Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Kršiak. Uděluji mu slovo.
Posl. Kršiak: Ctená snemovňa! Dnes prejednávame
v tejto snemovni kongruovú predlohu. Čo znamená
prejednávanie jej v husitskom štáte? Zaiste
nič iného, ako výsmech celému husitizmu.
Keby pred 7, 8 rokmi bol povedal niekto s tohoto miesta, že
husitský národ bude odplácať týmto
spôsobom svojim najúhlavnejším nepriateľom,
klerikálom, zaiste bol by býval odtiaľto vyhodený.
Mne, pravda, nepripadá osvetliť tú ničomnú
úlohu, ktorú hralo kňazstvo a klerikalizmus
v českom národe v minulosti. To už uviedli
predrečníci. Ja chcem posvietiť na klerikálnych
farizejov s inej strany, so strany nenasýtnosti a pažravosti
bezodného kňazského vreca, na udržiavanie
v temnote poroby širokého pospolitého ľudu
a zvlášť na zradu, spáchanú slovenskými
klerikálmi na slovenskom národe.
Slovenskí klerikáli vyhlásili seba za majiteľov
slovenského národa a v tomto znamení zahájili
boj proti nenávideným "Čechúňom"
za slovenskú autonomiu. Nebolo shromaždenia, (Výkřiky
posl. dr Kubiše.) schödze, ba ani kazateľne,
odkiaľ by neboli hlásali heslo "Von s Čechmi!"
Časopis "Slovák" mal zaplnené stlpce
zúrením proti Čechom. Ba zrodil sa i básnik,
píšúci pod menom Žarnov, ktorý
sa denne kúpal v českej krvi vo svojich básňach,
akže sa totiž básňami nazvať možú.
Tento ľudácky manéver zaviedol slovenskú
chudobu na scestie, ľud vo veľkej časti veril
úprimne, že ľudáci vedú tento boj
skutočne za lepšie bytie a žitie slovenského
národa. Avšak boj ľudácky nebol ničím
iným než bojom za masné hrnce a za účasť
na vláde a na vykorisťovanie slovenského ľudu.
Toho dôkazom bolo už chovanie sa ľudáckych
vodcov pri zákone o rečových nariadeniach,
kde nehlasovali proti tomu zákonu, ačkoľvek
bol on prvý, ktorý poprel existenciu slovenského
národa a slial ho v národ československý.
To bola prvá zrada spáchaná na slovenskom
národe. V tejto zrade sa pokračovalo pri clách,
čím bude poškodené 80% chudobného
ľudu na Slovensku, a kongrua má byť odplata za
túto zradu. Zrada ľudákov neprekvapuje, lebo
tam, kde je farizejské a j ezuitské kňazstvo
v prevahe a kde ono vedie hlavné slovo, je zrada doma.
A ľudáci budú zakrývať to, že
zradili za 30 judášskych, za kongruu slovenský
národ. Na Slovensku budú sa tváriť aj
ďalej opozične a farizejsky vykrúcať oči,
pretvárať v sa ľudu, že oni sú ešte
vždy bojovníci za auv tonomiu slovenského národa.
My sa ani tomu farizejstvu nedivíme. Veď celé
kňazské učenie ako aj sväté písmo
presiaknuté je farizejstvom, podvodom, lžou a klamom
a oni idú len verne po stopách svojho učenia.
Tak na pr. čítame vo svätom písme: Riekol
Hospodin Samuelovi: "Dokiaľ ešte budeš plakať
pre to, že zavrhol som Saula, aby nekraľoval nad Izraelom?
Naplň roh svoj olejom, poď, pošlem ťa k
Izauovi betlémskemu, lebo som si vybral z jeho synov za
kráľa." Odpovedal Samuel: "Akože mám
ísť, keď sa Saul dozvie, zabije ma." Odpovedal
Hospodin: "Vezmi jalovicu zo stáda so sebou a povieš:
Vyšiel som obetovať Hospodinu."
Ďalej: "I stane sa, keď pöjdete, neodchádzajte
prázdni. Nech požičajú si ženy
vaše od súsedky svojej od hospodyni domu svojho, klenotov
strieborných, zlatých a nádherných
rúch i vložíte ich na synov a dcéry
svoje a tak olúpite Egypťanov." Týmito
Egypťanmi je poplatníctvo.
Ďalej sa hovorí v tomto vašom písme:.,Žiadnej
zdochliny jesť nebudete. Dáte ju príchodziemu,
ktorý je v bránach vašich a jesť ju bude:
ale predáte ju cudzincovi." Veľ. mi krásne
sa zachoval váš brat v Turčianskom Sv. Martine,
že predal zdochlú sviňu chudobnému ľudu,
ktorý z toho onemocnel.
Avšak ešte horšie veci sú v písme
svätom povolené ako zrádzať, okrádať
a lúpiť. Na pr.: "Tak praví Hospodin,
boh Izraelský: Pripáš každý meč
svoj k boku svojmu, prejdite sem i tam od brány táboru
k bráne, zabi jeden každý brata svojho a každý
priateľa a bližného svojho."
Ďalej: "A tak pobil Jehu všetkých, ktorí
pozostali z domu Achabovho. Tedy riekol Hospodin Jehu: Poneváč
si snažne vykonal, čo pred očima mojimi dobrého
jest a všetky veci, ktoré som v srdci svojom mal,
učinil si to domu Achabovmu, synovia tvoji budú
až do štvrtého pokolenia na prestole Izraelskom."
Mohol by som do nekonečna citovať z biblie klerikálné
farizejstvá, a príklad pre podobné farizejstvá
sú slová s tohoto miesta pána kol. Jurigu,
ktorý hovoril, že jeden Čech a jeden Slovák
nemôže byť jeden Čechoslovák. Ale
tento pán Juriga dokazuje doma, že jeden otec
a jeden syn a jeden duch svätý je predsa jedna osoba.
Takéto farizejstvá sú u vás známe
a vy sa tam podľa nich riadite.
Prejdem však k historickým dôkazom o tom, že
katolícke kňazstvo vždy dostalo verné
týmto svätým biblickým postulátom
a vždy hrabalo len pre seba. (Hluk.) Tak nám
historia hovorí o tom, že čo všetko sa
prevádzalo okolo najvyššieho stolca katolíckeho
kleru, okolo stolca pápežského, kde chceli
všetkú svetskú moc strhnúť na seba,
aby mohli vládnuť a shrabovať všetky bohatstvá
sveta, pri čom dochádzalo k vražedným
bojom aj medzi nimi samými.
Tak v r. 956 stal sa pápežom devätnásťročný
syn kniežaťa Albrechta a dal si meno Ján XII.
Predával biskupstvá a hýril. Mal 2000 koní,
ktoré krmil hrozienkami, vtedy, keď ľud umieral
hladom. Vo svojom paláci mal hárem. Biskup kremonský
Luitprand píše o ňom toto: Žiadna počestná
žena neodvážila sa ísť na ulicu,
lebo Ján prznil všetko, dievky, vydaté ženy
a vdovy na hroboch svätých apoštolov. Nemecký
císar Otto II svolal synodu biskupov, aby súdili
tohoto pápeža. Vyšly pri tom na javo hrozné
veci. Ján XII svätil jahňov v koniarni, 10ročného
chlapca urobil biskupom, dal vyškopiť jedného
podjáhňa atď. Keď sa dozvedel o tom, že
ho synod biskupov súdi, odkázal mu: "Keď
je váš úmysel zvoliť iného pápeža,
tedy vás vylučujem všetkých z cirkvi
v mene všemohúceho Boha."
Cisár však Jána XH z pápežstva
sosadil a urobil pápežom Lva VIII. Ale milenky Jánove
v Ríme znovu dopomohly mu k pápežstvu a on
dal potom niekoľkých biskupov, ktorí boli proti
nemu, zmrzačiť. Za nedlho bol však zabitý
manželom ženy, za ktorou chodil.
Benedikt IX, 1033-1044, stal sa pápežom v 12. roku.
Otec gróf Alberich mu pápežstvo kúpil
za peniaze. Mladý pápež v 23. roku pápežstvo
predal za 1500 funtov striebra (asi 5 milionov korún).
Pápež Ján XlI rozmnožil svoje tuzemské
statky tým, že zaviedol poplatok za odpúšťanie
hriechov. Po smrti zanechal 33 milionov dukátov. Tedy s
tou vašou chudobou nie je to tak zlé.
Sixtus IV, 1471 až 1484, mal syna so svojou sestrou. Založil
v Ríme nevestince, ktoré mu donášaly
ročne 20.000 dukátov. Alexander IV, 1492-1503, stal
sa biskupom tým, že podplatil kardinálov. Strašil
tureckého sultána, že bude svrhnutý
s trónu vlastným bratom, ktorý bol v zajatí
u pápeža. Sultán dal pápežovi 300.000
dukátov a pápež dal jeho brata otráviť.
Rehor XIII, 1572, keď sa dozvedel o bartolomejskej noci,
kde bolo povraždené 300.000 inovercov, dal slúžiť
slávnostnú omšu a spieval: "Teba Bože
chválime". Chovanie pápežaza vojny je
tiež známe a vieme, že napred nemecký
cisár, než započal vojnu, pýtal si súhlas
od pápeža, ktorý tiež dostal.
A ako hnali sa cez mrtvoly a brodili v krvi, len aby dostali do
rúk moc a bohatstvo, tak aj na poli vedeckom padli za obeť
kňazskej šialenosti najlepšie hlavy vedeckého
sveta. Známy je boj o pohyb zeme, žalárovanie
a mučenie Galileiho v r. 1630, známe je danie do
kliatby Koperníkove diela, ktoré sa neshodovaly
s učením kňažským.
Toto zaiste dostatočne dokazuje, že slovenskí
ľuďáci, vedení farármi, museli
zradiť slovenskú chudobu, vtedy, keď sa jedná
o naplnenie peniazmi ich vriec, ktoré už aj podľa
porekadla nemajú dna a sú nenasytné. Táto
zrada je tým hroznejšia, že kňažstvo
na Slovensku vládne ohromnými bohatstvami a napriek
tomu dali sa ľuďáci kúpiť českou
buržoáziou za 200 mil. Kč kongruy. Týchto
200 mil. nielen že bude vytlačené z robotníckeho
a roľníckeho ľudu na Slovensku, ale týmito
zradnými judášskymi striebornými budú
schválené všetky krivdy, krvipreliatia a vraždy
popáchané dodnes na Slovensku panujúcou českou
buržoáziou. (Souhlas komunistíckých
poslanců.)
Tu je znovu dökaz, že cirkev a jej kňazstvo je ochotné i čertu slúžiť, len keď im je zaplatené. Kňažstvo slúži každému vládnemu režímu, slúžilo feudalizmu, slúžilo kapitalizmu a v Rusku utvára sa nová t. zv. živá cirkev a ponúka svoje služby boľševickej vláde, ktorá však na jej služby nereaguje a ich nepotrebuje. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.)
Nemám po ruke štatistiku, aby som mohol presne vykázať
všetky cirkevné majetky na Slovensku, tieto sú
však obrovských rozmerov. A zhrozil by sa každý
robotník a roľník na Slovensku, keď by
výkaz tohoto bohatstva videl, nad nenasytnosťou a
pažravosťou slovenských kňazov. Vaša
výhovorka, že máte aj chudobných kňazov,
hovorí zase len proti vám a vašej cirkevnej
šľachte, kanovníkom, proboštom, biskupom
atď., ktorí pri svojich obrovských bohatstvách
nechajú hladovať svojich oltárnych bratov.
Príjmy farárov proti predvojenným sa veľmi
zväčšily, naproti tomu výdavky ostaly
staré. Na príklad pred vojnou slúžil
farár omšu za 2.40 K, za tú samú
omšu dostáva dnes 20 Kč, zvýšenú
má štólu, za pohreb, za krst, za koledu, dostáva
sosypné (mericu), kuratá, drevo, celé lány
rolí, ktoré obec darmo obrába, rôzné
fondy za mrtvých a pod. Čím odôvodníte
zvýšenie za omšu za mrtvých? Či
snáď tým, že v nebi nevyslyšia modlitbu
za 2 K ako pred vojnou, ale len za 20 Kč, či snáď
drahota zasiahla až pred tvár najvyššieho
a šíberi a keťasi i tam prevádzajú
svoje zhubné dielo zdražovania? Kňažskú
kongruu na Slovensku už máte zo starého Uhorska,
a síce dostáva tam kňaz 1600 Kč kongruy,
vekový doplnok 1400 Kč. Táto kongrua bola
zlepšená zákonom z r. 1912 a pozmenená
zákonným článkom IX z r. 1917 v tom
smysle, že ste dostali ešte 1000 K odevné, 1500
K platové zlepšenie, 500 K nákupný prídavok
a 288 K núdzovú výpomoc, 400 K prídavok
na deti. Že katolícki farári týchto
prídavkov na deti nepoužívajú, je ich
vinou, prečo sa k nim nehlásia? Inak by toho mohli
dostať viac. (Potlesk komunistických poslanců.)
Okrúhle dostávajú teda farári
na Slovensku už aj dnes na 7000 Kč ročne. Kto
ešte dostáva také dary od štátu?
Veď je to ročný príjem robotníckej
rodiny. Ale môžeme smele tvrdiť, že príjem
aj toho najchudobnejšieho farára nie je menší
než 30 až 50 tisíc Kč. Pretože biskupi
zo svojich obrovských majetkov nepriplácajú
na svojich oltárnych bratov? Títo majú iné
starosti a iné výdavky. Tak na pr. bansko-bystrický
biskup vraj kúpil auťák za 80 tisíc
Kč rozvedenej paničke po synovi grófa Tiszu,
ktorá býva pri Spišskom Podhradí v Chodkovciach
a pán biskup chodí tam na návštevu.
O tomto sa v Spišskom Podhradí verejne hovorí.
Druhý pán biskup spišský predal za 18
mil. dreva, ale na vydržiavanie preparandie žobre od
ubohých veriacich haliere. Naproti tomu kúpil si
auto za 120 tisíc Kč. Prešovský prelát
má blízko miliona dôchodku, ale platí
svojim kaplánom len 240 Kč ročne. Tu prítomný
p. farár Onderčo má tiež iste
12 kráv, 4 kone, 69 jutár poľa a zaiste na
tú kongruu nie je odkázaný. Hlinka má
jednu z najbohatších fár, ale jeho kaplánom
často škvrka v žalúdku, o čom sa
veľaráz žalovali v Ružomberku v dobe, keď
som tam bol redaktorom. Terajší knieža primáš
Černoch v Maďarsku, keď sa jednalo pred vojnou
o kongrue a prišli do reči aj kapláni, povedal,
že kaplánom netreba viac, len to, čo majú,
lebo by vraj zbujneli a nevládali by sme s nimi. Výšspomenutý
bansko-bystrický biskup, ktorý má okrem iných
veľký majer "Kupču" pri Svätom
Kríži - a majer utvorený bol z odobratých
rolí súsedným obciam - nedá ho ani
za drahé peniaze svojim veriacim do prenájmu, ale
židovskému árendátorovi veľkostatkárovi.
Nábožní veriaci musia putovať za kusom
chleba po širokých končinách celého
sveta. Ale vaši biskupi nielen že vám nedajú,
ale zároveň najhoršie platia robotníctvo
na svojich biskupských veľkostatkoch. Bytové
pomery na biskupských majeroch sú hrozné.
Tak na príklad na panstve biskupa nitrianskeho bývajú
zemerobotníci v hrozných dierach a vo veľa
prípadoch dve rodiny v jednej izbe, 4 m dlhej a 3 m širokej.
Rozdeľujú si tieto rodiny izbu špagátom,
aby vedely, ktorému ktorý kus izby patrí.
Rodiny sú početné, býva ich 12 až
14 pohromade. Na tomto panstve pre tieto hrozné pomery
prišlo tak ďaleko, že keď robotníctvo
žiadalo riadnu mzdu a odstránenie nesnesiteľných
pomerov, bolo doň četníctvom strieľané
a na mieste ostali mrtví a ranení. V Bratislave
na Námestí republiky je kláštor, majetok
kapituly, spravovaný samými kňazmi. V tomto
kláštore, kde je nemocnica a zahrada pre chorých,
vybudovali si v tej zahrade bar, kino, vinárňu,
kde sa celé noci lumpuje. Pod tou samou strechou je kostol
a hneď pri tom židovská krčma Rosenbaumova,
Wintrova výčapňa liehovín, židovské
obchody Löwingera a Šimona Moritza. Známy je
tiež dopis dekana Zsemberiho k židovskému fabrikantovi
borovičky, ktorý znie: "Blahorodý pán
Kulka! Dve fľaše borovičky, ktoré ste
mi za sbieranie jahôd v mojom revíre poslali, som
dostal. Slovo však činí muža a vy ste
mi sľúbili, že mi dáte 5 fliaš, žiadam
vás preto, aby ste mi tie 3 fľaše ešte poslali,
nebo pamätajte, že my, katolickí kňazi
máme na ľud vliv a vy židia máte peniaze
a preto musíme spolu držať, aby nás ľud
neshodil zo sedla." Je známa tiež peňazokazecká
aféra v Maďarsku, kde biskup Zadravec prisahal, že
vláda nemala účasť na peňazokazectve
a gróf Mikes prisahal, že vláda v tom prsty
má. Tedy jeden proti druhému falošne prísahali.
Tam, pánovia, zasiahnite a napravte pomery a najdite si
príjmy pre kongruu! Vy to však neurobíte, lebo
ako bolo už povedane, nemali ste nikdy dosť, ani mať
nebudete. Do vašeho kňazského vreca j e aj
celá republika málo. Dostali ste vaše cirkevné
majetky v minulosti na to, aby ste podporovali kultúru,
stavali školy, kostoly, nemocnice a tieto udržiavali.
Vy to ale nerobíte. Na každú maličkosť
od svätničky až po sviečku žobrete
od chudobného ľudu. Zvony ste k väčšej
cti a sláve božej podávali na kanóny,
aby vraždili ubohy ľud. Teraz všade na tieto zvony
zobrete. Vojne ste sa neprotivili, ba agitovali ste na pôžičku,
a príkaz boží pre vás neplatil, ktorý
hovori, že poslúchať budeš boha svoj ho.
Vám bol prvým príkazom príkaz starého
Procházku v Franca Jozefa a zlatého teľata,
ktorému slúžite.
Avšak si nemyslíte, že vaša zrada ostane
utajená medzi štyrmi múrami tejto snemovne.
My pôjdeme po slovenských vieskach, dedinách
a chyžiach a budeme odhaľovať vašu zradu a
nenasytnosť. Akže náš ľud ešte
miesty dobre nechápal, umožnili ste nám to
vy. Aj na tej najzfanatizovanejšej dedine nebude ľud
rozumieť tomu, že prečo mu má byť
navalené 200 milionov na bedrá, len preto, aby sa
vaše bezodné kňazské vrecia viac plnily?
A najmenej tomu bude ľud rozumieť na tých mestách
a dedinách, kde sa vaše pyšné biskupské
a farské budovy vypínajú a ako by cez plece
pyšne a nadute hľadia na ubohé chalúpky
vašich veriacich, pritúlené, ošarpané,
a kde je bieda, plač, ston a dusno v preplnených
izbičkách. Tam pôjde naše slovo a padne
na úrodnú pôdu zoranú pre nás
vašou nenasytnosťou.
Ani fašizmus vás nezachrání, u ktorého
hľadáte posledné svoje útočište.
Vaša rodobrada vami organizovaná obráti sa
proti vám a nedá sa zapriahnuť do vládnej
káry, kde ju chcete mať, lebo nebude tomu rozumieť,
prečo by mala podporovať režím, ktorý
púšťa žily Slovensku.
Prijde doba, a tá je už neďaleko, že sa
splní aj iná časť svätého
písma z evanjelia sv. Jána, kde je napísané:
"A urobil si bič z proviazkov a vyhnal ich z chrámu".
Tak tomu bude. Ako Ježiš vyhnal farizejov z chrámu
jeruzalemského, tak budete vy vyhnaní z chalúpok
slovenského ľudu.
Preto voláme: Preveďte odluku cirkve od štátu,
vyvlastnite kňazské majetky a dajte ich maloroľníckemu
a zemerobotníckemu ľudu, ktorí sa na nich plahočí
pre židovských árendátorov, ktorí
na nich hospodária a vám za to zlatom platia. A
do tej doby, než sa tak stane, budeme volať hromovým
hlasom k chudobnému ľudu na Slovensku Havlíčkovo
heslo: Nič im neverte a nič im nedávajte!
Niekoľko slov bysom ešte chcel rieť slečne
Zeminovej, ktorá sa tu do nás obula. Slečna
Zeminová vypálila vo svojej reči na
komunistov. Určite nestojí za to polemizovať
s ňou, lebo sa sama blamovala hovoriac, že ako to
bolo krásné, keď boli po prevrate vraj všemocní
páni socialisti a mohli urobiť, čo sa im páčilo.
Nuž, prečo že ste nepreviedli rozluku cirkvi
od štátu, keď to bolo tak ľahké?
A že vraj naše hlasy sú ztratené? Nuž
ako? Veď hlasujeme i my proti kongrue, a prez to bude kongrua
prijatá! Ale my jej poradíme, ako by sa dala kongrua
znemožniť veľmi ľahko: nech odoprú
socialistické strany hlasovať pre vládné
návrhy, na príklad pre návrh o výdajoch
vojenských, a slečna Zeminová uvidí,
že to pôjde. Ale ako som riekol, polemizovať s
ňou nestojí za to, lebo vy to neurobíte,
lebo ste komedianti a šarlatáni, o nič lepší
ako klerikáli, a preto je každá polemika s
vami zbytočná. (Potlesk komunístiekých
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále má
slovo pan posl. dr Hajn.
Posl. dr Hajn: Paní a pánové! Návrh
kongruového zákona je viditelným znamením,
že celková situace v naší republice není
zralá pro myšlenku rozluky církve a státu,
není pro ni zralá ani mezinárodní,
ani vnitřní situace našeho státu, a
nejsou v něm pro ni zralé ani všecky církve,
ani všecky politické strany. Jakmile vidíme,
že se některé církve daly zpolitisovati,
t. j. že slouží politickým cílům
anebo se jich domáhají.... (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Hajn (pokračuje):... a nepopíratelným
znamením toho je, že si příslušníci
těch církví vybudovali zvláštní
politické strany - nebo jakmile vidíme. že
politické strany usilují o vliv v některé
církvi a chtějí si z ní učiniti
takřka svůj nástroj, řekneme si ihned:
To všechno je prostředí, které se snad
hodí pro mnohé jiné pokusy, jenom ne pro
jeden: pro samu rozluku církve a státu, neboť
by znamenala pro takové církve nebo pro takové
strany ochuzení vlivu politického i morálního
a po případě i ochuzení finanční.
Jsou zase, paní a pánové, i církve
i strany, které si přejí rozluky opravdově,
na př. církev Adlofova a Urbánkova, státem
ovšem neuznaná, protože o uznání
ani nežádala. Pramenem odporu těchto církví
proti jakémukoliv poměru ke státu jest úcta
k náboženství a ke zřízení
církevnímu jako k něčemu sui generis,
jako k něčemu, co je zrovna posvátné
a co trpí každým jiným poměrem
ke státu, nežli je úplná vzájemná
cizota, úplná vzájemná nezávislost,
úplná odluka.
Ovšem doznávám také, paní a pánové,
že jsou i strany i církve, které jsou stejně
silnými a nekompromisními odpůrci odluky,
čili řečeno kladně, které jsou
přívrženci určitého poměru
mezi církví a státem, od poměru aspoň
subvenčního, tedy čistě finančního,
až k vzájemné pomoci politické, policejní
i morální. Ve všem tom hraje úlohu zpravidla
i minulost, historický vývoj jak dotčené
církve, tak dotčeného státu. Vždyť
máme na př. náboženství a církve
vysloveně národní, a pokud národ má
svůj stát, tedy i vysloveně státní.
Pak ovšem může hráti - i hrávalo
takovéto náboženství i jeho církve
úlohu i v politice mezinárodní, nejen v politice
vnitřní. Extrémem mohl by zde býti
ten směr, který z důvodů státních,
z teorie o vševládnosti státu nebo z důvodu
jeho prestiže nebo jeho existence popřává
sice život i církvím, ale tak spoutaným,
aby byly opravdu ancillae rei publicae - služkami světské
moci.
Posléze jest ještě jedna třída
přívrženců odluky mezi církvemi
i mezi politickými stranami - těch kteří
jsou na venek pro rozluku, ve skutečnosti však usilují
aspoň o kongruu neb aspoň proti ní nic nenamítají,
jen když si mohou hráti na venek jako její
zásadní a nesmiřitelní odpůrci,
ti pak ve svém t. zv. zásadním odporu na
př. proti kongrue nebo proti jakémukoli financování
církve se strany státu za živý svět
by pro kongruu nezvedli veřejně ruku, ale nastaví
ruku, až se budou kongrua nebo subvence rozdělovati.
Dnešní návrh, tak důležitý
a významu celostátního, není návrhem
vládním. Zda nesvědčí již
to o pravdivosti mého výroku, že celková
situace u nás není ještě zralá
pro rozluku? Znamená to opravdu, že tento návrh
není vládní, nýbrž iniciativní,
znamená to opravdu, že dnešní vláda
je vlastně pro rozluku a že ji čtyři
strany české strhují svým návrhem
na druhý břeh? Zřetele na státní
finance, pokud je naše vláda uplatňovala při
tomto návrhu, mají svá práva, ba jsou
vyžadovány i povinně. Byla-!i jimi naplněna
naše vláda, když šlo o státně-zaměstnaneckou
předlohu i o učitelskou, i lékařskou,
jak by tedy mohla býti najednou lhostejná, když
iniciativní návrh kongruální činil
další nové nároky na státní
pokladnu?
Tu jsme však u bodu neobyčejně vážného
a trochu i nepříjemného. Když byl podán
dnešní návrh, finanční jeho efekt
byl nám neznámou pevninou. Nebyla současně
podána církevní statistika, jež by nás
poučila o počtu far a duchovenstva, jejich reálního
jmění, jejich příjmů za výkony
duchovní, a nebylo proto ani propočítání
finančního. Býti to návrh vládní,
bylo by jistě bývalo připojeno z tohoto doprovodního
inventáře aspoň něco, neboť se
naše vláda začala již zrovna děsiti
onoho odstrašujícího příkladu,
kdy se v revolučním shromáždění
odhlasoval zákon o propočítání
let bez předchozího propočítání
jeho finančního efektu. Tím radostněji
zde konstatuji, že navrhovatelé dodatečně
nás seznámili aspoň s přibližnými
ciframi finančního efektu.
Poukazuje-li se také ještě na spěch,
se kterým se vyřizuje dnešní návrh,
pak něco takového není ani po prvé
a bojím se, že ani naposled. Souvisí to však
s vnitřním mravním převratem některých,
dříve koaličních stran, u nichž
se řešení některých otázek
nechce připustiti dohodou, nýbrž jen diktátem
"ne", diktátem, jenž na konec logikou věcí
a situace vyvolá opačný diktát "ano".
Tak po pěti letech vzájemného koaličního
dohodování a tvůrčích kompromisů
zažíváme éru destruktivního diktátu.
Přeji si opravdově, abychom se co nejdříve
dožili návratu starého systému.
Ať kongrua, ať pouhá státní dotace
nebo subvence církvím - už to je se stanoviska
zásady odluky církve a státu kompromisem,
při němž běží již jen
o větší kvantitu neb o jinakou kvalitu toho
kompromisu, ale prejudic je to v každém případě.
(Posl. Buříval: V tom směru jste nebyl
nikdy kompromisní za horších dob.) Pane
kolego Buřívale, račte jen poslouchati
dále.
Otázka kongruy byla tedy a jest posud látkou zrovna
stvořenou pro vzájemné dohodování
sporných stran a táborů. (Výkřiky
posl. dr Matouška a Špatného.)
Bylo se zde včera dovoláváno minulosti, také
se z ní vyvolávalo dvěma řečníky
jméno moje a mých kolegů. I konstatuji zde
především, že jsem. úmysl zde promluviti
pojal již dlouho před řečmi těchto
poslanců. Mé vystoupení je nezávislé
na jejich projevech. Jinak ovšem podobné apely, reklamace
a rekriminace jsou taktikou trochu zastaralou, někdy dětinskou.
Mohla by však býti i dvousečná. Včera
na př. byl citován před forem sněmovny
kol. Špatným kolega Špaček,
dnes mohl by býti citován on, jeho kolegové
a celá jeho strana. Ale to všechno jsou maličkosti
a drobnosti, které nanejvýše charakterisují
osoby i taktiku stran. Já však chci dnes přihlížeti
k vážnosti otázky i k pozměněným
situacím, jež se vyvíjejí neúprosně
tak zvanou logikou věcí a jichž vývoj
bývá posilován i chybami a zaviněními
osob i celých stran.
Domnívám se, že třebas sebe stručnější
přehlídka naší náboženské
i církevní politiky popřevratové by
nám mohla v dnešní věci dobře
posloužiti, mnohé osvětliti a mnohé
vysvětliti. Prvním zákonem republiky z 28.
října 1918, jenž nese podpis i p. ministra
Stříbrného a dr Soukupa (Slyšte!
Slyšte!), prohlášeny byly všecky rakouské
zákony i nařízení za platné
zákony Československé republiky. To znamenalo,
paní a pánové, tedy i zákony a nařízení
povahy náboženské i církevní
starého Rakouska, mezi nimi tedy i zákon o kongrue
katolické církve z r. 1898 a r. 1918 i titul kultu
ve státním rozpočtu. (Posl. dr Matoušek:
To všechno jen pro katolickou církev!) I záleželo
pak vše další již na vývoji, a činiteli
tohoto vývoje byly jednak síla a výbojnost
pokrokového světa, jednak odolnost světa
katolického a náboženského vůbec.
(Výkřiky.)
Paní a pánové, dovolte mi, abych vám
řekl své mínění. Kdyby páni
poslouchali mé vývody, jistě by si doznali,
(Výkřiky.) že vidí nebo mohou
vi děti celou tuto otázku v jinakém světle.
Jestliže chcete vyrušovati takovým ustavičným
voláním a pokřiky, pak budete tohoto jiného
světla zbaveni.
Ale ukázalo se velmi brzy, paní a pánové,
že kromě těchto činitelů vývoj
ať popohánějících, ať zdržujících,
je ještě více věcí v naší
republice. Ani ne tak sám dnešní návrh
kongruový - o této věci nejednáme
zde po převratě po prvé - jako oposice proti
němu, jež vyvěrá z programu nebo ze
stranické taktiky, mně připomíná
jednu vysoce dramatickou scénu, která se udála
nedlouho po převratě. tenkráte, když
byl ministrem školství Habrman - jaké
straně patří tento politik, netřeba
mně vás poučovati. Bylo to ve druhé
schůzi ankety ministrem tím svolané a věnované
otázce rozluky mezi státem a církví.
Přihlásil se ve shromáždění,
pozoruhodném i počtem, i kvalitou osob, ke slovu
poslanec, nemýlím-li se sám příslušník
církve evangelické, aby za slovenský klub
- v tehdejším revolučním Národním
shromáždění poslanci ze Slovenska tvořili
svůj vlastní klub - přečetl stručné
prohlášení asi tohoto smyslu: "Náš
klub odmítá veškeru odpovědnost za následky
kulturního boje, jejž by mohlo na Slovensku vyvolati
heslo rozluky, a ponechává odpovědnost těm,
kteří ten boj případně vyvolají."
A řečník dodal, aby nebylo nejmenší
pochybnosti, že projev Slovenského klubu je vskutku
jednomyslný, že hlasovali ve Slovenském klubu
pro toto prohlášení i sociálně
demokratičtí poslanci. (Slyšte! Slyšte!)
To jest v protokolech o té schůzi, to jest historické
faktum.