Posl. J. Peter: Ctěná sněmovno!
Za poměrně krátkou dobu téměř
osmiletého trvání republiky Československé,
dočkaly se široké vrstvy pracujícího
lidu měst i venkova takového zklamání,
o jakém neměl nikdo ani nejmenšího tušení.
Demokracie, hospodářský blahobyt a humanita,
kterou bylo na začátku tvoření se
republiky Československé tolik operováno,
zapouští své ostré drápy do těl
strádajících a trpících otroků
tak krutě, že nezůstává ani kousíček
zdravého místa. Sliby, které byly různými
osvoboditeli dělné třídě dávány,
byly jako uspávací prostředek, aby po dobu
nadějí, jimiž se kojil proletariát Československé
republiky, mohli českoslovenští kapitalisté
a jejich náhončí zkonsolidovati poměry
tak, aby dělná třída zůstala
bezmocnou a porobenou. Washingtonská deklarace, ústava
Československé republiky a program legionářů
zůstaly na papíře a dnes se pomalu nebude
směti o těchto věcech ani mluviti, aby se
někdo nedostal do rozporů s nynějšími
novými zákony konsolidačními na ochranu
kapitalistického pořádku v tomto státě,
Kapitalismus československý dosáhl svého
cíle a triumfuje nad proletariátem, ovládl
celý průmysl, banky, dvory, lesy a půdu,
vybičoval výkon do nejvyšší míry,
což má za následek vyhazování
set a tisíců dělníků ze zaměstnání
bez jakéhokoliv ohledu na to, co budou zítra nebo
pozítří jísti. Takovýto zoufalý
stav propouštění z práce je v ostravsko-karvínském
revíru, kde již téměř na deset
tisíc horníků je vyhozeno na dlažbu
bez jakýchkoli prostředků k živobytí,
a tito lidé jsou odkázáni na dobrodiní
svých ubohých kamarádů, kteří
ještě měli štěstí, že
zůstali v závodech a kteří ze svých
skromných výdělků, nečinících
více než 120 Kč týdně, podporují
ubohé oběti dravého kapitalismu. Uhlobaroni
ostravsko-karvínského revíru jdou již
tak daleko, že vyhodili z práce vojenské odvedence,
kteří mají na podzim nastoupiti vojenskou
službu, říkajíce, že se prý
těch pár měsíců nějak
uživí. A totéž se stává
i těm, kteří přicházejí
po odbytí presenční vojenské služby.
Ani ti nejsou přijímáni zpět do práce,
a přijme-li se některý, musí za něj
jiný horník býti propuštěn. Když
jsem v,této záležitosti intervenoval v ministerstvu
soc. péče dne 10. března t. r., bylo mi řečeno,
že v této věci není možno nic podniknouti,
že není v Československé republice takového
zákona, aby donutil zaměstnavatele přijímati
vojenské vysloužilce zpět do práce,
a jestliže se takové případy stávají,
tedy je nutno, aby si dotyční dělníci
napsali žádost na ministerstvo soc. péče,
které prý se obrátí s prosbou na tyto
zaměstnavatele, aby je přijali zpět do práce.
Pánové, to je neudržitelný stav. Je
to směšné, když ministerstva, která
by měla kapitalistům nařizovati, musí
prositi, žebroniti, aby dělník, který
vykonal svou republikánskou povinnost tím, že
sloužil 18 měsíců vlasti, byl přijat
zpět do práce, a je tu viděti pravý
stav věci, že kapitalisté v Československé
republice v mohou si dělati, co jim libo, mohou zotročovati
a okrádati dělnou třídu podle libosti,
při čemž v vláda jim jde na ruku a přímo
je podporuje, a že pro dělnictvo neexistují
žádné ochranné zákony. Když
se dělnická třída postaví na
obranu svého skromného hospodářského
postavení anebo když demonstruje proti novému
zhoršení své životní míry,
které jí připravila česko-německo-maďarská
celní koalice, tu ihned přispěchá
vláda na pomoc lichvářům, pošle
policii a četnictvo, které má direktivu za
každou cenu utopiti v krvi troufalost demonstrantů,
jak se skutečně stalo při pražských
demonstracích. Při každém boji pracujícího
lidu, který hájí své právo
na lidský život, používá vláda
policie a četnictva, do dělníků se
střílí jako do zvěře, a co
nezabil velkokapitál při honbě za ziskem
v uhelných dolech, v hutích a jiných podnicích,
to dobíjejí při obranných bojích
na rozkaz vlády a kapitalistů policajti a četníci.
A pro hanbu celého civilisovaného světa může
se vláda republiky Československé po 7letém
trvání vykázati smutnou bilancí, že
nechala zabíti několik desítek chudých,
zbídačených dělníků
a dělnic proto, že žádali chleba po svých
zaměstnavatelích, zatím co na druhé
straně nechá volně a beztrestně řáditi
korupčníky, zloděje a defraudanty, kteří
připravují republiku o miliony a miliardy Kč.
Neblahá činnost vlády Československé
republiky z minulosti a obzvláště z této
doby poučuje jasně dělnickou třídu,
že nemá od ní co očekávati a
že jí nemůže věřit. A proto
také nevěříme, že předložený
vládní návrh tisk 423 přinese dělnictvu
větší zaměstnanost.
Předložený návrh zákona tisk
423, kterým se má doplniti a podstatně změniti
zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 1 Sb. z. a n.
z r. 1924, o dani z uhlí, má veliké nedostatky.
Vládní návrh sice má na mysli řešiti
částečně dnešní krisi
v hornickém průmyslu, ale ve své podstatě
krise neřeší ani nerozřeší,
nýbrž přinese ohromné sumy peněz
znovu do kapes našich nenasytných uhlobaronů.
Ani v nejmenším neodstraňuje bídy našeho
hornického lidu, který jedině jest odbytovou
krisí uhelného průmyslu postižen. Návrh
zákona daruje těžařům podle důvodové
zprávy 60 mil. Kč a pan ministr dr Engliš
přichází s radostí, že prý
také konečně stát může
něco z pokladny darovati. Ano, mohl darovati, když
napřed vybrakoval kapsy širokých vrstev pracujícího
lidu novým zdražením všech životních
potřeb.
Ovšem že důvodová zpráva také
slibuje, že i bánští zaměstnanci
budou míti z tohoto návrhu užitek, a to ve
větší zaměstnanosti. My těmto
slibům nevěříme, poněvadž
z prakse jsme přesvědčeni, že zrušení
daně z vývozního uhlí neodstraní
chronické kalamity v hornickém průmyslu.
Pozorujeme již od r. 1920/21, kdy původní uhelná
daň byla prvně snižována, jaký
mělo snížení této daně
vliv jednak na ceny a jednak na životní úroveň
našich hornických rodin. Původní daň
zavedená r. 1920 činila 43%, r. 1921 snížena
byla na 30% a r. 1923 snížena byla na 10 až 7%.
Již tenkráte odůvodňovali těžaři,
že snížení uhelné daně bude
míti za následek jednak klesání cen
uhlí, jednak větší zaměstnanost.
Jaká však jsou fakta? Daň byla snižována,
těžaři získávali ohromné
sumy peněz, ceny uhlí však v poměru
k snižování daně neklesaly. Pokud se
týká větší zaměstnanosti,
vidíme, že snižování daně
nemělo vůbec na zaměstnanost vliv. Naopak
v těch dobách zaznamenáváme stále
se zhoršující nezaměstnanost. I dnes
máme oprávněné obavy, že výsledky
zrušení uhelné daně při vývozu
a snížení daně pro koks, resp. stanovení
její na 50% z 1 q koksu zůstane znovu v kapsách
těžařů.
Zástupci těžařů při každé
příležitosti stěžují si,
že vývoj uhelného průmyslu zatěžují
sociální břemena a vysoké hornické
mzdy.
Aby veřejnost aspoň částečně
se dověděla, jak velice zatěžují
hornické mzdy uhelnou produkci a jaký jest stav
po stránce výrobní, uvádím
z jednotlivých revírů data, podle kterých
můžete si porovnati současně vliv snižování
uhelné daně na větší zaměstnanost
a na životní úroveň hornického
lidu. Současně porovnejte, za kolik korun horník
uhlí vyrábí a za kolik korun se uhlí
prodává. Doufám, že vás tyto
cifry přesvědčí o tom, že snižování
uhelné daně nemělo žádného
podstatného vlivu na snížení cen uhlí
a také ne na větší zaměstnanost.
Mělo však vliv na větší zisky těžařů.
Poměry v revíru Ostravsko-karvínském:
R. 1921 bylo zaměstnanců 49.612, těžba
uhlí 6,0,725.272 q, průměr na jednoho dělníka
činil 6,12 q, mzda dělníka na 1 q uhlí
činila 11,55 Kč, na směnu 70,68 Kč.
R. 1925 bylo zaměstnanců 38.219, t. j. o 11.400
méně než r. 1921 a těžba uhlí
činila 98,138.022 q, to jest o 37,412.750 q více
než r. 1921. Průměr výkonu na jednoho
dělníka obnášel 10,54 q uhlí,
mzda dělníka na 1 q uhlí činila asi
3,60 Kč, na celou směnu 37,94 Kč.
Ač r. 1923 uhelná daň byla snížena
až na 7% a cena uhlí byla 24 Kč, kleslo uhlí
pouze asi o 4 Kč na 1 q a stojí dnes 20 Kč,
což neodpovídá snížené dani.
Z toho je viděti, že uhlobaroni ponechají si
3 Kč z 1 q uhlí v kapse, ač je měli
sleviti na uhlí.
Na Mostecku činil r. 1923 výkon jednoho dělníka
17,86 q uhlí, výrobní náklad na 1
q činil 2.41 Kč. R. 1924 výkon
jednoho dělníka činil 19.23
q uhlí, t. j. o 1.37 q více
než r. 1923. Výrobní náklad na 1 q činil
2.03 Kč, což je o 38 hal. méně
na 1 q než r. 1923. Ačkoliv uhelná daň
klesla na 10 až 7% a drahota životních potřeb
stoupala, mzda horníka při nižším
výkonu rapidně klesala.
Vláda tvrdila, že po snížení cen
uhlí nastoupí jistě pokles cen životních
potřeb. Tvrzení toto se neuskutečnilo a místo
poklesu nastalo zvyšování cen životních
potřeb tak, že v porovnání s r. 1923
stoupla drahota r. 1924 o 12% a horníci byli donuceni vládou
a nenasytnými uhlobarony prý ve prospěch
mladého státu Československého snížiti
své mzdy o 50%, které zanikly v bezedných
kapsách uhlobaronů.
Z toho je jasně viděti, že uhlobaroni u dělnictva
uplatňovali heslo Rašínovo: Méně
jíst, více pracovat a šetřit, kdežto
u sebe uplatňovali heslo: Nepracovat, své pupky
více naplňovat a přežírat se.
(Souhlas komunistických poslanců.)
Index životosprávy nám ukazuje toto: V červenci
r. 1914 byla kupní síla dělníka 37
K, v červenci r. 1925 342.21 K, tedy
kupní síla dělníka byla r. 1925 78.14%
kupní síly předválečné,
což znamená, že životospráva horníka
je o 22% zhoršena v porovnání s rokem 1914.
Hanbou samotné vlády a vykořisťujících
vlastenců je, že československý dělník
se svojí životosprávou stojí na 14.
místě v porovnání k jiným státům.
I to zaostalé reakční Rumunsko postavilo
životosprávu svého dělníka na
osmé místo. Mohli bychom celé romány
napsati z bídného života československých
dělníků a obzvláště horníků,
kteří jsou na tom nejhůře a kteří
jsou ohrožováni na svých životech každodenně.
Na sta a tisíce horníků hyne hluboko pod
zemí, obětujíce tak životy svoje ve
prospěch dravého uhelného kapitalismu a státu.
Tito lidé nemají uznání a citu k těmto
podzemním otrokům, ubírají jim chleba
a přidávají jim práce, a nenašel
se dosud žádný činitel v tomto státě,
který by křivdu tuto odčinil.
Vládním návrhem zákona tisk 423, kterým
se doplňuje a mění zákon ze dne 21.
prosince 1923, číslo 1 Sb. z. a n. z r. 1924, o
dani z uhlí, se vůbec nepomůže horníkům
v potřebné míře, jak jsem již
ve svém referátě uvedl.
Horníci žádají úplné zrušení
uhelné daně nejen pro uhlí do ciziny, nýbrž
i v tuzemsku, poněvadž není myslitelno, aby
na úkor domácího konsumu uhlí prodávalo
se uhlí v cizině levněji než u nás.
Uhlobaroni mají takové zisky, že by mohli sleviti
z ceny uhlí tolik, aby bylo konkurence schopné.
Jenom je potřebí zavésti řádnou
kontrolu výroby uhlí a zisku těžařů.
(Souhlas komunistických poslanců.)
Protože máme důvodné podezření,
že těch 60 milionů zrušené daně
ocitne se v kapsách uhlobaronů a uhlí zůstane
stejně drahé, bude náš klub hlasovati
proti tomuto návrhu, neboť jsme přesvědčeni,
že jen úplným zrušením uhelné
daně a úpravou dopravních tarifů může
býti z části pomoženo uhelnému
průmyslu a horníkům. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.
Poněvadž byly podány k této osnově
návrhy, žádám o jich přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Pohla
a druhů:
Osnova nechť zní:
Zákon ze dne 21.prosince 1923, č. 1 Sb. z. a n.
z r. 1924, o dani z uhlí se ruší.
Tento zákon nabývá účinnosti
za měsíc po vyhlášení."
2. Eventuální návrh posl. Pohla a
druhů:
Bude-li zamítnut náš návrh na úpravu
celé osnovy, navrhujeme ke čl. I:
§ 2, odst. 2 zákona č. 1/1924 nechť zní:
"(2) Pro doly, které pracují
za nepříznivých přirozených,
dopravních a odbytových poměrů a v
národohospodářském ohledu jsou důležity,
může ministr financí v dohodě s ministrem
veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu
a živností k odůvodněným žádostem,
přihlížeje k prodejní a kalorické
hodnotě uhlí, daň snížiti a úplně
zrušiti."
3. Eventuální návrh posl. Pohla
a druhů:
Bude-li zamítnut náš návrh na úpravu
celé osnovy, navrhujeme ke čl. IV:
§ 7, čís. 2 a 3 zákona č. 1/1924
nechť zní:
"2. Z uhlí, které správa uhelného
podniku horního zdarma nebo nejvýše za režijní
ceny poskytuje zaměstnancům a osazenstvu dolu, pensistům,
provisionistům a jejich vdovám pro jejich vlastní
domácí potřebu k otopu, dále z uhlí
dodaného z vlastní těžby závodním
školám, nemocnicím, jídelnám,
zařízením bratrských pokladen a revírních
rad (jejich nemocnicím, úředním místnostem)
a jiným závodním ústavům a
zařízením a revírní radě
v sloužícím k dobru dělnictva.
3. Z uhlí domácího původu, které
se vyveze do ciziny přímo z dolu nebo z výrobního
podniku (koksovny, briketárny atd.)"
4. Resoluční návrh posl. Pohla a druhů:
Vláda se vybízí, aby v nejkratší
době navrhla zákonodárným sborům
novelování zákona o uhelném hospodářství
v Československé republice, jímž se
ustanovuje utvoření po, vinných uhelných
syndikátů pro hnědé a kamenné
uhlí. Na syndikáty přenáší
se právo distribuce a určení cen uhlí,
buďtež vybaveny právem rozdělení
výrobních nákladů uvnitř syndikátu.
Syndikáty buďtež složeny tak, aby v nich
byli náležitě zastoupeni všichni činitelé
zúčastnění v uhelném hospodářství,
asi 3/8 majetníků dolů, 3/8 dělníků
a zaměstnanců zaměstnaných v dolech
a 2/8 veřejnosti nebo státu.
5. Resoluční návrh posl. Pohla a druhů:
Vláda se vybízí, aby v krátké
době podala sněmovně návrh zákona,
jímž se pro všechny horní oblasti zřizují
povinné sprostředkovatelny práce podle §u
19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb.
Z. a n.
6. Eventuální resoluční návrh
posl. Pohla a druhů: Vláda se vybízí,
aby vypracovala a předložila sněmovně
návrh zákona, podle něhož výtěžků
daně z uhlí dlužno především
použíti k valorisaci a úhradě důchodů
starodůchodů bratrských pokladen.
Předseda (zvoní): Dávám
panu zpravodaji slovo k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Pozměňovací návrhy
pana kol. Pohla a druhů kryjí se takřka
úplně s vývody pana posl. Kaufmanna,
který rovněž žádal zrušení
zákona o dani z uhlí. Jakožto referent nemohu
se pro návrh tento vysloviti, a to z toho důvodu,
že zákon o dani z uhlí znamená velký
finanční efekt pro stát. Jeho výnos
na letošní rok je odhadován částkou
300 mil. Kč. Kdyby vláda zrušila uhelnou daň,
musila by ovšem hledati jiný pramen, a to by mohla
býti zase jen daň konsumní, kterouž
by případně postihla konsumenstvo daleko
tíživěji, než se to děje daní
uhelnou.
K tomu, aby naše průmyslové výrobky
byly schopny zahraniční konkurence, směřuje
právě vládní osnova, která
ruší uhelnou dávku při uhlí exportním,
a při koksu, který se potřebuje k výrobě
železa ve vysokých pecích. Vláda se
tím zříká značného příjmu
60 mil. Kč, čímž také nejen nepřímo
podporuje konkurenční schopnost u těchto
produktů za hranicemi, nýbrž brání
tím i nezaměstnanosti dělnictva, kteráž
by nutně nastala, kdyby vláda těchto výhod
nepovolovala. Pokud se týče eventuálního
návrhu p. kol. Pohla, jest mu v osnově více
méně vyhověno, poněvadž osnova
pamatuje již na takové případy, o nichž
právě návrh tento mluví, a poskytuje
oněm dolům, které vyrábějí
za podmínek velmi tíživých a obtížných,
velmi značné úlevy a snižuje daň
uhelnou v těchto případech až na 7%.
Vyslovuji se tedy také proti tomuto návrhu.
Rovněž vyslovuji se proti návrhům resolučním.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování,
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Ježto podány byly pozměňovací
návrhy. míním dáti hlasovati o této
osnově - která má 6 článků,
nadpis zákona a úvodní formuli v tomto pořadí:
Nejprve hlasovali bychom o znění celé osnovy
v úpravě podle hlavního návrhu pp.
posl. Pohla a soudr., bude-li tento návrh zamítnut,
budeme hlasovati o úpravě této osnovy, jak
ji navrhují pp. posl. Pohla soudr. svými
dvěma návrhy eventuálními, bude-li
i tato úprava zamítnuta, hlasovali bychom o znění
zákona podle výborové zprávy.
Jsou nějaké námitky proti navrženému
způsobu hlasování? (Nebyly.)
Není jich, budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí se zněním osnovy, jak ji navrhují
svým hlavním návrhem pp. posl. Pohla soudr.,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh tento je zamítnut.
Kdo souhlasí s úpravou tohoto zákona podle
dvou eventuálních návrhů pp. posl.
Pohla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Také tyto návrhy jsou zamítnuty.
Kdo nyní souhlasí s osnovou zákona, to jest
s jejími šesti články, nadpisem zákona
a úvodní formulí, ve znění,
navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Osnova zákona jest přijata
ve znění zprávy výborové
a tím poslanecká sněmovna zákon tento
usnesla ve čtení prvém.
Čtení druhé vykonáme při vyřizování
odstavce 2 pořadu, bude-li přiznáno zkrácené
projednávání podle §u 55 jedn. řádu.
(Hluk.)
Prosím o klid.
Ještě rozhodneme o resolucích.
Máme především dva hlavní resoluční
návrhy pp. posl. Pohla a druhů.
O těchto dvou hlavních resolucích míním
dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s těmito dvěma resolučními
návrhy pp. posl. Pohla soudr., nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrhy jsou zamítnuty.
Nyní budeme hlasovati o eventuálním resolučním
návrhu týchž pp. poslanců.
Kdo souhlasí s tímto eventuálním resolučním
návrhem pp. posl. Pohla a soudr., nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Také tento eventuální
návrh jest zamítnut.
Tím vyřízen jest první odstavec pořadu.
Přikročíme ke druhému odstavci pořadu,
jímž je:
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 317) zákona o
poskytnutí zápůjčky, po případě
záruky pro úvěrní družstva Podkarpatské
Rusi (tisk 497).
Zpravodajem je p. posl. Bradáč, jako předseda
výboru rozpočtového za posl. Zocha,
jemuž sněmovna udělila 14 denní dovolenou.
Zpravodaj posl. Bradáč: Slavná
sněmovno! Návrh tohoto zákona vznikl v důsledku
poválečných poměrů. Tak jako
družstva naše v Československé republice
a v historických zemích, tak také družstva
v Podkarpatské Rusi byla ovšem postižena hroznými
poválečnými poměry a bylo nutno, aby
těmto družstvům bylo nějakým
způsobem pomoženo. Specielně v Podkarpatské
Rusi je nutno, abychom k tomuto návrhu zákona přihlíželi,
poněvadž Podkarpatská Rus a její družstva
uložily své přebytky v Budapešti (Výkřiky
posl. Mikulíčka.), takže je povinností
naší, abychom podkarpatoruskému lidu, který
je jistě jedním z nejubožejších,
v této věci pomohli. Ministr financí, který
ovšem jako, abych tak řekl, cerberus, hájí
svůj poklad, přece jen přivolil, aby podkarpatoruskému
lidu bylo možno do výše 5 mil. Kč poskytnouti
buď záruky nebo přímo zápůjčky,
tak aby podkarpatská naše družstva mohla býti
nějakým způsobem podepřena.
Rozpočtový výbor projednal tento návrh
zákona a doporučuje, aby sněmovna jej přijala
tak, jak byl předložen. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této osnově
jsou podány řečnické přihlášky.
Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitek
nebylo.) Námitek není, návrh můj
je přijat.
Ke slovu jsou přihlášeni "proti"pp.
posl. Bolena dr Gáti.
Dávám slovo prvému zapsanému řečníku,
p. posl. Bolenovi.
Posl. Bolen: Paní a pánové! Byl by
nám třeba sympatickým návrh zákona
o poskytnutí zápůjček pro podkarpatskou
zem a její úvěrní družstva, kdybychom
měli jistotu, že těchto peněz nebude
zneužito a že bude měřeno zejména
také socialistickým družstvům na Podkarpatské
Rusi při nejmenším tak, jako družstvům
agrárním. My však máme odůvodněné
obavy, že těchto 5 mil. Kč bude zneužito
na prospěch agrárních družstev a tím
na prospěch agrární strany, aby snáze
mohla na Podkarpatské Rusi agitovati proti socialistickým
stranám vůbec a proti komunistické straně
zvláště.
Nemůžeme míti důvěru v tuto vládu
už proto, poněvadž v poslední době
dějí se věci více než křiklavé.
V časopise "Trn" v posledním čísle
zkonfiskována byla báseň člena panské
sněmovny rakouské, básníka Jaroslava
Vrchlického "Béthune." (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Báseň ta zní (čte):
Obilí shnilo, daně stále větší,
lid platit nechce, nemůže a v shluku
se u radnice kupí, křičí, ječí.
Tu generálem rozkaz dán je pluku,
se na náměstí seřaditi šikem
a rozprášiti lůzu. V bubnu zvuku
tu vojsko stálo v plné zbroji mžikem,
jak mračná zeď, však výtržníků davy
dál hučely a vřely temným rykem.
Jak druhá zeď tu hlava vedle hlavy
a proti pušce kámen v pěsti pouze.
A "palte" vévodí hlas pronikavý.
Však znikl v davech oblázek jak v strouze
a prst se nehnul na spoušti, jej chytla
ta lidu bledá tvář, kde ryla Nouze.
A "Palte" znova znělo. Vášeň kmitla
se v povelu tom, jenž zasyčel plazem;
však slova rozkazu jen v prázdno lítla.
Na povel srdcí, náhle, jedním rázem,
všech těžké pažby pušek zařinčely
a jedním tempem přesně cvakly na zem.
A "Palte!" znělo po třetí a chvěly
se vztekem rty, však vojsko nehnulo se,
mráz děsu jímal velký zástup
celý.
A tisíc očí zalesklo se v rose
a tisíc paží k vojínům se vzpjalo -
Co říci chci v této historické glosse?
Tak mnoho může říci toto málo,
kyn budoucnosti minulost zde dává,
já vypravuji pouze, co se stalo.
A rudých pochodní zář brzy žhavá
v rej tance plála, v cinkot sterých džbánů
a pokřik: "Bratři jsme! Buď vlasti sláva!"