Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Zápotocký. Dávám mu slovo.

Posl. Zápotocký: Vážení pánové! Již v imunitním výboru bylo přiznáno, těmi zástupci stran, které se podílely na sdělávání jednacího řádu této sněmovny, že jednací řád našeho parlamentu jest a byl veden zásadou, ztížiti uplatnění se každé oposici v tomto parlamentě a zabrániti jakékoliv obstrukci. Majority této sněmovny vždy tohoto jednacího řádu v tomto směru plně využívaly a znásilňovaly oposiční strany, nedávaly jim příležitosti, aby oposiční strany v tomto parlamentě mohly se uplatniti. Dělala to minulá všenárodní koalice proti oposičním stranám a byli to ti pánové, kteří se dnes pro zneužívání jednacího řádu proti oposici vyslovují, kteří v tehdejších dobách, jsouce v oposici, proti tomuto zneužívání protestovali.

Tito pánové, kteří dnes vytvořili náhodnou celně-kongruovou koalici, jdou dále ve svém snažení a žádají nyní, aby ta strohá opatření jednacího řádu, kterým má býti ztížena oposice a kterým má býti zabráněno jakékoliv obstrukci, byla ještě doplněna tím, že se prohlásí, že i každý pokus ostřejší oposice, každý pokus obstrukce v tomto parlamentě je činem trestným, který podléhá paragrafům trestního zákoníka.

Přes to, že pánové tyto strašáky vyzdvihují, přes to, že pánové dávají najevo, že jsou ochotni k násilnickým činům, že jsou ochotni znásilňovati každou oposici v parlamentě a že jsou ochotni, jsouce sami osobně zbabělí, volati na ochranu svých zájmů proti oposičním poslancům policii a kriminály této republiky, přes to se v tomto parlamentě při projednávání posledních předloh oposice a obstrukce rozvinula.

Pánové, proč je možno, aby se rozvinula obstrukce v tomto parlamentě? Já posloužím jenom několika příklady, jakými se zde postupuje, jak se znásilňuje každý počin oposice a jak se oposici zabraňuje, aby vůbec nemohla využíti parlamentních práv a zvyklostí. Pánové provádějí zde bezohlednou censuru nepohodlných jim interpelací. Uvádím za příklad: Podal jsem před měsícem interpelaci o nepořádcích v ervěnické elektrárně. Ta interpelace byla pánům nepříjemná, poněvadž tam staví řadu lidí z jejich tábora do špatného světla. Tato interpelace přes to, že celý měsíc byla podána, není ještě vytištěna a rozdána tiskem poslanecké sněmovně. Důležité zákony a předlohy, které jsou předkládány k odhlasování tomuto parlamentu, dostávají poslanci v poslední chvíli tak, aby k nim nemohli zaujmouti věcného stanoviska. Včera byl na stůl poslanců dán vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní úmluva mezi republikou Československou a Polskem. Ten návrh obsahuje 121 stran. Týž den věc se projednávala ve výborech a hned dnes zkráceným řízením byla věc odhlasována. Ani pánové, kteří o věci té hlasují, nejsou si vědomi toho, co v té úmluvě jest, a přiznali to sami zpravodajové ve výboru, že neměli času předlohu prostudovati, poněvadž byla v poslední chvíli hozena na stůl. A teď se říká: Šetřete zásad parlamentarismu, jednejte věcně v parlamentě. Vy projednáváte věci takovým způsobem, že každou zásadu parlamentarismu šlapete nohama a snižujete parlament na děvku, která má odhlasovati na diktát to, čeho vaše kapitalistické zájmy v tomto státě potřebují. (Výborně! - Potlesk poslanců komunistických.) Pánové na jedné straně se proti nám obracejí a chtějí nám říkati, že naše činnost a všechno naše jednání je úplně bezvýznamné, ale na druhé straně faktum jest, že z naší činnosti, z našich počinů a z našeho jednání mají strach. Ten strach zabíhá přímo až do směšnosti. Hloupými se stavíte před celou veřejností, a já o tom uvedu zase jeden důkaz právě z dnešní schůze. Projednával se návrh zákona o přiznání státního občanství jednotlivým příslušníkům jiné národnosti. K tomu návrhu byla předložena naším klubem posl. dr Gátim resoluce. Tu resoluci uznaly i strany vládní většiny za správnou. Jednalo se o její odhlasování, ale pánové řekli: My pro tu resoluci nemůžeme hlasovati, poněvadž byla podána komunistou. A aby si pánové pomohli, opsali doslova resoluci podanou posl. dr Gátim, podepsali ji jiní navrhovatelé, a resoluce byla předložena. Předsednictvo jako obyčejně, když jsou dvě shodné resoluce, dává o nich hlasovati najednou. Pánové řekli: To není možno, aby se o těch dvou resolucích hlasovalo najednou, třeba jsou doslova stejné, poněvadž ta jedna resoluce je komunistická a my nemůžeme do takové blízkosti s komunisty přijíti. Tedy o té resoluci se musí hlasovati zvlášť a pak se také o resolucích, které jsou úplně shodné, zvlášť hlasovalo. Resoluce podaná z vládní strany byla přijata v této sněmovně, kdežto druhá resoluce, úplně stejná, jen proto že byla podána komunistou, byla v této sněmovně zamítnuta. Tedy dvě shodné resoluce, ale jedna byla přijata, druhá zamítnuta. Pánové, řekněte mně, jakou úctu máme míti před takovým parlamentem, před takovou vaší komedií. Nezasloužíte vy, kteří jste nejbohopustějšími komedianty pod sluncem, abyste byli z této sněmovny přímo vypráskáni? (Potlesk poslanců komunistických.) Ano, pánové, hrajete komedii před lidem, hrajete komedii před svým voličstvem, hrajete komedii před celým národem. A chcete dávati této komedii roušku důstojnosti, chcete si hráti na zákonodárce, (Potlesk poslanců komunistických.) když jste obyčejnými šarlatány. (Tak jest! Výborně! - Posl. Mašata: Dobře, že jste nám to řekl!) Ano, já vám řeknu ještě další věc. Stejně tak, když přecházím k těm předlohám, proti kterým my jsme co nejostřeji vystoupili - jednalo se o předlohy celní, kterými se zvyšují sazby celního sazebníku - každý ví a každý pracující člověk a každý konsument v této republice cítí, že tento zákon, který zde byl odhlasován, je přímo násilnickým útokem na existenci pracujících vrstev, (Hlas: To je veřejně násilí!) je to veřejné násilí páchané majetnými tohoto státu na pracujících a nemajetných. (Výkřiky posl. dr Srdínko.)

A jestliže vy, pánové, takové násilí pášete, jestliže vy k takovému násilí saháte a jestli při tom upotřebíte mimořádných opatření, násilnických opatření, ne parlamentního jednání, my všichni víme a byli jsme svědky, jak se celní zákon projednával, s jakým urychlením musil býti promrskán, jak se nedávalo času k tomu, aby se mohlo zaujmouti stanovisko, jak se terminovaly krátce lhůty, které byly dány výborům, a když přes to přese všecko i při všech briskních opatřeních našeho jednacího řádu přece jen oposice mohla se na tolik uplatniti, že ohrozila terminování těch předloh, že nemohly ty předlohy býti v daném termínu výborem projednány, pánové, prostě jste prohlásili v rozpočtovém výboru: když rozpočtový výbor nebude do ustanovené lhůty hotov, předloží se to poslanecké sněmovně bez projednání v rozpočtovém výboru. A také dříve, než bylo jednání v rozpočtovém výboru ukončeno, byla předloha dána na program jednání pléna poslanecké sněmovny.

Tedy zase naprosté porušování parlamentních zvyklostí, naprosté porušování jednacího řádu. A když oposice podala pozměňovací návrhy - o tom již zde bylo mluveno předešlými p. řečníky - pánové řekli: jaké pak pozměňovací návrhy? Jaké právo má oposice vůbec se nám míchati do toho v parlamentě, když si chceme něco odhlasovati? Pryč s nimi, do koše s nimi, pod nohy vám je házíme, o žádných pozměňovacích návrzích se nebude hlasovati. Je to agrárně klerikální diktát, že chudý lid musí býti vyhladověn, a to musí býti odhlasováno, jen o tom připustíme jednání a hlasování. A všech těch několik set pozměňovacích návrhů hodili jste pod stůl a při tom chcete se odvolávati na parlamentní postup? Chcete žádati, aby parlamentní zvyklosti se strany oposice byly šetřeny? Divíte se, že proti tomuto postupu se ostře vystupuje? Divíte se, že tenkrát, když lid, na kterém má býti spáchán nejtěžší zločin, využije svého práva, které je mu ústavními zákony zajištěno a demonstruje docela klidně a pokojně na ulicích proti tomuto útoku na svoji existenci, když vy na něj pošlete policajty a četníky a necháte do lidu stříleti, divíte se, že po všech těchto vašich násilnostech se také v někom vzpění krev a že někdo protestuje ostrým způsobem proti všemu tomu, co vy zde pášete a o čem myslíte, že musí býti pro každého směrodatné.

Je samozřejmo a my to docela otevřeně přiznáváme: My jsme proti tomuto vašemu násilí obstruovali v tomto parlamentě. My svoji obstrukci, kterou jsme proti celní předloze zdvihli, nezapíráme, my se k ní hlásíme. (Tak jest! Potlesk komunistických poslanců.) My však také otevřeně říkáme: když už obstrukci prohlašujete za zločin, který má býti stíhán podle trestního zákoníku, pak jste měli býti důslední, měli jste míti odvahu a žádati vydání všech 41 komunistických poslanců a měli jste nás všechny postaviti před soud, poněvadž my za ty činy, které se zde staly, béřeme odpovědnost před celou dělnickou a pracující veřejností, poněvadž víme, že ten protest, který my jsme zde zdvihli, celá veřejnost našeho národa provázela svým největším souhlasem, že jsme zde mluvili a jednali podle vůle všech pracujících vrstev, podle vůle všech těch, kteří opravdu tento stát udržují a kteří jsou základními pilíři tohoto státu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Nás, pánové, vaše jednání docela nic nepřekvapuje. Nás také nepřekvapuje, že zde nyní v této sněmovně, jak už bylo z naší strany několikráte zdůrazněno, vytváří se internacionální koalice všech vydřiduchů proti pracujícímu lidu. Je to pochopitelno, poněvadž všechny základy a cesty jsou pro vytvoření této internacionální lichvářské a buržoasní koalice připraveny.

Vy vděčíte minulé všenárodní koalici, že vám odhlasovala a usnesla všechny tyto zákony, které by nynější vaše internacionální buržoasní koalice nebyla mohla odhlasovati a přijmouti. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Vaše měšťácká mezinárodní koalice je ochotna také toho, co vám bývalá všenárodní koalice připravila, jak se ukázalo, plně využíti a vy, česká buržoasie, máte dnes možnost dělati určité presenty nacionálním stranám německým, německým agrárníkům, maďarským agrárníkům, podobně tak, jako je v době potřeby dělalo jednotlivým nacionalistům staré Rakousko. To je obdobná vládní politika, kterou vy dnes kopírujete od starého Rakouska. Když je potřebí prosaditi vaše stavovské a třídní zájmy, vytvoříte internacionální buržoasní koalici, a aby ty nacionální strany, které do určité míry přece jenom tím se diskreditují před svým lidem, před veřejností, že jdou do toho internacionálního souručenství, a které do určité míry se zpronevěřují těm svým nacionálním heslům a zásadám, tento čin mohly před svým lidem omluviti, házíte jim určitá sousta jako to dělalo staré Rakousko. Němci, když je bude dnešní buržoasní koalice potřebovat, mohou se dožíti nějakého jazykového nařízení, pan dr Kramář při všem českém nacionalismu bude ochoten dáti takový present, Maďaři se mohou dožíti a dopracovati nějakých nacionálních úspěchů, nejzuřivější čeští agrárníci budou ochotni dáti vám nějaký nacionální ústupek, jen když vy budete pevně držeti v této buržoasní koalici, která se zde tvoří a vytvořila, a když budete pomáhati hájit zájmy všech kapitalistických stavů v tomto státě.

Tak ve skutečnosti poměry vypadají. A my se na ně také úplně s tohoto stanoviska a docela střízlivě díváme. Ale my také naproti tomu prohlašujeme: Vy se musíte smířiti s tím, že se postavíme proti těm vašim vlasteneckým a nacionálním švindlům, které pro vás nejsou nic jiného, nežli házením písku do očí důvěřivým lidem, vy musíte počítati s tím, že už doba tak daleko pokročila, že roušky těchto vašich vlasteneckých záclonek, kterých jste používali, se trhají, že aspoň dělný a pracující lid z valné části procitá a že vaše bezcenné vlastenecké nacionální fráze nahrazuje jedním velkým heslem, jedním velkým zájmem, a to je zájem třídní a boj za svoje třídní požadavky. (Tak jest! - Potlesk poslanců strany komunistické.)

My tuto armádu pracující třídy proti vám tvoříme, proti vám alarmujeme a také jsme ji ochotni vésti do boje. My jsme přesvědčeni, že při tom můžeme se dožíti i určitých ještě porážek a určitých obětí. Ale pánové, s tím vším my počítáme. Pro nás dneska otázka, před kterou nás stavíte, zdali několik našich poslanců postavíte před soud, nehraje žádnou roli. Vy jste již v této republice postavili ne sta, nýbrž tisíce našich příslušníků (Tak jest!) Potlesk komunistických poslanců.) před vaše buržoasní soudy. Vy jste persekučně a mstivě rozvrátili existence a domácnosti celého sta a tisíců dělnických rodin (Tak jest!), docela zpupně a bezohledně kryjíce se za policajty, za svoje třídní soudy a kriminály, poněvadž sami jste osobně zbabělí; sami nedovedete pro sebe bojovati (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců), potřebujete si zakupovat z peněz, které jste na dělném lidu vydřeli, biřice ochotné, kteří by obstarávali vaše zájmy a kteří by sloužili vašemu prospěchu a hájili vašich zájmů. Tak ve skutečnosti vy, pánové, vypadáte v nedbalkách. My jsme si toho vědomi, co od vás máme k očekávání. My také v této chvíli neprosíme o žádnou milost, my docela otevřeně vám prohlašujeme: Nás ta vaše mstivost, nás ta vaše zloba nemůže nijak zarazit a nemůže nás odvrátiti od našeho postupu. Jsme pevně přesvědčeni, že třídní boj a třídní zásady dělnictva a pracujících tříd čím dále tím více musí prorážeti cestu. Jsme také přesvědčeni, že po dobrém a prosbami dělnická třída od vás ničeho nezíská. Jsme také přesvědčeni, že dělnická třída svá práva musí si na vás zde, v tomto parlamentě, i mimo něj vybojovat, a věříme, že dělnické třídě patří budoucnost a že dělnické třídy bude svět. (Potlesk poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. inž. Jung, dávám mu slovo.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! V českém parlamentarismu dozrály již mnohé zvláštní květy. Z jeho půdy vytryskla mezi jiným také ona proslavená většina, onen podivuhodný útvar dětinskosti a surovosti, který se domnívá, že si smí vůči menšině dovoliti vše. Této okolnosti dlužno především přičísti - a včera jsem na to již poukázal v imunitním výboru - že v této sněmovně dochází k bouřlivé obstrukci tak zakazované dočasnou většinou. Jednotlivé české strany obstruovaly ve starém Rakousku častěji a vesele. Mladočeši na příklad, tedy strana pana dr Karla Kramáře, obstrukci v rakouském parlamentním životě vůbec zavedla. Sluší připomenouti v této chvíli, že to byli tito pánové, kteří roku 1893 přivodili v českém zemském sněmu pád vyrovnání a při této příležitosti podnikli na předsednictvo velmi slavnostní útok. Dnes jsou nekonečně rozhořčeni. Připomínka na tuto dobu budiž výstrahou oněm německým stranám, které se domnívají, že mohou této straně někdy důvěřovati. Příslušníci jiné české strany pronášeli ve vídeňské říšské radě nejen několikahodinové řeči, nýbrž užívali také píšťalek, trubek pro děti, a aby ukázali, jak jdou s pokrokem, elektrických zvonků a dále prokázali, že jsou zběhlí ve vrhání svazků spisů a kalamářů. Někteří z těchto pánů sedí také ještě na lavicích této slavné sněmovny. Nikomu však tenkráte nenapadlo volati je snad pro to k odpovědnosti, poněvadž totiž staré Rakousko, jak vy dnes říkáte, policejní stát, uznávalo právo na obstrukci. Uznávalo je, přes to, že se tam s menšinou nakládalo poněkud jinak, totiž daleko lépe než v pražské sněmovně. Jen jeden zůstal velmi konservativní. Již ve starém Rakousku neuznal práva na obstrukci. Byl to český místopředseda rakouské říšské rady dr Karel Kramář, který roku 1897 povolal do sněmovny policii. Víme tedy, z jaké tradice vznikla pražská sněmovní stráž. (Souhlas.) V prvních dobách českého parlamentarismu ozývá se ještě vzpomínka na uplynulé hrdinské doby obstrukce. Očekávajíce, že budete stále mezi sebou, že zůstanete ve většině, vymyslili jste tedy jednací řád, který měl znemožniti obstrukce. Neznemožnil jich sice, ale učinil je jistě neúčinnými. Stalo se tak však jen proto, že jste nechali klesnouti parlament na čistě hlasovací stroj, který v největší vřavě na povel "ruce vzhůru", zpravodaje nebo jiné kterékoliv osoby, která stojí nahoře, skvěle pracuje. Postupem času leckterý z pánů úplně zapomněl na svou obstrukční minulost a chová se v přímo úchvatné naivnosti tak, jakoby nikdy nic nevěděl o obstrukci, nejméně ovšem o té, kterou sám dělal.

Před lety byl kol. dr Baeran vydán státnímu zástupci a uvržen do bídy, poněvadž hodil nevinnou smrdutou bombu. Včera zástupci obou českých socialistických stran, které byly vynikající měrou účastny na vývoji věci a spoluviny (Souhlas.) - v tom jest jejich tragika - právě v imunitním výboru poukázaly na případ Baeranův, který kdysi samy společně konstruovaly. To jest právě vrchol nechutnosti a licoměrnictví. Či stali se z pánů od té doby, co musí jísti trpký chléb menšiny, obrácení hříšníci? My, světové děti, měli bychom z toho radost, kdybychom tomu věřili. Nedávno jste sami ještě v imunitním výboru vesele hlasovali pro vydání.

Soud žádá za vydání 27 poslanců, tedy téměř jedné desítiny členů poslanecké sněmovny. Zdejší časopis připomíná v dnešním úvodníku, že před 305 léty bylo jich rovněž 27, kteří v naší blízkosti, před staroměstskou radnicí, nyní slavnostně vystrojenou, byli vydáni katovi Ferdinanda krvavého. Ironie dějin chce nejen, aby dnešních 27 - většinou samých Čechů - hnali před soud Češi, nýbrž aby mezi nimi byli také příslušníci českých socialistů, oné strany, která uplatňuje pro sebe titul strany státotvorné a tedy vyvozovala z toho oprávnění, očišťovati stát svým způsobem. Nikoliv však snad od korupce, bůh uchovej, nýbrž čistiti zvláště úřady ode všech Němců. Na seznamu těch, za jejichž vydání se žádalo, bylo také jméno dr Franke, proslaveného restrikčního ministra, který uvrhl do bídy tisíce a tisíce německých státních zaměstnanců a na něhož jsme kdysi podali žalobu, ovšem marně, neboť vrána vráně oko nevyklove - a tenkráte ještě byly vrány v českém táboře solidární. (Posl. Patzel: Bratr Franke! - Posl. dr Franke: Řekněte to dr Kramářovi! Vždyť to můžete napravit, máte pro to většinu! Celní většina vám to odhlasuje! - Posl. Patzel [německy]: Špatné svědomí máte přece!) Ten snese všecko, má tvrdou kůži. (Posl. dr Franke: Dělal jsem svou povinnost, ale ti páni se ke mně zachovali nádherně!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Pane kol. Franke, připouštím, že jest to nepříjemné, připomíná-li se právě vám vaše restrikční dílo. (Posl. dr Franke: Já s vámi nepolemisuji, pane kolego, s vámi ne, to tomu nerozumíte.) Nyní, poněvadž jest krmiva méně a z části nestravitelné, solidarita na čas přestala. Na čas, zdůrazňuji to výslovně. Dostatečně známým smlouváním bylo ze 27 poslanců, o jejichž vydání se žádalo, 16 vyloučeno, 5 poslanců má býti vydáno ihned, 6 má býti odsouzeno k zdlouhavému čekání v neustálé trýzni. Důvody tohoto postupu jsou pro nás jasné. Ve znamení sokolského sletu a před slavností Husovou nechce se stupňovati roztrpčení v českém táboře do nezměrné výše. Proto byly také bez podrobnějšího odůvodnění politicky nejvýznačnější osoby z řízení vyloučeny. Již to musí býti pro všecky Němce důvodem, aby se při tomto řízení zdrželi jakékoliv součinnosti, poněvadž se jednou špatně odmění. Pokládáme tedy pomoc německých stran na tomto díle za těžkou chybu. (Posl. Krebs [německy]: A ještě k tomu za hloupost! - Německý výkřik: Hanba je to, ne chyba!) Souhlasím s tím také. Pro zamítavé chování mého klubu jsou však rozhodující také zásadní opatření. Vydání poslance opírá se především o zákon na ochranu republiky, o zákon, proti němuž jsme my Němci tenkráte ještě v jednotné frontě bojovali od prvého počátku a jehož se proti našim soukmenovcům zneužívá nejhorším způsobem. Stačí, poukáží-li jen na procesy odborného učitele Goetha v Jihlavě a vysokoškoláka Schiebla v Opavě a na několik žádostí za vydání německých poslanců. Jako příslušníci menšiny, s níž se v této sněmovně surově nakládá, nemůžeme se dále vzdáti práva na obstrukci. (Souhlas.) Jest již velmi povážlivé, jestliže se zde obvyklý parlamentarismus domnívá, že se nemůže obejíti bez parlamentní stráže. Nikdy však nesmíme dáti svůj souhlas k tomu, aby se také soudu a státnímu zástupci poskytla příležitost vměšovati se do sněmovních poměrů, aby k tomu ještě byli povoláváni, neboť to znamená skutečné vzdání se parlamentarismu. Z těchto důvodů mám uloženo prohlásiti jménem klubu německých národních socialistů, že budeme hlasovati proti návrhu většiny imunitního výboru na vydání. Pro menšinový návrh dr Patejdla, Riedla, Koudelky a Kříže budeme hlasovati. (Souhlas poslanců něm. nár. socialistické strany.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Rozdaná zpráva pana referenta v této věci mluví za celé knihy. Zpráva tato konstatuje, že došla žádost zemského trestního soudu za vydání 27 poslanců, že o této věci bylo v imunitním výboru jednáno, a navrhuje jménem imunitního výboru rozhodnutí, aby bylo vydáno 5 poslanců, aby většina nebyla vydána a aby o několika bylo jednání odročeno. Ptáte-li se po důvodech, které vedly k tomu, aby určití byli a druzí nebyli vydáni a aby o třetích se nerozhodovalo, marně je sháníte v této důvodové zprávě, marně je hledáte ve zprávě pana referenta a marně jsme se ptali po těchto důvodech po celý den v imunitním výboru. To je jistě věc charakteristická a ukazuje na to, že v určitých případech stačí, když důvody uváděny nejsou, a že prostě stačí, co zde bylo v referátu pana zpravodaje několikráte zdůrazněno, že je to většina. Většina podle toho nepotřebuje žádného důvodu a jenom menšina je určena k tomu, aby tyto důvody uváděla.

Já tedy jakožto zástupce menšiny pokusím se o těchto důvodech se zmíniti. Předmětem jednání jsou události z 9., 12. a 19. června. Předem zdůrazňuji, že ani my nejsme těmito událostmi nikterak nadšeni, že také my těžce neseme to, co se zde událo. Posuzujeme-li určité výsledky, je nutno také přihlédnouti k příčinám, a o těchto příčinách bych se ve stručnosti chtěl zmíniti. Je třeba vrátiti se k době, kdy se zahajoval tento parlament. My všichni jsme byli svědky toho, když zahájil tento parlament pan ministerský předseda za událostí zvláště vzrušených a bouřlivých. Pan ministerský předseda neměl možnosti, aby mohl použíti jednacího řádu. Hned po zvolení nového předsednictva slyšeli jsme zde slova se strany nově zvoleného pana předsedy, že bude přísným strážcem jednacího řádu. Nuže, jak tedy tento řád byl prováděn? Otázky celní, kongrua, to byly věci dávno avisované, zejména otázky celní. Již předtím, nežli tyto otázky přišly do tohoto parlamentu, byla veřejnost vzbouřena, již mezitím byly konány velké protestní tábory, takže bylo a musilo býti samozřejmé, že tyto věci asi sotva klidně projdou v tomto zákonodárném sboru. Tu především, myslím, bylo aktem politické prozíravosti, snažiti se a působiti k tomu, aby oprávněné rozhořčení se udrželo v určitých mezích. To předpokládalo, aby předsednictvo jednalo se všemi kluby bez rozdílu, jsou-li v oposici či v nejostřejší obstrukci. Toto předchozí jednání mohlo také přivésti určitý výsledek a mohlo i ohlášenou obstrukci uvésti v určité břehy regulační. Důkazem pro to je jistě již dnes vzpomenuté jednání v senátě, kde tyto věci byly projednány stejně při obstrukci, ale kde sta návrhů byla docela klidně odhlasována. Tedy jistě i to je již jedním z důkazů, že také zde tyto věci byly možny. Uvádí se, že v tomto případě nebylo možno k tomu sáhnouti, a vidíme, že v tisku se hledají různé důvody. V tisku najdeme tvrzení, že prý tenkráte, když se jednalo o otázky celní, jednalo se se zástupci socialistických stran a že prý tito prohlásili, jestliže se přikročí k vyloučeni komunistických poslanců, že bude zahájena obstrukce. Jsem zmocněn prohlásiti, že to není pravda. Zde se hledá výmluva, a to způsobem, který s pravdou nemá nic společného. Já docela s klidem se přiznávám k tomu, co jsem řekl v imunitním výboru. Náš jednací řád byl upraven tak, a to ve zjevném úmyslu, aby znemožňoval obstrukci. O tom nemůže býti sporu, to plyne nejen z okolností, které tenkráte sdělávání jednacího řádu provázely, nýbrž i z obsahu jednacího řádu, z jeho §u 52. My jsme poukazovali na to, že se tyto různé věci podle jednacího řádu mohou řešiti s autonomního stanoviska této poslanecké sněmovny, aniž by bylo třeba se obraceti na soud. Ale tyto věci tímto způsobem řešeny nebyly. Marně se ptáme po příčinách, proč tomu tak bylo.

Tedy tento jednací řád obstrukci znemožnil. Nyní se vykládá nám, kteří jsme na tyto věci ukazovali, že tímto způsobem chceme snad ukazovati svoji slabost, že tímto způsobem chtěli jsme jaksi zachrániti členy našeho klubu, že tímto způsobem jsme je zachránili a že jsme se dopustili určitého druhu zbabělosti. Mohu s klidem prohlásiti, velevážené dámy a pánové, že jsme byli toho daleci. Nikdo z nás nepoužil metod, kterých dříve bylo používáno, kde se s určitými členy imunitního výboru politicky vyjednávalo za tím účelem, aby ten neb onen poslanec nebyl vydán. Nic takového se nestalo a mohu prohlásiti pravý opak, že nikdo z našich poslanců, o jejichž vydání šlo, nežádal nás, kteří jsme šli do imunitního výboru, abychom snad takovým nebo onakým způsobem snažili se v zákulisí nebo v kuloárech působiti na to, aby vydáni nebyli. Je třeba zdůrazniti tyto věci, ukázati na ně a je třeba tímto způsobem vyvraceti novinářské zprávy, které se o tom v tomto směru šíří.

A nyní několik slov o tomto konkrétním případu. Referát imunitního výboru se dovolává toho, že celé zakročení opírá se o zprávy v novinách otištěné, a jen tak mimochodem došla zmínka o tom, že také byl zde určitý přípis předsednictva. Ovšem že jsme byli také zvědavi na tento dopis předsednictva a žádali jsme o jeho přečtení. A tu jsme zjistili, že se státní zastupitelstvo obrátilo na předsednictvo s výslovnou žádostí o sdělení, zda se novinářské zprávy o násilnických výstupech v poslanecké sněmovně zakládají na pravdě, jak se jednotliví poslanci provinili a kdo byl svědkem jednotlivých trestních činů. (Výkřiky čsl. socialistických poslanců.) Čekali jsme, že v tomto smyslu bude předsednictvem také provedeno šetření a že bude také sděleno to, po čem se státní zastupitelství ptalo, jakými konkrétními činy se jednotliví poslanci provinili. Můžeme říci, že státní zastupitelství chtělo znáti podrobně celý průběh a konkrétní činy jednotlivých poslanců. Bohužel, předsednictvo po této stránce nevyhovělo, nýbrž klidně odvolávalo se opět na novinářské zprávy, a sdělilo, že to ostatní bude sděleno dodatečně.

V tomto případě jistě musíme vysloviti nad tím podiv, že toto podrobné šetření provedeno nebylo. My jsme v imunitním výboru snažili se prosaditi, aby to, co státní zastupitelství žádá, aspoň dodatečně bylo provedeno. Byli jsme k tomu vedeni proto tou snahou, poněvadž dobrovolně se nám hlásili svědci z řad stenografů, kteří právě o případu kol. Knejzlíka jasně prohlašovali, že mohou s naprostou určitostí prohlásiti, že on to nebyl, který hodil kouskem dřeva, který zranil p. posl. Hancko.

Domáhali jsme se, aby podle konstantní praxe imunitního výboru byli slyšeni poslanci, o jichž vydání běží. Tento obyčej byl vždy zachováván. Dožadovali jsme se výslechu těch svědků, stenografů, než všechny tyto žádosti byly šmahem zamítány. Pánové se odvolávali na to, že nepřísluší výboru právo, zkoumati tutéž otázku a že právo zkoumati a rozhodnouti má pouze soud. (Výkřiky.) Jistě po této stránce nebude škoditi, když připomenu jiný případ, který byl dříve a který je poučný po několika směrech; zejména uvážíme-li lhůtu, která byla dána imunitnímu výboru k vyřízení žádosti za vydání 27 poslanců, a uvážíme-li rychlost jednání, která byla jiném případě.