Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Návrh zákona, který dnes poslanecká sněmovna projednává, jest opravdu v těsné souvislosti s vývojem našich vnitropolitických poměrů. Totéž mezinárodní souručenství, které ze sobeckých zájmů menšiny obyvatelstva tohoto státu vytvořilo nepřirozenou a umělou většinu, která v tomto domě nedávno odhlasovala zdražení chleba a životních potřeb konsumentů, táž česko-německo-maďarsko-katolicko - agrárně - národně - demokraticko - živnostenská koalice prosazuje dnes návrh zákona, jehož uskutečnění není ničím jiným, než hanbou a ponížením naší národní historie a velkých ideálů, za které bojovala československá revoluce. Proto jest pochopitelné vzrušení, které ovládá dnes celou českou veřejnost, protože strany, které při každé příležitosti zdůrazňují svoji pokrokovost, které ve svých programech mají odluku církve od státu a které denně si přivlastňují patent na vlastenectví, národní demokraté jako republikánská strana českého venkova a stejně s ní strana živnostenská, spojily se representanty černé internacionály, aby bylo docíleno dávného plánu Msgra Šrámka, aby z peněz poplatnictva tohoto státu přispívalo se ještě více než dosud na klerikální agitační aparát Říma a jeho přisluhovače. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.)

Pod rouškou na pohled nevinnou provádí se tu nejpustší profanace náboženského cítění našeho obyvatelstva, jemuž strany, zpronevěřilé českým tradicím a myšlenkám pokroku, chtí dokazovati, že jednají demokraticky a pokrokově, když ze státních peněz povolují úpravu platů duchovenstva. Chci poznamenati, aby bylo jasno, že zde neběží o věc náboženskou, že zde neběží o spravedlivý požadavek náboženských společností, zde jde o neostýchavé využitkování politické situace, která má umožniti, aby privileje, jež si uchovala římsko-katolická církev z bývalé monarchie, byly rozmnoženy a na celé generace upevněny.

V době, kdy se volá po úspornosti ve státě, kdy dělnictvo trpí pod tíhou nezaměstnanosti, kdy stát prováděl restrikci svého zaměstnanectva a se všech stran se ukazovalo, že tento úsporný režim musí pokračovati bez ohledu na to, jestli to někoho bolí nebo ne, přichází celní koalice a předkládá Národnímu shromáždění návrh zákonaĄ, který si vyžádá nového zatížení v roční částce, o jejíž výši slyšíme jen dohady, a když někdo řekne určitou cifru, je prováděna konfiskace časopisů a marně se dožadujeme, aby nám bylo sděleno, co bude kongrua vlastně státi. To co říkal p. ministr financí v příslušném výboru, kde operoval cifrou 35 mil. korun, které prý bude státi kongrua, je po mém názoru a také názoru jiných, kteří se snaží vniknouti do tohoto temna, cifra nesprávná, která daleko neodpovídá skutečnosti. Spíše bude pravda to, co se říká a dokazuje, že kongrua nás bude státi 150 až 200 mil. Kč. Tolik peněz má býti ročně vyždímáno z kapes nejchudších. poplatníků, aby bylo možno upraviti příjmy kněžím, které nelze považovati ani za státní zaměstnance ani za produktivní vrstvu národa. Nechť si každý občan připomene, že 15 Kč peněz, vydřených z jeho prací, přijde na prospěch těch, kdož prohlásili svůj politický plán na pověstném táboru svatohorském ústy faráře Tylínka. Československá republika má ročně přispívati dalším stamilionovým obnosem nikoli na náboženskou výchovu, nýbrž na udržování politických agitátorů, kléru, jehož program jest: republika musí býti katolická. Církev, která vlastní obrovská jmění v pozemcích, která po úpadku šlechtického majetku je největším velkostatkářem ve státě, tato církev chce a diktuje, aby chudý stát platil její zřízence. Lidovci a ľuďáci se při tom neostýchají psáti ve svých listech, že běží o čin sociální spravedlnosti. Ukazují na špatné poměry několika jednotlivců kněží a nemluví o skutečných příčinách. Kdyby bylo možno statisticky zjistiti, jaká je skutečná hospodářská úroveň kněžstva, ukázalo by se, že průměrně kněží jsou na tom finančně mnohem lépe, než kterýkoli jiný státní zaměstnanec téže kategorie, o dělnících ani nemluvě. Ukázalo by se, že už dnes mají mnohem větší skutečné příjmy a že k tomu mají spoustu dalších výhod, kterých nemá žádná jiná vrstva občanstva. Podívejme se na venkovské fary, jak tam se blahobytně žije, a což teprve faráři ve městech! Bylo by poučno dále, kdyby se sestavila statistika, kolik berou od státu kněží za vyučování náboženství. Říkáme to proto, aby bylo konečně jasno, jak vypadá ona neudržitelná situace kněžstva, zejména katolického. Není pravda, že by sociální poměry katolického kněžstva byly takové, že musí dojíti k nápravě za každou cenu a v tom způsobu, jak toho žádá předloha. Může se směle říci, že převážná většina kněží žije u porovnání s inteligencí stejně vzdělanou lépe než tato. A je-li někde výminečný případ, kdy kněží mají nepatrný příjem, pak okolnost je zaviněna církví, která neřídí se Kristovým "neshromažďujte pokladů", naopak mamoní a dává se vydržovati státem. Nepoctivá hra s kongruou zakrývá jednu důležitou okolnost. Při celém návrhu běží o zaručení privilejí především pro katolickou církev. V českých zemích jest jediná kongruální církev, t. j. římsko-katolická. Na Slovensku jsou to mimo římsko-katolických kněží také kněží řecko-katoličtí, kalvínští, augsburští a rabíni židovští. Ostatní církve dostávají podpory podle zákona z r. 1874. A konečně třetí skupinu tvoří církve státem uznané, které se musí samy udržovati a jimž stát povoluje jen roční subvence dosud snad dobrovolně a nezávazně. Lituji velice, že tyto náboženské společnosti posléze jmenované za okamžité výhody, které dává jim kompromisní předloha zákona, zaprodávají svou lepší minulost a jsou ochotny bráti také z pokladny státu danajský dar msgra Šrámka, který tak náramně šikovně dostává pod střechu svůj zákon, kterýmž má od Říma býti znovu potvrzeno, že složil zvláštní zkoušky způsobilosti hájení římských zájmů v naší republice. Lituji, že i t. zv. pokroková církev československá dobrovolně se zbavuje své samostatnosti a stává se odvislou od státu. Kongrua, třeba že na pohled platí pro všecky církve, je jednostranným presentem římským katolíkům, kteří si tímto způsobem dávají řadu nových práv. Dříve mohl kněz dostati nejvýše 10.280 Kč jako doplatek na kongruu, nyní kněz nově ustanovený, který pro stát nehne ani prstem, bude dostávati ihned 10.800 Kč a na konci služebního svého období bude míti nárok na doplatek ve výši 25 až 28 tisíc Kč ročně. Porovnejte to s příjmy průměrného občana! Stát přijímá dnes zaměstnance s 10 Kč denního platu. Tito zaměstnanci nemají vůči státu žádných nároků. Onemocní-li, mohou býti vyhozeni na dlažbu a vydáni v šanc bídě. Jedná-li se o přestárlé veterány práce, tedy o lidi, kteří celý život dřeli na blahobytu národa, nabízí jim stát 500 Kč ročně almužny a z toho ještě chce odpočítati jiné podpory, které takový chudák na venkově dostává od své obce. Tatáž celní koalice, která dává desetitisíce ročně kněžím, nestydí se zde hrdliti se o každý haléř, a toutéž rukou, kterou dává kléru, zdražuje chudákovi mouku, maso a chleba. Vzpomeňte onoho pustého štvaní proti sociálnímu pojištění dělnictva, ač se tu jednalo jen o čin prosté sociální spravedlnosti. Naproti tomu, co stát úpravou zákona o požitcích státních zaměstnanců nejnižším kategoriím nic nepřidává a vypomáhá si jen jakýmisi vyrovnávacími přídavky, zvyšuje se příspěvek ke kongrue oproti dosavadnímu stavu do míry více než spravedlivé. Jedná-li se o 10%ní zvýšení dělnických mezd, pak spustí buržoasní tábor na celé čáře rámus o nebezpečí, jaké se valí na stát. Tady toho nebezpečí není, naopak pro nové zatížení státu hlasují svorně všechny občanské strany.

Když se propočítávaly dělnické mzdy, volalo se po snížení předválečného násobku. Nyní se přiznává státnímu zaměstnanci čtyřnásobek, ale na cla navrhuje se šestinásobné zvýšení celních poplatků, a u kongruy vidíte zvýšení 13násobné oproti předválečné době. Pro koho se to děje? Komu se tím prospěje a jakých práv nabude stát za oněch 200 mil. Kč ročně, dávaných kongrue? A to je to zajímavé, že téměř žádných práv si zde stát nezaručuje. První článek osnovy vypočítává. kteří kněží a kdy mají nárok na kongruální příplatek. Naprosto však v osnově postrádáme ustanovení o tom, kdy kněz nároku na kongruu ztrácí a do jaké míry může zde stát prováděti kontrolu oprávněných nároků. Zajímavo je, že jedna ze stran kongruové koalice odmítla podati návrhy, které by zvyšovaly státní pravomoc v zákoně a postarati. se tak o to, aby nejen se dávalo z pokladny státu, ale také kontrolovalo, kdo co dostává. Byla to strana národně-demokratická a návrhy, které měla tlumočiti a prosazovati v příslušných výborech, vyšly z jejích řad, z národně-demokratického časopisu "Střed". Strana, jejímž jménem zde mluvím, přes svoje zásadní odmítavé stanovisko k této předloze podává tyto pozměňovací návrhy, které mají státu zajistiti možnost kontroly, aby kongrua anebo státní dotace nebyla vyplácena kněžím odsouzeným pro zločiny, trestné činy ze zištnosti, proti mravopočestnosti atd., neboť ne všichni kněží jsou dobrými pastýři stáda svého. Uvidíme, jak se občanské strany a hlavně národní demokraté při hlasování o těchto návrzích svých stoupenců zachovají. Jde přece o jejich vlastní lidi. A znovu se vracím k otázce, že za těžké miliony, které kongrua bude státi, nemá stát možnosti náležité kontroly. Stát podle návrhu zákona nemá ani nejmenšího práva rozhodovati, zda místo, které církevní úřady systemisovaly, je potřebné a účelné. Stát nemá práva rozhodovati jakýmkoli způsobem o místech duchovních, kteří jsou přece placeni z peněz všeho občanstva. Stát nemá dokonce podle osnovy tohoto povedeného zákona ani tolik práva, aby zabránil církvi, aby si najmenovala a nasvětila tolik kněží, kolik jich bude chtíti. Stát má zde jedině právo platiti a vystupovati ve smutné úloze služky církve. Na místo demokratické rovnoprávnosti církve se státem nastrkují zde republiku do chomoutu Říma. 153 poslanci prodali své občanské sebevědomí za 30 stříbrných a dokazují, že jim neběží skutečně a vážně o to, aby řešili sociální problém, nýbrž jenom tím chtějí posíliti z politických důvodů výsadu církve a církví. 153 zástupci lidu, které v posledních volbách vyslali důvěřiví voličové do parlamentu, aby tam hájili zájem širokých vrstev národa, podepsali se na návrh zákona, který je výsměchem republikanismu a dějin národa. Zneužili důvěry těch, když je volili, a zatížili stát břemenem, který na sebe nevzala ani katolická monarchie habsburská. A to všechno děje se v době, kdy do Husova pomníku na Staroměstském náměstí vtesává umělec slova velikého učitele národa, kterého Řím vyhnal z vlasti do ciziny a který věštecky před sebou viděl dobu, kdy národ ujme se znovu vlády svých věcí. Stalo se. Sněm republiky, která se zrodila do veliké míry z tradic národa, sněm republiky, jejíž národ v boji s Římem nikdy nepodlehl, tento sněm přebírá na sebe úlohu, aby postupoval způsobem, jímž ovoce revoluce dáváno je do spárů římské církve. Tento sněm republiky chce odhlasovati zákon, jímž republice dávají se nová pouta římského a klerikálního poddanství.

Protestujeme proti tomu, varujeme v poslední chvíli. Z českých stran jen strany socialistické tak činí. Buržoasie, která tak často má plná ústa pokroku, vlastenectví a národních tradic, tato buržoasie prodává dnes svůj národ za cla, za cenu okamžitého vítězství sobeckého zájmu nad socialismem a morálkou národa. Píšete na stěnu této síně vlastní krví: mene-tekel-ufarsin. Dějiny budou vás souditi. Dáváte své hlasy proti Husovi, proti Žižkovi, proti Havlíčkovi, který národu nechal odkaz jasný a srozumitelný: Nic jim nevěřiti a nic jim nedávati.

Varujeme v poslední chvíli a vykonáme svoji povinnost tak, že položíme své hlasy na stranu pokroku a demokracie, poněvadž jen tak plníme svou republikánskou a socialistickou povinnost. (Potlesk socialistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Tiso. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Tiso: Slávna sněmovňa! Za mimoriadne rozrušených okolností prichádza do parlamentu návrh na usporiadanie platov duchovenských. Rozrušenosť táto môže mať svoje príčiny objektívné a subjektívné. (Posl. Biňovec: Není třeba ve svých osobních zájmech v parlamentu zakročovat!) Vy si bránite osobný záujem lepšie, než my! Vaše družstvá a kiná atď. lepšie dokazujú o osobných záujmoch!

Objektívné príčiny boly by v samej predlohe, v jej obsahu, tendencii a zámeroch, subjektívné však vo všetkých tých, ktorých sa predloha táto či už pasívne alebo aktívne týka. Musím konštatovať, že rozrušenosť táto nemá žiadnej objektívnej príčiny k tomu, aby sa práve strany socialistické proti tejto predlohe tak ostro stavaly, ba práve opačne, jestli by kto mal objektívnu príčinu proti predlohe sa postaviť, mohlo by to byť samé duchovenstvo, ktorého sa predloha táto v prvom rade týka. A ďalej idúc: Mohlo by to byť duchovenstvo... (Výkříky posl. Míkulíčka.)- Vysvetlím vám všetko, ráčte trpezlive vyčkať.

Mohlo by to byť duchovenstvo zvlášť slovenské, aby sa bránilo proti tejto predlohe. Veď predloha táto tak macošsky zachádza s duchovenstvom, zvlášť katolíckym. Musím to vyhlásiť a vaším voličom tiež to povieme, že vo snemovni tejto reční sa proti katolíckému duchovenstvu výlučne, proti žiadnému inému duchovenstvu, len proti katolíckemu. Bolo to pre nás a je to pre nás školou a odnesete si následky tejto školy. (Posl. Mikulíček: Katoličtí švíndléři!) Mikulíčku, švindlerov hľadajte si doma!

Stanovením zákonného doplnku kongruy na 9 tisíc Kč uponižuje katolícke kňazstvo pod všetky ostatné kvalifikované triedy, hoci má svoje vysokoškolské vzdelanie. (Posl. Mikutíček: Nikdo nemůže sloužití Bohu a mamonu zároveň!) V krčme sme si naše vzdelanie nenadobudli!

Uzákonením tohoto základu, ktorý sotva že presahuje to všeobecné v 6 tisícoch korunách stanovené existenčné minimum, mravne sa políčkuje kňazstvo, akoby sotva viac znamenalo v živote ako ten posledný člen spoločenstva. A k tomu ešte: Do tohoto existenčného minima započíta sa všetok skutočný dôchodok miestny. Rozumeli by sme tomu, keď by sa tak nízky základný doplnok stanovil a pri tom by sa uvoľnily dôchodky miestné. Z ohľadu štátnych financií bolo by to aspoň pochopiteľné. Ale stanoviť tak mizerne nizky základ a do tohoto potom započítať všetky miestné döchodky, a to ešte tak premršteným spôsobom ako to § 3 predlohy tejto hovorí, to už je nesvedomitý útok na živobytie kňažstva. Preto sa môže každý pýtať, prečo sa robí toľko kriku? Kde sú to tie výhody v zákone tomto, ktoré by sa vyrovnaly s týmito útokami proti duchovenstvu? A zvlášť kňazstvo slovenské bude odsekom b) odst. 3 §u 3 nespravedlive poškodené. Stane sa obeťou centralistickej krátkozrakosti, ktorá cez okuliare pražské a české hľadí na pomery slovenské. Výška paušálu štolárnych dôchodkov slovenské kňazstvo ukrivdí, lebo nikde na Slovensku sa štolárné dôchodky touto výškou neriadia a musíme so žiaľom konštatovať, že zmenu tohoto nepodarilo sa nám docoeliť. A keď po tejto stránke hmotnej nenachádzame dostatočnej objektívnosti, aby sa duchovenstvo za túto predlohu neoduševňovalo, čo máme ešte povedať tomu, že osnova táto nevedela sa vymaniť zpod zastaralého cesaro-papistického nazerania na cirkev a ďalej podržuje ten istý smer, jehož cieľom je politické zotročenie kňazstva. (Výkříky poslanců čsl. soc. demokratických a posl. Míkulíčka.)

Veď odsek a) odst. 3 §u 3 predlohy zistenie miestných dôchodkov dává do rúk okresných náčelníkov. Kto by nevidel jasnú tendenciu tohoto ustanovenia? Vieme, že toto chce byť teror na kňazov, ktorí sa ešte opovážili byť samostatní proti diktátorským chúťkam politických úradov. Dáva sa týmto okresným náčelnikom moc a príležitosť, aby

sa mohli vyhrážať a pomstiť na týchto kňazoch, ktorí by im bezpodmienečne neparírovali. V mene katolíckeho kňazstva slovenského môžem vám povedať: Pokus tento udržať jozefinistické methody odmietame a snahám chcieť kňažstvo týmto spôsobom terorizovať, sa vždy na odpor postavíme. Neodvislosť svoju kňazstvo vedelo si brániť vždycky a otvoreného vystupovania v prospech cirkvi a ná roda nezriekne sa za žiadné výhody. (Potlesk.) Proti prípadnému stranníckemu odhadovaniu miestných döchodkov vždy použijeme všetkých možných opravných prostriedkov až po najvyššie fórum, ale v tom páde, keby sme objektívnej pravdy v tomto ohľade nenašli, volíme radšej hmotnú újmu trpieť, než sa svojej samostatnosti zriecť. (Výborné! Potlesk.) Dejiny kňazstva a charakter jeho sú nám zárukou, že zbraň túto vám vyrazí z ruky povedomé a majestátné vystupovanie kňažstva. Trieda, ktorá sa möže honosiť medzi svojimi prívržencami mučedlníkmi do vyhnanstva vypudenými, žalárovanými, prenasledovanými, trieda, ktorá vie trpieť, biedu snášať, a to nielen na seba, lež ešte väčšmi za druhých a zvlášť za cirkev a za národ, zotročiť sa nedá. A zotročiť sa nesmie dať, lebo to očakáva od nej dvatisícročná tradícia minulosti a neprehľadná budúcnosť cirkve a národa.

Keď takto po objektívnej stránke nevieme si vysvetliť rozrušenosť, s ktorou sa predloha táto stretá, musíme prikročiť k tomu, aby sme objasnili subjektívné príčiny. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Agitačné ciele socialistických strán sú tieto subjektívné príčiny, pre ktoré sa tieto strany do tak vášnivého odporu proti tejto predlohe púšťajú. Či ale právom a či sa pri tom nedostávajú do ostrej protivy so svojimi zásadami, to už je iná otázka. Je mojim presvedčením, že postu!pom týmto strany pokrokovo-socialistické jasnejšie než kedykoľvek doteraz dosvedčujú, že nemyslia to úprímne s tými peknými zásadami, na ktoré sa často odvolávajú, a že ich považujú iba za frázovitú pokrývku, ktorou svoje opravdové úmysly zakrývajú. (Posl. Míkulíček: Následujte Krísta, který kázal se postítí!) Od vás sa budeme, Mikulíčku, učiť postiť a striedmymi byť! (Potlesk.) Socialistické strany tieto stále prízvukujú, že stoja na základe čiste humanitnom, následkom čoho hľadia na ľudí ako na l,udí bez každého ďalšieho prívesku a pribarvenia či národného, či náboženského. Človek je im najvyšším bodom v stupňovaní auktority, človek je im posledným argumentom z ohľadu záujmového. S tohoto stanoviska pýtame sa strán týchto, či sa ich terajší postup proti kongruovej predlohe srovnáva s ich programom humanitným? Keby sa podľa toho riadili, museli by si riecť: Je v našom štáte toľko a toľko tisíc ľudí, ktorí sú nezaopatrení, musíme sa tedy i o týchto postarať, keď sa staráme o každého iného. Že strany k tomuto záveru neprišly, dokazuje, že sa humanitným programom samy neriadia, ale že vedené sú zášťou, ktorú tuná dnes i včera tak zjavne dokazovaly, zášťou protikatolíckou. Predneseme to na Slovensku. aby i tam bolo videť, že tieto strany sú vedené zášťou protikatolíckou, zášťou proti náboženstvu, zášťou proti kňazovi, lebo v kňazovi nevidia človeka, nad ktorým by sa sľutovať maly, ale vidia v ňom zástupcu nenávideného smeru ideového, proti ktorému neznajú iba predpojatosť a nenávisť.

Lebo hrubá predpojatosť je to, slávna snemovňa, keď sa stále o tom rozpráva, že kňazi sú bohato zaopatrení, keď sa rozširujú bájky o neslýchaných pokladoch v každom kňazskom dome nashromaždených. Je pravda, že kňaz nechodí otrhaný, hoci i takéto poľutovania hodné príklady by sme mohli verejnosti predstaviť. Ale či je to ambíciou dnešného pokrokového sveta socialistického, aby na tom pracoval, aby bola trieda - hoci i kňažská otrhaná a zbedačená? Je to váš program, je to socialistický humanitný program? Je pravda, že kňazstvo nechodí na ľudové kuchyne sa stravovať a má svoje prístrešie, ale či to má byť na ťarchu toho kňažstva započítané, keď vie sa uskrovniť s chudobným zaopatrením, keď svojou asketickou výchovou vie byť beznáročne viac než ktokoľvek iný? Buďte raz objektívni, strhnite s očí červené sklíčko, cez ktoré na kňazstvo a život jeho pozeráte. a presvedčíte sa o tom, že máte do činenia s ľuďmi na tú almužnu až veľmi odkázanými.

Vášnivý odpor socialistických strán proti predlohe nesrovnáva sa ani s ich sociálnym programom o zaslúženej mzde. Za dnešných pomerov štatisticky a dokumentárne možno preukázať, že koľko práce koná kňaz štátu. Musím to preukázať tu, lebo sa o tom rozpráva a i takí ľudia do toho hovoria a miešajú sa do toho, ktorí o tom ani pochopu nemajú. (Souhlas.) Keď len vedenie matrík vezmeme do ohľadu, zo sociálneho stanoviska je to hrozná nespravedlnosť, keď sa táto práca nehonoruje tak, ako sa tá najnižšia kategoria práce štátu preukázanej honoruje. Prácu od kňaza prijať, prácu ale nehonorovať, alebo honorovať žobráckou almužnou, je divné sociálné smýšľanie. Ale i v tom páde, keď by kňaz nekonal túto kancelársku prácu pre štát, neoceniteľná je tá práca, ktorú koná ako vychovateľ ľudu, ako hlavný stlp právneho poriadku, ako živý predstaviteľ mravného svedomia.

Známe sú nám štatistické dáta o pomere medzi prácou kňazskou a všeobecnou kriminalitou, starostlive sostavované v Paríži. Tam sa totiž presne porovnávajú pomery jednotlivých mestských štvrtí z ohľadu na to, že v ktorej štvrti na koľko duší pripadá 1 kňaz a koľko je kriminalistických prípadov v tej ktorej štvrti. (Posl. Kreibíeh: A jaká je kriminalita ve Španělsku?) O tom musíte najprv niečo čítať a potom möžete o tom hovoriť! A nápadné zistenie: Čím viac duší je sverené na jedného kňaza, teda čím menšia je následkom väčšieho počtu pridelených duší práca s jednotlivcami, tým väčší je počet kriminálnych prípadov. Prácu kňazskú tak povrchne odhadnúť nemožno, ale štatistika dokazuje, že ju postrádať tým menej je možné. A preto nie je to štátnickým smyslom túto prácu chcieť merať mierou pri iných prácach obvyklou, tým menej je dôkazom jeho volanie,že kňaz je v štáte socialistickom zbytočným, a preto nielen že od štátu nemá dostávať nič. lež vôbec ani žiadné jeho učinkovanie pripustiť by sa nemalo.

Nuž kým je náboženstvo nezbytnou složkou kultúrno-mravného života, dotiaľ ani kňaz nie je zbytočným v spoločenstve, lebo náboženstvo bez kňaza sa neobíde. A že náboženstvo je nie zytočným komfortom, myslím, že zbytočné je dokazovať. (Posl. Kreíbích: Necheeš-lí mluvítí s Pánem bohem přímo, musíš sí zaplatíti tlumočníka sám!) Ja tlumočníka v republike nepotrebujem, to takí bývalí lajtnanti v republike tlumočníka potrebujú, ja som v republike doma!

Veď stačilo by poukázať na príklady tých najvýtečnejších štátnikov sveta, ktorí podľa tohoto presvedčenia štátnickú činnosť svoju prevádzali, stačilo by poukázať na zariadenie moderných, veľkých štátov, ktoré náboženstvu vyhradzujú vždy privilegovaný zástoj. Ale načo chodiť po dôkazoch do cudziny a po dávnej minulosti?

Pánovia, ruku na srdce a povedzte mi úprimne, či nevidíte, kam ste to zaviedli s naším štátom, čo ste len uvoľnili tie náboženské tradície? Či nepočujete, ako si sťažujú vychovávatelia mládeže na rozpustilosť tejže následkom uvoľnenia náboženskej výchovy tejže? Auktorita vychovávateľov mizne, disciplina žiactva sa tratí, úroveň intelektuálna padá a množia sa prípady mravného poblúdenia ešte útlych detí. Nepočujete výkrik volania po náprave i od takých, čo kedysi sami horlili za toto uvoľnenie? A myslíte, že bilancia obchodná, zahraničná naša reputácia a vnútorno-politická naša rozháranosť s týmto nič do činenia nemá? Veľmi by ste sa mýlili.

Náboženstvo je a bude nevyhnutnou složkou usporiadaného života a predstaviteľ náboženstva, kňaz je a bude vždy významným činiteľom, či to vy uznáte alebo nie a preto sociálna spravodlivosť vyžaduje rešpektovanie jeho a práce jeho. Že tomu je tak, dökazom toho je, že ani v našej republike sa neobišiel ten najotvorenejší pokrokový smer hneď po prevrate bez náboženstva. Predpojatý proti náboženstvu katolíckemu a vedený heslom "preč od Ríma" zavrhnúť chcel katolicizmus, ale náboženstvo potreboval, a preto si založil novú cirkev, aby tá konala úlohu, ktorú v štátnom živote za nezbytnú považoval. A či sa v Rusku za vlády sovietovej ináč robí? Či sa boľševickí vodcovia neobrátili tiež o podporu náboženskej ideologie založiac a všemožne podporujúc t. zv. živú cirkev? Pekne sa to hlása, že náboženstvo je prekonaná vec, že náboženstvom novej doby je socializmus, ale keď k tomu príde, aby sa skutočny štátny život podľa tohoto receptu riadil, zvrhne sa a náboženstvo, hoci i falošné a zpotvorené, do práce sa volá. Prácu prijať, ale prácu neuznať a prácu nehonorovať je už, pravda, nie sociálnou spravodlivosťou, je to snáď toľko, ako podľa vašej terminologie povedané "kapitalistické vydieračstvo". Neodôvodňuje postup pokrokovo-socialistických strán ani to, že hovoria: "Náboženstvo považujeme za cennú vec, ale je predsa len súkromnou vecou každého jednotlivca, následkom čoho, kto chce mať kňaza a potrebuje ho, nech si ho i platí. (Výkřiky.) Ako príde ale k tomu občan, ktorý kňaza nepotrebuje, aby so svojou daňou on k jeho udržovaniu prispievať musel." (Výkříky komunistických a socíalistických poslanců.) To je vaša idea.

Odhliadnuc od toho, že... (Posl. Kolláriková: Za hodinu žiadate 100 Kč!) Stojím vám kedykoľvek k dišpozicii ohľadom mojej manipulácie. (Hlas: To je vaše kultura!) Od vás kultúru sa učiť nebudem! Včera vaše plagáty ukázaly kultúru, ani pravopis na nich dobrý nebol! (Potlesk ľudových poslanců. - Výkřiky komunistickýeh poslanců.)

Odhliadnuc od toho, že po výšuvedených dôvodoch nijako neobstojí zásada, že je náboženstvo vecou súkromnou každého jednotlivca, do ktorej štátu nič, neobstojí odvolávanie sa strán týchto na túto zásadu ani preto, lebo sa strany tieto ináč a inokedy zásadou touto samy neriadia. Lebo, keď by to úprimne myslely s touto zásadou, ako vedia srovnať so svojím svedomím, že zo štátneho rozpočtu každoročne ťažké miliony sa dávajú na príklad na divadlá? (Hluk.) Pýtam sa: Koľko je v štáte ľudí, ktorí nielen že nemajú možnosť používať divadiel, ale ktorí ani nárokov nemajú do divadla chodiť, ktorí na divadlo pozerajú ako na číročistú súkromnú vec jednotlivcov, a predsa musia naň prispievať daňou svojou? (Výkřiky.) Prečo neuplatňujú zásadu túto i na tento bod a nepovedia: Tá ohromná väčšina občianstva, ktorá nepožíva činnosti divadla, nemusí prispievať k štátnej subvencii divadla, nech to znášajú len tí veľkomešťáci, a i z tých tiež nie všetci, ale len tí, čo do divadla chodia. (Výkřiky.) Je to teda úprimné pokračovanie, s jednou súkromnou vecou takto a s druhou docela ináč narábať? (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ale je to i nebezpečné niektoré záležitosti - tuto sa odvolávam na váš štátnický smysel - verejného života pod titulom súkromnej veci vyrážať zo štátneho rozpočtu. Lebo ako možno potom zastaviť lavínu, ktorá by u niektorej čiastky občianstva školstvo chcela vyhlásiť za vec súkromnú, iná zase vojsko, tretia administráciu, štvrtá sám parlament, a každá by sa chcela vytiahnuť zpod ťarchy na patričnú záležitosť pripadajúcu? (Výkřiky.) Skut.očne uvoľnia sa tie povestné vetry, a nebude nikto v stave ich potom opanovať. Keď sa ľuďom nábožensky založeným povie zo štátnej správy: "Náboženstvo je súkromná vec, kto chce, nech si ho platí sám", kto mu má potom právo zakázať, aby si nestano. vil tiež zásadu: Vojsko udržiavať, divadlá a iné cenné veci podporovať, ba sám štát, je vecou skromnou, (Výkřiky.) kto ho teda chce mať, nech si ho platí sám!

Aká inkonzekvencia, ako ďaleko by sme prišli s touto zásadou! Kde by takto ale štát a jeho opravdivé povolanie zašlo? A z čoho by sa maly udržiavať podľa tejto zásady "kto čo potrebuje, nech si to platí" - väznice? Tedy kto potrebuje väznice a trestnice pre tých zločincov, nech si ich platí sám! (Výkříky.) Nech si ich tedy platia tí zločinci. Je to úplne zvrátená ideologia, je to úplný rozklad a všeobecná anarchia, ktorá by bola koncom tohoto pokračovania. (Výkříky komunistických poslanců.)

Vy tak hovoríte s trestnicami ako na Slovensku Žilinci, ktorí teď postavili šibenicu, tak cudzieho tam nechceli dať zavesiť, lež povedali: "Šibenice sú pre nás a pre naše deti". Totiež vy robíte s trestnicami? Tieto sú pre vás a pre vaše deti?! (Výkřiky. - Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) Či nie úplný rozklad a všeobecná anarchia by bol koncom tohoto pokračovania? Preto štátnický smysel - a na tento sa odvolávajú strany pokrokovo-socialistické - nedopustí, aby sa uplatňovala zásada, z ktorej takéto konečné zmätky a všeobecný rozklad vyviera. Nemožno ale schvaľovať postup týchto strán ani z toho ohľadu, že veľmi znetvorujú týmto svojim jednaním pojem štátu. Lebo tým, že tvrdia: Štát je nie k tomu povolaný, aby podporoval a uznal prácu takého druhu, aká je kňazská práca, vylučujú akosi i z kruhu pôsobnosti štátu všetkú činnosť, ktorá nie je hmotná, mechanická a finančná. A tu sa treba nám pýtať: Či je štát len na to tu, aby dane -vvberal a vojakov rekrutoval, či je ten štát nie na to tu, aby svojimi hmotnými prostriedkami podporoval každú činnosť kultúrnu? Myslím, že o tomto ani pochybnosti byť nemôže, veď dávno prešly už tie časy, keď sa na štát, ako na úzky hmotný záujmový kruh pozeralo. Áno, štát je povinný - a to je spolu i jeho najkrásnejším povolaním - aby podporoval každú kultúrnu prácu. A preto sme za to a schvaľujeme to, že štát sám podporuje divadlá, lebo treba divadlá podporovať ako složku kultúrnu, sme za to, aby podporoval umelecké výstavy a neponechával činnosť túto na jednotlivcov, ktorým na tom záleží, lebo je to všeobecný záujem i vtedy, keď je snáď málo tých, ktorí bezprostredne ovocie týchto podnikov užívajú. Schvaľujeme to, že štát podporuje telovýchovné spolky, športy atď., hoci nie každý občan sa zúčastňuje tejto činnosti, lebo telesná výchova mládeže je všeobecným záujmom celku. A takouto činnosťou je aj práca kňaza i vtedy, keď ten kňaz nerobí kancelársku robotu ako vedenie matrík, ba by som mohol povedať, že práve vtedy, keď kňaz takouto kancelárskou prácou nie je hatený vo svojej duchovnej činnosti, neoceniteľnú prácu koná kňaz, ktorú si štát všímať, uznať a ju všemožne podporovať má. Štát je povinný konať kultúrnu prácu, v tejto ale štát, ktorý je mocenský útvar a na zovňajšie kruhy má len vplyv, odkázaný je na spolučinnosť druhých činiteľov a medzi nimi zvlášť na spolučinnosť kňaza. Štát vplýva svojimi prostriedkami na rozum, vie prinútiť k poddajnosti i vôľu, hlbšie ale aj vnútornejšie do duše človeka jeho pôsobnosť už nesahá. A že táto práca neuspokojuje úplne, každý na štát hlbšie pozerajúci človek ľahko nahliadne, zvlášte keď niekomu nielen o momentánné úspechy ide, lež záleží mu na tom, aby ten štát zachytil celú dušu tohoto občana.

Kňazskú prácu kňaza štát postrádať nesmie a nemôže, bez toho žeby neochromil celú svoju kultúrnu činnosť. A opravdu nezáleží nám zo záujmov stavovsko-kňazských, či predloha táto odhlasovaná bude alebo nie. Kňazstvo bude vznešenú a pre štát prospešnú prácu tuto konať i ďalej bez ohľadu na to, či so stránky štátu uznanie toho príde alebo nie, lebo si je vedomé svojho povolania a svojej povinnosti pracovať na kultúrnom povznesení národa svojho, na štáte sa ale zvrtne, či poskytne tomu kňazstvu možnosť, aby sa väčšmi a lepšie svojmu povolaniu venovalo, alebo či musí rozdeliť svoj čas a svoju energiu medzi prácou všeobecne prospešnou a medzi zaobstarávaním si každodenej výživy. Ak môže ten kňaz trochu bezstarostne žiť, môže sa venovať celou svojou silou, celou horúcou láskou za národ a cirkev tejto práci. Jestli ho v tom ochromíte, bude to vašou vinou, vašou zodpovednosťou. Tedy o záujem štátu tu ide, na vás záleží, aby ste záujem tento podopreli, lebo ste v prvom rade povolaní v tejto snemovni. aby ste záujem štátu bránili a nie záujem strannícky a organizačný. (Hluk. - Výkřiky poslaneů komunistických a ľudových poslanců.slovenských.)

A keď konečne pripomeniem, že ohromný rozdiel je v nárokoch kňazstva katolíckeho a duchovných ostatných vierovyznaní iných na základe tom, že štát drží v rukách katolícke majetky.... (Výkřiky posl. Mikulíčka. Hluk.)... ichž dôchodky sú určené pre katolicku cirkev, a tieto dôchodky štát drží vo svojom majetku. Preto katolícke duchovenstvo má väčšie právo na túto kongruu než ktorékoľvek iné.

Ak pýta sa však niekto, aké konečné stanovisko zaujímame k predlohe, odpovedám jasne: Predlohu, hoci nevyhovuje potrebám a všetkým záväzkom štátu, prijímame, lebo vidíme v nej ideový postup našej politiky k vnútornej konsolidácii a vidíme v nej podklad, na ktorom sa ďalšie nutné opatrenia v budúcnosti prijateľne riešiť dajú.

Za predlohu hlasovať budeme. (Výborné! Potlesk poslaneů strany lidové a ľudové strany slovenské.)