Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Účelem zákona, který předkládá
se pod názvem zákona o zvýšení
daně z lihu, jest, opatřiti z části
úhradu na výdaje spojené s novými
požitkovými zákony. Nejde tedy o daň
z lihu v celém rozsahu. Prostředkem, jímž
má býti opatřeno splnění účelu
zákona, jest zvýšení daně z lihu,
a to z 12,20 Kč, resp. 12 Kč na 1 litr alkoholu
na 15 Kč. Bude tedy napříště
daň z lihu stejná, bez ohledu na to, zda je to výrobní
neb spotřební, a bude dávka činiti
jednotně 15 Kč. Po této stránce znamená
osnova zákona jistou malou reformu, totiž sjednocení
sazby.
Důležitá je otázka, kolik toto nové
zvýšení vynese? Podle důvodové
zprávy očekává vláda, že
nové zvýšení vynese asi 27 mil. Kč.
Tato cifra se odůvodňuje tak, že ze zvýšení
samotného bude 25 mil. a z dodatečného zdanění
zásob 2 mil., dohromady 27 mil. Ovšem předpokládala
důvodová zpráva, že zákon nabude
účinnosti 1. června 1926, což však
nebude možno. Tedy do jisté míry nebude snad
tento odhad odpovídati přesně skutečnosti.
Základem kalkulace bylo, že běžná
spotřeba pitného lihu zůstane asi taková,
jako byla roku loňského, t. j. 272.000 hl ročně.
Otázka, nastane-li úbytek nebo ne, je odpověděna
ve smyslu kladném, a sice na základě zkušenosti,
ačkoliv se ozývaly hlasy v rozpočtovém
výboru, které tvrdily, že úbytek pravděpodobně
nenastane. Nicméně z důvodu opatrnosti a
na základě dřívějších
zkušeností vláda s úbytkem počítá
ve výši 5%.
Další důležitá otázka, jak
bude zatížen konsum tímto novým zvýšením,
jest zodpověděna následovně: Konsum
zatížen bude a nelze říci, že snad
naprosto nepatrně, nýbrž toto zatížení
bude podle názoru většiny rozpočtového
výboru jistě citelné, nikoliv však nesnesitelné.
Aby však celé zvýšení daně
z lihu nebylo převaleno na konsumenta, a o to je postaráno
tím, že část tohoto zvýšení,
1 Kč, vezme na sebe výroba, takže jen část
- arci větší - t. j. 1,80 Kč, bude převalena
na konsum.
Sluší odpověděti také na otázku
zásadní, zdali toto opatření vůbec
je nutné nebo ne. V rozpočtovém výboru
ozývaly se hlasy, že tohoto opatření
třeba není. Nebudu rozbírati vývody,
které uváděny byly z ohledů politických
proti tomuto návrhu zákona, ale byly také
uváděny argumenty povahy zásadní a
bylo zejména na to poukazováno, že nebylo by
třeba sáhnouti k tomuto opatření,
kdyby se prováděla řádná kontrola
a kdyby také hospodaření lihem se provádělo
veskrze podle zásad čistě ekonomických
a jen se stanoviska potřeby státního celku.
Ovšem není podle názoru většiny
rozpočtového výboru možno čekat,
až by se tato opatření projevila, a rozpočtový
výbor po této stránce shledal za přesvědčivější
to, co je uvedeno v důvodové zprávě,
budgetní nezbytnost jest ten argument, proč se k
tomuto opatření přece sahá.
Zároveň v návrhu vládním měla
býti řešena otázka inkamerace příplatku
smluvního ve výši 8 Kč. Tato inkamerace
měla nastati po uplynutí vázaného
hospodářství, jež má býti
v dohledné době likvidováno, a sice měla
nastati s účinností od 1. září
1928. Rozpočtový výbor navrhuje však
změnu. Nepřiklonil se k vládnímu návrhu
a uznal za správnější, že otázku
inkamerace smluvního příplatku 8 Kč
je lépe řešiti při příležitosti,
kdy projednávána bude osnova zákona o dani
z lihu.
Toto přesvědčení je ostatně
vyjádřeno v resoluci, na které se rozpočtový
výbor usnesl. l když předmětem tohoto
zákona není úprava hospodaření
lihem a také ne úprava celé látky
o dani z lihu, ani otázka výroby lihu, bylo o těchto
všech věcech v rozpočtovém výboru
velmi důkladně a věcně hovořeno.
Zajisté tyto vývody a poznámky nezůstanou
nepovšimnuty, až se bude jednati o zákoně
o dani z lihu.
Příplatek 2 Kč, který se vybírá
již dnes ve prospěch žup a zemí, zůstává
nadále v platnosti.
Důležitá je konečně otázka
dodatečného zdanění. Toto dodatečné
zdanění, jež se vztahuje na určité
zásoby, přirozeně bude míti za následek,
že celá řada osob bude jím nepříznivě
dotčena, zejména pokud se týče povinnosti,
které se k účelům dodatečného
zdanění interesentům ukládají.
Bylo uvažováno, zdali by nebylo možno od dodatečného
zdanění vůbec upustit a také v tomto
směru se ozvaly hlasy. Nicméně většina
rozpočtového výboru přijala návrh
dodatečného zdanění, ale s tou modifikací,
že je správné zmírniti břemena
a nepříjemnosti, které provedením
této myšlenky do důsledků by vznikly,
a sice tím, že minimální množství
alkoholu, které se musí přihlašovati,
se zvyšuje, a dále, že vláda se zmocňuje,
ukáže-li se vhodným, aby provedla dodatečné
zdanění paušalováním. Tím
z největší části oprávněným
peticím interesentů bude moci býti vyhověno.
Ostatně státní správa finanční
bude tím lépe vybavena, poněvadž bude
moci vítati každý prostředek, který
dává možnost, aby bez použití velikého
aparátu kontrolního tuto otázku vyřešila.
Konečně se musím zmíniti o termínu
platnosti. V původním návrhu je termín
1. červen. Událostmi přirozeně je
tento termín překonán a navrhuje se proto
termín 1. července 1926. Rozpočtový
výbor v důsledku názorů většiny,
jak jsem je vyložil, provedl na osnově jisté
změny a doplňky, které jsou ve správě
rozpočtového výboru přesně
vyznačeny. Já na ně poukazuji a doporučuji,
aby zpráva rozpočtového výboru byla
vzata za podklad jednání a přimlouvám
se za její schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Sděluji,
že za ministerstvo financí dostavil se do dnešní
schůze odb. přednosta dr Vlasák, a
to k jednání o odstavcích 1 až 6, a
11 dnešního pořadu.
Nyní přistoupíme ke společné
rozpravě o odst. 1 a 2 pořadu, totiž o osnovách
tisky 456 a 455.
Prve než udělím slovo prvému řečníku,
navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická při sloučené
rozpravě činila úhrnem pro kluby do 10 poslanců
3/4 hodiny, pro kluby do 20 poslanců 1 1/2 hodiny,
a pro kluby přes 20 poslanců 3 hodiny.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek proti navržené lhůtě
není, platí tedy lhůta řečnická
mnou navržená.
Přihlášeni jsou do společné rozpravy
dosud tito řečníci na straně "proti":
pp. posl. R. Chalupa, Dietl, Jílek,
Krebs, Buříval, Remeš,
Chlouba, Vobecká, Štětka,
Haiplick, Harus.
Dávám slovo prvému řečníku
na straně "proti", panu posl. R. Chalupovi.
Posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Považoval
bych především za svou povinnost, abych za
svůj klub zaujal stanovisko k událostem, které
se odehrály v poslední schůzi této
poslanecké sněmovny a které můžeme
považovati za vyvrcholení neudržitelného
postup proti oposičním stranám v této
sněmovně. Než o této věci bude
za náš klub hovořiti řečník
se stanoviska politického a proto dovol m si přejíti
k vlastní projednávané věci o daních
spotřebních, o dani z cukru a lihu.
Nově zaváděné dvě zvýšené
daně, daň z cukru a daň z lihu, jsou téhož
rázu jako nedávno zaváděná
cla, totiž míří přímo
na spotřebitele. Můžeme říci,
že zde nejde o částky malé, můžeme
počítati, že nově trvale uvalují
se daněmi z cukru a lihu břemena celkem kol 500
mil. na konsumenty. A počítáme-li s tím,
že cla na hranici mírně vynesou 300 mil. a
konsumenti producentům uvnitř zaplatí více
za produkty nutné k živobytí o 1.500 mil.,
znamená to větší zatížení
na konsumenty o 2.3 miliardy.
A tu se táži, zdali toto veliké zatížen
může býti lhostejno správě finanční.
Základ správné politiky finanční
daňové jest, aby nebyla zaváděna daň
vyšší než snese skutečně základ
daňový, tak aby skutečně tento základ
daňový nebyl stráven a aby nevyschl pramen
daně vůbec. Ovšem to se myslí, jde-li
o daň pozemkovou, o daň činžovní
a jiné daně. Ale proč se nemyslí také
takovýmto způsobem, když skutečně
jde o věc daleko vyšší, o věc daleko
důležitější, když jde vlastně
o pracovní sílu obyvatelstva tohoto státu,
z jehož práce všechny důchody vznikají.
Pan ministr financí při clech měl záviděníhodné
postavení. Nepřišel s požadavkem zaváděti
nové daně spotřební, kdyžtě
zavedena cla vynesou mu více, než kdyby skutečně
šel do boje za vlastní předlohu. Než tato
věc je příjemná pouze na svém
povrchu. Jde-li o nové zdražení, hledá
se pravidelně nový pramen zdražení a
není-li zde, zkouší se, zda skutečně
dosavadní prameny snesou ještě dalšího
zatížení. A tu můžeme říci,
že při clech nemůže býti hovořeno
vůbec o nějakém novém pramenu. Nevzniká
žádného nového důchodu, jde pouze
o přesun důchodu a musím podtrhnouti, že
běží o přesun skutečně
z majetku, z důchodu těch nejpotřebnějších
konsumentů do kapsy producenta. Tento přesun po
mém soudu může míti pro finanční
správu dosti značný význam. Za dosavadního
stavu důchod konsumentů aspoň z převážné
většiny byl pro finanční správu
knihou zcela otevřenou, hovoříme-li o dělnících,
gážistech, úřednících.
Tam důchod byl přiznán do posledního
haléře. To ovšem nemůžeme říci
při důchodech producentů. Tam toto zjištění
dnes zvýšeného důchodu narazí
na známé potíže a tento důchod,
který je zde zvýšen, patrně se ztratí.
Mohlo by se mně namítnouti, že číselně
důchod konsumentů nijak snížen nebude,
že tedy ten důchod může se ciferně
objeviti stejně, než zde musíme jen litovati,
že skutečně tato nesrovnalost, na jedné
straně větší zatížení
konsumentů, na druhé straně stejně
placené, vyměřované daně, není
nijak mírněna. Drahota není, bohužel,
odčitatelnou položkou při zjišťování
základu pro vyměřování daně
z příjmů. A tu si dovolím uvésti
toto: Jestliže je zde bezpříkladná odvaha
rozvraceti dnes skromné domácnosti konsumentů,
ožebračovati je, musí býti také
na druhé straně odvaha, aby se skutečně
nějakým způsobem vyšlo vstříc
těmto širokým vrstvám konsumentským.
Ochranu tuto především musíme hledati
v tom, aby dnes daněprosté minimum bylo zvýšeno.
Daněprosté minimum podle našeho názoru
má splývati s existenčním minimem.
Ukáži jen zhruba, jak to vypadá v důchodech
našich lidí. Dnes v novém domě stojí
byt o kuchyni a pokoji s příslušenstvím
minimálně 2000 Kč. Odhaduji-li příjem
za dnešní nedostatečné zaměstnanosti
ročně na 6000 Kč, znamená to, že
plná jedna třetina tohoto důchodu musí
býti věnována čistě jen na
byt. Je to tedy proti poměrům předválečným
zhoršení o více než 13%, poněvadž
v těchto předválečných poměrech
pravidelně i v nejhorším případě
náklad na byt činil pouze 20% celkového důchodu.
Tedy toto všeobecné zdražení musí
míti nutný reflex na stanovení daněprostého
minima. 6000 Kč nijak nestačí a myslím,
že ani dvojnásobek daněprostého minima,
12.000 Kč nemůže býti dostatečný.
Žel, že tato ochrana má jen do jisté míry
význam pro ty šťastné, kteří
mají již více než 12.000 Kč ročního
příjmu. Pro ty ubohé konsumenty, kteří
daleko nedosahují této hranice, nemá toto
daněprosté minimum významu.
Nově zavedené daně spotřební
mají ovšem také značnou oporu ve vysokých
clech. Vysoká ochranná cla podlamují konkurenci
na, domácím trhu a důsledek bude určité
stabilisování drahoty a tak zmizí možnost,
aby sku, tečně produkt mohl býti prodáván
laciněji.
Naopak, je zde poskytnuta možnost, aby vedlejší
věcné náklady, jako daně, poplatky
atd " jakmile se stanou položkami režijními,
za nedostatku konkurence z ciziny mohly býti započítávány
do nákladů režijních a převaleny
na konsumenta, to znamená, že daňové
břemeno opět na konsumenta se převaluje a
hranice daní nepřímých se v jejich
neprospěch přesunuje. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Zvýšenou ochranou celní vznikne nerovnoměrně
rozložený důchod, který stoupá
v obráceném poměru ke skutečným
potřebám. Čím kdo u nás bude
míti více a lepší půdy, tím
více bude míti z cel, ale na druhé straně
nepotřeboval by také té ochrany, která
je mu tady poskytována. Tento zarážející
zjev není ovšem novým, je to pouhé pokračování
zemědělské politiky za býv. Rakouska.
Stará feudální šlechta je zde pouze
vystřídána novověkou šlechtou
statkářskou. Ti mají stejné spojence
jako ve starém Rakousku. Jako tam vysoký klerus
se spojil se šlechtou feudální a držiteli
velkých pozemků, tak také v našich poměrech
má spojence zdražování a zastance cel
ve vysokých kruzích klerikálních.
Pravidelně se poukazuje na veliké zatížení
výnosovou daní pozemkovou, Dovoluji si poukázati,
že se to nezakládá na pravdě. Je jisto,
že daň pozemková před nějakými
120 lety něco znamenala, že byla podložena pravidelně
se opakujícím důchodem, že měla
určitou stabilitu a mohla se státi základem
rozpočtu tehdejšího státu. Ovšem
tato doba již dávno minula. Nová potřeba
rozvíjejícího se státu volá
také po nových důchodech, leč tato
daň zůstala naprosto nehybnou. Důvod je jasný
a již jsem na něj upozornil. Kdo měl moc politickou,
měl také moc hospodářskou. Feudální
šlechta nedala si ublížiti a nedopustila žádného
zhoršení v tomto směru. Byla vlastnicí
obrovských pozemkových držav a tím byla
také na věci interesována. Tak pozemková
daň stává se čím dále
bezvýznamnější, z daně výnosové
stává se téměř daní
evidenční.
Republikánská strana čsl, venkova přišla
s požadavkem valorisace cel. Je-li důsledná,
v musí nyní trvati také na tom, aby byla
valorisována daň pozemková, a to tím
spíše, že nejde jen o odčinění
nesprávného zdanění v této
době, pocházející ze znehodnocení
koruny, nýbrž že běží zde
o odčinění křivd, které spočívají
v tom, že už dávno podklad zdanění,
čistý výnos, neodpovídá skutečným
poměrům.
Daň pozemková jest vysoká jenom nominálně,
ona činí 22,7% čistého výnosu,
ale za to ten čistý výnos neodpovídá
nijak skutečným poměrům. Tento čistý
výnos byl šetřen na základě stabilního
katastru z r. 1817 a dále ceny, které již tenkráte
byly šetřeny - a bylo to r. 1924 - a neodpovídaly
skutečným poměrům, byly o 116, 118
a 235% skutečně menší. Ke skutečnému
provedení se přišlo za celou řadu let
r. 1850 až 1860. Tato chyba přirozeně rostla
lety a vzrůstem cen plodin. Čistý výnos
na místě aby rostl, byl ještě zmenšován.
Revise katastru, která byla provedena r. 1896, snížila
čistý výnos o 11,013.000 zl. a původní
daň pozemková, která byla rozpočtena
na 37,500.000, klesla na 35 mil. Celní tarif z r. 1906
zvedl opětně mechanicky čistý výnos
zdražením zemědělských produktů
a daň pozemková ovšem zůstala zase vyměřována
z nepohyblivého starého čistého výnosu.
Korunu všeho zdražování posadila válka
jednak přirozenou zvýšenou poptávkou,
jednak znehodnocením koruny. Zemědělství
bylo přímo v privilegovaném postavení,
byly hermeticky uzavřeny hranice, nekonsumovalo se a přímo
se plýtvalo zemědělskými plodinami,
a tím ovšem přirozeně ceny těchto
plodin vzrůstaly.
Jaký je čistý výnos dnes z 1 ha? R.
1896 průměrný čistý výnos
z 1 ha činil v Čechách 19,32 Kč, na
Moravě 21,12 Kč a ve Slezsku 13,70 Kč. Počítám-li
s průměrným čistým výnosem
na 1 ha, činil 18,71 Kč. Toto je, prosím,
skutečně s poměry, které jsou dnes,
naprosto nesrovnatelné. To je směšná
cifra. Já budu míti příležitost
ještě ukázati, že zůstává
více než 53krát za skutečnými
poměry. Výnos pozemkové daně je nehybný,
ba dokonce někde i klesá. R. 1924 činil čistý
výnos daně pozemkové 134 mil. R. 1922 byl
vyšší, činil 136 mil. Není ovšem
v žádném poměru k jiným daním,
které jsou přirozeně daleko pružnější,
na př. k dani výdělkové, která
vynesla zhruba 221 mil. Kč, nebo podniků veřejně
účtujících 236 mil. Kč. Z výnosu
daní přímých podle rozpočtu
státního z r. 1922, které činí
zhruba 1853 mil., representuje daň pozemková docela
nepatrný zlomek, něco přes 7,3%. Tato daň,
jak jsem již řekl, pevným svým základem
tvořila kdysi jádro rozpočtu, nyní
však tato daň úplně ustoupila do pozadí.
Obracím se zde na finanční správu,
zda není čas, aby se hledal správný
základ pro vyměřování této
daně pozemkové a aby se zde správně
vyměřovala daň pozemková. Podle mého
názoru jsou zde celé desítky milionů,
které by mohly býti uloženy v dani pozemkové
a nemusilo by se sahati přímo k dani spotřební.
Zemědělství není už dávno
tím podnikem z r. 1824 nebo 1869. Dnes jest zemědělství
moderním podnikem výdělečným,
kde se stejně zúčastní kapitál
jako osobní zdatnost. Zde by bylo potřebí,
aby skutečně daň pozemková byla vyměřována
analogicky podle daně výdělkové.
Zapomíná se dále, že zde při
dani pozemkové je zapomínáno na celá
výrobní zemědělská odvětví,
že zde není důchod. který plyne z chovu
dobytka a drobného zvířectva a dalších
produktů zemědělských, mléka,
výrobků z mléka atd. Bude se snad namítati,
že všechen tento důchod úzce s půdou
souvisí, ale pak je nutno, aby čistý výnos
byl znovu vyšetřen, aby skutečně odpovídal
dnešním poměrům, a dále nesmí
se přehlédnouti, že skutečně
dnes při stejné výměře nerozmnožitelné
půdy a vzrůstu populace ceny nejen stouply, ale
do budoucnosti budou stoupati. Jsme dnes svědky zajímavého
přesunu majetkového. Dříve byl poměr
takový, že spíše pozemková držba
byla zadlužena ve městech. Vážení
pánové, dnes můžeme býti svědky,
že se poměry obrátily a že naopak dnes
městské obyvatelstvo je zadluženo na venkově.
Dále si dovolím uvésti některá
data, která osvětlí, jak nerovnoměrným
způsobem je daňové břemeno u nás
rozděleno. Pro to mi slouží rozvrh důchodů
pro vyměřování daně z příjmů.
Do r. 1920 podle odhadního rejstříku pro
daň z příjmu jsou zahrnuty tyto důchody:
Příjem z pozemků 2.669,808.696 Kč
a daň z budov 175,717.190, samostatná povolání
a zaměstnání 3.629,599.672, služební
platy 3.310,272,162, majetkový kapitál 359,561.765
a ostatní 119,408.593. Celkem bylo zde za podklad vyměření
daně z příjmů vzato 10.264,368.078.
Čemu nás, prosím, tyto cifry učí?
Že se v tomto státě statečně
defrauduje. Můžeme odhadnouti národní
důchod na 40 miliard a kdybychom jen polovinu 20 miliard
měli míti zatíženu daní z příjmu,
musil by výnos daně příjmové
činiti na 800 mil. korun, ale při řádném
uložení 1.600 mil. korun a to, počítám-li
velmi mírně, poněvadž polovinu národního
důchodu počítám oněm, kteří
dani z příjmu nepodléhají. Táži
se, kdo defrauduje? Jistě ne dělník, gážista
a úředník, který do posledního
haléře příjmy přizná
a jejichž příjmy skutečně jsou
knihou naprosto otevřenou. Defrauduje ten, kdo může
umazávati, tedy samostatný podnikatel, ať v
zemědělství, průmyslu, živnosti
nebo obchodech.
Dovolil bych si ukázati na jednu velmi značnou defraudaci,
která by neměla ujíti ministru financí.
Jest to defraudace důchodu úrokového. Můžeme
říci, že celkem u nás podle uložené
daně úrokové jest důchod z úroků
vyplácen při pokladnách státních
částkou 925.030 Kč, kontokorentní
účty z peněžních ústavů
a bankéřů 413,660.660, úroky z obligací
a zástavních listů z cenných papírů
a úsporných vkladů u bank 231,719.500, úroky
z úsporných vkladů u spořitelen 703,126.060,
úroky ze zástavních listů 115,293.400.
Celkem zhruba asi 1.464 milionů a odečteme-li placenou
daň úrokovou, zbývá 1.400 mil. Kč.
Dále stát sám ze svých dluhů
vyplácí minimálně 1.300 mil. úroků.
Důchod úrokový činí tedy značnou
částku 2.703,974.100 Kč.
Jakým způsobem tento důchod je zdaněn,
můžete posouditi z toho, že podle výkazu
jen asi 359 mil. z tohoto důchodu je vzato za základ
vyměření daně z příjmu.
Defrauduje se zde ohromná částka a státní
správa jest povinna tuto částku skutečně
zachytiti, jest to v zájmu nejen berní morálky,
ale také v zájmu spravedlnosti. Považuji za
krajně nespravedlivé zatěžovati dnes
největší chudáky daněmi spotřebními
a pomíjeti ty, kteří mohou skutečně
platiti. Pro nás nezůstává bez významu,
že část těchto úrokových
důchodů plyne do ciziny a že žádným
způsobem se nepokoušíme, abychom tento důchod
úrokový také zdanili. Podali jsme příslušný
návrh na úrokovou daň. Táži se,
proč se o tomto návrhu nejedná? Ovšem
proto, poněvadž dnes většina, která
je vytvořena ze stran buržoasních, nemá
žádného zájmu na spravedlivém
rozvržení břemen, nýbrž jest přímo
životně interesována na tom, aby tento stav
nejen trval, ale aby byl zhoršován, jak jest viděti
ze zavedení nových velmi tíživých
daní spotřebních.
Tyto cifry jsou však i jinak zajímavé. Příjem
z pozemkové daně podle odhadu berního rejstříku
činí 2.649,000.000 Kč, proti celkovému
příjmu vykázanému 10.264,000.000 Kč,
činí tento důchod pozemkový asi čtvrtinu.
Já se zde ptám, kde je zde potvrzení o prvním,
a málem bych řekl, o vyvoleném stavu národa
zemědělského? Nejsilnější
stav má nejméně příjmu? Nikoliv.
Nejsilnější stav nejméně příjmu
přiznává. Zkonstatoval jsem, že dělník,
úředník a gážista musí
přiznati do posledního haléře. Je
také viděti z rozvržení poplatníků,
že ti nejmenší tvoří největší
jádro poplatníků daně z příjmu.
Důchodců do příjmu 20.000 je 90.8%.
O příjmu rolníkově nemůžeme
říci, že by byl přiznán skutečně.
Pravidelně to, co je spotřebováno v domácnosti
zdanění uniká.
Jak je správný odhad 2.667,000.000, jako z držby
pozemkové, poučí několik cifer ze
sklizně našich polí. Roku 1924 sklizeň
jen hlavních druhů obilí - pšenice,
ječmen, oves a žito - činila 41.8 milionů
q, počítám-li jen s průměrnou
cenou 1 q á 150 Kč, činí zhruba cena
těchto produktů 6.270,000.000 Kč. Cukrovky
sklidilo se 83,7 milionů q a počítám-li
s tehdejší cenou 20 Kč za 1 q, činí
cena 1.674,000.000 Kč. To jsou jen tyto dvě plodiny.
Obilniny hlavní a řepa dávají dohromady
7,947,000.000 Kč, počítám-li a počítám
hodně mnoho, že polovina z toho odpadne na obdělávání
a režii atd., zbývá tu důchod 3.973,500.000
Kč, tedy o 1.300 milionů Kč je přiznáno
celkem méně k základu pro vyměření
daně z příjmu jen těchto hlavních
plodin zemědělství. A to nehovořím
o tom, že dnes znovu stoupnou ceny produktů zemědělských
zavedením cel, nemluvím o důchodech, které
plynou z ostatních druhů zemědělského
podnikání jako brambory, chmel, čekanka a
nemluvím dále o produkci živočišné,
mlékařství atd. To vše zde není.
Finační správě uchází
obrovský důchod, který přímo
volá po zdanění. Ptám se, bude-li
míti finanční správa dosti odvahy
a přímosti, aby po tomto důchodu sáhla,
aby se nedala jako dosud zastrašiti intervencemi, aby nedali
se úředníci, kterým je přikázáno
podle zákona správně postupovati, zastrašiti
hrozbami o přeložení, šikanování
atd. Na budovách soudu bývá nápis:
justicia regnorum fundamentum. Tato spravedlnost, podle mého
soudu hospodářská, musí býti
také základem našeho státu. Jestliže
nebudeme míti odvahy tuto spravedlnost hospodářsky
prosazovati, buďme si vědomi, e ničíme
docela cílevědomě základy tohoto státu.
Z chudáků, které dnes v úžasně
zatěžujete, více nedostanete. A dále
vy je přímo utvrzujete v přesvědčení,
že tento nesprávný systém je nutno zvrátiti
jakýmkoliv způsobem.
Všechny vytáčky finanční správy
o nutnosti daní spotřebních zůstávají
dotud jalovými, dokud nebudou skutečně podchyceny
a zdaněny důchody, o nichž jsem se zde zmínil.
A nyní několik slov, prosím, ještě
o dani pozemkové. Čistá daň pozemková
činí 42,367.000 Kč, válečné
přirážky 97,822.618, celkem asi 140 milionů.
Tedy čistý předpis daně pozemkové
činí 42,367.000, to jest 22,7% čistého
výnosu, který podle toho činí asi
187 milionů Kč. Prosím, v jakém poměru
je tento čistý výnos jenom ke skutečně
přiznanému důchodu ze zemědělství,
jenž byl zachycen těmi 2.669 miliony Kč a v
jakém poměru je ke skutečné ceně
sklizených plodin, jak jsem uvedl obilí za 6.270
milionů Kč, cukrovky 1.674 milionů Kč
beze všeho ostatního, jež zde uvedeno není.
Tyto cifry dostávají docela snadně ověření,
když se podíváme na tuto věc. Průměrný
výnos z 1 ha půdy v Čechách, a to
v obvodě řepařském, činil 35
Kč, v obilnářském prvního druhu
(pšeničném) činil 21 Kč. Jak
tato cifra odpovídá skutečným poměrům?
Počítám, že po 1 ha může
se skliditi v řepném kraji minimálně
250 q řepy, cena jejíž, počítám-li
s dnešní cenou 15 Kč, činí 3.750
Kč, a když odpočtu polovinu na obdělání
a ostatní režii, zbývá čistý
výnos 1875 Kč. Prosím, v jakém poměru
je vykazovaný čistý výnos, sloužící
ke zdanění 35 korunami? Tento výnos je skutečně
53krát větší. K podobné cifře
dojdu také v oboru obilnářském. Počítám-li
jen s 15 q obilí na 1 ha a počítám-li
s průměrnou cenou tohoto obilí po 150 Kč,
dostávám cenu sklizně obilí po 1 ha
2250 Kč, a zase odpočítám-li polovici
na režii a práci 1125 Kč - a to odpočítávám
při obilninách velmi mnoho, to neodpovídá
skutečnosti - zbýval by čistý výnos
1125 Kč, což je proti vykázanému čistému
výnosu po 1 ha v obilnářském kraji
21 Kč, zase 53krát více.
Velmi zajímavé je porovnání zatížení
zemědělské produkce a zatížení
podniků výdělečných. Počítám
s 50násobně zvýšeným čistým
výnosem pozemkovým, a tu vidím, že i
při přirážkách 1000% jeví
se tu zatížení 5.94 Kč. Při podnicích
výdělečných až do 20 tisíc
Kč základu zdaňovacího činí
5.95 Kč, ale výše se tento poměr úžasně
mění. Od 20 do 40 tisíc Kč činí
zatížení s autonomními přirážkami
8.33 Kč, při 60 tisících Kč
13.64 Kč, pri 100 tisících Kč 14.88
Kč, čili zatížení jevilo by se
pouze rovnoměrným v těch prvních nejnižších
stupnicích. Čím vyšší vzestup
u základny po daň výdělkovou, tím
také je větší zdanění.
Daňové zatížení pozemku zůstává
úplně konstantní, nemění se,
kdežto při dani výdělkové neustále
stoupá, takže při 100 tisících
Kč jeví se proti pozemkovému zatížení
již třikrát větší, a při
podnicích, které vykazují zdaňovací
základnu 1 milion Kč, jeví se již 7krát
větší. Myslím, že toto favorisování
zemědělství proti podnikání
jinému je neudržitelné, a proto musí
býti toto feudální dědictví,
jistě pro zemědělství velmi příjemné,
jednou také náležitým způsobem
odstraněno.
Stejně tak velmi jasně je naznačena cesta,
jakým způsobem máme jíti. Jako malé
podniky výdělečné jsou chráněny
při těch nejnižších stupnicích
a teprve vzestupem jeví se zatížení
větší, nutno podobným způsobem
chrániti zemědělce. Teorie, že daň
výnosovou není možno vzestupně zatížiti,
myslím, že je v praksi popřena. Proto by bylo
nutno, aby skutečně malí zemědělci
do výměry 5 ha anebo spíše, což
by bylo správnější, do určitého
čistého výnosu, počítám-li
s 50násobkem čistého výnosu, do výnosu
asi 8850 Kč, byli daleko mírněji zdaňováni,
aby byly jim poskytnuty výhody nižší daně
pozemkové a také domovní daně třídní,
kdežto zemědělské podniky, které
by byly nad tento výnos, měly by býti zdaněny
daleko přísněji, poněvadž daleko
snáze toto zatížení snesou.