Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Krebs. Uděluji mu slovo.

Posl. Krebs (německy): Dámy a pánové! Jest příznačným symptomem daňové techniky tohoto státu, že několik let stále více a více zatlačuje do pozadí daně přímé a na jejich místo zavádí zdanění nepřímé. Nepřímé daně jsou ovšem pro pana ministra financí pohodlné a velmi výnosné. Jaký však účinek mají na tvořící obyvatelstvo? Ohromně zatěžují dělníky, úředníky, zaměstnance, živnostníky a drobné rolníky, kdežto kapitálově nejsilnější bohaté vrstvy obyvatelstva chrání způsobem vzbuzujícím největší pobouření. Stále zřetelněji pozorujeme na daňové technice tohoto státu, že se stal nejen politicky, nýbrž ještě více hospodářsky kolonií západního bankovního a bursovního kapitalismu. Československo s nynějším ročním zdaněním 1085 Kč na hlavu stojí v čele všech evropských států. Jest to smutná sláva, že jsme právě v tomto oboru dobyli rekordu. Pokud pak jde o daně samé " jsou to právě nepřímé daně, které jsou neustále rozmnožovány. Také cla, která byla právě před několika dny zavedena na nejdůležitější potraviny jako mouku, maso a tuky, působí právě tak jako nepřímé zdanění. A nyní stojíme opět před novým velkým zdaněním cukru a lihu. Oba návrhy na zvýšení dávek z lihu a cukru mají podle úředních odůvodnění vládních návrhů sloužiti k úhradě zákonů státně-zaměstnaneckých. Finanční výsledek u lihu má činiti 40 mil. Kč a u cukru při roční spotřebě 3,5 mil. q asi 200 mil. Kč ročně. Domníváme se, že se toto nové zatížení spotřebitelů již proto stalo zbytečným, poněvadž zatím došlo k události, která nás postavila před novou finanční situaci. Tím, že byl přijat Mašatův celní návrh, spadlo ministrovi financí dr Englišovi bez jakékoliv námahy podle jeho vlastního velmi nízkého odhadu 290 mil., podle jiných odhadů 400 až 500 mil. jako finanční výsledek do klína. Již touto částkou jest hrazena potřeba na úřednické platové zákony, takže můžeme klidně upustiti od dalšího zatěžování obyvatelstva.

Avšak i z jiných důvodů musíme se ještě rozhodně ohraditi proti tomuto novému těžkému zatížení spotřebitelů ve městech i na venkově. Potřeba a možnost zvýšení cen cukru a lihu odůvodňuje se tím, že cena cukru 4,40 Kč jest daleko pod valutovou relací doby mírové, která činila 78 h a že valorisuje-li se tato částka, činí cena cukru 5,07 Kč. Říká se, že spotřební daň činí u cukru v Polsku 151 Kč, v Německu 168 Kč, v Italii dokonce 544 Kč. Avšak právě tento výklad jest důkazem proti nutnosti zamýšleného zvýšení daně z cukru, ukazuje jen, že na cukr lze v mnohých zemích uvaliti dokonce daně mimořádné, jako na příklad v Italii. U nás však má cukr docela jiný význam v lidové výživě než ve jmenovaných zemích.

Bude-li přijata daň z cukru, připadne na, každý metrický cent cukru neméně než 184 Kč, tedy na 1 kg 1,84 Kč, kdežto dosud činila daň z cukru 54 h, k tomu ještě přirážka 70 h na 1 kg smluvená mezi vládou a výrobci cukru, takže nynější zatížení činí 1,24 Kč. Uvážíme-li, že se dnes prodává surový cukr na ústecké burse za 150 Kč 1 q, musíme pokládati daň 184 Kč z 1 q za strašlivé zatížení, neboť spotřebitel bude tu musiti platiti více daní, nežli dostane jednak výrobce za námahu a práci, spojenou s pěstěním řepy, počítaje v to úroky a vedlejší úroky, daň výdělkovou a mzdy, jednak továrník za zpracování řepy na cukr. Bude to asi jediný případ, kdy původní výrobce a zpracovávající průmysl jsou zúčastnění menší částkou na ceně, za kterou přichází výrobek do prodeje, než stát se svými daněmi.

Prožíváme těžkou hospodářskou krisi. Podle úředních výkazů stoupl počet nezaměstnaných na 66.000. Textilní průmysl prodělává těžkou odbytovou krisi, tisíce dělníků jest zaměstnáno jen částečně. často jen 3 až 4 dny v týdnu. Totéž platí o průmyslu kovodělném a snad ještě horší jest to v hornictví, které jest zvláště postiženo v území falknovském a v severozápadních Čechách. Mzdy těchto částečně nezaměstnaných stojí daleko pod existenčním minimem. Týdenní mzdy 80 až 120 Kč jsou na denním pořadu. V takovéto době přichází vláda s novými těžkými nepřímými daněmi.

Vládní návrh praví ve svém odůvodnění, že finanční správa nemůže každoročně uzavírati dobrovolnou dohodu s cukerním průmyslem. Ani my nepokládáme tento stav za užitečný a praktický. Avšak musíme také zde přece jednou poukázati na stav cukerního průmyslu.

Jeden z pánů řečníků poukázal dnes na to, že cukr jest "bílé zlato" republiky. Více však ještě než pro republiku platí to jistě také pro cukrovarnické společnosti samy. Zkoumáme-li bilance různých podniků, přicházíme k výsledkům, které nám ukazují, kde by si stát mohl opatřovati peníze pro své potřeby. Jsou to na příklad cukrovary Schoeller a spol., akc. spol., které při akciovém kapitálu 32 mil. vykazují neméně než 10,379.000 Kč čistého zisku a vyplácely 24%ní dividendu. Neštěmická rafinerie cukru se sídlem v Ústí n. L. měla při 15 mil. akciového kapitálu přes 4 mil. čistého zisku a rozdělovala 25% dividendy r. 1924. Při tom jest v bilanci veškerý majetek zařazen částkou 20 mil. Kč, kdežto v roce 1914 činil jen 10 mil. Ještě větší jest zisk České společnosti pro průmysl cukerní v Praze, která při akciovém kapitálu 24 mil. vyplácela roku 1924 35% dividendy, t. j. téměř 10 mil. Kč. Při tom celkové jmění z roku 1914 3,3 mil. Kč stouplo na 32 mil., tedy jest desetkráte větší. Akciový kapitál byl zvýšen z 8 mil. na 24 mil. Metody tohoto zvýšení kapitálu známe přece velmi dobře. Tento podnik měl však roku 1921/22 při 20 mil. akciového kapitálu přes 12 mil. Kč čistého zisku a také tenkráte vyplácel, podtrhuji, 60% dividendy. Tyto příklady mohli bychom rozmnožiti ještě o celou řadu příkladů podobných. Avšak nechť slavné sněmovně postačí. Jest jasno, že stát měl zde dosti možnosti, aby při řádném zdanění právě takových " to obrovských zisků opatřil si všechny potřebné peníze.

Za takovéhoto stavu bude ovšem také těžko vůči obyvatelstvu hájiti nové zvýšení cen cukru novou státní dávkou. Také při této příležitosti ohrazujeme se rozhodně, aby finanční správa brala se cestou všeobecného zvyšování cen, místo aby své peněžní požadavky hradila ze zdanění zisků velkých podniků. Avšak, jak se zdá, pan ministr financí jest vůči mocným cukerním magnátům slabý. Všemocný koncern Živnostenské banky, jehož správní radové a kapitály pracují ve všech velkých cukrovarnických podnicích, jest "noli me tangere", kytička netykavka, již chrániti jest nepsaným zákonem.

Budeme odmítati jakékoliv finanční zatížení tvořících, stavů tak dlouho, dokud bude u vesla nynější soustava se starými metodami hospodářského a národního utlačování. Budeme tedy také ovšem hlasovati proti zvýšení daně z lihu a cukru. Hlasujeme však také proti těmto daním, poněvadž nemáme důvěry k vládě. Nic, vůbec nic se nezměnilo v systému československé vlády. Proto také naše chování zůstává stejně odmítavé, Jde zde nejen o objektivní souhlas k zákonu, nýbrž jde zde také o to, aby se při takovémto návrhu vyslovila vládě subjektivní důvěra. My však k vládě důvěry nemáme a odmítáme tedy zákon z uvedených důvodů. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem jest p. posl. Netolický. Dávám mu slovo.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Osnova zákona o nepřímé dani cukerní a o dani z lihu, kterou projednáváme, měla původně sloužiti jako úhrada potřeby požitkového systému státních zaměstnanců. Ihned, když jednáno bylo o tomto požitkovém systému, byla jaksi uložena povinnost všem tehdejším stranám vládní koalice, aby také na sebe vzaly břímě, eventuelně povinnost, když státním zaměstnancům poskytovaly určité zvýšení příjmu, dáti finančnímu eráru také náhradu, aby toto zvýšení služného mohl poskytnout. Od té doby však situace nejen politická, ale i finanční se podstatně změnila. Vzpomínám toho, že to bylo už loňského roku, kdy slavná sněmovna odhlasovala celou řadu úhradových zákonů, které byly určeny právě k úhradě požitkového systému, zákonů, mezi nimiž nacházelo se zvýšení kolkovného, nový zákon o poplatcích za úřední výkony, zvýšení jízdného na drahách, zvýšení poštovních poplatků atd. v takové výši, že z větší části hradily potřebu předlohy o požitkovém systému státních zaměstnanců. Vedle toho však přišlo k tomu ještě v době letošní slevy učiněné různými ministerstvy z rozpočtem povoleného obnosu, jako na př. ministerstvo národní obrany, které ze svého rozpočtu na rok letošní slevilo částku 45,000.000 Kč, takže celá úhrada, o kterou se jednalo, byla dostatečným způsobem kryta. Mimo to předešlý týden usnesen zde nový zákon o pevných obilních clech, jehož výnos sice, bohužel, v celém projednávání této osnovy zákonné nebyl nikým uveden, takže nemožno s určitou cifrou příjmovou pro státní finance počítati, ale přece jen, počítáme-li zběžně, bude činiti stovky milionů, které z tohoto zákona pro státní finance vyplynou, které však byly již zatíženy požadavkem kongruy a snad i slevou daně uhelné, která bude v tomto domě v nejbližších dnech projednávána. Ale přece celkem vzato i z těchto příjmů zůstanou stovky milionů, na které ve státním rozpočtu v příjmech pamatováno nebylo.

Shrneme-li všechny tyto příjmy, které měly sloužiti požitkovému systému jako úhrada, jest jistě dostatečným důvodem pro to, abych řekl, že nebylo třeba zákona o nepřímých daních z cukru, o nepřímých daních z lihu, aby potřeba dožadovaná na požitkový systém vyžadovala ještě úhrady další. My nejen z tohoto důvodu, že pokládáme potřebu zákona o požitkovém systému státních zaměstnanců za uhrazenu, ale také se všeobecného hlediska stavíme se proti těm těžkým břemenům, která novou nepřímou daní na široké vrstvy pracující v naší republice mají býti uvalena.

Zajímavé je srovnání, co u nás v republice vynášejí daně přímé a co daně nepřímé, aby z toho bylo patrno, že břemeno daně nepřímé jest úžasně a nepoměrně větší, než břemeno, které předpisováno jest z majetkového základu formou daní přímých. Počítáme-li příjem státní okrouhle na 10 miliard ročně, tedy 4/5 z tohoto příjmu jsou daně nepřímé a pouze jedna pětina, tedy 2 miliardy daně přímé. To jest úžasný nepoměr, který, myslím, v těžkých poměrech hospodářských, v jakých nacházejí se nyní pracující vrstvy, najmě dělnictvo živnostenské a zemědělské, musí přinutiti každého, aby vážně nad touto okolností se zamyslil a také nad tím, má-li býti povolena zase nová nepřímá cukerní daň a nepřímá daň z lihu.

Bylo zde již konstatováno, že zdanění na jednu hlavu u nás v Československé republice jest téměř nejvyšší, že stojíme v tomto směru na prvním místě mezi poplatníky světa. Počítá-li se, že poplatnost z jedné hlavy dostoupila u nás výše okrouhle 1200, jest to cifra, která při pětičlenné rodině jde do tisíců, do takové výše, že průměrně jedna rodina ani takového příjmu nemá, jaká jest výše daně poměrně na něho uvalená.

Daň cukerní je tíživou také z toho důvodu, poněvadž dolehne právě na ty nejchudší dělnické vrstvy. Při projednávání zákona o pevných clech poukazovali jsme na to, že příjem dělnické rodiny obnáší snad průměrem 150 Kč týdně, avšak dostalo se nám protestů, že neuvádíme pravdu, že ten příjem je daleko nižší. Z chudých krajů textilního dělnictva dostali jsme zprávu, že tam rodina průměrně si vydělá týdně ne 150 Kč, ale snad kolem 40 Kč. Jest opravdu zázrakem, že taková rodina může vůbec z tohoto nepatrného příjmu býti živa. A uvažte laskavě, že dnes přichází se nejenom se cly, která budou působiti na zdražení denních potřeb, jako je mouka, chléb, maso, ale i s nepřímou daní cukerní, která podle slov pana ministra financí bude míti za následek zvýšenou cenu cukru proti ceně nynější, ačkoliv již i tato proti ceně cukru za hranicemi je nepoměrně vysoká. Uvážíme-li, že rozdíl mezi cenou, kterou platíme dnes u nás v konsumu a za kterou náš cukr za hranicemi se dostane, činí 2,5 Kč, tedy více nežli 50% ceny, kterou platíme zde, tedy je nutno uvážiti, zdali je to prostě přípustné a snesitelné pro naše malé výrobní pracující vrstvy, aby toto, byť i nepatrné zdražení, ještě dále snésti mohly. Rodina při příjmu 40 Kč týdně nemůže se ničím jiným živiti nežli tím, že si uvaří kávu a že tou kávou se živí den ode dne, celý týden, měsíc, ba i celý rok, poněvadž její příjem na jinou výživnější a slušnější stravu vůbec nestačí. Je to s podivem, že ona vůbec může býti živa, že může platiti nájem a že si může eventuelně koupiti i jiné potřeby, jako je šatstvo a pod.

Uvalovati ještě tedy nepřímou konsumní daň cukerní na naše výrobní vrstvy při vylíčeném jejich stavu může jistě jenom člověk, který nemá lidského citu. Jen ten může tak bezohledně podporovati zdražovací a zvyšovací horečku u nás.

Proto my se zřetelem na ty těžké hospodářské a finanční poměry u nás musíme se jako obránci malých vrstev vysloviti proti dani cukerní. Při tom konstatujeme, že je rozdíl mezi daní cukerní a daní z lihu. Cukr sám pokládáme za předmět denní potřeby, denní výživy, kdežto líh přece jenom není potřebou denní a snad přece jen nezasluhuje takového ohledu, jako se to děje u cukru. Stát náš je kromě toho smlouvou a způsobem obhospodařování lihu poškozován, smlouva pro něj je naprosto nevýhodná a poněvadž ani dávný náš požadavek monopolisování obchodu lihem není právě tímto zákonem proveden - nepřibližujeme se k tomu nikterak, naopak ponecháváme nevýhodnou smlouvu státu s lihovarnickými organisacemi i nadále platnou - vyslovujeme se i proti této dani.

Vedle těchto momentů hospodářských rozhodují tu i důvody politické, poněvadž přece jenom myslím, že by to bylo jaksi žádoucí a snad také doporučitelno, abychom my při těchto vládních osnovách, které projednáváme l a které snad ještě projednávány budou, přece jenom jako strana byli také dotázáni a eventuelně vyzváni k jednání a vyslovení svého stanoviska.

Vyslovujeme podivení nad tím, že pro tuto: předlohu rozhodly se hlasovati i strany, které v době ještě nedávné vším možným dovoleným i nedovoleným způsobem agitovaly u nás ve veřejnosti proti každému zdanění. Mám na mysli živnostenskou stranu středostavovskou. Kdo jen poněkud vzpomíná na ty minulé doby, na posledních 5, 6 roků, jest si vědom, že tato strana v naší veřejnosti a zvláště v živnostnictvu vyvolala nejen nespokojenost, ale přímo podráždění a pobouření proti tomu, jakým způsobem tyto malé výrobní vrstvy jsou zdaňovány. Vzpomínám toho, že pořádány byly protesty, tábory a demonstrace zavíráním obchodů na důkaz toho, že tyto malé výrobní složky nesnesou prostě toho těžkého zatížení, které jim berní správy uložily. Dnes však ku podivu po krátké době vidíme, kterak právě zástupci této strany hlasují pro daleko horsí zatížení, pro které my bychom v minulých dobách se nikdy nebyli odvážili zvednouti ruce, a kterak takové zdanění a zatížení těchto výrobních složek připouštějí.

Uvažte jen, kolik takových břemen přinesou obilní cla! (Posl. Krejčí: To je viděti vaši demagogii! Státním zaměstnancům pořáde slibujete zvýšení požitků, ale zde nechcete pro úhradu hlasovati!) Nevím, pane kolego, vzdali jste spal nebo byl-li jste přítomen pri mých úvodních slovech, zdali jste slyšel důvody, které nás vedou v tomto okamžiku pri těchto předlohách k tomu, abychom zaujali stanovisko, které hájíme. (Výkřiky posl. Krejčího.) Prosím, kdybyste byl poslouchal tyto důvody, byl byste si tyto výtky ušetřil.

Pokud se týče zdanění a starosti, kterou pan kolega z lidové strany o státní zaměstnance najednou jeví, je tato ochota více než pochybná. Vzpomeňte si, že to byla právě strana lidová, která loni v říjnu a listopadu ještě ve starém Národním shromáždění usnášela se ve svém klubu na tom, že požitkového systému státních zaměstnanců není potřebí do té míry, aby se pro něj angažovala. Vzpomeňte si také na to, že byla mezi stranami, které pro eventuelní úhradu, kterou požitkový systém by byl vyžadoval, odepřely hlasovati před 15. listopadem roku loňského. Tedy ta přílišná starostlivost pana kolegy z lidové strany zdá se mi býti poněkud podezřelou.

Živnostenská strana tvrdila, že musí býti daňová břemena menší, ale podle těch krátkých zkušeností, které jsme zažili, vidíme, že se děje všechno jiné, jen to ne, aby těmto malým výrobním živnostenským složkám byla daňová břemena snížena. Nevíme ani, kolik bude dělati zatížení pro živnostníky jako konsumenty ze přímých cel, ale uvažte laskavě, že otázka kongruy bude také vyžadovati určité částky. Slyšeli jsme od p. ministra financí, že bude vyžadovati 35 milionů, ale nejsme tak lehkověrní, abychom tomu věřili. Musí se připustiti zatížení nejméně 50-60 milionů. K tomu přistupuje ještě nepřímá daň z cukru a lihu.

Daňová reforma, která měla splniti spravedlnost a přinésti ulehčení poplatníkům a která měla uspořádati daňové předpisy, aby byly přijatelny a snesitelny a která měla býti podle slibu právě tento měsíc rozdána na stůl zákonodárného sboru, předložena nebyla, a je ještě otázkou času, kdy pan ministr splní ten slib, aby daňovou předlohu předložil k ústavnímu projednání.

Při této příležitosti vyslovujeme také určité pochybnosti, zdali tam budou úlevy a ustanovení, které pro živnostenský stav by znamenaly stav snesitelný a dovolovaly přijetí těchto zákonných ustanovení. (Posl. Procházka: Nejdříve museli živnostnici odhlasovati ty daně, aby mohli potom dělati daňové zákony!) Páni živnostníci už ve svém vlastním táboru mají určitý odpor a myslím, že ten odpor se náležitým způsobem ukáže také v době pozdější.

Při této příležitosti dovoluji si poukázati, že práce, která byla celý loňský rok podnikána na projednání t. zv. studie o daňové reformě, byla prostě p. ministrem financí odložena, nechci-li říci hozena pod stůl. Pan ministr, financí pracuje teď na nové osnově reformy, v daňové, aniž by povolal zájmové zástupce nebo. organisace, s nimiž by vcházel v porady, při. kterých by také byl brán zřetel na potřeby a přání těchto malých výrobních složek.

Dovolte mi, abych při této příležitosti řekl naše názory a naše stanovisko k reformě daňové. Je to nutné proto, poněvadž naši zástupci (Předsednictví převzal místopředseda - inž. Dostálek.) v daňové komisi loňského roku na ně poukázali a také se jim podařilo v řadě případů naše názory prosaditi. My jsme vycházeli z našeho dávného požadavku, že bude-li se daňový systém měniti, má býti změněn v jednotnou progresivní daň z příjmu. Ovšem uplatnění tohoto našeho požadavku při daňové reformě brání snad nynější hospodářské a daňové poměry. Zachovány byly proto daně všechny. Všechno, na co si poplatníci stěžovali, má býti zachováno, a je zajímavé, že finanční ministerstvo na místo, aby ulevilo poplatníkům malým a středním, angažžovalo se pro slevu poplatníkům velikým. Všechny podniky, které podle hlavy II jsou veřejně účtující, měly navrženo snížení 10% daně ze zisku na 6%. Pak by ovšem dańová základna jednotlivých velkých průmyslových podniků byla snížena o 40% při dani výdělkové, ale při dani výdělkové u n a středních podniků naopak finanční správa si stěžovala, že prý nebyly oceňovány jejich výnosy podle zákona o reformě daňové, tedy těmi stupnicemi, které předpisují, že do 20 tisíc výnosu mají býti zdaněny 1/2%, od 20 do 40 tisíc 1% atd. Naše zásadní stanovisko k daňové reformě bylo, že malí poplatníci musí býti lépe a účelněji hájeni, než to bylo možno dosavadními předpisy. V prvé řadě máme svůj zvláštní názor k daňovým komisím, přejeme si, ne aby ukládaly daně, ale aby byly první odvolací instancí, která by rozhodovala o eventuelním rekursu. Pokud se pak týče předpisů daně výdělkové k dosavadním stupnicím, které mají býti zachovány, prosazovali jsme požadavek, aby podle účasti majitele živnosti byla dána sleva 30 až 50% z dosavadních stupnic, aby při dani osobní z příjmu sleva, která byla zamýšlena zvýšením existenčního minima, platila i pro ně, vedle toho aby válečné přirážky u všech daní, ať výdělkové nebo osobní z příjmů byly okamžitě odbourány a nebyly v předpisech daňových předpisovány, vedle toho při řízení přiznávacím aby všechna přiznání o daních mohla býti podána na jednom archu a aby jedna komise o tom rozhodovala a aby jeden předpis daňový byl poplatníku dodán. Vyšetřování eventuelními důvěrníky nemělo býti jako až dosud ponecháno jen berním správám, které si vyvolily ty důvěrníky kolikráte z pochybných jednotlivců, kteří ne s odborných hledisek, nýbrž z nepřátelství, eventuelně konkurenčního záští, dotyčného poplatníka přiváděli v otázce daňové jistě do tak těžkých povinností, že to bylo pro nějčastokráte až nesnesitlené. Dále si přejeme účelnější obranu při vymáhání, aby byla splatna jen ta částka předepsaných daní, která by odpovídala jeho přiznání a ostatek byl splatný, až vejdou ta ustanovení v moc práva. Tímto způsobem představovali jsme si stanovisko a úpravu naší soustavy daňové a tato stanoviska také by byla přinesla ulehčení a usnadnění. Malý obuvník, krejčí, zámečník i obchodník nebude míti žádného prospěchu z obilních cel, ale nebude míti také prospěchu z kongruy, nýbrž bude tím ohromně znovu zatížen, ačkoliv již dosavadní zatížení pro něho bylo prostě nesnesitelné. Ti pánové, kteří přišli sem a v době minulé nazývali nás zrádci za to, že prý jsme hlasovali podle ujednání bývalé koalice pro některé osnovy zákonné, myslím, že si vyměnili s námi úlohu, jenže ji provádějí hůře, nežli jsme ji kdykoli v době minulé prováděli my.

Mohu jen konstatovati, že bychom se byli velice rozpakovali pozvednouti svoji ruku pro ty daně, které právě minulého týdne staly se skutkem a které zatížily poplatníky malých výrobních vrstev i vrstvy konsumentské do úžasné míry, která jeví se již dnes v nepoměrném zdražování denních životních potřeb. Pánové se vymlouvali na to, že si povolali odborné znalce a těmi že jim bylo slíbeno, že pevná cla nebudou míti za následek ani zvýšení cen mouky, ani chleba, masa, tuku a pod., ale sotva že se o této předloze začalo jednati, vidíme opak a můžeme konstatovati, že nejen na jatkách pražských nepoměrně zvýšila se cena jak za vepřový, tak i hovězí dobytek, ale můžeme konstatovati s politováním, že i v drobném prodeji cena mouky stoupla o 15, 20 i 25% proti ceně ještě před měsícem.

Jsou to příšerné následky a odpovědnost padá na ty pány, kteří svými hlasy dopomohli těmto zákonným osnovám k platnosti, ti musí připočísti si také všechny těžké následky, které z toho budou následovati.

Zdálo by se, že tyto daňové věci nesouvisí právě s projednávanými osnovami zákona o dani cukerní a dani lihové. Souvisí, poněvadž všechno daňové zatížení tvoří přirozený spojený řetěz, který svými následky dolehne na všechny poplatné i konsumní vrstvy, tedy i tato daň cukerní vedle obilních cel, jakož i platnost platiti kongruu vedle daně z lihu, ke které budou jistě podány i resoluční návrhy, které mají ukládati určité povinnosti.

Jestliže my se stavíme proti projednávaným daňovým osnovám a budeme-li proti nim hlasovati, děje se to proto, že důvody, které jsem byl uvedl, jsou tak závažného dosahu a že toto stanovisko věcně odůvodněné opřeno je také o náš hospodářský stav. Každé zatížení daňové, které zákonodárnými sbory bude usneseno, znamená zhoršení životní úrovně za dnešních těžkých hospodářských poměrů, znamená snížení životní úrovně právě u těch, na které bychom v prvé řadě měli míti zřetel, u těch nejchudších, tedy u vrstev dělnických. Většina našich dělníků i malých živnostníků bude nésti veškeré těžké následky těchto zdanění a předloh zákonných, které byly přijaty, a my jako zástupci širokých malých vrstev pokládáme za povinnost, abychom pozvedli svého varovného hlasu, zejména na adresu těch, kteří také tyto vrstvy zastupují, aby si byli vědomi těch následků, které odhlasování těchto a podobných osnov bude míti v zápětí, (Výborně!)

Pan ministr financí ujišťoval sám, když bylo o nepřímé dani z cukru jednáno, že nebude míti za následek žádné zvýšení konsumní ceny, Ale již včera v rozpočtovém výboru pan ministr financí připustil, že toto zavedení nepřímých daní bude míti následek zvýšení ceny - připouštěl snad 18 až 20 hal. na 1 kg. Tato cena zdá se býti nepatrná, ale přece v celkovém rozpočtu takové chudé rodiny, kde se počítá s každým haléřem, bude toto zdražení pocítěno a v prvé řadě budou jej odnášeti zase ti malí obchodníci, protože u nich se projeví ta trpkost z tohoto zdražení a na ně shrnou se všechny ty výčitky, které toto zdražení s sebou přinese.

Kdyby byla naděje, že jdeme vstříc nějaké příznivé hospodářské konjunktuře, kdybychom měli náš průmysl, naše živnosti plně zaměstnány, kdybychom měli dostatečné příjmy, které by stačily k úhradě slušné životní úrovně, pak by se nedalo ničeho namítati, ale za těch těžkých hospodářských poměrů, ve kterých se nacházíme, za té téměř bídy, která v rodinách dělnických i maloživnostenských dnes je, odvažovati se zvednouti ruku a hlasovati pro nová břemena, je podle mého mínění více než odvážlivost, není hájením prospěchu a zájmu těchto malých dělnických a živnostenských vrstev.

Tedy se zřetelem k těmto věcným důvodům a také k celkové politické situaci, důvodům politickým, prohlašuji jménem strany, ke které kladu si za čest náležeti, že budeme hlasovati proti těmto oběma předlohám o osnově o nepřímých daních cukerní a lihové, (Potlesk poslanců čsl. strany socialistické.)