V budoucnosti nebude časového postupu, žádného
jmenování ad personam. Každý postup
do vyšší platové třídy nastane
jen individuálním jmenováním. Dosud
byla věc takto: Každý státní
zaměstnanec postupoval jaksi vydržením do vyšší
platové stupnice, tedy automaticky, po době určené
zákonem pro setrvání v hodnostní třídě.
Tento automatický postup byl úspěchem novější
doby. Ve starém Rakousku bojovalo se po desetiletí
o tento automatický postup. Teprve rok 1912 přišel
se služební pragmatikou. Dosažení tohoto
požadavku bylo ovšem největším úspěchem
úřednické politiky poslední generace.
Musíme tu míti na paměti všechnu tu
libovůli a protekcionářství staré
doby při posuzování úřednictva
pokud jde o postup a povýšení, abychom poznali,
jak odůvodněně bylo oddychnutí statisíců
lidí, když byl zákonem stanoven automatický
postup. Pak poznáme, jak ohromný atavismus provádí
se novými předlohami v zákonodárství
úřednickém a učitelském. Tenkráte,
když byl zákonnými úpravami stanoven
automatický časový postup, cítili
se statisícové osvobozenými od těžkého
tlaku. Neměli již býti závislými
na protekci svých vlivných představených,
na politických vlivech a překážkách
těch, kdo v té které době byli u vesla.
To bylo ohromné dobrodiní, jež přišlo
časovým postupem a jež bylo významným
přes všechny nedostatky, jež, to připouštíme,
měl i tento systém.
Sotva sedm let demokratického panství stačilo,
aby opět do této vymoženosti byl učiněn
průlom. Uváděly se pro to jako odůvodnění
stinné stránky nivelisace a automatisace. Proto
však nemusilo dojíti k zrušení tohoto
systému. Skutečně vidíme v úmyslu
nových ustanovení služební pragmatiky
atavismus, krok zpět. Pomalu, zcela pomalu, jak jsem již
v úvodu řekl, zavádí se zrušování
novot, chod času se zdržuje. Z důvodů
sociálně-politických jsme však proti
upouštění od zásad nové doby,
vycházejících z lidskosti.
Velevážení! V Československé
republice není zákona, aby ho nebylo více
nebo méně možno použíti proti nám
Němcům a k tomu účelu je ho také
ovšem používáno. Je tomu tak i se zákony
úřednickými. Právě ona jejich
povaha, o které jsem nyní mluvil, okolnost, že
časový postup úplně se odděluje
od povýšení, je národně-politické
čertovo kopýtko. Ujišťují nás
ovšem, že nové zásady úřednického
zákona nejsou zahroceny proti Němcům. (Posl.
Patzel [německy]: To ujišťovali 6 let!) Ano,
my však máme přespříliš
smutné zkušenosti, než abychom mohli slibům
a ujišťováním vlád na čest
a víru důvěřovati.
Automatický časový postup chránil
také německého úředníka
alespoň v dosažení vyšších
služebních požitků před úplným
vyloučením z povýšení. Bez časového
postupu, jenž nyní padá, není tato jistota
již dána. Německý úředník,
jenž tradičně koná dobrou práci,
dosáhne na ni špatného uznání.
Jeho služební vědomosti, jeho schopnost, jeho
nepodplatitelnost budou věcmi, kterých český
představený, na jehož blahovůli bude
záviseti povýšení, neuzná. (Posl.
Patzel [německy]: Vždyť to vidíme nyní
opět při jazykových zkouškách!)
Tak jest! V tomto pesimismu jsme udržováni vzpomínkou
na všechna ona opatření, jež se vybíjejí
proti německému úřednictvu po celou
poslední dobu, na ony zákony, jež stejně
jako dnešní byly vydány se slibem, že
nebude jich používáno jako nástroje
proti Němcům, jichž však potom přece
bylo tak používáno. Uvádím na
př. jen vzpomínku na tragiku, jež postihla
při provádění zákona o úsporných
opatřeních ve státní správě,
tak zvaného restrikčního zákona, tisíce
a desetitisíce našich dobrých, nejlépe
kvalifikovaných německých úředníků.
I tenkráte dostalo se nám těchže ujištění,
kterých dostává se nám dnes při
tomto zákoně, jenž je nám zde předkládán
s ujištěním, že by bylo nemožno,
aby snad tohoto zákona bylo nespravedlivě používáno
proti německému úředníku. (Výkřiky.)
Protestujeme tedy jak ze sociálně-politických
úvah, tak i z důvodů národnostních
proti zrušení automatiky a stanovení těchto
zásad, o kterém jsem již mluvil. Přeřazení
nebude provedeno podle nynějších požitků,
ne podle služebního stáří, nýbrž
podle dosažené hodnostní třídy.
Všichni úředníci jedné hodnostní
třídy, na př. VII., budou přeřazeni
se stejnými požitky, ať do této hodnostní
třídy přišli teprve včera nebo
zda již v ní byli 5 až 7 let. To je pro mnohé
krutá nespravedlnost. A dále: na jedné straně
chce zákon zúčtovati s osobními přídavky,
na druhé straně dělá nové,
jako přídavky náslužní, funkční
přídavky, vyrovnávací přídavky.
Zde jest další nebezpečí pro německé
úřednictvo. A ještě něco: úředníci
a úředničtí čekatelé
jsou závislí na systemisovaných místech.
Takových nyní není dosti. Doufáme,
že je postaráno o včasnou systemisaci dostatečného
počtu úřednických míst. A vzhledem
k tomuto požadavku povoluje se také ministrem financí
částka 50 mil. korun.
Všechny tyto mnou ukázané nedostatky jsou podle
mého mínění a podle mínění
mého klubu těžkým porušením
nynějšího a v dlouholetých bojích
vydobytého úřednického práva,
o němž si zásadně přejeme, že
musí býti nedotknutelnou svátostí.
Nemůžeme opominouti poznamenati, že nové
vybudování úřednického práva
bude podstatně rozhodným pro státní
organismus. Postavení úředníků
spočívá na veřejnoprávní
státní smlouvě na podkladě zákona
a tvoří, mohu-li to tak říci, mocenský
poměr státu vůči státnímu
úředníku, na druhé straně poměr
věrnosti státního úředníka
ke státu. Protidávka státu za úředníku
uložený mocenský poměr jest a musí
býti v zajištění možnosti existence,
nejen v době aktivní služby, nýbrž
i přes skutečnou dobu služební, to jest
slovo, které neříkám zde také
bez účelu, jestliže vzpomínám
jen na bídu pensistů. Není lhostejno ani
pro úředníka ani pro stát, je-li služební
poměr úředníka ke státu volný
nebo je-li pevný, spočívající
na bezvadném předběžném vzdělání,
tradičním citu pro povinnost, sociálním
pochopení, naprosté spolehlivosti, píli,
věrnosti a nestrannosti. Myslíme, že úřednické
právo mělo by býti konsolidováno,
z čehož vyplývá pocit jistoty existence
úředníkovy. Jenom pak - a to musíme
zde se zvláštním důrazem prohlásiti
- je zaručena bezvadná práce úředníkova.
Jestliže však výhody získané zákonem
restrikčním a i novými zákony jsou
upřeny a jestliže se musíme stále toho
dožívati, pak nemůžeme jinak, než
opakovati výrok, který jsem již zdůraznil,
o strašném atavismu, o strašném zpátečnictví,
jež nastalo takovou methodou úřednických
zákonů, jaké v těchto dnech v této
sněmovně mají býti schváleny.
Zákonem o úpravě platových a služebních
poměrů státních zaměstnanců
nastane zároveň úprava platových a
služebních poměrů učitelstva
na školách obecných a občanských.
Na první pohled to vypadá, jako by obě, jak
tak zvaná úprava platů státních
úředníků a zaměstnanců,
tak učitelů braly se stejnými směry.
To by ovšem odpovídalo duchu zákona, který
byl schválen 23. května 1919, tedy již v prvních
dnech Národního shromáždění.
(Posl. Patzel [německy]: V májovém květu
republiky!) Ano, v májovém květu, ten
výrok je obzvláště přiléhavý.
Paritnímu zákonu z 23. května 1919, který
v den své účinnosti a když byl usnesen,
ba již tenkráte, když byl ohlášen,
a obzvláště v době své účinnosti
byl považován učitelstvem za největší
vymoženost snad za dobu, co tento stav trvá, onomu
paritnímu zákonu, podle kterého jednou pro
vždy mělo býti stanoveno, že všechny
úpravy otázek, jichž se dostane státním
úředníkům, mají se vztahovati
i na učitele se stejným předběžným
vzděláním, to budiž ihned poznamenáno,
aniž se musí namáhati, jako tomu bylo vždy
v minulých desetiletích, teprve po dlouhá
leta o ten kousek chleba, tomuto paritnímu zákonu
učitelů, této velké vymoženosti
učitelstva na obecných a občanských
školách v době poválečné,
je učiněn konec. Může mluviti, co kdo
chce, může říci cokoliv, může
tisíci slovy ujišťovati, že duch zákona
z 23. května 1919 zůstal obsahem zákonného
návrhu čís. 101 zachován, to vše
nic nedokazuje. Že učitelská parita je prolomena,
alespoň ve formálním směru, to připouští
i pan ministr financí. Materielní parita je zachována,
tak tvrdí finanční správa. Pan dr
Engliš vyjadřuje se ovšem o tom takto:
Materielní parita je zachována, neboť každý
učitel má možnost státi se řídícím
učitelem a tím na konec své služební
doby obdržeti konečný plat úředníka
se středoškolským vzděláním
s jedním postupem. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.) Ba již v
této první argumentaci spočívá
ohromný klamný závěr. Jaký
zlomek učitelů může se státi
řídícím a snad ředitelem občanské
školy? Neboť činovní přídavek
dostane jen tenkráte, stane-li se řídícím
nebo ředitelem. Dosáhne-li této funkce řídícího
učitele, jest ve výhodě proti správnímu
úředníku se středoškolským
vzděláním v postupu po celou dobu, po kterou
je řídícím. Pan dr Engliš
argumentuje tak a praví ještě dále:
Tato výhoda učitele oproti správnímu
úředníkovi je o to větší,
čím dříve stal se řídícím
učitelem. Ano, je to klamný závěr,
že se musí státi vždy řídícím
učitelem, to může býti však jen
ve velmi malém počtu případů,
a v tom "čím dříve" spočívá
druhý klamný závěr.
Může to znamenati, že na vícetřídních
školách přeskočí učitel
správního úředníka se dvěma
postupy a k tomu ještě dostane přídavek
pro občanskou školu, který se vyplácí
při nastoupení na občanskou školu. Při
nastoupení samém činí tyto přídavky
480 Kč, ročně prosím, a prosím,
abyste si to rozdělili na dny v roce. Dalším
povýšením do vyšších služebních
tříd dostane 300 a od 8. třídy platové
počínaje 600 Kč. Pan odborový rada
Fischer řekl to jednou v sociálně-politickém
výboru právě při poradě o tomto
zákoně o platech učitelských, že
musí se srovnávati průměrný
příjem učitelů s příjmem
státních úředníků. Činím
to rád, protože mně právě to
dává možnost, vyvrátiti jak mínění
pana ministra financí, tak i tvůrců tohoto
zákona, že je parita zachována. Opakuji tu
příklad, který jsem podal již jednou
v sociálně-politickém výboru: Dejme
tomu, že počet učitelů by činil
30.000 míst druhé třídy služební,
rozdělených na sedmý až třetí
platový stupeň v obdobném poměru rozdělení
státních úředníků druhé
služební třídy se stejným předběžným
vzděláním, pak dojdeme při zkoumání
materielních poměrů těchto učitelů,
jak vyplývají z tohoto nového zákona,
k výsledku, že roční průměr
u učitele činí podle předloženého
návrhu 21.750 Kč, to jest o 5250 Kč ročně
méně než u úředníka se
stejným předběžným vzděláním.
Zde máme již skromné mínění,
a to musí nám býti opět prominuto
jako jiná mínění, že při
takovém rozdílu platů učitelů
a státních úředníků
stejného předběžného vzdělání
nemůže býti zachována materielní
parita. Z toho již poznáváme poškození
učitele oproti svatým zajištěním
paritního zákona. Bylo by velmi, velmi zajímavým
v této rozhodné hodině anebo v příštích,
ve kterých bude rozhodováno o meritu zákona
tisk 101, přečísti vám důvodovou
zprávu k paritnímu zákonu, s jak hlubokým
uznáním tenkráte v této důvodové
zprávě byla oceňována významná
práce učitelova i pro společnost samu o sobě,
jak z tohoto theoretického uznání významu
učitelské práce tenkráte právě
vyplynul praktický skutek, paritní zákon.
Bylo by velmi zajímavo ještě jednou vám
dnes ukázati, jak významnými slovy tenkráte
byl tento zákon odůvodněn. Nemohu nyní
dojíti k jinému mínění, než
že z příchylnosti, jaká tenkráte
v době přijetí paritního zákona
nepopiratelně pro učitelstvo zde byla, což
právě dokazuje okolnost, že paritní
zákon zde je, utvořila se hluboká a stále
více se prohlubující nepřízeň
vůči učitelstvu. Neznáme důvodů,
ale musíme pozorovati a pátrati po důvodech
této nyní počínající
a stále více se prohlubující nepřízně
k učitelstvu škol obecných a občanských.
U učitele na občanské škole nebéře
se v jeho požitcích ohled na jeho práci dostatečným
rozpětím proti požitkům učitelstva
na školách obecných. Nebéře se
však ohled ani na jeho námahu, se kterou se domohl
svojí zvláštní způsobilostí
k učitelství na občanských školách.
Přídavek 480 Kč, případně
300 až 600 Kč při povýšení
všeho všudy, v nejlepším případě
na konci služební doby oproti požitkům
učitelstva obecných škol asi o 4000 Kč
není nikterak vyšším honorováním
práce učitele občanských škol.
Toto malé rozpětí zabije každý
popud k složení zkoušky pro školy občanské.
To znamená úpadek občanské školy,
této střední školy chudiny, jež
dnes již nemá dosti zkoušených sil. Na
českých školách občanských
působí dnes přes 2000 nezkoušených
učitelských sil. Podali jsme k předloženým
zákonům pozměňovací návrhy
týkající se jak otázky učitelské
vůbec, tak otázky škol občanských
zvláště. Ve výborech nebyly přijaty,
ačkoliv ani čeští poslanci nemohli neuznati
jejich závažnosti. Opakujeme dnes tyto návrhy
a doufáme, že při nastávajícím
hlasování budou přijaty alespoň nejdůležitější
z nich.
Zvláště bude potrestána, máme-li
na zřeteli učitelstvo, jedna kategorie učitelů,
totiž kategorie učitele venkovského. Venkovský
učitel, který jako nositel vzdělanosti skutečně
ve spojení s lidem žije v nejobtížnějších
poměrech, je ustanovením nového učitelského
zákona nejtíže postižen. Pro něho
chystá nový platový zákon trest ve
zřízení čtvrté třídy
místního přídavku. Do této
čtvrté třídy, jejímž utvořením
budou ušetřeny právě na venkovském
učiteli velké částky, zařazují
se, jak známo všechna místa s méně
než 2000 obyvateli. Všechny snahy, aby byla škrtnuta
ustanovení daná v zákoně o zřízení
této IV. třídy místního přídavku,
byly marny. Namáhali jsme se hlavně v kulturním
výboru, který přece snad měl by býti
lepším ochráncem zájmů učitelů
již s uznáním významu školy, abychom
posloužili venkovskému učiteli a zvláště
učiteli na jednotřídce. Avšak ti pánové,
kteří se této práce zúčastnili,
vědí, jak i tato práce zůstala bezvýslednou.
Vracíme-li se opět k všeobecnému posuzování
učitelských zákonů, musíme
je pozorovati také v souvislosti s novými opatřeními
celního zákona, případně jejich
důsledky. V celní debatě bylo dostatečně
jasně prokázáno, jak zavedením cel
vnikne do země nová vlna drahoty. Nový zákon
o platech není opatřením ochranným
pro tento vývoj. Musili-li jsme považovati sazby nového
zákona platového za nedostačující
již v době, kdy jsme ještě nebrali zavedení
cel do okruhu svých úvah, pak je náš
úsudek o nedostatečné materielní ochraně
předloženého zákona dnes ještě
hodně zesílen.
Dámy a pánové! Tak má býti
v několika hodinách rozhodnuto. Všechny námahy
uznalých stran ve výborech, aby provedena byla zlepšení
na předložených zákonech, zůstaly
marnými. Nemůže býti považováno
za úspěch, jestliže vláda učinila
2 nebo 3 bezvýznamné ústupky při poradách
ve výborech. V zásadě není závažným
ústupkem, že § 12 předlohy doplněn
byl odst. 7. obsahu, že výjimečně mohou
býti některá místa s neobyčejnými
drahotními poměry přeřazena do vyšší
třídy místního přídavku.
Podle našeho mínění není vydatným
úspěchem další odstavec k tomuto paragrafu,
podle něhož zaměstnanci s místním
přídavkem IV. třídy, kteří
musí dáti děti mimo dům, a sice za
účelem studií, dostanou až do ukončení
vzdělání jejich místní přídavek
podle třídy C, a jako jiné nepodstatné
změny původního znění zákona,
jež vládou byly přiznány.
Všechno to nemůže klamati o tom, ani ty malé
ústupky ne, že vláda dobyla vítězství
prosadivše své stanovisko, organisace státních
zaměstnanců však a ony strany, v jichž
zájmu bylo viděti provedenu slušnou reformu
platovou a úřednického práva, že
utrpěly porážku. Pátráme-li po
důvodech tohoto vývoje, nemůžeme přejíti
české socialistické strany bez výtky.
Nepochybně byly by bývaly měly v ruce moc
prosaditi něco více. Byly by to dosáhly,
kdyby byly projevily jen přibližně takovou
iniciativu při sledování tohoto cíle,
jako třeba ukázaly celní strany při
prosazování svého požadavku. To musí
býti řečeno se vší jasností.
Cítíme se prostými každé viny.
Snažili jsme se přes míru nutně trpělivosti,
abychom zdůraznili oprávněné požadavky
úřednických organisací. Kdyby byly
české socialistické strany měly stejně
pevnou vůli jako my, byli bychom stáli před
jiným výsledkem jednání ve výborech.
Nyní zraje poslední rozhodnutí. Leží
před všemi příslušníky této
sněmovny; ještě je možno mnoho napraviti.
To může se státi, bude-li vzat zřetel
na naše návrhy, které jsme připravili.
Příjmete-li je, pak zakládáte skutečnou
reformu platovou, na podkladě které se může
vyvinouti život státních zaměstnanců
byť ne úplně bez překážek,
tedy s menšími překážkami, než
podle plánu vlády. Zveme vás všechny,
kteří příslušíte této
sněmovně, abyste s námi studovali tyto návrhy,
abyste se třeba s námi v poslední hodině
poradili, abyste vnikli do jejich ducha a obsahu. Jsou prosty
vší demagogie. Rozhodne-li se však většina
této sněmovny pro zprávu výboru, tedy
pro přijetí tohoto zákona beze změny
ve znění výboru, pak nemůžeme
se jakožto odpovědná skupina sněmovny
jinak rozhodnouti, než hlasovati proti zákonu. (Souhlas
a potlesk poslanců něm. nár. socialistické
strany.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má p. posl. dr Králík.
Posl. dr Králík: Slavná sněmovno!
Zákon, jehož návrh jest právě
předmětem jednání této sněmovny,
náleží mezi legislativní činy,
jejichž ohlas vniká do všech částí
státu a je sdílen všemi vrstvami obyvatelstva.
Lid zemědělský, jehož jménem
v zastoupení strany republikánské mám
čest mluviti v tomto slavném sboru, sleduje všecky
předlohy o státních zaměstnancích
s rostoucím zájmem, který je dán úzkou
souvislostí hospodářských a právních
potřeb venkovského lidu se živlem úřednickým,
v jehož rukou jest výkon veřejné správy.
Nazírání venkovského lidu na veřejnou
správu a na úřednictvo, zejména státní,
měnilo se a procházelo pozoruhodným vývojem
historickým. V době poddanské, v éře
robotních břemen, byl úředník
exponentem a vykonavatelem nespravedlivého hospodářského
útlaku, smýšlení lidu vůči
úřednictvu bylo tím dáno samo sebou.
Pozdější vývoj, zejména v době
ústavní, připustil, byť i v míře
velmi skrovně, možnost, aby úředníci,
kteří z lidu vyšli a s lidem cítili,
projevili toto své smýšlení i skutkem
při správě administrativních obvodů
jejich péči svěřených. Měli
jsme v rakouské době okresy vzorně spravované
státními úředníky, kteří
- v kontrastu proti četnému "ostrému"
úřednictvu rakouskému - kladli administrativní
úspěchy a lásku lidu výše než
pochvalu vídeňské státní správy.
Poměr venkovského obyvatelstva k takovýmto
úředníkům byl vždy velmi dobrý.
Ráz tohoto poměru není však zpravidla
osobní; jest věcný.
Zemědělec, přecházeje od extensivního
způsobu hospodaření k hospodářství
intensivnímu, stává se podnikatelem, který
kalkuluje, a důležitou položku v jeho rozpočtu
tvoří zásahy státní správy
do jeho hospodaření. Nemůže tu jíti
o otázku benevolence či přísnosti
při provádění zákonů:
vždy však jde o to, aby úřady, v jichž
rukou je rozhodování o zemědělských
zájmech hospodářských, fungovaly přesně,
rychle a nestranně. To jest ústřední
hledisko, s něhož zemědělské
kruhy posuzují také vládní předlohy
zákonů platových. Platové úpravy
považujeme tudíž za prostředek k jedinému
cíli: abychom od řádně placeného
úřednictva mohli požadovati řádnou
správu veřejnou.
Zákonná úprava, kterou nám vláda
navrhuje v předložené osnově, jest v
tomto oboru činem vážným; jeť jejím
cílem provésti ve služebních platech
onu "stabilisaci" úřednických poměrů,
po které armáda našich veřejných
zaměstnanců volala téměř od
samého převratu a která za neustálených
poměrů poválečných musila býti
a priori označována jako požadavek nesplnitelný.
Splňuje-li nyní vláda dávný
úřednický požadavek, který podle
zásad dobrého hospodaření ve státě
je uskutečnitelný toliko za úplně
dokonané konsolidace poměrů, pak nelze vládě
upříti, že ve své blahovůli vůči
úřednictvu přichází se splněním
tohoto požadavku jak nejdříve mohla. Vskutku,
nebylo vyčkáváno ani okamžik a platové
poměry úřednické mají býti
ustáleny ne teprve po nastoupivší konsolidaci
hospodářské, nýbrž ještě
před jejím dovršením. Doufejme, že
personální náklad, jejž vláda
k tomu cíli navrhuje, bude pro státní hospodaření
investicí vskutku plodnou, jejíž ovoce se projeví
na celé naší veřejné správě.
Každá investice - posuzujeme-li věci se stanoviska
rozumného hospodáře - má své
meze ve finančním stavu hospodářství;
jen hospodář nerozvážný a neodpovědný
podniká najednou investice, které jej při
kumulativním provedení mohou ruinovati a které
by jiný na základě střízlivé
úvahy rozdělil a část jich po případě
pro budoucnost ponechal. Stejné zásady musí
platiti i pro hospodářství státní,
nebylo by rozumno hnáti státní výdaje
do mezí, které by státní hospodářství
ohrozily.
Pro obor státních platů zaměstnaneckých
znamená to zásadu, že i nejspravedlivější
a nejžádoucnější platová
úprava musí býti omezena ohledem na svůj
celkový finanční efekt a že k žádné
takové úpravě nesmí dojíti,
přesahuje-li míru nosnosti národního
hospodářství. Náš rozpočet
ve své těžce dosažené rovnováze
má celkem rozsah asi 10 miliard. Z toho zatížení
na aktivní platy veřejných zaměstnanců
činí 5 1/2 miliardy korun a na pense téměř
půl miliardy, celkem tudíž k 7 miliardám
ročních nákladů. Tento poměr,
nebo řekněme raději nepoměr, jest
s našeho stanoviska vážným mementem, aby
se ani na minutu již neodkládalo s nutnou reformou
veřejné správy.
Přichází-li za těchto okolností
vláda se svými návrhy nákladných
platových úprav, pak jest nezbytnou povinností
všech stran, které se nevyhýbají odpovědnosti
za správné vedení tohoto státu, aby
svoje požadavky, jež jim diktuje jejich jistě
odůvodněný a nám všem společný
zájem o blaho státních zaměstnanců,
obmezily na míru hospodářské možnosti.
Toto stanovisko ukládá sebezapření
jak zaměstnancům samým, ale i, a to neméně,
politickým stranám. Avšak toto sebezapření
je nutné, ba neúprosně nutné, neboť
kdybychom si ho neukládali, podlamovali bychom veškerý
hospodářský život, o který se
opírá veřejné úřednictvo,
přivolávali bychom zdražování
životních potřeb a vyháněli bychom
zaměstnancům z kapes ono zdánlivé
plus, které by vyplývalo z nerozumné úpravy
a ve zřejmém hříchu proti odkazu prvního
československého ministra financí, vrhali
bychom všechno obyvatelstvo do útrap inflace.
Předložená osnova je prvým samostatným
počinem, jímž má býti soustava
platů zaměstnaneckých postavena na základ
vlastní, na domácích potřebách
vybudovaný a o zkušenosti z ciziny opřený.
Jde tu o dílo, o němž jako o každém
činu, který je prvním svého druhu,
se mohou mínění rozcházeti. A strana
republikánská nikterak nezatajuje, že i ona,
majíc na zřeteli jednak prospěch státu,
jednak zájem zaměstnanectva, měla o jednotlivostech
svoje pochybnosti a přispěla se své strany
co nejvíce, aby všecky stránky osnovy byly
věcně a podrobně uváženy. Byli
jsme svědky toho, že hlavně se strany oposice
se stal pokus, aby byla vládní předloha vylíčena
jako akt, kterým se zaměstnancům ničeho
nepřidává; ač nepatřím
mezi bezvýhradné zastance předlohy, domnívám
se, že takováto tvrzení přece jen jsou
příliš v rozporu s vážností
věci, malujíce státním zaměstnancům
něco, co předpokládá nadbytek lehkověrnosti
a nedostatek soudnosti. Cifra ročního zvýšení
zaměstnaneckých nákladů téměř
o 700 mil. Kč je příliš výmluvnou,
než aby popuzování veřejných
zaměstnanců proti státu takovýmito
průhlednými prostředky mohlo míti
naději na úspěch. Předloha má
dojista jednu velikou a základní slabinu, díváme-li
se na ni s hlediska okamžitého zdánlivého
zisku zaměstnancova. Touto její vadou je, že
pod tlakem nutnosti nemůže zaměstnancům
věnovati více než činí. Avšak
dojista dává nejvíce, jak vůbec možno.
Ostatně úřednické platy jsou v každém
státě věcí vývoje, který
u nás bude v prvé řadě určován
úřednictvem samým a to výsledkem a
výtěžkem reformy správy. Avšak
bylo by nespravedlivo, kdybychom zavírali oči před
skutečností, že předloha obsahuje celou
řadu nepopíratelných předností
proti nynějšímu stavu. Není na místě
zdržovati jednání podrobným rozborem
předlohy, která byla tolikerými jednáními
v komisích a výborech projednána, leč
přes to bych rád zdůraznil, že v našich
poměrech je osnova prvním legislativním dílem,
které je založeno na zásadě hodnocení
služebních míst, a je zajisté jak ve
prospěch státu, tak i ve prospěch zaměstnanců
samých, budou-li na příště služební
místa zařazena a honorována podle obtížnosti
a odpovědnosti, takže bude vyloučeno lepší
honorování služeb neodpovědných
a odstrkování míst exponovaných a
odpovědných. Podporování služební
horlivosti úředníků považuji
za přední úkol státní správy
a proto myšlenku honorovati zaměstnance podle odpovědnosti
zastávaného místa mám za rozhodnou
přednost navrhovaného zákona. Tuto myšlenku
provádí osnova ve spojení se zásadou
řádné systemisace a vrací se tudíž
k normálnímu administrativnímu pořádku.
Při tom ovšem nutno předpokládati, že
systemisace míst bude odpovídati potřebě
a přihlížeti k oprávněným
tužbám úřednictva, neboť bylo by
spojeno s velikou škodou pro státní zájmy,
kdyby vinou systemisace nedosti obezřetně provedené
mělo býti v té neb oné kategorii,
ať nižší nebo vyšší, ukřivděno
a vyvolány řevnivosti, poškozující
zájem služební.
Strana, jejímž jménem mám čest
mluviti, je stranou držitelů půdy, kteří
vždy měli a mají intensivní zájem
na spořádaných poměrech v administrativě.
Zemědělský a malorolnický lid přichází
do styku jak se státními orgány administrativními,
tak i s orgány školskými a soudními;
a tu dovoluji si - jsa ovšem zastáncem co nejvýhodnějšího
honorování obtížné služby
soudcovské - upozorniti, že by bylo spojeno s velkou
škodou pro stát, kdyby pro úředníky
administrativní, mající rovnocenné
vzdělání se soudci, bylo snad vinou nedokonalé
systemisace vyměřeno postavení poměrně
méně hodnotné než je podle projednávaného
vládního návrhu postavení soudců
na místech souřadných. Správní
úředník vedoucí kategorie, nechť
v postavení přednosty nebo v postavení subalterním,
ať úředník politický či
finanční, okresní lékař nebo
zvěrolékař, může jen tenkráte
býti platnou silou pro svůj okres, když nejen
plní své povinnosti, ale kromě toho a nad
to ještě vyvíjí potřebnou iniciativu.
Bez takovéto iniciativy, bez které je nemožná
znalost poměrů a jejich ovládnutí
- tudíž nezbytný předpoklad pro úředníka,
který má svůj obvod spravovati a jeho obyvatelstvu
po případě dalekosáhlá břemena
ukládati - bez této iniciativy jest konceptní
úředník, i když jinak plní bezvadně
své povinnosti, pro lid a okres prakticky bezcenný;
avšak iniciativní činnost úřední
není možna u úředníků,
kteří by pracovali pod psychologickým tlakem
domněnky, jakoby administrativa nebyla dosti oceňována.
To jest důvodem, pro který bude strana republikánská
za současného zdůrazňování
řádné výkonnosti úřednictva
vždy hleděti k tomu, aby systemisací nebylo
ukřivděno vedoucím kategoriím administrativním,
na jichž iniciativě i státu jak v dobách
normálních, tak obzvláště se
zřetelem na případná období
mimořádných prací administrativních
velmi záleží, a stejnou péči
bude věnovati naše strana i všem ostatním
kategoriím zaměstnaneckým, jsouc přesvědčena,
že tím podporuje výkonnost a tedy hájí
zájem administrativy samé, a tudíž i
zájem lidu, jejž zastupuje. Chceme doufati, že
úřednictvo zvýšenou prací ve
prospěch lidu tento předpoklad podepře.
Provedením systemisace bude teprve dovršeno dílo
přítomného zákona a bude možno
posouditi všecky jeho důsledky; nechť si potom
kritika díla, o němž právě se
máme usnášeti, bude jakákoli, jednu
věc nebude moci po mém soudě nikdo upříti:
že tato zákonná osnova jest plodem neúmorné
píle, jejíž stopy byly jí zástupci
lidu za vedení našeho neúnavného ministerského
předsedy vtisknuty za nesčetných porad, vedených
až do nejkrajnějšího napětí
fysických sil. A i když zákon bude zřejmým
dílem nutného kompromisu, nebude moci budoucnost
neuznati fakta, že všecky strany, které k tomuto
kompromisu daly svůj souhlas, byly ovládány
snahou, aby státním zaměstnancům bylo
dáno maximum toho, co je dnes možno!
V uvážení toho kladu si za čest prohlásiti,
že poslanci strany republikánské budou hlasovati
pro přijetí vládní předlohy.
(Pochvala).
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále pan poslanec Grünzner.