcela krátce zamítli, čímž jste si jistě nezískali souhlas nejen všech vážně myslících Slováků, nýbrž ani nás, poněvadž požadujeme pro své lidi totéž. V tomto návrhu dřímal malý, takřka jen formální požadavek sebeurčovacího práva slovenského národa. Ani tento nepatrný požadavek nebyl splněn. Zástupci slovenští požadují slovenské úřední řeči. Vynořuje se tedy nový jazykový konflikt. Slovenčina nepovažuje se za rovnoprávnou s češtinou. Slováci požadují od každého úředníka bez výjimky zkoušku ze slovenského jazyka a jest velmi příznačno, aniž bychom chtěli v tomto vašem vnitřním sporu rozhodovati, že slovenští interpelanti požadují, aby bylo vyloučeno vyučovati češtině a slovenčině jako jednotnému předmětu. To jsou hluboké rozpory, které tu existují a nedají se popříti a které se zrcadlí již v historickém boji o jazykovou jednotu a nejednotu. Schvaluji-li slovenský názor - udržení slovenského nářečí - musím však na druhé straně hluboce litovati, že při přísaze jednoho německého senátora ze Svazu zemědělců stal se případ, že slovenský senátor považoval za svou povinnost vytýkati německý slib německého švábského sedláka. Je to snad nejnovější charakteristická předehra pro autonomii Slováků, kterou jsme dosud věrně podporovali. Za tuto předehru musíme se pak ovšem při nejbližší příležitosti a obzvláště poděkovati. Má snad na Slovensku vzniknouti nový pražský centralismus nefalšovaného vydání? Bojují-li Slováci za svoji řeč a za samosprávu, pak nesmějí proti svým opětovně daným slibům zasazovati vlastním menšinám ránu dýkou. Nebo budou snad slovenští žáci učelivější než jejich pražští mistři? Všechno jest ovšem možno a v nejčastějších případech jsou národové nevděční. Německý idealismus vždy se obětoval za svobodu jiných národů a opomíjel svobody vlastní. Naši idealisté zasazovali se o svobodu Hellenů, o Poláky. Konečným výsledkem - také nás to dějiny naučily - byl nevděk a pronásledování. Ovšem nepotřebovali bychom sahati tak daleko. Historické porovnání máme tu v zemi mnohem bližší. Připomínám jen jména, jako Egon Ebert, Meissner, Beck a jiná. Všichni tito mužové, kteří byli naplněni německým idealismem, národnostní snášenlivostí a láskou k otčině, zošklivili si váš pozdější šovinismus a v těžkém zklamán, odvrátili se rozhodně od mnohých a mnohých věcí oněch dob.

Také z Podkarpatské Rusi přicházejí stejné žaloby a teprve včera stěžoval si posl. Mondok na českou byrokracii, která tam všechno ohlašuje jenom v české řeči. Tak se jedná s autonomní zemí, které dosud autonomie dána nebyla.

Na tomto místě musím také rozhodně a opravdově odmítnouti politování hodný a úplně neoprávněný útok proti německým stranám a německému zemědělství. Časopis, který má název "Der Deutsche Staatsangestellte", přinesl těžká obvinění proti zemědělcům. Tento nenávistný pisatel článku myslí patrně v prvé řadě jenom na sebe a neholduje zásadě "žíti a nechati žíti", nýbrž již dávno se odcizil a stal se nevěrným zemi, z níž snad sám pochází. Kromě toho má poctivý člověk odvahu podepsati svým vlastním jménem článek, který píše a v němž druhé napadá. To budiž naší odpovědí s tohoto místa. Článek sám sebe odsuzuje a my musíme jej odmítnouti co nejostřeji.

Dále musíme se obrátiti proti jazykovému teroru, který se vykonává proti státním zaměstnancům. Proti tomuto těžkému bezpráví vzpouzí se duše německého lidu. Bylo by nejvýše na čase, aby byla zavedena při jazykových zkouškách mírnější prakse. Bylo by těžkým bezprávím mlčeti k takovým věcem. Německý národ jest národem tiché, klidné a užitečné práce. Takovými opatřeními vzbuzuje se v širokých lidových vrstvách rozhořčení a zoufalství. Je to ta mírová šalmaj, na kterou dovede pan ministr zahraničí tak mnohostranně hráti? Náš pan ministr zahraničí pil v Guildhallu z prastarého zlatého poháru víno míru, ale jak echo z Londýna, tak i z Locarna nedostavilo se a jazykový teror proti našim státním zaměstnancům a proti celému našemu národu jde svou cestou bez překážek dále. Na Temži připíjí se na mír locarnský, na Vltavě vede se válka. Vy máte rádi především francouzské vzory, to však jen tam, kde je vám to náhodou příjemné. Chcete-li napodobovati Francii, charakterně napodobovati, pak ji napodobujte nejenom v její galské jednostrannosti, nýbrž i tam, kdy, ovšem v řídkých okamžicích, má lepší poznání.

Chci vám připomenouti takový, ovšem poněkud zvláštní případ: Německý elsaský poslanec požadoval, aby jeho řeč byla také německy v Elsasku veřejně plakátována. Tomuto jeho požadavku bylo také beze všeho vyhověno. Nehledě k tomu, že byste použili výmluvy, že takový požadavek nemá opory v československém zákonodárství, i kdyby tomu tak nebylo, všichni dohromady bychom zatím sestárli, než bychom se zde dožili něčeho podobného. Ovšem co nyní sem zaznívá z Elsaska, má již jinou melodii.

Pro jazykový teror není zde v zemi obmezení a teprve v nejposlednější době museli jsme se dožíti, že nejvyšší správní soud se viděl nucena prohlásiti, že notářské komory naprosto nejsou orgány republiky a že tudíž notářství není úřadem státním. Jazykový teror vyžívá se tedy nejenom vůči státním zaměstnancům, nýbrž zasahuje také jiné vrstvy. Takový systém jest zralý k smrti a musí ovšem zvyšovati počet postižených a roztrpčených. Demokracie nesmí přispívati k politickému, finančnímu a kulturnímu pronásledování a ničení žádného člověka a žádného národa.

Chcete-li věděti, jak se nejen v republikách, nýbrž také v královstvích zařizují v jazykové otázce, pokud se týká lidu a státních zaměstnanců, pak máme pro vás po ruce estonské a belgické zákony. Odvětvím kulturní autonomie v Estonsku jsou úřad finanční, školní, katastrální a všeobecný úřad kulturní, jakož i vlastní daňová pravomoc pro menšiny. Poněvadž však máte rádi vzory západnější, tu vám uvedu - předloha o státních zaměstnancích poskytuje k tomu velmi způsobilý podnět - několik jasných příkladů, jak se dívají na jazykovou svobodu v Belgii a jak se tam postupuje zvláště v otázce jazykové liberálně a vzorně ve všech směrech. Flámové a Vallonové jsou zřejmě na nejlepší cestě dosáhnouti trvalého míru a tím pro celou budoucnost vyřaditi pařížské šovinisty, kteří vždycky posuzovali Belgii a Lucembursko jako svoji neklidnou doménu. Jak se zdá, v Belgii povstáva podobná, byť i ne stejná ještě jazyková idyla jako ve Švýcarsku, jehož neutralita jest ohrožena již těžkým odmítáním jeho odedávna zajištěného savojského osazenského práva a nyní také emisary Mussoliniho. Belgický zákon o užívání řečí ve věcech správních ze dne 31. července 1921 ustanovuje mezi jiným: Ve flámských provinciích používají správní úřady státní, provinciální a obecní, jakož i úřady těmto podřízené, řeči flámské ve vnitřní službě, v písemném vzájemném styku, ve styku s ústředními úřady státními a úřady veřejnými, které jsou podrobeny tomuto zákonu. Jaké bezpříkladné a při tom malicherné povyky by u nás nastaly, kdyby pro naše území bylo zavedeno toto spravedlivé opatření. Všechny vyhlášky a oznámení obyvatelstvu centrální státní úřady a úřady jim podřízené konají v obou zemských řečech všude v celém státě. Ovšem v Belgii. Správně praví se v tomto zákoně: Žadatelé o místa úřednická anebo zaměstnanecká musí před vstupem vykonati zkoušku v řeči podle své volby a musí podati jen průkaz základní znalosti druhé zemské řeči. Dále požaduje se, ovšem jen pro zvláštní vedoucí místa, důkladná znalost obou řečí, tedy také flámštiny, neprohlašuje se tedy flámština jako u nás němčina za popelku, nýbrž uznává se za úplně rovnoprávnou. Kde tu zůstává zákonodárství Československé republiky, kde zůstává u nás právo a spravedlnost? Tento zákon pochází již z roku 1921 a tu je zvláště příznačno, co ustanovuje článek 9, který ukazuje, jak mají býti chráněna spravedlivě nabytá práva v zákonech a ve všech opatřeních. Článek 9 belgického zákona praví - chci to říci hodně hlasitě: "Osobní postavení státních úředníků, úředníků a zřízenců, kteří vstoupili do služby před 1. lednem 1920, není dotčeno provedením tohoto zákona, ani pokud jde o jejich ponechání ve službě, ani pokud jde o povyšování." To je lidský, v Belgii samozřejmý názor. U nás však je to naopak. Tu není ochrany nabytých práv jako v Belgii. Tu se prostě ti, kteří mají nabytá práva, terorem při jazykových zkouškách vyhazují na dlažbu. "Se zpětnou účinnosti", jmenují se ta krásná slova, která kryjí všechno bezpráví. A nakonec praví se v tomto zákoně, že o specielním článku bude provedena úprava přechodným nařízením. Prosím, abyste si slovo "přechodné nařízení" zvláště vštípili v pamět, a to tím spíše, že příslušný závěrečný článek zákona praví, že toto přechodné nařízení musí zajistiti oběma zemským jazykům stejné oprávnění. Přechodná nařízení jsou u vás věcí neznámou, bílou vránou, u vás je nařízení guillotinou pro naši řeč a také pro všechna druhá práva menšin. V Belgii jest nařízení přechodnou výjimkou, u vás pravidlem. Belgie se 7,666.000 obyvatel, které má nyní po válce, má jenom 38 1/2% Francouzů, 43% Flámů a 12.9% těch, kteří se prohlašují za oboujazyčné. Těchto 12.9% jsou jazykovými hermafrodity, kteří však během let jako ve všech jazykově smíšených zemích zmizejí a kteří rozhodně jsou Flámy, kteří se snad ještě musejí ohlížeti na svou bývalou francouzskou orientaci. Většina 3.2 milionů jest flámská. Belgie došla k přesvědčení, a to velmi brzy, již roku 1921, kdy nebylo zažehnáno národnostní rozčilení vzniklé světovou válkou, že musí zavésti metodu snášelivosti a že nesmí, jak se to stávalo, trestati již své statečné Mladoflámy smrtí. U nás čeká 3 1/2 milionů Němců a jiných menšin na jazykovou svobodu, místo toho však zavádí se zostřený jazykový teror ve škole, v úřadě a také v kostele. Podíváte-li se na Aalandské ostrovy, na ono malé osamělé a světu ztracené skalnaté souostroví, kde ve světové válce křížily své čepele Švédsko a Finsko, můžete tam ke cti malé republiky Finské viděti, že 27 tisícům chudých švédských aalandských rybářů poskytli Finové úplně právo jazykové a také práva jiná. U nás však je 3 1/2 milionů lidí bez ochrany a bez práva a refrén, který vždy čas od času zaznívá ulicemi tohoto hlavního města, zní: "Ukřižujte je!" Jestliže jsem vám přidržel jasně zrcadlo o belgickém jazykovém zákoně, jsem si přece toho vědom, že u vás, zde na půdě tohoto státu lze konstatovati rozumnější názory než dosud jenom ojediněle, a jsem si ovšem vědom také toho, že i belgický jazykový zákon má ještě nedostatky, avšak aspoň v sobě skrývá zárodek zdravého řešení jazykové otázky ve státech jazykově smíšených. Můj kolega Spina před nedlouhou dobou podal návrh na autonomii německého školství, na možnost, aby naše děti byly našemu národu zachovány a pan posl. Srdínko se tehdy vyjádřil, že možno o návrhu Spinově mluviti. Proč nezvednete návrh Spinův z propadliště, máte-li poctivou a dobrou vůli? Ať se tomu vzpíráte jakkoliv a popíráte naše přirozená práva, jednou přijde den, dějiny, ta velká učitelka to učí, že zase budete snad i vy znáti slovo "německo-české vyrovnání", jež dnes tak zatracujete a že nikoliv z vlastního popudu, nýbrž nouzi se podřizujíce, budete museti provésti příslušné důsledky, jako je přece provedl váš historik František Palacký, když usiloval o národnostní samosprávu. Chcete-li ve svých názorech zůstati věrni Palackému, musíte hledati jinou politickou orientaci. Nikoliv tím, že vyvěsíte prapory a postavíte vlajky, uctíváte památku Palackého, nýbrž uctíte jeho památku teprve tenkráte upřímně, když v jeho smyslu poskytnete menšinám samosprávu, pro niž sám pro země sudetské navrhoval obě dílčí území "Česko a Bojsko", a dvě hlavní města Prahu a Teplice. Připomínám dále pamětihodné zasedání českého sněmu, při němž jsem byl jako mladý hoch, 7. listopadu 1889, v němž váš vlastenec dr Ladislav Riegr v debatě o známém návrhu dr Julia Grégra o předložení adresy koruně zvolal německy na svého vlastního soukmenovce: v "Allzuscharf macht schartig!" Připomínám stejnou schůzi, v níž dr Julius Grégr rovněž v parenthesi pravil německy: "V boji najdeš své právo od toho okamžiku, kdy právo vzdá se své bojovnosti, kdy se samo vzdá, neboť pro právo platí výrok básníka: To je konečnou moudrostí, že jenom ten zaslouží si svobody a života, kdo jich musí denně dobývati." Tak mluvili Riegr a Grégr. Budiž slovo Riegrovo pro vás poučením a vážnou výstrahou, slovo Grégrovo jest signálem pro nás. Víme ovšem, že v politice nerozhoduje sentimentalita ani přecitlivělost, neboť nejenom slovo "láska", nýbrž i skromné slovo "příchylnost" jest v životě národů věcí měnivou a vzácnou. Avšak to víme, že jste odedávna bez příchylnosti od staletí prováděli nebezpečnou katastrofální politiku k těžké škodě svého vlastního národa. To je ovšem vaše věc, nikoliv naše. Osud, který si tvoří národ sám, je často tvrdší a těžší než ten, který by mu mohli připraviti národové jiní. Vaše politika není politikou chladného rozumu a uvažování, naopak byla a jest politikou překypujícího citu. Cit sám, jemuž není kmotrem rozum, jest nebezpečný pro ty národy, které jsou jím ovládány a dají se jím strhnouti. V zájmu budoucnosti obou národů měli byste jinak uvažovati, jinak posuzovati a z úvah a úsudků, z obou těchto předpokladů, také jinak konečně jednati. Jestliže ovšem káži zatvrzelým duším a hluchým uším, pak je to vaše vlastní vina, z které budete musiti odpovídati před svým svědomím, před svými soukmenovci a před dějinami. Zřejmě vystupuje také snaha popuditi proti sobě navzájem různé kategorie státních zaměstnanců. Místo jedné jednotné předlohy byly předloženy osnovy tři, aby jednotlivé zaměstnanecké kategorie byly od sebe odraženy, a sofistickými výklady snažíte se podporovati úmysly vlády. To jsou vládní metody Taafovy z doby dávno minulé, které tu zase slaví své neslavné vzkříšení. Že ovšem takový postup má za následek také těžké poškození administrativy, na to patrně pánové vůbec ještě dosud nemysleli. Se zemědělského hlediska musíme dále vytknouti, že mnoho státních zaměstnanců je odnímáno často vlastnímu určení a užíváno k věcem, které nejsou ani v zájmu jejich, ani v zájmu druhých účastníků. Vyšetřování zemědělského druhu, jako na příklad vyšetřování zemědělských škod, způsobených nakažlivými nemocemi, živelních škod atd. nenáleží četnictvu, ani politickému úřadu, nýbrž zemědělským dobrovolným svazům, obcím. Vyšetřování vodních zařízení a vodních sil mají obstarávati odborníci a nikoliv důchodková kontrola. Z takových různých vedlejších činností, k nimž se neprávem užívá státních zaměstnanců, vzniká neustálé poručníkování obyvatelstva, které se také zvláště příjemně nepociťuje. Přílišné poručníkování občanů zralého úsudku není nikdy na místě. Vládnouti znamená vésti a vychovávati masy a nikoliv dávati jim dotěrně pociťovati donucování.