Posl. Zápotocký (pokračuje -
obrácen k pravici): V tom právě spočívají
ty rozdíly. My jsme nikdy lidu nelhali, my docela otevřeně
lidu říkáme: zájmy dělnické
třídy jsou totožny, ať jde o zájmy
německého dělníka nebo českého
dělníka, ale vy na jedné straně říkáte:
národní zájmy, nacionální zájmy,
to je něco jiného a na druhé straně
spojujete se za zády lidu k vyděračné
politice proti pracujícímu lidu. Na jedné
straně stavíte na podiv svou religiosnost a na druhé
straně spojíte se třebas s Turkem, když
vám to přinese výtěžek do vašich
kapes. (Výborně! - Potlesk poslanců
komunistických. Hluk a odpor na pravici.) Tak vypadá
ta vaše falešná politika, kterou před
lidem hrajete! Na venek vlastenecká fráse a uvnitř
nejčernější vykořisťování
a žádné peníze vám nesmrdí,
ať jsou to maďarské, ať židovské,
a když jimi můžete napěchovati své
kapsy, tak to na účet širokých vrstev
lidových učiníte. (Hluk. - Místopředseda
Stivín zvoní.)
Dělnická třída a pracující
vrstvy chápou dnes tuto vaši falešnou a zlotřilou
politiku a toho důkazem jsou projevy dělnické
v Praze i v jiných místech právě pořádané.
Je viděti, že dělnická třída
konečně učí se z vašeho vlastního
příkladu, že dělnická třída
spojuje se v jednotnou frontu proti vašemu mezinárodnímu
vykořisťování a ožebračování
dělnické třídy. (Hluk. - Výkřiky.)
Vaše posměšky nezabrání tomu,
aby dělnické a pracující vrstvy na
této dráze svého spojování
proti vašemu loupeživému tažení dále
nepokračovaly. A jistě budou donucovati pracující
vrstvy vedení všech socialistických a dělnických
stran, aby skutečně jednotná fronta pracujících
proti útoku buržoasie a vykořisťovatelů
byla vytvořena. Dělníci, kteří
vystoupili dnes na ulice v Praze a v jiných místech,
kteří nedali se odvrátiti od toho ani tím,
že vedení některých socialistických
stran před společnými projevy varovalo, žádají,
aby skutečně jejich práva, jejich zájmy
a jejich požadavky byly hájeny. Dělníci,
i socialističtí dělníci - českosocialističtí
i sociálně-demokratičtí - po tom,
co se dnes událo, po tom, kdy policie a celý buržoasní
režim vystoupily s naprostou bezohledností proti dělníkům
manifestujícím za svá práva na život,
nebudou tomu rozuměti, aby snad po projednání
těchto celních předloh, po projednání
kongruy byla zde tvořena nějaká nová
všenárodní koalice, která by měla
za úkol zase měšťákům pomáhati.
Fakt je ten, že buržoasie velkopansky se směje
všem nabídkám na kompromis a vyrovnání,
které ještě dnes vůdcové socialistických
stran zde předkládají. Nyní vás
nepotřebujeme, říká buržoasie
docela velkopansky do lavic někdejších svých
spojenců, napřed musíme dostati pod střechu
všechny své stavovské požadavky a zájmy.
O těch se s vámi nebudeme smlouvati a dohadovati,
ty si prosadíme podle svého vlastního diktátu
a podle své vlastní vůle. A potom? Potom
dovolíme, aby padla vláda Černého,
aby byla vytvořena nová všenárodní
koalice a aby socialisté šli znovu do této
koalice. Spoluvládnouti? Ne, ale sloužiti, sloužiti
zájmům buržoasie a velkého kapitálu,
tak jak musili sloužiti až doposud. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Celá dělnická veřejnost čeká
dnes po těch událostech, které se odehrávaly
na pražských ulicích, jak se zachovají
socialistické delegace v tomto parlamentě, budou-li
dále postupovati v tomto případě s
buržoasními stranami, budou-li dále dávati
na stranu zájmy státních zaměstnanců
anebo zdali po všech těch poučeních,
zklamáních a kopancích, kterých se
dostalo socialistům od buržoasie, se rozpomenou a
budou hlasovati pro opravné návrhy, které
zde k této předloze státně-zaměstnanecké
jsou podány. Od toho, jak se socialisté zachovají,
záleží další vývoj poměrů
v táboře dělnickém. (Obrácen
k poslancům českých stran socialistických.)
Vaši příslušníci, dělníci
oddechli si, když slyšeli o tom, že konečně
vaše spojenectví s buržoasií a s buržoasními
stranami vzalo svůj konec a že je přerušeno.
Vaši příslušníci, dělníci
čekají na to, kdy opravdu dáte povel k zahájení
bezohledného postupu proti kapitalistické třídě
a kapitalistickým vrstvám. Na vás nyní
záleží, abyste na vždycky odmítli
spojení s buržoasií, abyste odmítli
hlasování pro všecky ty předlohy, které
zde jsou předkládány v zájmu buržoasie
a abyste skutečně vytvořili jednotnou frontu
dělnické třídy na obhajobu jejich
práv a zájmů. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Ještě k závěru musím se zmíniti
o volání agrární a národně-demokratické
strany po rozpuštění komunistické strany
v Československu. (Veselost komunistických poslanců.)
V posledních dnech národně-demokratické
a agrární noviny jsou plny toho volání.
My na tyto nápady pánům odpovídáme
docela klidně: Smějeme se vašemu běsnění
a pliváme na vaše hrozby. (Potlesk komunistických
poslanců. - Výkřiky. - Místopředseda
Stivín zvoní.) Zkuste to rozpouštěti
komunistickou stranu dělnickou dnes, kdy každý,
i ten poslední dělník, pracující
člověk a státní zaměstnanec
v republice je přesvědčen o tom, že
to celé vaše běsnění vychází
jen z obavy o vaše lichvářské zisky
a nadměrné výdělky. (Tak jest!
Potlesk komunistických poslanců.) Marně
dnes obracíte se k nacionálním citům
národa vy, kteří jste mu právě
podali nejpádnější důkazy svého
internacionalismu tam, kde nešlo o ideové pohnutky,
nýbrž o zájem vašich měšců
a vašich bezedných kapes. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Jestliže dnes agrární "Večer"
volá: "Nezapomínejme, že jedním
z vedlejších účelů komunistických
kraválů je ohrožení zdaru sokolského
sletu otřesením pověsti našeho státu
v cizině", my na to odpovídáme: Nám
málo záleží na sokolském sletu
a není příčiny, proč bychom
jej měli ohrožovati, ale známe i pozadí
tohoto vašeho volání. Chtěli jste pod
rouškou vlastenectví a pokrokovosti využíti
v sletu sokolského jako manifestace pro národní
v demokracii, dr Kramáře fašismu a proti
Masarykovi. (Potlesk komunistických poslanců.)
Tento demonstrační ráz je nyní ohrožen
ne komunisty, ale vašimi nynějšími spojenci
klerikály. Oni vás svým diktátem,
aby kongrua byla okamžitě vyřízena a
odhlasována, před vaším českým
lidem předčasně demaskovali. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Široké řady Sokolstva vychovávány
byly ve staré protiřímské, husitské
tradici a berou vlastenecká hesla a hesla o boji proti
klerikalismu, kterých vy jen jako lživé fráze
používáte, ještě namnoze vážně.
Tyto řady jsou nyní vaší celní
a kongruovou koalicí s německými a maďarskými
velkostatkáři a s římskými
pátery, vaším hověním zájmům
a požadavkům lichvářů a římských
popů rozčarovány. Chtěli jste jejich
pozornost od vašich špinavých afér a špinavé
politiky, kterou tu provádíte, odvrátiti
voláním o ohrožení sokolského
sletu komunisty. Komunisté nebudou ohrožovati sokolského
sletu, ale budou nadále ohrožovati vaše zločinné
útoky proti chudému lidu měst i venkova.
(Tak jest!)
Budeme nadále ohrožovati vaši kapitalistickou
državu, vaše vykořisťovatelské a
vyhladovovací plány a budeme dále burcovati
a sjednocovati všechen pracující lid proti
internacionální smečce zdražovatelů
českých, německých, maďarských
i slovenských k boji za odstranění vaší
vydřidušské nadvlády a proti vaší
ziskuchtivosti. Budeme dále bojovati o právo na
existenci jednoho každého pracujícího
člověka, která nemůže býti
zajištěna jinak, než když veškeré
pracující třídy sjednotí se
v jednotné bojovné frontě proti nadvládě
buržoasie, rozvrátí vaše soukromokapitalistické
řády a vezmou vládu a osud svůj do
vlastních rukou. (Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Macháček.
Dávám mu slovo.
Posl. Macháček: Slávna snemovňa!
Československá republika je jedným z tak
zv. nástupníckych, dedičných štátov,
a to nielen v tom smysle, že dedila po starom Rakúsku
zem a obyvateľstvo, ale žiaľbohu, že dedila
veľa rakúskeho ducha, dedila byrokratické a
centralistické tradície, ba čo viac, ako
zlé jazyky hovoria, že dedila celý politický
"Rumplkammer" so všetkými jej haraburdami
a rárohami.
Medzi týmto rárohami nachádza sa veľa
návrhov, veľa zákonov. Sú to zakrpatené,
života neschopné stvory, ktoré nesniesly vzduchu
a slnka moderného štátneho života, a práve
preto boly hodené do archívu cisárskeho,
aby tam odpočívaly ako v nejakej krypte. Blažení
dedičia tohoto archívu, naší mocipáni
- predošlá vláda, vyhrabala i tento návrh,
ku ktorému mám česť v mene slovenskej
ľudovej strany prehovoriť.
Tento návrh, slávna snemovňa, zaslúžil
by si vignetu "made in Austria", lebo tento návrh
už pred 30 rokmi bol predostretý vo viedenskom parlamente
a vtedy o tomto "novom" návrhu sa dokázalo,
že je príliš zastaralý, že jeho konštrukcia
je natoľko zfušovaná, že ho museli odhodiť.
A teraz v tej našej demokratickej, modernej, pokrokovej republike
tento návrh má byť uzákonený.
Kým by som sa meritórne zaoberal s týmto
"frischgestrichen" návrhom, nech je mi dovolené
najsamprv priklincovať naše zásadné stanovisko.
My stojíme na základe kresťansko-sociálneho
svetového názoru, totiž "dignus est operarius
mercede sua", hoden je pracovník svojej mzdy, a praktické
konzekvencie vztiahol z toho náš slovenský
jednoduchý roľník týmito slovami: "Aká
práca, taká pláca" - čo ale obstojí
aj opačne: "Aká pláca, taká i
práca". Aby sme toto naše stanovisko aplikovali
na tento návrh, žiadame od úradníctva,
aby ono malo odbornú vzdelanosť, žiadame od neho
svedomitosť, pracovitosť, oddanosť k štátu.
A je samozrejmé, že jestli týmto podmienkami
vyhovie, že musí dostať takú plácu,
takú odmenu, aby nielen sám seba, ale i svoju rodinu
statočne mohol vyživovať, aby ten úradník
nebol odkázaný na bočné a pobočné
zárobky, aby mohol sa úplne s celým telom
i dušou venovať svojmu povolaniu. Preto žiadame
málo úradníkov, ale týchto málo
úradníkov nech je dobre platené.
Náš štát však trpí na hypertrofiu
úradníctva, totižto, máme príliš
mnoho úradníkov a daňujúci ľud
nestačí týchto úradníkov platiť.
Každý z nás dobre vie, odkiaľ táto
hypertrofia úradníctva u nás pochádza.
Je to všeobecne známe, že u nás nehľadali
sa úradníci pre úrady, ale opačne,
tvorily sa nazbyt úrady, úradné miesta, výnosné
sinekúry pre jednotlivcov. Jednotlivé strany a straničky
závodily, zápasily jedna s druhou, aby čím
viac miest, aby čím viac úradov pre svojich
prívržencov mohly zabezpečiť. Oproti tejto
hypertrofii, na jej zamedzenie uviedly do života opravdivú
venesekciu, púšťanie krve, to je reštrikciu
úradníctva. Tento spôsob liečenia len
na krátky čas, len momentánne obľahčil
situácii, ale radikálne táto choroba tým
nebude vyhojená. Radikálna náprava len vtedy
nastane, ak bude uskutočnené to zásadné
naše stanovisko, totižto málo úradníkov,
ale dobre honorovaných. Keby sa toto stanovisko uskutočnilo,
keby si kompetentné vládné kruhy všimly
toho nášho stanoviska, vtedy by dobre pochodil štát,
lebo by mal dobrých, svedomitých úradníkov,
dobre by pochodilo aj úradníctvo, lebo by dostalo
dobré platy a konečne by dobre pochodili daňovníci,
lebo by neboly uvalené tak ohromné a nesnesiteľné
ťarchy a bremená na ich šije. Ztratu by utrpelo
len to zlopovestné koaličné hospodárenie,
táto politická výdelečná spoločnosť.
A tých mnoho a mnoho "šnellsíderových"
úradníkov, ktorí za mesiac, za 2 mesiace
skončili "štúdia" svoje a boli poslaní
na Slovensko, tí by sa mali vrátiť ku svojmu
predošlému remeslu. Sme presvedčení,
že táto náprava príde, prísť
musí. (Potlesk.)
Dnes však leží pred nami konkrétny návrh,
musíme sa s ním zapodievať.
Videl som starú zverolekársku knihu z 18. storočia.
Pod nápisom bola namaľovaná jedna krava a na
nej boly znázornené všetky choroby, ktoré
vtedajšia zverolekárska veda poznala. Ráčte
mi prepáčiť toto triviálné porovnanie,
ale táto krava s jej chorobami prichádza mi na um,
keď vidím tento návrh, v tomto návrhu
nachádzajú sa takmer všetky zákonodarné
choroby, tak že je nemožné, aby sme sa s každou
dopodrobna zaoberali. Nemôžeme sa so všetkými
defektami zapodievať tak intenzívne, ako by si to
tento návrh, ktorý zasahuje do života veľmi
vážnej a dôležitej vrstvy nášho
obyvateľstva, jediného piliera nášho štátu
a spoločnosti ľudskej, zaslúžil.
Musím sa, slávna snemovňa, uskrovniť
tým, že vyzdvihnem len malú, nepatrnú
čiastku z tohoto mozaiku, aby som aspoň čiastočne
posvietil na túto anachronickú konštrukciu.
Jestli tento návrh stane sa zákonom, vtedy voči
predošlému zákonu bude zpiatočným,
bude retrográdnym. Terajší systém, ktorý
bol dosiaľ v platnosti, bol o veľa liberálnejší,
ako tento nový návrh. Starý zákon
umožnil aspoň automatický postup úradníkov,
kým tento nový návrh zákona je vlastne
navrátením k starému rakúskemu systému,
podľa ktorého ten úradník takmer ani
dýchať nemohol bez dovolenia svojho predstaveného.
A tento návrh je taký. Vláda v tomto návrhu
vyhradila si absolutistickú moc a právo rozhodovať
ešte i o podrobnostiach. Tento zákon, ktorý
hovorí o tak vážnych veciach, kde sa jedná
o úradníctve - opätujem a zdôrazňujem
o tom veľmi vážnom pilieri nášho
spoločenského života a štátu -
tam pojednáva len zásady a podrobné usporiadanie
ponecháva vláde.
To je, slávna snemovňa, veľmi dôležitá
vec: či je štát slobodný, či
absolutistický - hneď sa dozvie človek, keď
si vezme sbierku zákonov patričného štátu
do ruky. Môžeme sa o tom presvedčiť, keď
si vezmeme sbierku zákonov Anglicka do ruky. Čím
je slobodnejší štát, tým precíznejšie
a podrobnejšie sú vypracované jeho zákony,
čím absolutistickejší je štát,
tým viac sa nachádza v osnove zákonov tá
aj u nás príliš známa stať, "podrobnosti
sa ponechávajú vládnym nariadeniam"
atď. Tieto vládné nariadenia sú vlastne
surogátmi, náhražkou legislatívy a poukazujú
na to, že exekutíva u nás je silnejšia
a mocnejšia, ako legislatíva. V každodennom živote
znamená to toľko, že sluha bude rozkazovať
svojmu pánovi a sriadenec bude rozkazovať svojmu chlebodarcovi.
Ponechať niečo vláde vo tvorení právnych
pravidiel, znamená vlastne uznať, že parlament
je odvislý od vlády. To ale znamená zase
vnútornú, morálnu slabosť, defekt parlamentu.
Je to známkou úpadku parlamentarizmu. To, čo
chce vláda svojim nariadením previesť, nech
to predostrie svojmu najkompetentnejšiemu a jedinému
fórumu, parlamentu, parlament nech uvažuje nad tým
opatrením, nech ho vsunie do zákona a tak nech sa
uvedie do života zákonom a nie nariadením.
Jestli to vláda neučiní, vtedy je to znakom,
že sa chce vyšmeknúť zpod parlamentárnej
kontroly. Je to ohromne nebezpečné, dvojnásobne
nebezpečné práve pri vláde býv.
koaličného rázu, ktorá neprejavila
žiadnej objektivity zvlášte k nám Slovákom.
Ale je to nebezpečné aj pre samých českých
úradníkov, ktorí sa uchádzajú
k niektorému pánu ministrovi, ktorý je iného
politického smýšľania, že ich najoprávnenejším
žiadostiam a požiadavkám nevyhovie.
Preto na žiadon pád nemožno súhlasiť
s tým, že na pr. v §e 5, bod 2 systematizácia
služobných miest ponecháva sa i in ultima analysi
vláde.
To je práve opačné, na hlavu postavené
stanovisko. Podobá sa to postupu človeka, ktorý
by chcel dom stavať od strechy a nie od fundamentu. Napred
sa mala previesť systematizácia a potom sa mal urobiť
zákon, alebo súčasne so zákonom, aby
tam neboly odchýlky, výkyvy ani na pravo, ani na
ľavo.
V §e 4, odst. 2 "vládne nariadenie určí
ústavy, ktoré sa považujú za stredné
školy". Tu je zase veľmi veľká a neslýchaná
moc, daná vláde. Vláda môže toho
zneužiť a zneužívala toho už predošlá
vláda vtedy, keď naše meštianske školy
slovenské zo starého maďarského režímu
teraz nechceli uznať za rovnocenné s českými
meštianskymi školami. Tu treba presne určiť,
ktoré sú to tie školy.
Na celej čiare vidíme, že príliš
veľká moc je daná vláde. Na pr. §
14, odst. 2 hovorí: "zo zvlášť závažných
služobných dôvodov môže vláda
k súhlasnému návrhu ústredného
výboru a ministerstva financií povoliť odchýlky".
Tu sa dáva vláde zase tak veľký pouvoir,
že vlastne celý smysel §u 14 je úplne
zmarený. Lebo "Odchýlky povoliť"
znamená toľko, ako straníckosť pestovať,
ktorou je náš verejný život už i
tak celkom presiaknutý. Znamená to pestovať
protekciu, nepotizmus, favorizovanie prvotriednej národnosti,
totižto národnosti českej.
V §e 12 sa jedná o mestách, do ktorej kategorie
patria ohľadom bytného. Tuná treba poznamenať,
že veľa slovenských miest už dávno
žiadalo, aby boly do vyšších tried presadené,
a vláda im nevyhovela. Vláda žiadosti nechala
nevybavené, až kým tento návrh nebude
zákonom. Tuná treba vzpomenúť ako príklady
niektoré kúpeľné miesta, kde naší
úradníci platia horibilné obnosy za bytné.
Žiadame, aby tento paragraf bol opravený, bo takýmto
spôsobom niektoré slovenské mestá stanú
sa pre úradníkov "Štráfkoloniou".
V §e 21, odst. 1 hovorí sa: "Vládné
nariadenie určí úradné tituly úradníkov
podľa služobných miest so zreteľom na úradnícku
kategoriu a služobnú triedu." Pri tomto paragrafe
mám česť prejaviť svoju súkromnú
mienku. Považujem to za veľmi vážnu vec,
ktorá by mala byť zákonom presne zabezpečená,
lebo československá vláda je náchylná
i v tomto ohľade násilnosti páchať. Ako
príklad uvadzáme. Stalo sa už za predošlej
vlády, že zrušila tituly ministerských
radcov a chcela ich premeniť na vládnych radcov. Ministerskí
radcovia sa odvolali na Najvyšší súd a
vyhrali spor s odôvodnením, že pán prezident
udelil im to, tak vláda ako podriadený činiteľ
nemá práva to zrušiť.
V §e 22 vládneho nariadenia boly vydané predpisy
o služobnom rovnošate a jeho užívaní.
To je zase to staré rakúske zhrdzavené železo.
V Rakúsku mali rovnošat messengerboys, nosiči,
sprievodčí vlakov, hasiči, veteráni,
financi, žandári, ba i strážcovia verejných
záchodov. (Smích.) Ubohí páni,
ktorí návrh sklepali, si myslia, že uniforma
dodá istú auktoritu a vážnosť tomu,
ktorý ju nosí. Vec je práve opačná.
Ináč len to môžeme ešte poznamenať,
že my ani v dobrom vkuse vlády nedôverujeme.
§ 140, odst. 2 je typickým a eklatantným príkladom
šmuciánstva vlády. "Ročné
čiastky penzijného príspevku, pokiaľ
nie sú vyjadrené v korunách bez halierov
alebo nie sú deliteľné dvanásti nech
sú zaokrúhlené na najbližšie nižšie
čiastky v korunách, deliteľné dvanásti."
Takéto niečo štátnej pokladnici, vezbože,
nepomôže, ale štátnej auktorite to škodí,
lebo má to náter zlomyseľnej malichernosti
a nedôstojnej skúposti.
§ 143 znie nasledovne: "Predpisy zakladajúce
nárok na menovanie alebo ustanovenie - definitívné
ustanovenie, štabilizáciu - na preradenie alebo postup
do vyššej kategorie - skupiny platového schematu,
štatusu neplatia, pokiaľ tento zákon ináče
nestanoví, pre osoby, u ktorých neboly splnené
najpozdejšie 1. apríla 1925 všetky podmienky
príslušného nároku." Tento paragraf
je nepodareným aprílovým žartom. Miesto
1. apríla navrhujeme deň vstúpenia v platnosť
tohoto zákona.
V §e 142: tu sa zrušujú všetky mimoriadne
započítané roky s výnimkou predpisu
o započítaní služby v československých
legiách.
Nepopierame veľké zásluhy legionárov,
opačne ctíme a vážime si tie veľké
zásluhy, veľkú ich obetavú prácu,
ktorú konali za oslobodenie Československej republiky,
ale ohradzujeme sa proti tomu čo najdôraznejšie,
aby boli do tej kategorie zaradení tí t. zv. "legionári",
ktorí 5 minút pred 12. vstúpili do legií,
výlučne preto, aby sa mohli dostať čo
najskôr domov. S ľudského stanoviska žiadame,
aby boly započítane aj ostatným úradníkom
válečné roky.
Veľmi vážna vec je, aby nebolo ponechané
vláde právo určenia náhrad pri úradných
výkonoch mimo úradu, t. zv. vonkajšie služby.
Keď to nebude zákonom určené, vtedy
u istých legačných radcov sa ani najmenej
nebude šetriť, ale u chudobného slovenského
úradníka pravdepodobne natiahnu § 140. odst.
2, kde ešte i tie mizerné haliere mu strhnú.
V §e 152 a §e 172 vidím isté protirečenie.
Preto mám na p. ministra financií skromnú
otázku. Čím sa to dá odôvodniť,
že v §e 152 tohoto návrhu vradia sa úradníci
III. a IV. bývalej hodnostnej triedy do prvého platového
služného, podľa §u 2 V. hodnostná
trieda do II. a VI. hodnostná trieda do III.? Čím
sa to dá odôvodniť, že v §e 172 vradia
sa títo úradníci o jeden stupeň nižšie,
tedy V. hodn. trieda pôjde do III., VI. do IV. atď.
Dľa mojej skromnej mienky tuná chcel pán minister
financií na koži úradníctva zarobiť,
lebo rozdiel na pr. I., II., III. stupnice, medzi I. a II. činí
18.000 Kč, medzi II. a III. zase 16.000 Kč.
Slávna snemovňa! Mal som česť shovárať
sa s mnohými úradníkmi rozličných
hodnostných tried a nenašiel som ani jedného,
ktorý by snáď nebol presvedčený,
že pri známej dobrej vôli našej čsl.
vlády na základe novej úpravy platov dostane
vlastne teraz menej ako mal dosiaľ. Je pravda, že zákon
sa postará o to, aby momentánne nebol nikto ukrátený,
lebo ten rozdiel, ktorý je medzi starým a novým
systémom, dostane ako osobitný prídavok.
Je to frivolná hra s úradníkmi.
Ale je tu ešte aj druhá otázka. Berúc
za základ i tú najprehnanejšiu kalkuláciu,
reforma neznamená väčší plus ako
300-350 mil. Kč, na konto zvýšenia platov vláda
chce vybrať 700 mil. Kč, takže sa táto
vláda pridržiava hriechov predošlej vlády:
drať daňovníka, či je to potrebné
alebo nie.
A tu keď končím, prichádza mi na um
tá stará povesť o Turkovi. Turek sa škriabal
na koňa, ale vždy spadol nazpät. Vzdychal a modlil
sa: "Allah, pomôž mi!" Napial svoje sily.
Vyskočil na koňa, ale padol až na druhú
stranu. Teraz začal výčitky robiť Allahovi:
"Prosil som ťa, Allah, aby si mi pomohol, ale nie tak
veľmi!"
Naše úradníctvo tiež túžilo
po lepšej situácii. Prosilo vládu o úpravu
platov. Bojíme sa, že naše úradníctvo,
najmä v nižších hodnostných triedach
sa nachádzajúce, po tejto pomoci poskytnutej mu
vládou bude robiť podobné výčitky
ako ten Turek. Lebo nová úprava, aspoň čiastočne,
nebude lepšia, ba bude horšia, ako bol starý
systém.
Držiac sa toho stanoviska, že je lepšie niečo
dostať ako nič, napriek týmto nedostatkom prijímam
návrh zákona. (Potlesk poslanců slovenské
strany ľudové.)
Předseda (zvoní): Dále slovo
má pan posl. Horpynka.
Posl. Horpynka (německy): Milé dámy,
milí pánové! Kdyby hodnota československých
zákonů byla přímo úměrnou
délce doby, po kterou se projednává, tu by
tento zákon, kterým se nově upravují
platové poměry státních zaměstnanců,
nutně obsahoval maximum výhod. Neboť 1 1/2
roku bylo o něm pracováno a chceme-li nyní
o něm podati závěrečný úsudek,
můžeme použíti slov klasického
básníka, kteráž mluví o horách
k porodu pracujících, z jichž nitra pak vyskočí
pouze malá myška. Toto přirovnání
ještě více přiléhá, poněvadž
zde na svět přichází skutečně
naprosto škodlivý hladovec, jenž určen
jest k tomu, aby rozhlodal kořeny lásky k povolání,
ano kořeny existence úřednické.
Jistě nemůže dnes nikdo tvrditi, že výhody,
které domněle přináší
tento zákon, mohou býti i jen poněkud vyrovnáním
toho všeho, co zde zažili úředníci,
zejména němečtí úředníci
od státního převratu. V zápalu revolučních
dnů, v radosti z nového samostatného českého
státu, za který můžete děkovati
ne snad nějakým velkolepým činům
osvobozovacím, nýbrž výlučně
jen záštiplné politice galské, těchto
nepřátel němectví, sledujících
jeho osamocení, armáda českého úřednictva
nabývala takřka přes noc obrovského
rozsahu. Jednou drala se spousta lidí do státní
služby ne proto, aby zde hledala práci, nýbrž
aby dosáhla odměny za jakékoliv předstírané
zásluhy o vznik tohoto státu. Po druhé však
zase bylo nutno naplniti úřady lidmi zcela vyhraněné
stranické příslušnosti, aby byl jednotlivým
politickým stranám zachován přiměřený
vliv na činnost těchto úřadů.
Konečně běželo také ještě
o to, prostrkati uzavřené německé
jazykové území účelným
množstvím českých úředníků,
aby se všude aspoň vytvořily české
menšiny a aby domněle nespolehlivé německé
obyvatelstvo bylo podrobeno stálému dozoru. A poněvadž
se vám tento vzrůst vaší úřednické
armády přece jen zdál poněkud rychlým,
pečovali jste již o to, aby stejným způsobem
byli Němci ze svých pracovišť ve státní
službě zatlačováni. Tak byla zcela jednoduše
spousta německých zaměstnanců propuštěna,
při čemž upřeno jim nabyté právo
na odpočivné, a to jen proto, poněvadž
ještě před vyjasněním poměrů
nastalých mírovým diktátem nesložili
včas služební přísahy nebo dokonce
důvěřujíce v právo sebeurčení,
slíbené ve Wilsonových zásadách
mírových všem národům tohoto
světa, složili přísahu republice Rakouské.
Poněvadž však také tento postup nepřivodil
zamýšlené ulehčení, vynalezli
jste pro to jazyková nařízení, jež
měla býti vhodným prostředkem, aby
také ještě poslední zbytek německých
úředníků povlovně, avšak
tím jistěji byl odstraněn ze svých
služebních míst a byla tak zjednána
možnost nově umístiti český úřednický
dorost.